Český úřad zeměměřický a katastrální Úrad geodézie, kartografie a katastra Slovenskej republiky

Transkript

1 Český úřad zeměměřický a katastrální Úrad geodézie, kartografie a katastra Slovenskej republiky Praha, červen 1996 Roč. 42 (84). Číslo 6. str Cena Kč 7,- Sk 11,-

2 odborný a vědecký časopis Českého úřadu zeměměřického a katastrálního a Úradu geodézie, kartografie a katastra Slovenskej republiky Ing. Juraj Kadlic, CSc. (předseda), Ing. Jiří Černohorský (místopředseda), t prof. Ing. Jaroslav Abelovič, CSc., Ing. Marián Beňák, Ing. Petr Chudoba, Ing. Ivan lštvánffy, doc. Ing. Zdenek Novák, CSc., Ing. Zdenka Roulová Vydává Český úřad zeměměřický a katastrální a Úrad geodézie, kartografie a katastra Slovenskej republiky v nakladatelství Vesmír, spol. s r. o., Národní 3, Praha 1, tel Redakce a inzerce: Zeměměřický úřad, Kostelní 42,17000 Praha 7, tel , , , fax a VÚGK, Chlumeckého 4, Bratislava, telefón , fax Sází Svoboda, a. s., Praha lo-malešice, tiskne Bartošova tiskárna, Hradec Králové. Vychází dvanáctkrát ročně. V České republice rozšiřuje PNS, a. s. Informace o předplatném podá a objednávky přijímá každá administrace PNS, doručovatel tisku a předplatitelské středisko. Objednávky do zahraničí vyřizuje PNS, a. s., administrace vývozu tisku, Hvožďanská 5-7, Praha 4-Roztyly. V Slovenskej republike JOzširuje PNS, a. s. Tnformácie o predplatnom podáva a objednávky prijíma každé obchodné stredisko PNS, a. s., a doručovatel' tlače. Objednávky do zahraničia vybavuje PNS, a. s., vývoz tlače, Košická 1, Bratislava. Náklad 1200 výtisků. Toto číslo vyšlo v červnu 1996, do sazby v dubnu 1996, do tisku 22. května Otisk povolen jen s udáním pramene a zachováním autorských práv. Ing. Martin Kubanka, doc. Ing. Vlastimil Staněk, CSc. Kalibrácia sklonomera AE 2 DN 111 Ing. Ján Pravda, DrSc. Problémy súvisiace s poznávacím aspektom v kartografii 117 Doc. Ing. Imrich Horňanský, CSc. Zákon o Komore geodetov a kartografov od účinný 120 Z GEODETlCKEJ A KARTOGRAFICKEJ PRAXE Ing. Jozef Brziak Vytýčenie, vyznačenie a zmeranie slovensko- -českej štátnej hranice 122 TERMINOLOGIE A SYMBOLIKA V GEODÉZIIA KARTOGRAFII 125 Z DĚJIN GEODÉZIE, KARTOGRAFIE AKATASTRU 129

3 AE 2 DN KUBANKA, M.-STANĚK, V. Geodetický a kartografický obzor, 42, 1996, Č. 6, str ,8 obr.. 1 tab., lit. 8 Konštrukcia sk1onomera AE 2 DN, princip merania a jeho kalibrácia. Odhad parametrov transformačnej funkcie snímača A 12 metódou maximá1nej vierohodnosli. Program REGRES. se rattachant aux aspects du savoir carto- Problěmes graphique Geodetický a kartografický obzor, , No 6. pages bibliographies Deux vagues déterminant la méthode du savoir cartographique et des recherches. Naissance de la conception du savoir cartographique. Problěmes émanant de la distinction des connaissances pratiques et théoriques ainsi que des connaissances cartographiques, cartographicointerdisciplinaires et non-cartographiques. 342:528: HORŇANSKÝ, I. Geodetický a kartografický obzor, 42, 1996, Č. 6, str , lil. 15 Dve vlny kartografickej metódy poznania a výskumu. Vznik poznávacej koncepcie v kartografii. Problémy s rozlišovaním praktických a teoretických, ako aj póvodne kartografických, kartograficko-interdisciplinárnych a nekartografických poznatkov. La loi portant sur la Chambre des géometres et cartographes est entrée en vigueur le Geodetický a kartografický obzor. 42, 1996, No 6, pages ,3 bibliographies Objet de la loi No 216/1995-Recueil, portant sur la Chambre des géomětres et cartographes, promulguée et publiée par le Consei1 national de la République Slovaque. Naissance ďune organisation professionnelle indépendanle réunissant les ingénieurs géometres et cartographes autorisés el régularisation conforme de son foncilonnemenl. 342:528: HORŇANSKÝ, I. Zákon o Komore geodetov a kartografov od účinný Geodetický a kartografický obzor, 42, 1996, Č. 6, str , lit. 3 Ciele zákona Národnej rady Slovenskej republiky Č Z.z. o Komore geodetov a kartografovo Vznik samostatnej stavovskej organizácie autorizovaných inžinierov geodetov a kartografova regulácia jej fungovania AE 2 DN KUBANKA, M.-STANĚK, V. Geodetický a kartografický obzor, , No. 6, pp fig., 1 tab., 8 rcf. Construction of the AE 2 DN c!inometer, principle of measuring and ils calibration. Estimation of parameters of transformation function of A 12 reading device by lhe maximallikelihood method. REGRES programme AE 2 DN KUBANKA, M.-STANĚK V. Calibrage de I'inclinomětre AE 2 DN Geodetický a kartografický obzor, 42, 1996, No 6, pages ,8 illustrations, I planche,8 bibliographies Construktion de l'inc!inomětre AE 2 DN, principe ď arpentage et son calibrage. Evaluation des paramětres de la fonction de transformation du détecteur A 12 par la méthode ďauthenticité maximale. Le programme RE- GRES PRAVDA, I Problems Conserning Cognitive Aspect in Cartography Geodetický a kartografický obzor. 42, 1996, No. 6, pp ,15 ref. Two waves of carthographic melhod of cognition and research. Origin of a cognitive conception of carthography. Questions of distiguishing practical and theoretical as well as authentic carthographic, carthographic-interdisciplinar and non-carthographic knowledges.

4 342:528: HORŇANSKÝ, I. The Act about the Chamber of Geodets and Carthographers since 1 January 1996 in Power Geodetický a kartografický obzor, 42, No. 6, pp ,3 ref. Targets of the Act of National Council of the Slovak Republic No. 216/1995 about the Chamber of Geodets and Carthographers. Origin of an independent professional organization of licenced surveyors and carthographers and regulation of its working AE 2 DN KYEAHKA, M. - CTAHEK, B. KaJIuopupoBaHue UHKJIUHOMeTpaAE 2 DN feol\e311qeckllílll KapTOrpacjmqeCKllÍl 0630p, 42, 1996,,N'Q 6, CTp , 8 pllc., 1 Ta6., JIllT. 8 KOHCTPYKl\llll llhkjillhometpa AE 2 ON, rrpllhl\llrr 113- MepeHllll u ero KaJIll6pllpoBaHue. Ol\eHKa rrapametpob cj:jyhkl\ilutpahccj:jopmllpobahulil1atquka A 12 MeT0l10M MaKCllMaJIbHoÍl TOQHOCTU.I1porpaMMa REGRES AE 2 ON KUBANKA. M.-STANĚK, V. Eichung des Neigungsmessers AE 2 DN Geodetický a kartografický obzor, 42,1996, Nr. 6, Seite ,8 Abb., 1 Tab., Lit. 8 Konstruktion des Neigungsmessers AE 2 ON, Messungsprinzip und seine Eichung. Parameterabschatzung der Transformationsfunktion des Abtasters A 12 mit der Methode des maximalem Aussagewerters. Oas Programm REGRES. I1PABAA,51. IlpOOJIeMbl, CBH3aHHblec acnektom n03habahuh B KapTorpallJuu f e0l1e3uqeckiiíi u KapTOrpacj:JUQeCKllÍl0630p, 42, 1996,,N'Q 6, CTp , JIUT. 15 ABe BOJIHbl KapTorpacj:JIIQeCKoro MeTOl1a rr03habahllll II llccjiei10bahuli. B03HuKHoBeHIIe KOHl\errl\1l1l rr03habahiili B KapTorpacj:Juu. I1p06JIeMbl, CB1I3aHHble c pa3jiuqehuem rrpaktuqeckllx,teopetuqeckux,a TaK- )Ke B cboeř OCHOBe KapTorpacj:JllQeCKIIX, KapTorpacj:JllQeCKO-uHTepl1uCl\llrrJIUHapHblxu HeKapTorpacj:Jwlec- KIIXrr03HaHUŘ. 342: 528 : Probleme, die mit dem Erkenntnisaspekt in der Kartographie zusammenhangen Geodetický a kartografický obzor, 42, 1996, Nr. 6, Seite , Lit. 15 Zwei Wellen der kartographischen Erkenntnismethode und Forschung. Ursprung der Erkenntniskonzeption in der Kartographie. Probleme mit der Unterscheidung der praktischen und theoretischen, sowie auch ursprunglich kartographischen, karto gra phisch- interdiszi plinaren und nichtkartographischen Erkenntnisse. foph5ihcki1,i1. 3aKoH 00 06'be~UHeHuu reo~e3uctobu KapTorpallJoB BOIIIeJIB ~ehctbue c r. fe0l1e311qeckuř II KapTorpacj:JUQeCKIIŘ0630p, 42, 1996,,N'Q 6, CTp , JIUT.3 IJ;eJIb 3aKOHa Hal\uOHaJIbHOrO COBeTa CJIOBal\KoŘ pecny6jillkii 3a,N'Q 216/1995 C6. 3aKOHOB06 06'beI1UHeHIIII re0l1e3i1ctob u KapTorpacj:JoB. B03HuKHoBeHlle OTl1eJIbHoŘ rrpocj:jecllohajibhoíl oprahu3al\llu abtopu30- BaHHblX UH)KeHepOBre0l1e311U II KapTorpacj:Jllu II pery- JIUpOBaHlle llx l1elltejibhoctll. 342:528: HORŇANSKÝ. I. Das Gesetz uber die Kammer der Geodaten und Kal'- tographen trat ab in Kraft Geodetický a kartografický obzor, 42,1996. Nr. 6, Seite , Lit. 3 Ziele des Gesetzes des Nationalrates der Slowakischen Republik Nr. 216/1995 der Slg. uber die Kammer der Geodaten und Kartographen. Ursprung der selbstiindigen Standesorganisation der autorisierten lngenieure- Geodaten und Kartographen und Regulierung ihrer Funktionierung. HOJOVEC, V: Aplikace optimalizačních kritérií v konformních zobrazeních SKOŘEPA, Z.-NOVÁK, P: Měření technologií GPS ve vědeckovýzkumné síti "Staré Město pod Sněžníkem" HORŇANSKÝ, 1.: Spoločenstvo CERCO a projekt MEGRIN

5 ročník 42/84, 1996, číslo Ing. Martin Kubanka, doc. Ing. Vlastimil Staněk, CSc., katedra geodézie Stavebnej fakulty STU v Bratislave V súčasnom období okrem iných oblastí je pre meraciu techniku charakteristický najma rozvoj elektrického merania neelektrických (fyzikálnych) veličín. Takéto merania sú nevyhnutným predpokladom objektivizácie získanej informácie o meranom objekte alebo procese. K objektivizácii značnou mierou prispieva aj automatizácia s prudko sa rozvíjajúcimi digitálnymi metódami merania a spracovania. Stále častejšie sú v inžinierskej geodézii požadované automatizované meracie systémy na meranie sklonu alebo malých prevýšení. Vel'ká časť snímačov používaných pri stavbe týchto systémov pracuje na báze indukčných, odporových alebo kapacitných senzorov. Medzi snímače sklonu, ktoré možno s úspechom využiť pri riešení úloh inžinierskej godézie, patrí sklonomer AE 2 DN. Základnou časťou snímačov sklonu je mechanický element indikujúci vertikálny, resp. horizontálny smer. Sklon určujeme zo zmeny pozície seizmického telesa (citlivý element) alebo zo sily, ktorá vyvolá vo vzťažnom systéme zmenu jeho pozície. Senzor zabudovaný v snímači nám transformuje vstupnú veličinu na elektrický výstupný signál. Tento postup v analógovej meracej technike označujeme ako prevod - transformáciu. Prevod signálu na elektrický merací signál znázorňuje obr. 1. Základnou jednotkou tohto reťaza je citlivý element, ktorého pohyb sa v prevodníku transformuje na elektrický signál. Tento je po zosilnení vhodný buď na priame meranie alebo po digitalizácii A/D - prevodníkom na počítačové vyhodnotenie [7]. Podfa spósobu realizácie vertikálneho, resp. horizontálneho smeru rozdefujeme sklonomery na: - kvapalinové, - kyvadlové. Vzťažnou rovinou kvapalinových sklonomerov je horizontálna rovina reprezentovaná v snímači hladinou kvapaliny [1], [6]. Základným elementom kyvadlových sklonomerov je kyvadlo. Vertikálne kyvadlo vo svojej kfudovej polohe realizuje smer identický s miestnou ťažnicou. Najjednoduchšou formou kyvadla je hmotné teleso zavesené na vlákne. Takto zavesené kyvadlo se móže pohybovať v l'ubovofnej vertikálnej rovine prechádzajúcej mi estnou ťažnicou. Na vymedzenie pohybu kyvadla (iba v jednej rovine) sa používajú viacnásobné závesy alebo spósob vedenia citlivého elementu vo vymedzenom koridore. Špeciálnym typom kyvadla je horizontálne kyvadlo [7]. Podfa princípu snímania výchylky rozdefujeme snímače sklonu na: - polohové (sníma sa priamo zmena pozicie kyvadla, resp. kvapaliny). - kompenzačné (sníma sa vefkosť kompenzačnej sily) [7]. Podfa spósobu transformácie mechanickej veličiny na elektrický signál rozoznávame snímače: - odporové, - magnetoodporové, - indukčnostné. - transformátorové, - vibračné, - kapacitné, - elektrooptické. - hydrostatické [7]. Princíp merania sklonomerom AE 2 DN (obr. 2) sa zakladá na fyzikálnych vlastnostiach kyvadla. Jeho výchylka od zvislice je priamo úmerná sklonu stykovej časti (krytu) snímača. Vo vnútri snímača je na zavesenom kyvadle upevnené feritové jadro. ktoré je vsunuté do sústavy cievok. Pri postavení snímača na sklonenú plochu sa kyvadlo vychýli z vertikálnej pozície a pohyb feritového jadra indukuje v diferenciálnom transformátore napatie, ktoré je úmerné výchylke kyvadla. Toto napatie je po zosilnení privedené do vstupno-výstupnej jednotky. Podfa [6] a [4] móžeme tento snímač zaradiť medzi kyvadlové polohové snímače sklonu. Podfa spósobu transformácie mechanickej veličiny na elektrický signál ho zaraďujeme k transformátorovým snímačom sklonu. Transformátorové snímače sklonu označujeme aj ako sklonomery s diferenciálnym transformátorom. Pri dife- Obr. 1Schéma transfarmácie signálu na elektrický merací signál (prevzaté za (7J) 1996/111

6 112 ročník 42/84, 1996, číslo 6 - renciálnom transformátore je vstupná hodnota indukčnosti cievky konštantná a riadený je prevod z primárnej na sekundárnu cievku transformátora. Indukčná vazba z primárnej na sekundárnu cievku je determinovaná vazbovým faktorom [6J kde CPI je magnetický tok v primárnej cievke, CPu je vazbový magnetický tok, ktorý spája primárnu cievku so sekundárnou. Pri diťerenciálnom zapojení sú sekundárnc cievky zapojené difcrenciálne a indukujú partikulárne napatia Ul a U 2 (obr. 3). Akumulované napatie snímača na výstupe Us bude (po usmernení) úmerné sklonu snímača, teda polohe pohybujúceho sa spoločného jadra cievok [7]: Sklonomer AE 2 DN firmy FeinmeBwerkzeugfabrik Suhl (Nemecko) sa skladá z dvoch samostatných snímačov typu A 11 alebo A12 (na obr. 2 vpravo) a za vstupnovýstupnej jednotky AE 2 DN (na obr. 2 vl'avo), ktoré sú vzájomne prepojené káblom. Pri štandardnom vyhotovení (A 11) nosným elementom snímača je kryt, na ktorom je inštalovaná zakalená plocha s prizmou dížky 200 mm. Tým je umožnené meranie na rovinnej alebo cylindrickej ploche. Na vrchnej časti krytu je umiestnená kruhová libela, ktorá slúži na kontrolu priečnych sklonov snímača (počas merania musí byť kruhová libela urovnaná). Podstatnu časťou vnútornej stavby je rám, na ktorom je medzi tlmiacimi platničkami na Iistovej pružine zavesené kyvadlo. Rozsah pohybu kyvadla je ±2,5 mm.m-i. Tento mažeme ešte zvýšiť posunutím celého rámu až na ±9 mm.m- I. Pri transporte je citlivá časť snímača chránená pred poškodením aretáciou. Aretačná skrutka smie byť povolená len počas merania. Príčinou konštantného signálu na výstupe snímača po jej uvol'není maže byť prilipnutie závesu kyvadla na tlmiace platničky. Túto poruchu odstránime tak, že povolíme kryt snímača a pri odaretovanom kyvadle prečistíme vzduchovú medzeru papierovým pásikom. Potom kryt opať nasadíme a priskrutkujeme. Pri poruche iného druhu je potrebné snímač nechať preskúšať alebo opraviť u výrobcu. Držadlo, ktoré sa nachádza vo vrchnej časti krytu, umožňuje bezpečný transport snímača [7], [8]. Na prednej strane vstupno-výstupnej jednotky sa nachádza prepínač rozlišovacej schopnosti snímača (0,01 mm.m- 1 alebo 0,001 mm.m-i),potenciometer na nastavenie nuly a tri svietiace diódy na signalizáciu prekročenia rozsahu merania (na obr. 2 vl'avo). Potrebné napátie v sieti je podfa [8] 220 voltov (V) (+10 %, - 15 %), 50 hertzov (Hz). Vypínač sa nachádza na zadnej strane vstupno-výstupnej jednotky a jeho kolík ukazuje vo vypnutom stave smerom nadol. Nastavenie Sklonomer AE 2 DN slúži na meranie prevýšení, uhla sklonu, odchýlok od rovinnosti a na určenie priamky alebo roviny s požadovaným sklonom. Je charakterizovaný vysokou presnosťou a precíznosťou, čo ho predurčuje na univerzálnu aplikáciu v oblasti stavebníctva, strojárstva, armády, námorníctva. i v ďalších oblastiach priemyslu. Medzi jeho prednosti patrí: - možnosť merania absolútnych a relatívnych prevýšení, - meranie na rovinnej a cylindrickej ploche, - možnosť duál ne ho pripojcnia (súčasné pripojenie dvoch snímačov), - možnosť jeho pripojenia na dial'ku, - konštrukcia umožňujúca bezpečný transport, - digitálny výstup. - dobrá tepelná stabilita, - dobrý tlmený chod kyvadla, - vel'ký rozsah merania s vysokou rozlišovacou schopnosťou, - dobrá ozva, - dve krajné hodnotové stupnice na kontrolu hraníc tolerancie [8]. 1996/112

7 Geodetický a kartografický ubzor ručník 42/84, 1996, číslu Obr. 4 lntersticiálny element a prenosný A/D - prevodník nulového bodu stupnice (elektrickej nuly) je umožnené dvojitým potenciometrom. Hrubé nastavenie (asi 1 mm.m- I ) je realizovatel'né zadnou ovládacou skrutkou a jemné (asi 0,1 mm.m- I ) prednou ovládacou skrutkou. Pomocou prepínača sposobu prevádzky možno nastaviť nasledujúce funkcie merania: - (+ 1) pri pozitívnom (negatívnom) sklone prebieha záznam od mínusu (plusu) do plusu (mínusu), - (- 1) pri pozitívnom (negatívnom) sklone prebieha záznam od plusu (mínusu) do mínusu (plusu), - (O) zodpovedajúci kanál je vypnutý, - (+0,5) ako pri (+1), ale ukazovaná hodnota je o pal 0- vicu menšia, - (-0,5) ako pri (-1), ale ukazovaná hodnota je o polovicu menšia. Trojica farebných diód signalizuje polohu kyvadla vzhl'adom na nastavovaný rozsah merania (zelená znamená prekročenie rozsahu merania vpravo, červená vl'avo a žitá indikuje správnu polohu kyvadla) [7), [8]. Vstupno-výstupná jednotka (na obr. 2 vl'avo) nám digitalizuje výstupný signál pripojených snímačov (A II alebo A 12). Výhodou tohto zariadenia je možnosť: - nastavenia elektrickej nuly, - nastavenia roznych funkcií merania, - vol'by rozlišovacej schopnosti, - súčasného pripojenia dvoch snímačov. Jeho nevýhodou sú vel'ké rozmery (304X245X142 mm), hmotnosť (4,5 kg), potreba pripojenia na striedavý prúd (220 V, 50 Hz) a obmezdzená prevádzková teplota (5 až 40 oe) [7], [8]. Z týchto dovodov sa v rámci výskumnej úlohy na katedre geodézie SvF STU navrhlo alternatívne zariadenie - intersticiálny element (obr. 4). V porovnaní s povodnou vstupno-výstupnou jednotkou, ktorú dodáva výrobca, má podstatne menšiu hmotnosť (0,4 kg), rozmery (148X61X33 mm), a jeho napájenie je možné zabezpečiť autobatériou (12 V). V spojení s prenosným A/D - prevodníkom v plnej miere nahrádza povodnú vstupno-výstupnú jednotku (obr. 4) [7]. Pod kalibráciou snímačov rozumieme súhrn operacll uskutočnených za vopred určených podmienok. ktoré vedú k stanoveniu z<ivislosti medzi údajom snímača a odpovedajúcimi skutočnými hodnotami meranej veličiny. podra toho kalibračná krivka potom vyjadruje závislost údajov snímača od skutočných hodnot meranej veličiny [7]. Prvá kalibrácia každého snímača sa vykonáva už u výrobcu. Va všeobecnosti je každý senzor individuálne kalibrovaný a dodávaný s certifikátom. ktorý obsahuje hodnoty určené kalibráciou. Podl'a údajov viacerých výrobcov by sa tieto charakteristiky počas roka nemali meniť o viac ako 2 %. Pri extrémne ťažkých podmienkach. pri ktorých može dojsť k prekročeniu meracieho rozsahu (nárazy, vibrácie, prenos), musíme kontrolné a kalibračné intervaly skrátiť. Kvalita snímača sa overuje viac v jeho relatívnych chybách a menej v jeho absolútnych hodnotách. V súvislosti s chybami snímačov sú často opakované výrazy ako presnosť, opakovatel'nosť a správnost, časová stálost, chyba nuly, drift a hysteréza. Presnosť snímača je schopnosť udávať údaje blízke skutočnej, resp. pravej hodnote meranej veličiny. Pri hodnotení presnosti vychádzame z cel kovej chyby a neberieme ohl'ad na to. ako sa na nej podiera náhodná zložka. Opakovatel'nosť snímača je schopnost udávať pri opakovaných meraniach tej istej hodnoty mcranej veličiny za rovnakých podmienok vzájomne zhodné údaje. Op a- kovatel'nosť snímača teda charakterizujú náhodné chyby vystupujúce pri jeho použití. Namiesto opakovaternosti sa často používa termín stálosť. Správnosť snímača je schopnosť poskytovať údaje bez systematických chýb. Niektoré snímače sa vyznačujú vel'- mi dobrou opakovaternosťou (zanedbaterné náhodné chyby) a v tomto prípade je presnosť totožná s jeho správnosťou. Pri iných zase može byt vel'mi dobrá správnosť (systematické chyby sú zanedbatel'né alebo vylučované korekciou) a v takomto prípade dochádza k stotážneniu presnosti snímača s jeho opakovatcinosťou. Toto viedlo v niektorých technických odboroch k roznemu chápaniu významu termínu správnosť [5]. Časová stálosť snímača j e schopnosť zachovávať v priebehu určitého času vlastnosti prístroja. Zmeny vlastností pri bežných podmienkach používania za dostatočne dlhý čas sa označujú ako drift snímača. Drift delíme na: - monotónny (uvažovaná časť sa mení vždy jedným smerom, tj. hodnota jej charakteristiky ustavične narastá alebo ustavične klesá), - periodický, - kombinovaný, - aperiodický. Chyby údajov snímača sposobené driftom sa označujú ako chyby časovej stálosti [5]. Reverzibilitou rozumieme schopnosť snímača dávať rovnaký údaj pre určitú hodnotu meranej veličiny, bez ohl'adu na priebeh predtým meraných hodnot, pričom sa obvykle uvažuje zhoda údajov pri apozícii (spojitom raste od menších hodnot až po meranú veličinu) a klesaní meranej veličiny. Ak vzniká rozdiel údajov snímaéa, označujeme ho ako chybu reverzibility (ho). Chyba reverzibility sa označuje aj ako chyba hysterézy a namiesto reverzibility sa používa termín hysteréza. lnokedy sa 1996/113

8 114 ročník 42/84, 1996, číslo 6 však hysteréza uvazuje ako špeciálny druh nejednoznačnosti a chyba hysterézy ako špecifický druh chyby reverzibility [5]. Vefkosť chyby reverzibility závisí od predchádzajúceho priebehu meraných hodnot a pri rovnakom priebehu sa jej hodnota nemení - má systematický charakter. Pri praktickom meraní sa však tento priebeh mení, a preto chyba reverzibility sa javí ako náhodná chyba. Pri snímačoch vefkosť chýb nezávisí od hodnoty meranej veličiny, ale od zaťaženia indikačného zariadenia. Krivka chýb je potom závislosť chyby od zaťaženia, ktoré sa udáva v % maximálného zaťaženia. Významnou charakteristikou snímačov je ich transformačná funkcia (prenosová funkcia, prevodová funkcia). Transformačnou funkci ou nazývame závislosť informatívneho parametra výstupného signálu snímača od informatívneho parametra vstupného signálu snímača. lnformatívnym parametrom rozumieme parameter funkčne zviazaný s hodnotami meranej veličiny, pričom vstupným informatívnym parametrom može byť priamo meraná veličina. Transformačné funkcie rozdeľujeme na: - typové (charakterizujú vlastnosti snímačov určitého typu pri referenčných podmienkach, jej zmeny v dosledku ovplyvňujúcich veličin stanovujú tzv. vplyvové - influenčné funkcie), - individuálne (stanovujú sa experimentálne pre každý snímač osobitne pri špecifikovaných podmienkach a majú sa čo najviac blížiť ku skutočnej transformačnej funkcii snímača). Rozdiel medzi typovou a individuálnou transformačnou funkciou predstavuje chyby snímača. Typovou transformačnou funkci ou je často rovnica priamky, ktorá nemusí prechádzať nulou a jej sklon maže byť kladný alebo záporný. V takomto prípade možno v jednotlivých snímačoch uvažovať: - chybu nuly (rozdiel individuálnej a typovej transformačnej funkcie pri nulovej hodnote vstupného informačného parametra), - chybu prevodovej konštanty (rozdiel sklonu individuálnej a typovej transformačnej priamky), - chybu linearity. Niektoré za spomenutých charakteristík sú znázarnené na obr. 5. Charakteristiky meracích prístrojov a snímačov sú uvedené v [7]. Na kalibráciu snímačov sklonu používame testovacie lavice (obr. 6) alebo libelomery. Na kalibráciu snímačov A 12 sme použili precíznu testovaciu lavicu Geodetického a geofvzikálneho ústavu Maďarskej akadémie vied (GGÚ MAV) v Šoprone. Hodnota najmenšieho dielika mikrometrickej skrutky je 0,5", tj. 0,002 mm.m- l. Otočenie mikrometrickej skrutky o 2rcpredstavuje 360 dielikov, tj. 3'. Celú kalibráciu (testovali sa štyri snímače A 12) sme vykonali pri teplote t = 15 C nasledujúcim sposobom: Na nosník testovacej lavice sme položili snímač A 12 a jeho pozíciu sme vyznačili dvojicou na seba kolmých rysiek. Tie nám zabezpečili, že pri otočení snímača o sme tento postavili znovu na to isté miesto. V opačnom prípade by sme museli mať k dispozícii podložku s veľmi presne opracovaným povrchom (napr. s presnosťou ±0,0005 mm.m- l ). Snímač bol spojený 20 m káblom s invýstu á veličin! \ me ané hodnoty riamka vstupná veličina Obr. 5 Vstupno-výstupné charakteristiky snímača (prevzaté za [7]) tersticiálnym elementom a ďalším káblom s voltmetrom. Pred vlastnou kalibráciou bolo potrebné nechať snímač a intersticiálny element určitý čas zapojený, aby sa elektronika zahriala a neovplyvňovala výstupný signál snímača. Tento čas sme nazvali nábehovým časom. Pri testovaní snímača A 12 v laboratóriu Slovenskej akadémie vied v Bratislave na Železnej studienke sa tento čas odhadol na 6 hodín [7]. V ďalšom sme otáčali mikrometrickou skrutkou dovtedy, pokiaľ sme nedosiahli dolnú hranicu rozsahu snímača (okolo - 2 mm.m- l ). Potom sme nastavili mikrometrickú skrutku na celý dielik a hodnotu sklonu sme čítali na displeji voltmetra. Mikrometrickou skrutkou musíme otáčať vždy v jednom smere, aby sme eliminovali mrtvy chod skrutky. Následne sme postup ne nastavovali mikrometrickú skrutku o konštantnú hodnotu (napr. 10 dielikov, tj. 5") a na displeji voltmetra sme čítali príslušné hodnoty sklonu. Hodnoty sme nastavovali vzastupne (od -2 mm.m.- 1 až do +2 mm.m- l ), až sme dosiahli hornú hranicu rozsahu snímača (okolo +2 mm.m- l ). Celý úkon sme opakovali, ale opačným smerom, pričom skrutkou sme opm otáčali jedným smerom, ale do opačnej strany. Po ukončení testovania sme otočili snímač o a predchádzajúci postup sme zopakovali. Parametre snlmača A 12 Výrobné číslo snímača A 12 J 56 J 57 J 61 E 257 ij 1 [mm m- I ] - 0, , , , O' 9/ ij, 0, , , , [mm.m- I ] +0, , , , O'{j] +0, ,00019 é 0,00019 ' 0, [mm m-i] -0,0010 t 0, , ,012 T 0,002 O - 0, ,003 O + 0,000 5 h(x) [mm m-i] x [mm.m- I ] 0,002 0,004 0,005 0,011 10,600-0,850-1,600-0, /114

9 ročník 42/84, 1996, číslo Na základe predpokladanej lineárnej závislosti medzi skutočnými hodnotami (nastavovanými) a meranými (údaje snímača) odhadneme parametre individuálnej prevodovej funkcie - rovnice priamky. Rozlišujeme dva prípady závislosti - lineárnej regresie: a) deterministicko-stochastickú regresiu (o:, ~ O:v), b) stochasticko-stochastickú regresiu (o:, = O:v)'. Deterministicko-stochastická regresia sa v praxi vyskytuje najčastejšie. Jde o taký prípad lineárnej regresie, keď apriórna smerodajná odchýlka 0:, je výrazne menšia ako apriórna smerodajná odchýlka O:v (napr.líšia sa o jeden rád). Je to vlastne klasický prípad'kalibrácie a na odhad neznámych parametrov transformačnej funkcie použijeme druhý lineárny model merania [2]. Stochasticko-stochastická regresia predstavuje ten prípad, keď apriórne smerodajné odchýlky 0:, a O:v sú približne rovnaké, ale musí platiť, že O:v > o:x- Máže k tomu dájsť vtedy, ak pre kalibráciu nemáme o rád, príp. o viac rádov presnejšie etalonážne zariadenie. V tomto prípade s úspechom mážeme použiť na odhad neznámych parametrov transformačnej funkcie metódu maximálnej vierohodnosti [7]. 7.1 Druhý lineárny model merania (nepriame meranie vektorového parametra) Hľadáme lineárny nevychýlený a združene efektívny odhad vektorového parametra [2]. Rozdiely I I [mm.m li l 0.014l O.Olll m; roroiely moo\tmím mma spat r :~~~:}"~I\/ ~ /\0~..g I f, I~'\.;~:V "'~~ ~w. merametam meraniespl1r.0.014l , ~~~~~~~~~~~,...,..~~~~.,...,~~_ ft L sklon rmm.rri1] Obr. 7 Rozdiely medzi hodnotami vypočítanými pomocou typovej transformačnej funkcie a meranými hodnotami [mm.ni1l j ~ o.oozl O.OOO.I ~ -OJ)Q2 ~ lineáma transfonnácia ~ \ ~ O.OIZ, -o 014 j -0:016~~-",... _.~~~.. - -Z.O - L v stochastickom modeli [2] ~ = J f(8 0 ) + JALl8 + E, TJ = ~.. J f(8 0 ), E[1]] = JALl8, var(~) = var(1]) = var(e) = L, (4) R(JA) = k 'S P 'S n, R(L) = n, kde 8 - k-rozmerný vektor určovaných parametrov, k-rozmerný vektor približných hodnát určovaných parametrov, Ll8 - k-rozmerný vektor prírastkov určovaných parametrov, - n-rozmerný náhodný vektor, - nxp-rozmerná matica odzrkadľujúca návrh experimentu, f (8 0 ).. p-rozmerný vektor známych funkčných hodnát vektorovej [unkcie f (.) v bode 8 0 E Rk, - pxk-rozmerná matica plánu - n-rozmerný náhodný vektor, ktorý mode luje náhodnú chybu merania danej p-rozmernej veličiny, 1] - n-rozmerná náhodná premenná. L - variancia vektora merania ~. Potom,pre lineárn~ nevychýlený a združene efektívny odhad 8(TJ) = Ll8(1]) parametra 8 = Ll8a jeho va riaciu platí [2]. LlB (1]) = (~'J'L 1JA) 1A'J'L 1 TJ var(8o + Ll8 (1])) = (A'J'L'IJA)'I. Nepriame meranie vektorového parametra je podrobnejšie rozobraté v [2] a [3]. V našom prípade sme parametre individuálnej prevodovej funkcie odhadli pomocou metódy maximálnej vierohodnosti, ktorá je podrobne uvedená [3]. Za výsledný ~dha~ parametrov individuálnej prevodovej funkcie 8, a 8z pokladáme aritmetický priemer z odhadov získaných pre meranie~ tam a spat. Kovariančnú maticu výsledného odhadu LiJ určíme na základe lineárnej transformácie náhodného vektora [2]. Označme odh~dnwé parametre individuálnej kalibračnej priai1!ky ti a 8z. Parametre typovej kalibračnej priamky sú 8P a 8~. Nech Ym je vektor meraných hodnát na výstupe kalibrovaného snímača A 12 a x je vektor hodnát meranej veličiny. Potom pre odhad vektora sku- 1996/115

10 116 ročník 42184, 1996, číslo 6 točných hodnot na výstupe kalibrovaného snímača A 12 ya vektora opráv v platí [3]: Na obr. 8 sú znázornené krivky chýb merania tam, spiiť a po lineárnej transformácií. Všetky krivky chýb sú homomorfné, pulzujú a vyznačujú sa miernou apozíciou. Schodovitosť kriviek je determinovaná chybou za zaokrúhlenia (na tisíciny mm.m- I ). 8. Výsledky výpočtu Spracovanie nameraných údajov sa vykonalo pomocou programu REGRES (bol vypracovaný na katedre geodézie), ktorý umožňuje odhadnúť neznáme parametre transformačnej funkcie snímača A 11 alebo A 12 podta druhého lineárneho modelu merania alebo podta metódy maximálnej vierohodnosti. Výstupný súbor z programu REGRES je rozdelený na piiť základných blokov. Prvý blok obsahuje informácie o kalibrácii: meno merača,dátum a miesto kalibrácie, teplotu pri kalibrácii, typ a výrobné číslo snímača, typ a výrobné číslo intersticiálneho člena, číslo kábla, typ a výrobné číslo kalibračného zariadenia. V druhom bloku sa nachádzajú odhady parametrov snímača A 12 (citlivosť meraciehoaprístroja 1>, presnosť meracieho prístroja CY, chyba nuly 8) a parametrov jeho transformačnej funkcie pre meranie tam. Nachádza sa tu aj rovnica na výpočet odhadov skutočných hodnot na výstupe snímača A 12 (Yt). Parametre a ich smerodajné odchýlky sú uvedené v mm.m- 1 a v sekundách n. Premenné my (min). my (max), my, (min), my, (max) reprezentujú aposteriórne smerodajné odchýlky individuálnej kalibračnej priamky a aposteriórne smerodajné odchýlky odhadu y získaného zo vzťahu (6) pri minimálnej a maximálnej hodnote argumentu. Tretí blok obsahuje odhady parametrov snímača A 12 a parametrov jeho transformačnej funkcie pre meranie spiiť. Nachádza sa tu aj rovnica na výpočet odhadov skutočných hodnot na výstupe snímača A 12 (yj Vo štvrtom bloku sa nachádzajú odhady parametrov a niektorých chýb snímača A 12 (chyba prevodovej konštanty r;hysteréza h(x) s arguementom x. v ktorom nadobúda rozdiel medzi meraním tam a spiiť maximálnu hodnotu) po lineárnej transformácii. V piatom bloku je tabelárne vyjadrená krivka chýb (vyjadruje závislosť chyby (y) od hodnot meranej veličiny (x). resp. od údajov meracieho prístroja [7]). Hodnoty chýb sú uvedené v mm.m- I a v sekundách ("). V tabutke 1 sú uvedené odhady parametrov snímača, parametrov individuálnej transformačnej.funkcie snímača a im prislúchajúce smerodajné odchýlky pre štyri kalibrové snímače typu A 12. Na obr. 7 sú zobrazené rozdiely medzi meranými hodnotami a hodnotami vypočítanými pomocou typovej transformačnej funkcie. Nachádzajú sa tu tri krivky (pre meranie tam, pre meranie spiiť a rozdiely medzi meraním tam a spiiť). Na abscise grafu sú hodnoty sklonu v mm.m- I a na ordináte sú rozdiely od teoretických hodnot v mm.m- I. Po analýze kriviek pre meranie tam a spiiť možeme konštatovať, že obidve krivky sú takmer homomorfné s nepravidelnými tluktuáciami v celom rozsahu snímača. Na intervale (+0,7; +2,00) dochádza ku gradácií oboch kriviek. Krivka reprezentujúca rozdiely medzi meraním tam a spiiť je na intervale (-1,00; +2,00) približne rovnobežná s abscisou grafu. Na intervale (-2,00;-1,00) sa vyskytujú výchylky, ktoré sú pravdepodobne sposobené elektronikou snímača alebo stochastickými chybami pri nastavovaní hodnot sklonu na testovacej lavici. Moderné technológie a materiály umožňujú stavbu stále náročnejších a zložitejších konštrukcií vyžadujúcich si vysokú výrobnú a montážnu presnosť. Už pri projektovaní viičšiny týchto konštrukcií sa uvažuje s ich stálou kontinuálnou kontrolou. Použitie klasických meracích postupov a metód, resp. prístrojov je v týchto prípadoch nemyslitel'né. Tento problém možno riešiť iba automatizáciou kontrolných meraní. V dosledku stále intezívnejšie sa objavujúcej požiadavke automatizácie meraní, presadzujú sa aj v oblasti inžinierskej geodézie dynamické meracie systémy riadené mikroprocesormi. Snímač sklonu A 11 alebo A 12 umožňuje kontinuálne, resp. kvázikontinuálne meranie takých fyzikálnych veličín, ktoré sa doteraz merali len statickými meracími postupmi. Prvým predpokladom na dosiahnutie kvalitných výsledkov meraní a ich správnu interpretáciu je znalosť základných charakteristík meracích prístrojov a ich kalibrácia. Na kalibráciu snímača A 11 alebo A 12 bola vypracovaná metodika statickej kalibrá~ie a bola overená na štyroch snímačoch sklonu A 12. Casť meraní bol a realizovaná v spolupráci s GGÚ MAV v Šoprone. Statické postupy kalibrácie umožňujú určenie len statických charakteristík snímačov, nepostačujú na určenie ich úplných charakteristík. Na určenie dynamických charakteristík sú potrebné dynamické laboratórne testovacie zariadenia - simulátory. Použitie metódy maximálnej vierohodnosti na odhad parametrov transformačnej funkcie snímača sklonu A 12 umožňuje získať kvalitné odhady parametrov transformačnej funkcic aj za situácie, keď nemáme k dispozícii kalibračné zariadcnic. ktorého presnosť je aspoň o rád vyššia ako je presnosť snímača sklonu A 12. Pomocou rovnice (6) možno odhadnúť vektor skutočných hodnot na výstupe kalibrovaného snímača, pomocou ktorého sme vykonali meranie. L1TERATÚRA: [1] KLEMENTEV, l.-kyška, R.: Elektrické meranie mechanickýc.hyveličín; Bratislava. Alfa 1994, s: 35-21~.. [2] KUBACKOVA. L.: Metódy spracovama expenmentalnych údajov. Bratislava, Veda 1990, s y [3] KUBÁČKOVÁ, L.-KUBÁČEK, L.-KUKUCA, 1.: P~avdepodobnosť a štatistika v geodézii a geofyzlke. BratIslava, Veda s [41 ŠEVČÍKOVÁ. M.: Automatické meracie systémy v inžinierskej geodézii. [Diplomová práca.] BratIslava, katedra geodézie SvF STU s y [5] SKÁKALA, 1.:Všeobecná metrológia. Bratislava, ES SVST s [5] STANĚK, v. a i.: Využitie progresívny~h mc~acích ~ystémov v inžinierskej geodézii. [Záverečna sprav a vyskumne] úlohy.lbratislava. katedra geodézie SV,FSTU s [7] STANEK, V. a i.: vývoj meracích systemov na momtorovanic deformácií. Meranie deformácií akcelerometraml a elektrooptickými senzormi. [Záverečná správa výskumnej úlohy.] Bratislava, katcdra geodézie SvF STU 1994, s. 28-5~. [8] VEB FeinmeBwerkzeugfabrik Suhl: NelgungsmeBemhclt AE 2 DN. [Návod na obsluhu.] Suhl Do rcdakcie došlo: Lektoroval: Ing. Štefan ~riam, CSc., GKU Bratislava 1996/116

11 ročník 42/84, 1996, číslo Problémy súvisiace s poznávacím aspektom v kartografii Ing. Ján Pravda, DrSc., Geografický ústav SAV, Bratislava Poznanie sa chápe ako súhrn vedomostí [8] nadobudnutých na základe zmyslového vnímania, skúsenosti a logického myslenia. Kartografia sa oddávna považovala, a v podstate sa považuje aj dnes, za súhrn poznatkov (vedomostí) o mapovom spósobe vyjadrenia reality, o vyhotovovaní a využívaní máp. Z pozícií roznych odborníkov (geodetov, geografov, geológov, štatistikov atď.), ktorí majú úzky vzťah k vyhotovovaniu a využívaniu máp, sa tento súhrn poznatkov ve!'mi často, a neprávom, zužuje iba na praktickú, technickú stránku vyhotovovania máp - na ich kreslenie, resp. len na ich technologicko-organizačnú stránku spracovania. ablasť poznania kartografie je ove!'a širšia. Patria do nej aj poznatky o kartografických zobrazeni ach, o kartografických vyjadrovacích prostriedkoch a metódach, o kartografickej generalizácii, o využívaní máp a o viacerých ďalších kartografických problematikách. Netreba azda osobitne pripomínať, že na to, aby sa dali kartografické zobrazeni a vyvodzovať, konštruovať a aplikovať, treba mať znalosti tak o zobrazovaní vóbec, ako aj o zobrazovanom priestore a jeho vlastnostiach - o vesmíre, Zemi, resp. o iných priestoroch (aj modifikovaných). akrem toho na to, aby sa mohol niekto kartograficky vyjadriť, musí mať nevyhnutné znalosti o objektoch a javoch, ktoré treba kartograficky vyjadriť, ako aj znalosti o reálnych a potenciálnych vyjadrovacích možnosti ach mapy. tj. o výrazových prostriedkoch a vyjadrovacích metódach mapy (napr. znalosti zo semiotiky, grafiky, estetiky atď., ale aj logiky, psychológie ap.). Podobné je to aj v oblasti kartografickej generalizácie, v oblasti využívania máp (v tom i kartometrie) a v ďalších oblasti ach kartografie. Príspevok sa venuje niektorým nevyjasneným stránkam aplikácie poznávacieho aspektu v kartografii: kartografickej metóde poznania a výskumu (a jej dvom vlnám). vzniku poznávacej koncepcie kartografie a niektorým problémom okolo charakteru poznatkov v kartografii. Aspekty poznani a v kartografii sa so zvýšeným akcentom začali zd6razňovať asi pred dvadsiatimi rokmi. Bola to prvá vlna aplikácie poznávacieho aspektu v kartografii, ktorá vznikla v súvislosti s kritikou prevládajúceho vtedy komunikačného chápania mapy a kartografie I) a v súvislosti so začiatkami skúmania metód využívania máp [13]. Túto vlnu ešte nezaregistrovala Medzinárodná kartografická asociácia (ICA) a nereagovala na ňu, ako by sa dalo očakávať napr. vytvore ním nejakej komisie, alebo aspoň pracovnej skupiny, pretože vtedy sa v rámci ICA venovala dominantná pozornosť hlavne komunikačným aspektom mapy. Najprv vznikli dva smery (trendy) známe ako kartografická metóda poznania a kartografická metóda skúmania. abe tieto metódy boli produktom moskovskej kartografickej školy, na čele ktorej stál K A. Sališčev. Kartografickou metódou poznani a sa začal zaoberať K A. Sališčev v roku 1975 [14]. Vychádzal z myšlienky, že matematický základ, znakové vyjadrenie a generalizácia mapy nie sú ničím iným, než aplikáciou v kartografii troch hlavných metód teórie poznani a (gnozeológie): formalizácie, symbolizácie a abstrakcie. Schéma "kartografickej metódy poznania skutočnosti", ktorú zaradil do učebnice Kartovedenije) [15, s. 287], vznikla nepochybne modifikáciou (či skor reformou) Koláčného inšpiratívnej "schémy procesu komunikácie kartografickej informácie" z roku 1969 [6,7]. Kartografická metóda skúmania sa spomenula po prvý raz už v roku 1955 v časopiseckom článku KA. Sališčeva [12], ale zavedená bola ako vyučovací predmet na Moskovskej universite od roku Ucelene sa však prezentovala až v roku 1978 v monografii A. M. Ber!'anta [1], ako nová časť kartografie, ktorá skúma otázky využívania máp s cie!'om poznania na nich zobrazených ja- VOY. V druhom vydaní monografie sa spresňuje cie!' tejto metódy na "problémy využívania máp vo vedeckej a praktickej činnosti". Takto chápaná kartografická metóda skúmania (bádania, výskumu) venuje pozornosť mape ako modelu reality a roznym analýzam: opisným, grafickým (profilom, rezom, diagramom, blokdiagramom ap.), kartometrickým, morfometrickým a matematickoštatistickým. Pod vplyvom týchto "poznávacích aspektov" sa v poslednom desaťročí výraznejšie posilnila teoretická kartografia, v rámci ktorej sa sformovali rozne koncepčné I) Komunikačná koncepcia kartografic vznikla asi v polovici šesťdesiatych rokov a zakladala sa na tézach, že kartografia je veda o špecifickej (mapovej) forme prenosu priestorovej informácie (a preto na kartografiu treba nazerať ako na časť informatiky), že mapa je informačné médium, informačný kanál, komunikačný prostriedok na preklenutie komunikačného oblúka medzi tvorcami a používatefmi máp - atd'. Popularita tejto koncepcie sa umocúovala súčasným zavádzaním počítačových spósobov spracovania a vizualizácie priestorových informácií v podobe máp, známejším pod názvom.,automatizácia v kartografii". Dnes vieme, že to bol dósledok nástupu širšieho a objektívne prcbiehajúceho procesu kybernetizácie aktivít celej fudskej spoločnosti, v rámci ktorého sa ani.,informatizácia" kartografie nezaobišla bez omylov. Ak sa dnes v súvislosti so zavádzaním GIS-ov hovorí o.,geoinformatizácii", niektorí kartografi v tom vidia pokračovanie vplyvu informatiky na kartografiu. len na inej úrovni. Prcto sa im zdá, že éra komunikačnej koncepcie kartografie neskončila, ale pokračuje. Jedno je však zdanie. iná je realita. 1996/117

12 118 ročník 42/84, 1996, číslo 6 chápania kartografie (teoretické koncepcie), z ktorých treba spomenúť, povedfa informačnej a komunikačnej, najma modelovú, systémovú,jazykovú [9], a podfaa. M. Berl'anta [2] aj poznávaciu (modelovo-poznávaciu) a geoinformačnú koncepciu kartografie. Druhá vlna aplikácie poznávacích aspektov v kartografii spadá do súčasného desaťročia. V rokoch 1991 až 1995 existovala v rámci ICA pracovná skupina pre otázky definovania hlavných teoretických problém ov v kartografii, ktorá venovala svoju pozornosť piatim okruhom problémov: funkciám mapy, priestorovým procesom, sociálnemu kontextu kartografie, spracovaniu digitálnych údajov a mapovému jazyku. Na základe celosvetového prieskumu záujmu kartografovo najdoležitejšie interné teoretické problémy sa pre roky 1995 až 1999 zriadila Komisia ICA pre teoretické pole kartografie (Commission ICA on Theoretical Field in Cartography), v rámci ktorej sa zriadili dve subkomisie (pracovné skupiny): jedna pre poznávanie v kartografii a druhá pre mapovú semiotiku [5]. Zriadenie takto zameranej komisie je prirodzenou reakciou na rad publikácií, venovaných týmto témam [napr. 2, 10,11 ap.], v ktorých je poznávacia koncepcia kartografie vel'mi frekventovaná. Poznávacia (presnejšie: modelovo-poznávacia) koncepcia kartografie sa sformovala ešte v 40. rokoch a najpresvedčivejšie sa prejavila v "kartovedenii" K. A. Sališčeva. Tvrdí to A. M. Berfant, ktorý uvádza, že táto koncepcia sa zakladá na nasledujúcich tézach [2, s ]: - Kartografia je veda o poznaní reality pomocou kartografického modelovania. - Mapa je obrazovo-znakový model reality. - Kartografická generalizácia je proces ciel'avedomého výberu a zovšeobecnenia objektov na mape, ČO napomáha mapovému vyjadreniu najdoležitejších prvkov a vzťahov a vzniku kvalitatívne novej informácie. - Hlavné smery teoretického výskumu sú: systémový prístup v kartografii, kartografické modelovanie, využívanie máp a rozvoj teórie geografickej kartografie. - Prioritné kontakty má kartografia s geografiou a s ďalšími vedami o Zemi a spoločnosti, s technickými vedami, s teóriou a metodológiou poznania. Ďalej A. M. Berfant tvrdí, že v rámci poznávacej koncepcie sa rozpracovali viaceré vedecké smery súčasnej kartografie, napr. systémové mapovanie, syntetické mapovanie a matematicko-kartografické modelovanie. Za jednu z najvačších zásluh poznávacej koncepcie považuje rozpracovanie problémov a princípov využívania máp a kartografickej metódy výskumu [2, s. 35]. Poznávacia funkci a je imanentným atribútom každej vedeckej disciplíny, teda aj kartografie, a preto ju netreba považovať za niečo osobitné, alebo mimoriadne. Na "poznávaciu koncepciu" kartografie možno nazerať aj tak, že je to len pracovný názov na prístup, pri ktorom sa prehodnocujú doterajšie a hfadajú nové poznatky o mape, o jej tvorbe a využívaní v dosledku aplikácie gnozeologického, resp. kognitívneho hfadiska (konkrétne napr. v dosledku aplikácie teórie poznania). Tento prístup otvára cestu k širšiemu filozofickému pozadiu a interdisciplinárnemu okoliu mapy a kartografie, v dosledku čoho sa rysuje možnosť roztriediť doterajšie poznatky v kartografii buď na praktické a teoretické, alebo aspoň na povodné kartografické, interkartografické (spoločné s inými disciplínami) a nekartografické. Tento "kompetenčný" problém nie je len akademický, teoretický, organizačno-štruktúrny, za ktorým by bola len formálna snaha "mať všetko rozškatul'kované". Vyskytuje sa pred radom úloh.tak napr. skoro vždy sa s ním stretávajú tvorcovia slovníkov kartografických termínov (obzvlášť výkladových), tvorcovia kartografických lexikónov (tento problém zatiaf "obchádza" tak českých ako aj slovenských kartografov), ale tiež učitelia kartografie a v širšom zmysle všetci kartografi a ďalší špecialisti zainteresovaní na korek tne usporiadaných poznatkoch o mape a kartografii. Problémy s rozlíšením praktických a teoretických poznat kov v kartografii Ak sa oprieme o vymedzenie, že poznatok je jednotlivý výsledok poznávacej činnosti [8], že je to pojem (aj odborný názov - termín v nejakom vednom odbore), naskytá sa možnosť oprieť sa o genetický aspekt: poznatky (pojmy, termíny), ktoré vznikli v dosledku praktickej činnosti možeme považovať za praktické a poznatky, ktoré vznikli v dosledku myšlienkových procesov možeme považovať za teoretické. Je to ale naozaj také jednoduché? Čo z toho vyplýva pre nás? Ak by sa za praktické považovali v kartografii len tie poznatky, ktoré vznikli ako výsledok pochopenia vnt:;- mov (najma zraku a hmatu kartografa) a v dosledku vlastnej empírie (skúsenosti), potom s istým zjednodušením by sa dalo povedať, že za čisto praktické, či prakticko-cmpirické poznatky by sa mohli (aj napriek istým výhradám) považovať napr.: - diel mapy: "časť mapy vel'kého formátu, ktorá je (zvyčajne z tlačových dovodov) rozdelená na niekofko tlačových hárkov" [3, s. 9], - blokový (meračský) náčrt: "meračský náčrt územia ohraničeného trvalými Iíniovými objektmi v prírode, napr. komunikáciami, vodnými tokmi, hranicami)" [3, s.3], - kartografické kreslenie: "kreslenie originál ov máp vkartografii..." [3,s.23], -Iícovanie: "a) presné umiestňovanie identických vybraných bodov mapového podkladu na konštrukčný list, b) presné umiestnenie zodpovedajúcich častí obrazu na seba alebo vedl'a seba; je predpokladom presnej sútlače" [3, s. 28], - atď. Za teoretické treba (aj v kartografii) považovať tie poznatky, ktoré vznikli v dosledku myšlienkových operácií (pomocou výpočtov, roznych myšlienkových postupov a logických úvah), napr.: - Besselov elipsoid: "zemský elipsoid z roku 1841 s rozmermi určenými Besselom: a = , m, b = , m (z toho odvodené sploštenie i = 1/299,153)" [3, s. 3], - kartografické zobrazenie: "definovanie vzťahu polohy dvoch roznych referenčných ploch alebo referenčnej a zobrazovacej plochy; tento vzťah može byť vyjadrený analyticky, alebo definovaný geometricky" [3, s. 24], - ekvideformáta: "izočiara spájajúca miesta rovnakých hodnot kartografického skreslenia" [3, s. 10], - analogicky: vrstevnica (izohypsa) - atď. 1996/118

13 ročník 42/84, 1996, číslo Problém je v tom, že čisto praktických poznat kov ostáva v kartografii stále menej a otázka ich povodu sa stá va čoraz spornejšia, pretože sa v nich stále zvyšuj e podiel teoretického poznania. Napr. poznatok "kartografické kreslenic" možno považovať za praktický iba v triviálnom manuálnom prípade. Ak sa mapa kreslí pomocou automatického kresliaceho zariadenia (napr. na automatickom koordinátografc), alebo na obrazovke počítača (pomocou nejakého programu), v tomto poznatku už dominuje teoretická zložka. Pre súčasnú kartografiu je príznačné, že v doslcdku rozvoj a l'udského poznania vo všeobecnosti a s rozvojom modernizácie procesu vyhotovovania máp zvlášť, zaniká množstvo poznatkov, ktoré sa v minulosti jednoznačne považovali za praktické a zvyšuje sa podiel teoretických poznatkov. Približuje sa čas, kedy takéto duálne triedenie poznatkov v našej disciplíne stratí význam a bude sa treba zaoberať triedením kartografických poznatkov na inom bázovom princípe. Medzitým ale budú mať kartografi dosť starostí s problémom, ktorý je len zdanlivo jednoduchý: s odlíšením čisto kartografických poznatkov od nekartografických - s prípadným vyčlcnením poznatkov, ktoré má kartografia spoločné s inými disciplínami. napr. s geodéziou, geografiou ap. (pracovne sa možu nazvať kartograficko-interdisciplinárne ). Problémy s roziíšením kartografických, kartograficko- -interdisciplinárnych a nekartografických poznatkov Rozoznanie kartografických poznatkov od nckartografických - to nie je len akademická, alebo nejaká formálna úloha. Má význam aj z hl'adiska posilňovania a dokazov~ll1ia svojbytnosti kartografie. Ako závažný sa tento problém prejavuje niclen v rámci samotnej kartografie (napr. pri zostavovaní kartografických lexikónov, alebo výkladových terminologických slovníkov), ale aj mimo nej, pri rozlišovaní slov či odborných termínov - napr. vo výkladových slovníkoch konkrétneho jazyka, kde treba uviest do akého odboru dané slovo či termín patrí. Prc "nedostatok dokazov" (či z iných dovodov?) sú viaceré kartografické termíny napr. v Slovníku cudzích slov [4] označené skratkou "geod.", vysvetlenou ako "v geodézii, geodetický", konkrétne: - "kartogram" (geod.) mapa. ktorá vhodnými značkami znázorňuje rozličné javy. štatistické údaje zobrazeného územia (v danom prípade si nevšímame nedostatočnost až nesprávnosť vymedzenia), - "kartodiagram" (geod.) druh mapy znázorňujúci štatistické javy a údaje stípcami, kruhmi a obrazcami. - "generalizácia" (geod.) zjednodušenic obrazu zemského povrchu pri jeho zobrazovaní na plánoch a mapách vynechaním nepodstatných podrobností, - a ďalšie. alebo skratkou "geogr." (vysvetlenou ako "v geografii. geografický), konkrétne: - "glóbus". "izohypsa-vrstevnica", izobata-híbnica" atď. Príznačné je, že kartografická odbornosť bola pre zostavovatel'ov týchto slovníkov neznámym pojmom: geodézia a kartografia prenikla do povedomia našej spoločnosti (teda aj jazykovedcov) ako jeden pojem, ako jedna odbornosť,jedna disciplína. Skratka "kart." [aj v 8] sa rezervuje pre výraz "kartársky"... Tento stav možno u nás sčasti zdovodniť ako dosledok jednotného inštitucionálneho zastrešenia geodézie a kartografie v nedávnej minulosti, ale aj ako prejav ncdostatočne účinného úsilia samotných kartografov dokázat svojbytnosť svojej disciplíny. Snáď sa vhodná príležitosť naskytá v súčasnom období. Za čisto kartografický treba považovat tak Ý poznatok. resp. termín, ktorý vznikol v rámci kartografie (ako oblasti konkrétneho odborného poznania, ako vednej disciplíny) a nevyzýva pochybnosti o tom. či patrí čiastočne. alebo dokonca celkom do inej oblasti poznania. Medzi takéto pa tria poznatky - termíny: mapa (a množstvo d~dších poznatkov vzťahujúcich sa k nej. napr. mapový rám, prvok mapy. orientačná siet mapy, mapový znak, legenda mapy, druh mapy, typ mapy atď.), atlas, kartogram, kartodiagram, kartografické zobrazcnie. kartografická generalizácia, kartografický originál, kartografické súradnice, kartografická komunikácia atď. Za kartograficko-geodetické, resp. geodcticko-kartografické možno považovať napr. poznatky - termíny: mapovanie vo vel'kých a stredných mierkach, polohopis. výškopis, revízna priesvitka, styková páska, trigonometrický bod na mape, lícovací bod, konštrukčný list mapy. elaborát mapy, mapová dokumentácia, vzorový mapový list, základná mapa, technicko-hospodárska mapa, topografická mapa, štátne mapové dielo ap. Z poznatkov - termín ov, ktoré má kartografia spoločné s viacerými disciplínami (s dvoma, tromi, prípadne s celými skupinami disciplín) možno spomenúť tematickú mapu, tematické mapovanie. r6znc druhy izočiar (izobara, izoterma, izanomála. izodenza. izodynama. izohycta, izogóna, izohydrohypsa, izoklína atď.) a viaceré ďalšie. Pri spracovaní máp sa možno stretnúť s množstvom aj takých poznatkov, ktoré sú prc tento proces buď nevyhnutné, potrebné, alebo aspoň vhodné a užitočné. ale do kartografie nepatria. Takými sú napr. tlačová farba. tlačová platňa, negatívna alcbo pozitívna kópia a množstvo ďalších, z ktorých niektoré "prcnikli" nielcn do kartografických terminologických slovníkov, ale dokonca aj do stále platnej názvoslovncj normy [3], napr. bonita pody, dubleta, exonymum, hranica, chrbátnica. izočiara. nátlačok. signálny výtlačok. zosuv. priesvitka, terénny tvar, výlisok a niektoré d'alšie. Ukazuje sa, že poznatky, s ktorými sa operuje v kartografii treba podrobnc analyzovat. prctože mnohé z nich sú z hl'adiska súčasncj úrovne poznania nevhodne vymedzené (definované) a klasifikované. Poznávacia koncepcia kartografie je v súčasnom období nielen u nás. ale aj v rámci ICA iba načrtnutá. Po obsahovcj stránke je to úplne otvorená problematika, od ktorej sa očakáva, že sa bude zaoberať v širšom meradle procesom poznávania v kartografii a vnútornou logikou mapového sposobu vyjadrenia. Očakáva sa tiež. že sa pritom využije najma to, čo je známe v teórii poznania ako súčasti filozofie. K samotnému výrazu,.poznávacia koncepcia" kartografic treba pristupovať s istou rezervou - ako kopracovnému termínu dovtedy. kým sa poznatky, získané v jej rámci roztriedia, správne pomcnujú a zatriedia do tých štruktúrnych častí kartografie. kam prirodzene patria. Keby "poznávacia koncepcia" nepriniesla do kartografie nič iného, len nový poriadok do kartografického arzenálu poznatkov, aj to by bolo záslužné. 1996/119

14 120 ročník 42184, 1996, číslo 6 [1] BERCANT. A. M.: Kartografičeskij metod issledovanija. Moskva. Izdatel"stvo Moskovskogo universiteta. I. vydanie s.. 2. vydanie s. [2] BERCANT, A M.: Teoretičeskije problemy kartografii. Moskva, lzdaterstvo Moskovskogo universiteta s. [3J STN 73 04!Jl~Názvosloviey geodézii a,kartografii [4 IVANOVA-SALlNGOVA, M.-MANIKOVA, Z.: Slovník cudzích slov. Bratislava, Slov. pedagog. nak! s. [5] KANAKUBO, T.: The Chairperson's Report on the Activiti es of the Working Group to Define the Main Theoretical lssues in Cartography During the Term of Barcelona s. [6] KOLÁČNÝ, A.: Utilitární kartografie - cesta k optimální účinnosti kartografické informace. Geodetický a kartografický qb.zor, 15, 1969, Č. 10, s [7] KOLACNY,A: Cartographic lnťormation - a Fundamental Concept and Term in Cartography. Cartographic lourna!. 1969, Č. 1, s [8] Krátky slovník slovenského jazyka. Bratislava, Veda s. [9] PRAVDA, 1.: Rozvoj teórií v kartografii. Geograťický časopis, 37, 1985, Č s [10] PRAVDA, J.-WOLODTSCHENKO, A (eds).: Kartosemiotik 1-5. Zborníky z Medzinárodného korešpondenčného seminára. Bratislava-Dresden [11] PRAVDA, J. - SCHLlCHTMANN, H. - WOLODT- SCHENKO, A: Cartographic Thinking and Map Semiotics. G.eggraphia Slovaca. 1994, Č. 5, 85 s. [12] SALlSCEV, K A: O kartografičeskom metode issledovanija. Vestnik Moskovskogo universiteta, 1955, 10, s [13] SALlŠČEV, K. A.-BERCANT, A M.: Méthodes d'utilisation des cartes dans les recherches scientifiques. lnternational \:egrbook of Cartography, 13, 1973, s [14] SALlSCEV, KA.: O kartografičeskom metode poznanija (analiz nekotorych predstavlenij o kartografii). Vestnik Moskg':.skogo universiteta, 1975, Č. I, s [15] SALlSCEV, K A: Kartovedenije. Moskva, lzdaterstvo Moskovskogo universiteta. 1. vydanie S s., 2. vydanie s. Do redakcie došlo: Lektoroval: Ooc. Ing. Milan Hájek, CSc., katedra mapovania a pozemkových úprav SvF STU v Bratislave Zákon o Komore geodetov a kartografov od účinný Ooc. Ing. Imrich Horňanský, CSc., Úrad geodézie, kartografie a katastra Slovenskej republiky Dňa Národná rada Slovenskej republiky prijala vládny návrh zákona o Komore geodetov a kartografov [1], ktorým bola konštituovaná inštitúcia nezávislých osob, autorizovaných geodetov a kartografov, ktoré budú nestranne a s profesionálnou odbornou schopnosťou overovať výsledky vybraných geodetických a kartografických činností ustanovených osobitným zákonom [2]. Zákonom Č. 216/1995 Z.Z. o Komore geodetov a kartografov bol znovuzavedený inštitút stavovskej Komory geodetov a kartografov, ktorým sa utvorili organizačné a právne predpoklady na zrýchlenie tempa realizácie požiadaviek na geodetické a kartografické činnosti, na zvýšenie disciplíny, odbornosti a kvality vykonávaných prác. Súbežne boli vytvorené predpoklady na zintenzívnenie medzinárodnej spolupráce na úseku geodézie a kartografie, najma so zahraničnými profesijnými organizáciami a s medzinárodnými mimovládnymi organizáciami. 2. Prípravné práce súvisiace so vznikom zákona o Komore geodetov a kartografov 1996/120 vely, resp. s návrhom nového zákona o geodézii a kartografii [3] bola od začiatku príjímaná ako axióma a nebol a v nijaké fáze tvorby oboch zákonov spochybnená. V roku 1991 vo vtedajšom Česko-Slovensku sa uskutočnili dve spoločné zasadnutia predsedov oboch dobových profesijných zvazov geodézie a kartografie i oboch predsedov ústredných orgán ov štátnej správy geodézie, kartografie a katastra. Ciel' týchto stretnutí bol sústrediť námetya úsilie v predmetnej veci, dohodnúť si spoločný postup prác i časový harmonogram na tvorbe (novele '1) zákona o geodézii a kartografii [2] a [3] a na tvorbe vecne zviazaného zákona o Komore geodetov a kartografovo Pripravované námety neboli spoločne a ani koordinovane realizované. V roku 1992 na Slovensku vznikol Koordinačný výbor na prípravu a tvorbu zákona o Komore geodetova kartografov zo zástupcov Slovenského zvazu geodetov, z Únie zamestnávatel'ských zvazov - Zvazu geodézie a kartografie a zo Sloyenského úradu geodézie a kartografie (od Urad geodézie, kartografie a katastra Slovenskej repbliky - ÚGKK SR). Koordinátorom výboru bol prof. Ing. Ondrej Michalčák, CSc. Výbor pracoval a koordinoval činnosť týchto troch zložiek prakticky až do konečnej úpravy zákonov [1] a [2]. V procese prípravy výslednej podoby návrhu zákona prebiehali intenzívne a často rozporné a opakované diskusie, najma na dve témy. Prvou bola problematika členstva v komore, keď najma prípadné členstvo stredoškolsky vzdelaných odborníkov geodetov a kartografov produkovalo zásadné otázky, na ktoré sa len pomaly nachádzali všeobecne akceptované odpovede. Druhou bola problematika ústavnosti, vhodnosti a účelnosti dvoch protichodných koncepcií členstva, a to dobrovol'- ného a povinného členstva v komore.

15 ročník 42/84, 1996, číslo Hlavné prvky zákona o Komore geodetov a kartografov Zákon [1] upravil vznik komory autorizovaných geodetov a kartografov ako samostatnej stavovskej organizácie. Komora ako samosprávna organizácia združuje geodetova kartografov, ktorí autorizačne overujú vybrané geodetické a kartografické činnosti. Komora je právnickou osobou. Zákonom zriadenená komora bude sledovať kvalitu vybraných geodetických a kartografických činností vykonávaných podnikatel'skými subjektmi. V záujme štátu je, aby vybrané geodetické a kartografické činnosti boli garantované odborníkmi, ktorých spósobilosť je objektívne preskúšaná a ktorí majú oprávnenie na výkon vybraných činností podl'a zákona o komore. Činnosť autorizovaného geodeta a kartografa nepodliehala režimu zákona Č. 455/1991 Zb. o živnostenskom podnikaní, preto bolo potrebné upraviť jeho výkon osobitným zákonom. Zákon vymedzil úlohy, ktoré bude komora plniť, a to analogicky s obdobnými komorami v zahraničí. Činnosť komory bude financovaná z vlastných príjmov, ktoré tvoria príspevky členov komory, výnosy z pokút uložených v disciplinárnom konaní, úhrady za kvalifikačné skúšky, úhrady za vydanie oprávnenia na vykonávanie činnosti autorizovaného geodeta a kartografa, dobrovol'né príspevky a dary. Výšku úhrady za kvalifikačné skúšky a úhrady za vydanie oprávnenia na vykonávanie činnosti autorizovaného geodeta a kartografa určí komora po dohode s ÚGKK SR. Zákon ustanovuje spósob hospodárenia komory, zdroje jej príjmov a vykonanie účtovnej uzávierky hospodárenia príjmov. Zákon ustanovil podmienky, za ktorých možno zapísať fyzickú osobu do zoznamu autorizovaných geodetov a kartografovo O zapísanie móže požiadať každá fyzická osoba, ktorá spl'ňa predpísané kritériá, okrem iného vysokoškolské geodetické a kartografické vzdelanie a pat' rokov praxe po nadobudnutí vysokoškolského vzdelania a zloženie kvalifikačnej skúšky alebo preukázanie osobitnej odbornej spósobilosti. Dóležitým faktorom z hl'adiska približovania sa európskemu právu je to, že medzi kritériami nie je obsiahnutá povinnosť štátneho občianstva Slovenskej republiky žiadatel'a. Zapísaním do zoznamu autorizovaných geodetov a kartografov vzniká fyzickej osobe oprávnenie vykonávať činnosť autorizovaného geodeta a kartografa. Zákon zároveň ustanovuje povinnosti pri vykonávaní činnosti autorizovaného geodeta a kartografa. Vzhl'adom na skutočnosť, že činnosťou autorizovaného geodeta a kartografa, napr. v investičnej výstavbe, móžu vzniknúť značné škody, ustanovuje zákon povinnosť členovi komory pred začatím činnosti uzatvoriť zmluvu o poistení zodpovednosti za škodu. Zákon ustanovil, že obsah a rozsah kvalifikačnej skúšky, ktorá je podmienkou zápisu do zoznamu autorizovaných geodetov a kartografov, určí komora po dohode s ÚGKK SR. Obsah a rozsah kvalifikačnej skúšky zverejní ÚGKK SR v úradnom vestníku - v Spravodajco vi ÚGKK SR. Zákon ustanovil podmienky, za ktorých móže komora dočasne pozastaviť činnosť autorizovaného geodeta a kartografa, najma ak sa preukáže závažné alebo opakované porušehie všeobecne závazných právnych predpisov vzťahujúcich sa na činnosť autorizovaného geodeta ci kartografa. Zároveň zákon určil, že ak podmienky dočasného pozastavenia pominú, komora ho zruší. Zákon ustanovil podmienky,za ktorých móže komora vyčiarknuť autorizovaného geodeta a kartografa zo zoznamu autorizovaných geodetov a kartografov, čo má za následok stratu oprávnenia vykonávať činnosť autorizovaného geodeta a kartografa. Zároveň určil, za akých podmienok móže požiadať fyzická osoba o opatovný zápis za člena komory. V prípade, ak je autorizovaný geodet a kartograf vyčiarknutý zo zoznamu autorizovaných geodetov a kartografov z dóvodu. že v ustanovenej lehote nevykonal kvalifikačnú skúšku, alebo ak závažným spósobom alebo opakujúcim sa spósobom porušil právne predpisy vzťahujúce sa na činnosť autorizovaného geodeta a kartografa, komora ho opatovne zapíše na základe žiadosti a zloženia kvalifikačnej skúšky. Zákon ustanovil postavenie členov komory, ich práva a povinnosti, ktoré sú analogické s obdobnými komorami v zahraničí. Podrobnosti budú upravené stanovami komory, ktoré schváli zhromaždenie ako najvyšší orgán komory. Počet a skladba orgán ov komory primerane zodpovedajú podobným inštitúciám doma i v zahraničí. Orgánmi komory sú valné zhromaždenie členov komory, predstavenstvo komory, disciplinárna komisia a dozorná rada. Volebné obdobie orgánov komory je dvojročné. Valné zhromaždenie členov, ako najvyšší orgán komory, volí členov ďalších orgánov komory, schval'uje základné predpisy komory a uznáš a sa na dalších záležitostiach, ktoré si vyhradilo. Predstavenstvo komory je riadiacim a výkonným orgánom komory v období medzi zasadaniami valného zhromaždenia a rieši všetky záležitosti spojené s činnosťou komory. ktoré určuje zákon. Má 9 členovo Sedemčlenná skúšobná komisia overuje odbornú spósobilosť členov komory. Je zložená z popredných odborníkov teórie a praxe. Disciplinárnu právomoc vóči členom komory vykonáva 7-členná disciplinárna komisia za podmienok ustanovených zákonom a disciplinárnym poriadkom komory, najma zisťuje a prešetruje disciplinárne previnenia člena komory ustanovené zákonom [1] a stanovami komory, ak nejde o trestný čin alebo priestupok. Piiťčlenná dozorná rada plní ťunkciu najvyššieho kontrolného orgánu vo vzťahu k ostatným orgánom komory. Disciplinárnu právomoc voči členom komory vykonáva disciplinárna komisi a za podmienok ustanovených zákonom, ktorý taxatívne vymenúva disciplinárne opatrenia. Podrobnosti disciplinárneho konania ustanoví disciplinárny poriadok komory schválený valným zhromaždením. Zákon ustanovil postup orgán ov komory pri uložení disciplinárneho opatrenia, vrátane lehoty, v ktorej možno disciplinárne opatrenie uložiť, postup pri rozhodovaní o uložení disciplinárneho opatrenia, vrátane lehoty, v ktorej možno rozhodnúť o disciplinárnom opatrení a postup orgán ov komory a člena, ktorému bolo disciplinárne opatrenie uložené, pri odvolaní sa proti rozhodnutiu o uložení disciplinárneho opatrenia. Zákon ustanovil, že fyzické osoby, ktoré získali oprávnenie na výkon funkcie zodpovedného geodeta podl'a vyhlášky Slovenského úradu geodézie a kartografie č Zb. o geodetických prácach vo výstavbe, zapíše komora do zoznamu autorizovaných geodetov a kartografov v určenej lehote na základe písomnej žiadosti a bez vykonania kvalifikačnej skúšky. Ak tieto osoby nepožiadajú o zapísanie do zoznamu, stráca ich oprávnenie platnosť v lehote do , najma s prihliadnu- 1996/121

16 122 ročník 42/84, 1996, číslo 6. tím na nové zadefinovanie vybraných činností v odbore geodézie a kartografie v novom zákone o geodézii a kartografii [2]. Obdobný postup zákon ustanovil aj pri riešení oprávnení na overovanie geometrických plán ov a iných výsledkov geodetických prác. V prípade, že v ustanovenej lehote tieto osoby nepožiadajú o zápis do zoznamu autorizovaných geodetov a kartografov, strácajú živnostenské oprávnenie na overovanie geometrických plánov a iných výsledkov geodetických prác. Zákon ustanovil zodpovednosť prípravného výboru na zvolanie ustanovujúceho valného zhromaždenie členov komory tak, aby mohla byť začatá činnosť komory podia zákona. Predsedajúcim prípravného výboru vymenovaného predsedom ÚGKK SR bol ustanovený prof. Ing. Jaroslav Abelovič, CSc.]) Zákon o Komore geodetov a kartografov [1] spolu so zákonom o geodézii a kartografii [2]. ktorý ustanovil vybrané geodetické a kartografické činnosti, ktoré musia byť overené fyzickou osobou majúcou oprávnenie podia zákona o komore, nadobudol účinnosť 1.januárom Konštituovaná stavovská organizácia Komora geodetov a kartografov v dósledku svojich zákonných kompetencií výrazne pomóže pri zvyšovaní kvality a odbornosti geodetických a kartografických prác, ako aj pri tvorbe technických predpisov v oblasti geodézie a kartografie. Prijatý zákon je ucelenou úpravou postaveni a autorizovaných geodetov a kartografov pre vybrané geodetické a kartografické činnosti. Autorizovaní geodeti a kartografi budú vykonávať predmetnú činnosť slobodne ako podnikatelia, t. j. vo vlastnom mene a na vlastnú zodpovednosť. Táto činnosť vyžaduje osobitné odborné pred- 1) Ustanovujúce valné zhromaždenic Komory geodetov a kartografov sa konalo v Prešove. poklady a spósobilosť podia tohto zákona. Autorizácia je kvalitatívne vyšším stupňom odbornej spósobilosti, ktorá vytvára pri vykonávaní vybraných geodetických a kartografických činností jednotné podmienky pre konkurenčné prostredie, podnecuje zvyšovanie kvality vykonávaných práe, odstraňuje anonymitu a uprednostňuje v celom rozsahu žiadueu osobnú zodpovednosť. Predpoklad na vhodné skíbenie záujmov štátu so stavovskou cťou odborníkov je daný samosprávnym charakterom komory, zo zákona vyplývajúcimi právomocami delegovanými jej štátom a demokratickými formami práce. Vysoká odborná úroveň autorizovaných geodetov a kartografova s ňou spojená technická a úžitková hodnota podnikate Iskej geodetickej a kartografickej činnosti je zárukou úspešnej aplikácie zákona o Komore geodetov a kartografov [1]. Problematika vzťahu zákona o Komore geodetov a kartografov [1], najma vzájomného uznávania odbornej kvalifikácie a členstava v komore pre záujemcov z iných krajín Európy a aproximácie legislatívy Slovenskej republiky ako asociovanej krajiny Európskej únie s legislatívou Európskej únie je predmetom pripravovaného príspevku v GaKO. L1TERATÚRA: lij Zákon Národnej rady Slovcnskej republiky Č. 216/1995 Z. z. o Komore geodetov a kartografovo [2] Zákon Národnej rady Slovenskej republiky Č. 215/1995 Z. z. o geodézii a kartografii. [3] Zákon Č. 46/1971 Zb. o geodézii a kartografii v znení zákona Národnej rady Slqvenskej republiky Č. 132/1994 Z. z., ktorým sa mení a doplň a zákon Č. 455/1991 Zb. o živnostenskom podnikaní (živnostenský zákon). Lektoroval: Prof. Ing. Jaroslav Abelovič, CSc., katedra geodetických základov SvF STU v 8ratislave Vytýčenie, vyznačenie a zmeranie slovensko-českej štátnej hranice Ing. Jozef Brziak, GKÚ Bratislava 1. Zmluva medzi Slovenskou republikou a Českou republikou o generálnom vymedzení spoločných štátnych hraníc Základným právnym rám com na vytýčenie, vyznačenie a zmeranie slovensko-českej štátnej hranice (ďalej len štátna hranica) je Zmluva medzi Slovenskou republikou (SR) a Českou republikou (ČR) o generálnom vymedzení spoločných štátnych hraníc zo dňa , Uvedená zmluva stanovila,že štátna hranicaje totožná s administratívnou a zároveň určila, že vytýčenie, zmeranie a vyznačenie štátnej hranice hraničnými znakmi v teréne prislúcha Spoločnej slovensko-českej rozhraničovacej komisii. 2. Spoločná slovensko-česká rozhraničovacia komisia Uvedená zmluva určila hlavné úlohy Spoločnej slovensko-českej rozhraničovacej komisii (ďalej len Rozhraničovacia komisia): a) "revidovať úseky štátnej hranice určenej administratívnou republikovou hranicou, na účely rozhraničovacích prác, 1996/122

17 ročník 42/84, 1996, číslo b) vytýčiť, zmerať a vyznačiť čiaru štátnej hranice v teréne, c) vyhotoviť hraničné dokumentačné dielo, d) vypracovať návrh zmluvy medzi SR a ČR o spoločnej štátnej hranici, e) riešiť prípadné nejasnosti o priebehu čiary štátnej hranice, f) vytvárať s ciel'om splnenia svojich úloh zmiešané pracovné skupiny." Rozhraničovacia komisia bola zložená za slovenskej a českej delegácie v paritnom zastúpení a náklady na jej činnosť znášajú oba zmluvné štáty rovnakým dielom. Rozhraničovacia komisia na svojom 1. zasadaní v dňoch 5. až prijala technické smernice na vytýčenie, vyznačenie a zmeranie slovensko-českej štátnej hranice. 4. Podklady na vytýčenie a vyznačenie v teréne a zmeranie štátnej hranice Základné podklady na vytýčenie štátnej hranice boli: - Zmluva o generálnom vymedzení štátnych hraníc a jej príloha topografická mapa v mierke 1:25000 so znázarnením priebehu štátnej hranice, - mapy bývalého pozemkového katastra v mierke 1 : 2880, - katastrálne mapy (mapy bývalej evidencie nehnutel'ností). - Štátne mapy 1 : odvodené, - geometrické plány - v prípadě uskutočnených zmien priebehu administratívnej hranice do , - právne dokumenty vzťahujúce sa na uskutočnené zmeny hraničnej čiary, ako aj ďalšie dokumenty, ktoré sa týkajú hospodárskych a majetkovoprávnych pomerov na štátnej hranici, - mapové a ďalšie technické podklady o prípadných výskytoch zmien na hraničných komunikáciách a hraničných vodných tokoch, - technické podklady vypracované k navrhovaným zmenám hraničnej čiary. Ako pracovný podklad bolo možné využiť v prípade jednotlivých totožných lomových bodov hranice aj hraničné dokumentačné dielo o vytýčení, vyznačení a zmeraní hraníc, vypracované v rokoch 1939 až V záujme efektívneho výkonu meračských prác a rovnomerného rozdelenia nákladov a práce medzi republikami, Rozhraničovacia komisia rozdelila štátnu hranicu na nasledujúce hraničné úseky, ktoré označila rímskymi číslicami (od severu na juh): I - od styku štátnych hraníc SR, ČR a Pol'skej republiky po bod ležiaci v blízkosti trigonometrického bodu Polomka, na vrchole vrchu Polomka, II - od uvedeného bodu po bod ležiaci v blízkosti historického medzníka na vrchole vrchu Trojačka, III - od uvedeného bodu po bod ležiaci v blízkosti trigonometrického bodu Stolečný vrch, na vrchole vrchu Stolečný vrch, IV - od uvedeného bodu po priesečník štátnej hranice s osou cesty I149 Lysá pod Makytou - Střelná, V - od uvedeného bodu po hraničný znak Vlil. ležiaci na pravom brehu vodného toku Vlára, VI - od uvedeného bodu po bod ležiaci v blízkosti trigonometrického bodu Vel'ký Lopeník, na vrchole vrchu Vel'ký Lopeník, VII - od uvedeného bodu po bod ležiaci v blízkosti trigonometrického bodu Kobyla, na vrchole vrchu Kobyla, VIII - od uvedeného bodu po priesečník stredníc tokov Morávka a Morava, IX - od uvedeného bodu po styk štátnych hraníc SR, ČR a Rakúskej republiky. 7. Vytvorenie a posobnosť zmiešaných meračských skupín Na vykonanie vytýčenia, vyznačenia a zmerania štátnej hranice vytvorila Rozhraničovacia komisia 10 zmiešaných meračských skupín (ďalej len meračské skupiny) a určila ich zloženie a posobnosť. Meračské skupiny Č. 1,3,5,7,9 v zložení: - 1 odborný geodetický pracovník, poskytnutý slovenskou stranou, ako slovenský vedúci skupiny, - 1 zástupca druhého štátu - odborný geodetický pracovník poskytnutý českou stranou, ako český vedúci skupiny, - pomocní pracovníci, poskytnutí slovenskou stranou v potrebnom počte. Tak isto boli zložené i meračské skupiny 2, 4, 6, 8, 10 len v opačnom poradí vedúci skupín. 8. Vyznačenie štátnej hranice na podkladoch a určenie lomových bodov štátnej hranice Každá delegácia Rozhraničovacej komisie pred začatím prác v teréne zhromaždila dostupné východiskové podklady potrebné na vyznačenie štátnej hranice. Rozhodnutím Rozhraničovacej komisie bolo určené, že pri zmeraní štátnej hranice bude použitý súradnicový systém Jednotnej trigonometrickej siete katastrálnej a nadmorské výšky bodov sa uvedú v baltskom výškovom systéme po vyrovnaní podl'a STN Geodetické body. Práce v teréne začali meračské skupiny vykonávať Prvou fázau bol a rekognoskácia štátnej hranice, v rámci ktorej sa identifikovala čiara štátnej hranice v teréne, porovnali sa východiskové podklady obidvoch strán pri určení jej priebehu (hlavne katastrálne mapy), zistil sa počet a využitel'nosť existujúcich hraničných znakov, klasifikovala sa obťažnosť vyznačenia štátnej hranice (sklonitosť terénu, dostupnosť, nutnosť vykonania priesekov a pod.), zistila sa možnosť pripájania na body základného polohového bodového pol'a (ZPBP), identifikovali sa potenciálne spoločné hraničné cesty, hraničné vodné toky a navrhli sa miesta skládok hraničných znakov a materiálu. Rekognoskáciu vykonali meračské skupiny v priebehu mesiacov máj a jún 1993 a o zistených skutočnostiach vypracovali za každý hraničný úsek zápis, ktorý bol predložený Rozhraničovacej komisii. Na základe uvedených 1996/123

18 124 ročník 42/84, 1996, číslo 6 zápisov Rozhraničovacia komisia po vykonaní spoločných kontrol v teréne, jednoznačne vo svojich protokoloch určila vyznačenie štátnej hranice na každom jej úseku. Po vyhodnotení rekognoskácie a po prijatí rozhodnutí Rozhraničovacou komisiou, meračské skupiny v priebehu júla 1993 až novembra 1994 vytýčili a vyznačili štátnu hranicu v teréne (okrem kompenzačných úsekov, ktorých vyznačenie sa definitívne skončilo v máji 1995). 8.3 Typy, popis a číslovanie hraničných znakov a sposob vyznačeni a štátnej hranice Štátna hranica je vyznačená a osadená tromi typmi hraničných znakov: a) Základný hraničný znak - kamenný medzník, rozmerov 30 X 30 X 180 cm, umiestnený na začiatku každého hraničného úseku, ktoré sa číslujú od severu na juh v tvare zlomku. Číslo hraničného úseku je uvedené rímskou číslicou v čitateli zlomku. Arabské číslo I v menovateli označuje základný znak súčasne ako prvý hlavný hraničný znak, napr. III, III 1, III/1,... b) Hlavný hraničný znak - kamenný medzník, rozmerov 25 X 25 X 140 cm, umiestnený na vyznačenie výrazných zmien smerov hraničnej čiary, význačných bodov terénu, priesečníkov s doležitými komunikáciami a vodnými tokmi. Číslujú sa priebežne od severu na juh v každom úseku arabskými číslicami, začínajúc 2, napr. 2, 3, 4,... c) Medzifahlý hraničný znak - kamenný medzník, rozmerov 20 X 20 X 90 cm, umiestnený na vyznačenie ostatných lomových bodov štátnej hranice, priesečníkov s komunikáciami, vodnými tok mi, administratívnymi hranicami a výrazne odlišnými kultúrami. Umiestnili sa tak, aby bola zaistená viditel'nosť susedných hraničných znakov. Číslované sú priebežne od severu na juh medzi dvoma hlavnými hraničnými znakmi, v tvare zlomku, kde v čitateli je arabské číslo najbližšieho predchádzajúceho hlavného hraničného znaku a v menovateli je poradové arabské číslo medzifahlého hraničného znaku, napr. 15/1,15/2,15/3,... Hraničné znaky sú zaistené podzemnou stabilizáciou, ktorú tvorí kamenná platňa s krížikom, o minimálnych rozmeroch 16 X 16 X 5 cm, pokial' sa nevyužila povodná značka. Nadzemná časť hraničných znakov je natretá bielou trvanlivou farbou, vrchol a bočné steny do 5 cm od horného okraja sú natreté červenou farbou. Čísla, iniciály, krížiky a smerové značky sú zvýraznené čiernou farbou. Smerové značky sú na hraničných znakoch vytesané. Spoločné hraničné cesty sú vyznačené nepriamo, tj. hraničné znaky sú osadené striedavo po ich obidvoch okrajoch. Miesto začiatku a skončenia spoločnej hraničnej cesty je vyznačené nepriamo dvojicou znakov, ktoré sú osadené kolmo na os cesty na obe strany od čiary štátnej hranice. Spoločné hraničné toky sú vyznačené tiež nepriamo, podobným sposobom ako pri spoločných hraničných cestách. Hraničné znaky sú osadené na bezpečných miestach, aby neboli ohrozené erozívnou činnosťou roku. 8.4 Zmeranie priebehu štátnej hranice a polohopisu Po vytýčení štátnej hranice sa vykonalo meranie Jej priebehu a polohopisu do vzdialenosti 50 m po oboch stranách štátnej hranice. Objekt, ktorý zasahoval do tohto pásu len čiastočne, bol zmeraný v celom obvode. Zmeranie hraničných znakov bolo vykonané polygónovými ťahmi, ktoré boli vložené medzi body ZPBP. Vrcholy polygónových ťahov sú, pokial' to bolo možné. totožné s hraničnými znakmi. Presnosť takto určených polygónových bodov je charakterizovaná základnou strednou súradnicovou chybou 0,04 m. Zostávajúce lomové body štátnej hranice, ktoré sú stabilizované hraničnými znakmi, sa určili rajónmi, nezávisle dvakrát, so základnou strednou súradnicovou chybou 0,06 m. 8.5 Použité meracie metódy a dosiahnutá presnosť merania Hraničný polygón sa rozdelil na polygónové ťahy s približnou dížkou do 4 km. Tieto polygónové ťahy vychádzajú z bodov ZPBP a sú obojstranne orientované. Ak sa nachádzal v blízkosti polygónového ťahu ďalší bod ZPBP, zmeral sa rajónom z najbližšieho bodu ťahu. Polygónové tahy sa merali trojpodstavcovou súpravou. Vodorovné smery sa merali v dvoch skupinách sekundovými teodolitmi. Rozdiel medzi skupinami nesmel byť vačší ako 15". Ak bola hodnota prekročená, zmerala sa ďalšia skupina. Pripájacie smery boli centrické, alcbo sa merali ich centračné prvky. Výsledky merania sa zapisovali do formulárov. alebo sa registrovali do záznamníkov. Zenitové vzdialenosti sa merali obojstranne (v obidvoch polohách ďalekohl'adu) na všetkých bodoch polygónového ťahu. Na východiskových bodoch polygónových ťahov sa merali jednostranne zenitové vzdialenosti na pripájacie smery. Výška stanovísk a ciel'ov sa merala s presnosťou na 1 cm nezávisle dvakrát. Výsledky merania sa buď zapisovali do formulárov, alebo sa registrovali do záznamníkov. Pokial' to bolo možné, polygónové ťahy boli výškovo pripojené na body štátnej nivelačnej siete oboch republík. Dížky polygónových strán sa merali elektronickými dial'komermi. Súčasne sa registrovali atmosférické veličiny, tj. teplota a tlak. Pokial' výšky dial'komerov a odrazných systémov neboli totožné, rozdiely boli zaznamenané. Výsledky merania sa zapisovali do formulárov, alebo sa registrovali do záznamníkov. Na meranie priebehu štátnej hranice a prifahlého územia sa použili elektronické tachymetre Wild TC Na posudzovanie presnosti merania a výpočtových prác platili nasledujúce kritéria: - rozdiel v dvakrát určenej dížke nesmel prekročiť hodnotu 0,25 (0,02 + 0,01 \ d\ kde d je dížka v metroch, - rozdiel dvakrát určených uhlov, alebo južníka nesmel prekročiť hodnotu 60"/s, kde s je dížka príslušnej strany v hektometroch. Uvedené kritéria platili na kontrolné overenie meraných dížok a uhlov, ako aj na overenie meraných hodnot z dokumentačných podkladov. 1996/124

19 ročník 42/84, 1996, číslo Krajné hodnoty uhlových uzávero~olygónových ťahoch nesmeli prekročiť hodnotu 9,;n+ 2, kde n je počet vrcholov ťahu. Z merania štátnej hranice vyhotovili vykonávatelia prác meračský a výpočtový operát, ktorý bol základným podkladom na vypracovanie hraničného dokumentačného diela. Tento operát je k dispozícii na Ministerstve vnútra (MV) SR a MV ČR, ako technická príloha hraničného dokumentačného diela. Obsahuje 3 časti, a to údaje o hraničných znakoch, údaje o podrobných bodoch polohopisu a meračské náčrty. Na základe podkladov získaných pri vytýčení, vyznačení a zmeraní štátnej hranice bolo vypracované hraničné dokumentačné dielo. Podklady na jeho vyhotovenie pripravili meračské skupiny, podia ich pósobnosti za jednotlivé hraničné úseky. Hraničné dokumentačné dielo je spracované podia hraničných úsekov. Každý hraničný úsek obsahuje tieto časti: - správu o vyhotovení hraničného dokumentačného diela, - hraničné mapy (vrátane kladu listov) v micrke 1 : popis štátnej hranice, - meračské náčrty (vrátane kladu listov) v mierke I : SOO až 2000, - zoznam hraničných vodných tokov, - zoznam hraničných ciest, - zoznam súradníc a výšok. všetky uvedené hraničné dokumenty sú spracované vo formáte A3, pričom číslovanie jednotlivých dokumentov zodpovedá postupnosti číslovania hraničných znak ov (v smere sever - juh). Meračské náčrty sú vyhotovené farebne, ostatné materiály čiernobielo. Jednou z činností Názvoslovné komise Českého úřadu zeměměřického a katastrálního je standardiz1!ce a aktualizace názvosloví vodních toků v Základní mapě Ceské republiky. Tato krátká stať, která si klade za cíl shromáždit a zhodnotit pramenné doklady informující o nejhořejším toku Sázavyi), může posloužit jako doklad obtížnosti tohoto úkolu. I když je samozřejmé, že ne všechny "horké" případy jsou tak komplikované, jako tento z poslední doby. Sázava jako významná česká řeka nepramení v nepřístupných velehorách, přesto její počátky se lidskýf!l zrakům dlouho skrývaly v bažinaté a málo prostupné krajině Zďárských vrchů. Teprve středověká kolonizační činnost pramennou Q.blastSázavy vydělila z dosud panenského lesa na pomezí Cech a Moravy. Z nejstarších písemných pramenů je zřejmé, že počátky zdejšího osídlení o nějakou dobu předcházejí vzniku cisterciáckého kláštera založeného v široké!l1 údolí Sázavy2) a nazývaného podle blízké,již existující osady Zďáru. V blízkosti kláštera totiž procházela dosti významná stezka spojující rozšiřující se osídlení horních toků Doubravy na české a Oslavy na moravské straně. Tato stezka, jejíž význam přirozeně nedosahoval významu příhodněji vedených tranzitních cest trstěnické nebo haberské, tvořila zároveň západní hranici raně středověkého tzv. Libického újezdu. 3 ) Mohutným impulsem pro rozvoj zemědělské a hornické kolonizace dosud převážně liduprázdné vrchoviny se však stalo až působení žďárských mnichů. Jejich ekonomické aktivity směřovaly k vytvoření uceleného velkostatku v blízkosti kláštera, v podstatě v pramenné oblasti řeky Sázavy. Není a nikdy nebylo sporu o tom, že žďárský klášter leží na břehu horního toku Sázavy; sporný je její tok od kláštera vzhůru proti proudu. V tomto příspěvku analyzuji celkem pět variant řešení a určuji tři možné prameny řeky. Záměrně používám slůvko "možné", protože všechny tři možnosti nalézají oporu v historických dokladech. Nejstarší záznam o říční síti v pramenné oblasti Sázavy je obsažen v Kronice žďárského kláštera z konce 13. století. 4 ) Jako nejmladší doklad zachycující v zásadě dnešní pojetí "pramenů" Sázavy, uvádím akta vzniklá při standardizaci (v tehdejším pojetí "revisi") pomístního názvosloví v I. polovině padesátých let tohoto stoletl5) Podle nejstarší varianty doložené ve zmíněné kronice 6 ) byl horní tok Sázavy identický s dnešním Stržským potokem (respektive Cikhájským potokem) pramenícím na širokém úbočí Zákovy hory nedaleko pramenů další důležité řeky, totiž moravské Svratky, a přímo pod klášterem se vlévajícím do Sázavy. Klášterní budovy stojí na pravém břehu tohoto potoka, což vysvětluje, proč klášter spadal ve středověku do jurisdikce pražského biskupa, vezmeme-li v úvahu. že Sázava tehdy v těchto místech tvořila česko-moravskou zemskou hranici. Dnešní Sázava je pak v kronice nazvána Polnou, jménem, jež je nepochybně třeba dát do souvislosti se vsí Polničkou (tj. malou Polnou) ležící na březích tohoto vodního toku 7 ) Při analýze nejstarších písemných pramenů tedy snad není třeba vidčt nějaký rozpor, problémy nastávají až později. Nejstarším kartografickým dokladem lokalizujícím pramen řeky Sázavy je patrně elaborát Josefského vojenského mapování. Po prostudování fotokopií tohoto rukopisného materiálu uloženého v pražském archivu, respektive sbírce~) lze konstatovat. že tehdejší kartografové viděli pramen Sázavy v prameni potoka zvanéhq. jinak Karel"), pramenícího na spojeném úbočí hory Tisůvky a Sindelného vrchu a vlévajícího se (od konce 15. století lo )) do rybníka Velké Dářko. Jak mapová, tak textová část Josefského elaborátu vycpází z předpokladu. že Sázava v podstatě pramení v oblasti "Zďárského lesa" a jednoznačné považuje za Sázavu výtok z Velkého Dářka. ll ) 19. století k vyřešení objevivšího se rozporu nepřispělo. Stabilní katastr přebírá od Josefského elaborátu rozlišení Sázavy vytékající z Velkého Dářka a Stržského potoka (viz obr. I), zatímco potok Karel neqojmenovává. 12 ) Dvě stěžejní topografické práce 19. století Cech a Moravy opakují starší rozporné údaje, a to bez vlastního komentáře n ) Zde je snad možné podotknout, že se zdá, jako by se čeští autoři klonili spíše pro variantu "západní" (Sázava vytéká z Velkého Dářka),zatímco mo- ~avští pro variantu "východní" (Sázava pramení na úbočí Zákovy hory). Tuto hypotézu ale nemohu doložit dostatečným počtem excerpované literatury. Historik 1. Kalousek dává přednost variantě starší, "moravské".14) Podrobné vylíčení celé problematiky najdeme v II. díle Vlastivědy moravské od 1. F. Svobody. 15) Autor podrobně popisuje obě domnělá prameniště Sázavy a přiznává, že se vlastně nedá určit, které je to "pravé". Toto řešení najdeme i v citované monografii Dějiny Zďáru nad Sázavou. 16 ) 20. století ale přineslo nejenom uznání dvou dosavadních možných pramenů Sázavy, ale přineslo i možnost pramene třetího. Jako pramenný tok Sázavy byl prohlášen navíc Stružný potok pramenící na západním úbočí Sindelného vrchu a ústící do Velkého Dářka. 17 ) Doklad o tom najdeme např. v materiálech již zmíněné Názvoslovné komise kartografické]x) z 50. let 20. století nebo v diplomové práci K. Kaliny z r ) Toto hledisko bylo uplatněno i S1utorytematického obsahu současné Vodohospodářské mapy CR v měř. 1: i publikace" Voslní toky a nádrže", která vyšla v řadě Zeměpisných lexikonů CSR,20) 1996/125

20 126 ročník 42/84, 1996, číslo 6... r..; ~/;:;-~~~- )_. \~ ,...--~ Obr. 1 Výřez Z mapy Stabilního katastru (r. 1835), k. Ú. Zámek Žd"ár. Uloženo v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru. Praha /126

21 ročník 42/84, 1996, číslo Obr. 2 A. V Šembera, Mapa Země moravské. Vídeň Z 881 (výřez) Z historického vývoje pojmenování pramenných toků Sázavy vyplývá jeden závěr. Minimálně od 18. století, ne-li dříve, nebyly názory na pramen Sázavy jednotné. Přispěl k tomy dle mého soudu nesnadný močálovitý terén nejvyšších partií Zd'árských vrchů, znemožňující jednoznačný popis pramenišf a snad i určitá "zemská" soupeřivost na území, kde se průběh vzájemné hranice obou českých zemí.čqs od času měnil. V současnosti jsou Názvoslovnou kolllisí při CUZK schválena pro použití na Základních mapách CR jména Stružný potok, Sázava (od výtoku z Velkého Dářka) a Stržský potok. I) Tomuto mému záměru odpovídá i relativně velký prostor daný v poznámkovém aparátu přímým citacím pramenů a excerpované literatury. Charakter článku je dán záměrem jeho uveřejnění ~ovněž na stránkách Onomastického zprayodaje vydávaného Ustavem pro jazyk český Akademie věd CR. 2) Latinské jméno kláštera příznačně zní "Fons Beatae Mariae Virginis". 3) K tomu viz: 1. Kalousek, O újezdě Libickém. In: Památky archaeologické a místopisné, díl X., Praha 1878, s. 653; dále jen "J. Kalousek". O průběhu libické cesty mezi dnešním Vojnovým Městcem a žďárským klášterem se píše na s. 668: "... dále pak šla buď po pravém btehu potoka Polné na ves Polničku, anebo po nynější silnici na Skrlovice a Střižanov... ". 4) "Chronica domus Sarensis" byla kriticky vydána 1. Emlerem v edici Fontes rerum bohemicarum (Letopis Zďárský Větší. In: 1. Emler, FRB II. Praha 1874, s. 521; dále jen "Letopis"). 5) Tzv. Revisi pomístního názvosloví prováděl 9 po 2. světové válce Názvoslovná komise kartografická př) Ustřední správě geodesie a kartografie pod vedením prof. V. Smilauera a za pomoci okresních sborů pro úpravu pomístního názvosloví. Rukopisné elaboráty vzniklé prací ~omise jsou uloženy v sekretariátu Názvoslovné komise při Ceském úřadě zeměměřickém a katastrálním v Praze. 6) Letopis, c.d.. s. 529: "... Tunc cxtirpare silvam precepit ibidem ut fieret campus, ubi claustrum ponere posset. Iste locus placet inter aquas Sasam quoque Polnam in metis ipsis, ubi conveniunt sibi terre arta Moravia, lata Bohemia, sed tamen ambe sunt domini terre, quincunque est rex Bohemorum." K tomu srv. 1. Kalousek, c. d., s. 661:"... takž praví r letopisec kláštera žďárského, že ten klášter byl vystaven mezi vodami Sáza- 1996/127

22 128 ročník 42/84, 1996, číslo ; - ~~~~~ ~~/ / / I I I I i / I / ".,/ j-- ;';', // \ _i' '\., "' '-o / / vou a Polnou (... ); klášter skutečně stál v úhlu mezi dvěma potoky. z nichž jeden přichází z Moravy skrze ves Světinov, a to jest Sázava. druhý pak teče sem z rybníka řečeného Darsko skrze ves Polničku, něm. Pelles. a ten tedy slul Polná." ') Srv. A. Profous. Místní jména v Čechách. Jejich vznik. původní význam a zmčny. Díl III.. Praha s Srv. též pozn-"). X) Státní ústřední archív v Praze. Praha L Karmelitská 2; Mapová sbírka Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Praha 2, AIbertov 6. ") Srv. 1. Kalousek, c. d.. s. 667:... r připomíná se "potok jenž slove Karel" (Steinb. Urk. 155);jest to potok tekoucí s hory Tisůvky skrze ves Karel aneb Karlov do Darska rybníka. 10) O založei}í Velkého Dářka viz např. M. Zemek a A. Bartušek, Dějiny Zďáru nad Sázavou, I. díl. Havlíčkův Brod s. 179; dále jen "Dějiny". I') Josefské vojenské mapování, písemný operát, Sectio 200, s. 548: Fllisse... Der Zasawa HuB entspringt aus denen zusammenfliebenden WáBern in dem Grossen Darzke Teich; s. 635: Karlehof vel Karleske Dwur.... Der Zusammenlauf der Gráben in den Grossen Darzke Teich ist der Ursprung der Zasawa; s. 637: Zykay... die (Saarer) Waldung... aus welchen die Zasawa. Chrudimka und Schwarzawa sich formieren. 12) Uváděny jako Sazawa Fluss a Strzer Bach; potok Karel ~ůstal nepojme(lován také v současných Základních mapách CR vydávaných Ceským úřadem zcměměřickým a katastrálním. 13) 1.G. Sommer, Das Konigreich Bohmen. Časlauer Kreis. Prag 1843, s. 176: Swietinow... liegt. C' an der Gránze von Máhren. am FuBe des Richterberges am Cikaier Bache. Stržanau (Střižanow)... ; dazu gehort die Stržer Miihle...,am Ausflusse des Cikaier Baches aus dem Stržer Teiche. Pelles (Polnička)... liegt... im Thale am Sazawabache... ; dazu gehort auch die Poddarsko-Miihle und Brettságe am Ausflusse des Sazawabaches aus dem Ncuteiche (einem Anhángsel des GroBen Darskie-Teiches). G. Wolny, Die Markgrafschaft Máhren. Iglauer Krcis und máhrische Enklavuren. Briinn 1842, s. 415: SchloB Saar (Zams;k Zdi ar)... Jjegt zwischen 2 Tciche am SazawafluBc. s. 435: Cikay oder Cikey lm Gebiete dieser Gemeinde entspringt der FluB Sazawa. '") Viz pozn. 6). Srv. též 1. Kalousck, c. d.. s. 665:... šla (tj. vvchodní hranice vo;noměsteckého panství r Sleinb. Urk. 1(8) k močálu. řečenému německy Czenkenmoz a česky Bahno. a pak u toho močálu ku pramenu potůč~u pod vrchem řečeným Schjlersberch; tento kopec jest nynější Z4.kova hora. a vedle ní na Semberově mapě jest poz[1amenáno Cerné Bahno, v nčmž hlaví se Sázava i Svratka čili Svarcava." - Viz obr. 2 15) 1. F. Svoboda. Vlastivčda moravská. II. Místopis. Žd'árský okres, Brno Nás zajímá hlavnč s. 8:... Křemelová studánka (706 m jv. Cikháje). kde pramení Sázava." a s. 9:... v katastru cikhájském... v lesích bývaly rozsáhlejší bažiny a močály, z nichž vytékaly četné drobné potůčky a praménky, tvořící začátky dvou řek, Sázavy a Svratky, beroucích se různými drahami. Obč řeky jsou tu totiž tak blízko sebe, že vzdálenost dvou pramenných jejich potoků při t. zv. Bodlákové pasece činí asi m. Lid říkal těmto místům..u srážené vody", protože potok Sázavy tekl vlastně dříve do Svratky a byl umělou stružkou odveden k Sázavě... Druhý tok labského poříčí - řeka Sázava - tvoří nyní vlastně dva pramenné potoky, které vznikají také v katastru cikhájském. po krátkém toklj opouštějí okres, vracejí se však do něj zase, aby se spojili v Z. Zďáře. Vrchoviště z. pramene je na Tisůvce. neboť z ní vytéká potok, jenž vine se kolem Karlova (r nazývá se Karel), vtéká na v. straně do Dářka, protéká Polničkou a na s. hranici katastru zámeckožďárského vlévá se do Pilského a dále do Bránského rybníka, čímž vstupuje zase na půdu okresu. Pramen v. vyvěrá v Křemelové studni jv. Cikháje, jako potok Zlatnice opouští okres, protéká Světnovem. jako Stržský (ve voj. mapě Střiža) potok tvoří hranici mezi katastrem vysockým a stržanovským a vlévá se do Konventského rybníka a po výtoku z něho spojuje se se z. pramenem." 1996/128

23 ročník 42/84, 1996, číslo Ir') Dějiny, c. d., např. s. 39 nebo s. 322, pozn. 27 a map. příl. na s viz obr ) Jméno "Struzny" je pro rok 1838 doloženo ve zmiňovaném Stabilním katastru (na mapě obce Vojnův Městec). 1") Viz též pozn. 5). Zde cituji zjukopisných materiálů Revise pomístního názvosloví (Okr. Zd'ár nad Sázavou - vodstvo) hesla: Sázava (SazawaJluss) - vytéká z rybníku Velké Dářko, obec Polnička, okres Zd'ár nad Sázavou, teče směrem jjz... Stružný potok - pramení I km jjz. od osady Nová Huť, obec Vojnův Městec. teče směrem jz. a 1,7 km záp. od obce Karlov vtéká do rybníka Velké Dářko, obec Polnička. Pramenný tok Sázavy... Strž (Striža potok) - dílčí název dolního toku Cikhájského potoka... Cikhájský potok (Cikhay Bach) - pramení 2,5 km vjv. odpsady Cikháj, obec SvětIlov, teče směrem vcelku jjz. a v osadě Zd'ár n. Sázavou II, obec Zd'ár n. Sázavou, ústí do Sázavy. Dílčí název Strž. 1") K. Kalina, Hydrologie Sázavy. Praha diplom. práce PřF UK. i. č. DP Na s. 5 čteme: "Sázava pramení jako Stružný potok pod Kamenným vrchem ve výši 740 m. S názvem Sázava se setkáváme teprve pod Velkým Dářkem." Na s. 10 čteme: "Přítoky z levé strany Cikhájský pot. (Strž)." co) Vodní toky a nádrže. Zeměpisný It;xikon ČSR. Praha 1984, s. 240: Sázava... pramení LI km szood Sindelného vrchu (806 m) ve výšce 757 m n. m... PhDr. Pavel Boháč, tajemník Názvoslovné komise ČÚZK, Zeměměřic;k,ý úřad Z DĚJIN GEODÉZIE, KARTOGRAFIE A KATASTRU Počátek kartografické Iitografie v Čechách Věnováno 200. v)íron vynálezu litografie - světové kulturní výročí UNESCO na rok 1996 Vědomosti o vynálezu litografie Aloisem Senefelcf.erem se po roce 1796 začaly šířit po Evropě. Prvním, kdo se v Cechách pokusil zavést litografii byl malíř Antonín Mac;hek ( ). S litografií se seznámil ve Vídni.?:ařídil si tiskárnu v Ovocné ulici a později ji přenesl do ulice Siroké (nyní Jungmannovy). Komponoval a kreslil křídou na kámen historické obrazy a podobiznya tomuto zaměření zůstal věrný. Tiskl na dřevěném ručním lisu. Později měl řadu následovníků z řad umělců, kteří v té době něco znamenali: rytíř Josef Ftihrlieh, Antonín Gareis, Jan Waltr, Václav Mánes a další. Jejich tvorba byla též zaměřena do umění a kromě obrazů zhotovovali podobizny, neboť fotografie nebyla známá. Umělci přistupovali k litografii jako příležitostnému pracovnímu uplatnění. Bylo jim cizí stálé denní či týdenní zaměstnání. K litografii utíkali v případě nedostatku práce a jakmile ji sehnali, ponechali litografický kámen svému osudu a vraceli se k němu třeba po půl roce, aby práci dokončili. Vedle umělců tu byla ještě kategorie školených dřevorytců, mědiryteů a ocelorytců, kteří pracovali na zakázkách pro veřejnost. Zvlášť v té době kvetla ocelorytina. Všem třem řemeslným kategoriím se nabízela kamenorytina. Byla snazší a otisky z kamenorytiny nebylo možno rozeznat od ocelorytin. Cesta k užití kamenorytiny pro zhotovení a tisk map byla otevřena. Roku 1823 přicestoval do Pra.hy z Berlína litograf Karel Hennig. S jeho jménem je spjat v Ceeháeh začátek rozmnožování map kamenotiskem. Přišel jako chudý tovaryš a přihlásil se o práci u knihtiskaře Bohumila Haase ( ), který byl českým stavovským kněhtlačitelem. Haasova knih tiskárna byla na Staroměstském náměstí v domě U zlaté polohvězdy. Dům byl součástí paláce Kinských. Haase byl velmi podnikavý. Sotva se Hennig ohlásil požádal jej, aby mu zařídil litografické oddělení. Bezpochyby ho k tomu vedly Machkovy úspěchy. O tom, jak zařízená litografie prosperovala, není známo. V roce 1824 Bohumil Haase náhle zemřel a Hennig se osamostatnil. Práce vydané v roce 1824 jsou označeny ptjuze firmou Hennigovou s impresí: v Praze a Berlíně. V roce 1825 převzali knih tiskárnu dva nejstarší synové, Ludvík a Ondřej a vedli ji pod názvem Bohumila Haase synové. K vedení litografického oddělení bylo zapotřebí odborníka. Podle záznamů z roku IK27 se Hennig dal opět do služeb Haasových synů a firma nesla označení Haase a Hennig a byla v domě čp V roce IK32 Hennig podruhé od Haasú odešel a založil si vlastní litografický ústav na Staroměstském náměstí. Následně se přestěhoval na Perštýn do čp Vedlo se mu dobře a později i dům koupil. Hennigova tiskárna v té době patřila k nejpřednějším, jak o tom svědčí otisky map. Měla dosti prostorné místnosti. Místnost litografů byla oddělena od kamenotiskárny prkennou stěnou. Osvětlovalo ji několik oken. u nichž byl z prken sbitý stůl. Pro každého litograťa v něm byla jedna zásuvka. Při práci se sedělo na vysokých třínožkách. Rytci měli při ruce různé pomůcky, pravítka. kružítka. Pro rytinu se bral tvrdší šedivý kámen. který byl hladce zbroušen. Broušení obstarával dělník. který byl zpravidla zedníkem. Poněvadž zedníci byli v zimě bez práce. přicházeli do tiskárny. kde práci nalezli a často tam i zůstali. Po chemické úpravě povrchu kamene se kámen z počátku nezačerňoval koptem. ale natíral červenou hrudkou. což velmi namáhalo zrak. Při použití koptu dostal kámen černý nádech. do kterého byla provedena rytina mapy. Pro rytinu nebyly zpočátku žádné hotové pomůcky a rytci si je připravovali sami. Litograf vkládal rydlo do dřevěného držátka složeného ze dvou dílů se žlábkem uprostřed. Za rydlo se používaly hodinářské vrtáčky. šicí jehly a pro psané písmo diamanty, které byly známé z ocelorytiny. Hotová rytina se objevila jako bílá kresba v tmavém poli. Po opravách následovala příprava rytiny pro tisk. Tisklo se na 18 dřevčných lisech. Zpočútku byly s obsluhou Iisů potíže a Hennig přijal jednoho kameilotiskaře z Německa a ten učil ostatní. R\;lční papír se před potištěním vlhči\' V roce 1840 pi'icházel do Cech anglický nebo francouzský papír. na který bylo možno zhotovit lepší otisky. spec. barevné otisky map. jak s nimi začal Josef Habel (viz dále). Pracovalo se 12 hodin denně, a to od 6 hodinv ranní do 7 hodiny večerní. s jednohodinovou polední přestáýkou. Pracovalo se i v sobotu. Pokud tiskař pracoval sám. zhotovil za den 250 až 300 archových otisků a s pomocníkem-pokladačem asi 400 otisků. Usy byly pouze ruční, dřevěné s házecí hlavou a tříčem. Později byly zavedeny Iisy "klešťové" pro dvě osoby. S nimi šel tisk rychleji a za den bylo možno zhotovit až 500 otiskú. Kdo pi'išel do Hennigova závodu poprvé. pocítil jakýsi strach. Místnosti působily prazvláštním dojmem. jakoby to byly kouzelnické dílny. v nichž sám Hennig vypadal jako nějaký čaroděj. Byly tu všelijaké uličky z prken. regály a pažení. Vše bylo zčernalé, ušpiněné. nikdy snad nečištěné a nemyté. Hennig si přál a nařizoval, že v tiskárně musí být pořádek a čistota. Přání i rozkaz však nenašly odezvu.až teprve v sobotu večer před výplatou se přikročilo k čištění. a to ještě povrchně. Po úklidu lisu a pomůcek se každý tiskař postavil jako voják v uctivé pozici s válcem v ruce. Pokladač držel v jedné ruce vypraný hadr a v druhé ruce čistě vymytou houbu. Tak očekávali výplatu. Hennig s dcerou přehlíželi, zda je vše v pořádku. Jestliže tomu tak nebylo, nebyl nepořádník dříve vyplacen. dokud závadu neodstranil, i kdyby to trvalo do noci. Hennig byl prostřední hubené postavy. Obličej měl vyholený. nos dosti veliký. dlouhý, vlasy sporé, dlouhé a rozcuchané. Doma o svůj zevnějšek moc nedbal. Chodil ve starém županu, ve spodkách a na nohou měl v létě trepky. v zimě bačkory. Když vyšel na ulici, byl to pravý opak. Byl elegantně vystrojen a na hlavě měl cylindr posunutý dozadu. Hennig jednal s litografy uhlazeně. inteligentně. Slušnost a zdvořilost vyžadoval od svých zaměstnanců. Jestliže některý z litografů projevil nelibost. tu se Hennig rozčílil tak, že nebohý lito graf musel opustit místnost. Když druhý den přišel mezi litografy, byl zase mírný a někdy i svého rozčilení litoval a sváděl na tiskaře, ti. že tomu dali příčinu. Pravděpodobně tomu tak bylo, neboť v tiskárně byly různice na denním pořádku. díky různorodému osazenstvu. Hennig se s tiskaři hašteřilo nekvalitní tisk, přičemž se dohra odbývala někdy i na policii. Tam ovšem principál dostal za pravdu. Z počátku vyučení litograťové nebyli. Malíři se tomu museli naučit, rytci do dřeva, mědi a ocele se museli přeškolit. Hennig hledal na stálou práci litografy v cizině. zvláště v Německu. Ti však nebyli na výši. Výjimkou byl Němec Vetters, starší člověk, který byl ocelorytcem. Až do pozdního věku zhotovoval pracné kamenorytiny zkamenělin pro Barranda. 1996/129

24 130 ročník 42/84, 1996, číslo 6 V pozdějších letech se stala litografie u Henniga učehním oborem. Do roku 1835 byla živnost kamenotiskařská považována za svobodné umění. Teprve tím rokem začala vláda vydávat koncesi. Do učení byli bráni k Hennigovi praktikanti (název pro litografického učnč), kteří museli složit 100 až 300 zlatých za vyučení. Plat žádný nedostávali.!j Henniga se vyučillitografii též Karel Klimsch ( ) z Ceské Lípy, znamenitý kreslič i rytce, který vytvářel krásné perokresby přímo na kameni, ale i kresební předlohy pro litografy. které svým nákladem vydal. Stal se bezdčky učitelem valné části litograťů všech zemí. Již na pražské akademii obdržel v roce ceny. Klimseh se záhy odstěhoval do Frankfurtu n. M., kde založil litografický ústava později světoznámou továrnu na výrobu reprodukčních kamer a příslušenství. Odchovancem Henniga byl František Edvard Sandtner. Narodil se roku 1804 ajeho cesta k litografii od koneeptního praktikanta na místodržitelství k rytci je nanejvýš zajímavá. Práce se mu u Henniga dařila. a tak si po půl roce opatřil koncesi. Litografický ústav založil roku 1835 v čp a postupně se přestěhoval do čp a a na svou dobu byl dobře vybaven. Poněvadž shlédl výrobu map u Henniga, sám též mapy tiskl. Zemřel 27. června U Henniga pracoval.losef!lahel, který se později osamostatnil. Byl dobrý malíř a kreslič. který ovládl litografické techniky včetně rytiny. V roce 1850 odkoupil od vdovy po Antonínu Machkovi za 900 zlatých jeho závod. Povolení na provozování dostal do čp. 169-I. V kartografii se zapsal tím, že jako první tiskl barevné litografické otisky. Hennig se domohl značného jmění. Osud mu však nepřál a tak nakonec pozbyl i svůj nemovitý majetek. Zemřel jako chudý roku Byl prvním litografem, který nabídl své služby české kartografii. kruhů. interťerometrické měl'ení úhlů) a o vlivu nesvislosti točné osy teodolitu. Kapitola 10 popisuje s přihlédnutím k přesnosti a účelu rúzné typy totálních stanic, spojujících obě diskutovaná elektronická měření. Jc popsána konstrukce jednoduchého clektronického tachymetru a jeho pí'íslušenství, automatický tzv. jcdnomužný měřický prostorový polární systém. systémy prostorových prúmyslových mčřcní (tcodolitové systémy protínání, polární interferomctric na příkladě Lcica SMART). V kapitolc 11 jsou popsána rozhraní pro přenos dat do PC pomocí programů v jazyce BASIC včetnč ukázck. Kapitola 12 jedná o napájení gcodetických přístrojú elektrickou energií z akumulátorú a o zásadách jejich správného nabíjení a provozování. Tcxt publikacc jc ve 13. kapitole doplněn fotograťiemi a tabulkovými scstavami technických paramctrú charakteristických i nejrozšířcnějších (třeba již nevyráběných) typů elcktronických dálkoměrů, tcodolitú a totálních stanic. včetně cen. Jcdnotné uspořádání dovoluje velmi rychlou orientaci a vzájemné porovnání. Dvaeetistránková 14. kapitola je podrobným seznamem literatury, děleným podle okruhú řešených problematik. Stejně obsáhlý je i věcný a jmenný rejstřík, tvořící závěrečnou 15. kapitolu. Kromě obecně platného hodnocení. které jsem napsal v úvodních l'ádcích, múže tato zajímavá kniha pro našeho čtcnáře sloužit též jako pramcn aktuální. závazné německé odborné tcrminologie. Doc. Ing. PavelJ lánek, CSc., kaledra speciální geodézie FSv CVUT I' Praze Doc. Ing. Vladimír Krulls, CSc., Praha Schwarz. Willťried (vydavatel): Vermessungsverfahren im Maschinen und Anlagenbau (Měřické metody ve strojírenství a na strojírenských zařízeních). Stuttgart, Nakladatelství Konrad Witwer, s. 181 ohr. Cena 32,- DM. Joeekel, R. - Stober, M.: Elektronische Entfernungs- und Rich tungsmessung (Elektronické měření délek a směrú). 3. přepnlcované vydání. Stuttgart. nakladatelství Konrad Witwer, s. 178 obr. Cena 30,- DM. Tato bohatě ilustrovaná příručka se zabývá z,íkladním popisem metod a konstrukčních aplikací elektronického měl'ení délek a směrú, které představují v poválečných dějinách oboru zlom, zbavující měřiče rutinních povinností a umožňující mu soustl'edit se především na vě :ně intelektuální část řešeni problému. Její tři aktualizovaná vydání během šesti let svědčí nejen o zájmu veřejnosti a o potřebnosti takovéto práce, ale i o přitažlivé a čtivé formě zpracování. Text přehledně uvádí ve vyváženém poměru teoretické základy a konstrukční principy obou skupin pl'ístrojů, rozbory přesnosti a související problematiku. Poskytuje dostatečně důkladně základní a dá se říci i úplnou a aktuální informaci o této rychle se vyvíjející části geodetického instrumentária a souvisejících měl'iekýeh metod. Po předmluvě následují kapitoly 2-8, věnované elektrooptickému měření délek. Po základech teorie elektromagnetického záření (kap. 2) jsou popsány impulsní, interferenční a fázový princip měření (kap. 3): funkce a stavba dálkoměrů. pracujících s posledně jmenovaným způsobem, je obsahem 4. kapitoly. Následující 5. kap. se týká zdrojů chyb a vlivú. ovlivňujících přesnost měření elektrooptickými dálkoměry (vliv atmosféry, přístrojové chyby dálkoměrů na fázovém a impulsním principu). Metody zkoušek a ověřování (např. ověření frekvence, přesnost systému měření fází, určení cyklické chyby, fázová ne homogenita, nulová korekce) jsou včetně požadavků na srovnávací základnu a postupů ověření podle DIN (s terminologií podle DlN 1319) uvedeny v nejobsáhlejší 6. kapitole. V 7. kapitole jsou zpracovány redukce měření (fyzikální, matematické.z vertikální excentricity nasazovacího dálkoměru). Závěrečná 8. kapitola této části popisuje pl'ístroje a metody pro přesná měření délek (Mekometer ME 5000, Geomensor CR 244, měření s dvojicí a trojicí nosných vln, Terrameter LDM 2, Georan 1) a možnosti zvýšení přesnosti standardních přístrojů. Druhému tématu z názvu knihy odpovídá kap. 9 o elektronickém měření směrů (statické a dynamické metody čtení Rcccnzovaný spis je zaměl'en k problematice gcodetických mčřcní ve strojirenslví a na strojírenských zařizeních a konstrukcích, ktcr<i je v současnosti velmi dynamicky sc rozvíjející částí inžcnýrskoprůmyslové gcodézic a oblastí nové úzké spolupráce dvou tradičních technických oború. Kniha vznikla aktualizací. doplněním a rcdakčním zpracováním rcťerátú 11 autorů, přednesených v roce 1993 na 30. semináři 6. pracoyní skupiny Nčmeckého zcměměřického spolku (DVW). Uplností obsahu a přchlcdnou, hutnou formou zpracování sc řadí k základním pracím ncpříliš početné literatury tohoto zaměřcní. Ctenáři umožt1uje nalézt ncjcn odpověď na ot<izku..jak mdit", ale i na mnohdy nelehko splnitelný impcrativ..měht tak přesně, jak je třeba"' a nc..měht tak přesně, jak to jdc". Práce je členěna do 4 nestejnč rozsáhlých kapitol. Po předmluvě a krátkém úvodu jc zařazena 2. kapitola. týkající se základů. tj. požadavkú průmyslové výroby, ověj-ování (s pojmy např. veličina, zkoušení. kalihrov,iní. justáž. cejchování). hospodárnosti a nákladů. Dále jsou diskutovány základní parametry výrobku (rozměr, tvar, poloha) a jejich tolerování, lineární a kvadratický zákon šíření (hromadění) tolerancí a hodnocení (směrodatná odchylka, přesnost. jakost. nejistota mčl'ení. výsledek). Významnou č<istíje pasáž o systematických chybách. uvcidějící i méně známé zdroje při použití optoelektronických teodolitú a dálkomčrú. Pro našeho čtenáře je zejména tato kapitola. kterou uzavírají vztažné a souj-adnicové systémy, jedinečnou příležitostí k seznámení se s novou odbornou německou terminologií. důsledně vycházející z nyní platných norem ISO a DIN.. 3. kapitola. věnovaná měřickým postupům. představuje téměř 60 % rozsahu knihy. Možná, že by bylo ku prospěc~u přehlednosti její rozdělení na několik samostatných částí. Uvod je věnován možnostem vyznačení a signalizace diskrétních bodú. Následují geodetické, strojírenské a fyzikální způsohy určení jednotlivých veličin: vzdáleností a rozměrú, směrú a úhlú. převýšení. sklonu, přímosti a tzv. Optical Toling (optické zařazení). Velkou částí textu kapitoly jsou teodolitové a fotogrammetrieké metody a systémy pro bezdotykov,í určení prostorových souřadnic bodů z úhlových a délkových měl'ení. včetně souřadnicových měřicích strójů a laserové' triangulace. Dalšími jsou 1'0- togrammetrické, kódované světelné a laserové postupy kontrol rovinnosti povrchů a optické (na paprskovém i vlnovém principu založené) metody měření v provozech a zvláštní. resp. vý- 1996/130

25 ročník 42/84, 1996, číslo jimečné metody pro měření rotujících nebo kmitajících součástí. Ve všech oddílech je uváděno potřebné vybavení a možnosti i podmínky jeho použití. 3. kapitolu uzavírá odstavec o opravách (redukcích) měření jednotlivých veličin. Závěrečná 4. kapitola se zabývá vyhodnocením a interpretací měřických dat. Text propojuje tradiční postupy geodézie a strojírenství. Jednotlivé odstavce, popisující geodetická zpracování, definují cíle vyhodnocení, tj. určení veličiny a její jakosti, dále základy matematické statistiky pro skalární a vektorové veličiny a potřebné postupy vyrovnávacího počtu. Strojírenská vyhodnocení se orientují na funkčnost zařízení a analýzy přesností systémů. Cennou součástí publikace je příloha A, uvádějící seznam zhruba 70 souvisejících nebo připravovaných ISO a DIN norem. Seznam literatury uvádí více než 350 položek. převážně z německé a anglické jazykové oblasti. Doc. Ing. Pave(Hánek, CSc.. katedra speciální geodézie FSv CVUT v Praze K životnímu výročí doc. Ing. Jana Kosteleckého, DrSc. 10. kvčtna 1996 'oslavil padesátiny doc. Ing. Jan Kostelecký. DrSc., významný výzkumný pracovník a předseda vědecké rady Výzkumnél10 ústavu geodetického, topografického a kartografického (VUGTK) ve Zd)bech, externí učitel katedry vyšší geodézie Stavební fakulty CVUT v Praze. V rodné Praze absolvoval s vyznamenáním roku 1964 Střední průmyslovou školu zeměměřic/):ou a roku 1969 obor geodézie a kartografie Stavební fakulty CVUT. Po krátké praxi u dřívějšího n. p. Inženýrská geodézie nastoupil základní vojenskou službu ve Vojenském topografickém ústavu v Dobrušce. kde byl zařazen do oddělení kosmické geodézie. Po jejím ukončení byl na základě konkurzu přijat do oddělení Geodetické astronomie na Qeodetické observatoři Pecný v Ondřejově, která je součástívugtk, Zdiby; v letech byl zařazen do funkce samostatného vědeckého pracovníka. Od roku 1991 působí v oddělení "Automatizovaný informační systém geodézie a kartografie". Pracuje na problémech souvisejících s geodetickou astronomií, astrodynamikou, kosmickou a vyšší geodézií a informatikou,.).ízce spolupracuje s Astronomickým ústavem Akademie věd Ceské republiky. Kandid,átskou práci obhájil roku 1982 na katedře vyšší geodézie FSv CVUT, na níž se roku 1992 též habilitoval. Na této katedře byl v letech externím učitelem. Velmi plodným pro jubilanta byl rok 1993, ve kterém obhájil doktprskou disertační práci, byl zvolen předsedou vědecké rady VUGTK, Zdiby a obnovil externí pedagogickou činnost. V současnosti přednáší předměty Družicová dynamika a Souřadnicové systémy. Doc. Jan Kostelecký je významně publikačně činný v tuzemsku i v zahraničí, kde úspěšně reprezentuje naši vědu a vlast. V posledních letech je zván opakovaně k vědeckému pobytu v oddělení teoretické geodézie Německého výzkumného ústavu geodetického v Mnichově a v Institutu Maxe Plancka pro meteorologii v Hamburgu. Je členem Technického panelu pro výpočty drah družic mezinárodní nevládní organizace GOS- PAR a národním zástupcem v komisi X - kontinentální sítě, podkomise pro evropské referenční systémy (EUREF) Mezinárodní geodetické asociace. Do dalších let přejeme jubilantovi hodně pracovních a osobních úspěchů. Padesátiny RNDr. Ing. Petra Holoty, DrSc. 14. května 1996 se dožil svých padesátin brněnský rodák RNDr. Ing. Petr Holota, DrSc., absolvent Střední průmyslové školy zeměměřické v Praze. Po studiu geodezie,a geodeticko-astronomické specializace na Stavební fakultě CVUT v Praze byl přijat na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy (UK). kterou absolvoval v roce 1976 v oboru matematika. Po složení rigorosních zkoušek získal na UK v roce 1982 rovněž doktorát přírodních věd. V roce 1987 obhájil svou doktorskou disertaci, ve které úspěšně spojil své obsáhlé poznatky z obou vědních oborů. Jubilant od roku 1970 pracuje ve VýzkumI)ém ústavu geodetickém. topografickém a kartografickém (VUGTK). Zdiby. Svou činnost zde zahájil na Geodetické observatoři Pecný a řadu let se zabýval astrometrickými observacemi při sledování zemské rotace a družicovými observacemi v rámci provozní sítě kosmické triangulace. V těžišti jeho zájmů však byly vždy otázky matematických základů geodezie. zejména otázky fyzikální geodezie, teorie tvaru Země a určování jejího tíhového pole. Této problematice. které věnoval již přes 60 svých prací. se,nyní v oddělení geodetických základů a geodynamiky VUGTK též převáž1jě věnuje, v poslegních letech i za podpory Grantové agentury Ceské republiky (CR). V letech 1985 a 1990 mu bylo uděleno stipendium Alexander von Humboltovy nadace, které absolvoval v geodetickém ústavu univerzity ve Stuttgartu. Od roku 1979 aktivně působí v Mezinárodní asociaci geodetické (IAG), která mu v roce 1991 jako ocenění jeho práce udělila čestný titul "fellow" IAG. Je členem výkonného výboru IAG a od roku 1995 též, prezidentem 4. sekce IAG (Obecná teorie a metodologie). V CR zorganizoval pod patronací této společnosti několik úspěšných mezinárodních symposií. Dr. P. Holota patří mezi členy redakčních rad několik mezinárodních vědeckých časopisů: Manuscripta geodaetica, Bulletin Géodésique, Journal of Geodesy a Studia geophysica et geodaetica. Je členem Americké geofyzikální unie. Newyorské akgdemie věd. Jednoty českých matematiků a fyziků. tajemníkem Ceského národního komitétu geodetického a geofyzikálního a předsedou jeho geodetické sekce. Dr. Petru Holotovi přejeme do dalších let hodně pracovní i osobní pohody a mnoho úspěchů. Uprostred tvorivej práce sa dňa zaradil medzi ptiťdestatnikov Ing. Milan Paulík. prednosta Katastrálneho úradu (KU) v Košiciach. Rodák z Vrútok, okres Martin. Stredoškolské štúdium absolvovalna Strednej priemyselnej škole stavebnej a zememeračskej. odbor geodézia v Košiciach v roku 1963 a odbor geodézia a kartografia (GaK) na Stavebnej fakulte (SvF) Slovenskej vysokej školy technickej v Bratislave v roku V tomto roku nastúpi! do Inžinierskej geodézie, n.p., Bratislava - závod Prešov. od roku 1973 Geodézia. n.p.. Prešov. kde ako vedúci meračskej čaty vykonával práce technicko-hospodárskeho mapovania prešiel do oddielu inžinierskej geodézie v Košiciach, kde vykonával funkciu zodpovedného geodeta investora pri výstavbe (vel'mi presnú niveláciu, meranie posunov a pretvorení stavebných objektov a iné). V roku 1976 získal Ing. Paulík oprávnenie na výkon zodpovedného geodeta a v roku 1977 oprávnenie na overovanie geometrických plánov a iných výsledkov geodetických prác. Od roku 1985 vykonával funkciu vedúceho oddielu inžinierskej geodézie v Košiciach. kde viedol prace na Technickej mape mesta KoŠíc. Odborné skúsenosti, pracovitosť a zodpovedný prístup k pracovným povinnostiam prispeli k tomu, že Ing. Paulík bol vymenovaný za riaditel'a Krajskej správy geodézie a kartografie v Košiciach. V terajšej funkcii p6sobí od Ing. Paulík venuje stálu pozornosť zavádzaniu novej techniky. V celej pracovnej činnosti sa prejavil ako iniciatívny pracovník a vedúci, s citlivým prístupom k spolupracovníkom a,so zmyslom pre spravodlivosť. Je členom Kolégia predsedu Uradu geodézie. kanografie a katastra Slovenskej republiky, členom komisie pre obhajoby diplomových prác študijného odboru GaK SvF Slovenskej technickej univerzity v Bratislave, členom komisie pre obhajoby diplomových prác študijného odboru inžinierska geodézia Fakulty baníctva. ekológie, riadenia a geotechnológiítechnickej univerzity v Košiciach a členom revíznej komisie Výkonného výboru Slovenskej spoločnosti geodetov a kartografoy. Známy je aj ako iniciátor organizovania športových hier KU, ktorých sa aj aktívne zúčastňuje. Do druhej paťdesiatky že láme Ing. Milanovi Paulíkovi, obetavému pracovníkovi a priatel'ovi, pevné zdravie, doterajší pracovný elán. pohodu na pracovisku a v osobnom živote. 1996/131

26 132 ročník 42/84, 1996, číslo 6 ZPRÁVY ZE ŠKOL Seznam diplomových prací, obhájených absolventy oboru geodézie a kartografie fakulty Stavební VUT v Brně v roce 1994 BEN EDIKT, J.: Geodetické sledování prostorových změn konstrukce výrobní haly BERÁNEK, P.:Vyšetření optimální délky nivelační záměry při měření posunů staveb BRUNNEROVÁ, 8.: Sledování poklesů železničního tělesa v poddolovaném území BURES,1.: Sledování svahových deformací na lokalitě Dub na Moravě ČECH, M.: Vliv refrakce na převýšení, určovaná trigonometrickv DUPAL, 8.: Srovnávací studie vyhotovení mapy za použití programových systémů MAPA 2 a MICROSTATION DVORÁK, [Testování a srovnávání počítačových a grafických systémů z hlediska geodetického využiti EL-JAYOUSI, Abdel-Monem: Určení zeměpisných souřadnic metodou stejných výšek GRAUBNER, T.: Analýza přesnosti určení souřadnic na zkušebním bodovém poli HANUŠOVÁ, M.: Zamčření nivelační základny JEMELKOVA, K.: Sběr lokalizačních dat pro GIS KADEŘÁBEK, F.: Porovnání grafických a výpočetních software. KADLECOVÁ, A: Digitální mapy jeskyní v povodí Ríčky KARAKOUTI. George-Elias: Sestavení programu pro účely inženýrské geodezie KUPKOVÁ, 1.:Vyhodnocení změn lesních porostů LANČARIČ. P.: Vyhotovení polohopisného a výškopisného plánu s využitím programového systému MICROSTA- TION MALYSÁKOVÁ. M.: Geodetické sledování vertikálních deformací Mimu-elU v Lednickém zámeckém parku MASAŘÍK. R.: Vvužiti archivních snímků pro temporální analýzu vývoje zastavčné části obce. METELKA, M.: Určování převýšení trigonometncky z oboustrannč a současně měřených úhlů MUSILOVÁ. I.: Kartografické zpracování dynamických jevů v CHKO NOSÁL. 0.: VYJ;ovnání trojrozmčrné geodetické sítě PARCHANSKY, K.: Měřická dokumentace pro účely rekonstrukce stavebních objektů PÁTÍKOV Á, A: Fotogrammetrické zjišťování vývoje krajiny POSKOČIL, K.: Digitální zpracování geodetického zaměření stavebního objektu pro účely rekonstrukce PRIBYL R.: vývoj vybraných krajinných prvků SEDLÁCEK. L.:Aplikace výškopisných a geologických dat pro geomorfologickou analýzu zemského povrchu STYBLÍK. 1.: Analytická aerotriangulace s využitím programového systému ORIENT SVOBODA P.: Geodetické práce při statických zatěžovacích zkouškách mostních objektů ŠINDELKA v.: Sledování poklesů železničního tělesa v poddolovaném území ŠNAJDAR, J.: Geodetické práce při pozemkových úpravách v kat. území Kanice ŠTÍCHOVÁ, D.: Využití program. systému MICROGEOS pro vedení digitální katastrální mapy TICHÁ, p.: An5llýza vývoje lomů pomocí archivních snímků VACULINOV A I.: Příprava lokality Medlovice pro projekt pozemkových úprav VLK, S.:Geodetické zaměření a grafické zpracování stavebního objektu ZELENKOVÁ, M.: Zhotovení orientačního plánu lázní Bohdaneč. ŽÍDKOVÁ. H.: Příprava lokality Ujezdec pro projekt pozemkových úprav ŽVÁČEK, P.:Vyrovnání prostorové geodetické sítě Seznam diplomových prací, obhájených absolventy oboru geodézie a kartografie fakulty Stavební VUT v Brně v roce 1995 AHMAD. Shafig Tomali: Geodetické práce při statických zatěžovacích zkouškách mostů BARTOŠ, R.: Studie kvality digitální hybridní mapy města Brna BEDNÁŘOVÁ, L.: Posouzení přesnosti digitálních mapových podkladů pro víceúčelové využití v ~innosti Magistrátu města Brna BEYEROVÁ, K.: Geodetické práce při pozemkových úpravách v kat. území Řícmanice ČOČKRL, M.: Vyhotovení základní mapy závodu autokempu Ostende v Jedovnicích DLABOLA. v.: Posouzení přesnosti digitálního nivelačního přístroje DOHNAL.P.: Příprava lokality Cerná Pole pro restituce DRÁPELA Z.: Využití metody GPS pro určení souřadnic v místní síti..brno" DUCHKOVÁ. M.: Vyhotovení základní mapy závodu areálu autokempu v Jedovnicích DVOŘÁK, A: Vyhotovení geometrického plánu autokempu Ostende v Jedovnicích ĎURINOVÁ, K.: Měřeni a vyhodnocení vertikálních deformací kostela sv. Janů v Brně G RÉZLOV Á. E.: Digitalizace souboru popisných informací katastru nemovitostí HALASOVÁ. A: Sledování deformací a prostorových změn přehradního objektu HYBEŠ, A: Zaměření historického objektu KAPLAN, L.:Automatizovaná tvorba ZM 1:5000 pi-epracováním ZM I: looa z území města Brna KUZMA, L.:Technologíe geodetického mči-ení stavebních objektů pro účely rekonstr~kce.... _. LADISLAV. P.: Kartograficke zpracovalll onentaclllho planu města Senica LAVI~KA. ~_:Testování přístroje WILD NA 3003 MATEJOVA, P.: Zpracování obrazových dat MERTA. R.: Příprava lokality Kohoutovice pro projekt pozemkových úprav ČESKÁ REPUBLIKA MAPA SPRÁVNíHO ROZDĚLENí 1: Vydal Český úřad zeměměřický a katastrální Zakoupíte v prodejnách map katastrálních úřadů, které též poskytují množstevní slevy oprávněným prodejcům k nákupu pro další distribuci. Ing. Helena Ryíková, Ústav geodézie FA5T VUT v 8rně 1996/132

27 NEPA,LOVÁ, P.: Využití technologií CAD a GIS při budování Uzemníhp Informačního Systému - Moravský kra s POLZEROVA, A.: Statistické zpracování výsledků dlouhodobých měření deformací RAMBOUSEK,1.: Digitální zpracování geodetického zaměření stayebního objektu pro účely rekonstrukce SIMONOVA, L.: Porovnání základních verzí ZABAGED 1 azabaged 2 SKALICKÝ, R.: Využití programu G-NET pro vyrovnání nive!ační sítě objektu Fakultní nemocnice U sv.anny v Brně < SMETAKOVA, L.: Srovnávací studie užití vybraných programových systémů k tvorbě map velkých měřítek SOKOI,DVÁ, R,: Úprava obrazových dat filtracemi SUCHANKOVA, K.: Základní mapa velkého měřítka 1:1000 SKOPEK, 1.: OV,ěření přesnosti přístroje DISTO TRUTNOVSKY, K.: Určení astronomického azimutu VELC, P.: Příprava lokality Kohoutovice pro projekt pozem-, kových úprav WAGNER, R.: Kontrolní měření stability objektu kostela sv. Janů v Brně, Ing. Helena Ryšková, Ustav geodézie FAST VUT v Bmě 2. mezinárodní konference: Městské informační systémy a správa městských datových zdrojů (Praha, listopadu 1996) odborné semináře - konference - výstava Ijlavní organizátoři c;eský svaz geodetů a kartografů Ceský úřad zeměměřický a katastrální Institut městské informatiky hlavního města Prahy Urban Data Management Society Konference je podporována European Umbrella Organization for Geographical Informati on Sekretariát MIS/UDMS '96 - spojení Sekretariát MIS/UDMS '96 sl. Lenka Jebavá Ipstitut městské informatiky hl. města Prahy Zatecká Praha 1 tel. (02) , , fax (02) PRAGIMIPIMIP:ANET.CZ Výstava MIS/UDMS '96 - spojení Ing. Václav Bednář Výstava MIS/UDMS '96 Hodonínská Praha 4 Konference je určena zejména pro - koncové uživatele, vedoucí pracovníky a odborné pracovníky (informatiky) úřadů veřejné správy,zejména městských,obecních a okresních úřadů a ústředních a regionálních orgánů státní správy, - pracovníky softwareových, distributorských, poradenských a dalších firem a institucí zajišťujících zejména aplikační a základní počítačové vybavení a realizaci informačních systémů úřadů veřejné správy a informačních systémů pro veřejnost. - pedagogy, odborné pracovníky a studenty vysokých škol zaměřených na problematiku veřejné správy a její informatizaci a využití informačních technologií v této aplikační oblasti. Programové zaměření konference - IS městských a regionálních veřejných správ v Evropě,. - IS okresních úřadů, IS měst a obcí a IS velkých měst v CR a jejich podpora celostátními informačními systémy, - digitální katastr nemovitostí, digitální katastráli!í a účelové mapy velkých a středních měřítek v Evropě a v ~R, - informační systémy pro veřejnost v Evropě a y CR, - aplikace GIS ve veřejné správě v Evropě a v CR, - metody a modely pro podp9ru rozhodovacích procesů ve veřejné správě v Evropě a v CR, - legislativa, normy, standardy, metodologie a technologie přípravy a popisu IS, atestace programových produktů, ochrapa dat, archivace dat, hodnota a ceny informací v Evropě a v CR Odborné semlnare budou zaměřeny ke specifickým problémovým okruhům. Jejich cílem je hlouběji prezentovat poznatky a zkušenosti z vybraných problémových oblastí, konfrontovat různé přístupy a umožnit účastníkům se aktivně vlastními vystoupeními, poznámkami a dotazy zapojit do širší odborné diskuze a získat nové podněty pro svoji práci. Výstava MIS/UDM '96 hardwareových a základních i aplikačních produktů a technologií pro digitální mapování a vedení digitálních map proběhne souběžně s konferencí od pondělka do čtvrtka v místě konání konference. Bude přístupná všem účastníkům širší odborné veřejnosti. Přihlášky zájemců-vystavovatelů je potřebné zaslat v uvedeném termínu. Pronájem místa, vybavení stánků a další náležitosti budou se zájemci jednotlivě projednány. Podrobnější propozice budou po projevení předběžného zájmu zaslány obratem. Reklama a inzerce V rámci sborníku konference, sborníků odborných seminářů, katalogu výstavy a konferenčních a výstavních prostor bude možné propagovat a inzerovat firmy a firemní produkty. Zájemcům bude na vyžádání zaslána podrobnější informace.

28 PRAHA VYDÁVÁ PRO VÁS o obecně zeměpisné mapy a atlasy O turistické mapy celého území ČR O plány našich i zahraničních měst O automapy a autoatlasy ČR i zahraničí NABízíME: zpracování a tisk vlastních reklamních map pro prezentaci a lokalizací fírmy možnost licenčního využití již hotových map Fr. Křížka 1, Praha 7 obchodní oddělení tel.: 02/373880,02/ fax: 02/ prodejna map tel.: 02/373857