SLOVENSKA ARCHEOLÓGIA SLOVENSKA ARCHEOLÓGIA

Transkript

1 SLOVENSKA ARCHEOLÓGIA CASOPIS ARCHEOLOGICKÉHO ÚSTAVU SLOVENSKEJ AKADÉMIE VIED V NITRE REDAKTOR ANTON TOC1K Vychádza dva razy do roka, strán 480, ročné predplatné Kčs 120, Redakcia: Archeologický ústav Slovenskej akadémie vied, Nitra-Hrad SLOVENSKA ARCHEOLÓGIA }l{yphaji 11HCTl1TYTA APXEOJlO ľl-111 CJIOBAI..V<OH AI<A,D,EMJ.1J.1 HAYI< B HJ.1TPE PEJJ,AI<TOP AHTOH TOlfHI< 8b1XOAllT ABa paaa B ľoa Ha 480-Tll CTpattnu,ax, 110Ant1CH3SI u.etta I< rc 120, PeA3KU,llSI: Archeologický ústav Slovenskej akadémie vied, Nitra-Hrad SLOVENSKA ARCHEOLÓGIA ZEITSCHRIFT DES ARCHÄOLOGISCHEN INSTITUTES DER SLOWAKISCHEN AKADEMIE DER WISSENSCHAFTEN IN NITRA SCHRIFTLEITER ANTON TOC1K Erscheint zweimal jährlich auf 480 Seiten, Bezugspreis Kčs 120, Redaktion: Archeologický ústav Slovenskej akadémie vied, Nitra-Hrad

2 Vojtech Budinský-Krička, SLOVENSKA ARCHEOLÓGIA XIII-2, 1965 Hlavný redaktor: ANTON TOCIK Redakčná rada: Ján Dekan, Božena Filová, Bohuslav Chropovský, Ľudmila Kraskovská, Josef Poulík a Peter Ratkoš

3 SLOVENSKÁ ARCHEOLÓGIA XIII-2 VYDAVATEĽSTVO SLOVENSKEJ AKADÉ M IE VIED l 9 6 5

4 OBSAH 1. CfSLA Bár ta Juraj Trenčín IV - nová mladopaleolitická stanica na západnom Slovensku 5 Trenčín IV - eine neue jungpaläouthische Station in der Westslowakei 20 Pav ú k Juraj Nové nálezy lengyelskej kultúry na Slovensku. 27 Neue Funde der Lengyel-Kultur in deľ Slowakei. 48 Bud i n s ký - Krič k a Vojtech Pohrebisko s kultúrou neskorej šnúrovej keramiky vo Veselom 51 Gräberfeld der späten schnurkeramischen Kultur in Veselé. P i v o v a r o v á Zoja 93 K problematike mohýl v lužickej kultúre na Slovensku. 107 Zur Problematík der Hugelgräber der Lausitzer Kultur in der Slowakei K ra s k o v s ká Ľudmila 147 Popolnicové pohrebisko v Ivanke pri Dunaji. 163 Das Urnengräbeľfeld in Ivanka pri Dunaji 176 K o 1 n í k Títus K' typológii a chronológii niektorých spôn z mladšej doby rímskej na juhozápadnom Slovensku Zur Typologie und Chronologie einiger Fibeln aus der ji.ingeren romischen Kaiserzeit in der Sudwestslowakei C a p 1 o v i č Pavol 231 Včasnostredoveké pohrebisko a sídlisko v Hurbanove 237 Gräberfeld und Siedlung aus dem Friihmittelalter in Hurbanovo 246 Recenzie: B á ne s z Ladislav Vértes László a kol., Tata - eine mittelpaläolithische Travertin-Siedlung in Ungarn 248 Báne s z Ladislav Gábori Miklós, A késói paleolitikum Magyarországon 250 Pavúk Juraj Passek T. S. - Cernyš J. K., Pamiatnikí kurtury linejno-zentočnoj keramiki na territorii SSSR. 252 Si šk a Stanislav Bognár-Kutzián Ida, The Copper Age Cemetery of Tiszapolgár-Basatanya 253 C i 1 i n s k á Zlata Kovrig Ilona, Das awarenzeitíliche Gräberfeld von Alattyán. 255 OBSAH 2. CfSLA B á ne s z Ladislav K otázkam pôvodu, triedenia a rozšírenia aurignacienu v Európe 261 Quelques considérations sw ľorigine, la subdivision et ľextension de l'aurignacien en Europe. 305 Ba p a H BJra/:(1ornp JJ.a1111J10C111'1 PannecJ1ausmc1mo 11aMJJT11 111m ua 3ana/:(UOM Byro (110 ~ratep11a.1iam pac1\0no1\ 11occ;101111ii y c. P1t1111 eua, Jli.no11r 1w ii 06.rmcn1). 3Hl B ara n Vladimír Danilovič Fri.ihslawische Denkmäler im Westbug-Gebiet (nach Materialien aus den Ausgrabungen der Ansiedlungen bei der Gemeinde Ripnev, Gebiet Ľvov) 373 Keller Erwin - B ierbrauer Volker Beiträge zum awarenzeitlichen Gräberfeld von Devínska Nová Ves. 377 Benda Klement Současný stav studia zlatých nádob ze Sännicoläul Mare (Nagyszentmiklós) 399 Gegenwärtiger Studienstand uber die Goldgefässe au.s Sännicoläul Mare (Nagyszentmiklós) 412 Hrubec Igor Depot železných nástrojov zo Sklabine. 415 Ein Hort von Eisengegenständen aus Sklabiňa 421 Ma 1 á Helena Anthropologische Analyse von Skelettresten aus dem slawisch-awarischen Gräberfeld in Holiare 423 Z práv y a recenzie: T očí k Anton Výstava Veľká Morava v Nitre (18. IV.-30. V. 1964) 453 K i' í ž e k František VI. mezinárodní limitní kongres 465 B á n e s z Ladislav Boriskovskij P Praslov N. D., Paleolit bassejna Dneprn i Priazovia 467 L a m i o v á - S c h m i e d 1 o v á Mária Barkóczi László, The Population of Pannonia from Marcus Aurelius to Diocletian 469 Točí k Anton Fettich Nándor, Das awarenzeitli.che Gräberfeld von Pilismarót-Basaharc. 470

5 SLOVFNSKÁ ARCHEOLôGJA Xlll-2, 1965 K OT A Z K E P 0 V O D U, TR 1EDEN1 A A R O Z š 1REN1 A AURIGNACIENU V EUROPE LADISLAV BANESZ Kultúrny a historický komplex aurignackých pamiatok bol i je stredobodom pozornosti viacerých bádatefov, ktorí vyvinuli nemalé úsilie o rozriešenie otázky pôvodu, rozšírenia i ďalšieho vývoja aurignacienu. Už dávnejšie sa ujal všeobecný názor, že aurignacien bol rozšírený na celom európskom kontinente. Považovali ho vlastne za jednu z hlavných kultúr mladšieho paleolitu, ktorá mala zahrňovať industriu charakterizovanú určitými vedúcimi typmi kamenných a kostených nástrojov. Aurignacien s pomerne jednotným materiálnym obsahom delil sa podľa výskytu niektorých druhov nástrojov na rozličné stupne a typy. Podobnosť aurignackého náiezového inventára v širokej územnej oblasti priviedla bádatelov celej Európy k myšlienke, že aurignacien musel mať niekde svoje východiskové centrum. Bolo však potrebné ozrejmiť nielen rozšírenie, ale aj vek a vývojové fázy aurignacienu. R iešenie všetkých týchto otázok záviselo aj od metódy prístup11 a systematiky pri plneni tejto úlohy. Spočiatku sa táto problematika riešila hlavne na základe poznatkov francúzskej prehistórie, kde mal výskum paleolitu najlepšie tradície. Názory [rancúzskych bádatelov boli hlboko zakorenené aj vo vedomí mnohých bádateľov v Českoslo ;ensku i v ostatnej Európe. Preto nemožno uviesť :.ni naše názory bez toho, aby sme nespomenuii aspoň v krátkosti najdôležitejšie pokusy o 1ozčlenenie aurignacienu a riešenie celej jeho pioblematiky. Musíme to urobiť aj preto, lebo ani československé nálezy aurignackých pamiatok nemôžeme označovať bez ozrejmenia názorov o auri?naciene. Najväčšou autoritou v otázkach paleolitu v prvej polovici nášho storočia bol H. B r e u i 1, ktorého názory, schémy a teórie sa dlj,é roky prijímali, aplikovali a zovšeobecňovali v celej západnej a strednej Európe. Patril medzi prvých, ktorí dali členeniu aurignacienu pevný typologický základ, z ktorého dodnes vychádzajú i ostatné teórie, pravda, po modifikácii rámcového delenia mladšieho paleoli tu. 1 H. B re u i 1 v sérii prác zhrnul a rozvinul prvé pokusy o klasifikáciu paleolitických kultúrnych období, vypracoval tri hlavné stupne aurignacienu. Pre najstarší stupeň boli charakteristické zakrivené hroty typu Abri Audi s mousteroidnými nástrojmi, ďalej chatelperronský horizont s vedúcim typom - tzv. chatelperronským hrotom. Stredný stupeň sa vyznačoval kýlovými a vysokými škrabadlami, čepeľami s vrubom a retušovanými čepeľami. Mladší. stupeň aurignacienu znamenal už rozvoj čepiefok s otupeným bokom, hrotov so stopkou typu Font Robert, hrotov gravettského typu i hrotov s vrubmi. Svoje pozorovania zhrnul v súbornej práci o rozčlenení mladšieho paleolitu,2 v ktorej charakterizoval celkový ráz aurignacienu na základe nástrojov typických pre toto obdobie. Silexy počas celého aurignacienu boli dokonale retušované, čepele silné a vefké, s jednoduchými a dvojitými vrubmi, charakteristické boli masívne kýlové škrabadlá, rovnako ako rydlá (väčšinou hranové s transverzálnou alebo konvexnou retušou) a kostené hroty s rozštiepenou bázou. Veľký zásah do systému H. B re u i 1 a urobil D. P e y r on y; 3 študoval v údolí Vezery v strednom Francúzsku hlavne otázku vzťahu medzi starším a mladším stupňom aurignacienu, ktorý zdôrazňoval aj H. Br e u i 1 a iní bádatelia. Na základe industrie s čepieľkami s otupeným bokom v Laugerie Haute, kde tieto nálezy ležali pod mladším gravettským horizontom, predpokladal industriu odlišnú od stredného aurignacienu. Industria z tejto úrovne bola podla jeho zistenia súčasná so stredoaurignackou industriou, zistenou asi 2 km od spomenutej lokality - v Gorge ďenfer. Toto pozorovanie bolo impulzom pre D. P e y r on y h o, aby vyčlenil všetky industrie charakterizované čepieľkami s retušovaným bokom zo systému H. B r e u i 1 a pod názvom perigordien. Pre aurigna-

6 262 L. DÁNl-:S'.l cien sensu stricto podľa delenia H. B re u i 1 a ponechal len stredný stupeň. H. B re u i 1 reagoval na pozorovanie D. P e y r ony ho vetmi reálne, 4 pripominajúc skutočnosť, že uvedené lokality nie sú stratigraficky rozlíšené a hoci existujú v aurignaciene skutočne dva prúdy, nemožno považovať závery D. P e y r ony ho za absolútne platné. Svoje pozorovania rozšíril D. P e y r ony aj na iné lokality, rozlišujúc vývoj oboch skupín pôvodného aurignacienu na líniu aurignackú a perigordskú. Každú z týchto skupín rozdelil na päť stupňov, ktorých paralelizácia sa vo Francúzsku rešpektovala. Delenie aurignacienu podla D. P e y r ony ho bolo doplnené aj antropologickými závermi: aurignackej skupine prislúcha Homo sapiens typu Crô Magnon a perigordienu typu Combe Capelle. Archeologicky predstavuje podla D. P e y r o n y h o tzv. stupeň Abri Audi prechodnú fázu od moustérienu k perigordienu, pričom sa ešte za moustiersky považuje stupeň, ktorý má zvýrazňovať prechod od neandertálca k archaickému prototypu Homo sapiens po línii Combe Capelle. Stupeň Abri Audi súčasne patrí moustierskemu stupňu aj podľa nálezov kosti neandertálskeho človeka v Le Moustier v horizonte stupňa Abri Audi. Ďalšie stupne charakterizuje takto: Perigordien I (typ Chatelperron) obsahuje ešte moustierske hroty, ku ktorým pribúdajú čepele s ľahko retušovanými bokmi a dlhé čepele s jemnou retušou na oboch koncoch. Všetky čepele sú mierne zahnuté. Perigordien II (typ Bos del Ser) charakterizujú obd[žnikové čepiefky s jemne retušovanými bokmi. Vystupujú tu aj čepe le s labkou priečnou retušou na koncoch a štihle kostené hroty so šikmo zrezanou bázou. Perigordien I ll (typ Laugerie Haute) zahrnuje v podstate tie isté tvary nástrojov ako predošlý stupeň, pristupujú však čepele s p riečnou retušou na jednom konci a malé čepielky so zakrivenými retušovanými bokmi. Perigordien IV (typ Gravette) má podobný inventár. Typické sú preň dlhé čepele s retušovanými bokmi, dlhé čepele s priečnou retušou na bokoch alebo len na jednom konci, malé čepele s rovno retušovanými otupenými bokmi, kostené obojstranné dvojkónické hroty tvaru štíhlej cigary. Perigordien V (typ Font-Robert) má v inventári čepieľky s retušovanými bokmi, čepele so stopkou, hrotité čepe l e s retušovanými bokmi a stopkou (typ Font-Robert), dlhé čepieľky s otupeným bokom, čepielky s retušovanými bokmi a pnecne retušovaným koncom, malé pravouhlé čepieľky a dvojkónické kostené hroty. Aurignacké stupne možno od perigordienu odlišiť podľa triedenia D. P e y r ony ho predovšetkým na základe kostenej industrie a jadrových nástrojov. Vystupujú tu čas to aj farbivá a mušle. Aurignacien I obsahuje jednoduché dlhé čepele, dlhé čepele s bohatou obvodovou retušou a s obojstranne vyretušovanými vrubmi ( piškótovité tvary), kýlové škrabadlá, kostené hroty s rozštiepenou bázou, červené farbivo a mušle. Aurignacien II má podobný obsah s útlejšími tvarmi, čepetové škrabadlá s vysokým čelom, vysoké kýlové a vyčnievajúce škrabadlá, oblúkovité rydlá, kostené hroty tvaru pretiahnutého kosoštvorca s prierezom v podobe splošteného oválu (mladečský typ), červené farbivo a mušle. Aurignacien III má kýlové škrabadlá už vzácnejšie; obsahuje čepeľové škrabadlá s retušovanými bokmi a oblúkovitým čelom, vyčnievajúce okrúhle a oválne škrabadlá, čepele s vrubmi, kostené hroty tvaru plochého oválu; farbivo a mušle sú aj v tomto stupni vetmi obvyklé. Aurignacien IV má podobný nálezový materiál; vysoké škrabadlá sú ako v predošlom stupni, pokračujú okrúhle a oválne škrabadlá, obojstranné kostené hroty majú kruhový prierez; bežné sú opäť mušle a červené farbivo. Aurignacien V obsahuje už masívne kýlovité škrabadlá, menšie oválne a okrúhle škrabadlá, kostené hroty so širokou, jednoducho zošikmenou bázou, šidlá s perforovanou širokou hlavicou; mušle a farbivá sa vyskytujú vzácnejšie. Podla charakteristiky typologických stupňov ide teda o dva úplne odlišné, od seba nezávislé kultúrne prúdy, z ktorých perigordien má genetický vzťah k aurignacienu; aurignacien vystupuje bez prípravného stupňa. Naproti tomu perigordien prostredníctvom stupňa Abri Audi geneticky súvisí s mladším moustérienom. Aurignacien teda vystupuje až neskoršie ako perigordien a v ďalšom vývoji sa vsúva medzi perigordien II a III, keď po perigordiene III nastáva ich vzájomné ovplyvnenie. Neskôr nadobúda prevahu perigordský stupeň. D. P e y r ony v snahe rozšíriť svoje pozorovania v strednom Francúzsku pribral do svojej schémy aj iné krajiny v Európe a Ázii. Domnieval sa totiž, že rozdiely medzi paleolitickými kultúrami vo Francúzsku sa tu síce dajú detailne preskúmať, ale nepredpokladal ich pôvod (totiž pôvod perigordienu, aurignacienu a solutréenu) v tejto krajine.5

7 K OTÁZKAM PÔVODU, TRIEDENIA A ROZŠÍRENIA AURIGNACIENU V EURÓP!:: 263 Zo stredoeurópskych nálezísk pripisoval hornému perigordienu Dolní Vestonice; Pekárnu uvádzal do súvislosti s perigordienom I vo Francúzsku a v Palestine. Šahy spolu s industriou z Kremsu v Rakúsku alebo so spodnou vrstvou Siureň I na Kryme mu pripomínali perigordien II, ku ktorému priradil aj Szitabodzu v Sedmohradsku. K aurignacienu II počítal jaskyňu pri Mlad či a Dzeravú skalu, a to podla starých výkopov, na základe kostených hrotov s rozštiepenou bázou i hrotov mladečského typu. Posledné výskumy v Dzeravej skale ukázali, že mladečské hroty tu vystupujú so szeletienom, podobne ako v Jankovichovej jaskyni v Maďarsku. Do aurignacienu zaradil i jaskyňu Istállóskó v Maďarsku, ako aj ďalšie lokality. Jaskyňu Szeleta, Puskaporos, Jerzmanowice označoval ako solutréen maďarského typu. Podla pozorovani nálezov v Malej Ázii, Iraku, SSSR, Belgicku, Francúzsku, východnom Španielsku, Taliansku a strednej Európe, kde sledoval aurignacké, solutréenské a perigordské industrie, došiel D. P e y r ony k týmto záverom: 6 Rytmus striedania kultúr v poradí spodný perigordien - stredný aurignacien - horný perigordien natíska myšlienku, že prvá vlna Tudí typu Combe Capelle, tlačená pravdepodobne inou vlnou ludí typu Crô Miagnon, rozšírila sa v južnom Rusku, v strednej Európe a juhozápadnom Francúzsku. Cromagnonci (aurignacienci), ktorí ich po krátkom čase nasledovali, osídlili Balkán; niektoré z kmeňov sa pritom zastavili v strednej Európe. Postupujúc potom na západ okupovali Francúzsko, kde vytlačili ľudí prvej vlny z väčších lokalit, hlavne previsov. Aurignacien bol podla D. P e y r ony ho najviac rozšírený na Balkáne a vo Francúzsku. V strednej Európe sa aurignacien nezistil v stratigrafickej pozícii s perigordienom. Aurignacien II pritom v strednej Európe nebol okrem Mladče rozšírený; aj vo Francúzsku bol Jen v údolí Vezery a v Charente. Aurignacienu pripisoval spomenutý bádatel rýchly úpadok a chudobu nálezov, pričom aurignacien IV a V bol zastúpený len v Dordogni, a to iba ojedinelými náleziskami. V otázke rozšírenia a vývoja perigordienu sa nazdáva, že (s výnimkou strednej Európy a Siureňu 1) jeho vývoj bol nerušený. Pripúšťa pôvod stredoeurópskych listovitých hrotov z moustérienu. Solutréenu pripisoval pôvod z perigordienu v juhozápadnej Európe. Napriek širokému rozhľadu D. P e y r ony ho sa zdá, že svoju teóriu o perigordiene nemal rozširiť na celú Európu, pretože vo väčšine prípadov sa nálezy považované za perigordské nestotožňujú so skutočným obsahom jednotlivých nálezísk. Tak aspoň ukazuje dnešný stav bádania. Zdá sa teda, že s klasifikáciou D. P e y r ony ho treba počítať predovšetkým v západnej Európe. Jeho teória prirodzene ovplyvnila aj niektorých bádateľov v strednej Európe a títo skúšali jeho označenia na domácom materiáli. Mnohé z problémov nastolených bádatelmi vyriešila D. A. E. G a r rod o v á, ktorá na základe rozboru nálezov a vlastných výskumov v Euroázii i Afrike prišla s novými, teraz už v podstate všeobecne prijatými názormi o systéme mladopa Ieolitických kultúr. 7 K rozdeleniu H. B re u i l a a hlavne D. P e y r on y h o poznamenala, že ich triedenie, podobne ako rozlišovanie úštepových a čepeľových kultúr O. M e n g h i n o m, sice na nejaký čas stačilo, ale isté pojmy zahrnujú mnoho kultúrnych javov, ktoré môžu skresľovať obraz mladšieho paleolitu. Navrhovala i uskutočnila revíziu v celej študovanej oblasti a došla k takémuto členeniu: Pokiaľ sa hovorí o spodnom, strednom a hornom aurignaciene v západnej Európe, je každému jasné o aké nálezy ide. Ak však ide o oblasť, kde je vývoj odlišný, tieto termíny nevyhovujú. Č:epefové kultúry sú vejmi rozširené a je pravdepodobné, že kľúčom k riešeniu otázky ich vývoja je južné Francúzsko. Vývoj vo Francúzsku pokladá za výsledok po sebe nasledujúcich migrácií, ovplyvnených lokálnym vývojom. Na rozdiel od D. P e y r ony ho nepredpokladá pritom jednoduchý vývojový proces od chatelperronského stupňa po gravettien. Preto navrhuje pre starší alebo spodný aurignacien a spodný perigordien názov chatelperronien. Toto obdobie vyčleňuje hlavne na základe toho, že najstaršie čepeľové kultúry v Keni sa vyznačovali čepeľami s otupeným bokom (hrot typu Chatelperron) na oblúkovite zahnutej hrane spolu s nálezmi neskorého acheulénu, ako aj na základe výskytu chatelperronských hrotov, čepeľových škrabadiel a rydiel približne toho istého stupňa v Sýrii a Palestíne. O týchto industriách poznamenáva, že chatelperronské nástroje sú v Sýrii i Palestine cudzím prvkom. Preto pripúšťa možnosť, že chatelperronien v tejto dobe už existoval nezávisle od vývoja v niektorom ešte neznámom okruhu. Podla D. A. E. G a r rod o vej prvá industria, ktorá zasiahla západnú Európu, je chatelperronien, po ktorom sa však nenašli v strednej Európe isté stopy; tu predpokladá namiesto neho starú industriu s miešanými aurignackými a moustierskymi formami. Pre Blizky východ a hlavne pre Palestínu predpokladá podobnú, ale nie so cha tel per-

8 264 L. BANESZ ronským stupňom identickú industriu, vyvinuvsm sa na báze mladšieho paleolitu. Spodný aurignacien v Keni zdá sa byť D. A. E. G a r rod o vej tiež viac-menej kultúrou chatelperronského typu a predpokladá jeho súčasnosť s týmto stupňom vo Francúzsku. Na rozdiel od starších názorov, podľa ktorých mimoeurópsky capsien bol príbuzný aurignacienu a poskytoval staršiemu a mladšiemu aurignacienu (podla Br e u i 1 o v ho delenia) úspešné impulzy, kým stredný aurignacien sa rozvíjal in situ v dobe, keď spojenie s africkým capsienom bolo prerušené, predpokladá D. A. E. G a r rod o v á pri základoch rozvoja mladšieho paleolitu tri oblasti chatelperronského typu. Prvé dve oblasti (Palestína a východná Afrika) sa mohli stýkať cez Anatóliu, kým tretia bola izolovaná. Po staršom stupni mladšieho paleolitu chatelperronien prestáva síce existovať, ale chatelperronské hroty sa znovu objavujú v capsiene. Bádateľka si potom všíma ďalší stupeň mladopaleolitického vývoja, ktorý nazýva vlastným aurignacienom (podľa Br e u i 1 a stredný aurignacien). Proti názoru D. P e y r o n y h o, podľa ktorého perigordien pokra - čuje vo vývoji na určitých staniciach vedľa susediaceho aurignacienu, namieta, že o tom niet dostaču júcich stratigrafických údajov. Argumentuje známymi faktmi - zásadným oddelením chatelperronského a gravettského stupňa vrstvou aurignacienu. Takto vyčlenený aurignacien z bývalých schém mladopaleolitického vývoja sleduje potom D. A. E. G a r r o d o v á cez Dolné Rakúsko, Maďarsko, Rumunsko, Zakaukazsko, Krym a Anatóliu do Palestíny, kde sa mal neobyčajne rozšíriť a dlho pretrvávať. Naznačuje, že východné Stredomorie nemôže byť ďaleko od aurignackého centra, ktoré mohlo byť niekde na iránskej plošine alebo ešte východnejšie. K problému spoločného pôvodu aurignacienu a chatelperronienu poznamenáva, že táto otázka ostáva otvorená napriek tomu, že nachádza v aurignaciene určité črty (jadrovité nástroje), naznačujúce nezávislý vývoj. Posledné stupne schémy H. B re u i 1 a a D. P e y r ony ho (mladší aurignacien, resp. perigordien IV a V), ktorých pôvod niektorí bádatelia hľadali medzi iným tiež v capsiene, považuje autorka za samostatný okruh. Vyvracia možnosť odvodzovania týchto stupňov z capsienu a hlavne na základe rozšírenia ženských sošiek predpokladá východný pôvod tohto okruhu. Pre spomenuté stupne navrhuje označenie spodný a horný gravettien, ponechávajúc názov grimaldien pre označenie osobitého predlženého vývoja horného gravettienu v Taliansku. Strednú Európu vylučuje z centra vyžarovania gravettienu preto, lebo jeho vývoj v južnej čas ti SSSR považuje za skutočne najstarší, hoci geologické údaje nenaznačujú jeho veľmi starý vek. Gravettien východnej Európy označuje ako súčasný s francúzskym aurignacienom. Za centrum vzniku gravettienu nepovažuje Sibír (napr. Maltu) ani južný Kurdistan, kde predpokladá inváziu z Juhoruskej nížiny. Hoci v Palestíne skutočný gravettien nie je, D. A. E. G a r rod o v á predpokladá, že chatelperronský horizont, ležiaci na báze mladšieho paleolitu, má už znaky vývoja ku gravettienu a domnieva sa, že industria tohto charakteru prenikla do susedstva Juhoruskej nížiny už pred inváziou aurignackej industrie na pobrežie Stredozemného mora. Po zhrnutí svojich pozorovaní bádateľka dochádza k názoru, že chatelperronien ako najstaršia čepeľová industria sa objavuje už v staršom paleolite v niekoľkých, zatiaľ nie presne vymedzených centrách s dvoma vetvami. Prvá vetva - vo východnej Afrike, vplývala na rozvoj capsienu, druhá - v severovýchodnej Európe - vyvíjala sa do gravettienu. Zároveň sa aurignacien uplatňoval aj oddelene od týchto dvoch oblastí - v západnej Európe. Z centra aurignacienu smerovali migrácie do východnej a strednej Európy, sledujúc okraje ľadovcov. Kým mladší (horný) gravettien podľa jej koncepcie prenikal do južného Kurdistanu, zatiaľ aurignacien prenikol na Krym. Ku koncu pleistocénu prestávajú migrácie obrovského rozsahu a objavujú sa - podľa autorky - početné lokálne variácie neskoropaleolitických kultúr. Väčšina názorov D. A. E. G a r rod o vej ostáva dodnes v platnosti, najmä pokiaľ ide o vymedzenie samostatného mladopaleolitického vývinového stupňa a oddelenia gravettienu od aurignacienu. C. F. C. H a w k es, ktorý prijal v podstate delenie spomenutej bádateľky, ponechal názov chatelperronien a aurignacien, u gravettienu však začal rozlišovať východnú a západnú skupinu. 8 Zásahy do základného členenia mladšieho paleolitu boli veľmi časté. Tak napr. aurignacien bol rozdelený na 6 stupňov; u perigordienu sa zase uskutočňovali novšie a novšie zásahy pri spresňovaní stupňov. Naposledy P. M ou ton a R. J o f f r o y 9 pri spracúvaní výskumu na terase pred jaskyňou Rois zistili tri fázy aurignackého osídlenia. Vývoj nálezov vo vrstvách B A2 a Ai potvrdzuje podla nich pozorovania na podobných staniciach v Périgorde a Charente. Na základe materiálu z ďalších nálezísk navrhujú rozčlenenie aurignacie-

9 K 01 Ál KAM PÔVODU, T RI EDENIA A ROZSIRF.NIA AURJGNAC IEN U V EURôľE 265 m.: i na tri stupne: Aurignacien la charakterizujú hroty s rozštiepenou bázou, strmo retušované vrubovité čepele a archaický ráz celej industrie. Aurignacien Ib má tiež hroty s rozštiepenou bázou, bohato retušované čepele, hroty, škrabadlá a aurignacké čepele. Aurignacien I c obsahuje kostené hroty s rozštiepenou bázou a dokonalejšie kamenné nástroje; aurignacké čepe l e sú vzácnejšie, vyčnievajúce škrabadlá poč etné. A. B oh m e r s rozlišuje v aurignaciene 1- VI staršie skupiny (aurignacien 1-II). spodné či stredné skupiny (aurignacien III- IV) a horné skupiny (aurignacien V - VI). pričom uznáva ešte existenciu primitívnej a predaurignackej skupiny. 10 Náleziská spodnej aurignackej skupiny (obr. 1 v cit. práci) sústreďujú sa vo Francúzsku (hlavne v strednom a južnom) a snád sem patria aj niektoré lokality v Sýrii. Najdôležitejšie lokality stredného aurignacienu sa nachádzajú na veľkom území Európy (obr. 2 v cit. práci). Hlavné centrum aurignacienu v spodných skupinách nachádzalo sa podľa A. Boh mer s a v južnom a strednom Francúzsku, odkiaľ sa osídlenie rozšírilo cez rozsiahle územie do severného Španielska, Belgicka, Anglicka, južného Nemecka, Rakúska (až k Wachau) a Poľska (Krakovsko). Pritom zdôrazňuje, že východné náleziská majú menší význam i rozsah. V Maďarsku a Rumunsku sú n iektoré nálezy tejto skupiny dosť rozšírené a patria, podobne ako nálezy na Kryme, k druhému centru tejto skupiny, ktorá sa nachádza v Sýrii, Anatólii, Palestíne a v kaukazskom okruhu. Naposledy objavené náleziská podľa A. Boh mer s a poskytujú v porovnaní so západnou a strednou Európou o niečo výraznejší inventár bez kostených nástrojov a bez umeleckého prejavu. K tejto skupine podľa neho patria aj niektoré lokality na Morave a pod Alpami, ktoré majú trochu odlišnú materiálnu kultúru, pričom prichádzajú do úvahy kostené hroty mladečského typu. Stopy po strednej aurignackej skupine nenachádza A. B oh m e r s ani na ostatnom Východe, teda ani v európskej ani v ázijskej časti SSSR, ba ani v Afrike. Takzvaná hornoaurignacká skupina má byť rozšírená ďalej na východ cez Moravu na Slovensko do SSSR, okrem toho aj v časti Španielska a v celom Taliansku. Toto rozšírenie vychádzalo podla uvedeného autora zo západného a stredoeurópskeho centra. Aurignacká skupina s centrom v Sýrii nemala na spomenuté centrá žiaden vplyv. Z vefkého strediska v západnej Európe sa osídlenie počas interštadiálu a konečných dvoch výkyvov posledného zafadnenia rýchle rozšírilo do strednej, južnej a východnej Európy. H. B re u i 1 v spolupráci s R. La n t ie rom vracia sa v práci vydanej roku 1959 k problematike rozčlenenia aurignacienu, pričom sa zaoberá aj spomenutými názormi. 11 Autori berú do úvahy aj výsledky nových objavov i metód. Pre mladší paleolit zavádzajú termín leptolit, ktorý v absolútnej chronológii trval v období od do 9000 r. pred súčasnosťou. Schému vývoja, pri ktorej však brali zreteľ hlavne na západnú Európu, si predstavujú takto: a) Chatelperronský horizont (perigordien 1 D. P e y r ony ho, chatelperronien D. A. E. G a r r o d o v e j) je charakterizovaný čepeľami s oblúkovite otupeným bokom (typ Chatelperron). Č:epele sú n evýrazné, ale už retušované. Vyskytujú sa škrabadlá, hroty a rydlá. Kostené predmety sice už jestvujú, ale ešte nedosahujú väčší rozvoj. Pravdepodobne len vo vlastnom Chatelperrone (lokalita) sú kostené hroty s rozštiepenou bázou. Umenie sa neprejavuje. b) Stredný aurignacien (typický aurignacien D. A. E. G a r rod o vej). Vystupujú kýlové, vyčnievajúce a ďalšie škrabadlá, retušované čepele, klinové a iné rydlá, zriedka i čepiefky s otupeným bokom, kostené hroty s rozštiepenou bázou a im pribuzné tvary. c) Neskorý aurignacien (gravettien D. A. E. G a r rod o v ej, vyvinutý perigordien D. P e y r ony ho). PodiaH. Breuila ab. L antier a možno tento stupeň stratigraficky rozdeliť na štyri fázy : 1. Horizont Bos del Ser (v Corréze). Pripomína chatelperronský horizont, pričom sa znovu objavujú hroty chatelperronského typu. Sú tam dokonalejšie tvary a mnoho ďalších nástrojov z vyvinutého stredného aurignacienu. 2. Horizont Laugerie Haute (Dordogne) - ako najstaršie podložie pre sériu hrotov typu La Gravette - s dosť silnými čepeľami, priečne retušovanými čepieľkami, tvarove smerujúcimi k trapézam a trojuholníkom, a hranovými rydlami. Názor, že táto vrstva je sú časná s časťou typického stredného aurignacienu je - podla autorov - nesprávny, lebo tento horizont existoval samostatne. 3. Horizont bayacien (Laccorre). Vystupujú v ňom početné hrôtiky so stopkou, gravettky, typ Font Yves. 4. Gravettien (Dordogne) - komplex gravettských hrotov s rydlami typu Noailles, hrotmi typu Font-Robert a čepieľkami s otupeným bokom. V podstate takéto delenie H. B re u i la a R.

10 266 L. BÄNESZ L a n t i e r a súhlasí s názormi prv spomenutých i ďa l ších bádateľov vo Francúzsku. K otázke pôvodu a rozšírenia aurignacienu vyslovili sa viacerí poprední bádatelia. Okrem názorov o africkom pôvode aurignacienu v súvislosti s capsienom väčšina autorov zastávala i dodnes zastáva východný, resp. juhovýchodný pôvod aurignacienu, i ked niektorí zakolísali vo svojich názoroch, ktoré potom neskoršie zrevidovali. O. M e n g hi n vo svojich prvých prácach roku 1931 predpokladal pôvod čepe!ovej industrie zo strednej Ázie, odkia! v dôsledku klimatických zmien po maxime posledného zaľadnenia nastal posun na západ z Ázie do Európy a Afriky. 12 J. Ba y e r najprv predpokladal západný pôvod aurignacienu, pričom postup zo západnej Európy sa mal u skutočniť Podunajskom cez Moravu do Pofska a ruských rovín. 13 Roku 1926 zdôvodňoval príchod aurignacienu do Európy z východu tým, že lovci mamutov nemohli prísť z juhu. 14 Oproti zástancom južnej teórie, podľa ktorej najstarší aurignacien poznáme len v západnej Európe, kým v strednej a východnej Európe je len stredný aurignacien, namietal, že toto sa dokázalo len typologicky, bez stratigrafických, geologických a paleontologických dôkazov. O neandertálcoch predpokladal ]. B a y e r, že sa počas náporu moustérienu premiestnili na juh, kde v relativne k!udných pomeroch žili až do príchodu cromagnoncov s auriguackou kultúrou z východnej Európy. Na juhu európskeho kontinentu sa neskôr pomiešali s ľudom so starou neandertálskou kultúrou. Pomiešanie rnoustérienu a aurignacienu videl najmä v industrii z Abri Audi. Berúc do úvahy kultúrne a klimatické podmienky, došiel ]. Ba y e r roku 1938 k novému rozdeleniu mladšieho paleolitu. 15 Vyšiel zo stredoeurópskeho materiálu a rozllšil vlnu čepeľovej industrie (aurignacien) počas aurignackého kolísania". O všeobecnom smere prílevu starého aurignacienu z východu nepochyboval preto, lebo primigeniusová fauna" tejto kultúry mohla prísť podla neho jedine z východu. Predpokladal inváziu aurignacienu cez európsku čas ť SSSR, strednú a južnú časť severnej Európy na západ. Svedkami tejto invázie sú podla neho najstaršie vrstvy Willendorfu II (gottweigské zahlinenie) s veľkým počtom kýlových škrabadiel, vrubovitých čepeli a pod. Podľa J. Ba y e ra až po vrstvu 4 (Willendorf II) prebiehal uniformný vývoj od stredného Dunaja až po Pyreneje. Druhú vlnu čepeľovej kultúry označoval ako aggsbachien. Počas tejto vlny, ked sa v západnej Európe nad starším aurignacienom (základnou vývojovou fázou) objavuje mladší aurignacien s kýlovými a čepe ľovými škrabadlami, oblúkovitými rydlami, gravettskými hrotmi a atypickými hrotmi s vrubom, v strednej Európe (Willendorf a Sirgendorf) kýlové škrabadlá náhle miznú a objavuje sa čepeľová kultúra, ktorá sa vsúva medzi aurignacien a Hochsolutréen" (vrstvy 5-9 vo Willendorfe II). Túto kultúrnu zmenu spojoval s klimatickou zmenou na začiatku stepnej klímy spraše III. Podla veľmi bystrých postrehov J. B a y e r a až do konca aurignackého kolísania o vládol strednú Európu!ud s kýlovými škrabadlami (aurignacien). O aggsbachiene predpokladal, že sa na stredný Dunaj dostal zo severovýchodu, prinášajúc so sebou aj baltické pazúriky. Počas aurignackého kolísania bol aggsbašský lud pravdepodobne v severovýchodnej Európe, ak sem neprišiel priamo z Ázie. Predpokladal tiež, že vo Francúzsku táto staršia fáza invázie chýbala. Na rozdiel od východoeurópskeho a západoeurópskeho vývoja označil ]. B a y e r tento komplex ako aggsbachien, t. j. zmiešanú kultúru medzi aurignacienom a solutréenom. Aggsbachien považoval teda za súčasný s mladším aurignacienom západnej Európy a s Friihsolutréenom" a Hochsolutréenom" v Maďarsku, t. j. s kul túrami východnej a strednej Európy. J. Ba y e r bol vlastne prvým stredoeurópskym bádatefom, ktorý zistil, že medzi starším a stredným aurignacienom a medzi bývalým mladším aurignacienom je zásadný rozdiel a predbehol aj postrehy D. A. E. G a r rod o vej, ktorej gravettien sa úplne kryje s aggsbachienom J. B a y e r a. Toto konštatovanie ]. B a y e r a ostáva v platnosti aj dnes, lebo jeho aggsbachien ( t. j. stredoeurópsky gravettien) sa skutočne odlišuje od vlastného aurignacienu. Takmer súčasne s rozlíšením aurignacienu a aggsbachienu vypracoval ]. B a y e r v rámci aurignacienu aj zvláštnu kultúrnu skupinu, charakte rizovanú hrotmi mladečského typu, prevŕtanými kosťami, atypickou kamennou industriou a troglodytizmom.16 Túto skupinu spolu so S. Br od a r o m označil ako olševien. Paleontologicky charakterizuje olševien prevažne jaskynný medveď; klimaticky ho datoval do aurignackého interštadiálu (W 1/2). Podľa ]. B a y e ra olševien je súčasný s aurignacienom, ktorý sa vyznačuje kýlovými škrabadlami, a snád ešte s prvou fázou aggsbachienu v západnej a strednej Európe i s protosolutréenom v Maďarsku. Olševienci boli vlastne prisťahovalci, ktori žili ved ľa iných klffieňov. Nazdáva sa, že olševský človek pochádzal z ázijského magdalénskeho priestoru a jeho prvá vlna osídlenia prišla do stred-

11 1' OTÁZKAM PÔVODU, l'rif.denia A ROZšfRENIA /\UllIGNllC i l::nu V ~: UllÓPt:: 267 nej Európy asi z kaukazskej oblasti. Tieto posledné úvahy sú, pravda, len hypotetické a hoci s existenciou olševienu nesúhlasíme, j. Ba y e rov i vďačíme za prvé vymedzenie rozširenia hrotov mladečského typu. J. H i l l e br and spočiatku zastával protichodné stanovisko; v nálezoch z Predmostia videl zmiešaninu západoeurópskeho aurignacienu a juhovýchodných vplyvov. 17 Vlny z východu a juhovýchodu priniesli vraj prvky protosolutréenu a solutréenu. Neskôr sa však vyjadril (na základe názorov iných bádateľov, hlavne H. Ober ma ie ra) v tom zmysle, 18 že aurignacien sa rozšíril od juhozápadu na severozápad. Dokazuje to hlavne na základe chýbania staroaurignackých lokalít vo východnej Európe i Maďarsku. A. Jur a, pridŕžajúc sa delenia aurignacienu na starší, stredný a mladší stupeň, počítal s podolskou a krakovskou oblasťou aurignacienu; obe tieto oblasti spájajú nálezy z Pulawy. 19 Pofský aurignacien sa podla A. J u r u vyvíjal tiež pozvoľna, čo súvisí s dlhým putovaním aurignackých kolonistov. Najviac nálezov je z mladšieho aurignacienu (gravettienu), menej zo stredného, a zo staršieho aurignacienu sú známe len dve lokality. O treťom stupni (gravettiene) predpokladá, že nevznikol samostatným vývojom, ale pod vplyvom nových prisťahovalcov a maďarského solutréenu (szeletienu). Praaurignacien v Poľsku neuznáva. Uvažuje i o tom, že do interštadiálneho aurignacienu v Poľsku (W 1/2, Kraków-Zwierzyniec) sa jaspisy dostali z juhu (cez Predmosti) a poukazuje na možnosť prílevu aurignackých skupín do Polska cez Karpaty. Podla neho aurignacien musel prenikať z východu na západ dvoma hlavnými cestami: severnou cez Pofsko (gravettien) a južnou - dunajskou cestou. Gravettien teda prenikal jednak cez Rumunsko a Polsko Moravskou bránou do Č:iech a ďalej na západ dvoma prúdmi. Aurignacien vznikol v interštadiáli a vrchol vo vývoji dosiahol v nasledujúcom štadiálnom období. Podla A. J u r u nositelia aurignackej kultúry boli prispôsobení európskym klimatickým podmienkam, a preto pôvod aurignacienu nemožno hľadať v severnej Afrike, lebo aurignacký človek, zvyknutý na teplé africké podnebie, ťažko by sa bol prispôsobil chladnému podnebiu novoosídlenej oblasti. A. Ru st, ktorý bol vyzibrojený vedomosťami a skúsenosťami zo svojich výskumov v Jabrude na Blízkom východe, predpokladal medzi aurignacienom a preaurignacienom časový odstup. 20 Na základe nálezov z Ranisu, Sotilla a j abrudu vyčlenil tri preaurignacké centrá. Preaurignacien Blízkeho východu označil za predchodcu arabského aurignacienu. Ranis a Sotillo by mali byť podla neho geologicky súčasné, no odlišujú sa od Jabrudu, preto medzi nimi nepredpokladá bezvýhradnú genetickú súvislosť. Odrazovým mostom pre európsky preaurignacien je podla A. R u s t a Markleeberg. Podla rýchleho nástupu preaurignacienu a tiež aurignacienu. Ranis a Sotilo by mali byť podľa neho geospoločné východiskové centrum, pričom Arábia nie je ďaleko od centra vzniku preaurignacienu. Starší aurignacien nepovažuje za typologicky samostatný výsledok vývojového procesu človeka z neandertálca v Homo sapiens, ale za článok v reťazi, ktorý by mal siahať až po omnoho starší preaurignacien. Starší aurignacien je podla A. R u s t a najpočetnejšie zastúpený v juhozápadnej Európe, sporadickejšie v strednej a snáď i východnej Európe a častejšie na Blízkom východe. Medzi západoeurópskym starším aurignacienom a Blízkym východom nenachádza spoločného menovateľa. Takzvaný primitívny aurignacien strednej Európy nemusí podla A. Ru st a znamenať historickú prioritu, ale skôr len výraz remeselnej zvláštnosti. Myslí zrejme na primitívny aurignacien podla K. A b s o 1 on a na Morave. Starší aurignacien z východného Slovenska samozrejme nemohol ešte zaradiť do svojej teórie, a teda o strednej Európe musel mať skreslené predstavy. Preto k otázke staršieho aurignacienu uvádza, že i keď b14de treba počíta( podla nasledujúcich výskumov s viacerými skupinami staršieho aurignacienu" (myslí aj na strednú a východnú Európu), zatiaľ nemožno poprie( zistenie, že sa starší aurignacien zhromažďuje hlavne na Západe a Blízkom východe". Vo vlastnom mladšom aurignaciene (gravettiene) a magdaléniene rozlišoval západoeurópsku, stredoeurópsku a východoeurópsku skupinu; západná (jaskynná) skupina sa v rnagdalénskom období dostala hlboko do strednej Európy. Hlavný prúd stredoeurópskej a východoeurópskej skupiny osídľoval podla A. R u s t a spraše a prenikol neskôr k severu Tretia - juhozápadná (ázijská) - skupina bola opäť jaskynná; v strednej a východnej Ázii nenachádza doklady o existencii aurignacienu, na ktorý by mohol nadviaza{ jej vývoj. A. Ru st predpokladá sice západoeurópsku a východoeurópsku skupinu aurignacienu, pripisujúc všetkým trom skupinám pôvodnú oblasť na Východe, ale v zápätí zdôrazňuje, že aurignacien Blízkeho východu nemožno bezprostredne paralelizovať s európskym aurignacienom. 21

12 268 L. 13ÁNESZ V poslednom čase sa otázkou mladopaleolitických kultúr v Európe intenzívne zaoberá K. J. Na r r, ktorý roku 1951 zmapoval rozličné paleolitické kultúry v strednej Európe. 22 Pokúsil sa zrevidovať datovanie alpského paleolitu" a olševienu, ktoré zaraďu je do W 1/2. V strednej Európe vystupuje aurignacien vo W 1/2, prežíva ďalej do W 2 a v tomto období je podta K. J. N a r r a zastúpený aj v západnej Európe. K otázke rozšírenia a urignacienu poznamenal, že balkánske územie môže ešte priniesť prekvapenie, hlavne pokiaľ ide o kostené hroty. O olševiene tvrdil, že kýlové škrabadlá umožň ujú označ iť olševské stanice ako aurignacké, pričom ich však neoddeľoval, poznamenajúc, že ak kostené hroty s nerozštiepenou bázou prežívajú aj v aurignaciene, neznamená to ešte nič k otázke olšcvienu. Nevyrovnal sa ani s otázkou gravettienu a chatelperronienu; tvrdil, že staršia fáza gravettienu (podla neho chatelperronien, podľa H. Br e u i i a starší aurignacien) je rozšírená iba v západnej Európe. O mladšej fáze aurignacienu, teda o gravettiene hovoril, že bud predstavuje ďalší vývoj západoeurópskeho chatelperronienu, alebo prenikol do Európy z východu. Podľa K. J. N a r ra chronologické a geologické okolnosti svedčia skôr o východnom pôvode. Gravettien je zastúpený už v studenom kontinentálnom štádiu W 2 vo východnej a strednej Európe a jeho prvky prichádzajú ako prímesi aurignacienu a solutréenu. Na Západe sa aurignacien (s výnimkou Riviéry) objavil v starších fázach W 2 zo strednej Európy. Tieto pozorovania uzavrel tým, že aurignacien v strednej Európe sa viaže hlavne na začiatok W 2, ked postúpil zo strednej Európy do západnej, kým hlavný nápor gravettienu cez Porýnsko sa uskutočnil v priebehu w 2. O rok neskoršie sa K. ]. Nar r vyslovil aj o hrotoch s rozštiepenou bázou, ktoré vo východnej polovici strednej Európy vystupujú už pred kontinentálnou fázou W 1/ 2; predpokladal aj gravettoidný aurignacien, ktorý možno vraj dobre rozlíšiť od aurignacienu a ktorý jestvoval vo W 1/2. 23 Postupne začal K. J. N a r r korigovať svoje závery. Pri stanovení výsledkov i úloh paleolitického výskumu v Európe rozlišoval: industriu listovitých hrotov (solutréen), 2. čepeľovú industriu s čepeiam i s otupeným bokom a málo rozvinutú kostenú industriu (chatelperronien a gravettien), 3. čepeľovú industriu s bohatšou kostenou industriou (olševien a aurignacien), 4. zmes týchto základných skupín, z ktorých (zvlášť zo splynutia oboch čepeľových industrií) vzniká magdalénien. Olševien bol podľa K. ]. N a r r a rozšírený vo východoalpskej oblasti a v strednej Európe v l. stupni (autor totiž rozlišuje stupne 1, 2a, 2b, 3a, 3b, 3e, 4a, 4b, 4c). Súčasne vystupuje v strednej Európe aj aurignacien, ktorý však v priebehu 2. stupňa smeruje k západnej Európe, kde lokálne prez1va až k 3. stupňu a morfologicky sa odlišuje od stredoeurópskeho aurignacienu. Aurignacien považoval za o niečo mladši než olševien, a preto nenachádzal medzí nimi bezprostrednú genetickú súvislosť; zá roveň sa však začal vyrovnávať i s pojmom olševien, p ri čom nevylučoval možnosť, že olševíen je zvláštnou facies aurignacienu, podobne ako alpský paleolit a moustérien. K týmto jeho názorom treba poznamenať, že je to vlastne skutočne tak, až na to, že podľa našej mienky olševien nie je zvláštna facies", ale ide jednoducho o lovecké aurignacké stanice so zbraňami, v ktorých dominujú hroty mladečského typu, na čo upozornili už dávnejšie F. P r o š e k a V. L ož e k. PodTa nás teda olševien ako kultúrna skupina neexistuje; olševské stanice" odrážajú len funkčný charakter osídlenia a v súvislosti s tým i obsahu industrie. Preto mohol K. ]. N a r r konštatovať, že až dodnes chýbajú pravé aurígnacké elementy na základných olševských lokalitách. 25 V strednej Európe vystupuje aurignacien podia spomenutého autora na konci, resp. na rozhraní prvého wi.irmského interštadiálu a drží sa prinajmenej do stupňa 2a. Takto by podľa neho aj na Riviéru prichádzal v tomto stupni. V ostatnej Európe - s výnimkou Belgicka - aurignacien sa nezistil pred prechodom k stupňu 2b; nevyskytuje sa ani v stupni 2a. Chatelperronicn je podla K. ]. Nar ra známy doposiaľ iba vo Francii, kým na Iberskom polostrove uznáva len jeho neisté stopy. Chatelperronien vystupuje v stupni la, menej v stupni 2a, kde prijíma aurignacké vplyvy. Súčasne je vo východnej i strednej Európe zastúpený gravettien viacerými variantmi. Trvá cez 3. stupeň až do začia tku 4. stupňa. Vo východnej Európe vystupuje v modifikovanej forme ešte dlhšie. Aurignacien 2. stupňa v strednej Európe je silne prestúpený gravettskými prvkami a predlžuje sa k západu vo viac-menej gravettoidno-aurignackej forme. Podla koncepcie K. J. Nar ra gravettien v čistej forme" je zastúpený vo Francúzsku len na niektorých náleziskách (perigordien III) vo variante Laugerie Haute, ktorý jediný má niečo spoločné s variantom Font-Robert. Variant Laugerie Haute je niektorými prvkami spojený s východným gravettienom, tieto prvky však v západnom gravettiene chýbajú (napr. venuše a hroty s vrubom východného typu). Oproti D.

13 K OTÁZK A M PÔVODU, TRIE DENI A A ROZš lrenia A URIGNACI ENU V EURÔPE 269 P e y r o n y m u a D. A. E. G a r r o d o v e j poznamenáva, že kontinuita medzi chatelperronienom a gravettskou facies sa urč iť nedá. Podľa K. J. N a r ra listovité hroty sa vyznačujú samostatnou technikou a sprevádzajú ich sčasti aurignacké a sčasti gravettské artefakty, ba okrem toho aj moustiersky habitus. 26 Hovorí o moustériene, aurignaciene a gravettiene, ktoré obsahujú listovité hroty. Pritom v Maďarsku a južnom Nemecku vystupuje solutréen v 1. stupni (tzv. protosolutréen a včasný solutréen) a prežíva do 2. stupňa, ba v niektorých oblastiach i do 3. stupňa. Naproti tomu v západnej Európe vystupuje v mladších fázach 3. st upňa. Podla koncepcie K. J. Nar ra tzv. protosolutréen stratigraficky charakterizujú /aces planes" ako najstaršia skupina v ohraničenom území Európy, pričom sa takéto formy vracajú i v gravettiene (solutréenska technika) a nemusia byť veľmi staré. Vidí v nich periférne rozdiely. Jednotlivé listovité hroty a plošná retuš podľa uvedeného autora vyskytujú sa aj v gravettiene strednej Európy a v g1 imaldiene na Riviére, pričom nemusí ísť o ni č iné, než o velmi neskorý solutroidný gravettien". Pri rozbore porýnskeho paleolitu zhrnul K. J. Nar r svoje pozorovania (ktoré sa v podstate neodlišujú od naznačenej schémy) v chronologickej tabuľke, na ktorej vyznačil aj západoeurópske a stredoeurópske čepe T ové kultúry. 27 Aurignacien a gravettien rozlišuje typologicky podla jednotlivých druhov nálezov, ktoré sú charakteristické pre túktorú kultúru. Pre aurignacien označil za typické nástroje vysoké a kýlové škrabadlá, čepeľové škrabadlá retušované na celom obvode, čep e l e s bohatou retušou na oboch hranách a čepele s vrubmi. Naproti tomu gravett ien charakterizoval čepeľami s otupeným bokom, mikročepiefkami, hrotmi s vrubom, kombinovanými nástrojmi (najmä škrabadlorydlo), ako aj vyčn i evajúcimi škrabadlami a vklesnutými, vyklenutými i šikmo retušovanými čepeľami. Proti tejto charakteristike namietol F. F e 1 genh au e r, 28 že vyčnievajúce škrabadlá sa vo Willendorfe objavujú spolu s kýlovými škrabadlami neskôr, pričom v najmladšej aurignackej vrstve (IV) sú veľmi typické. Tri spodné vrstvy vo Willendorfe (vrstvy 2-4), ktoré obsahujú aurignacien, vyznačujú sa rozvojom kýlových a vyčnievajúcich škrabadiel. Vo štvrtej vrstve sa rozmnožujú kýlové škrabadlá. Napriek tomu, že stredné, nad sebou ležiace vrstvy 5-9 obsahujú gravettien, nemožno podľa F. Fe 1 gen ha u e ra vo Willendorfe 1 dokázať genetické spojenie aurignacienu s gravettienom. Podľa rozboru tohto autora aurignacké vrstvy geostratigraficky patria vlhkej oceánskej fáze toho istého štadiálu - W 2. V gravettiene Willendorfu II vystupujú podľa F. Fe 1 g e n ha u e ra prvky ".ápadné, ako aj východné, ktoré prevládajú. K vy chodným prvkom radí hroty s vrubom, dláta, prizmatické rydlá, škrabadlá kombinované s rydlom, sekáče a parohovité nástroje. K západnému typu prira ď uj e listovité hroty, hroty s vrubom západného typu a hroty so stopkou. Považuje pritom Willendorf za lovecký tábor. F. F e lg e n ha u e r nevylučuje možnosť juhovýchodného pôvodu aurignacienu, ktorý sa do Francúzska posúval cez horské oblasti strednej Európy, zati a ľ čo stepné obyvateľstvo obdobia gravettienu prišlo do strednej Európy až neskôr. 29 Po vyriešení otázky mladopaleolitických kultúr v Rakúsku (ide najmä o vyrovnanie sa s klasifikáciou M. M ot t i o v ej. ktorá stála vždy pod vplyvom starších označení) dal si F. Fe 1 gen ha u e r úlohu prehodnotiť všetky aurignacké náleziská na územ! Rakúska, bez čoho nepokladal za možné zaujať stanovisko k problematike aurignacienu a gravettienu. R. P i t ti oni zastával názor, že možno v podstate po č ítať so súbežným vývojom vo východnom Stredozemí a v západnej Európe, pričom západoeurópsky aurignacien vplýva na strednú a východnú Európu a zároveň nadobúdaním vzdialenosti sa západoeurópsky charakter čím ďalej tým viac v dôsledku miestnych premien stiera. 30 Nehľadiac na to, že F. F e 1 g e n ha u e r 31 a R. Pi t ti on i 32 odlišne geologicky datujú aurignacké vrstvy vo Willendorfe, musíme predpokladať, že v Rakúsku najstaršie aurignacké osídlenie predstavujú vrstvy 2-4 vo Willendorfe II. Tieto vrstvy sú pravdepodobne súbežné s vývojom staršej fázy moravského aurignacienu a len ťažko možno s nimi paralelizovať nálezy z Kremsu Hundssteigu, ktorých časť je typologicky nepochybne aurignacká. R. P i t t ion i považoval túto stanicu za akýsi chronologický medzistupeň medzi vrstvou S vo Willendorfe II a najmladším aurignacienom (vrstva 4) tej istej lokality. Zdá sa nám, že Hundssteig spolu so Senftenbergom a Getzersdorfom možno uviesť do súvislosti s najmladším vývojom aurignacienu v Československu. Nebudeme snád ďal e ko od pravdy, ked vývoj aurignacienu v Rakúsku prirovnáme k vývoju moravského aurignacienu, s ktorým územne i kultúrne môže dobre súvisieť. V otázke pôvodu mladopaleolitických kultúr v strednej. západnej a juhozápadnej Európe dostá-

14 270 L. BÁNESZ varne nové osvetlenie týchto kultúr podla absolútnej chronológie a paralelizácie údajov metódy C 14 so stratigrafickým členením wiirmu. K tejto otázke zaujal stanovisko hlavne H. L. M o v i u s 33 a z popudu redakcie časopisu Current Antropology, na stránkach ktorého prebiehala i diskusia, aj iní poprední bádatelia. H. L. Mo vi u s opieral sa o údaje získané pomocou metódy C 14 a v prehradnej štúdii paralelizoval vývoj mladopaleolitických kultúr. Podla jeho záverov a prehľadnej tabuľky má aurignacien nevyjasnené korene v západnej Európe na konci W 1/2 (aurignacien O, 1, II, III, IV, V). Aurignacien v Dordogni trvá hlavne od začiatku W 2 až do začiatku W 3, pričom fázy O-IV majú samostatný vývoj. Tesne pred aurignacienom V prechádza protomagdalénska vlna. V absolútnej chronológii najstarší paleolit (perigordien 1 a po ňom aurignacien 0) sa v Dordogni objavil počas gottweigského interštadiálu (od do r. pred súčasnosťou). Vlastný plný" aurignacien začína sa podla H. L. M o v i u s a asi pred rokmi v strednom wiirme. Počas aurignacienu II v strednom wi.irme bolo v Dordogni suché podnebie. Aurignacien II potom siahal až k začiatku paudorfského kolísania a trval asi 2000 rokov. Aurignacien II V spadá do popaudorfského obdobia wi.irmu, pričom aurignacien V bol v dotyku so spodným solutréenom. Podla H. L. M o v i u s a, resp. podla výsledkov rozboru C 14, trval aurignacien v Dordogni až r. pred súfasnosťou. Okrem ap] ikácie stratigrafických a ďalších metód (napr. matematicko-štatistických, individuálnych typologických) sa posledné roky vyznačujú tým, že nastal veľký rozmach v hľadaní spoločných metodologických a typologických princípov a kritérií, ktoré by prispeli k akejsi zjednotenej terminológií a jednotnému prístupu pri zhodnocovaní industrie. Pôvodnú štatistickú metódu, ktorú pre mladší paleolit vypracovali D. de S on nevi 11 e - Bord es o v á a J. Pe r r ot, pretlmočil nám B. K 1 í m a 34 a postupne sa dostala i do iných krajín, takže dnes sa už touto metódou pracuje všade. Pravda, nevýhodou spomenutých metód je subjektivne ponímanie nástrojových typov i skupín, čo vyplýva z rôznych archeologických škôl i miestnych tradícií, ktoré metódy značne ovplyvňujú. Napriek tomu, že štatistickej metóde sa vyčítali faktické nedostatky, treba ju - aspoň predbežne - akceptovať. V poslednej dobe sa stalo akousi módou vypracúvanie nových, v podstate štatistických metód (napr. H. de Lu ml e y, L. V ér t es, G. L a p 1 a c e a ďalší). Každá z týchto metód má výhody a nevýhody a jej správnosť môže dokázať len budúcnosť. štatistická metóda D. de S on nevi 11 e - B o r d e s o v e j a J. P e r r o t a skrýva v sebe nebezpečie vyplývajúce z toho, že sa často upúšťa od všeobecnej charakteristiky industrie a že akosi zvádza k zanedbávaniu často dôležitých tvarových rozborov. Nebezpečné je to najmä pri posudzovaní industrií z dvoch rôznych oblastí, ktorých štatistický obraz môže byť rovnaký a pritom môže ísť o úplne odlišné industrie. U nás na negatívne stránky tejto metódy poukázal už niekofkokrát B. K 1 í ma a v zahraničí aj iní bádatelia. Domnievame sa, že táto metóda môže poskytnúť i vera kladných údajov najmä vtedy, ak ju používa na väčšom území vždy ten istý bádate!, ktorý všetky kategórie nálezov označuje síce subjektívne, ale rovnako. O tom, že sa obraz vývoja mladšieho paleolitu môže zmeniť v dôsledku použitia určitej metódy typologického i štatistického rozboru, najlepšie svedčí metóda G. Lap 1 a c e a, 35 ktorého prístup k hodnoteniu paleolitických industrií úplne zmenil obraz vývoja mladšieho paleolitu v juhozápadnej Európe. Podkladom vývoja mladšieho paleolitu podla teórie G. L a p 1 a c e a je stredopaleolitický komplex. Východiskom mladopaleolitického vývoja je moustérien s acheulskou tradíciou, reprezentovaný hlavne driapadlami, krivými a bifaciálnymi hrotmi, retušovanými úštepmi, malým počtom zúbkovaných úštepov a nepatrne zastúpenými kýlovými a vyčnievajúcimi škrabadlami. Typickým predstavitelom tejto úrovne má byť Pech de L'Aze (neskoré vrstvy 2 a 3), odkiaf sa predpokladá priamy vývoj na úroveň moustérienu s acheulskou tradíciou (a denticulés), v ktorom rapídne pribúdajú zúbkované nástroje k predošlým, už známym nálezom. Tento stupeň reprezentuje vrstva K v Le Moustier; prechádza potom archaickou fázou, prekonáva klasický vývoj a vytvára tzv. indiferentný syntetotyp so zúbkovanými nástrojmi, krivými hrotmi, retušovanými čepelami, kýlovitými a vyčnievajúcim i škrabadlami, ako aj bifaciálnymi nástrojmi (vrstva E v La Ferrassie, Laussel, Combe Capelle, Arcysur-Cure - vrstva 8-10). Z tejto odrazovej základne a syntetotypu sa rozvetvuje mladopaleolitický vývoj tromi smermi: l. Regresívnym smerom sa uberá tzv. regresívny komplex (Arcy-sur-Cure - vrstva 7), ktorý nepokračuje ďalej priamou vývojovou líniou, ale končí sa početnou skupinou zúbkovaných nástrojov s veľ mi malým počtom retušovaných čepeli, hrotov, ký-

15 K OTÁZKAM PÔVODU, TRIEDENIA A ROZšlRENIA AURIGNACIENU V EURÓPE 271 Jových škrabadiel a len o meco väčšim podielom vyčnievajúcich škrabadiel. 2. Druhým smerom prebieha typický komplex s kýlovými škrabadlami, s dvoma, na začiatku vývoja súbežnými kultúrami - castelperronienom 1 a II - a piatimi stupňami typického aurignacienu, ktorého vývoj neprerastá do najmladšieho paleolitu. Vlastné stupne typického aurignacienu prešli prípravným stupňom komplexu s kýlovými škrabadlami, charakterizovaného vrstvou E' v La Ferrassie, teda komplexom s kýlovým škrabadlom ako vedúcim typom, malým počtom retušovaných hrotov a približne rovnakým množstvom zúbkovaných artefaktov, retušovaných čepeli a vyčnievajúcich škrabadiel. Aurignacien 1, ktorý vyrastá z tohto komplexu za súčasného vplyvu čepelového komplexu, charakterizujú kostené hroty s rozštiepenou bázou (La Ferrassie, vrstva F). Je súbežný pritom s castelperronienom 1 ( Castanet, vrstva 1), s ktorým má spoločné kostené hroty s rozštiepenou bázou. Aurignacien II s kostenými hrotmi kosoštvorcového tvaru (La Ferrassie, vrstva G) je zase súbežný s castelperronienom II (Castanet, vrstva 2). Aurignacien III má dvojité kostené hroty s oválnym prierezom. Vývin (La Ferrassie, vrstva H) pokračuje aurignacienom IV, ktorý má podobné hroty, ale s kruhovým prierezom (La Ferrassie, vrstva H'). Podobne ako H. L. Mo vi us aj G. Lapiac e predpokladá priebežný rušivý zásah pred aurignacienom V (Laugerie Haute, vrstva D), ktorý má kostené, šikmo pri báze urezané hroty. Castelperronský vývoj trvá za stáleho pôsobenia na aurignackú skupinu až po II. stupeň. Aurignacien sa potom končí bez ďalšieho vývoja na úrovni tzv. koncového gravettienu. 3. Tretim (hlavným) smerom prebieha progresívny vývoj zo spomenutej odrazovej základne cez diferencujúci syntetotyp ku gravettienu dvoma vetvami: a) takzvaným protogravettským komplexom s prevládajúcimi hrotitými nástrojmi (Les Cottes - Chatelperron?) do protogravettienu (typ Fonteniaux - La Gravette inf.) a b) takzvaným protogravettským čepeľovým komplexom. Druhý smer sa vyznačuje čepelami s retušovanými a otupenými bokmi, veľkým množstvom zúbkovaných nástrojov a malým (približne rovnakým) množstvom hrotov, kýlovitých a vyčnievajúcich škrabadiel (Arcy-sur Cure, vrstva 6, Riparo-Mochi, Dufour). Vytvára dalej protogravettský stupeň (cez Chanlat, Krems, Font Yves, Arcy-sur-Cure - vrstva 5). Obe protogravettské vetvy rozvoja ústia do gravettienu dvoma hlavnými fázami: staršiu fázu reprezentujú čepieiky s otupeným bokom, typ Font-Robert a čepeľové škrabadlá, mladšia fáza je zastúpená bývalým perigordienom III (Laugerie Haute, vrstva H, Laugerie Basse, vrstva B') a odtiaľ do epigravettienu (Laugerie Haute, vrstva E), ktorý je opäť hlavnou bázou pre dalšie rozvetvenie vývojových smerov. Z tohto smeru vyrastá podľa spomenutej teórie izolovaný solutréen, ktorého vývoj nepokračuje ďalej. Z tejto neskoropaleolitickej bázy vyrastá aj magdalénien III- IV cez magdalénien Súbežne sa rozvíjajú taliansky a iberský epigravettien. Všetky tieto mladopaleolitické kultúry s výnimkou solutréenu prerastajú do konečného epigravettienu (azilien, romanellien, tardenoisien, sauveterrien atď.). Týmto sa vytvára široká základňa pre rozvoj tzv. mezolitických kultúr, ktoré sa však považujú za epipaleolitické, pričom sa od názvu mezolit postupne upúšťa. Podľa teórie G. Lap 1 a c e a sa už nepočíta so stupňami perigordienu a korene všetkých kultúrnych smerov sa hľadajú v stredopaleolitických domácich industriách. Ak sme správne pochopili výklad spomenutého bádateľa o polymorfizme vývojovej základne ( le polymorphisme de base), potom z tejto teórie vyplýva, že základom vývoja všetkých paleolitických kultúr je polycentrizmus odrazovej základne, k čomu sa možno aspoň čiastočne (pravda, z úplne iného aspektu) prikloniť, najmä u tých oblastí, ktoré sú tak dobre známe a dokonale preskúmané ako v západnej Európe. Nevýhodou a základným nedostatkom tejto teórie je jej typologický aspekt, ktorým sa vyznačuje väčšina západoeurópskych paleolitických systémov. Táto vývojová teória, ktorá sa ujala aj u niektorých talianskych bádateľov (napr. A. Br o g l io, P. Leonardi a iní 36 ), prirodzene, nemôže mať celoeurópsky dosah, a preto sa musíme uspokojiť s terajším stavom bádania u nás i v ostatných častiach strednej Európy. Metóda G. L a p l a c e a má, podobne ako ostatné štatistické metódy, svoje slabiny už len preto, lebo, ako sme už naznačili, jej základom je iba typológia, bez dôkladne overenej stratigrafickej súvislosti medzi jednotlivými vývojovými stupňami, ako aj preto, lebo sa nezaoberá otázkou, prečo v niektorých industriách alebo staniciach prevládajú, resp. chýbajú určité typy nástrojov. Domnievam sa, že táto, ako aj všetky ostatné typologické metódy sa môžu uplatňovať až vtedy, keď sa osvetlia elementárne predpoklady paleolitického osídlenia tej-ktorej oblasti a keď sa podrobný'm rozborom osvetlí funkcia objektov i funkčný a typologický obsah nálezových celkov.

16 272 L. BÁNESZ Proti západoeurópskej, viac-menej čisto typologickej a kartografickej archeologickej škole stojí ako protiklad sídlisková metóda výskumu a zhodnocovania paleolitických stanic v SSSR. Hlavnou zásluhou sovit:tskej školy je uprednostnenie veľkých výskumov s plošným odkryvom, ktoré majú osvetliť sídliskovú i hospodársko-spoločensk ú problematiku. Zdá sa, že aj táto škola prekonala vývoj v prístupe k riešeniu otázok mladšieho paleolitu v tom smere, že staré ustrnuté názory, reprezentované hlavne P. P. ] e f im e n kom a jeho školou, sa v dôsledku nových prúdov vo vedeckom prístupe k problematike uvoľnili. Čím ďalej tým viac sa sovietska škola zaoberá i otázkou použitia stratigraficko-typologickej metódy vedľa doposiai osvedčenej, no dosť jednostrannej metódy. Najvä čšou slabinou doterajšieho porovnávania stredoeurópskych a západoeurópskych paleolitických stanic s paleolitickými stanicami v SSSR bol nedostatok spoločnýc h (pre stratigrafiu nálezov takých dôležitých) oporných bodov, na základe ktorých by sa mohli prehodnocovať a paralelizovať vzťahy európskych paleolitických staníc. Hoci takáto paralelizácia je dnes z uvedenej príčiny ešte skoro n emožná, predsa sa len urobili prvé kroky k zblíženiu spoločných problémov. 37 Kritiku metód západoeurópskych archeológov podal (okrem iných) roku 1954 A. P. O k l ad nik o v, 38 ktorý poukázal na to, že by bolo chybné charakter izova ť mladší paleolit nielen na území SSSR, ale i v ostatnej Európe ako jednotný. Z toho vyplýva, že v SSSR sa nemôže uplatňovať francúzsky systém. Zdôraznil potrebu vytvoriť si vlastný systém, no o otázkach stratigrafických sa nezmienil a neuviedol do rovnováhy ani výhody typologickej i spoločenskovednej metódy. Vyčlenil tri oblasti, ktoré potrebujú samostatný systém a kritériá; z nich len obla sť ruskej roviny (Bielorusko a čas ť Ukrajiny) sa môže porovnávať so strednou Európou. Vychádzal z predpokladu, že celá história paleolitickej kultúry nie je nič iné, ako história prvobytných občín. Proces historického vývoja paleolitického Iudstva prebiehal podľa spomenutého autora pod vplyvom rozli čných skupín paleolitického osídlenia. Staršie hypotézy predpokladali vznik solutréenu" v údolí Donu z moustérienu, neskoršie nálezy však potvrdili existenciu strednej fázy aurignacienu (Kostenki I, druhá a tretia vrstva). 39 Ďal šie výskumy a pozorovania potvrdili podľa A. P. O kl a d n i k o v a rozvoj miestnej kultúry vo východnej Európe. Táto kultúra vyrástla z moustérienu s acheulskou tradíciou (predstavujú ju nálezy z piatej vrstvy Kosteniek I) a bola prerušená novým osídlením, ktoré vyšlo zo západnej Európy; zanechala po sebe pamiatky nového typu - stredoaurignacké a mladoaurignacké. Vo východnej Európe podla uvedeného autora však chýba aurignacien typu Abri Audi alebo Chatelperron. Podľa neho teda v SSSR po presolutréene nastúpil stredný a mladší aurignacien migráciou zo západnej Európy. Potom nasledoval solutréen (ide o východoeurópsky gravettien), ktorého pr ítomnosť v západnej Európe by sa mohla vysvetliť migráciou z východu. Obyvatelstvo Sibíri v mladšom paleolite mohlo byť zmiešaninou západných a južných prúdov. K nálezom z druhej a tretej vrstvy Kosteniek I poznamenal, že medzi nimi a medzi českosloven skými paleolitickými stanicami nezistil podstatné typologické rozdiely; to isté konštatoval na základe autopsie i K. že ber a. 40 Aj názory ďalších bádatefov sa zhodujú v tom, že v západnej čas ti SSSR a hlavne v Podolí sa možno stretnúť s nálezmi aurignackého charakteru. Jednou z oblastí SSSR, kde sa mohol vyskytnúť aurignacien, je naozaj Podolie. M. R udy n ski j už roku 1928 upozornil na to, že v Studenici sa dá očakáva ť najvýchodnejšie staršia skupina au rignackých pamiatok. 41 Svoje závery oprel neskôr o nálezy z Kitajgorodu 1- II, Kolačkovcy II a Sokola,42 najmä však o nálezy kýlových škrabadiel, ktoré mu potvrdzujú, že v západnom Podolí sa nachádza širšia provincia mladšej fázy stredného aurignacienu, ktorá predchádzala vývoj stanice Puškari I. Podľa publikovaných nálezov sa zdá, že tieto pamiatky možno porovnávať najskôr s predgravettským stupňom aurignacienu v ČSSR a že môžeme s n imi počítať len pri hodnotení najmladšej fázy aurignacienu. Názory M. Rudy n s k é ho prevzal najprv F. H a n č a r a neskôr aj L. V ér t es a K. V a l och. F. H ančar aurign~cíen v Podolsku neprisudzoval ani východoeurópskemu ani západoeurópskemu a urignacien u. 43 Najbližšie stredoeurópskym nálezom sú však nepublikované nálezy v zbierkach L. S a w i c k é h o z Marianovky v Podolí, ktoré svojim aurignackým habitom (pripominajúcim Kechnec l) a szeletským listovitým hrotom ukazujú na podobné nálezy severovýchodne od Karpát. Aj další autori upozorňujú na nálezy aurignackého charakteru v západnej čas ti SSSR, hoci sami ich za aurignacké nepovažujú. K nim patrí napr. P. I. B o ris k o v s k i j, ktorý ináč predpokladal, že v SSSR chýbajú nálezy typu Abri Audi a za najstaršie mladopaleolitické náleziská v oblasti Dnestra a Prutu považuje Babin, Ganusivcy a Kolačkovcy I, ktoré sú súčasné so spodnými vrstvami Stänca Ripicení (Rumun-

17 K OTÁZKAM PÔVODU. T RIE DENIA A ROZSIRENIA AURIGNACIENU V EURÓPE 273 sko). 44 Industria týchto nálezísk je veľmi podobná aurignackej, a teda bude treba s ňou aspoň ako s periférnymi nálezmi aurignackého osídlenia počítať. Aj M. V. V oj ev od s k i j počita s tým, že nálezy z aurignacko-solutrénskej" stanice Pogon na brehu Desny ukazujú na určité analógie zo strednej a západnej Európy. 45 A. P. Ce r ny š vidí korene mladopaleolitických kultúr Podolia v moustiersko-levalloiských pamiatkach. 46 Vývoj mladopaleolitických kultúr neznamenal teda podla neho prílev nového ľudu, ale išlo o miestny rozvoj mladopaleolitických kultúr v dotyku s obyvateľmi juhovýchodnej a strednej Európy (juhovýchodná časť SSSR, Rumunsko, Maďarsko, Ceskoslovensko, Poľsko a Rakúsko). Rozdelil vývoj mladšieho paleolitu v Podnestrí na sedem stup11ov. Hromadné grafy jedného z týchto stupňov - Babin I - zhodujú sa s aurignackými grafmi v Jabrude i vo Francii. Treba však upozorniť, že v Babi ne sú aj čepele s vrubom ( východogravettského typu), ktoré možno ťažko porovnávať s aurignackými nálezmi. O pohyblivosti prvobytných občin v Podnestrí podľa A. P. čer ny ša svedčia zakarpatské obsidiány a radiolarity z Babina I. P. P. J e f i m e n k o sprvu prišiel k záveru, že sled paleolitických industrií v rámci aurignackého, solutréenskeho a magdalénskeho obdobia nezodpovedá historickej skutočnost i a západoeurópsku klasifikáciu priznal len lokálnym javom. 47 Neuznával existenciu aurignacienu na území SSSR, ako aj v Maďarsk u a Nemecku a nálezy staroteľmanského typu pripisoval vplyvu južného prúdu capsienu. Podla najnovšej koncepcie P. P. Je f i m e n k a 48 vo východoeurópskej nížine prebiehali aurignacien a solutréen súbežne ako dva varianty mladopaleolitických kultúr; prvý zodpovedal západnému, druhý východnému prúdu, pričom ťažisko bolo v rozvoji solutréenu (szeletienu). Podľ a týchto názorov sa zdá, že v západnej časti SSSR možno počítať len s periférnou oblasťou aurignacienu a s veľmi starým základom vývoja gravettienu, ktorý v SSSR mohol prebiehať po rôznych líniách vývoja od samého začiatku mladšieho paleolitu. Ojedinelé vplyvy na vývoj mladopaleolitického osídlenia v strednej Európe a naopak mohli sa uplatňovať navzájom počas celého trvania mladšieho paleolitu a zdá sa, že iba v mladšom období, počas rozvoja gravettienu, možno počítať s prenikaním silnejších východných impulzov do domáceho gravettského prostredia. Aurignacien v Poľsku okrem A. J u r u sledoval aj S. K r u k o w s k i, 49 podľa ktorého poľský aurignacien spadá do W 1/2 a trvá až do konca W 2. Aurignacien sa tu podla neho nedá pos udzovať pomocou kritérií, ktoré sú platné v iných krajinách. Stratigraficky patrí podľa neho starší aurignacien do strednej fázy W 1/2 a reprezentuje ho tzv. naskalanská industria. Ku koncu interštadiálu W 1/2 nastupuje industria okr(!glická. Obe fázy sú zastúpené na lokalite Piekary II vrstvami 2-3. Naskalanskú skupinu pamiatok charakterizujú stredne veľké nástroje, medzi ktorými vystupujú jednozákladňové i dvojzáklad ňové hranolovité jadrá, strmo retufované vruby, čepeľové škrabadlá s vysokým i veľkým oblúkovitým čelom. V okrérnlickej industrií majú nástroje väčšie roomery a sú odlišné od iných industrií. Obsahuje jadrá jednozákladňové, člnkovit é i vysoké, dalej prehnuté a retušované čepe l e, klinové rydlá, čepeľové i kýlové škrabadlá. Podľa charakteristiky S. K r u k o w s k é ho táto industria sa veľmi podobá industrií staršej fázy aurignacienu, ktorú vraj len ťažko možno chronologicky diferencovať. Pod ľa spomenutého bádateľa okr(!glická industria s industriou stredoaurignackou (Góra Pulawska) patrí spolu s francúzskymi aurignackými stanicami do jednej skupiny vývoja predoázijsko-európskeho okruhu, pričom sa aurignacien dá vyvodzovať z Prednej Ázie. Podľa zemepisného rozšírenia staršich a stredných aurignackých industrií súdi, že sa tieto indus trie objavili skôr v strednej než v západnej Európe. Pod ľa S. Kru k o w s k é ho stredný aurignacien je v Poľsku zastúpený v priebehu W 2. V staršej fáze W 2 vystupuje industria pulavská (Góra Pulawska II) a grodecká ( Gródek-Horodok). V pulavských nálezoch nachádza sa industria strednej veľkosti a mikrolity. V prvej (pulavskej) skupine vystupujú jednozákladňové jadrá, surové čepele, klinové i hranové rydlá a nevýrazné kýlové škrabadlá; v mikrolitickej skupine sú jednozákladňové, často aj obnovované jadrá a kýlové škrabadlá (ktoré S. K r u k o w s k i považuje za adaptované jadrové škrabadlá!). Tzv. člnkovité jadrá majú v Gore Pulawskej rôzne obmeny. Vystupujú tam charakteristické mierne prehnuté mikročepiefky s retušou i bez nej. Pochádzajú (podobne ako v Kremse Hundssteigu)50 z člnkovitých jadier. Spomenutý bádateľ súdi, že ide o najstaršie mikrolity v celom mladšom paleolite. Grodeckú industriu považuje za typologicky najstaršiu reprezentantku dneperského cyklu. Na konci W 2 sa v Poľsku objavuje lesiecznická industria, s člnkov itými škrabadlami a gravettský-

18 274 L. BÄNESZ mi prvkami. Táto fáza predstavuje podla S. Kr u k o w s k é ho spolu s nálezmi z Pieczary Mamutowej najmladšiu fázu aurignacienu v Pofsku (gravettien). S. Kr u k o w s k i rozlišuje v Pofsku tieto aurignacké cykly: 1. cyklus pramazovský (Piekary II, vrstva 2 a 3) vo w 1/2; 2. vlastný aurignacký cyklus (koniec W 1/2 až začiatok W 2), charakterizovaný industriou olmrnlickou a pulavskou; 3. cyklus dneperský (W 2), súčasný s mladšou fázou druhého cyklu a reprezentovaný grodeckou industriou; 4. cyklus aurignacko-gravettský (W 2 - eolická fáza) má obsahovať časť industrie z lokalít Pulawa III a Lesieczniki, industriu ponickú a z Mamutowej jaskyne; tento cyklus obsahuje jednozákladňové i dvojzákladňové čepefovité jadrá, klinové, hranové, priečne i viacnásobné rydlá, gravettské hroty a nerozštiepené aurignacké kostené hroty; S. cyklus gravettský (mladšia eolitická fáza W 2), zastúpený hranovými, klinovými a priečnymi rydlami, čepelami a čepieľkami s otupeným bokom v najrôznejších obmenách; uplatňuje sa v ňom čiastočne aj vplyv plošnej retuše (Horodnica). Tento vývoj aurignacienu v Poľsku by sa dal časove paralelizovať s aurignackým osídlením východného Slovenska, i keď sa zdá, že z Pofska nepoznáme zatiaľ takú starú industriu ako z Barce II. Pofský aurignacien poskytuje aj dnes podobný obraz, aký poznáme zo staršej literatúry. Aurignacké nálezy z Poľska neboli súborne nikdy publikované. Počas kongresu INQUA mal som možnosť študovať v Pofsku aurignacký materiál zo starších i novších výskumov (s výnimkou hlavných nálezísk: Piekary II a Góra Pulawska). Väčšinu týchto nálezov, pokiaf ich z autopsie poznám, nemožno s určitosťou pripísať aurignacienu, pretože napríklad v pripade lokality Kraków-Zwierzyniec musí isť aspoň o tri rozličné kultúrne horizonty, podla mojej mienky pomiešané. Nálezy z tejto lokality by sme mohli typologicky rozdeliť na skupinu stredopaleolitickú, skupinu aurignackú a napokon skupinu gravettských nálezov, ktoré obsahovali aj hrot s vrubom. Aj pri prehliadke odkrytého profilu sa mi zdalo, že horizonty W 1/2 a W 2/3 na niektorých miestach splývali. V materiáloch z lokality Kraków-Zwierzyniec sú zastúpené východoslovenské radiolarity a obsidiány, ktoré sa v Poľsku považujú za importy. Podla študovaných nálezov by sa dalo povedať, že v P oľsku je aurignacien zastúpený len periférne. Stratigraficky (podla členenia S. K r u k o w s k é ho) by ho bolo možné paralelizovať s vývojom u nás, pričom szeletské prvky sa uplatnili aj tam, kde (podobne ako na východnom Slovensku) vystupujú v sprievode aurignackých nálezov. Listovité hroty z Mamutowej jaskyne boli spolu s nálezmi aurignackého charakteru, čo konštatoval už L. K o zlo w s k i. 51 Listovité hroty, vystupujúce vo vrstvách Netopierzowej jaskyne, nemajú nič spoločného so szeletienom u nás; majú skôr analogický vývoj s B o h m e r s o v o u altmiihlskou skupinou a priame analógie napr. na lokalitách Tefmanskaja a Ranis. Významné sú pofské lokality Piekary I a III, ktoré majú v podstate moustiersky habitus. Po preštudovaní materiálu z nich sa nazdávame, že ide o industrie nadväzujúce na seba, pričom v Piekaroch III je industria priamou výslednicou vývoja v Piekaroch II. Pribúdajú tam mladopaleolitické elementy, ktoré sú všeobecne analogické nálezom z Wawelu v Krakove, pričom sa zdá, že Piekary II so svojím aurignackým habitom sa geneticky viažu na uvedené industrie. Crtá sa tu teda veľmi šiioká stredopaleolitická báza pre vývoj mladšieho paleolitu v Pofsku. Zdá sa, že aurignacien v Poľsku súvisí skôr s aurignackým osídlením Moravy než Slovenska, pričom karpatské suroviny poukazujú len na slabší kontakt s východoslovenským aurignacienom, ktorý mohol mať iba prechodný charakter. Gravettien v Pofsku mal v čase formovania a rozvoja omnoho skoršie a bližšie vzťahy k východoeurópskemu paleolitu než gravettien v Ceskoslovensku. Svedčia o tom nálezy hrotov s vrubom v Podolí i vo vlastnom Polsku. K zložitej problematike mladšieho paleolitu, ktorá bola aj v strednej Európe dosť komplikovaná, vážne slovo povedal aj F. P r o še k. 52 Po rozbore predošlých zásadnejších teórii za ujal stanovisko i k rozličným detailným otázkam stredoeurópskej problematiky. Vychádzal zo stratigrafickej pozície aurignacienu v strednej Európe a skutočnosti, že v západnej Európe sa aurignacien objavuje vo W 2, teda neskoršie ako v strednej Európe (W 1/2). Predpokladal preto postup aurignacienu z juhovýchodu na západ. Rozborom názorov jednotlivých bádateľov došiel k domnienke, že perigordien I - II alebo chatelperronien, ktorý pozostáva zo zložky moustierskej a aurignackej, v strednej Európe nie je zastúpený. Olševien ako samostatnú skupinu stredoeurópskeho aurignacienu odmietol na základe pozorovania, že kostené hroty mladečského typu sa

19 K OTliZK.\M PÔVODU. TRIEDENIA A ROZSIRENIA AURIGNACIENU V EURÔPE 275 objavujú v rozli čných súvislostiach so szeletienom a aurignacienom vždy len v jaskyniach, teda na loveckých staniciach. Preto sa mu zdal pravdepodobnejši výklad, že olševien nebol samostatným kultúrnym celkom. Medzi západoeurópskym a stredoeurópskym aurignacienom nevidel F. P r o š e k veľké rozdiely. Tie sa podľa neho prejavujú iba v menších detailoch, napr. v tom, že oblúkovité rydlá v strednej Európe sú odlišné od západných typov, alebo v tom, že pre západnú Európu sú kostené hroty charakteristickejšie než pre východnú alebo strednú Európu. Východný pôvod gravettienu pod!a F. P r o šk a nie je spoľahlivo dokázaný. I keď uznával, že hroty s vrubom sa k nám dostali z východnej Európy, nepovažoval gravettien za výsledok migrácie z východu. Spomenuté hroty sú skôr len dokladom styku. Poukázal tiež na hlavné rozdiely medzi východným a západným gravettienom a domnieval sa, že existuje aj gravettien stredoeurópsky, ktorý by sa mohol označovať ako aggsbachien alebo stredoeurópsky gravettien. K otázke zmiešaných aurignacko-gravettských industrií uskutočnil F. P r o š ek rozbor výskytu čepieľok s otupeným bokom z geologicky datovaných nálezisk v strednej Európe. Typické čepieľky s otupeným bokom sa podla tohto rozboru objavujú len od druhej polovice W 2, čo je podľa jeho teórie dôležité z hľadiska vzťahu osídlenia k prírodnému prostrediu. Podla výskytu východoslovenských surovín v Poľsku (Kraków-Zwierzyniec) v interštadiáli W 1/2, ktorý sa vyznačoval teplým podnebím a ústupom!adovcov, predpokladá, že v tomto období aurignacien postupoval z juhu na sever za ustupujúcim!adovcom. Podla mienky F. P r o šk a a V. Lo ž k a na začiatku W 2 sa podnebie zmenilo a stepi sa rozšírili na úkor lesa. Táto zmena vyvrcholila v druhej polovici W 2, keď pôvodnú staršiu wiirmskú faunu vystriedala arkto-alpínska fauna. V tejto dobe boli niektoré severnejšie stanice (Góra Pulawska) pokryté ľadovcovými sedimentmi, z čoho vyplýva, že aurignacký človek musel ustupovať pred ľadovcami na juh. Podľa spomenutých autorov prírodné podmienky donútili ľudskú spoločnosť, aby sa prispôsobila novým zmenám prírodného prostredia, od ktorého bola závislá. Zmeny prírodného prostredia vyvolali i zmenu hospodárskej základne, a teda aj výrobných prostriedkov. Objavujú sa typické čepielky s otupeným bokom i ostatné gravettské tvary; ide o zjav dobový, ktorý možno pozorovať v celej priladovcovej tundrovej oblasti. Podla tejto teórie začínajú zároveň ustupovať aurignacké prvky v strednej Európe. Svoje závery podopierajú autori klimatickou, stratigrafickou, faunistickou i typologickou charakteristikou tohto obdobia. Dávajú odpoveď aj na otázku tzv. predgravettskej fázy aurignackého osídlenia, počas ktorej, ako možno vidieť na celom území Československa, k tejto zmene v industriách patriacich do druhej polovice W 2 skutočne došlo (napr. žlutava, Buchlovice, Boršice, Barca I - objekt II a hlavne III). Názory F. P r o šk a a V. Lož k a možno podoprieť aj dalš!mi údajmi. Je totiž zaujímavé, že práve na sídliskách, resp. v objektoch, ktoré môžu patriť najskôr do druhej polovice W 2, objavujú sa suroviny pochádzajúce z územia nad karpatským oblúkom. Nejde len o tzv. baltický pazúrik, rozšírený hlavne v gravettiene, ale aj o rohovcové suroviny s typickými škvrnami, pochádzajúce z turónskych vápencov v okoli Šwi~ciechowa ktoré sa dostali nielen k nám (Tibava, Barca 1 - objekt II 1), ale až do Maďarska. 53 Podla J. K. K o z J o w s k é h o stredoa urignacká industria zo Sowinca tiež dosvedčuje karpatské radiolarity, pričom poľské suroviny sa dostali až na Moravu. 54 K tejto problematike treba dodať, že nešlo len o presuny aurignackého obyvateľstva v dôsledku klimatických zmien, ale aj v dôsledku zmeny v spôsobe lovu. Otázku stredoeurópskeho aurignacienu sa pokúsil riešiť aj L. V ér t es, ktorý, povzbudený poznatkami F. P r o š k a, označoval v niektorých prácach olševien J. Ba y e ra ako aurignacien II. 55 L. V ér t es v sérii príspevkov 56 pripustil u stredoeurópskeho aurignacienu I", zastúpeného podla neho spodnou vrstvou jaskyne Istállóskó, juhovýchodný pôvod. Naproti tomu aurignacien II, zastúpený hornou vrstvou v spomenutej jaskyni ako predstaviteľ novej etnickej vlny, vznikol z moustérienu na začiatku W 1/2 podla L. V ér t es a v oblasti juhovýchodných Álp. Oba etnické celky postupovali potom viac či menej súbežne na západ. L. V ér t e s v neskoršej práci 57 pri riešení otázky, či obe skupiny (označoval ich ako aurignacien I a II) predstavujú dve časove i spoločensky odlišné skupiny Judí, polemizoval s názorom F. P r o š k a, 58 podla ktorého nálezový inventár tej istej skupiny mohol byť odlišný v dôsledku rozdielneho hospodárskeho významu jednotlivých lokalít. Namietal, že v porovnávacom materiáli nachádza skôr doklady o rozličných etnikách, ako o homogénnej skupine ľudí, ktorí mali pri love iné nástroje než na stálom s!dlisku.

20 276 L. BÁNESZ L. V ér t es, ovplyvnený názormi o vývoji mladšieho paleolitu vo Francúzsku, vyčlenil v strednej Európe samostatnú skupinu staroaurignackých a stredoaurignackých lokalít (počítal k nej napr. Studenicu, Barcu II, Stránsku skálu, Malomei'ice Občiny, časť Predmostia, Getzersdorf, časť Willendorfu, jaskyňu Herman Ottó), ktoré podla jeho mienky vznikli lokálne z moustérienu tej-ktorej oblasti južne od smeru gravettského prílevu. Táto skupina, ktorú L. V é r t e s označil ako lokálny perigordien", bola spočiatku homogénna a počas prenikania na západ sa viackrát zmiešala s aurignacko-gravettským stupňom, čo zapríčinilo uniformitu všetkých skupín tohto stupňa. Nedostatok kostených hrotov v tejto skupine vysvetluje L. V ért es podmienkami lovu. Vznik lokálneho perigordienu" a jeho zmiešanie s aurignacienom a gravettienom datoval L. V é r t e s do interštadiálu W 1/2. Predpokladal súhlasne s M. G á b or im presun jednej gravettskej skupiny (Ságvár, óthalom) do južnej časti Maďarska cez Sedmohradsko a prílev druhej gravettskej skupiny (napr. Pilismarót, Zebegény, Nagymaros) zo severu cez Československo. O zložitosti problematiky aurignackého osídlenia v strednej Európe svedčí intenzívny záujem L. V é r t e s a, ktorý konštatoval, 59 že súčasnosť szeletienu s aurignacienom je doložená v Jankovichovej jaskyni, ako aj inde v Zadunajsku. Toto pozorovanie sa nám zdá byť velmi dôležité, pretože tu ide vlastne o jediné styčné miesto, ktoré môže prísť do úvahy pri styku východoslovenského aurignacienu so Zadunajskom. V Jankovichovej jaskyni sa skutočne našli nástroje aurignackého charakteru, ktoré sú podobné pamiatkam východoslovenského aurignacienu. Aj listovitý hrot zo samostatnej polohy pri Tibave má najbližšiu analógiu práve v spomenutej jaskyni. Ináč L. V ér t es roku 1956 označoval szeletien za skupinu, ktorá vznikla bezprostredne zo stredného paleolitu, vytvárajúc spoločenstvá osidlujúce jaskyne a špecializujúce sa na lov jaskynných medveďov. 60 Szeletské skupiny sa podla neho dostali do styku so skupinami z pahorkatín (myslí na tzv. lokálny perigordien), ktoré obývali otvorené sídliská, ako aj do styku s nositefmi aurignacienu (myslí jaskyňu Istállóskó), ba dokonca i s predstavitefmi stepného gravettienu". Svoje poznatky o vzniku szeletienu publikoval L. V é r t e s vo viacerých prácach. 61 Roku 1958 považoval lokality Kecskésgalya a jaskyňu Balia za spojovaci článok medzi mladším moustérienom a szeletienom v období zhruba medzi koncom R-W a začiatkom W 1/2. O rok neskoršie predpokladal L. V é r t es vývoj moustérienu v Maďarsku dvoma územne i kultúrne vymedzenými smermi. 62 Takzvaná zadunajská skupina moustérienu s úštepovým charakterom industrie (Porgolhegy, Tata) má stopy levalloiského vplyvu. Zo spomenutej skupiny vznikla podla tejto teórie približne v prvej polovici W 1/2 zadunajská skupina szeletienu. Bukovohorský moustérien, charakterizovaný jadrovou technikou, podľahol zase vplyvu čepeľovej industrie a bol pôvodcom bukovohorského szeletienu. Staršie szeletské hroty s nepravidelnými hranami odvodzuje spomenutý bádatel z dvoch vzorov: z bifaciálnych nástrojov typu Subalyuk a s väčšou pravd epodobnosťou z bifaciálnych, na povrchu odbijaním opracovaných driapadiel a ručných hrotov typu Kecskésgalya a Balla. Maďarský szeletien, hlavne bukovohorský, je podľa L. V é r t e s a iba ďalej žijúcim moustérienom, ktorý podľahol mladopaleolitickým vplyvom. L. V ér t e s skúmal aj technologickú stránku nástrojov, pričom zistil podobné znaky u industrie z aurignacienu II a staršej fázy szeletienu, ktoré sa dajú odvodzovať z moustérienu. 63 L.. V ér t es zhrnul svoje poznatky o problematike aurignacienu a szeletienu strednej Európy v doteraz nepublikovanej práci. 64 Všíma si najmä rozšírenie kostených hrotov s rozštiepenou bázou i mladečské hroty, ako aj rozšírenie aurignackých pamiatok s kýlovými škrabadlami v strednej Európe a dochádza k názoru, že zložka aurignacienu 1 s kostenými hrotmi s rozštiepenou bázou prišla do strednej Európy z juhovýchodu, pravdepodobne z Malej Ázie. Do západnej Európy sa podľa uvedeného autora mohla dostať cez Podunajsko, pričom odbočila pri Sáve a Tise (Bukové hory) z hlavnej cesty. V absolútnej chronológii má byť stredoeurópsky aurignacien o 5000 až 6000 rokov starší než francúzsky. Aurignacien v spomenutej oblasti nazýva stredoeurópskym aurignacienom I". 65 V tej istej dobe približne na území juhovýchodných Álp vznikol stredoeurópsky aurignacien II", ktorého korene vidí L. V é r t e s v miestnom moustériene. Ani táto skupina nie je totožná s aurignacienom II na západe. Domnieva sa, že na vznik aurignacienu II mohol mať vplyv miestny styk tejto kultúry s aurignacienom I. Zo svojho centra vyžarovala táto kultúra prúdy na sever, severovýchod i severozápad. Pri postupe na severovýchod sa uchýlila smerom k aurignacienu 1 Ostállóskó). 66 Podľa tejto tzv. radiačnej teórie L. V é r t es a mohol sa stredoeurópsky aurignacien II miestami dostať do styku so szeletienom 1, ktorý sledoval líniu Dunaja.

21 K OTAZKM-'1 l'ôvodu. T RI EDENIA A ROZŠIRE Nl1\ AURIGNAC l <:NU V EURÓPE 277 Približne súčasne s rozvojom oboch týchto kultúr predpokladá L. V é r t e s vznik francúzskeho perigordienu z jednotlivých moustierskych skupín. Podobným vývojom mala prejsť jedna vetva moustérienu v strednej Európe - na území Rakúska, Moravy a Slovenska (aurignacien východného Slovenska a Moravy), teda tá skupina alebo skupiny, ktoré L. V é r t e s pokladá za lokálny perigordien. Tieto skupiny sa podľa neho vyznačovali industriou s kýlovými škrabadlami a vefmi skoro sa dostali do styku s prvými vlnami východného gravettienu. V Kechneci a vo Willendorfe II/4 ich nazýva aurignacienom. Oproti tzv. stredoeurópskemu aurignacienu I a II" fud tejto skupiny neobýva! jaskyne a nelovil jaskynné medvede. Podla L. V ért es a na území strednej Európy tieto tri skupiny, obohatené východným gravettienom, sa navzájom premiešali a ked viac č i menej spoločne dospeli do západnej Európy, nadobudli všetky znaky aurignacienu. 67 Pre všetky spomenuté skupiny navrhoval tento bádatef spoločné pomenovanie stredoeurópsky aurignacien. Má to byť kompletný prototyp západoeurópskeho stredného aurignacienu sensu stricto. Za kritérium stredného aurignacienu považuje predovšetkým lovecké zbrane (kostené hroty), pretože podla jeho mienky odrážajú najcharakteristickejšiu črtu aurignackého spoloč enstva - lovecký spôsob života. Za predkov francúzskeho aurignackého č loveka, obývajúceho jaskyne, nepovažuje preto lovcov stádnej zveri, ktorí obývali terasy a mali industriu charakterizovanú kýlovitými škrabadlami, ale ľudí obývajúcich jaskyne a loviacich jaskynné medvede. L. V ér t e s polemizuje i s B. K 1 í m o m, podla ktorého moravský aurignacien typu Krepice osídľoval hlavne otvorený terén. Namieta, že B. K 1 im a nebral do úvahy hroty, hlavne nálezy z Bočkovej diry pri Mlad č i, ktoré by mu poskytli materiál k ďalším záverom. 68 V súvislosti s nálezmi z Arky (t. j. z údolia Hornádu neďaleko československých hraníc pod Kechnecom) L. V é r t e s uvádza, že neskorogravettský súbor tejto lokality si zachováva aurignacké tradície. Pod označením aurignacien pritom myslí na kultúrny komplex, ktorý vznikol z miestneho moustérienu, vytvoril kýlovité škrabadlá a rozšíril sa na území východného Slovenska, Moravy a Rakúska. Neskoršie táto skupina prispela k iným facies, s ktorými sa zúčastnila na vytváraní stredoeurópskeho gravettienu. Pri úvahách nad týmito hypotézami L. V ért es a 69 treba azda znovu upozorniť na to, že nálezy z oboch vrstiev jaskyne Istállóskó, na ktorých sú tieto teórie v podstate založené, nemôžu pre sezónny (ako sám autor uvádza) charakter osídlenia poskytnúť spoľahlivú bázu pre riešenie takýchto závažných otázok. Nami naznačená zákonitosť, podla ktorej funkčné zloženie industrie musí nevyhnutne odpovedať charakteru osídlenia,7 týmto hypotézam plne odporuje. S L. V ér t es o m môžeme súhlasiť v tom, že charakter aurignackých nálezov z jaskyne Istállóskó sa skutočne nezhoduje s nálezmi československého aurignacienu. Odlišnosti sa javia v celkovom funkčnom i typologickom zložení nálezových súborov, vo vzhľade nástrojov, surovinách a ďalších úplne odlišných črtách, ktoré nedovoľujú odvodzovať genézu aurignacienu z východoslovenskej alebo bukovohorskej oblasti. Už F. Prošek správne poukázal na to, že kostené hroty sa zachovali vlastne len v jaskyniach, no na otvorených sídliskách sa pre nevhodné geologické a pedologické prostredie nezachovali. 71 S názormi L. V é r t e s a o domácom mou1stierskom pôvode mladopaleolitických industrií možno celkove súhlasiť, i keď nepovažujeme otázku vzniku stredoeurópskeho aurignacienu z moustérienu ešte za vyriešenú a nálezmi presvedčivo zodpovedanú. K problematike mladšieho paleolitu v strednej Európe sa vyslovili aj M. a V. G á bor io v c i. Ich pozorovania sa týkajú hlavne gravettienu, no všímali si aj otázku aurignacienu a szeletienu. Prílev gravettienu do M aďarska si predstavuje M. Gáh or i cez Slovensko 72 a počíta aj s prúdom z juhovýchodu, ktorý zatiaľ nepovažuje za dokázaný. 73 Gravettien sa podľa neho mohol stretnúť s mladšími fázami szeletienu. Ani M. G á bor i ani V. G á bor io v á 74 nepredpokladajú genetickú súvislosť medzi aurignacienom a gravettienom, pričom však východoslovenský aurignacien sa vraj mohol zachovať izolovane a presakovať do gravettienu. Pôvod východoslovenského aurignacienu vidia v juhovýchodnom prúde. Túto civilizáciu považujú za odlišnú od gravettienu a od bukovohorského aurignacienu, s ktorým má byť súčasná. Kostenkovský variant (zrejme východný gravettien) sa podla nich dostal do Maďarska zo severovýchodu z Podolia; predpokladajú, že východoslovenský aurignacien dosť skoro ovplyvnili východné prvky a že v druhej polovici W 1/2 vytváral miestne skupiny, pričom bukovohorský aurignacien ostal bokom od tohto prúdu. Za najstaršie stanice východoeurópskeho gravettského prúdu v Maďarsku považujú M. a V. Gáh or io v c i lokalitu šahy-parassa 1, ktorú paralelizujú so stupňami Willendorfu II, vrstvami 4-5. V otázke vzťahu aurignacienu a gravettienu po-

22 278 L. BANESZ važujú za prirodzené, že aurignacien a gravettien sa premiešali a navzájom vystriedali. Podla ich názoru prežívanie jednej kultúry do druhej nemôže znamenať nič iné, ako imitáciu miestnych tvarov nástrojov dobyvateľmi, a nie etnickú kontinuitu. Na základe faktu, že sa gravettien na Morave udržal aj vo W 3, predpokladajú, že stredoeurópsky gravettien neudržiaval priame styky s východnou Európou. M. Gá bor i aj v najnovšej práci 75 počíta v Karpatskej kotline od W 2 s východným gravettienom, ktorý nemá etnicky ani kultúrne nič spoločné s predchádzajúcim vývojom. Pre vznik szeletienu z moustérienu počas W 1/2 predpokladá reálnu možnosť, pričom však szeletien Karpatskej kotliny nepredstavuje rad geneticky súvislých kultúrnych stupňov, ale súčasne žijúce skupiny v Zadunajsku, v Bukových horách a na Slovensku; prvá z nich si podržala silné moustierske elementy a bukovohorská skupina má vzťahy k severozápadným oblastiam; na Slovensku predpokladá samostatný vývoj. V aurignaciene rozlišuje staršiu skupinu balkánskeho pôvodu, ktorá prišla z juhovýchodu a bola súčasná s mladším stupňom szeletienu. Ako väčšina bádateľov aj M. G á bo r i považuje aurignacien a szeletien za odlišné etnické celky, ktorých zánik nie je celkom jasný. Od W 2 je v Ma ďarsku zastúpený gravettien, ktorý nemá ani etnicky, ani kultúrne nič spoločné s predchádzajúcim vývojom. Gravettien v Maďarsku vytváral vlastné varianty (jaskynný gravettien - bývalý magdalénien - Ságvár, Pilismarót), trvajúce do W 3; niektoré z nich mohli prejsť do epipaleolitu a snáď i do neolitu. Podla L. Z ot z a mladoaurignacké (gravettské) nálezy z obytnej jamy v Moravan och nad Váhom potvrdzujú východný pôvod kultúry lovcov mamutov. Rozoznáva v strednej Európe iba dve dobre rozlíšené aurignacké kultúry (aurignacien 1 a II), pričom obe sú premiešané alebo aspoň súčasné so szeletienom. 76 L. Z ot z a G. Fr e u n d o v á vychádzajúc z moravského materiálu, ktorý veimi dobre poznali, 77 predpokladajú, že korene moustérienu, ak je len trochu príbuzný predaurignackým stupňom, môžu byť zastúpené i v príleve protoaurignacienu z juhovýchodu. Pochopiť moustérien v Čechách a na Morave podla autorov sťažuje vzťah moustérienu k spodnému aurignacienu a snáď i k levalloisienu. Vzhladom na úzke spojenie starého paleolitu (myslia na levalloisienaurignacien) s mladšou čepeľovou kultúrou (Predmostí) si kladú otázku, či šlo o kríženie, alebo ča - sovú následnosť jednotlivých vin. Zdá sa im pritom, že levalloiské a moustierske typy nástrojov sú navzájom prepletené a že nálezy označené ako primitívny alebo včasný aurignacien patria do toho istého okruhu, hoci sa viacej podobajú typu aurignackému než levalloiskému. Nepokladajú tieto nálezy za totožné s tzv. praaurignacienom. Súbežnosť szeletienu a aurignacienu prvý raz presne stratigraficky dokázal F. P r o še k, 78 podla ktorého szeletien vznikol z moustérienu Karpatskej kotliny vo W 1/2 a bol súčasný s aurignacienom aj vo W 2. G. Fr e u n do v á roku 1954 tiež predpokladala,79 že protosolutréen (szeletien ) strednej Európy vznikol vo W 1/ 2, mal náplň charakteristickú pre stredný paleolit a prechádzal vývojom aurignacienu. Z domácich autorov sa spomenutou problematikou nateraz zaoberá i B. K 1 í ma, podla ktorého moustérien tvoril v Karpatskej kotline základ pre vznik szeletienu, 80 kým na Morave táto otázka ešte nie je j ednoznačne vyriešená. U aurignacienu predpokladal pôvod z juhovýchodu a súčasne si kládol otázku, č i názor F. P r o š k a o vplyve aurignacienu na szeletien netreba vysvetfovať opačným smerom, teda tak, že szeletien ovplyvňoval rozširujúci sa aurignacien. Táto možnosť sa mu zdá byť pravdepodobnejšia. B. K 1 í m a sa ani v poslednej práci 81 nevzdal domnienky o tom, že aurignacien mohol prísť z juhovýchodu. Ako oporný bod mu poslúžila skutočnosť, že na východnom Slovensku bol aurignacien skôr než na Morave. V problematike vzťahu szeletienu a aurignacienu považuje za pozoruhodné, že stanice staršieho aurignacienu si udržujú vo svojich oblastiach jednotnú materiálnu kultúru a iba neskoršie, v pokročilom štádiu, prezrádzajú v industrií väčšie tvarové odlišnosti a pestrosť. K otázke pôvodu gravettienu pripomína všeobecný názor o vzniku z domáceho aurignacko-szeletského podkladu pod vplyvom nových prúdov z východu. Opiera sa pritom o svoje staršie pozorovania a rozbory, v ktorých upozornil, že vývoj gravettienu na Morave a širšom území dá sa dobre s ledovať a koncentruje sa hlavne v okolí Pavlovských vrchov; pre túto nálezovú skupinu navrhoval preto názov paulouien. Na viacerých miestach sme už poukázali na to, že názory B. K 1 í m u, aspoň pokial ide o regionálny vývoj určitej nálezovej skupiny, sú veľmi blízke nami naznačeným názorom. Pôvodný názor F. P r o š k a o samostatnosti stredoeurópskeho aurignacienu, vyslovený v spolupráci s V. Lož-

23 K OTÁZKAM PÔVODU, 'TRIE DENIA A ROZSIREN IA AURIGNAC IE NU V EURÓPE 279 k o m, ukázal sa podla výsledkov pozorovaní na rôznych materiáloch paleolitických sídlisk ako správny. E. F. a J. Ne ust up n ý 82 v polemike s názormi, že v strednej Európe vo W 1/2 a W 2 sú dve súčasné kultúry (aurignacien, patriaci ku kultúrnemu okruhu siahajúcemu od Stredného východu až do západnej Európy, a szeletien, ktorého predstavitelom je stredoeurópske ludstvo), prehlásili, že toto tvrdenie nie je plne opodstatnené. Inventár oboch skupín považujú za súčasný i totožný, odlišujúci sa len niektorými zvláštnymi typmi Oistovité hroty a kýlovité škrabadlá). Predpokladajú, že listovité hroty boli nástrojmi predovšetkým na osobitné účely, a preto nemusia byť zastúpené na všetkých lokalitách. Počas vývoja aurignackých staníc ubúdajú prvky označené ako szeletské a pribúdajú elementy aurignacké. Preto obe kultúry označili predbežne ako aurignacien. Takéto závery autorov sú podla našej mienky velmi opatrné a zároveň sú v súlade i s našimi pozorovaniami a funkčným výkladom paleolitických nálezov a sídlisk pri riešení otázky paleolitických kultúr. Možno súhlasiť i s názorom spomenutých autorov na otázku spoločenského vývoja. 83 Predpokladajú totiž, že na základe prirodzenej deľby práce sa po prvý raz od seba oddelili nielen jednotlivé generácie, ale i obe pohlavia, teda mohlo tu ísť o počiatky organizácie spoločnosti, založenej na pokrvnom príbuzenstve. K. Ž e ber a už spočiatku zdôrazňoval, že kultúry listovitých hrotov v Československu sú na prechode medzi moustérienom a aurignacienom a že praaurignacien K. A b s o 1 on a je vlastne szeletien. 84 Ani v neskorších prácach 85 nezmenil K. Že ber a svoju mienku o tom, že szeletien je najmladšou fázou moustérienu, čím sa značne priblížil k názorom L. V é r t e s a v posledných rokoch. Podľa neho 86 aurignacien, resp. jeho industria vychádza z drobných a čepelovitých úštepov a príchod nových vin pravekého ludstva s novými kultúrnymi prvkami nemôžeme v aurignackom období vylúčiť. Typogeneticky na aurignacien nadväzuje gravettien - prvá čisto čepeľová industria u nás. Medzi kamennými nástrojmi obdobia aurignacienu v Československu a medzi nálezmi z druhej a tretej vrstvy v Kostenkách 1 nevidel K. ž e b e r a podstatné typologické rozdiely. Počas W 1 sa moustérien vyvíja v szeletien, ktorý vo W 1/2 posilňuje vlna od juhu prichádzajúceho ľudstva a pod jej vplyvom sa ďalej vyvíja aurignacien, doložený v období W 2 v Predmostí. K názoru, že szeletien a aurignacien existujú v tých istých oblastiach uvádza, že ich prítomnosť v Predmostí stratigraficky dokázal. Najviac pozornosti venoval otázke aurignacienu i szeletienu K. V a 1 och, ktorý postupne spracúval staršie i novšie zbery aurignackých pamiatok na Morave. Vo svojich prácach sa zásadne drží pojmu vlastný aurignacien, odlišujúc ho zreteľne od ostatných industrií (napr. od gravettienu). Pri rozdelení aurignacienu Moravy na tri stupne 87 všíma si jeho rozšírenie aj v ostatnej Európe, napr. vo Francúzsku, Anglicku, Nemecku (Vogelherd), Rakúsku (Hundssteig a Willendorf), Poľsku (Góra Pulawska II, Kraków-Zwierzyniec), Podolí (SSSR - Kitajgorod II, Kolačkovcy) a Besarábii. O Maďarsku uvádza, že sa tam tieto stupne zatiaľ nezistili, čo súhlasí aj s názorom P. P. ] e f i m e n k a, ktorý považoval za oblasť vyhraneného aurignacienu iba juhozápadnú Európu. Podľa K. V aloch a na Morave možno predpokladať koexistenciu szeletienu a gravettienu. 88 Pri spracúvaní materiálu z paleolitických staníc s listovitými hrotmi v údolí Bobravy sa domnieva, že v prvej tretine wiirmu sa na Morave vyvíja n a širšom území kultúra listovitých hrotov, ktorej plynulý vývoj na konci W 1/2 bol narušený aurignacienom, a preto sa tam nevytvorila taká rýdza kultúra ako v uzavretej Karpatskej kotline. Szeletien, ktorý bol podla neho súčasný s aurignacienom a čiastočne s gravettienom, v období od W 1/2 do W 2/3 sa s aurignacienom stýkal, ba aj premiešal. V neskoršej práci K. V a 1 o c h 89 už na základe rozboru nálezov i názorov na pôvod szeletienu poznamenáva, že szeletien sa vyvinul z niektorej domácej moustierskej industrie staršieho wiirmu a bol!:ú ~asný s typickým aurignacienom. Potom szeletien asimiloval s mladopaleolitickými kultúrami a na konci wiirmu už ako samostatná kultúra nevystupuje. Súbežne so spracovaním mladopaleolitických nálezov z Moravy snaží sa K. V a 1 och teoreticky vyriešiť otázku možnosti vzniku szeletienu z moustérienu v interštadiáli W 1/2. 90 Predpokladá, že tento interštadiál mohol trvať veľmi dlho a szeletien sa v tomto období mohol sformovať z moustérienu, i keď medzi nimi nachádza predsa len značné typologické rozdiely, čo však vysvetľuje urýchleným, takmer skokovitým vývojom z moustérienu. Aurignacien podla spomenutého autora sa objavuje ku koncu W 1/2 s archaickými tvarmi čepefovej industrie. Priznáva, že datovanie aurignacienu spočíva v podstate v nálezovom materiáli z východného Slovenska, čím naznačuje možnosť cesty aurignackej civilizácie do strednej a západnej Eu-

24 280 t. ean~:sz rópy. Opiera sa o názory niektorých francúzskych bádatefov, podla ktorých sa aurignacien do Francúzska dostal z východu - zo strednej alebo juhovýchodnej Európy. Východoslovenský aurignacien by preto podľa K. V a 1 och a (aj podla B. K 1 im u) mohol súvisieť so smerom tejto cesty. Zároveň však poukazuje aj na možnosť vývoja aurignacienu zo starších stredopaleolitických industrii; o ďa l šom jeho osude v období po W 2 sa K. V a 1 och nevyjadruje. Dôležité pozorovania poskytujú práce K. V a l och a, zaoberajúce sa archaickými, hlavne levalloiskými tradíciami aurignacienu na Morave. 91 Autor z rôznych strán skúma otázku týchto starších prvkov. Podľa jeho názoru aurignacien získal levalloiský komponent stykom buď s dožívajúcim levalloisienom, alebo aspoň so szeletienom (s jeho silnou tradíciou), pretože ani z východných lokalít, ani z Francúzska zatiaf neboli takéto prvky publikované. Kladie si znovu otázku, či je aurignacien v našich krajinách naozaj prisťahovanou kultúrou a či aspoň čias točne nemožno počítať s jeho koreňmi v domácich stredopaleolitických industriách. Predpokladá, že správnosť tejto teórie v budúcnosti dosvedčia domáce materiály. Zároveň však konštatuje, že v domácom prostredí nemáme zatiaľ industriu levalloiského charakteru, ktorá by obsahovala typické levalloiské hroty, úštepy a jadrá. Ani vplyvy zo západu nepovažuje za pravdepodobné. Nazdáva sa, že by bolo správne hovoriť zatiaľ Jen o levalloiskom variante szeletienu alebo aurignacienu. Aj v poslednej práci zdôrazňuje K. V a 1 och, že szeletien je zrejme domáceho pôvodu, ale že dodnes chýbajú doklady o tom, ktorú skupinu domácich moustierskych industrií treba považovať za jeho predchodkyňu. 92 Zdôrazňuje vzťah aurignackých nálezov a stredopaleolitických industrií Oevalloisien) a upozorňuje, že v tayaciene je mnoho pok ročilých prvkov (napr. škrabadlá, čepele, hranolovi té jadrá), pričom podiel tayacienu na vzniku szeletienu považuje za problematický, pretože tayacicnu chýba technika plošnej retuše. Na druhej strane sa zasa domnieva, že tayacien podľa typologického zloženia industrie mohol byť jedným z koreňov pri vytváraní industrii v okruhu aurignacienu, ktorého pôvod je stále nejasný. Podla j. Bár tu niektoré lokality ( Vlčkovce, Banka) nastoľujú otázku možnosti plynulého prechodu moustérienu do szeletienu, čím sa problematika samostatnosti szeletienu na Slovensku dostáva, ako sa zdá, do nového svetla. 93 V otázke genézy gravettienu západného Slovenska pri doterajšom chýbaní staršieho a stredného aurignacienu nepredpokladá ]. Bár ta evo l uč ný prechod staršieho vývoja do gravettienu 94 a najnovšie sa vyjadruje pochybovačne o samostatnej existencii aurignacienu a szeletienu na niektorých lokalitách, ktoré treba navzájom bližšie porovnať. 95 * V rámci spomínaných mladopaleolitických systémov sa javia nálezy aurignackého osídlenia v Československu ako p~miatky, ktoré možno označiť súhrnným pomenovaním aurignacien. Tento pojem sa v širšom ponímaní vzťahu j e na bývalý starší i stredný aurignacien H. B re u i 1 a a vlastný aurignacien D. A. E. G a r rod o ve j. Aurignacien je vedľa szeletienu najstaršou íázou mladopaleolitického osídlenia v Českos lovensku, ktorá trvala do konca W 2. Nazdávame sa, že z hľadiska riešenia problematiky osídlenia v mladšom paleolite nie je dôležité, či nálezy ozna čujeme pomenovaním aurignacien alebo iným názvom. Pochopiteľne označenie aurignacien a iné termíny môžu byť opodstatnené predovšetkým v oblasti, kde sa pôvodne používali. V mladšom paleolite pojem aurignacké osídlenie musí znamenať civi l izačný pokrok, ktorý sa vyznačuj e tým, že v približne rovnakom časovom úseku na širokom euroázijskom území a v priľahlých oblastiach došlo k rozvoju určitých progresívnych, všade približne rovnakých javov. Naše sídliská označujeme ako aurignacké nie preto, že sú totožné so západoeurópskymi pamiatkami aurignackého typu, ale preto, lebo sú svedectvom približne tej istej úrovne historického vývoja ľudskej spoločnosti. Domnievame sa, že aurignacké náleziská na Morave i na východnom Slovensku budeme môcť nabudúce v rámci vývoja aurignackej civilizácie v Európe ozna č iť aj ináč, podobne ako aj vývojové okruhy aurignacienu v iných krajinách. Iným problémom ostáva otázka vzniku československého okruhu aurignackej industrie a industrií tej istej historickej epochy na širšom území. Nazdávame sa totiž, že túto otázku bude možné ri eši ť len vtedy, ak sa v rozličných častiach Európy osvetlia predovšetkým otázky osídlenia ur č itých užších i širších oblastí, ktoré mali viac č i menej samostatný vývoj. V Č:eskoslovensku poznáme dve hlavné strediská s aurignackým osídlením. Prvé je na východnom Slovensku, kde sa aurignacké sídliská viažu prevažne na terasy Hornádu v Košickej panve. Druhé stredisko je na Morave a vyzna č uje sa ti ež aurignackými stanicami, ktoré (okrem niektorých vý-

25 K OTÁZKAM PÔVODU. TRIEDENIA 1\ ROZš lrenll\ AUIUGllol\CIENU V F.URl'll'ľ Obr. 1. Najstaršie fázy aurignacienu v strednej Európe (Barca II).

26 282 L. BÁNF.SZ nimiek) sú pod voľným nebom. Ostatné územie Československa poskytuje len málo významných pamiatok aurignackého typu a bolo poznačené vývojom odlišnej industrie. K moravskej skupine aurignackých pamiatok patria aj niektoré stanice v Rakúsku. Pre hodnotenie oboch skupín je, žiaľ, vefmi nepriaznivé, že väčšina nálezísk je geologicky nedostatočne datovaná, čo vyplýva z pomerne nepriaznivého prostredia pre datovanie. Napriek tomu na východnom Slovensku i na Morave máme výrazné kolekcie nálezov, ktoré umožnili typologicky aspoň v hrubých črtách naznačiť chronologický sled aurignackých pamiatok v Československu. V najstaršej fáze aurignackého osídlenia sa vyskytujú v Československu (i strednej Európe) len určité druhy typologicky málo vyvinutých nástrojov (obr. 1). Zo škrabadiel sú najčastejšie zastúpené úštepové. Vysoké, vyčnievajúce i kýlovité škrabadlá sú sice typické, ale nie tak bohato zastúpené ako v západnej Európe. Čepeľové škrabadlá sa v tejto fáze vyskytujú len ojedinele. To isté sa týka aj čepelových škrabadiel s retušovanými bokmi, ktoré sa v tejto staršej fáze vyskytujú len zriedkavo. Aj rydlá sú vzácne a je vefmi charakteristické pre strednú Európu, že sa hranové rydlá v najstarších doteraz zistených fázach aurignacienu (Barca II) ešte vôbec neobjavujú. Bežnými nástrojmi sú retušované čepele, vrubovité a zúbkované nástroje, dláta a driapadlá. Pre najstaršiu fázu aurignacienu sú typické nástroje mousteroidného vzhfadu, najmä oblúkovité, rovné, hrotité, krátko retušované a iné driapadlá. Vefmi hojné sú aj retušované trojuholníkovité hroty, hrotité úštepy s tlstou bázou, päťhranné úštepy, klinovité i sekáčovité nástroje a rôzne úštepy. Po typologickej stránke sa ukazuje, že táto charakteristika najstarších aurignackých industrii sa môže vzťahovať najmä na východné Slovensko, kde, ako sa zdá, musíme počítať s najstaršou industriou aurignackého charakteru vôbec, ktorá patrí do interštadiálu W 1/2 (Barca II). Na Morave, v Rakúsku a Pofsku nebola zatiaľ táto fáza aurignackého osídlenia dokázaná a okrem východného Slovenska iba v Maďarsku Ostállóskó) a v Juhoslávii (Potočka) máme možnosť sledovať typologicky pravdepodobne podobnú starú industriu. Táto najstaršia fáza stredoeurópskeho aurignacienu sa prejavuje v overa primitívnejšej podobe, než typologicky rovnako starý, geologicky a podfa datovania pomocou analýz C 14 snáď o niečo mladší stupeň staršieho aurignacienu západnej Európy a Blízkeho východu. Tu treba vyzdvihnúť aj skutočnosť, že najstaršie aurignacké i preaurignacké industrie Blízkeho východu (Jabrud) alebo juhozápadnej Európy sú typologicky omnoho vyspelejšie. Prejavuje sa to nielen v pomere výskytu čepetových škrabadiel, rôznych druhov rydiel alebo ostatných typov nástrojov, ale aj výraznejšim čepelovým charakterom industrie. Najstaršie fázy aurignackého osídlenia na východnom Slovensku sa vyznačujú totiž hlavne tým, že nástroje sú vyrobené prevažne z čepefovitých úštepov a odštepov a hoci je zrejmá tendencia vytvárať nástroje z čepelí, udržujú sa staršie tradície úštepovej techniky. Staršie typy nástrojov sa držia ešte aj v stredných fázach aurignackého osídlenia (obr. 2). Okrem bežných typov (známych už z predchádzajúcich fáz), ktoré boli omnoho vyspelejšie i početnejšie zastúpené, sú známe i nové typy nástrojov, ktoré sa ešte v predošlej fáze neuplatnili. Znovu tu vidieť markantnejší rozdiel aj v pomere zastúpenia typov nástrojov známych už v idustriách strednej a západnej Európy i Blízkeho východu (obr. 5). V podstate sú to industrie podobného charakteru, no stredná Európa sa javí pritom opäť ako chudobnejšia na nálezy i percentá nástrojových typov. Tieto rozdiely sú všeobecné, hoci aj medzi stredoeurópskymi stanicami zo stredných fáz aurignacienu badať rozdiely v použití niektorých druhov nástrojov. Vo väčšine prípadov však tu ide aj o odlišný funkčný význam lokalít, ktorý sa prejavuje väčším alebo menším počtom nálezov určitých, funkčne potrebných typov nástrojov. V stredných fázach aurignackého osídlenia strednej Európy sú známe všetky typy škrabadiel; väčšinu tvoria škrabadlá čepeľové, ktoré sú zastúpené v takom počte ako všetky ostatné nástroje dovedna. K škrabadlám pristupujú v týchto stredných fázach aj kombinované škrabadlá, známe sú aj všetky základné typy klinových rydiel. Hranové, oblúkovité, diedrické i ostatné rydlá sú už tiež plne zastúpené; chýbajú len niektoré špecifické typy rydiel západnej Európy (napr. oblúkovité kanelované rydlá s vrubom, typické zobákovité rydlá atď.). Početné sú rydlá hranové a oblúkovité, ako aj kombinované s inými nástrojmi, pripadne viacnásobné rydlá. Pre aurignacké osídlenie Európy je príznačné, že klasické typické vrtáky nepoznáme ani v jednej fáze aurignacienu. Funkciu vrtákov mali väčšinou iba málo výrazné hrotité artefakty. Nedostatok vrtákov možno vysvetliť nedostatkom kostených nástrojov a hlavne predmetov umeleckého charakteru. Hrotité nástroje sú podobné ako v starších fá-

27 K OTÁZKAM ľôvodu, TRIEDENIA A ROZSIRENIA AUl\!CNACIENU V EUR()PE 283 Obr. 2. Stredné fázy aurignacienu v strednej Európe Kechnec; Kf'epice. Podla autora a B. Klímu.

28 284 L. BANF.SZ zach, no už nedominujú. Väčšinou to boli len hrotité čepele a úštepy vo funkcii hrotov. Zdá sa, že z hrotov mali väčší význam kostené hroty s rozštiepenou bázou alebo hroty mladečského typu, ktoré sa však zistili len na jaskynných staniciach, kde sa mohli plne funkčne uplatniť. Neprítomnosť typických retušovaných kamenných hrotov si možno u otvorených táborísk azda vysvetliť i tým, že to boli nástroje často používané a po úspešných loveckých akciách ich obyčajne v inventári bežných táborísk, slúžiacich na prechodné ubytovanie, nezisťujeme. V stredných fázach aurignacienu strednej Európy sa objavujú už aj prvé pravé čepieľky s otupeným bokom i výraznejšie dlhšie čepele. V strednej Európe však tieto čepele boli primitívnejšie než čepele na Blízkom východe alebo v juhozápadnej Európe. Drobné útle čepieľky sa začínajú v tejto fáze tiež objavovať a na základe niektorých mikrolitických čepieľok (napr. z lokalít Krems-Hundssteig a Góra Pulawska), ktoré sa považujú za triesky vzniknuté pri výrobe vysokých škrabadiel, možno o nich len ťažko podať uspokojivé vysvetlenie. Rozvoj všetkých spomenutých typov nástrojov zisťujeme aj v mladších fázach stredoeurópskeho aurignacienu (obr. 3). Najmladšia vývojová fáza vyznaču j e sa aj mocným nástupom gravettských prvkov na čele s čepieľkami s otupeným bokom a nie sú zriedkavé ani čepele s retušovaným koncom. Celkove možno povedať, že kamenná industria v stredných a mladších fázach stredoeurópskeho aurignacienu je vyslovene čepeľová. Najmladšie fázy aurignacienu strednej Európy možno snáď - na základe nástupu gravettských prvkov - označiť ako predgravettskú fázu aurignacienu, ktorá geneticky nadväzuje na stredné a staršie fázy aurignacienu v spomenutej oblasti. Hlavné oporné body pre geologické datovanie všetkých fáz vývoja aurignacienu poskytujú paleolitické stanice východného Slovenska (Barca II, Kechnec, Seňa) a niektoré stanice na Morave (Ki'epice, Malomei'ice-Občiny) a v Rakúsku (Willendorf II). Podľa nálezísk s aurignackou industriou dal sa zistiť vývoj aurign!lcienu v strednej Európe od interštadiálu W 1/2 až do konca W V oboch už spomenutých oblastiach Československa sa na chronologickom rozčlenení aurignacienu podieľa samostatných paleolitických staníc, ktoré v časovom rozpätí znamenajú na Morave aspoň dvanásťnásobné a na východnom Slovensku takmer dvadsaťnásobné (časove odlišné) osídlenie. Medzi stanicami možno pozorovať užšie genetické vzťahy od najstarších staníc až po najmladšie (obr. 4). Pre obe skupiny je charakteristické, že ich rajóny osídlenia sa nekryjú s rajónmi osídlenia szeletských skupín v strednej Európe. Najmarkantnejšie sa prejavuje rešpektovanie rajónov oboch súbežných kultúr v Karpatskej kotline. Napr. v Zadunajsku a na západnom Slovensku, kde sú významné szeletské rajóny, úplne chýba aurignacien. Aj bukovohorská skupina szeletienu je izolovaná od aurignacienu. Výnimku tvoria iba nálezy z jaskýň Istállóskó a Peskó, v ktorých však nikdy nebolo samostatné szeletské osídlenie. Aj na východnom Slovensku v údolí Hornádu sa stretávame s rajónom aurignackého osídlenia. Ani do staníc tejto skupiny sa nevklinila samostatná szeletská stanica, hoci v niektorých nálezoch (napr. Kechnec 1) badať vplyv szeletienu z blízkych Bukových hôr. Podobný princíp osídlenia možno sledovať na južnej Morave, kde sa skupiny nálezísk s aurignackým inventárom vyhýbajú skupinám moravského szeletienu. Týka sa to najmä nálezísk v okolí Brna ( Stránská skála, Malomei'ice, Podstránská, Brno Čtvrte, Tvarožná), 97 teda staníc nepochybne aurignackých, ktoré sa úplne izolovali od szeletských staníc v údolí Bobravy a južne od Brna (napr. Orechov, Oi'echovičky, Modrice, Želešice, Moravanky) alebo od Neslovíc a Rozdrojovíc. 98 Posledné dve náleziská boli izolované aj od staníc aurignackého charakteru na Tišnovsku (napr. Hrad čany, Nuzífov I - II ). 99 Styčné body možno však sledovať na stanici v Omiciach, kde na aurignackých náleziskách badať aj vplyv szeletienu. 100 Aj skupinu aurignackých nálezísk juhovýchodne od Brna s centrom v Ki'epiciach (Klobouky, Krumvíi', Boleradice, Popice, Pouzdfany, Židlochovice a Blučina)101 možno zretefne oddeliť od ústrednej oblasti moravského szeletienu. Ďalší rajón s výraznejším aurignackým osídlením črtá sa v oblasti juhovýchodných Alp pod Karavantkami v Slovinsku, 'kde môžeme predpokladať ešte súvislejšie osídlenie, než sa doteraz zistilo. Aj v Poľsku sa ukazuje, že aurignacké osídlenie je sústredené do urči tých oblastí (napr. Krakovsko). Stanice s aurignackým charakterom v Podoli tvoria menej výraznú skupinu, možno reprezentujú iba perifériu aurignackého oísdlenia. Zdá sa, že na území európskej časti SSSR sa aurignacien nemohol uplatniť pre rozvoj rozličných skupín, resp. variantov východného gravettienu, ktoré tu vyplnili celý mladší paleolit pravdepodobne súbežne s vývojom aurignacienu alebo szeletienu v strednej Európe.

29 1< OTA7.K/\M PÔVODU, TRIEDENIA A ROZšiRENIA AUIHGNAC IENU V EURÔl'E 285 m kj, 8. : ~..:....: ;: Obr. 3. Najmladšia (pľedgravettská) fáza stredoeurópskeho aw ignacienu (Burcu!).

30 286 L. BÁNESZ Je zaujímave, ze takmer všetky spomenuté aurignacké skupiny sa nachádzajú na rozhraní nížin a hôr, kde boli z hľadiska obživy najvýhodnejšie podmienky pre osídlenie. Tak napr. životné prostredie aurignackých staníc v údolí Hornádu vytvára Košická panva, obklopená pásmom Slanského a Zemplínskeho pohoria a juhovýchodnými výbežkami Slovenského rudohoria, ktorými sa ohraničuje pásmo Maďarskej nížiny a pásmo hornatého Slovenska. Košická panva tu má v podstate úlohu vstupnej brány a,svojírm ideálnym prostredím pre paleolitické osídlenie je akoby predurčená na zakladanie pevnejšieho systému loveckých i prezimovacích sídlisk. Množstvo paleolitických staníc ( 30 nálezísk v úseku 20 km) na tomto priestore nie je náhodné, naopak, svedčí o určitej pravidelnosti osídlenia v rámci určitých rajónov, ktoré spravidla okupovali väčšie spoločenské jednotky paleolitických lovcov. Nie je nepodstatné, že v takých menších rajónoch s priaznivejším geografickým a z hladiska obživy výhodným životným prostredím sa obyčajne stretávame so skupinou pamiatok a staníc podobného charakteru, ktoré vo svojom pomerne dobre vymedzenom alebo ohraničenom rajóne prekonávajú súvislý vnútorný vývoj. Tiakýto vývoj možno sledovať nielen typologicky, ale i na sídliskových formách, ktoré odrážajú aj zámery obyvateľstva vo vzťahu k funkcii sídliska. Okrem početných iných bádateľov aj G. C 1 a r k upozorňuje na to, že v niektorých oblastiach sa stretávame so sídliskami, ktoré boli obývané v zimných mesiacoch. 102 Podľa toho usudzuje, že lovci v mladšom paleolite menili sídliská podľa ročných období, sledujúc ťah tých zvierat, na lov ktorých sa špecializovali. Podľa G. C 1 a r k a zimné mesiace prečkali na jednom mieste, kde si obyčajne vybudovali zimné táborisko. Týmto pozorovaniam zodpovedajú aj paleolitické objekty v Barci I a II (do zeme zahlbené obydlia), kde išlo o takéto prezimovanie. Myšlienka vyslovená F. P r o šk o m, 103 že niektoré paleolitické stanice boli v súvislosti s pravidelným cyklickým návratom lovcov do určitých rajónov etapovite osídlené, je teda vzhladom na rôzny vek paleolitických objektov v Barci plne opodstatnená. Návrat lovcov do určitých rajónov a do svojich sídlisk je dokázaný na mnohých paleolitických staniciach. Ako vysvetlenie tohto návratu môže slúžiť spôsob života paleolitických lovcov, ktorí boli n útení držať sa stôp stádnej zveri a vyčkávať jej ťah.... /"ľ I r - - i-'":~/ ;-,... -:"'/_../, r - --' f,.- u /. lr. I,.;J ' ,f,r-----'! I! j,' " 1.J _ "' - - -: } / / 1 /.:-::.: :... - ' 'Í / 1:.... /"... C:1.J 1, ?- ;.J... ~-- -,1 - -J.1;- ; ::::).. r ""f:::::~~:~;r" J.1f -- "' ľ. 1, ~ 1. / f I _. --::~ -H '. I >'/~ / 1 ~ - I : ' :,,,,,,_.. r1-i.-:::-' / ii~...,. J""' ff'..-...j:j - /,J!.../. '//,.. = t? ~ / r -'. I -- ľ:n'ircf\ }\:, 1 KOMPLEX tťr1\dčl'tny KECt1NEC I - - KRE'PICE B/\R.ú\l, fil.objel\t Mf\LOMERICE - OBČ.IN~ STR~NSK/\ SKŇ.J\ 1 3'15'T8~10t113'61&1'féll23C526Z'fl9~:i23331t~'i0i1i21t3"41t5\6 52S351t ~%5&Qlblr&56l~'!Ol112l3'Pti5'1G1H8~~8S ťf>81~31rl 2 G ~~ ~~ ~ ~~ n~, ~~ ~~~ ~~ ~ oo Obr. 4. Hromadné grafy stredoeurópskych lokalít od najstaršieho po najmladší aurignacien.

31 K OTÁZKAM PÔVODU, TRIEDENIA A ROZSIREN!A AUR!CNAC!ENU V EURÔPE 287 Nie náhodou sa teda sústreďujú paleolitické stanice s približne rovnakou materiálnou kultúrou do určitých oblastí, v ktorých zisťujeme mnohonásobné a časté paleolitické osídlenie (napr. Košická panva, okolie Brna). Takéto rajóny s veľmi hustým paleolitickým osídlením nachádzame dnes už na území celej Európy. Ako najvýraznejšie príklady možno uvies ť oblasť Pyrenejí alebo údolie Vezery, kde sa sústreďuje väčš ina aurignackého os!dlenia. Za príklady však môžu slúžiť aj neskoropaleolitické centrá rozli čných kultúrnych skupín a stupňov v oblasti stredného alebo severného Nemecka, oblasť podalpských paleolitických stan!c, okolie Pavlovských vrchov, Moravského a Č:eského krasu, údolia I pľa, Podnestrie a kostenko\l'sko-borševský rajón. Všetky uvedené príklady slúžia ako ukážky širších loveckých rajónov s pomerne jednotným paleolitickým kultúrnym obsahom nálezových súborov. Spomenuté pozorovania sú v súlade s poznatkami viacerých bádateľov. Z hladiska otázky formovania spoločenských jednotiek je dôležité preskúmať možnosti etnickej príbuznosti rozličných mladopaleolitických skupín. Niektorí bádatelia sa najnovšie zhodujú v tom, že v spomenutých rajónoch, resp. oblastiach možno predpokladať existenciu rodového osídlenia. 104 Podla našich pozorovaní sa zdá, že základnú jednotku mohlo tvoriť približne ludí, kolektív, ktorý mohol uskutočňovať samostatné lovecké alebo iné akcie hospodárskeho významu. Zatiaľ nemožno zistiť koľko takých kolektívov bolo v rajónoch a v akom časovom rozpätí tu pôsobili. Je však veľmi pravdepodobné, a náleziská v uvedených rajónoch to dosved č ujú, že išlo o väčšie skupiny ľudí, ktoré mali podobnú kultúru a hospodárstvo. Takýmto predpokladom možno Jahšie vysvetliť nielen existenciu pomerne dobre ohraničených rajónov aurignackého osídlenia, ale aj okolnosť, že vedia seba mohli existovať nezávisle jedna od druhej aj rôzne kultúry, napr. aurignacien a szeletien, aurignacien a perigordien atď. Spoločné znaky v industrii ur či tých veľmi vzdialených paleolitických rajónov netreba a ani nemožno vysvetľovať migráciou veľkých vin určitej kultúry". Ani teoreticky ani konkrétnym materiálom totiž nemožno dokázať, že by sa v priebehu určitého geologického obdobia bola dostala určitá paleolitická kultúra - v našom prípade aurignacien - napríklad z Prednej Ázie do juhozápadnej Európy. Takýmto hypotézam odporuje viac konkrétnych faktov, napr. to, že vývoj v každom väčšom územnom celku (juhozápadná alebo stredná Európa, Blízky východ) bol dokázatefne samostatný, že aurignacien v tej-ktorej oblasti mal autochtónne korene a vyvíjal sa špecificky a nezávisle. Takýmto hypotézam odporujú aj nálezové súbory, ktoré by mali byť v ceste prenikania aurignacienu, majú však odlišný habitus, hoci dobové znaky sú v podstate zhodné (obr. 5). Jl\~UO if 1 VR~TVA G {';>Tr'IR~Í l'rimit. -MJC..) Kt:CHNtCl, 5TRt:ONg Mllt\C.Nf\CIE.N J1'~1\UO]i. VRf>TV/\5 (STU.'ON-3 "UC..)?\UC..T':fPIQUE i.vr':>tv'j 1''$1 C~T1'NET Obr. 5. Hromadný graf industrií s podobným priebehom v staršom aurignaciene Blízkeho východu a v strednom aurignaciene strednej a západnej Európy. Aurignacké nálezy v údolí Hornádu i na území Moravy a v priľahlých oblastiach vytvárajú pomerne dobre ohraničený rajón s podobným inventárom i charakterom osídlenia. Na periférii týchto rajónov sa s!ce stretávame ešte so stanicami s podobným nálezovým materiálom, no i tieto majú svoje osobité č rty, niekedy podmienené charakterom sídliska, táboriska alebo loviska, inokedy zase tým, že už vybočujú z rámca osídlenia určitého rajónu. Preto možno v niečom súhlasiť s názormi bádateľov, hlavne tých, ktorí upozorňujú na potrebu posudzovania mladopaleolitických komplexov predovšetkým z hladiska podmienok miestneho vývoja. Chceme upozorniť na možnos(, že v súčasnej dobe v rozličných častiach Európy mohlo dôjst v rámci konkrétnych geologických (klimatických) i hospodárskych podmienok k vytvoreniu stredísk, kde boli všetky podmienky k ďalšiemu samostatnému vývoju staršieho podložia bez väčších vplyvov zvonka. Významným centrom mladopaleolitických kultúr, hlavne aurignackých industrií, je Blízky vý-

32 288 L. BÁNESZ chod, presnejšie predoázijská oblasť medzi Iránom a východným pobrežím Stredozemného mora. Na podobnosť vývoja mladšieho paleolitu v Európe a v oblasti Sýrie, Libanonu a Palestíny poukázala už D. A. E. G a r rod o v á, 105 ktorá túto oblasť izolovala od vývoja v severnej Afrike (Egypt). V súhlase s delením R. Neuv i 11 a rozdelila mladší paleolit do šiestich fáz. Prvú fázu reprezentuje prechodná industria (emiréen), 106 v ktorej je mnoho čepelí, čepeľovitých nástrojov, hrotov, ako aj driapadiel na levalloiských úštepoch. Čepeľovité nástroje zastupuje niekoľko čepelí s retušovaným bokom a úzke neretušované škrabadlá. Rydlá z úštepov sú všeobecne málo typické. Hroty a driapadlá sa nelíšia od levalloisko-moustierskych. V tejto fáze je špeciálnym typom hrot typu Emireh - trojuholníkovitý hrot s rovnými dlhými ramenami a oblou, zo spodku retušovanou bázou. Pre II. a III. fázu sú charakteristické hroty typu Font Yves. V III. fáze sa začínajú objavovať aurignacké formy, medzi ktorými sú veľmi hojné kýlové škrabadlá. Vo IV. fáze sa uplatňujú kýlové i vyčnievajúce škrabadlá a oblúkovité i prizmatické rydlá; hroty Font Yves sú už zriedkavejšie. Nasledujúcu - V. - fázu (atlitien) reprezentuje veľmi špecializovaná industria, kýlové škrabadlá a prizmatické rydlá tvoria 80% nálezov. V VI. fáze (kébarien) je už aurignacký charakter industrií veľmi zastretý. Moustiersko-levalloiský komponent badať vo všetkých fázach, no vo vyšších fázach rapídne ubúda. Levalloiso-moustérien v Pales.tíne, ako dokazuje D. A. E. G a r rod o v á, má vo včasnej fáze väčší podiel rydiel, čepeľových škrabadiel a retušovaných čepelí než súčasné úštepové industrie v Európe. 107 Tejto skutočnosti treba venovať pozornosť, pretože mladopaleolitické industrie majú na Blízkom východe časove oveľa hlbšie korene než v strednej alebo západnej Európe. Najlepšie to vidíme v Jabrude, kde sa vo dvoch previsoch odkryli vrstvy, ktoré obsahujú mladopaleolitické industrie hlboko v lone stredopaleolitických kultúr. 108 K industriám nesporne mladopaleolitického rázu patria preaurignacké vrstvy 13 a 15 v previse 1 (obr. 6), ktoré okrem kýlových a vyčnieva j úcich škrabadiel obsahujú aj čepeľové škrabadlá, rydlá, vrtáky, retušované čepele i pílky. 109 Ak by sme túto industriu porovnali s industriou stredoeurópskeho aurignacienu, po!ltránke typologickej by sme ju mohli zaradiť jedine do stredných fáz aurignackého osídlenia. Samozrejme ide len o typologické kritérium, pretože vekový rozdiel medzi preaurignacienom Blízkeho východu (ktorý datoval A. Ru st n iekde medzi interpluviál R - W a začiatok pluviálu W 1, 11 F. Bor de s na koniec W 1 alebo do W 1/2 111 a iní do W 1/2 aj ináč) a medzi stredoeurópskym aurignacienom nie je zatiaľ spoľahlivo vyriešený. Nehľadiac na presný geologický vek nálezov (dodnes nie je spoľahlivo zistený), nemôžeme nálezy z Jabrudu, ktoré podľa F. Bor de s a zodpovedajú francúzskemu chatelperronienu, 112 dávať do súvislosti s najstaršími aurignackými nálezmi v strednej Európe a tobôž nemôžeme z nich odvodzovať pôvod stredoeurópskeho aurignacienu. O aurignaciene z previsu II v Jabrude nás informuje monografia A. R u s t a 113 a štatistika D. de S on nevi 11 e - Bor de s o v e j.11 4 Nálezy z vrstiev 7 a 6 (obr. 7) všetci autori charakterizujú ako starší aurignacien. Vrstva 7 obsahuje výrazné čepeľové a okrúhle škrabadlá, kýlové škrabadlá sú zriedkavejšie. Rydlá sú klínové, oblúkovité i hranové s retušovaným koncom. Vrtákov je málo, čepeľovitých hrotov veľa. Podla A. R u s t a ide o nástup čepeľovej industrie, 115 ktorá má podľa D. de S o n n e v i 11 e - B o r d e s o v e j rovnaký pôvod ~ko preaurignacien z previsu 1, no bez genetickej súvislosti. Vrstvu 6 charakterizovali spomenutí autori ako starší primitívny aurignacien na základe prítomnosti veľkých driapadiel a početných úštepov, ktoré asi o tretinu prevládajú nad čepelami. 116 V industrií tejto vrstvy sú zastúpené čepeľové, kýlovité, úštepové i okrúhle škrabadlá, oblúkovité a diskovité driapadlá i množstvo ručných hrotov. Rydlá sú ako v predošlej vrstve, no viac je hranových. Podľa štatistických štúdií D. de S on nev i 11 e - B or de s o v ej je obsah tejto vrstvy menej blízky k preaurignacienu vrstvy 15 z previsu 1 v Jabrude, než starší aurignacien vrstvy 7. V otázke vzťahu aurignacienu Blízkeho východu k Európe predpokladal A. R u s t správne, že ho nemožno bezprostredne paralelizovať s Európou.11 7 A skutočne, stačí pohľad na grafy industrií z Barce II a vrstvy 7 z previsu II v Jabrude so starším aurignacienom, alebo vrstvy 15 z previsu 1 v Jabrude s preaurignacienom, aby sme videli, že variácie grafov sú principiálne síce podobné, no ich priebeh je predsa len odlišný (obr. 8). Na druhej strane sa nazdávame, že vrs tva 6 so starším primitívnym aurignacienom z previsu II je oveľa bližšia typickému strednému stredoeurópskemu aurignacienu, ktorý spoľahlivo reprezentuje lokalita Kechnec 1, datovaná na začiatok W 2 (pozri obr. 5). Stredoaurignacké vrstvy 5 a 4 z previsu II v ]abrude sú typologicky opäť veľmi blízke stredoeurópskym (hlavne moravským) stredoaurignackým ná-

33 K OT.AZKAM PÔVODU, TRIEDENIA A ROZšlRENIA AURIGNACIENU V EURÓPE 289 Obr. 6. Preaurignacien Blízkeho východu (Jabrud 1, vrstva 15). Pod ľa A. Rusta.

34 290 L. BÄNESZ 4 Obr. 7. Starší a primitívny aurignacien Blízkeho východu (Jabrud II, vrstvy 7-6. Podľa A. Rusta.

35 K OTAZ KAM ľôvoou, TRIEDENIA A ROZšlRENIA AURIGNAC IENU V EURÔPE 291 lezom, a to nielen celkovým zložením industrie (obr. 9), ale aj principiálne. Nálezy vo vrstve 5 sú zastúpené čepeľovými, kýlovitými, vysokými vyčnievajúcimi škrabadlami, klinovými, diedrickými a hranovými rydlami, rýdzo čepeľovitýmí nástrojmi í zúbkovanými čepefami. Hroty sú čepeiovité, obyčajne oblúkovite zahnuté; hroty typu Font Yves sú sporadické. Vo 4. vrstve boli nálezy podobné, no dokonalejšie opracované a s väčším podielom čepelí i mladších typov nástrojov. Podla publikovaných nálezov 118 sa zdá, že v tomto horizonte sa vyskytujú kostené hroty, ktoré veľmi pripomínajú hroty m l adečského typu (obr. 10: 1-3). Tieto hroty sú menšie a sprevádza ich väčší počet retušovaných čepe ľovitých hrotov, ktoré sú v strednej Európe známe hlavne z jaskyne Istállóskó (horná kultúrna vrstva) alebo z Willendorfu II/4. Vrstva 4 je podla D. de S on nevi 11 e - Bor de s o vej reprezentantkou klasického aurignacienu Blízkeho východu.119 Aj vrstva 3 z previsu II v Jabrude obsahuje bohatú industriu, ktorú charakterizujú okrem typov známych z predošlých vrstiev najmä škrabadlá kombinované s rydlami. Kultúra tejto vrstvy je podľa spomenutej bádatelky najbližšia staršiemu aurignacienu Európy, pričom obe majú mimoeurópsky pôvod. Podľa autorky variant aurignacíenu v Palestíne a Sýrii v porovnaní s Európou charakterizuje chudoba nástrojových typov, slabšia aurignacká retuš, absencia gravettských hrotov, čepelí s vrubom a nedostatok kostených hrotov s rozštiepenou bázou. Na Blizkom východe predpokladá vývoj od najstarších k najmladším horizontom, pričom sled vývoja vyznaču j e tlstými škrabadlami, vrtákmi, hrotmi typu Font Yves, retušovanými čepeľami, zúbkovanými nástrojmi, množstvom čepelí a ubúdanim hr otov chatelperronského typu. Ani A. R u s t ani D. de S on ne v í l l e - B or de s o v á nepredpokladá na Blízkom východe kontinuitu vývoja od jedného horizontu k druhému, ale vývoj kultúrnych cyklov podobného charakteru viacerými smermi. 120 Prvý cyklus predstavuje vývoj preaurígnacienu v č istú čepeiovú kultúru (vrstvy 7, 5 a 4 z previsu II v Jabrude); ďalší je cyklus ovplyvnený jabrudienom (vrstvy 6 a 2); okrem toho rozlišuje skupinu velmi blízku európskemu aurígnacíenu (vrstvy 3 a 1), s ktorým má táto skupina spoločný pôvod. Objektívny pohfad na aurignacké industrie na Blízkom východe a na celom území Európy nenecháva nikoho na pochybách, že aurignacien bol rozšírený skutočne na obrovskom území. Na otázku, č i aurignacien Blizkeho východu, strednej a západnej Európy mal spoločný pôvod čí už v Európe alebo na Blízkom východe, nemožno už tak jednoznačne odpovedať. Na základe porovnávacich prác viacerých už spomenutých autorov možno s úplnou istotou vylúči ť pôvod najstarších čepelových kultúr juhozápadnej Európy z Blízkeho východu alebo opačne. Najnovšie k tejto problematike zaujal stanovisko H. D e 1 p or t e, ktorý pádnymi argumentmi túto možnosť vylúčíl. 121 Okrem toho bez ohľadu na správnosť či nesprávnosť metodiky G. La p 1 a c e a 122 alebo F. B or de s a, 123 ich názory o domácom pôvode západoeurópskych čepelových kultúr (castelperronien) sú nepochybne a dokázateine správne. Na väčšie ťažkosti narazíme, ak chceme potvrdiť alebo vylúčiť pôvod aurignacienu strednej Európy z Blízkeho východu alebo opačne. Tieto industríe sú nepochybne na rovnakej civilizačnej úrovni, hoci sa u nich zistili spomenuté typologické rozdiely. Podla našich pozorovaní sa zdá, že často popieraný kontinuitný alebo genetický podklad medzí preaurígnacíenom a medzí skutočným nástupom aurignacienu Blízkeho východu možno typologicky dokázať. Svedčia o tom nielen niektoré typy nástrojov, ale hlavne celkový ráz industrií ktoré majú nepochybne zhodný charakter. Zdá sa byť isté, že vývoj aurígnacienu strednej Európy sa uberal celkom iným smerom než vývoj na Blízkom východe, kde niet v typogenéze takých rozdielov, ako napr. medzi staršími a strednými fázami aurígnacienu v strednej Európe. Staršie fázy aurignacienu u strednej Európe (Barca II) sú typologicky nepochybne primitíunej-,. ; _ Jfl.?>lM> I.?fttMJC. (~~l'h't 15) MltCI\ ji, '!>T1'ft~-~. (O?>'J.]i) ---- :n\?irul> 1[ 1 4;,Ttt~Ši l\uc:.. Vl'tc;,TV~ ~ Obr. 8. Hromadný graf industrií preaurignacienu, staršieho aurignacienu Blízkeho východu a staršieho aurignacienu strednej Európy.

36 292 L. BANESZ šie i staršie než staršie fázy aurignacienu v / abrude. Podla tejto skutočnosti musíme eliminovať možnosť príchodu aurignacienu do strednej Európy z východu. Opačná možnosť by bola síce typologicky oprávnenejšia, no považujeme ju za veľmi nepravdepodobnú vzhľadom na skutočnosť, že aj preaurignacien aj starší aurignacien Blízkeho východu je vyspelejší. Uviedli sme už, že stredný aurignacien Blízkeho východu je veimi blízky stredným fázam aurignacienu v Európe. Tento cyklus stredoaurignackého osídlenia prebiehal v celej Európe i na Blízkom východe naozaj uniformnejšie než staršie fázy. Tu už boli typologické znaky oveľa príbuznejšie, no predpokladať kontinentálne migrácie by bolo príliš predčasné a nedali by sa ani dokázať. Stredoaurignacké komplexy juhozápadnej Európy by sa do tejto invázie vzhladom na dokázanú domácu kontinuitu nedali zahrnú{. V strednej Európe, kde predpokladáme tiež kontinuitu najstarších a za nimi stredných fáz aurignacienu, mali by sme zase objektívne konkrétnymi nálezmi a lokalitami dokázať prenikanie aurignacienu. Namiesto toho však nachádzame v strednej Európe ohraničené územné rajóny aurignackého osídlenia, ktoré majú svoj osobitý vývoj a kontinuitu. Rozsiahly priestor s aurignackým osídlením Blízkeho východu bol pravdepodobne tiež osídlený rajónovite a prekonal cyklický vývoj, ktorý môže byť, ba už aj je dokázaný až do konca paleolitu, či už doznievajúce fázy aurignacienu Blízkeho východu označujeme ako mladší aurignacien, atlitien alebo mikroaurignacien. K vývoju aurignacienu jabrudského cyklu sa pripája - pravdepodobne ako východná Európa k stredoeurópskemu cyklu - aj územie severnej Obr. 9. Stredný aurignacien Blízkeho východu (Jabrud II, vrstva 5). Podra A. Rusta.

37 t< OTÁZKAM PÔVODU, TRIEDENIA A ROZSIRENIA AURIGNACIENU V EURÓPE 293 Arábie, kde je podľa H. F ie 1 d a 124 aurignacien chudobnejšie zastúpený, pričom je súčasný so stredným aurignacienom v Palestíne a všobecne sa odlišuje od mladšieho paleolitu v Iraku alebo od grimaldienu" Kurdistanu. Od tejto fázy mladšieho paleolitu sa podla H. F i e 1 d a zbližuje s industriou okolitých krajín. Niektoré kultúrne varianty majú aurignacké tradície až neskoršie a smerujú tiež už k mezolitu. 125 Aj na Blízkom východe sa teda vyvíja jadro aurignackých industrií so svojimi perif é riami podobne ako v strednej Európe. Podla spomenutých pozorovaní i rozboru názorov možno v podstate predpokladať, že aurignacký civilizačný stupeň mal svoje vývojové centrá v rozličných častiach Európy i Ázie. Tieto centrá, ktoré považujeme za nezávislé, mali svoje vlastné cykly, velmi pravdepodobne tiež nezávislé a samostatné. je tiež velmi pravdepodobné, že základ aurignaáého osídlenia tvorili menšie územné rajóny, okupované určitými spoločne hospodáriacimi spoločenskými jednotkami s vlastnou organizačnou štruktúrou. K týmto predpokladom sa do ur čitej miery približuje aj koncepcia H. D e 1 port a 126 a názor G. K u r t h a, 127 podľa ktorého preaurignacien mal síce vplyv na Európu, ale samotný aurignacien v Európe je starší než na Blízkom východe a mal v strednej a východnej Európe nezávislý vývoj. V otázke prenikania aurignacienu z Blízkeho východu do strednej Európy treba preskúma( oblasti, ktoré by prichádzali do úvahy pri migrácii. Stačí pohfad na mapu Európy a Ázie, aby sme určili oblasti, resp. cestu spomenutého prenikania. Z hfadiska geografického prichádzajú do úvahy len tieto cesty: a) cez Malú Áziu a Balkán Podunajskom do strednej Európy; b) z oblasti východne od Kaspického mora cez Turkménsko do južného cípu východnej Európy; c) cez Arméniu a Kaukaz nad Čiern ym morom; d) cez Egypt, severnú Afriku a cez Gibraltar do južnej a juhozápadnej Európy. Trasa východne od Kaspického mora nie je síce spofahlivo prebádaná, ale už na základe doterajších zistení možno ju presvedčivo vylúčiť z eventuality. Dôležitejšou oblasťou je Arménia, Kaukaz a severné Čiernomorie. Obdobie mladšieho paleolitu bolo tu prebádané dosť povrchne, ale aj doterajšie výsledky ukazujú, že to, čo je tam zastúpené z tohto obdobia, nemožno klasifikovať ako aurignacien. Tamojší mladši paleolit sa okrem toho zdá byť bližší vývoju východného Čiernomoria, než vlastnej východnej Európe. 128 Paleolitické stanice pri ústí Donu do Azovského mora a pri ústí Dnestra do Čierneho mora ležia na zemepisne dôležitých miestach, ktoré by boli v prípade migrácie mladopaleolitických kultúr z Blizkeho východu do Európy v centre prenikania. V týchto rajónoch je dosť silná koncentrácia mladopaleolitického osídlenia, 129 ktoré sa podľa P. 1. B o r i s k o v s k é h o a N. D. P r a s l o v a 130 liši od paleolitu v severnejších oblastiach. Autori síce zdôrazňujú, že stanice v spomenutom priestore nesúvisia s vývojom v oblasti Stredozemného mora a v Afrike, ale pritom sa prikláňajú k názoru, že toto územie malo úlohu sprostredkovateľa medzi uvedenými oblasťami. 1 sté je, že ani v jednom rajóne v severnom Pričiemomorí nenachádzame pam iatky aurignackého typu, ktoré by sa mohli dat do súvisu s aurignacienom strednej Európy a Blízkeho východu. Ani často uvádzanú krymskú lokalitu Siureň J, 131 ktorej industria má v podstate aurignacký charakter, nemožno považovať za medzistanicu pri migrácii, už len preto, lebo v porovnaní so starším aurignacienom strednej Európy je velmi mladá. Týka sa to spodnej i strednej vrstvy na tejto lokalite, v ktorých sa okrem kýlových, čepeľových a okrúhlych škrabadiel vyskytujú aj bifaciálne a mousteroidné nástroje. Popri nich vystupujú aj čepieľky s otupeným bokom, pre ktoré sa táto stanica porovnávala <S Krems-Hundssteigom v strednej Európe. Veľký počet hranových rydiel i celkový vzhfad ná,strojov však dovoľuje tieto nálezy porovnávať iba s industriou stredných a mladších fáz aurignackého osídlenia v strednej Európe. Okrem toho bohatý výskyt dlát na spomenutej lokalite ukazuje na vzťahy k východoeurópskemu mladšiemu paleolitu, kde sú tieto nástroje v porovnaní so strednou Európou velmi typické a omnoho početnejšie. Táto cesta prenikania aurignacienu do strednej Európy nie je pravdepodobná už aj preto, lebo medzi Ciernomorím a východnými Karpatmi až po kijevskú o blasť sa nezistilo aurignacké osídlenie. Túto otázku sme si už ozrejmili a tu môžeme znovu konštatovať, že len niektoré prikarpatské alebo podolské stanice možno dáva( do súvislosti s aurignackým osídlením strednej Európy, no aj tie tvoria jeho perifériu. Severoafrickú cestu prenikania aurignacienu do juhozápadnej Európy už odmietli takmer všetci bádatelia, a preto sa ňou už nebudeme zaob erať. Takto sa dostávame k najreálnejšej možnej ceste prípadnej migrácie aurignacienu z východného Stredomoria do Európy cez Anatóliu a Balkán. Túto cestu uznáva väčšina autorov. No už V. G. Chi 1- d e 132 pripustil, že doteraz u žiadnej sta~ice, ležiacej na tomto smere migrácie, nezistil sa spofahlivo aurignacien, ktorý by bol totožný s aurignacienom

38 294 l.. BANl :Si '. '' '\ ' 1 1 ~ 1 3 q 11 7 Obr. 10. Stredný aurignacien Blízkeho východu (Jabrud II, vrstva 4). Podľa A. Rusta. európskych staníc. Poukázal aj na malý počet aurignackých nálezísk s kostenými hrotmi na území východne od Dunaja a považoval migrácie aurignacienu len za slabo doložené. Možno že mal na mysli okrem Balkánu i Malú Áziu, kde sa zistilo aurignacké osídlenie podla niektorých autorov 133 len v urči tých, dosial málo prebádaných oblastiach.134 Podla publikovaných nálerov 135 však nie je isté, či ide o typický aurignacien. Zdá sa, že výskum paleolitického osídlenia Anatólie je iba v začiatkoch, napriek tomu, že v tejto oblasti pôsobia nemecké i anglické archeologické ústavy. Toto územie má kiúčový význam pre riešenie otázok migrácií nielen v paleolite, ale aj v neolite. Spomenuté ústavy si teda plne uvedomujú dôležitosť tohto územia, a preto dúfame, že budúcnosť prinesie závažné výsledky pri riešení tejto problematiky. Aj M. P fa n ne n s t ie 1, ktorý dlho pracoval v Turecku, už poznamenal, že nálezy v Anatólii súvisia s paleolitickými nálezmi v Palestíne, Sýrii, Mezopotámii, na Kaukaze, Kryme a v Bessarábii, 136 no zatiai nemožno povedať, či tieto nálezy ležia v centre, ktoré z Anatólie vysielalo kultúrne prúdy, alebo či je Anatólia iba križovatkou týchto prúdov. Z Balkánskeho polostrova nás najviac zaujíma hlavne Bulharsko a Rimiunsko. Najmä Bulharsko, ktoré zemepisne priamo nadväzuje na Malú Aziu a ako také by malo poskytnú( o migrácii aurignacienu dôležité svedectvá. Musíme zdôrazniť, že v oboch spomenutých krajinách len s veľkou námahou nájdeme nálezy, ktoré by sme mohli označiť ako typicky aurignacké. Samo Bulharsko, v riešení našej problematiky kiúčová krajina, prináša sklamanie, pretože bulharské nálezy môžeme len s vetkou rezervou označiť ako aurignacké. Ani zlomok kosteného hrotu z jaskyne Moravica, ktorý sa považuje za aurignacký, 137 nemožno s istotou určiť ako hrot z rozštiepenou bázou, pretože na mieste, kde bol zlomený (pozri obr. 11 : 15), nie je presvedčivo naznačené rozštiepenie.u 8 Tento nález sprevádza aj

39 K OTÁZKAM 1 ÔVODU. T RIEDENIA A ROZšlRENJA AURIGNAflENU V EURÔl' ľ' 295 hrotitá čepeľ s bohato retušovanými hranami, ktorá je bežná v aurignaciene, ako i hrotité a diskovité úštepy. Aj ked pripustíme, že tieto nálezy patria do aurignacicnu, rovnako nie sú také presvedčivé, aby sme na nich mohli budovať vážne teórie. Na tento účel sa nedajú použiť ani nálezy z jaskyne Pe šč, 139 kde sa kostené nástroje opäť nepodobajú typickým hrotom s rozštiepenou bázou, ale skôr kosteným hrotom s pravidelným prevŕtaným otvorom v spodnej časti. Zdá sa, že v tejto jaskyni obe spodnejšie vrstvy poskytujú vetmi starý mladopaleolitický materiál. Typologicky sú však málo výrazné a nepresvedčivé, preto sa dajú ťažko stotožni ť so stredoeurópskym aurignacienom. V oboch prípadoch ide o typické jaskynné nálezy s jasnou prevahou hrotitých nástrojov. Chýbajú v nich všade kýlové a vysoké škrabadlá, ktoré sú aj v starších fázach stredoeurópskeho aurignacienu veľmi zriedkavé. Ostatné bulharské náleziská, ako Mirizlivka, Bačo-Kiro a Temnata Dupka 140 poskytujú ešte menej presvedčivý materiál. Z Bačo- Kiro sa uvádzajú až dve vrstvy stredného aurignacienu, 141 z ktorých jedna obsahovala kostený hrot, retušované čepele a čepelové škrabadlá, druhá mala okrem hrotov aj čepele, čepeľové škrabadlá a kýlové škrabadlá. Industria z tejto jaskyne sa obyčajne porovnáva s nálezmi z jaskyne Istállóskó. Zdá sa, že obe industrie sú si podobné tým, že v nich dominujú lovecké zbrane. Je nesporné, že v Bulharsku sa tiež črtá základňa vývoja mladopaleolitických kultúr s aurignackým charakterom, no - aspoň zatiaľ - nezistili sa lokality, ktoré by presvedčivo podporili teóriu o východnom pôvode aurignacierm. Severne od dolného toku Dunaja je situácia veľ mi podobná. Napriek početným publikáciám rumunských archeológov nemáme kompletný obraz o rumunskom paleolite. Uverejňujú sa iba výbery z nálezísk, podľa ktorých nemožno posúdiť charakter nálezov. Nástroje aurignackého typu sa vyskytli vo Valašsku a v Ollénii len ojedinele (v Baia de Fier a ~uharul). Z oboch lokalít sa publikovalo iba niekoľko nálezov, 142 aj tie len málo presvedčivo hovoria o existencii aurignacienu v tejto oblasti. Ani východne od Karpát nepoznáme na území Rumunska lokality, ktoré by sme mohli označiť ako aurignacké. Vývoj paleoliticky1:h staníc v tejto oblasti, najmä v poriečí rieky Prut, inklinuje už k mladšiemu paleolitu východnej Európy a má len málo spo ločného s vývojom v Karpatskej kotline. 143 Hoci sa v okolí východokarpatských prechodov zistili lokality s aurignackým inventárom, nenachádzame východne alebo južne od Karpát aurignacké industrie, s ktorými by súviseli. Jednou z týchto lokalít je jaskyňa Pe~tera pri Brašove, v ktorej na mladomoustiersky horizont nadväzuje vrstva stredného aurignacienu. 144 Ďalšia východokarpatská lokalita - Ceahläu, známa zo starších i nových výskumov, poskytuje spolu s inými náleziskami v jej širšom okolí aurignacké i predgravettské nálezy 145 ( Ceahläu, Ceahläu-Dirtu, Bistricioara). L. V ér t es, ktorý sa zúčastnil na výskumoch, uvádza, že v tejto oblasti možno zistiť kontinuitu vývojového radu od aurignacienu II až do neolitu. 146 C. S. Ni c o 1 ä es c u - P 1 op~ or, ktorý v paleolite Rumunska rozlišuje spodný (W 1/2), stredný (W 2) a vyvinutý ( predkostenkovský) stredný aurignacien (koniec W 2), spomína, že v údolí Bistrice, hlavne na lokalite Cetetica nachádza prvé prejavy mladšieho paleolitu, v ktorom sa vedfa novej čepelovej techniky objavujú moustierske a clactonské tradície. 147 Aj ked celé súbory nálezov z týchto lokalít nie sú v dostatočnej miere publikované,148 podla uverejnených, resp. vyobrazených nálezov možno predpokladať, že industria v tejto východokarpatskej oblasti mala svoj samostatný vývoj, ktorý inklinoval k východnej Európe. Nie sú dokázané kontakty týchto oblasti k Balkánu, ani vzťah nálezov z nich k stredoeurópskemu aurignacienu. Vo vlastnom Sedmohradsku je situácia neprehľadná, pretože nálezy, ktoré ozn ačil M. R o s k a 149 a iní bádatelia ako aurignacké, patria podfa viacerých bádateľov skôr szeletienu alebo gravettienu. Kultúrna prislušnosť a vek náleziska pri Boine~ti v hornom Potisí nie sú isté. C. S. N i c o- 1 ä e s c u - P 1 op~ or a E. C o v á c s 150 uvádza~ jú z tejto lokality retušované čepelové i dvojité škrabadlá, ktoré by mohli patriť do mladších fáz aurignacienu. Pretože surovinové zloženie kamenných nástrojov sa podobá východoslovenskému (opály, rohovce), zdá sa, že tieto nálezy patria nálezovým súborom typu Tibava (v Tibave sa vyskytli podobné typy nástrojov). V porovnaní s Bulharskom a Rumunskom je Juhoslávia lepšie preskúmaná krajina. Svedčia o tom nielen zistené alpské stanice, ale aj náleziská objavené na širšom územi Juhoslávie v posledných rokoch. Aurignacien, ktorý bol doložený donedávna len v Slovinsku, zistil sa aj v okoli Doboja. Väčšie sústredenie paleolitických stanic je v sústave riek Usory, Bosny a Ukriny. 151 Karavanská skupina dala podklad J. B a y e r o vi a S. Br od a rov i na vypracovanie

40 296 L. Bl\Nl::SZ zvláštnej skupiny aurignacienu; 152 pomenovali ju olševien. Príslušníci tejto skupiny žili v interštadiáli W 1/2 v jaskyniach. Už viacerí bádatelia poukázali na podstatu olševienu a uviedli tieto nálezy do súvislosti s vlastným aurignacienom, preto sa k otázke olševienu netreba vracať. Podstatné je to, že olševské nálezy, ktoré poznáme z Juhoslávie z jaskyne Mokriška jama, Lokve a Potočka zijalka, patria k najstarším mladopaleolitickým industriám z W 1/2. Možno ich aj typologicky klásť na úroveň stredoaurignackých nálezov z Československa 1 53 (pozri kamenné nástroje na obr. 11). Okrem spomenutých staníc je aurignacien v Juhoslávii doložený aj na novoobjavených náleziskách v Crkvine a v Malej Gradine, kde sa roku 1962 zistila bohatá vrstva s aurignacienom relatívne starého typu, 154 ďalej z lokalit Visoko Brdo a Luščié pri Kulašoch sa získali z kultúrnej vrstvy nálezy patriace mladšiemu aurignacienu s gravettskými prvkami. V tejto skupine paleolitických staníc na okolí Doboja je aj vefký počet moustierskych nálezísk (napr. Kamen-Crkvina II, Grabovca brdo, Krndija, Gradina, Danilovéa brdo) alebo lokalít, kde sa zistil aj moustérien aj aurignacien (napr. Crkvina, Vi soko brdo 155 ). Po stránke kultúrnej je v tejto oblasti dokázané osídlenie od moustérienu až po gravettien. Náleziská sa viažu svojou polohou aj na dielne - výrobne kamenných nástrojov zo surovín, ktoré sa tu v prírode vyskytovali. Moustérien tu pokračuje mladším moustérienom s hrubými črtami. Podfa O. B a s 1 e ra európsky moustérien mal kontakty s novoprišlým aurignacienom v Juhoslávii. Rozoznáva pritom v tejto oblasti staršiu a mladšiu fázu aurignacienu. Podla neho najvýraznejší starší aurignacien je zastúpený v Malej Gradine, kde sa našli širšie úštepy bez výraznejších úderových hrbov, gigantolity a kýlové škrabadlá z jadier. Na niektorých artefaktoch je výrazná stupňovitá retuš; retuše sú aj po celom obvode nástrojov. O. B a s l e r paralelizuje aurignacien v Bosne a Hercegovine so starším aurignacienom v Taliansku, s typickým aurignacienom v Taliansku i Francúzsku a s aurignacienom II v Maďarsku Ostállóskó). Typologické kritériá, ktoré D. B a sl e r uvádza, sa skutočne veľmi podobajú kritériám, charakteristickým aj pre staršie fázy aurignacienu v Československu. Podla toho predpokladáme, že u Juhoslávii ide o podobný vývoj aurignacienu, ktorý zrejme vznikol z tamojšieho moustérienu. Nie je preto náhodné, že aj L. V ér t es vyvodzoval stredoeurópsky aurignacien II" z podalpskej skupiny paleolitických staníc. Aj S. B rod a r 156 upozornil na nálezy tzv. primitívneho aurignacienu s mousteroidným charakterom v súvislosti s nálezmi z lokalít Potočka zijalka, Njivice, Mornova a iných. Položil si pritom otázku, či ide o najstarší primitívny aurignacien v tejto oblasti. Považoval za isté, že sa tu silne drží moustierska tradícia a nevylučoval možnosť vývoja od moustérienu až do neskorého paleolitu. Tento predpoklad sa zdá by{ správnejší ako závery O. Ba s l e ra a môžeme preto so S. Br od a rom súhlasiť. Dôležité je pritom vedie{, že okrem nálezov, ktorých kultúrne i časové zaradenie je sporné, existuje aj paleolitická stanica Risovača; jej kultúru B. G ave 1 a 157 určil ako moustérien V- Vl a patrí do W 1/2. Prežívanie moustérienu do prvého wurmského interštadiálu, t. j. do obdobia rozkvetu olševiem,", ktorý priradujeme k starším fázam stredoeurópskeho aurignacienu, ukazuje na reálnu možnost kontaktu dvoch industrií i na možnos( vzniku a1,rignacienu v Juhoslávii z domáceho alebo alpského moustérienu. Materiál z tejto lokality i z ostatných juhoslovanských nálezísk poznáme len z publikácií, a preto nemôžeme tento predpoklad podoprie{ aj dôkladným typologickým rozborom. Treba si však všimnúť ešte jednu zaujímavú okolnosť, ktorá n ijako nepodporuje chronologický význam kostených hrotov s rozštiepenou bázou". Tento typ nástrojov slúži väčšine autorov na rozlíšenie aurignacienu I od aurignacienu II, v ktorom je zase charakteristický kostený hrot m l adečského typu, teda pretiahnutý, v podstate kosoštvorcový hrot s kratšou a širšou bazálnou časťou. Vo väčšine pripadov sa kostené hroty s rozštiepenou bázou vyskytujú v najstarších aurignackých materiáloch, ktoré sa považujú za aurignacien 1. Výskyt oboch typov kostených hrotov v tom istom nálezovom súbore, napr. v jaskyni Mokriška, 158 nie je spoľahlivo vysvetlený. Ani L. V ér t es, ktorý si spomenutú okolnosť vysvetľuje tým, že v tejto oblasti bol aurignacien II pod vplyvom aurignacienu 1, nemohol presvedčivo vyriešiť otázku súbežnosti oboch stupňov, 159 už aj preto, lebo kostené hroty mladečského typu nie sú len v inventári aurignacienu, ale aj v szeletiene, čo dokázal F. P r o š e k roku Isté je, že oba typy kostených hrotov sú skutočne príznačné pre najstaršie fázy mladšieho paleolitu, najmä pre aurignacien. V strednej a väčšinou i v ostatnej Európe a na Blízkom východe sa však tieto typy zistili zatiat výluč ne v jaskyniach. Na tomto mieste by som chcel poukáza{ znovu na výskyt hrotov mladečského typu vo 4. vrstve previsu II v Jabrude, 161 ktorá bola označená ako

41 K OTÁZKAM PÔVODU, TllJEOENIA A HOZSIRENIA AURICNACIENU V EURóľE 297 ~ ~ '. - ' ' I ', - ~I 26 I Obr. 11. Starší aurignacien z Juhoslávie a Bulharska. 1-13, Potočka; 14, 15 - Moravica. Podľa S. Brodara a J. Skutila.

42 298 L. Bl\Nf,;SZ stredný aurignacien Blízkeho východu, pričom túto vrstvu možno paralelizovať iba s mladšími fázami aurignacienu v strednej Európe. Aj táto okolnosť teda svedčí o tom, že aurignacien nemohol preniknúť do strednej Európy z Prednej Ázie. Keď berieme do úvahy nerovnomernosť vývoja v mladšom paleolite, nebudú nám nápadné rozličné vývojové smery a základne, z ktorých vyrastali mladopaleolitické kultúry. O tom, že tieto odrazové základne, vývojové fázy i ďalší osud aurignacienu boli v rozličných oblastiach odlišné, sme sa v tomto príspevku už presvedčili. Na rozdiely medzi aurignacienom západnej a strednej Európy poukázali okrem nás už mnohí autori. Aj D. S on n e v i 11 e - B or de s o v á sa domnieva, že v strednej Európe je typ takého aurignacienu, ktorý sa odlišoval od aurignacienu vo Francii predovšetkým kamennými nástrojmi. 162 H. M o v i u s sa tiež priklonil k názoru, že v strednej Európe treba vidieť miestnu aurignackú kultúru, ktorá nesúvisí s francúzskym aurignacienom. 163 Aj podľa údajov a záverov z tejto štúdie treba s týmito názormi súhlasiť. Pomerne veľa pozornosti sa venovalo otázke genézy Homo sapiens z neandertálca. K tejto problematike zaujalo stanovisko veľa autorov, medzi inými napr. A. R u s t, 164 H. De 1 port e 165 a G. P. Gr i g orie v, 166 ktorí riešenie tejto genézy z hľadiska antropologického i archeologického pokladajú za predčasné. Podla A. Ru st a prehistorik nemôže dávať do súvislosti neandertaloidné alebo neandertálske kultúrne prejavy -s preaurignacienom.167 S názorom H. De 1 port a sa v hrubých črtách zhoduje aj G. P. Gr i g orie v, 168 podľa ktorého archeologický materiál pravdepodobne neodráža zhody v genetickom príbuzenstve Balkánu s aurignacienom Blízkeho východu a neodráža ani nástup nového osídlenia na širokých priestranstvách Európy. Archeologické nálezy neregistrujú obrovské vlny nositeľov novej kultúry, smerujúce z Blízkeho východu cez Európu do Francúzska. Chýbajú zhody medzi aurignacienom Blízkeho východu i aurignacienom strednej a juhozápadnej Európy, ako aj medzi aurignacienom strednej Európy a aurignacienom západnej Európy. Podla neho tento základný princíp by mali mať na mysli tí, čo objasňujú vznik Homo sapiens i mladopaleolitickej techniky migráciou z Blízkeho východu. 169 Tento autor odvodzuje aurigoacien Francúzska z tamojších sta.rších industrií a absolútne nepripúšťa možnosť vyvodzovať základné typy francúzskeho starého aurignacienu z územia východnejšie 0d Francúzska, napr. z Nemecka. Podľa našich poznatkov nemôžeme teda ani teraz, ani v budúcnosti pomýšľať na to, aby sme pôvod aurignacienu hľadali v tej alebo onej krajine, ale bude treba upriamiť sa na dôkladné štúdium staršieho materiálu z jednotlivých oblastí. 1 keď si nechávame akúsi rezervu (pre nedostatok výskumov i publikovaného materiálu v určitých krajinách' nemôžeme sa s väčším dôrazom a vážne odvoláva( na základe ojedinelých, zle stratifikovaných nálezov na lokality, ktoré podla viacerých bádatelov majú byt spojovacím článkom medzi stredoeurópskymi stanicami a náleziskami na juhovýchode, teda v Malej Ázii a na Blízkom i Strednom východe a v súvislosti s tým nemóžeme počíta( ani s prenikaním aurignacienu z týchto končín do našich krajín. Len vefmi ťažko sa možno zmieriť s názorom o migrácii aurignacienu z juhovýchodu cez Balkán do strednej Európy, už len z toho dôvodu, lebo v prípade migrácie by sme museli predpokladať v týchto krajinách územie bez predchádzajúceho vývoja. Nazdávame sa, že tomu tak nebolo a že všade treba počítať s predbežným vývojom. Neskoršie objavenie sa aurignacienu v západnej Európe nemusí znamenať teda prílev aurignackých kolonistov do Francúzska cez strednú Európu aj preto, lebo medzi aurignacienom západnej a strednej Európy sú značné rozdiely, ako aj odlišný sled a smer vývoja zo staršieho domáceho podložia. Ved vývoj v rozličných častiach Európy, Ázie i Afriky, i keď prechádzal v podstate jednotným civilizačným a historickým procesom, bol predsa len všade vefmi konkrétne odlišný. Ako príklad môže nepriamo slúžiť szeletien v strednej Európe i ostatné centrá solutréenskej techniky, perigordien s platnosťou vo Francúzsku, capsien, východoeuorópsky gravettien v SSSR s vefmi starou tradíciou a veľmi dlhým vývojom, viac či menej súbežným s vývojom strednej Európy, striedanie vefmi odlišných stredopaleolitických a mladopaleolitických kultúrnych stupňov v Sýrii (Jabrud), ktoré svedčia o veľmi starých vývojových fázach mladopaleolitického osídlenia v tejto oblasti i o tom, že sa tu staré osídlenie striedalo so skupinami, ktoré mali už zreteľne mladopaleolitický ráz industrie a techniky atď. Vrátime sa ešte k otázke osídlenia našich rajónov aurignackým fudstvom. Pri štúdiu materiálnej náplne aurignackých nálezových súborov sme spolu s inými spomenutými autormi upozornili na to, že aurignacké osídlenie na východnom Slovensku sa objavilo v úzkom vzťahu k moustérienu oveľa skôr než na Morave, 170 kde naopak aurignacké osídlenie má bližšie vzťahy k levalloiským tradíciám. 171

43 K OTÁZKAM 1 ÓVOOU, TRll::OEN!A "' ROZSIRENIA AUR! GNAľlENU V EURôľlo: 299 ol ""\QO\ic.m l'ivl\ic"ll\cien o 1!.'lt.LLTll!H l O 111 Obr. 12. Mapa rozšírenia aurignacienu a szeletienu v strednej Európe a na Balkáne. Na mapke zreterne vidno, ako sa rajóny oboch skupín navzájom rešpektujú. Keď si dôkladnejšie vs1mneme problematiku levalloisienu v strednej Európe, musime prísť k názoru, že tu vlastne ťažko hovoriť o samostatnej existencii levalloisienu. Možno pripustiť, že nálezy, ktoré označujeme za akési dedi čs tvo levalloisienu, nie sú nič iné, než predmety opracované určitou technikou, v našom P!ípade tzv. levalloiskou technikou. Ved ináč nemožno vysvetliť, že levalloiská technika výroby kamenných nástrojov je známa, levalloisien sensu stricto však nie. Levalloiská technika sa udržala, podobne ako moustierska, aj na iných lokalitách v Európe. Priamy kontakt týchto technik s konkrétnymi levalloiskými alebo moustierskymi stanicami, ako správne upozornil K. V a 1 o c h, 172 je však len nedostatočne dokázaný. Moravský aurignacien odvodzovali z juhovýchodu nielen zahraniční, ale aj naši bádatelia. B. K 1 í m a na základe skutočnosti, že na východnom Slovensku sa zistil aurignacien staršf než na Morave, pripisoval aurignacienu východný pôvod. 173 Za východný pôvod tejto kultúry sa vyslovoval aj K. V a 1 o c h, ktorý však v poslednej dobe zmenil svoje stanovisko 174 v súvislosti so spracovaním nálezov z jaskyne Býčí skála. Podľa predbežných rozborov dokazuje o nálezoch tejto jaskyne, že nejde o moustérien, ale že popri vysokom percente archaických tvarov v jadrových rydlách a škrabadlách treba vidieť prototypy aurignackých nástrojov. Kremencovú industriu spája typogeneticky s aurignacienom. Zároveň upozorňuj e aj na podiel tayacienu pri vytváraní základov moravského aurignacienu. Napokon predpokladá, že moravský aurignacien aspoň sčasti má korene v strednom paleolite strednej Európy. Tak je to na Morave i na východnom Slovensku v údolí Hornádu, kde síce poznáme ve!mi starú fázu aurignackého osídlenia, no v jeho priestore nemáme na tých istých lokalitách stanice vyslovene stredopaleolitické (s výnimkou Kechneca IIl, 175 kde však staré osídlenie bolo ve!mi slabo zastúpené). Stredopaleolitické stanice sa objavujú na hornom toku rieky Hornád v oblasti spišských travertinov (Gánovce, Hôrka, Hranovnica, Beharovce). 176 Spišské stredopaleolitické (mousteroidné) stanice, ktoré som mal možnosť len predbežne študovať, vyznačujú sa vel-

44 300 L. GÁNESZ mi drobnotvarou industriou; prevládajú biele žilné kremene a radiolarity. Na Spiši pod Vysokými Tatrami nachádzame túto stredopaleolitickú industriu z posledného interglaciálu (R - W) a čiastočne snáď aj zo staršieho wi.irmu. Všetky interglaciálne nálezy pochádzajú z bezpečne datovaných kultúrnych vrstiev. Po spočítan i vrstiev a lokalít v tomto rajóne dochádzame najmenej k 15 samostatným vrstvám so stredopaleotickým nálezovým inventárom. Predbežný morfologický a typologický rozbor nálezov z týchto lokalít a vrstiev ukázal, že technika výroby nástrojov bola podmienená surovinou. Nástroje z kremeňa sa vyrábali z odštepov alebo priamo z jadier. Nástroje z jaspisu sa zase hotovili sčas ti tzv. levalloiskou, sčasti tzv. clactonskou technikou, pokiaľ sa to dá posúdiť podľa úpravy úderových plôch a úderových hrbov. Medzi nástrojmi prevládajú driapadlá (oblúkovité, rovné, krátko retušované alebo priečne). Hroty sú pomerne časté a typologicky rôznorodé. Úštepy boli väčšinou s retušovanou základňou. Vo všetkých vrstvách a na všetkých lokalitách najčastejšie vystupujú zúbkované a vrubovité úštepy. Veľký význam pre typológiu má malé kýlovité škrabadlo z bieleho kremeňa, so stopami drobných otlčených plôch na celom povrchu a s klinovite zvýšeným otlčeným stredom z Beharoviec, ktoré typologicky pripomína známe kýlovité škrabadlá úplne podobného typu i vzhľadu z Kechneca 1 v údoli Hornádu, kde sa vyskytujú aj v najstaršej fáze stredného aurignacienu (obr. 2: 8). S tými istými drobnotvarými nálezmi a surovinami sa stretávame aj u všetkých staršich i stredne starých aurignackých industrií v Košickej panve, kde mousteroidné nástroje zo sídliskových objektov predstavujú v porovnani s mladopaleolitickými typmi asi tretinu ich počtu Ide väčšinou o typy nástrojov, ktoré sa vyskytujú na spomenutých spišských náleziskách. Sú medzi nimi trojuholnikovité hroty, hrotité odštepy s tlstou bázou, päťboké a dvojhroté silné úštepy, diskovité nástroje, oblúkovité, rovné a hrotité driapadlá alebo krátko retušované oblúkovité driapadlá. Veľmi ča sté boli aj zúbkované a vrubovite retušované úštepy. Iste nie je bez zaujímavosti, že tieto staršie nálezy, u ktorých možno použiť rovnaké alebo aspoň približne rovnaké morfologické i technologické kritériá ako pre spišské travertínové drobnotvaré industrie, sú od spišských nálezísk vzdialené len km. Nápadné je aj to, že ani na Spiši, ani v južnom Poľsku nepoznáme lokality, ktoré by odrážali ďalší vývoj spišských mousteroidných industrií. Jediným smerom, ktorým sa mohol uberať ďalší vývoj týchto industrií, je teda oblasť stredného toku rieky Hornád v Košickej panve (hlavne Barca II). Treba si uvedomiť, že aurignacien i szeletien, teda industrie mladšieho paleolitu, začínajú sa vo W 1/ 2, kým vo W 1, ked sa teplé interglaciálne podnebie zmenilo na surové a studené, poznáme na našom území len doznievajúce fázy moustérienu. Pod ľa pozorovaní F. P r o š k a a V. Lož k a 178 v studených obdobiach sa vyhranili určité veľké kultúrne celky a lov sa špecializoval na určité prevládajúce živočichy. Preto ak za sťažených životných podmienok vo W 2 dochádza k zdokonaleniu výrobných prostriedkov (ide hlavne o nástup tzv. gravettských elementov), možno s tým poč í tať aj vo w l. Je len prirodzené, že v súvislosti so zmenou teplého interglaciálu (R-W) v studený glaciál, ako aj v súvislosti s náporom baltického ľadovca i tatranským zaľadnením počítame s ústupom spišského osídlenia jedine južným smerom. Drsné podmienky pod Vysokými Tatrami a ústup fauny a flóry pred baltickým ľadovcom i tatranským zafadnením mohli teda donútiť obyvateľov Spiša, zvyknutých na teplé obdobie i na teplé pramene, k ústupu týmto smerom. Ak si uvedomime, že aj szeletské a aurignacké nálezy na Spiši (Drevenik) a v Šariši (Veľký Šariš) boli na ceste predpokladaného ústupu, musíme s možnosťou vzniku aurignackého osídlenia v údolí Hornádu reálnejšie počítať (zatiaľ ide o pracovnú hypotézu). U spomenutej skupiny staršieho osídlenia, v súvislosti s týmito i s ďalšími klimatickými zmenami v nasledujúcom interštadiáli a v nemenšej miere i v súvislosti so spôsobom lovu, môžeme predpokladať pohyby aurignackého obyvateľstva nielen na severe ( karpatské radiolarity v obla,sti Krakova) a severovýchode ( radiolarity a obsidiány v Podolí), ale aj veľké presuny loveckých skupín smerom na západ (Morava). Tieto viac-menej lovecké ťaženia mohli samozrejme ovplyvniť aj vývoj szeletienu, ktorý vznikol, alebo lepšie povedané mohol vzniknúť aj v niekolkých centrách (napr. Bukové hory, Zadunajsko alebo Morava). V najstarších fázach mladopaleolitického osídlenia mohli byť tieto vplyvy celkom nepatrné, kým v nastávajúcej fáze uskutočnila sa pravdepodobne silná nivelizácia oboch súbežných industrií. Je zaujímavé, že kým v niektorých oblastiach, hlavne v predpokladaných materských rajónoch (napr. údolie Hornádu a západného Slovenska) si obe skupiny (aurignacien a szeletien) zachovali svoj celkový habitus takmer nedotknutý vzájom-

45 K OTÁZKAM PÔVODU, TRIEDENIA A ROZšlRENIA AURIGNACIENU V EUROPE 301 ným vplyvom, zatiaľ v periférnych oblastiach oboch industrií (napr. niektoré lokality na východnom Slovensku, v Podolí, ba i v južnej časti strednej Európy) zblížili sa v omnoho väčšej miere. Z tohto predpokladaného obrazu vývoja mladopaleolitických rajónov netreba samozrejme vylúčiť úlohu a funkciu lokalít, ktoré sa navzájom odlišovali predovšetkým zo spomenutých dôvodov. Bližšie osvetlenie vzťahu oboch kultúrnych alebo územných okruhov samozrejme bude možné až po dôslednom funkčnom rozbore nálezov i charakteru jednotlivých nálezísk. Viac dokladov nachádzame k otázke vzťahu aurignacienu a gravettienu. Dnes sa už takmer v žiadnej krajine, najmä v strednej Európe, nespája pojem mladší aurignacien (gravettien) H. Br e u i la s aurignackými stupňami. Ak chceme naznačiť, že vývoj aurignackého osídlenia v Československu i v dalších krajinách smeroval k etape, ktorá predchádzala vývoj a objavenie sa gravettienu, nechceme popierať skutočne dôležitú úlohu nových impulzov z východnej Európy na formovaní a kryštalizácii našich gravettských rajónov. Chceme v súhlase s F. P r o škom, V. Lož k o m 179 a so spomenutými našimi bádate!mi iba poukázať na to, že v predgravettskej fáze aurignackého osídlenia (Barca 1 - mladšie objekty, Buchlovice, Boršice a nezávisle od nich Tibava 180 ) došlo v dôsledku zmien prírodného - klimatického a geologického - prostredia k prudkému rozvoju vlastnej čepeľovej industrie, ktorá sa na tradíciách intenzívneho aurignackého osídlenia rozvíjala až na rozhranie W 2 a W 2/3 v podstate plynule a samostatne. Prirodzené pribúdanie čepeiovitých artefaktov neskoropaleolitického rázu (hlavne čepelí, čepieľok, čepieiok s otupeným bokom) bolo len sprievodným zjavom vlastného vnútorného rozvoja a vývoja štiepanej industrie lokalít v tomto období. V čase vlastného - už gravettského - vývoja k spomenutým nálezom pribudli prvky, jednoznačne svedčiace o východoeurópskom vplyve, ako aj elementy späté s rozvojom gravettskej industrie a dobove prirodzeným obohatením kolekcie pracovných nástrojov novými, funkčne potrebnými artefaktmi. Poznámky a literatúra 1 Br e u i 1 H Les subdiuisions du paléolithique supérieur et!eur signification, Compte rendu de la rve session Congr. int. préhist. 1, Geneve 1912, 12 n. 2 B re u i 1 H Le subdiuisions du paléolithique supérieur et!eur signification, Compte rendu de la XIVe session, 2e edition, Lagny Schémy a charakteristiky D. P e y r ony ho uvádzame podla týchto publikácií: P e y r ony D Les Industries Aurignaciemies" dans Ie Bassin de la Vézere: Aurignacien et Périgordien, Bulletin de la Société préhistorique de France XXX, 1933, ; P e y r ony D Le Périgordien et l'aurignacien ( nouuelles obseruatior1s). Bulletin XXX III, 1936, Pozri pozn. 2. s P e y r ony D., Le Périgordien, l'aurignacien et Ie Solutréen en Eurasie ďapres les dernieres fouilles, Bulletin XLV, 1948, Pozri pozn G a r rod D. A. E The U pper Palaeolithic in the Light of Recent Discouery, Proceedings of the Prehistoric Society IV-1, 1938, Ha w k e s C. F. C The Prehistoríc Foundations of Europe to the Mycenean Age, London M o ut on P. - J o f fr o y R Le Gisement aurignacien des Rois a Mouthiers (Charente), Paris Boh mer s A Die Aurignacgruppe, Beiheft 3 zu Germanien, Monatshcfte fiir Germanenkunde, Berlin 1942, Br e u i 1 H. - La n tie r R Les Hommes de la pierre ancienne, Pa ris M e n g hi n O Weltgeschichte der Steinzeit, Wien 13 Ba y e r J Die ältere Steinzeit in den Sudetenlä11der11., Sudeta 1, 1925, B a y e r J Die Alterstellung und Zusamme11setzu11g des Altaurignacien" Westeuropas u11d die Frage der Richtu11g des Einzuges der Klingen-Kultur in Europa, Die Eiszeit III-2, 1926, 121, Ba y e r J.. Das zeítliche und kulturelle Verhältnis zwischen de1i Kulturen des Schmalklingenkulturkreises während des Diluuiums in Europa, Eiszeit und Urgeschichte V, Leipzig 1928, Ba y e r J.. Die Olschewakultur, eine neue Fazies des Schmalklingenkulturkreises in Europa, Eiszeit und Urgeschichte VI, Leipzig 1929, Hi 11 e br and J Die Wanderungsrichtung der Aurignacienkultur in Europa, Mannus 26, 1934, H i 11 e b r a n d J.. M agyarország óskókora, Arch. Hung. XVII, 1935, Jur a A Das Au,rignacien in Polen, Quartär I, 1938, Ru st A Betrachtungen iiber eurasiatisch-afrikc111i sche Kulturzusammenhänge, Offa 8, 1949, Ru st A Die Hählenfunde von /abrud (Syrieri), Offa Nar r K. J.. Karten zur älteren Steinzeit Mitteleuropas, Archaeologia Geographica 2, 1951, Nar r K. J Zur Stratigraphie jungpaläolithischer Typen und Typengruppen, Eiszeitalter und Gegenwart 2, 1952,

46 302 l. BÁNESZ 24 Nar r K. J., Formengruppen und Kulturkreise im europäischen Paläolithikum (Stand und Aufgaben der Altsteinzeitforschung), 34. BRGK. 1953, zs Tamže. 26 Tamže. 27 Nar r J. K.. Das rheinische fungpa/äolithikum, Bonn Fe 1 gen ha u e r F., Willendor/ in der Wachau, Monographie der Paläolith-Fundstellen 1- V II, MPK VIII - IX, Fe 1 gen ha u e r F., Zur Problematík des späten Paläolithikums in Ôslerreich, Archaeologia Austriaca 10, 1952, P i t t i o n i R., U rgeschichte des ästerreichischen Raumes, Wien Pozri pozn Pozri pozn Mo vi u s H. L., Radiocarbon Dales and Upper Palaeolilhic Archaeology in Centra! and W estern Europe, Currcnt Anthropology 1, 1960, J 4 Porov. K 11 ma B., Statistická methoda - pomúcka pfi hodnocení paleolitických kamenných industrií - Náurh české terminologie mladopaleolilických kamenných nástrojú, PA XLVII, 1956, s Podla konzultácie s G. L a p 1 a c e o m roku Porov. tiež: Lap 1 a c e G., Typologie analytique, Application ďune nouuelle méthode ďétude des formes et des structures aux industries a /ames et lame/les, Quatemaria IV, 1957, 1-32; ten istý, Recherches sur ľorigine et ľéuolution des complexes leptolithiques, Le probleme des Périgordiens 1 et II, ľhypothe se du Synthétotype aurignaco-gra uettien - Essai de typologie analytique, Quaternaria V, 1958, 1-88; t en istý, Essai de t ypologie systématiqu,e, Annali d elľuniver s ita di Ferrara (Nuolia Seria) Sez.ione XV - Paleontologia Umana e Paletnologia II-1, 1964, 1-85; Br o g 1 io A., Ricerche statistiche e n~oui orientamenti sulľorigine e sulľeuoluzione delle industrie del paleo/itico superiore delľeuropa occidentale, Annali dell'universita di F'ierrara 196 1, V ér t e s L., A Kárpátok uidékének elsó paleolit eszkiizei (A haligóczi olschewien" ), Anthropozoikum IV, 1954, Boris k o v sk i j P. I., Voprosy periodizacii verchnego paleolíta Russkoj rauniny i sopredelnych territorij, Materialy po izučeníju četvertičnogo perioda 1, 1961, ; J e f im e n k o P. P., Nouoje o voprose i proischož denii kultury pozdnego paleolita Srednej i Vostočno; feuropy, AAH VII, 1956, Pozri tiež. Č:ernyš A. P., Pozdnij paleolit srednego Pridnestrouia, Trudy kommissii po izučeniju četver t ičnogo perioda XV, 1959, O k 1 ad ni k o v A. P., Nekotoryje voprosy izučenija verchnego paleolíta SSSR v svete novejších issledovanij, SA XXI, 1954, Tamže. 40 ž e b e r a K., Princípy stratigraf ie a periodisace československého paleolitu a jeho vztahy ke kvartéru a paleolitu východoevropskému, Anthroporoikum XI, 1961, 1962, Rudy n s kyj M., Z materialiu do vyvčenňa peredistoriji Podillija, Antropolohija 2, 1928, R u dyn s k y j M., Puškariusky; poleolityčnyj posti; i joho misce v ukrajinskomu paleoliti, Archeolohija I, 1947, H a n č a r F., Probleme der ;ungeren Altsteinzeit Osteuropas, Quartär 4, 1942, Boris k o v ski j P. 1., Osnovnyje etapy razvitija verchnego paleolita Ukrajiny, SA XV, 1951, s V oje v od s k i j M. V., Paleolitičeskaja stojanka Pogon, KS JIM K XXXI, 1950, ~ Ce r ny š A. P. (ako v pozn. 37). 47 J e f i m e n k o P. P., Pervobytnoje obščestvo, Kijev ~a Pozri pozn. 37 a Kru k o w ski S. - K o st r z e w s ki J. - Ja k i m o w i c z R., Prehistoria ziem polskich, Encyklopedia polska IV-1, Kraków , su Strobl J. - O b e rmai e r H., Die Aurignacstation von Kre ms ( N - O), J ahrbuch fiir Altertumskunde I 1 I, 1909, K o z 1 o w s ki L., Starsza epoka kamienna u Polsce, Pozna ŕl 1922, si Proše k F. - Lo ž e k V., Stratigrafické otázky čes koslouenského paleolitu, PA XLV, 1954, SJ K o z 1 o w s ki J. K., Nowe znalezisko importu z krzemienia swifciechowskiego na terenie W flgier, Archeologia Polska VII-2, 1955, K o z 1 o w s k i ]. K., Paleolit i mezolit na terenie powiatu Krakowskiego, Prace archeologiczne, Kraków 1960, ss Pozri pozn V ér t es L., Neu.ere Ausgrabungen und paläolithische Funde in der H ähle von Jstállóskó, AAH V, 1955, Pozri aj nasledujúce jeho práce. 57 V ér t es L., Gruppen des Aurignacien in Ungarn, Archaeologia Austriaca 19/20, 1956, sa Pozri pozn V é r t es L., Paläolithische Kulturen des Wiirm 1/ 11 Interstadials in Ungarn, AAH V, 1955, V é r t es L., Problematika szeletienu, SIA IV, 1956, V é r t es L., Beiträge zur Abstammu11g des ungarischen Szeletie11, FA X, 1958, V ér t es L., Das M ousteri e11 in Ungam, Eiszeitalter und Gegenwart 10, 1959, V é r t es L., Observatioris on the Technique of Pro ductio11 o/ Szeletien Flínt Jmplements, Proceedings of the Prehistoric Society N. S. XXVI, 1960, Podla rukopisu L. V ér t es a z roku Práca pravdepodobne vyjde pod názvom Magyarország óskókora ako II. zväzok Régészeti kézikänyv. Autor mi roku 1962 láskavo dovolil preštudovať rukopis svojej práce, za čo mu úprimne ďakujem. 65 Pozri pozn Pozri pozn Pozri pozn Pozri pozn Pozri pozn B á n e s z L., Aurignacien na východnom Slovensku (dizertačná práca). Nitra Pozri pozn G á bor i M A pilisszántói kófiilke magdaleni kulturája és eredete, Af: 81, G á bor i M.. A Remete-barlang ásatásának ered ményei, A magyar késói paleolithikum kérdései, Budapcst régiségeí XVIII. 1958, Gá bor i M. - Gá bor i V., Etudes archéologiques

47 K OTÁZKAM PÔVODU, TRIEDENIA A RQ.lŠIRENIA AURIGNACIENU V EURÓPE 303 et stratigraphiques dans les stations de loess paléolithiques tle Ho11grie, AAH Vili, 1957, Gá bor i M., Der heutige Stand der Paläolithfor schung i11 Ungam, Arch. Austr. 27, 1960, Z ot z L., Altsteinzeitkunde M itteleuropas, Stuttgart Z ot z L. - Fr e u n d G., Die paläolithische und mesolithi.sche Kulturentwicklung in Bohmen und Mähren, Quartär 5, 1951, Prošek F Szeletien na Slovensku, SlA 1, 1953, Fr e u n d G Die Blattspitzen des Paläolithikums in Europa, Bonn K 1 í m a B Zur Problematík des Aurignacien und Gravettien i11 Mittel-Eu,ropa, Arch. Austr. 26, 1959, 35-51; ten is t ý, Souéasný stav problematiky aurignacienu a gra vettierm, AR XIII, 1961, K 1 í ma B Nástin chronologie mladšího paleolitu v CSSR, XIV. sjezd Spol eč nosti pro mineralogii a geologii, Brno 1963, Neustupný E. F. - Neustupný J Nástin pravékých déjin Ceskoslovenska, SNM XIV, 1960, Pozri pozn ž. e ber a K., Ceskoslovensko ve starší dobé kamenné, Praha ž.ebcra K. - Ložek V. - Fej far O. - Ma z á Je k M Zpráva o II. etapé geologického výzku mu kvartéru v Predmostí u Pŕerova na Moravé, Anthropozoikum IV, 1955, ss :l e ber a K Československo. 86 Pozri pozn V a 1 o c h K., Paleolitické stanice na Stránské skále u Brna, ČMM XXXIX, 1954, gs V a 1 och K Výzkum paleolitického nalezišté v Roz dro jovicích u Brna, ČMM XL, 1955, V a J och K Výzkum na paleolitickém nalezišti v Neslovicích okr. Rosice, čmm XLIII, 1958, V a 1 o c h K., K problematice československého paleo litu., Anthropos 14, N. S. 6, 1961, V a 1 och K Archaická industrie mladšího paleolitu z okolí Brna, čmm XLVI I, 1962, V a 1 och K Starší a stŕední paleolit v ČSSR, XIV. sjezd Společnosti pro mineralogii a geologii, Brno 1963, Bár ta j., Industria moustierskeho okruhu na západ nom Slovensku, PA LI!, 1961, Bár ta J., K problematike paleolitu Bielych Karpát, SlA IX, 1961, Bár ta J Nové poznatky k problematike listouitých hrotov, Referáty za rok 1961, část 1, Smolenice 1962, Pozri pozn Pozri pozn V a 1 och K Paleolitické stanice s listovitými hroty nad lídolím Bobravy, ČMM XLI, 1956, Podla láskavého oznámenia B. K 1 í mu. Pozri tiež: K 1 í ma B., Nová paleolitická stanovišté u Brna, Sborník archeologický (separát s. 1, s. a.), Pozri tiež pozn Pozri literatúru v pozn Pozri pozn Podla G. C 1 a r k a, A vadembertól a civilizációig, Budapest l Porovnaj diskusný prispevok E. V 1 č k a (Referáty za rok 1958, část III, Liblice 1959, 7, 8) k prednáške L. B á ne s z a K problematike mladšej fázy staršej doby ka mennej na východnom Slovensku. 10 Pozri pozn. 70; R o g a č ev A. N., Mnogoslojnyje stojanki kostenkovsko borševskogo rajona na Donu i proble ma razvitija kultury v epochu verchnego paleolita na Russkoj ravnine, MIA SSSR 59, 1957, G a r rod D. A. E Notes sur Ie Paléolithique Supérieur du Moyen Orient, Bull. Soc. préh. Franc. LIV, 1957, G a r rod D. A. E A Transitional lndustry /rom the Base o/ the U pper Palaeolithic in Palestína and Syria, The Journal of the Royal Anthropological Institute o{ Great Britain and Ireland LXXXI, 1951, Pozri pozn Pozri pozn Tamže, tab , Ru st A., Uber Kulturen des Neandertalers im Naheri Osten, Hundert Jahre Neanderthaler, Gedenkbuch, Kóln Graz 1958, Bor de s F., Le Paléolithique in/érie'ur et moyen de /abrud (Syrie) et la question du Pré-Aurignacien. L'Anthro pologie LIX, 1955, Tamže. 113 Pozri pozn Sonneville-Bordes D Paléolithique supé rieur et Mésolithique a /abrud (Syrie), L'Anthropologie LX, 1956, Pozri pozn Pozri literatúru v pozn. 21 a Pozri pozn Pozri literatúru v pozn. 21, tab Pozri pozn Pozri pozn De 1 porte H Le passage du Moustérien au Pa léolithique supérieur, Bulletin de Ja Société de Spéléologie et de Préhistoire VI - IX, , 1963, ll2 Pozri pozn Bor de s F Le passage du Paléolithique moye11 au Paléolithique supérieur, Hundert Jahre Neanderthaler, Kóln Graz 1958, F ie J d H. a kol., North Arabian Desert Archaeological Survey, Papers of the Peabody Museum o! Archaeology and Ethnology, Harward University XLV-2, Cambridge (USA) Tamže. 126 De 1 porte H., L'Aurignacien et Ie Périgordien en Europe centrale, Bulletin de la Société de Spéléologie et de Préhistoire Vl-IX ( ), 1963, Pozri tiež pozn Kurt h G., Les restes humains wurmiens d'u. gise ment de Shanidar, L'Anthropologie LXIV, 1960, Pani č kina M. Z., Paleolit Armenii, Leningrad Boris k o v ski j P. I. - Pras 1 o v N. D., Pa leolit bassejna Dnepra i Priazovia, Archeologija SSSR A 1-5, Moskva - Leningrad 1964, Tamže. 131 V e 1 i k o v a E. A Stojanka Siurerí I i jejo mesto sredi paleolitičeskich mestonachoždenij Kryma i bližajšich territorij, MIA SSSR 59, 1957, Chi 1 de V. G., Prehistoric Migrations in Europe, Oslo ~ e ny ii re k M. - Bo s ta c i E., The Palaeolithic

48 304 L. l!ánesz Cultures o/ the Hatay Province, Belleten (Tiirk Tarih Kurumu) XXII, 1958, m K ok t e n 1. K., Ein allgemeiner Oberblick uber die prähistorischen Forschunge11 in Karain H ohle bei Antalya, Bc llctc11 X IX, 1955, ~ Pozri pozn. 133 a P fa n ne n s ti e 1 M., Die altstei11zeitlichen Kultu rc11 A11atoliens, lstambuler Forschungen 15, Berlin V é r t es L Die Altsteinzeit der siidlichen Donau gebiete, Quartär 12, 1960, S ku ti 1 J., Balká11ské paleolitikum, OP XIV, , obr Dž a m ba z o v N., Peščerata Pešč do Staro Selo, Vračansko, lzvestija na Archeologičeskija Institut XXI, 1957, Pozri pozn Tamže. 142 N i c o 1 ä es c u - P 1 op ~or C. S., Le Paléolithique da1is la République Populaire Roumaine a la lumiere des dcmiercs recherches, Dacia I, 1957, 41-60; ten istý, Aurig11acia11ul inferior i11 Oltenía, Archív Olteniei 8, 1929, ; ten i s t ý, Le paléolithíque en Roumaníe, Dacia V - Vl, , N i c o 1 ä e s c u - P 1 o p ~ o r C. S. - P ä u n e s c u A. - Ii artu ch i N., Cercetäri paleolitice in Dobrogea, Matcrialc ~i cercetäri arheologice Vl, 1959, N i c o 1 ä es c u - P 1 op ~or C. S Säpäturile de la Pc~tera, Materiale ~i cercetäri arheologice VI, 1959, N i c o l ä es c u - P 1 o p o r C. S. - P e t re s c u - O im bo vi ta M. a kol., $antierul arheologic Bícaz, Materialc ~ i cerc~ täri arheologice VI, 1959, & Pozri pozn N i c o 1 ä e s c u - P 1 o p ~ o r C. S., Geochronology o/ the Palaeolithíc in Rumanía, Dacia V, 1961, Pozri pozn Ros k a M Az ósrégészet kézíkonyve /, Cluj-Kolozsvár N i c o J ä es c u - P 1 op ~or C. S. - C o v á c s E., Ccrcetärile paleolitice din regíunea Baia Mare, Materiale ~i ccrcctiíri arheologice VI, 1959, ISI Ba s 1 e r D Saznanja i problemí u paleolitu Bosne i Hercegovine, Arheološki Vestník XIII - XIV, 1962/63, ' Pozri pozn B r od a r S Das Paläolitliíkum i11 ]ugoslawien, Quartii r 1, 1938, Pozri pozn ISS Pozri pozn Br od a r s K odkrítju índustríj ob Usori, G lasnik Zemaljskog muzeja u Sarajevu N. S. VIII, 1953, ; Ba s 1 e r D Palcolítsko nalazište Visoko Brdo u Lu.pljaníci, Glasnik N. S. XVII, 1962, 5-13; t en i stý, Paleolitski nalaz na Crkvi11í u Makljmovcu, Glasnik N. S. XII, 1957, B rod a r S., Prerez paleolitt1 na slovenskih tleh, Arheološki Vestník I, 1950, m G ave 1 a B., O paleolitíku Srbije, Arheološki Vestnik XIII - XIV, 1962/63, Br od a r M., Prve paleolítiske najdbe v Mokriškí jarní, Arheološki Vestník VII, 1956, m Pozri pozn Prošek F Výzkum jeskyr1é Dzeravé skaly v Ma lých Karpatech, AR III, 1951, , Pozri pozn. 21, tab S on nevi 11 e - Bor d e s D Problemes gélléraux du Paléolithíque supérieur da11s Ie Sud Ouest de la France, L'Anthropologie LXII, 1959, 163 Pozri pozn Pozri pozn Pozri pozn. 12 I. m Gr i g orie v G. P., K voprosu o proischoždenií ori1íjaskoj kultury vo Francií, Voprosy antropologii 14, Moskva 1963, Pozri pozn Pozri pozn Pozri pozn Pozri pozn Pozri pozn V a 1 och K Otázky vývoje paleolitu v Ceskoslovensku, Referáty, Liblice 1964, 1-8. m Pozri pozn. 80; K 1 i m a B., Kŕepíce, nová stanice aurignacíenu_ na Moravé, Anthropozoikum VIII (1958), 1959, ~ Pozri pozn Báne s z L Pa/eolitické objekty z Kechneca 1 //, AR XIII, 1961, B á n e s z L Prehlad p11leolitr1 výcliod11ého Sloven ska, SlA IX, 1961, Tamže. 173 Pozri pozn Pozri pozn Pozri pozn. 70.

49 I< OTÁZKAM PÔVODU. TRIEDENIA A ROZšlRENIA AURIGNACIENU V EURôPE 305 Quelques considérations sur ľorigine, la subdivision et ľextension de ľ Aurignacien en Europe Lad islav Bánesz Cette étude sort ďun classement nouveau de l'aurignacien en Tchécoslovaquie et en Europe centrale. Au sujet de la division chronologique de l'aurignacien en Europe centrale nous nous appuyons avant tout sur les décovertes de Tchécoslovaquie, ou on a découvert les premieres constructions paléolithiqucs - les habitations, lesquelles ne sont pas connues dans les autres pays de la merne phase de celte civilisation. Dans ľintroduction ľauteur décrit Ie développement des opinions sur l 'origine, la subdivision de l'aurignacien et ii s'occupe en et ľextens ion critiques des méthodes par lesquelles on veut résoudre les problemes de l 'Aurignacien en Europe. Dans Ie cadre des systemes clu Paléolithique supérieur les découvertes clu peuplement aurignacien en Tchécoslovaquie présentent des monuments qu'on peut désigner en vérité par Ie terme l'aurignacien. Cette notion dans Ie sens plus large clu mot sc rapporte a l'aurignacien inférieur et moyen de H. Br e u i 1, a l'aurignacien proprement dit de O. A. E. G a r rod et cette civilisation parait ä côté clu Szélétien comme la plus ancienne phase clu peuplement clu Paléolithique supérieur en Tchécoslovaquie, qui a duré jusqu'ä la fin W 2. Au point de la solution des problemes du peuplement au Paléolithique supérieur ii nous semble qu'il est pcu important, si on se sert de la dénomination de l'aurignacien ou ďun autre terme. La dénomination l'aurignacicn ou un autre terme est évidemment bien fondée surtout dans les régions ou on en a usé des Ie commencement. Au Paléolithique supérieur cela doit signifier un progres civilisateur impliqué sous la notion clu peuplement aurignacien qui est caractérisé par Ie fait qu'environ dans la merne période sur la vaste région euro-asiatique et sur les provinces environnantes a eu lieu un développement de certains phénomenes progressifs qui sont partout ä peu pres pareils. La cause pour la dénomination des stations en Tchécoslovaquie comme aurignaciennes ce n'est pas ľidentíté avec les monuments occidentals de type aurignacien, mais parce que ces stations témoignent approximativement Ie merne niveau de l'évolution historique de la société humaine. D'apres ľauteur, ii est bien possible que par la suite on pourra désigner les sites aurignaciens de Moravie et de Slovaquie orientale dans Ie cadre clu développement de la civilisation aurignacienne en Europe aussi ďun autre terme, de merne comme les différents stades de ľaurignacien dans les autres pays. Un autre probleme cependant reste la question de la genese ďun sphere plus étroit de ľindustrie aurignacienne de Tchécoslovaquie et celie des industries de la merne période historique sur les provinces plus vastes. La solution de cette question sera possible ďapres ľavi s de ľau teur, seulement dans ce cas, si dans les différentes parties de l 'Europe sont élucidées avánt tout les questions du peuplement dans les rayons étroits ou larges ou ľévolution était plus ou moins indépendante. En Tchécoslovaquie on connait deux centres principaux avec Ie peuplement aurignacien. La premiere série des monuments se trouve en Slovaquie orientale, ces gisements-ci aurignaciens sont liés pour la plupart aux terrasses du Hornád au bassin de Košice. Le deuxieme centre également avec les stations aurignaciennes est en Moravie qui sont (sauf quelqu'unes) presque toutes les stations en plein air. L'autre partie du territoire tchécoslovaque ne fournit que peu de considérables monuments de type aurignacien et elle est caractérisée par une évolution vers une industrie diverse. A la série des monuments aurignaciens moraves se rattache aussi quelques stations d'autriche. C'est bien défavorable pour tous les deux séries que la plupart des sites sont datés insuffisamment quant ä la géologie, ce qui est causé par un milieu relativement peu favorable ä une datation. En dépit de cela nous avons en Slovaquie orientale et aussi en Moravie de beaux ensembles qui facilitent typologiquement au moins en traits gros indiquer la séquence chronologique des monuments aurignaciens de Tchécoslovaquie. Dans la phase la plus ancienne du peuplement aurignacien en Tchécoslovaquie et pratiquement en Europe centrale il n'existe que certains types des outils typologiquement peu développés. Parmi les grattoirs on rencontre Ie plus souvent des grattoirs sur éclat. 11 est vrai que des grattoirs hauts, des grattoirs épais ä museau et carénés sont typiques, mais il ne sont pas tant nombreux qu'en Europe occidentale. Les grattoirs sur lames ne sont qu'iso-

50 306 l. BÁNESZ lés. Le merne cas est chez les grattoirs sur lame retouchée qui sont dans cette phase plus ancienne assez rares. Les burins sont également tres rares et c'est bien caractéristique pour l'europe centrale que jusqu'ici les plus anciennes phases dégagées de l'aurignacien (Barca II) ne contiennent pas encore de burins sur troncature retouchée. Les outils banals sont les lames a troncature retouchée, les outils a encoche et denticulés, les per~oirs et les racloirs. Pour la plus ancienne phase de l'aurignacien sont les outils typiques de ľallure moustéroide, représentés surtout par des racloirs simples convexes, des racloirs simples droits et convergents, par des racloirs a retouche abrupte et par les autres. Tres souvent on trouve ici des pointes triangulaires retouchées, des éclats pointus a la base grosse, des éclats a cinq angles, des pies et ceux ďune sorte du hachoir ( Choppers), puis de différents éclats. En ce qui concerne la typologie, ii semble qu'on puisse dire que celte caractéristique de la plus ancienne industrie aurignacienne se rapporte avant tout a la Slovaquie orientale, ou probablement il faut chercher en général la plus ancienne industrie de type aurignacien qu'on date de ľinterstade W 1/2 (Barca II). En Moravie, Autriche ou Pologne cette phase du peuplement aurignacien n'a pas été encore constatée et sauf la Slovaquie orientale ce n'est qu 'en Hongrie Ostállóskó) et en Yougoslavie (Potočka) que nous pouvons suivre quant a la typologie, selon toute vraisemblance, une industrie ancienne similaire. Cette phase la plus ancienne de l'aurignacien centre-européen se présente sous une forme beaucoup plus primitive que Ie stade de l'aurignacien inférieur de l'europe occidentale et du Proche Orient, lequel est quant a la typologie ďun äge équivalent et par Ie dosage du carbone radioactif peut-etre un peu plus récent. II est a noter ici que les plus anciennes industries aurignaciennes et préaurignaciennes du Proche Orient (Jabrud) ou également du Sud-Ouest de l'europe sont au sujet de la typologie nettement plus développées. Cela est évident pas seulement par Ie pourcentage des grattoirs sur bout de lame, de différents genres des burins ou des autres types, mais apres tout aussi par une industrie plus laminaire. Les stades les plus anciens du peuplement aurignacien de Slovaquie orientale sont marqués généralement avant tout par la fabrication des outils en éclat sur lame et en débris, quoiqu'il soit évident une tendance vers ľindustrie laminaire, pourtant les traditions plus anciennes de la technique par éclat survit encore aussi. Les types plus anciens ďoutil se maintiennent encore dans les phases moyennes du peuplement aurignacien. En dehors des types courants, connus déja dans les phases antérieures, qui sont plus développés et aussi plus nombreux, on y rencontre également de nouveaux types des outils, auparavant pas encore en usage. De nouveau on y peut voir une variété plus nette dans la relation numérique des types déja connus parmi les industries de l'europe centrale, occidentale et du Proche-Orient ( vois Ie graphique cumujatif - fig. S). En essentiel ce sont des industries ďun caractere simile,' cependant l'europe centrale se montre encore une fois plus pauvre en nombre des trouvailles et merne en pourcentage des types ďoutillage. Ces différences sont générales, mais ii est bien naturel qu'on trouve également parmi les stations centre-européennes des phases moyennes aurignaciennes des variations quant a ľusage de divers types ďoutil. En majorité ii s'agit dans ces cas de sites avec une différente fonction qui se manifeste par des outils spéciphiques nécéssaires plus ou moins nombreux. Dans ces phases moyennes de l'aurignacien se répresentent en Europe centrale tous les types de grattoirs, en majorité ce sont les grattoirs sur lame, dont Ie nombre surpasse celui de tous les autres outils. Dans ces phases moyennes ce sont des grattoirs combinés qui accompagnent les grattoirs simples et on connait merne les formes primitives de type des burins diedres. On peut y trouver déja en grand nombre des burins sur troncature retouchée, puis des burins busqués et aussi les autres types des burins. Ce ne sont que quelques types particuliers de l'europe occidentale qui manquent parmi les burins, ce sont par exemple Ie burín busqué a encoche, Ie burin bec-de-perroquet etc. II y a beaucoup de burins sur troncature retouchée et busqués, ou les burins oombinés avec les autres outils, respectivement les burins multiple diedre. II faut noter comme un trait caractéristique pour Ie peuplement aurignacien centre-européen que Ie per~oir classique est inconnu dans toutes les phases de l'aurignacien. La fonction des burins était effectuée dans la plupart au moyen des outils pointus peu marqués. L'absence des burins peut s'expliquer par Ie manque des outils osseux et surtout par celui des pieces ďun caractere artistique. Les outils pointus sont similaires a ceux des phases plus anciennes, cependant ils sont moins dominants. En majorité c'étaient des lames et des éclats pointus dans Ja fonction des pointes. II semble que parmi les pointes c'étaint les pointes osseuses a base fendue ou de type de Mladeč qui

51 K OT.\ZKA!-1 PóVODU. TRIEDENIA A ROZš!RENIA AURIGNACIENU V EURÔPE 307 étaient plus importantes, mais elles ne se trouvaient qu'aux stations de grotte ou leur présence était justifiée par leur fonction. Une explication possible pour ľabsence des typiques pointes lithiques retouchées dans Ie campements en plein air nous fournit Ie fait que c'étaient des outils beaucoup en usage et apres les chasses réussies celles-ci manquent ďhabitude dans Ie mobilier des campements en plein air avec un caractere ďune habitation provisoire. Dans les moyennes phases aurignaciennes de ľeurope centrale apparaissent les premieres lames véritables ä bord abattu et les lames plus longues. Mais en Europe centrale la forme de ces lames était plus primitive que celles du Proche-Orient ou au Sud-Ouest de ľeurope. Des lamelles microlithiques greles commencent ä apparaitre au cours de celte phase et au moyen de quelques microlamelles (par exemple Krems-Hundssteig ou Góra Pulawska) - on les considere comme les déchets de la fabrication des grattoirs hauts - ii est assez difficile ä donner ici une explication suffisante. Un développement de tous les types ďoutil mentionnés a été constaté aussi dans les phases plus récentes de ľaurignacien centre-européen. La plus récente phase du développement aurignacien est marqué par une grande introduction des élements gravettiens au premier rang par les lamelles ä bord abattu et les lames ä troncature retouchée ne sont pas également rares. En général, on peut dire que ľindustrie lithique dans les phases moyennes et plus récentes de ľaurignacien centre-européen est déjä expressémment laminaire. On pourrait désigner les phases les plus récentes de ľaurignacien centre-européen ä cause ďun aggrandissement fort des élements gravettiens comme la phase prégravettienne" de ľaurgnacien; celle-ci s'attache ďune fa\;on génétique aux phases aurignaciennes moyennes et plus anciennes de l'europe centrale, caractérisées succinctement plus haut. Les principaux points ďappui pour la datation géologique de ces phases de ľévolution aurignacienne nous livrent les stations paléolithiques de Slovaquie orientale (Barca II, Kechnec, Seňa), quelques stations en Moravie (Kfepice, Malomefice -Občiny) et en Autriche (Willendorf II). Selon les observations des sites avec ľindustrie aurignacienne ii était possible de déterminer Ie développement de l'aurignacien centre-européen depuis ľinterstade W 1/2 jusqu'ä la fin W En Tchécoslovaquie, dans toutes les deux régions citées plus haut, ce sont 30 ou 40 stations paléolithiques indépendantes qui prennent part ä ľorganisation chronologique de l'aurignacien et elles signifient un peuplement aurignacien 12 fois distingué dans la dimension verticale temporelle en Moravie et 20 fois distingué en Slovaquie. Entre les stations on peut observer des rapports genétiques assez étroits depuis les stations les plus anciennes jusqu' aux stations les plus récentes. Pour tous les deux groupes ii est typique que leurs rayons du peuplement ne sont pas identiques avec ceux du peuplement des groupes szélétiens en Europe centrale. Le respect réciproque trop net des rayons de ces deux ci vilisations paralleles est tres visible dans Ie bassin karpathique. Par exemple en Transdanubie et en Slovaquie septentrionale ou ii y a des rayons importants szélétiens, ii y manque parfaitement l'aurignacien. Le groupe szélétien de Biikk est aussi tout isolé de l'aurignacien. Une exception présentent seulement les trouvailles de la grotte ďlstállós<kó et Peskó, ou cependant n'avait jamais lieu un peuplement szélétien indépendant. Merne en Slovaquie orientale, dans la vallée du Hornád, nous rencontrons des rayons du peuplement aurignacien. Ni parmi ces stations-ci n 'a été enclavé une station széletienne indépendante, quoique sur quelques ensembles (par exemple Kechnec 1) on puisse observer ľinfluence széletienne des montagnes rproches de Bii'kk. Le merne princípe du peuplement peut-on voir au Sud de Moravie ou les groupes des sites avec Ie mobilier aurignacien évitent ceux du Széletien morave. Cela concerne surtout les gisements aux environs de Brno (Stránská skála, Malomei'ice, Podstránská, Brn o-č:tvrte, Tvarožná), 97 c. ä. d. des stations indubitablement aurignaciennes, qui se séparerent tout ä fait des stations széletiennes ä la vallée de la Bobrava et ä ľest de Brno (par exemple Orechov, Ofechovičky, Modi'ice, :Zelešice, Moravanky) ou de Neslovice et de Rozdrojovice. 98 Ces derniers sites étaient aussi isolés des stations avec la tradition aurignacienne aux environs de Tišňov (p. ex. Hradčan y, Nuzífov 1- II ). 99 Cependant on peut trouver des points de contact sur la station d'omice ou sur les pieces aurignaciennes on rernarque aussi u111e influence széletienne. 100 Le groupe des gisements aurignaciens aux Sud-Est de Brno avec Ie centre ä Kfepice (Klobouky, Krumvír, Boleradice, Popice, Pouzdiany, Židlochovice et Blučina) 1 01 étaient nettement séparables du centre szélétien de Moravie. Un autre rayon du peuplement aurignacien plus marqué se montre dans la région alpine au Sud-Est sous les montagnes de Karavanky en Slovénie ou

52 308 l.. BÁNESZ nous pouvons supposer un peuplement aurignacien plus compact qu'on est prouvé jusqu'ici. En Pologne, ii semble également que Ie peuplement aurignacien est concentré dans quelques régions (par exemple région de Cracovie). Les stations de la tradition aurignacienne en Podolie constituent un groupe moins marqué et ii est possible que celles ne représentent que la périphérie du peuplement aurignacien. II semble que sur Ie territoire de la partie européenne de ľu. R. S. S. l'aurignacien n'a pas pu se faire valoir a cause du développement de divers groupes respectivement des variantes du Gravettien oriental qui y ont rempli pratiquemment tout Ie Paléolithique supérieur en parallele avec ľévolution aurignacienne ou szélétienne de l'europe centrale. II est intéressant que presque tous ces groupes aurignaciens sont situés aux pieds des montagnes dans la proximité des plaines, ou les conditions quant ä la nouriturre sont les plus avantageuses. Ainsi par exemple Ie plus vaste milieu vítal des stations aurignaciennes a la vallée du Hornád est constitué par Ie bassin de Košice, entourré par la chaine des montagnes de Slanec et de Zem plén et par les oontreforts de la montagne métallifere de Slovaquie qui limitent la plaine hongroise et la zone montagneuse slovaque. Le bassin de Košice est en vérité une porte ďentrée parmi ces principaux phénomenes géologiques et dans cette qualité ii fournit un milieu idéal pour Ie peuplement paléolithique et en ce qui concerne la nourriture ii est presque déstiné pour y fonder des colonies des chasseurs et celles pour ľhivernage. Le grand nombre des stations paléolithiques (30 sites dans une distance de 20 km) dans cette contrée n'est pas un fait fortuit, au contraire, ii affirme la régularité du peuplement paléolithique dans la cadre de certains rayons lesquels en regle furent occupés par des unités assez grandez de société des chasseurs paléolithiques. II n'est pas moins important que nous rencontrons dans les rayons de ce genre avec une extension assez petite dans un milieu géographiquement plus favorable et pour la nourriture avantageux, genérallement une série de monuments et des stations ďun caractere similaire qui dans!eur rayon relativement bien distingué ou limité ont subi un développement non interrompu. Une évolution génétique de cette fa~on peut etre déterminée non seulement typologiquement mais encore par des formes de lotissement, celles-ci rejettent et refletent nécessairement les desseins des habitants. A côté de nombreux savants c'est G. C 1 a r k 102 qui fait remarquer que nous rencontrons dans quelques reg10ns les colonies qui ont été habitées pendant les mois ďhiver. En conséquence ii croit alors que les chasseurs du Paléolithique supérieur ont changé leurs colonies ďapres les saisons de ľannée ayant suivi Ie passage des animaux pour la chasse desquels ils se sont spécialisés. D 'a pres G. C 1 a r k ils passaient les mois ďhiver sur un endroit ou ďhabitude on a construit un campement ďhiver. En accord de cette observation on peut considérer les constructions paléolithiques de Barca 1 et II comme les habitations hivernales creusées dans la terre. L'idée prononcée par F. P r o še k 103 au sujet du peuplement par époque dans certains stations paléolithiques en rapport avec des cycles réguliers du retour des chasseurs dans les memes rayons est alors ä Barca tout ä fait légitimé au point de vue de différent äge des constructions paléolithiques. Le retour de la troupe des chasseurs dans certains rayons et dans leurs colonies antérieures est affirmé par nombreuses stations paléolithiques. Une explication pour ce retour dans les memes régions ou les memes rayons on peut trouver dans la vie des chasseurs paléolithiques qui selon les passages des animaux ä troupeau devaient suivre les pistes des troupeaux et attendre les passages renouvelés des animaux. Tels rayons avec un peuplement paléolithique trop dense - comme nous les avons déjä signalés pour Ie bassin karpathique et pour ľeurope centrale - nous les retrouvons maintenant sur Ie territoire de toute Europe. Pour les exemples on peut pourtant citer encore la région des Pyrénées ou la vallée de Vézere ou ii y a la plus grandes concentration des stations aurignaciennes. Comme un autre exemple on peut mentionner aussi les centres du Paléolithique tardif de différents groupes et stades culturels en Allemagne moyenne ou septentrionale, les régions des stations paléolithiques sous-alpines, celles aux environs des monts de Pavlov, de Karst en Moravie et en Boheme, de la vallée ďlpef, puis la région du Dniestr et Ie rayon de Kostenki-Borševo. Tous ces exemples qui ne sont pas naturellement les seuls, nous servent comme des modeles des rayons de chasses plus vastes, dont les mobiliers, les ensembles de la civilisations paléolithiques sont relativement homogenes. Ces constatations sont ďaccord avec les connaissances de plusieurs expertes. Quant ä la question ďune formation des unités sociales ii est important ďétudier les possibilités ďune parenté ethnique des différentes troupes du Paléolithique

53 K OTÁZKAM PÔVODU. T RIE DE NIA II ROZSIR ENI/\ llurignac'ienu V E URÓPE 309 supérieur. Les opm1ons dernieres 104 de quelques autrefois tout simplement par Ie fait qu'ils s'écartent expertes sont ďaccord qu'on peut supposer sur ces du cadre du peuplement ďun certain rayon. territoires ľexistence ďun peuplement de clan. C'est pour cela qu'on peut etre ďaccord sur quelques D'apres ľavis de ľauteur une troupe fondamentale était composée par 20 ou 25 hommes, par une équipe capable de réaliser toutes les opérations de chasse ou une autre opération économique. Jusqu'a présent il est impossible de déterminer combien ďéquipes de chasse ont pu exister dans les rayons et quelle est la durée de leur existence, mais il est tres probable que les gisements des rayons cités points avec les opinions des savants mention nés surtout avec ceux ďapres Iesquels pour donner un jugement sur les complexes du Paléolithique supérieur il faut avant tout songer aux conditions clu développement local. Sans vouloir contester la question au sujet du point de départ de ľaurignacien, ľauteur veut attirer ľattention a la possibilité qu'en merne temps dans les différentes parties de approuvent ľexistence des troupes humaihes plus l'europe en respectant les conditions données géologiques grandes qui ont eu les signes économiques et les principes culturels tout a fait similaires. De cette maniere on peut plus facilement expliquer pas seulement ľexis tence des rayons relativement (climatiques) et merne économiques plu sieurs centres se sont formés qui possedent toutes les conditioms pour une développement particulier et indépendant clu subassement précédent, sans des bien limités de ľa4rignacien, mais aussi la grandes influences extérieures. circonstance que deux civilisations diverses ont pu Un centre important des civilisations du Paléolithique exister tout indépendantes ľune a côté de ľautre supérieur, en particulier des industries (p. ex. l'aurignacien et Ie Szélétien, l'aurignacien et Ie Périgordien etc.). II n'est ni nécessaire ni bien possible de vouloir expliquer les attributs communs dans ľindustde des rayons paléolithiques bien lointains par des grandes vogues migratoires ďune civilisation". Ni en théorie ni en pratique on ne peut prouver que pendant une seule époque géologique une civilisation aurignacienrnes est Ie Proche-Orient, c. a. d. la région entre ľ l ran et Ie littoral oriental de la Méditerranée. C'est D. A. E. G a r r o d 105 qui a signalé déja la similitude du Paléolithique supérieur de l'europe avec celui de la région de Syrie, de Libanon et de Palestíne et elle a séparé cette région-ci de ľévolution de I'Afrique septentrionale (Égypte). paléolithique - dans notre cas c'est ľaurigna II est bien intéressant ďob6erver que Ie Leval cien - puisse arriver de l'asie mineure jusqu'a loiso-moustérien en Palestíne, ďapres D. A. E. l'europe occidentale. A ces suppositions s'opposent plusieurs faits, par exemple chaque territoire (Euwpe du Nord-Ouest, Europe centrale, Proche Orient) présente son développement indépendant, ce que est déja prouvé, ou ľévolution aurignacienne dans les provinces différentes a ses racines autochto- nes avec des processus particuliers et indépendants. Contre telles hypotheses parlent également des ensembles de trouvaille qu'il faudrait découvrir sur G a r r o d, 107 contient dans sa phase ancienne toujours un plus grand nombre de burins, de grattoirs sur lame et de lames a retouche que les autres industries contemporaines a éclat en Europe. II faut rendre compte de ce fait 'Parce qu'au Moyen-Orient les industries du Paléolithique supérieur ont poussé des racines beaucoup plus profondes qu'en Europe centrale ou occidentale. C'est évident Ie mieux a Jabrud 108 ou dans deux la route de ľinfiltration de ľaurignacien. Cependant abris on a dégagé des couches qui comprennaient ces ensembles ont une tenue diverse bien que les traits temporels soient en tpricipe conformes. Les observations de ľauteur alors montrent que les découvertes aurignaciennes avec Ie merne caractere les industries paléolithiques supérieur au sein profond des cjvilisations clu Paléolithique moyen. Parmi des industries nettement de type du Paléolithique supérieur appartiennent les couches pré du peuplement dans la vallée du Hornád, dans aurignaciennes 13 et 15 dans ľabri 1 ou on ren les provinces moraves et des parties envirronantes forment un rayon bien limité avec un mobilier similaire et avec un peuplement clu merne genre. II est vrai qu'a la périphérie de ces rayons nous rencontrons encore des stations avec un mobilier similaire, mais elles possedent déja des traits tout particuliers. Q uelq uefois ces trai ts particuliers" sont déterminés simplement par Ie caractere clu Iotissement ou clu campement et de 1 'endroit de chasse, contre outre de grattoirs carénés et épais a museau, 109 de burins, de per~oirs, de lames a retouche et merne de lamelles denticulées. Quant a la typologie, en comparant cette industrie avec ľaurignacien centreeuropéen, on ne la peut ranger que dans les stades moyens du peuplement aurignacien. II ne s'agit naturellement que du principe typologique parce que l'äge du Pré-Aurignaden du Moyen-Orient n'est pas défini (celui-ci est daté par A. Ru s t 110

54 310 L. BÁNESZ quelque part entre ľinterpluvial R - W et au début du pluvial W 1, par E. Bor de s 111 ä la fin W 1 ou dans W 1/2 et par les autres chercheurs dans W 1/2 ou encore ďune autre fa~on). Sans respecter cependant ľäge géologique tout précis des trouvailles - c'est un probleme pour Ie moment suffisamment non résolu - nous ne pouvons pas mettre ces trouvailles qui selon F. Bord e s 112 correspondent au Chatelperronien fran~ais, en rapport avec les découvertes aurignaciennes les plus anciennes de ľeurope centrale et du tout vouloir en déduire ľorigine de l'aurignacien centreeuropéen. Quant ä l'aurignacien de ľabri II ä Jabrud nous sommes lbien renseignés gräce ä la monographie de A. R u s t 113 et par la statistique de D. de S onn ev i 11 e - Bor de s. 114 Les découvertes des couches 7 et 6 sont considérées par tous les chercheurs comme ľaurig nacien plus ancien. D 'apres A. Ru s t 115 c'est Ie début de ľindustrie laminaire, laquelle - ďapres ľopinion de D. de S on nevi 11 e - B or de s - est de la merne origine que Je Pré-Aurignacien de ľabri 1, mais sans une connéxité génétique. La couche 6 a été caractérisée 116 comme l'aurignacien primitif plus ancien en cause de la présence de grands racloirs et des éclats abondantes qui prédominent numérotiquement par un tiers sur les lames. D'apres les études statistiques faites par D. de S on n e v i 11 e - B o r d e s, Ie remplissage de cette assise est moins prochaine du Pré-Aurignacien de la couche 15 de ľabri 1 de Jabrud que l'aurignacien plus ancien de la couche 7. Au sujet du rapport de l'aurignacien du Proche-Orient ä l'europe A. Ru s t 117 a supposé justement qu'une parallélisation immédiate avec l'europe n 'est pas possible. En vérité il suffit une vue jetée sur ľensemble des graphiques de Barca II avec l'aurignacien plus ancien et sur la couche 7 de ľabri II de Jabrud ou sur la couche pré-aurignacienne 15 de ľabri 1 de Jabrud, pour voir que les variations sont en principe bien semblables, cependant leurs cours est néanmoins divers ( fig. 8). D 'autre part il nous semble que la couche 6 avec l'aurignacien primitif plus ancien de ľabri II est beaucoup plus prochain ä l'aurignacien moyen typique de l'europe centrale dont Ie représentant véridique est Kechnec I, daté au début de W 2. Les couches S et 4 de l'aurignacien moyen de Jabrud dans ľabri II sont concernant la typologie de nouveau bien prochaines aux découvertes de l'aurignacien moyen centre-européen (surtout de Moravie) et c'est Ie cas pas seulement quant au groupement total de ľindustrie, mais aussi par princípe. D'apres les trouvailles publiées 118 ii semble que dans ce horizon se trouvent des pointes osseuses, lesquelles correspondent fortement ä celles du type de Mladeč. Ces pointes-ci osseuses ďune dimension plus petites sont accompagnées par de nombreuses pointes laminaires ä retouche, en Europe centrale bien connues avant tout de la grotte ď l stállóskó Oa couche culturelle supérieure) ou de Willendorf I I/4. D'apres ľa vis de D. de S on ne v i 11 e - Bord e s 119 cette couche présente l'aurignacien classique du Proohe-Orient. La couche 3 de ľabri II de Jabrud contient aussi une industrie riche caractérisée par des pieces connues des couches précédentes surtout par des grattoirs combinés avec des burins. Cette couche-ci est selon D. de S on ne v i 11 e - Bor d c s la couche la plus parente de l'aurignacien européen plus ancien et en merne temps toutes les deux doivent etre ďorigine outre-européenne D'apres Ie merne savant Je facies aurignacien en Palestinc et en Syrie se di stingue envers celui de ľeurope par une pauvreté des types ď'outillage, par une retouche aurignacienne plus faible, par ľabs~nce des pointes gravettienines, des lames ä cran et par Ie manque des pointes osseuses ä base fendue. Au Proche-Orient elle suppose Ie développement des horizons les plus anciens vers les horizons les plus récents tandis qu'elle démontre la séquence de ľévolution par des grattoirs gros, des per~oirs, des pointes Font Yves, des lames ä retouche, par Ie recul des pointes chatelperroniennes, par des outils denticulés et par ľabon dance des lames. Au Moyen-Orient ni A. R u s t ni D. de S on nevi 11 e - Bor de s 120 ne supposent pas une évolution ininterrompue ďun horizon ä ľautre, mais ii suggerent ľidée ďune évolution par des cycles culturels avec un caractere similaire. Le premier cycle présente Ie développement du Pré-Aurignacien vers une civilisation nettement laminaires (couches 7, 5 et 4 dans ľabri II de jabrud), Ie deuxieme était sous ľinfluence clu Jabrudien (couches 6 et 2) et puis ii y a ďapres eux un groupe bien proche ä l'aurignacien européen (couches 3 et 1) avec laquelle il doit avoir ľorigine commune. Une vue impartiale jetée sur ľindustri e aurignacienne du Proche-Orient et sur Ie territoire de l'europe suffit pourque personne ne reste en doute que l'aurignacien s'était étendu sur un territoire véritablement énorme. Si l'aurignacien du Proche-Orient et de ľeurope centrale et occidentale

55 K OTÁZKAM rôvoou. TRIEDENIA A ROZSIRENIA AURIGNACIENU v EURÔPE 311 sont ďune origine commune - soit en Europe soit au Proche-Orient - ce n 'est pas une question simple. Fm vertu des études comparatives de plusieurs chercheurs signalés plus haut on peut indiscutablement éliminer la filiation des plus anciennes civiliisations laminaires en Europe du Sud-Ouest clu Proche-Orient ou inversement. C'est H. O e 1 port e 121 qui naguere s'est occupé de cette question et ii a eliminé la possibilité de cette filiation par des ar guments convaincants. En outre, sans rendre compte des résultats précis ou imprécis de méthodologie de G. La p 1 a c e 122 ou de F. B or d e s, 123 leurs opinions de ľorigine autochtone des civilisations laminaires de ľeurope cccidentale (ie Castelperronien) sont nettement réelles et prouvables. Une chose encore plus difficile serait, si nous voulions attester ou exclure ľorigine de ľaurignacien centre-européen 'Clu Proche-Orient ou Ie cas contraire. Ces industries sont sans doute clu merne stade culturel, quoique les variations typologiques citées au-dessus aient été prouvées. D 'apres les observations de ľauteur ii semble que Ie fondement continuel ou génétique - souvent contesté - entre le Pré-Aurignacien clu Proche-Orient et Ie début réel de l 'Aurignacien du Proche-Orient est typologiquement bien prouvable. Un argument pour cela ne livrent pas seulement des types ďoutillage en particulier, mais surtout la nature totale des industries qui est sans doute clu merne caractere. II semble aussi certes que Ie développement - caractérisé plus haut - de ľaurignaci en centre-européen s'est mis dans une direction parfaitement différente de celie du développement du Proche Orient ou ii n 'y a pas ä Ja typogenese de telies différences que par exemple entre les phases plus anciennes et moyennes de l'aurignacien centre-européen. Nous avons déjä fait remarquer plusieurs fois qu'il n'y avait pas des rapportis typogénétique entre les phases aurignaciennes plus anciennes de ľeurope centrale et du Proche-Orient. Les phases aurignacienncs plus anciennes de l'europe centrale (Barca II) sont sans doute en ce qui concerne la typologie plus primitives et aussi plus anciennes que les stades aurignaciens plus anciens ä Jabrua. En respectant celte réalité ii faut - c'est Ie plus probable - éliminer la possibilité de ľarrivée de ľaurignacien centre-européen de!'orient. Il est vrai qu 'une possibilité contraire serait typologiquement plus fondée, mais elle nous parait tres peu invraisemblante en songeant au fait cité au-dessus, ä savoir qu'aussi bien Ie Pré-Aurignacien que ľaurignacien plus a ncien du Proche-Orient sont plus évolués. A propos des phases moyennes nous avons déjä constaté que l'aurignacien du Proché-Orient était tres voisin aux moyennes phases aurignaciennes de ľeurope centrale. Ce cycle-ci du peuplement aurignacien moyen parcourait en toute l'europe aussi qu'au Proche-Orient en vérité ďune maniere plus uniforme que ceux des phases plus anciennes. lei la parenté des criteres typologiques est plus profonde, supposer cependant déjä une migration continentale, c'est trop prématuré et peu prouvable. La continuité autochtone ayant prouvé les complexes aurignaciens moyens <le ľeurope du Sud-Ouest ne pourraient pas etre compris dans cette invasion. En Europe centrale ou nous supposons également la continuité des phases aurignaciennes moyennes avec celles les plus anciennes, ii nous faudrait en effet fournir pour la pénétration aurignacienne un argument réel et prouvé par des découvertes et par des sites concrets. Cependant au lieu de cela, nous rencontrons en Europe centrale des rayons bien limités du peuplement aurignacien avec!eur évolution particuliere et!eur continuité. Les vastes régions du Proche-Orient avec Ie peuplement aurignacien furent peuplées probablement aussi 'Par rayons dans un cycle particulier du développement qu'on peut prouver jusqu'ä la fin du Paléolithique, si nous désignons les phases finales de l'aurignacien proche-oriental comme ľaurignacien récent, ľatlitien ou Ie Micro-Aurignacien. A ľévolution de l'aurignacien du cycle jabrudien s'attache - probablement de la merne fac;on qu'au cycle centre-européen s'ajoute l'europe orientale - au ~3i la région septentrionale de ľarabie, ou ďapres H. F ie 1 d 124 l'aurignacien est moins abondant représenté et ii est contemporain avec ľaurignacien moyen en Palestíne et généralement ii se distingue du Paléolithique supérieur en Irak ou du Grimaldien du Kurdistan méridional". Certaines variantes ont les traditions aurignaciennes seulement plus tard et avec la tendance déjä vers Ie Mésolithique. 125 La substance des industries aurignaciennes avec ses pér~phéries se développe au Proche-Orient de la merne fac;on que nous avons vue en Europe centrale. Les observations faites et aussi selon ľanalyse des opinions, on peut au fond supposer que la civilisation aurignacienne a eu ses propres centres ďévolution dans les différentes parts de l'europe et de l'asie. Ces centres-ci, ďapres ľaví-s de ľauteur, indépendants avaient leur cycles particuliers qui étaient apparemment aussi indépendants et auto-

56 312 L. UM<i~;sz non\es. II est encore tres plausible que c'étaient des rayqlls plus petits, occupés par des unités sociales avec!eur propre structure ďorganisation et faisant en commun ľéconomie qui présentent la base du peuplement aurignacien. A i;es hypotheses s'approche dans quelques points aussi la conception de H. D e 1 port e 126 et ľavis de G. Ku rt h, 127 ďapres ce dernier Ie Pré-Aurignacien en effet a exercé ľinfluence sur l'europe, cependant l'aurignacien proprement dit est en Europe plus ancien qu'au Proche-Orient et il a passé en Eun;>pe centrale par un développement indépendant. En ~~ qui concerne la question de ľin filtration de l'aurig,nacien du Proche-Orient en Europe centrale il faudra explorer les régions qu'on doive prendre en fonsidération pour la migration. II suffit une vue ret~e sur la carte de l'europe et de J'Asie pour pouvoir déterminer géographiquement les régions ä trayf3rs desquelles on pourrait tracer la route de la pénétration. De l 'aspect géographique on ne peut pren~re en considération que les routes suivantes: 1. cel}e au sud de la mer Caspienne ä travers du T urkfllénistan au bout de J'Europe orientale, 2. celie ä travers de!'arménie et du Caucase en amont de la mer Noire, 3. celie ä travers de l'asie Mineure et les Balka l\~. continuant par la vallée danubienne en Europe centrale et enfin celie ä travers de 1 'Égypte, du Nord-Afrique et du détroit du -c:;ibraltar ä I'Europe méridionale et au Sud-Ouest ~e l'europe. La route ä ľest de la mer Caspienne ou ä travers de celie n 'est pas encore assez nettement recherchée, cependant ä ľ état actuelle de nos explorations l 'élimination de celie est tres acceptable. Une région plus réelle pour une route est celie de!'arménie, du Caucase et du littoral septentrional de la mer Noire. Les recherches faites en Arménie au sujet du Paléolithique supérieur sont assez superficielle, mais déjä les résultats présents indiquent que Ie Paléolithique supérieur ici dégagé ne peut pas etre rangé dans l 'Aurignacien. Puis il semble que Ie Paléolithique supérieur de cet endroit est plus proche au développement du littoral oriental de la mer Noire que de I'Europe orientale. 128 Les stations paléolithiques pres de ľembouchure du Don dans la mer d'azov ou de celie du Dniestr dans la mer Noire sont situées sur les importants endroits géographiques et dans Je cas ďune migration des civilisaticms paléolithiques supérieures du Proche-Orient vers l'europe ces stations devraient se trouver dans Ie centre de ľinterpenétration. Dans ces rayons ii y a une concentration assez dense du peuplement paléolithique supérieur, 129 lequel ďa pres P. 1. Bor iskovskij et N. D. Praslov 130 se distingue du Paléolithique des régions plus septentrionales. Les chercheurs cités ont accentué en effet que ces stations-ci n'étaient pas en contact avec ľévolution au littoral de la Méditcrrannée et en Afrique, ils se tournaient ä ľopinion ďapres laquelle ce territoire jouait Je rôle clu médiateur parmi les régions mentionnées. I l est bien certes que dans aucune région au Nord de la mer Noire nous ne rencontrons pas de monuments de la tradition aurignacienne qu'on pourrait attacher ä l'aurignacien centre-européen ou proche-oriental Merne ni Ie site, souvent cité, Surcne 1 ä Ja Crimée avec une industrie en esscntiel de la nature aurignacienne ne peut pas etre considéré comme une inter-station au cours de la migration déjä c'est pour cela parce qu'il parait trop récent en Ie comparant avec l'aurignacien plus ancicn de l'europe centrale. Cela concerne les assises inférieures et moyennes qui fournissent outre des grattoirs carénés, des grattoirs sur lames, des grattoirs circulaires aussi des outils bifaciales et moustéro'ídcs. De plus ii y a des lamelles ä bord abattu ä cause desquelles on a mis en parallele celte station-ci avec celie de Krems-Hundssteig en Europe centrale. Mais Ie grand nombre de burins sur troncaturc et ľa ll ure totale ďou t illage ne permettent pas unc comparaison de ces pi ece~ que seulement avcc les phases moyennes et plus récentes du peuplemcnt aurignacien en Europe centrale. Au surplus, les burins abondants indiquent des rapports a ľévolution sudeuropéenne du Paléolithique supérieur, 0!1 ces outils en comparant avec l'europe centralc sont trop typiques et beaucoup plus nombreux. Cette route de la pénétration aurignacienne en Europe centrale ne peut pas etre attestée aussi ä cause de cela, parce qu'en réalité entre les régions littorales de la mer Noire et les Karpates orientales jusqu 'a la région de K iev ii n'y a pas un peuplement aurignacien. Dans ľexposé présent nous avons déjä éclairci cette question plus haut et pour Ie moment nous ne pouvons que démontrer de nouveau qu'il n 'y a que peu de stations ä proximité des Karpates ou en Podolie qu'on pcul mettre en rapport avec Ie peuplement aurignacicn centreeuropéen et elles ne sont situées qu'ä la périphérie. La route nord-afrique de Ja pénétration aurignacienne au Sud-Ouest de l'europe fut déja rejetée par presque tous les chercheurs el alors ii ne faut pas nous en occuper. Et maintenant nous arrivons ä la plus réaliste conception ďune route possible pour une migration fortuite de l'aurignacien du littoral oriental de Ia

57 K OTÁZKAM rôvoou. TRIEDENIA A RQZ$fRENIA A URIGNACIENU v EURÓPE 313 Méditerrannée en Europe en traversant!'anatolie et les Balkans. Cette route était acceptée par la plupart des chercheurs pour les motifs logiques. C'était cependant déjä V. G. C h i 1 d e 132 qui admit que jusqu'ä présent aucune station - située dans celte direction de la migration - ne fut pas mise constamment sur Ie merne grade des stations aurignaciennes de l'europe. II a encore noté une densité plus petite des gisements aurignaciens avec des pointes osseuses sur Ie territoire ä ľest du Danube et ďapres lui la migration de l'aurignacien n'était que peu documentée. II a songé, peut-etre, ä côté des Balkans aussi ä l'asie mineure, ou selon quelques chercheurs Ie peuplement aurignacien n'est affirmé que dans certaines régions peu recherchée encore D'apres les pieces publiées ii est problématique, s'il s'agit de l'aurignacien classique. L'activité des instituts anglais et allemands de recherche dans ce pays suggere ľidée ďune position clef de ce territoire en ce qui concerne la solution de la migration pas seulement au Paléolithique mais aussi au Néolithique. L'importance de cette région est bien connu pour les instituts mentionnés et quant ä la solution de ces problemes ce n'est que ľavenir qui peut donner une réponse. M. P fa n n e n s t i e 1, en habitant plus longtemps la Turquie, fit déja remarquer 136 que les découvertes en Anatolie étaient liées aux découvertes paléolithiques en Palestíne, en Syrie, en Mesopotamie, au Caucase, ä la Crimée et en Bessarabie, mais ii est difficile ä constater, si ces trouvailles se trouvent dans un centre ďoľt émanaient des courants culturels de!'anatolie ou si!'anatolie représente un passage de ces civilisations. Pour nous la région la plus intéressante de la Péninsule balkanique est celie clu Bas-Danube, avant!out ce sont la Bulgarie et la Roumanie. Ces pays, surtout la Bulgarie, se rattache quant ä la géographie immédiatement ä J'Asie mineure et dans Ie cas ďune migration aurignacienne véritable, elles devraient fournir des preuves déterminantes. Des Ie commencement cependant ii est ä noter qu'il est bien difficile ä trouver dans ces régions des pieces lesquelles on pourrait désigner comme l'aurignacien classique. De prime abord la Bulgarie - un pays avec la position clef - nous apporte une déception parce que les découvertes ďici ne peut etre classées comme aurignaciennes qu 'a vec beaucoup de critique. Pas merne Ie fragment ďune pointe en OS, considérée comme une pointe d'aurignac 137 de la grotte de Moravica, ne peut pas etre définie netternent comme une pointe ä base fendue, car sur ľendroit, ou elle fut brisée, la fente n 'est pa~ ďune qualité assez persuasive. 138 Cette trouvaille est accompagnée aussi par une Jame pointue avec des riches retouches ä bord, qui est familiere ä l'aurignacien, puis par des éclats pointus et discoldes. Si nous admettons que ces découvertes appartiennent ä l'aurignacien, pourtant elles sont peu convaincantes pour établir sur elles des théories sérieuses. A ce hut ne sont pas non plus appropnees les découvertes de grotte de P ešč, 139 ou les out ii s en os ne nous indiquent pas des pointes typiques ä base fendue, rnais plutôt des pointes osseuses avec wn trou régulier perforé ä ľextrérnité inférieure. II sernble que dans cette grotte les deux assises plus inférieures nous fournissent un mobilier tres ancien du Paléolithique inférieur. En ce qui concerne la typologie cependant ces pieces sont si peu prononcées et convaincantes qu'il est difficile ä les mettre en parallele avec l'aurignacien centre-européen. Dans tous les deux cas ii s 'agit des trouvailles classiques de grotte avec une prédominance apparente des outils pointus. Partout les grattoirs carénés et les grattoirs épais ä museau Iont défaut, ceux-ci existent aussi dans les phases plus anciennes de l'aurignacien centre-européen bien rarement. Le mobilier des autres sites bulgares par exemple Mirzlivka, Bačo-Kiro et Temna ta Dupka 140 est encore moins convaincant. Ou gisement de B ačo Kiro on cite 141 merne deux couches de l'aurignacien moyen, ľune ďelles contenait une pointe en os, des lames ä retouche et des grattoirs sur lame, ľautr e comprenait ä côté des pointes encore des lames, des grattoirs sur lames et des grattoirs carénés. Cette grotte-ci on met ďhabitude en parallele avec les découvertes de la grotte d'istállóskó. II semble que la substance de la ressemblance de ces deux industries c'est la prédominance des arrnes de chasse. II est indubitable qu'en Bulgarie aussi s'ébauche un fondement pour le développement des civi lisations du Paléolithique inférieur avec Ie caractere aurignacien, cependant décidément - au rnoins pour Ie moment - la Bulgarie ne fournit pas des gisements convaincants lesquels mjjiteraient en faveur de la théorie de l 'origine orientale del 'Aurignacien. Une situation bien sirnilaire est au nord clu Bas-Danube. En dépit de nombreuses publications des archéologues rournains nous n'avons pas un tableau complet du Paléolithique roumain. On fait publier toujours seulernent les choix des gisernents,

58 314 L. BÁNESZ selon lesquels ii ne se peut pas faire des conclusions quant a la nature des pieces. Les outils clu type aurignacien ne se retrouvaient qu'isolés en Valachie et en Olténie a Baia de Fier et a ~uharul. De ces deux sites ii y a peu de piéces publiées 142 par Iesquelles ľexistence de ľaurignacien dans cette région n'est que faiblement soutenue. Ni de la province roumaine située ä ľest des Karpates, nous rne connaissons pas des gisements qu'on pourrait désigner comme aurignaciens. L'évolution des stations paléolithiques de cette contrée surtout dans Ie bassin fluvial clu Pruth tend déjä. vers celie clu Paléolithique inférieur de ľeurope orientale et elle présente peu de qualités communes avec Ie développement clu bassin karpatique. 143 Quand merne aux environs des passages des Karpates orientales on rencontre des sites avec le mer bilier aurignacien, a!'est ou au Sud des Karpates ii n 'y a pas des industries aurignaciennes a vec lesquelles ils seraient en contact. L'une de ces gisements est la grotte de Pe~tera pres de Br a~ov, ou ä ľhorizon clu Moustier récent attache en superposi tion celui de l'aurignacien moyen. 144 Un autre site oriental karpatique c'est Ceahläu, connu par des recherches nouvelles et aussi plus anciennes, comporte avec une série de gisements aux alentours assez vastes des découvertes aurignaciennes et pré-gravettiennes 145 ( Ceahläu, Ceahläu Dirtu, Bistricioara ). L. V ér t es qui prenait part aux recherches a signalé que dans cette région ii se pouvait établir la séquence ďévolution a partir de l'aurignacien II jusqu'au Néolithique. 146 C. S. N i c o 1 ä es c u - P 1 op~ or en distinguant au Paléoli thique de la Roumanie ľaurignacien inférieur (W 1/2), l'aurignacien moyen (W 2) et ľaurignacien moyen évolué (Pré-Kostenkien, la fin W 2) allégue qu'ä la vallée de la Bistrifa notamment a Cetetica il trouve les premieres phénomenes clu Paléolithique supérieur, dans lequel apparaissent ä côté de la technique laminaire aussi les traditiones clu Moustérien et clu Clactonien. 147 Les contacts de ces régions aux Balkans ne sont pas affirmés. Les rapports de ces découvertes ä l'aurignacien centre-européen ne sont pas pour Ie moment nettement attestés. En Transsylvanie la situation est peu claire, car les découvertes désignées par M. Ros k a 149 et par des autres savants comme aurignaciennes appartiennent selon plusieurs chercheurs plutôt au Szélétien ou au Gravettien. La parenté culturelle et ľäge du gisement pres de Boine~ti dans Ie bassin fluvial de la Haute-Tisza ne sont pas parfaitement confirmées. C. S. N i c o l ä es c u - P 1 op~ or et E. c o v á c s 150 citent de se gisement des lames a retouche et des grattoirs doubles, qui pourraient étre rangés aux phases plus récentes de l'aurignacien. La Yougoslavie en la comparant avec la Bulgarie et la Roumanie apparait comme un pays mieux recherché. Ce ne sont pas non plus les stations alpines mais aussi les sites dégagés dans une région plus vaste de Yougoslavie dans les années dernieres qui en témoignent. L'Aurignacien ne justifié que depuis peu en Slovénie, fut découvert aussi aux alentours de Dohoj. Une concentration plus forte des stations paléolithiques est autour des rivieres Usora, Bosna et Ukrina. 151 Pour ]. Ba y e r et S. B rod a r c'cst Ie groupe de Karavanky qui a présenté Ie fondement ďune élaboration ďune série spéciale de l'aurignacien. lis ľont <lésignée l'olschévien; Ie peuple de cette époque vivaient aux grottes a ľinterstade w 1/ Plusieurs chercheurs ont signalé ľessence de 1'01- schévien et ils Ont mis ces pieces en relation avec ľaurignacien proprement dit, c'est pourquoi alors ii n 'est pas nécéssaire de nous rentrer ä la question de l'olschévien". II est bien important cependant que les découvertes olschéviennes" connues de Ja Yougoslavie de la grotte Mokriška jama, Lokve et Potočka zijalka représentent les plus anciennes industríes du Paléolithique supérieur a ľorigine de W 1/2. On peut les mettre en parallele aussi typologíquement avec les découvertes de l 'Aurignacíen ancien de Tchécoslovaq uie. 153 Hors de ces stations l 'Aurignacien est confirmé encore par les sites récemment dégagés a Crkvína, Mala Gradina, ou en 1962 une assise riche en pieces aurignacíennes de type relativement fruste a été découverte, 154 puis a Visoko brdo ou a Luščié pres de Kulaši, ou ľaurignacien plus récent avec des élements gravettiens s 'est retouvé dan s la couche culturelle. Dans cette série de stations paléolithiques aux alentours de Dohoj ii y a encore un grand nombre des pieces du Moustíer (par exemple ä Kamen Crkvina II, Grabovca brdo, Krndija, Gradina, Danilovéa brdo) ou aussi des sites comprennant Ie matérie! moustérien et aussi celui de l'aurignacien (p. ex. Crkvina, Visoko brdo 155 ). L'occupation est attestée de ľaspect culturel du Moustérien au Gravettien. Le Moustérien contínue ici par Ie Moustérien plus récent avec des traits grossiers. D 'apres D. B a s 1 e r Je Moustérien européen fut en contact avec l'aurignacien nouveau-venu. II discerna, dans cette région, deux phases aurigna-

59 K OTÁZKAM PÔVODU. TRIEDENIA A ROZšlRENIA AURIGNACIENU V EURÓPE 315 ciennes, l'une plus ancienne el ľautre plus récente. Selon lui Ie plus marqué Aurignacien plus ancien fut découvert a Mala Gradina, ou nous recontrons des éclat,s plus larges sans des bulbes prononcés, des gigantolithes et des grattoirs carénés en nucléi. Sur quelques outils ii y a une retouche graduelle marquée bien. Les retouches sont sur tout Ie circuit. D. Ba s 1 e r met en parallele l'aurignacien en Bosnie et en Herzégovine avec l'aurignacien plus ancien d'italie, en merne temps encore avec ľaurignacien classique ďltalie et de France et enfín avec l'aurignacien de Hongrie Ostállóskó). En cffet, les criteres typologiques de D. Ba s l e r sont tres similaires ä ceux par lesquels nous caractérisons merne les phases plus anciennes de ľaurignacien de Tchécoslovaquie. D'apres cela nous supposons qu'en Yougoslavie ii s'agit ďun développement pareil qui résulte évidemment du Moustérien local. C'est pourquoi alors qu'il n'est pas par hasard que L. V ér t es a également déduit l'aurignacien II centre-européen" de la série 'subalpine de staions paléolithiques. S. B rod a r a signalé également aux pieces de ľaurign acien soi-disant primitif avec la nature moustérolde en égard aux découvertes de Potočka zijalka, Njivice, Mornova et des autres gisements et ii s'cst posé la question s'il s'agirait ici des représentants de ľaurignacien primitif Ie plus ancien dans cette région. II a considéré avec certitude que la tradition du Moustier y était tres profonde et ii n'a pas exclu la possibilité ďune évolution du Moustérien jusqu'au Paléolithique tardif. Cette fa~on de voir nous semble plus juste que celie de D. Basler et nous pouvons etre ďaccord avec elle. II est bien important de savoir encore qu'il existe ä côlé des découvertes avec une détermination discutable la station paléolithique de Risova ča, la civilisation de laquelle a été déterminée par B. G ave 1 a 157 comme Ie Moustérien V- VI et elle appartient dans W 1/2. La survivance du Moustérien au premier interstade du Wiirm, c. ä. d. ä ľépoque de la floraison de ľolschévien" qu 'on range ďhabitude aux phases plus anciennes de l'aurignacien centre-européen, fait voir la possibilité ďun contact de deux industries et aussi de la genese de l'aurignacien en Yougoslavie du Moustérien indigene ou alpin. II est ä noter cependant un momment intéressant quil ne milite point en faveur de ľimportance chronologique des pointes en os ä base fendue''. Pour la majorité des chercheurs ce typ ďoutil sert pour discerner l'aurignacien 1 de l'aurignacien II, pour Ie dernier c'est encore la pointe osseuse du type de Mladeč qui Ie caractérise, c'est ä dire une pointe allongée, en essentiel une pointe de losange avec la partie basilaire plus courte et plus large. Dans la plupart des cas les pointes en os ä la base fendue se retrouvent dans Ie mobilier aurignacien Ie plus ancien, considéré comme l'aurignacien I. L'existence de tous les deux types des pointes osseuses dans Ie merne ensemble découvert par exemple dans la grotte Mokriška 158 n'est pas suffisamment élucidée. Merne L. V ér t e s 159 qui veut expliquer ce phénomene par la présence de l'aurignacien II sous ľinfluence de l'aurignacien 1 dans celte région, n 'a pas pu donnct une solution jugée au sujet de la coexistence et de la succession de ces stades et c 'est pour cela parce q u 'i 1 y a des pointes en os du type de Mladeč pas seulement dans Ie mobilier aurignacien mais aussi dans celui du Szélétien, un fait prouvé par F. P r o š e k en II n 'est certes que tous les deux types des pointes osseuses sont bien typiques pour les plus anciennes phases du Paléolithique supérieur, avant tout pour l'aurignacien. On rencontre ces types cependant en Europe centrale et dans la plupart de l'europe du reste et merne au Proche-Orient uniquement dans les cavernes. A cet endroit je veux signaler de nouveau ä ľexistence des pointes du type de Mladeč dans la couche 4 de ľabri II ä Jabrud. 161 II est connu que cette assise a été rangée dans ľaurignacien moyen du Proche-Orient et on ne peut mettre en parallele cette couche-ci qu'avec les phases plus récentes de ľeurope centrale. Cette circonstance aussi témoigne de ľimpossibilité ďune infíltration aurignacienine de l'asie mineure ä l'europe centrale. Si nous prenons en considération l 'inégalité de ľévolution au Paléolithique supérieur, nous ne serons pas frappés par les tendances diverses ďévolution et par les différents fondements, ďoti sortent les civilisations paléolithiques supérieur. Dans Ie présent exposé nous avons eu déjä ľoccasion de nous assurer de la variété de ces bases de ressort, des phases diverses de développement et merne de la destinée ultérieure de l'aurignacien dans les régions différentes. Les variétés entre l'aurignacien de l'europe centrale et celui de l'europe occidentale ont été constatées ä part de nous par la plupart des chercheurs. D. S on n ev i 11 e - B or d e s 162 a également supposé qu'en Europe centrale ii y avait Ie type ďun tel Aurignacien, qui se discerne de ľaurignacien de France avant tout quant aux outils lithiques. H. Mo vi u s 163 a aussi partagé ľopinion qu 'en Europe centrale il est nécessaire ďaccepter

60 316 L. BÁNESZ une civilisation aurignacienne locale ( Olschévien), lequel ne se rattache pas ä ľaurignacien de France. En songeant aux résultats de ľexposé présente ii faut etre ďaccord avec ces opinions. D'apres nos études nous ne pouvons songer ni ä présent ni pour ľavenir ä chercher ľorigine de l'aurignacien dans -Ie pays celui-ci ou celui-lä, mais ii sera nécessaire de faire une étude profonde du mobilier plus ancien de différentes régions. Merne si nous pensons aux réserves soi-disant (c'est ä dire Ie manque des recherches et des publications dans certains pays) il n 'est pas bien possible de se référer d 'une fa~on sérieuse en vertu des trouvailles isolés et mal stratiphiés aux sites, lesquels ďapres ľavis de beaucoup de savants, doivent etre des points de jonction entre les stations centre-européenne et les gisements du Sud Est (c. ä. d. de ľasie mineure et du Proche- et Moyen-Orient) et par suite nous ne pouvons pas penser ä ľinfiltration de l'aurignacien de ces régions-lä dans nos pays. En Europe occidentale, ľexistence plus tardive quant ä ľordre chronologique de l'aurignacien ne doit pas alors etre expliquée par ľarrivée des colonistes aurignaciens en France ä travers de ľeurope centrale parce que ďune part il y a entre les Aurignaciens de ces régions de grandes variétés et ďautre part la succesion et la tendance du développement ä l 'ouest était tout simplement bien differenciée en sortant du subassement indigene plus ancien. L'évolution dans les différentes parties de ľeurope, de l'asie et de l'afrique quoiqu'elle suive Ie marche ďun procédé en essentiel homogene, est pourtant partout diverse ďune maniere concrete. Nous rentrons encore ä la question du peuplement aurignacien de nos régions tchécoslovaques. En étudiant Ie remphssage matériel des ensembles aurignaciens nous avons signalé en commun avec les autres chercheurs cités au réel 170 que Ie peuplement aurignacien de Slovaquie orientale apparut en rapport étroit au Moustérien beaucoup plus tôt qu'en Moravie, ou par contre Ie peuplement aurignacien présente des rapports plus parentés de la tradition levalloisienne. 171 Si nous observons profondément les problemes levalloisiens en Europe centrale, nous arriverons ä ľopinion qu'en Europe centrale en effet il est difficile ä parler ďune existence indépendante du Levalloisien. II est plausible que les trouvailles, désignées comme un héritage levalloisien, ne soient rien de plus que des pieces travaillées par la technique spéciale, dans notre cas par la technique leva!- loisienne. Done en outre ii ne se peut expliquer que fa techniq ue levalloisienne de la fabrication des ou1ils lithiques est oonnue tandi's que nou 1 s ignorons Ie Levalloisien dans Ie sens strict clu mot. La technique levalloisienne fut découverte également dans les autres gisements d'europe de merne que la technique de Moustier. Mais un contact immédiat de l'aurignacien avec les stations concretes du Levalloisien et celles du Moustier est peu prouvé et c'était déjä K. V a 1 o c h 172 qui a insisté sur cela. Les savants étrangers et aussi les nôtres ont déduit l'aurignacien morave du sud-est. Parce que l'aurignacien découvert en Slovaquie orientale est plus ancien que celui de Moravie, B. K 1 í m a 173 a auribué de cela a l'aurignacien une origine orientale. Pour ľorigine orientale de l'aurignacien s'est engagé également K. V a 1 och qui a changé sa fa~on de voir en temps dernier, en rédigeant les découvertes de la grotte de Býčí skála. Selon ses analyses préliminaires il constate pour les pieces de cette caverne qu'il ne s'agit pas du Moustérien, mais a côté du pourcentage haut des formes frustes, ii est possible voir dans les burins nucléiformes et dans les grattoirs des prototypes de ľoutillage aurignacien. II attache ľindustrie en silex typogénétiquement ä l'aurignacien. En meme temps son attention se fixa également sur la participation du Tayacien dans la formation du fondement de l'aurignacien morave. 11 suppose que l 'Aurignacien morave a ses racines au moins en partie dans Ie Paléolithique moyen centre-européen. C'est Ie merne cas en Moravie et également en Slovaquie orientale, dans la vallée du Hornád, ou ii est connu en effet une phase trop ancienne du peuplement aurignacien, mais dans son rayon ii n'y a pas sur les memes sites des stations expréssement du Moustier (sauf Kechnec Ill 175 ou Ie peuplement aurignacien ancien était tres peu représenté). Les stations du Paléolithique moyen apparaissent seulement plus lointain, dans Ie bassin fluvial du Haut-Hornád dans les régions des travertins des Spiš ( Gánovce, Hôrka, Hranovnica, Beharovce).176 D'apres les études préliminaires de ľauteur les trouvailles des stations moustéroi:des de Spiš sont caractérisées par une industrie trop microlithique, dans laquelle Ie quartz véneux et les radiolarits prédominent. Dans la région de Spiš, située sous les Hautes Tatras on rencontre l 'industrie du Paléolithique moyen du dernier interstade (R- W) et du Wiirm plus ancien. Toutes les découvertes proviennent des

61 K OTÁZl<AM PÔVODU. TRIEDENIA A ROZšlREN IA AURIGNACIENU V EURÔPE 317 assíses culturelles bíen datées. En faísant le compte de toutes les couches et les sites dans ce rayon nous rencontrons icí au moins 15 assises indépendantes avec Ie mobílier du Paléolithique moyen. L'analyse préliminaire au sujet de la morphologie et de la typologie des pieces oríginaíres de ces gisements et de ces couches a montré que la technique de la fabrication des outils s'explique par la qualité de la matiere premiere. L'outíllage en sílex était taíllé en éclats ou en nucléi. Les outíls du jaspe étaient dégauchis ďune part par ľutľlisation de la technique levalloisíenne ďautre part par Ja techníque clactonienne tani qu'íl se peut faíre la conclusion ďapres Ie dégauchissement des planes des frappes et des bulbes. Parmi les outíls ce sont les racloirs quí sont prédominants (racloír simple convexe, racloir simple droít, racloír ä retouche abrupte et tra versa Ie). Les poíntes sont relatívement fréquentes et typologiquement varíées. Les éclats ont en majoríté une base retouchée. Toutes les couches et tous les sites comportent des éclats denticulés et des outils ä encoche. D'une grande ímportance typologique est Ie petit grattoir caréné de Beharovce en quartz blane avec les pístes de petits plans de frappe sur tout Ie circuit et Ie dos élevé retouché, celui-ci correspond typologiquement aux grattoirs carénés de Kechnec 1 dans la va!lée du Hornád du merne type et de la merne allure, ou íls existent dans la plus ancienne phase de ľaurignacien moyen (fig. 2: 8). Les memes pieces microlithiques et les memes matieres premieres nous rencontrons aussi dans toutes les índustries aurignaciennes anciennes et moíns anciennes dans Ie bassin de Košice ou les outils moustéroi'des des habitations citées composent seulement un tíers en comparaison aux types du Paléolithique supérieur. 177 Dans la plupart ii s'agit des types lesquels nous fournissent les sites mentionnés de Spíš. II y a parmí ceux des pointes triangulaires, des éclats poíntus ä base grosse, des éclats ä cinq flancs et avec deux pointes, des outils díscoldes, des racloirs símples convexes, simples droits et convergents droíts ou des racloirs convex ä retouche abrupte. II est sans doute bien intérressant que ces découvertes plus anciennes, pour lesquelles en ce qui concerne la morphologie et la technologie ii est possible se servir des memes ou presque des memes críteres que pour les industríes microlithiques de travertin de Spiš, ne sont plus lointains ďici qu'envíron de km de distance. II est frappant aussí que ni en Spiš in en Pologne méridionale nous ne connaissons aucun gisement, ou nous pourrions suivre la piste ďune reflete de ľévolution postérieure de ces industries moustéroides de Spiš. La dírection uníque pour Ie développement ultérieur des sites de Spiš c'est alors la région du Moyen-Hornád avec les gisements cités (surtout Barca II) dans Ie bassin de Košice. En outre, ii est intérressant que ľaurígnacien et Ie Szélétien, c'est ä dire les industries du Paléolithique ~upérieur, ont!eur introductíon dans W 1/2, tandis qu'en W 1 - au cours de cette époque eut lieu Ie changement de ľinterglacíaire chaud dans un climat brutalement froid - nous ne connaissons sur notre territoire que les phases fínales du Moustérien. D 'a pres les observations faites par F. Prošek et V. Lož e k 178 les époques froides ont formé des unités grandes et elles ont donné ľoccasion pour une chasse spéciphíque sur quelques anímaux qui prédominent numérotiquement. Et pour cela si nous attribuons ľamélioration des moyens de production aux conditions de vie plus dífficiles pendant W 2, ii est alors possible ľadmettre également pour W 1. II est alors bien naturel qu'avec Ie changement de ľínterglaciaire (R- W) chaud en glaciaíre froid et en établissant un rapport entre ľassaut du glacier baltíque et de la conversíon en glace de Tatras nous comptons avec un recul du peuplement aurignacien uniquement dans la direction méridionale. Les conditions rudes sous les Hauies Tatras et Je recul de la faune et la flore avant Ie glacíer baltique el la conversion en glace de Tatras ont pu obliger les habitants de Spiš, accoutumés aux époques et aux sources ä un recul dans cette directíon. En égard du changement clímatique présent el postéríeur dans l 'interstade succédant el de merne en songeant ä la maniere de la chasse on peut supposer dans cette élape du peuplement plus ancien des mouvements des habitants déjä aurignacíens pas seulement au nord (les radiolarits karpathíques dans la région de Cracovie) ou au nordest (les radiolarits et les obsidians en Podolie), mais íl se peut également présumer les grands mouvements des groupements des chasseurs vers ľouest (Moravie). Pendant ces actions qui ont plus ou moins Ie caractere de chasse íls pourraient influencer aussi Ie développement du Szélétien qui prend sa na~ssance, ou pour rnieux dire, qui a pu naltre de merne dans quelques centres (par exemple dans les monts de Biikk, en Transdanubie ou en Moravie). Peut-etre ces influences onl pu etre tout mínces aux plus anciennes phases du Paléolithique supéríeur tandis qu'au cours de la phase débutants

62 318 L. BÁNESZ probablement un nivellement fort de deux industries paralleles a oommencé. Tandis que dans certains régions, surtout dans les supposés rayons natals (par exemple la vallée du Hornád et la Slovaquie occidentale) les deux groupes ont conservé!eur aptitude générale et particuliere presque intacte de ľinfluence réciproque, ii est intéressant de voir 1me parenté plus profonde de ces deux groupes sur les régions périphériques de ces deux industries (par exemple certains sites en Slovaquie orientale et en Podolie, et merne dans la partie méridionale de ľeurope centrale). Nous rencontrons plus ďarguments en faveur ďun rapport de ľaurignacien avec Ie Gravettien. Maintenant ä peu pres dans aucun pays et spécialement pas en Europe centrale on n'attache plus la notion ľaurignacien plus récent (Ie Gravettien) de H. B re u i 1 aux stades aurignaciens. Si nous voulons indiquer que Ie développement du peuplement aurignacien sur Ie territoire de la Tchécoslovaquie et aussi dans les autres pays prit la direction vers ľétape, laquelle précédait ľapparition et ľévolution du Gravettien, nous ne voulons contester en effet la rôle sérieuse des impulsions nouvelles de ľeurope orientale pour la formation et Ja cristallisation de nos rayons gravettiens. Nous ne voulons que faire remarquer ďaccord avec F. P r o š e k et V. Lož e k 179 et en commun avec les autres chercheurs tchécoslovaques que dans Ja phase pré-gravettienne du peuplement aurignacien (Barca 1 - les constructions plus récent, Boršice et indépendamment ďeux Ie peuplement de Tibava180) en conséquence de la trans[ormation (climatique et géologique) clu milieu naturel ii est survenu un développement rapide de ľindustrie laminaire proprement dit, celle-ci se développe sur les traditions <lu fort peuplement aurignacien jusqu'ä la limite de W 2 et W 2/3 par une évolution continue indépendante. L'augmentation naturelle des outils laminaires de la tradition du Paléolithique supérieur (avant tout les James, les lamelles et les lamelles ä dos abattu), ce n'était qu'un phénomene acces~oire du développement intérieur et de ľévolution de ľindustrie fendue de tous les gisements. Au cours du développement déjä gravettien, ä ces découvertes se sont attachés cl 'une part des élements, qui sont un argument net de ľinfluence de ľeurope orientale, ďautre part des élements, associés avec ľévolution de ľindustrie gravettienne particuliere et avec un enrichissement naturel sous ľaspect clu temps de la collection ďoutillage par des nouveaux instruments nécéssaires quant ä!eur fonction. Traduit par Z. Lányiouá

63 SLOVENSKÁ ARCHEOLÓGIA Xlll- 2, PAHHECRAB~HCKME flam~thmkm HA 3AflAllHOM 6YľE (ílo ~IATEPllA.llJ\M PACl \OnOH nocejiejlj!ja. y C. PJtln lleba, JlhBOBCl\Olil OBJIACTM) njia f~hm MP f~alll1jiobj4li BAPAll Qt1 e 111> 11anrni.1r.1 AJJ Ma111m pamreii nctop1111 C.flallllll lllljlll('tch 11ay ro11110 CJlallHl ICl\HX ua MHTlllll\011 llil'hljiu lltopo ii llojlobllllhl nepooro Tbl CH 'le.11et a 111eii :>pi.1, xapa1ncp11:lyemblx namrt111e~1 JICl'1il(J'llľľl' J lhll 0 Jl('llllOii l!ocy/lhl H llojhlblm OTCYTCTB ll C~t ľoll 'lilplloii. Jl.o ll C}lan11ero opemehll fliutntll Jll.:11 :ITOľ() lll'pllojlu llc 6blRI! 11a11eCTllbl, ecjltl II(' Y'l llthlllilth lll'uoji hllloťo lwjlll 'ICCTOa 1.;na AOB II OT)\('}lhllhlX 11axono1,, llc cnnaa1111btx HU c noce.r1e111u1m11, 1111 c ~1or11nbm11rnM11. Aouo.rJbno JVl1tTe: 1i,111,1ii cmrn1111c1,11x np ľ1111 octcii llcf)lloh IH'l\OTOphtC JtCCJie)l.OBaTe.1111 }lamo OTJlllllaJlll cy~e CT11011a1111e n11rnx 11;Dtr1T11111w11 noo611j,e, a 1wa11.b1 VI - V l':iyc11ľ i.1TaJ111Cb c11raat1> c na MHT11111'a~111 1cp1111xo11c1<oii HyJ11>Typh1.' B apxťo.11or 'c1wii J111TopaType nehotopoe npem ll ľocllojlctbolla MllOllJIO o 6ecnpepb111HOM cy11lcctuo11a ro111rn1rnoro Hpyra 11 c pe1j.e cnau1111c1wro 11acpm a 11p0Tm1rn ocero nepnoro ThlCJl'lť.llCTl t H, 11a a11 c 11e phojw i<y.tibtypll flojicii uorpe6t 1111ii. [~ C J l<t J l l!c h lloílbltl\11 THilO JlO ľll'icc IW ľo ('()lloct<llljl()llllh ro11 tap11oii IlOCYAbI 'IC PllHXOllCl\O ii l\yjlh'rypr,1 c ľ ap11oií J<epaMu- 1.;olí V f 1 ľ CT. 11 (ÍOJICC llo:l]lllcťo npemehji, a Ha :noii oc11011c 11i.11l1111ra1111ch npeanonomemr.fl o nepcpact<lllllll 11 llt\m JITll 111\011 ~1epHfl XOBCKOJ! "Y TJbTypi.1 11 Jlpcu11cpycc1mc namhtmmn. EcTecT11e11110, 1To cnc.na1111 b1e Bb1110.u1>1 HymAa IOTCH II 11epeCMOTJlť. TCJJbllO BJlllflJIO l{pomc TOľO 11ce :)TO OTpnIJ,a II A<D"C TOpM03JlJIO pa60ty aa- 11pan.11e1111y10 11a ui.11111j1e1111c H 11ccJJe,U011am1e C.!Jaun 11c1rn x 11aM 11T11111<011 ccpcn1111 M nepnoro T1>1cn 1CJIOT1111, 6ea llollllmullllh l\otop1.1x HOB03MOIB- 110 pernatt, c.11om111.1e 11011poc1>1 11cTop1Piec1<0ro paanut11n BOCTOlflff,IX C.'lólllJlll 1\<11< 110 BTopoií, Ta"}[ B 11ep 11oií <' 11Pp11oro Ti.1cn 1eJJcTnJI narueií Opbl a 1w, r.11a ii 11p11' ii 11eAOCTaToq11oro uay rn aM11T1111 1<0 11 nepnym ot1c'pťjli., VI- V l [ nn. JIBJIJieTcn, J1 c;1om11octi. 11x 11i.11111JieHHJI. H11 y noce;1e11uii, HM y 60JI bllll!llctihl MOľJI J I hll lll\011 ~Toro 11peMe " u11cu11n1x npuanarwn. l laxo1.1; KU :noro nephoaa 11a JIOllCPXHOCTIT 3CMJI I[ nona,uajotch 0'1Cllh pe.u1<0. l{ p o Mc TOľO Olllf,.-a., 11pa BHJIO, Manoxapal\TCJ)llhl, ~I TO ycjjo>tmn et OhlACJIC- 1me 11x u OTACJ11,11y10 rpynny, oco6c a M11oroc;1oií111>1x namsitllhiu1x. Ilo:1TOMY 60JlblllllllCTT10 cnanfl 11cK11x namntm11<011 ccpc; ,1 I TMC11t1e11e THH OTKp1>1Th1 CJ1yi1aii110, 11p11 3CM111111i.1x pa6on1x 11n11 n npoij,ecce pac1w1101\ JHIMHT11 111wo.upyrnx nepno11.oo. Tal\ 6i,u apy;i.;e11b1 H pamiec.11a- 01rncm1e nocejie y c. P111111cn, HaMc111w- B yr CHoro paiio11a, Jl i.uo11c1<0ii 0611acTJ1 na ypo<111 11\ax Baa1mf.IJ.e, ľopoxou 1c 3~rnyT, 1111J \11ecn npca MeToM llilctoh UJ,eii J1 y6j11 1t(i1I~Tlll. 11 p1r 06cJ1e.uo- 11amrn no11e px11oct11 11a y p. Baa111111le 61.1J1a 06-11apya<e1rn APCB11cpycc1<an HcpaM111<a rnaortblm o6paaom VIII- XI nn.; 11a yp. :ľopoxon n 3al\yT Ha llobepxhoctl1 11aii11.011i.1 )1Cl(JllO'IHTe.llb110 MaTep 1rnJILI nojieii noľjrn6e11m ii ~rep11nxonc1wro opcme HII u JIHlllh u 11po1wccc pac 1wno1\ 11a ncex Tpe x ny~11nax YAilJIOCb OT1<p1>1T1> c;1au1111c1wc nrnj111uj.a H 11.pyrue coopyme m1j1 TPCTbCií 1eTnepTn nepooro TbICJllJCJI OT USI. flocenemrn u ccnejj.onan 11c1> :ll\cne11.nij.11e ii pa~r CTnTyTa 06UJ.eCTne11 11b1X 11ayK AH YCCP 11 noe npe~rn. na111111an c '1950 r. no 1961 ľojl.. Omr BaXOAHTC.fl Ha pacctohllllll np116j1113ntejlhll0 0,5-1,5 KM 11.pyr OT APYra uecT11hl o.r111tepatype KaK nocenemm Pun11eo 1 (yp. Ba3ttnUJ.e), Pnn- 11en II (yp. ľopoxon), P11n11en I II (yp. 3ai.;yT).2 Ilocenemre P11u11eo l pac rnno na 10ro BOCTO"'IHOM CKJJOllO bllloľo M hl Ca n pu6mra n TeJlbHO n 0,5 1<M K ceucpo-11oct01<y OT cena, 11a1l. ne60jjbiullm 6e3hlMflHUJ.IM p y reiii<om. J\poMe coopyme 1111ii VIJl- JX IO. M. 3 a x ap y < H O. O. Pa T hl ~1 11c 1<p 1M111. u 1950 r. OA- 110 nonyaemjihflolllloo ilhijlfllllc (M 4) c 11CHJIJ0- '1HTeJibHO nemwi,i 1rnpaM11HOfr, HOTopoe OTHeCJJl1 '' Vll- VIT I 1111.: 1 Ta1wc me "rn1rn11le (M 7) c

64 320 Pamrecnaasmcrrne namrthmrn Ha 3anaµ.no~r Byro nennofc nocyµ:oii:, c1<01ni;eutp11pona1rnoii n neqh, 6hIJIO 0T1<pb1To B. B. A y 11 H x o M n 1954 r. 4 /R1rnmu,e M 4 HMeno '!etb1pexyronbhyio <f>opmy 11 61>1JI0 op11e11t11ponano cte1rnam11 no ctpanam cueta. Ero pa3mepi,1 4,5X3,5 M, rny61rna 1,1-1,2 M OT coupemehhoii noaepxhocth. B cenepo-3ana.zv10m YľJIY Haxo]:l.1rnac1> ne,11>, u1>1pe3aunah n MaTep1rnonoM nblctyne- octam.i;e, cneu;uajibho oc TannennoM no npemh coopymemrn ilm1rn11i;a. cdop Ma octa111.i;a irna.zi;panian, ero pa3mepi,1 1X1 M. Jl ell h MMeJia <f>opmy 6m13HYIO J\ Il0.!l;l\OB006pa3- HOl~I, ee OHyTpeHHHe pa3~tepbi 0,8X0,9 M. y netrn pac'mru;eua ne6onhman np1rne'i1hh! HMa. B ne'ih naxo.zi;nnucb ot.zi;enbnbie <f>parmehtbi nennoú CJ!aBSJHCl\0111 l\epamhihl FI HOCTH ll<hbotllblx. HecHOJibI\O <f>parmehtod nrnoi1 me 1<epaM11rm 11ar1t1.e110 a 3anonuemrn HMLI. H\11nHru;e M 7 HMeJIO np116mrnu:te11 bho 1rnaJ:1. pan1y10 <f>opmy H, n 0Tmrq11e OT npe;.~liayjj~ero, 6i,mo opnenn1pona110 yrjiamh no ctpanam cne Ta. Ero paamepbi 3,2X3 M, rny611na 1-1,3 M OT coupemennoi1: rronepn1ocnr. CTemrn: no.1y3emj1hn- 1m, B1>1peaa1u1Me 13 MaTep1,me, 6hIJJH no'itk otnec Hbre, non po13ni,1ľ1 H xopomo ytodtatihhltt. B ceuephom yrny pac<jjhi.j;eh MaTepmWBbrti BhICTyn OCTaHeu;, n, 1<0TopoM 6i,ma coopymena ne'1 b. Wop Ma rreqn 'JeTblpexyroni,nan, n11eru 1me paar.rnphl 1,1X0,9 M. H1rnrnnn tjactr, ne1jh coxpahirnach AOBOJlbTTO xopo1110, l\ YilOJI 'IaCTH'IHO o6pyuntjich 11a no.zi; H Ha non, a tjactnquo y.zi;epma11ch ua ypo1111 e 0,28-0,30 M Ha.zi; DOAOM. Cpe.zi;H rn11nhhoi1 06Maa1rn c paa13an a Hynona nbtaennnnchl onanh- 11i,re c11111ouw11h1>1e najihhh - xne6~i,1". B npo~ecce HCCJICJJ,OOaH t1fl ycta11on11e110, ~lto ne'ih pemohthpouajjach. B neií noa nepxnhm no.zi;om, aa11eraro H\HM 11p116JJH3MTeJlb110 Ha yponae DOJia, pacqh IU,etr llldhhhm, 6onee pahhhíi no.zi;. IlpocTpaHCTBO Memti.y nepxhmm 11 mrnurnm. rro.zi;amh 6hmo aanon- 11e110 CJJOeM H<eJJTOfc ľjihhbl TOJIIJ.\HHOH 0,16 M. y 11e 111aH HMa AtrnMeTpOM 0,55 M, yrny6ne1rnah u non ua 0,35-0,40 M. B rre rn, J<poMe ľjjhhhroií: o6ma31m, 11axoJJ,11JI11.Cb oonomkh nemrni1: 101. nc 111 oi,wa pac ncru;eha He6011 hiuah 1<pyr1ian nph- HepaMH- H'.epa~11ma, co6pa1-111an no npemh pac'iacnm no J1ou ilnijrncu;, ncrr ne1111ah, 01Jen1> <f>parmehtapnan JI c;1a6onmpaahtej1brraa. 01rn npeacta1111e11a 06JIOMl\aM11 11e60J1hWHX ropu.mon, n rmure J<OTOpl>lx 11ocTb Hepo1311an, 6yrpncTaH, 06J1'<er ne'ihoj~í. 11MeeTcH :ma 111Tem.1rnH npumecb111am0ta. Ilo13epx- Cy JVL no H0Cl\OJI hluim 601ree-MeHee coxpahhlluihm CH OoJIOMHaM, ropm1nc nmejih neci\ojihko 0Tor11y Tbll 1 1-iapymy 11e11<11m, AOBOJlbHO 0T4eTJlHBO BbtpameHHble DJie'IHIUl H TOJICTOe IlJIOCHOe }:(HO c He CHOJl bho nb1xo.zi;nru;11m Hapyn<y 1<paeM. B 11epn1efr 'IaCTI{ aanojmehhfi i luijjhiu; BCTpe JaJIHCb Ta1rn<e Memnre <fiparmentbl 6011ee 11oa;J,1iei1: l<epammrn, 0/l,HCllW 11a ro11 1ap11oii HX DOJIY II ne iax, Hal\ y1<aahmaet B. B. A y JJ H x,.zi;eta111>110 H3yllttmmri1 13Ce MaTepHa11b1 113 noce;ie1111h P11rrneu 1, BblCTynaJia HCIWIO'IHTeJlbllO JieDHaH <epam 11 l<a, 'ITO 11 fl03bojihjio BbI}:(eJHl.Th OllMCaHHbl e nrnmrcu;a n OT JJ;eJibHbli1 11a11601ree parrnhií: 1<0Mnne1<c, 1H)TOp1>11I ou OTHOCHT 1-: VI - 11alla11y VII nn. 11. ::J." Ilocene1rne PHm"ten II pacnonoa<euo 11a noc TO'JHOM Ol'<pa1111e ce11a aa1111maet IOilrnhiii II ce11ep11b1í1 c1mom.1 no o6ehm 6eperaM pe 11rn PyJJ, HH. B 3ana.zi;noii 'IaCnr noce;ie1111e npope3ano noneuoí1 AOporofr P11n11e 11- Pa1<0oyThl, c noct01>a ero o6pamnnet AOmrna pe<mn Pyt1.1nr. llnoru;all.b nocenehhh 6onhwaH, cenepuah ero qactb Ha ;ienom 6epery peq1n1 HMeeT OHOJIO 1 HM LI.zi;mrny M n nmpm1y, IOil<HaH 'lacth noce;remm 11a npanom 6epery pe'hm 11MeeT 01\0JIO 400 M u 1vm HY H M n w11p1rny. IloceJremrn OTl\PblTO abtopom ( ľ. c 1957 no 1961 r. na nem npoh3boahji11ch pac1<01 11rn fll\ cne.zi;h~heié JtlRCTHTyTa o6u~ectu. 11 ay1< AH YCCP. Ha nocenet11uc aanome110 'ICTMpe pac1wna 06- ru;eíi: nnoru;a.!j;bio 6,02 7 M m1. Jtfa 11n x Tp11 ( I - ll I) ua JteaoM 6epery pe1j1rn PyA <H, na yp. ľopoxou (p:ac. 1) H OAHH (IV) 11a npauom ee 6epery, 11a yp. 3a Jrnnar.rn". KynhTYPHbl M CJ1oii 110 ucex pac1wnax 3a;1eraJ1 ôonee-mehee pan110mep1rn. Ero MOu~nOCTh 11a TeppaTop1m, r.zi;e He 6bIJIO yľjly6n e 1111h1x 13 aemj110 lloctpoe", COCTaUJlHJia 01\0.TIO 0,5 M, B 11e1\0TOpblX MeCTaX ll.oxo]:l.mjia.zi;o 0,8 M. Bo ncex pac1<0nax nc1<pb1tbr c; iauh Hc1rne nmj 11-1n.a Ha'laJi a BTOpOÍI DOJIOBHHhl. J ThlCH 1eJ1CTIHI H. a., >1<KJnuu;ui,1e H xoanifot11e1111i.ie coopynrn1mh qepmlxobcl\oll "YJlbTYPhl, HpOMe TOľO, Ha o mp1.1- TOM ytlactl<e H3, JlCilOM 6epery pet11rn BCTpeqaJOT CH OT.!J;0JlbHbie <J>parMeHThl, a HllOľ.!J;a }[ Cl\OilJl0HHH HepaMHHH pau 11emene311oro npememr, u pac1wne III 0T1<pb1To o.zi;no. norpe6e1rne c TpynonoJIOiHe HHeM I<YJihTypi.1 urnyponoii HepaMlll\H. Ka1rn:i1:-m160 aa1<0110mep11ocnr 11 pacnojioh'\ehhh paahoi<yjibtyphbl X OCTaTl<OB II l\yjlbtyphom CJIOe BHe ikhjl blx H xoaniíctne1111blx floctpoci\ ue na- 6n10;~a JIOCb, no n pacr<one.n'~ l I 13.zi;nyx c;1y 1anx cnammc1rne i1h1j1hij.\a nepe1<pi,rnam1 noctpo1l1m HYJJ htyphi DOJieM norpe6e1nrií 1epHHXOBCl\OľO Tlina c xoporuo nhlpa;het1 10J."1 CTpaTHrpa<f>ueií, 'ITO HUJIHeTCH aeocnoj)hmblm.zi;orrnaatejl hctuom llx paa HOnpeMeHHOCTFC.

65 Pa1rn ec:ia11mrn1rne n am11th111rn Ha 3anaAHOM Byre 321 Bce ľo 11a 11 potmhcm Hlfi1 rr. lla nocejiemm 6i.1J10 OT 1\phlTO ACCHTh pa1111 ec.na uhhcioix HHIJllUI\, 01111a xo:rniictbchllah HMa 1( TfJH ne JH, CllH381111hl C c 06pa- 60T1\0ii llw J IC3a.ťi.l!f3 llllx 110 OJ.( llomy 11mnm11y 061iapyme1rn 11 pac1w11ax.n'~ T 11 lll, '1en.1pe n w I[ OAJIH X03HiÍCTllCllllaH JJMa 11 pac1<0j1e.m lj H 1eT1>1µe m1rn11-111a II Tp1 1 fl(hl(f' C llll ~Hl II H 1.1 e c o6- pa6onwii >1H.11eaa, 11 pac1w11e M TV.' Ocn111on11MCH, 11 nepny10 0 1epen1>, 11a 01111ca coopyn<enh11 11a JICDOM 6cpery pe 1 mn n pac1wnax T- TIT. B nepuom pac 1wnC' on<pr.ľro 11rnJ111111e.M 'I (pne. 3) upea CTan.nn.no co6oii no.rtyjemjih 1my 'll:'t1>1pex y ro.11i.11oi"1 lf>opmi.1 H ôi.1j10 op 1re11T11 pona110 CTCJJJ<aMJl no ctpa11am c neta. Eľo paam epi.1 ~~X2,6 M, ľjly a 0,7-0,8 M OT co11peme1111oii nonepx 11ocTu ( p11c. 4). 3ana111ran 1 rnct1> nornnuw n c c1w.1rh1w 11111pe, lfcm ll OCTOlJllčlll. CTc111nr uept1ma.nr.ni,1c, noj1, llf)c í~cth.b J IHJOll\Hií co6oii xopo1110 ytonta11111i1ii MaTepim, pon11r.rii. BxoA n rkh J111111e He YAHJIOCh npoc.rre)j.1ttb. B ceuepo-aai1an110m yrj1y 110- nyaemjih 11 1\M 6i.1J1a 11 e 1 1b. Ee 1nrm- 11HH iacti. 11i.1peaana 11 MaTepH- 1wuoM QCTUlll.(C CllCll;l!UJlhIIO oc T8BJICIHIOM 110 Bj)CMH IlOCTpoií1rn nnmm.u;a. Y octa 111.(a 6hlJJa onam,- 11an lf>opma, OH 11oanh1111ancH Ha/\ ypon11 em nona ua 0,2-0,3 M. CTe1rnu ne H, Bb1peaa1111 blc n oc TaHl.(e 11 TIOJJ.MaaaH11r.1 e rmrnoti, [\OBOJlhIIO xopowo coxpaiihjihch, HX llbicota 0,1 5- Q,18M; l\yiioji 6bur paapyrneh. l\yc1rn cnn h >1rn<e111101'.i o6ma ~rnu 111ero 1\yrro1ca aajrera1m c pyx11yd- na noay ne'ltr, a Ta 101w 11a octauu;e H no JIY 11\JIJ!llll.\a y ney1r. CpeAu 06~rna - 1rn pac'll111\cho HBa 11060JI1-.llll!X 1<ycHa 06yrmrn1uerocH ACpena. CyAH no coxpamrnmeiicn 1 rnctr ae m, y u ee 6r.111a noa1w11006paa- ai o = o 5 «:: o.

66 Puc. 2. P11nu en II. D.Tian pac1;ona II. lli11:111w.nbre 11 xoaaiícrae1111bre nocrpoii1rn VJ-VIT nn. n qepm1xonc"oro npememr. 1-1wnrypb1 >"nnum;; 2 - Honrypi,r m t; 3 - O'larn; 4 - ne'rn. 1 ~ IA 111 K v ~ / ~ XII ) i-... <l' ' ) ~ " """"" ~ II M tr--) 6 l fv..., ( " H. i..--,; L..-- ~ ~ ) v w N N t;l:! ~ "' ~ -o ~ = 'IW W.K>!'i 1 c ') l'1 ~ K J1 M H o n! W-.) ' \j ) / 5 I Iii"' XVI &...,..._ r'" ~ r C:. i\ \......) e \: C7 h.. 1 'lv.jt ~b n&~ ao 1.. >-<, ~ a 1..,. a t ""<;! p c T y q, X - 4 ""' w ~ { xxv ) - ~ 1 - )1( 3 v-- t\.a., /, A ó B r \'..) px1 XI ) \ } 131 b ll/ X l \... ~ ~( ) - (< lt'd ' / <v r~' ~ I ' ~ r..-- lsi'' IV A () h o \ Vl ' ~ r '~ -- I ŕ!;\ v '- J,.../ ( ~ ' v a 1 a 1 1 nl ~b ><, ; i ľ, - ~ ~... \. L..J j{x1v } ~1 '- H' ni 1 2 ' l XV II IJ r, ) - ' / 0 l,/ XI ' I v 1\,p ' """- L - - rz;- ilit:\ /,9 ľ\ ' v _l a " \j.../ \.._V 'lň Ó,x ~ -' ~ 2 ~ -~ c - ~ o 2 ~...

67 l.'a1111 cc.11 au1111c 1rn<' i1;1 MHT11111'11 11a :la1i:111n o)1 By ľ <' as1 cj)o1h 1a. Eľ 11 11yTpe111111e pa:3m e pi,1 0,8X 0,8 M, p1111<1 llxoj(a 0,6 1\ I. l Ion HC'lll 6hJ.'I fl0}:( 1\ l a :.rn11 r J11111o ii 11 :1a.i1era a r.11y61111 c 0,6 M OT conpr- 1\lľ io i i ll OIH'PXllOCT ll, TO CCTh lllla.HCH 11 a 0,1 ~ ' y pn r1n ; 1rn.r1JL 111a. Ero To.11111H 11 a :)- ti C.\I, TO.llll(llllil roxpa riic11 'IH CTl l CT Cll OI'!í- H CAI. ll a y ll<ix0 )\11.llCH HOllO! lhllo TO.TJCTi.lii c :1oii 11(' 11.'la, C1\1C ll lilllll()i'() (' y ro.llb1'1lmll. l la y i lol (<1 II IOľO - llocto 'lllo~i II c cncpo :rn1ia1111 0M y r m 1x <ľl' l\ f)h ľr i.r 11ľ60.11 h11 1 u e c 1w e xopo onrn,e1111 oii r : H1 1o ii 06Ma;il\11, n l\yci;ax 1\0Top o ii A1m 1.; > po- C.'IC'J\llT1> OT l ll"liľľl\ llOllbl H CO.llOlll hl. l\al\hľ C.' l ľ)(l. I }(('pľbh llllh l X l'o l l CT p y 1 0~ 11ÍÍ 11< wpx 11ocTH 06Ma:i1;i1 11 e npo C' J lľíl\hih:\jihc h. Ú,L :1 c 1w 11. 1c 111iii oôma:nrn 11 c pei;pi.111a.no coopyn, r y oro - :.it11 1a ;v101\ J yr.r1y 1i.;11.ri111 11a o rrn.n 1.i1 y 10 11M y, yr.riy6.1c1111 y 10 11a IO- J 2 CM OT y p o r1a. m' \ľ :1aII O.'l llcllo ľj'mycom TCM lloíí Cil/l\l lct OÍÍ 0 1\JMC'l\ ll c Bl'!)<lllJl t'llllt'm y r o. 1 1 hl\0 11, Mľ/11\JIX i;yc1<0 11 ľ.ll llllhll O ií 06Ma:1101, OT / (ľ.111.!lhlx 1rnM 11 e ii 11 1\0CTľ i i í 1\11110 T111, 1x. B 11.; c apy 11.;c110 11ľ0 () oe 1.; cct M 1\011 J l ľll ll O.ii HCpUM lll\ll, il\cjtc:lllbiii l loil\ 11 llph C.'l ll l(ľ, U3ľ0TOU JI Cll ll OC J(;I lll l' j)l' C J lhll O ľo MCJHl (puc. ;:tl: 9, 12). 11 axo[l1\11 BLIH BJTe rn.1, 11 o c 11 on 11 0M, 11 paa 11a.H(' 11<"111 ir 0 1w.110 c r.;on1rt> 1111if r.11 m1n11oii 06- J11a:11.;u. B 111' px 1111 x c.i10 H x :ia e 1111 H íl\h a nona)\a Cb Jllllllb OT}(C.llbll h lc OÔJI O~ ll\11 lloc'ylll.i. H p aci;o11c ll 0T 1~p1. 1 TM 11eTi.1pe il\ 11J111111;1-110.ny :1eA1.r1n 111rn (J\J26, ~J, IO, l!í). / l\11.r111111c.m fi (p 11 c.!í) pac 11 0 Jrnn,c i.;11aj1- p a Tax IH JI:-8, 2 1 JJ.-8 (p11c. 6) llmc.110 ' l ľ Thtpcxyro.n 1>11y 10 cjlopmy >1.110 op11c 11THpom111 0 cte111.;am11 no c Tpa1raM c neta. P a :n 1e p1,1 nm.r111111a :~,62X :1, :)0 ~1, r.r1yô11 11a O,H Ar OT co 11p e ~1 r 1111 oii Be px 11oc Tn. l\'.a" n pc,l.l. r.1;:1y n1cii 11 0.;1y:1CMJ11111 l (ľ, aanaj(11an 'HICT[, illl[ \ č:i :JHAl t'tllo lllllfje lloct o ii. CTe111.;11 n.;11.11j111 1a, u1.1pcaa 1111 r.1e 11 A1;rr P p111;e, 11e 1n111{tl.llh111,1c>, ~1aT c pm.;0 1n, 1ii: xopo y Ton TanHpou11r,iii. B J(<).11" ncex 111' Th1 p cx CT e 11 o i.; pac 111- H1e 111.>r, H<:l Cl.IJl<ll lll hl C ll3 il\cjit0-6ypofr r ,1, llhl CTY l lm, 11JW JW Ta H e co6oii r IJ J a A 1\ll ni.rcotoii O, t0-0,'15 M OT y p o 1111H 110 Jra, 11111p1111oií 0, 12-0, l!i ~1. Bepx1111ii 1111e uii y ro;1 BMCTyn ou 61.Mr no1;p1.,1t c.noem c 11.ilb11 0 c 11 p ecco11a11-11oro 11 e 11.11a ,e C] noii: HJ111 11pc pna1111o i'1 no.noc l\ p111 1o ii :~- ~J G;\1, T().11 11\llllOÍÍ ;~-lí CM.., la 131 1e e ii llollľpxl l OCTll n c 11:1a II OT}lC.il l, llhl X MCCT a x ; >11 0 'I CTl\O 11poc.11enmua.1111 c h 01T1ľ - 1iaTinc JlCpľ 11HH11 1>1x 11Jrnx, 1 1TO y l\aai,rnaw r 11a n oa MOn,uoCTb \0 lllhi He TO.Jlhl\O CHMJIX 111,!CTynon, no H CTen o r.; n rn.n a. Bi,1cTy 111,r, c 1.;opp1 n cero, c.ny11or.r11r Jutu1rnM1r. Pne. 3. P c1j IT. rk 11mlll~I) M 1 (m1,n; c 10ra).

68 324 B. ]1.. Bapau B 1oro-aa11aAt10M y r Jry ;irnmtll\a 11axoA1tnaci, ne'jb, n1>1pc::ian11an n MaTepmwaoM BhlCTyne-oc TaHL\e, c11el(11 anb110 OCTaanemroM oo apemn noctpoiítor 11onyaeMn n 111m. <DopMa octam:~a nonyr<pyr; ra11, 0 11 U03BbllllaJICfl Ha 0,23-0,27 M OT y poo1rn 110Jia. Ero caman 6onhnran m11p1rna n o mrmm UOCTOl<- aa11aa 1,45 M, JVJima n o JIIIBIUl IOľ- CM, R TO upemn t\<1 1\ TOJlll(ll lla CTCllOli II aan a):\hoi'r n cenep11oií 'lactflx nc'rn pannnetcll 3,5-5 CM. CneAyeT OTMCTllTb, 'ITO ncpx1111ii BOA 61>1.r Tatrn\e ABU>KAbl DOAMaaa11 l'jllllloii, CJIOll l\otopoií npoc.11enrn0an11cb AODon1> 110 xopo1110. Me11<AY CTe1rnaM11 n :rnnaf\rroii 11 ce11ep11oií 1ac THX TIC'lll 6hlJlll CJIOll Ha'JITOiÍ l".'lllllbl T0.1111\llHOii B '76 o = =====:=;:a l M 19 IIIliililil -1 ~-~ o: -5 ~ _ P11 c. 4. l'lrnneu II. n mrn 11 paapeai,1 HHlilHll\8.M fJ11 0;JOM; 2 - lloji OXO/(llOii ("JIOii ; 3 - rmrna; ti - ao11a ; 5 - rj11urn11an oťh111 : 11rn; G - 1rn~ ce11op 1 M. 1Ie4b coxpamtnacb AOBOJibHO xoporuo, II oco6e11110ctic TIOA II CTCllI\Jf, l<otopbie OCTaJil!Cb 11epaapywc1111h1M11 11a 1i.1 c0ty 0,25-0,30 M. Kynon pyx11yn na IIOA J( non >mtmc~a aoane netjn. l l e1'0topi,1e 1cyc1m 06Maa1m c Hy nona, KOTOphie coxpa1t1t1111c1> 11r 1111e, umenu 011).( cnnio1n.e1111btx i;anbt<oll. <DopMa n eqn TIOAHOD006paaRaH, CBOllM BXOAOM ona 61>1Jia 06p a11j,ena K iory, TO CCTb u11ytpb m11n11111a. E e nnytpenrrrre paa~rnp1>1 11e- 6onbrnue, ocer o 0,60X0,40 llf. 8TO o6'bncmrntcn TCM, 'ITO n e 11> 11ec1wnhtCO paa pemohthpooanacb nytem floachll1tm n namaai,m a nrm nonhlx CJioen r n H11L1, n CBH3H c tem ee 06 1>eM nce npemn ymen1>- 111a11c11. B paapeaax 1eT1<0 npocjienrnnajihch µ,oa lloaa; n ceuepuoii 'l8ctm rre rn - TpOHHbie CTCH- 101, a u aana1j. 11 0i i - Ano.rrnhle. B noctoqh0 1 1ac T11 110'1H 61t1J1a Jllflllh OW 18 TOJICTan CTe1ma, TpHIB Abl noama::ia1111a11 rm111oii. Ee TOJJIL(HHa no 8 CM. B 1111nrneii. iactu t Tp11 cte111rn cxo AflTCH n OAJIH oepx1111ii no.n., a 'IeT11opn 1n npe11- CTaBJIReT co6oii npo.n.om1rn 1111 e mrnrner o noj(a. T a1n1m o6paaom ycta ic 11 0, '!TO cha'1ana 6bl.'Ia TIOCTpoe11a TI C'lb, OT l\otopoii OCTaJICH lllliii HUiÍ non, aa11erau11111ii 11a 9 CM 11mHe ypon1rn no:rn arnmrnj,a; 'ICpea n et\otopoc npc~rn rie 1 1c. 6 1>1.ria nepectpoe11a 11 noa 6 1>1J1 coopyihen ria 5 CM ni,1w e :noro ypo1rnn. l{pomc noro 111' 11, e11\p 11na'"A"' p emofltrpodajtacb. Ot<OJIO n elju pac'lll ll\cllo 1<yco1< 06yr ero CH µ,epeda II CJIOii TI CTIJlil. 'ľyt )!.;(', a Tallil\O o ca MOi'L IlC'JH, 11a lloay, llhlfllljicllo cp an1111tc.ij.hho 60JJblllOC HOJlltlJCCT DO o6jiojlll(oll pa:l}lcllljtellllhlx ropw1wo (p11c. 7). Cpen apynrnm1ofr o n elju HepaMHIUC 3UCJ1y>H1rnae1' IHlllMllllllfl 1 1CICTb r op 1111.;a C DOľllYThlM tn1ytph llcll'lllholl (p11 c. 7: '() 11 11(' - 60JlhlJIOfl cpparm CllT COCYJ\11, y l\pa111e1111oro JJOA

69 ľa 11111'c.1; r 1;11c 1t<D1J1T11111rn 11;1 :ia 11a/llt1J)t l )y ľc 325 P11c. 5. 1' c n II. 11{ \0 M 6 n npo1locro pnc 111cT1rn (BIJA c 1ora). llľll'llll\o~i ll;l.11111\0m c HOCJ.IMll 11a peaaj1111 (pne. - ')) I: :1y il" (a OTl\l.ITO Ii llmj.i OT CTo.n6oB. J ~ 11ľ 11 :s 1111x pa c oa.;ť' 11i oro-:ianan110M yr. 1y i l\11.'llllllil. Tfl!''ľhll - 0 1\0.10 lloct0 111oii 'l<ictll 11eq11. ll x r: 1~ ó1111a 0,12-0,18 ~t OT ypo n o.ria, AIHl Mt'T fl 0,28 o.:m.iii.!ľll((' O/(llil Jl~la 11p116: T('.IJl.JIO Tlll\llľO il\c paj~lť'pa (J\ llô\lll ť'tf) (J,:H M, rny a 0,2!'i ~ 1 OT ypo J10.1w) Gw1a 0611apyarn11a II 10ľ0 - l loc"ľ0 1 J l lom )'ľ JI Y i!oijll l ll(ôl. 13 OTJIJl1 1H0 OT flf)ť'j\ J,I J(Y ll( l lx, II :rnn0.1jh('lll!l! 1\0TO(ll.IX 61>1.11a T0MllHJI :l('m. 111, C'Mľll l<lllll<lji i;yc l\am11 0Go;l\il\ť'1111oii C yro!lbl\aj\111 II MC.111\ID!ll r: oii 06J11aJ1rn, oha 61.1: 1a :rn 11 0.' lflľ lla U('Jl.'IOM. h'.po ~!(' II J\I OT CT0:16ou, II ll 0.' 1~ i l\11.'lllll(a OTl>f)hlThl Cll(C J\11(' II.Mb! 60HbWHX pa3m('(l011, l\otopl.i(' JIJ\lť J lll TlPYľO(' 11a:ma 1 1e 111te. 0 ; \11n 11:1 1111x (11Ma B) pac 11111\c 11a 0 1w.r10 11eq11, 11anpo T1111 yni.11. Ec cflopma 0 11aJ11>11<111, cte111rn 11a1 \ ľ. Jl11a.111eTp 11~11.1 O, G:~ M, r.11y6111-1a 0,68,l OT.v 1>< a. Jhia oi,1jja aa c 1ia TCMllhIM rymycom, CMľ111a " c Hyc1rnJ1111 c >110 06om ; 1w1111 o ii r: oii 06 ~iaa1rn, yrom.i;a n nen ~1. B 11 ľ ii r cflpan1e nn wo.11enni,1x coc y J\011. :ho Gi.1: 1a. 0 1 ien111l110, 11p1111e 1J11aa 1B1a, ll il 'ITO yi;a:11.11rnct ee MCCTOll<IXO;.f\f\e 1111e 11 xapal\tc'j) :ia 11 on 11e B ioro- :1a 11ag 11o ii 1ac T11 n;ii.r11111(a 11i,11111: 1e 11 a H.11ta J\. t ;p c{wp~1a <rna.1rhria11, CTe 11 1\11 11p >1 e. Paa ~iepi,1 0,64X0,84 M, r 11y6n11a 0,80 M OT YfJOBHfl 110Jrn. B ry.111ycnponanhom aanon11e111rn RMhl ttaiíč::========>_._._._._,2m _. P11c. U. P11n 11ou II. Ilnau 11 paapeab1 m w M G. 1 - rmrna; 2 - r mu11na11 06Maa1<a; 3 - aom1; 4-110pe11b. 'o

70 326 II. /\. l>a pa 11 N'll111 l(na :\11-;a.1e1111oii l\ľl)ll:\t1 11rn, OJJ,1u TOpt.IX Hll.JIH('TCH 'lactl.10 Í>O.'l h l l loľo rop111i;a c l'hllôl :lil.\ic't l lo OTOf'llY'ľl.li\I llč1py11.;y ll('jl<t Hh:0:\1 1 o pn ;tľ\ l {' l ľľ l lljoba Hll h l M JIO l\j)h IO :u 1 r:h\ľ006 pa i i 11p ľ:i 11 o i'i e i i. l IOH 11 ľ WM 0 11 yi.; p a 111e 11 ua : 1111.;o~ 1 c 1mc1o11\1JL 11ape:1t1J\111 (p11c. 7: :-í). B 1oro-:ia11aw1oii <1acT1 1 ;101!111111<' V l 11epei;p1.1 - ypo : 1H ;1.;11:11111\a. H ~1a ííi a :ia c11a TC:\I ~1 r~' :\I YCO :\ I, n l\otopo.\t Gi oíí1inp~' il\ľ110 11c i i;o.1111'1('ct110.'1ľ o i i l\ľpam 111 rn. Oopa- 111a1' T Ii i\ ('('OJI llll l l Mil l l l lľ 1l 1 p ar 1\ l ťht ) ( \il 1 1 ľ ľ0 cocyr1a, l\otop 1.lii l loj(l\.' 11' 11.11('11 1\ ]( "Y 11 n i i)lľ l lll(rny II mlľ :m. l l a c 1;o: 1111\0 y110:\hlllytl1i(' ll~llo l ('Til(lllll' ;1.;11.riir- 2 4 O 5CM 5 11a110 n111 60: 1cc pa111111ľ 11:\11>1. 110: 1 ;1rn a 11ai1 ll~la:\111 Ói.1: 1 ll0):1,:\li.l3<lll ;t\('!itoii r : oii. 0)111a 11:i H:\r ( 1rna íl\) pac110: 1o;i;ľ11a oi.;o.w noc To1111oii CT('llJ\11 il\ll l<I. llijll'll' :\1 ('l' llocto'lllmi 1 1ilCTlo llt' M 1101'0 :rnxow1:1a 110)\ lll1l llll'yllomh llythl ii 11111("1')' ; CTC ll l\oii. ŕj ~ l a JIMNlil II 11.' l<lllc O lta.'lh- 11,V IO riw1n 1y c 11 ('('1\(),ll t.l\o C',V11\ľ llll hdi J[ 1\ Y rtľ aJ\ Eľ 1111aMľTP 0,\)0 J\1, r.11yéí1111a 0,40 J\t ut ypo TIO.'IH il> ll.11111\il. 011a ('llľflxy Ôhl.' la 3Hfl0!1- llľll<l rymycoj\1: II llllilmľii 'lll('th IDlh[ II 11a JlllC' ô1,1.'10 M11oro i;yci;on Cll.'lhllO 06o;1rn.;c 1111 o ii r H- 11oii oíh1aa1m. H a l\ llť H:\ aii:\<'11 <Jlpan1e11-r }J, ;a.11e1111oro cocy11a. J'll )~OM c :noii H~IOii, II CC'lll'p0-110('1'0'1110~ 1 yr: 1y íml.' a, Ô111:1a 0T1.;p1.ľľa HMa 1) a ôi.1.1rn i;pyr.11o ii <JJOpM 1,1 (' l l ľi\1 1 1oro cyt1\('l l II l1im II l\llll:ly CTľ ll l\ll J\111..Ec NWMCTp O,!í8 '" r.11yo 1111 a O,:Vt M OT 11\H,!)ClllllTh TJ'YAllO. Tal\ 1"11\ 11aii t1ľ llllilll II llllx l\c'!)ili\i 111\a II(' OT:lll'l<H'TCI! OT 110('~'} \J.I ; 1('11 - ll Oii 11 ;1.;n <'. B 111 )()1\ľ<'Cľ 11< c : 11 i1011a ;i.;11- : a yc Ta11011: 1e110, 1To c ro JH'M011T11JHl11<t: ' l él CT11ocT1r 11r 1 1, 11 cn 11 i;11. Bo:1.\IOil\110 y110~11111~ Thl <' 11M111 ú i.1.11u coopy;i.;e M 1'<'T<' r ; 1.;i 1: 11111\C':\1, a 11 11p o 1(<'CC<' t'r o p ľ:\ I 0 1ľra aa a l loht11epíl\jlť 1111 N 1 :noro 11pc )( 110 J 1 on.;ľ ~IOil\ľT 61.1T1. Tor cpa11t, rto 11 11:\1(' 11\ 6i.1; 1a 111, ' 11<1 r : a11 06Ma:i1rn, cpe1111 l\otopoii 11 aiii(ľ 111o i.1ť 011a:11, - 11i.1C' c11 : ľ 1111i.1ľ ua.11,1\11. 1.;oTopi c 110: 11>:iooa : 111 ci. """ 0011:iaTP:1i.11111ii :\I HTľ p11a : 1 11p11 coop ~ ;.i;e l\~ : ccx 11 c 1 1ľii 11n p111111r11ci;o:\1 11occ:1c , 11 TOM 111c. 1 1e H 11 ;i;11: \P.I\~!'). OG~ 1 a:ii.;a i\jo r.11 a 11011ac n, 11 HMY pl'1\IH 0 )(11nro 11:1 pn1011- T01J 11(' m ll.'1111 1\C ~!=J (p11 C. 8) (J ilc' l lo.fl O>l\ľllU II!í,20 M

71 l'a1111('('."lôlllllll('lillc 11a~IHTILlll\ll!Iii :la 1lól í\110~ 1 li yľ(' a 1oro-:iana; \ OT ;1rn: 11111\a.\ ~ (). :.ho '1 et1>1pexyro.'1i.11 a y : 1ľ~l.' llljll\il. OJ>llC'llT11po11a1111aH CTCIIl «Hl ll 110 rt11a11 ;1.\1 Cll('Ta. l :ro pa:ni('pi.r :l86xli M, r:1y61111a 1.:W l.:w M ot robpn1e 1111oii 11oucpx- 11on11 (p11<'.!i). B ('ľllľpo - :ia 11a }(11o ii ~1a c TH ;1m.1nll(l'.I\~!l 1arT llľlll'l\p1 111a : :1ee pa :1f') l!ll1111;~ l\y: 11.Ty : 1C'ii 11orp r6c'1111ii 're pmcxo11ci;oro T1111n.I\ ~ 8. Cn 111rn ;i;11m111\a otoccnbte, 11 0.r1 po1111i.1ii H'HtTa 11 : 1J1ľT co6oii xopo111 0 )'TOllTillllll.lii 1\lilTľlHll \, i;pomc' T o i"1 tacti!, ľ / (C' rp: l!.'lllllw llľ!h'l\pl 1 1 1;11'T ÍÍ().l t t'ť pa 1111ee coopy;1.;('1me. B :)Toii 1ac T11 ; rrn \<' coopyme a ry To ii r.r11111 oii. ll11 Tľpc c11a 11 1rnpT1111a 11 a6. 11o}l.:v1ac 1> 11 11orT0 111oii 1 1acT11 il\ \ 1. T yt 11 0.r1 BJ\0.11 r, ncel1 llocto'll loii ('T('ll l\11 ÍÍi \IJl.ľľ (' Jl l ~C U IOC'M Myr110~1 :1a110!1111' /\Ma3a 11 11\e.n c 11J1i.110 0Gmi;;l\p11 11 oii oii o6~rn3 1\11 1 m11p11-11oii l.2!í M, TO.'llllll lloii!j 17 ('M. C. 1oii oforn3i;11 6hl.'I )'.'IOil\('11 II (' flt'l(llil.' (' / lť.' 1< (' II 110.'IY ~T :1~ 0: 1< ', xopo111n ytpam0011a11 11 c11epxy n O}l.)la- 3a 11 T<1: 1cT1.1." r : uh ~1 r Cpe1\11 l\yci;ou 06)ra:l- 1rn 11cT1u w: 111 c i. 00:10.\11\11 c : ia111111c1wfr.1en11oii 1'epa)1111\11, xa pal\n p11oii ; i:111 11a ia. 1 1a ntopo ii no: ronn C'p11oro T l.l(" ll'lľ.' lľt 1111 ll\('11111>1l' 11a:11.1rn :l.. 011a:1b111>1e c n:110- l\o('tll ;1rn110T111.1x. TyT 6r,1.1a u aii](c'na Till\il\<' <' 1111i111 G~ c 1111a. 113roT011.r1e 1111aH H 3 m1ni.r ( p11 c. :n: IO). ]);11\ lí II il\h.'11111(<'.n!! H. II 110.r1y:1('Ml1Hlll\e N~ 9 lllolllll.'ll' llj1i 11/(0.'ll, ('1'!'1101\ lllolct)' llbl- llj)ll JWlll\11. Bhlpe3a1111i,1e n M<tT<'p111\C' pe; \tta co6oii r.11111h111>1 c \<l}(l\ : a1011\11ec11 11an ypo11- ne.\1 n o : 1a ua O, M p1111oii 0,2:5-0,50 M. B epx1111ii yro:1 11h1CT~ 11011, l\al\ npetj.1.1µ,yn\em i-l\ll.'11111 (C'' 01.1.'1 llol'fh IT M ľctam II c:1oem (' 11:11,- 110 cn pecco11a1111oro 11 P11: 1a 11111p1111o ii!í- 1:) CM. TO:lll(llllllOii!í I O 01. l la llc'm II OTJ(ľ.'lhlll.IX M('C T<IX 11poc:i cnrn11a. 111c r. OT llť'liltl\11 JWP<'lllllllll.IX 1\0-.'IOTblX n : 1ax, 'ITO y 1;a :11.111t\ľT Iii\ 110:1~10/f\llOCTh 06- Kpi.1T pa:rna.11 '11( Óllil Ol.l.11it C'OOpyn\C' 11 a II Ul.1 - CTY llc', 1wTo p1.1ii, 11 0T r ot 11pyr11x nrn \, 11 c 61>1.r1 11i.qw:ia11 11 Miľľ('l) ll l\ť, a c1.1 J1a11 H:J r.r11111hl 6ypouaToro 1\11C'Ta. IO rl\11a11 n1ct1. 11i.1 c Ty11<1 lllľí(o l ll\ll lll.ict)' ll Oll II (" f('lloi\ J(l' IH! llom. B ce nepo -:Ja 11a 11110~1 ~ r : 1 y il\11.r11111\a n a r. 1 1y61111e 0,56-1,20 M OT co 11p o~1 <' 1111 o i i T10 11epx 11 oct 11 OT :1<1.TJ<' ra. 1a 11a MaTep111w110~ y, a c l'11ep11a11-11a ry ~1y c 110~1 aa110.ll llľllllll i l\11. 1 fllll(il ' l ť)j llllx OllC l\oľo rnna ~ 8. Ero 111.ICOTa o.:{8-0,/i() )1 OT y poum1 n o.ia, 11mpmia l,o'i 1,20 ~ 1, w 11111a 1.liO.\1. lľ 11;i; '!UCTI> ll<''lll coxpa1111: 1ac 1. AOCTaTO'lllO xopo- 1110, i;yuo. 1 oopy11111: 1CH Ilit 110 1\ 11 11a CpCJJ,11 r oii o6m a:j 1rn c pa:111a.'ia l\y110:1 a llbl Jl. ť.'1 n : m c h l\ycl\11 Olla.'lhllJ.I X ('Jf.'110 11(('11111.IX 11a: Jh1'0ll. o pm a 11c \1\011ooíipa:111:111. <' e u11ytpe111111c pa3.\1 e pi.1 0,6"X0.80 )f. lú11> íii,1: 10 ycrn ne110 n llpol(cccc JI CCllC/( , HC'll J(lli:Dl\J\hl pe Tl1po na:rnci.. B 11Pii 0G11apy; 1.;p111.1 Tp1r n oaa, 1.;oTopi.1e :ia.r1c ra: 111 J\ P Yľ II;\ l \JIYľľ II CXOf\ll."111Cb II 06- P11c 8. 1> '.m11: 11111\e MO ll 11po11ec('<' paľ 111 et li11 ( n11 n < 11o(;To1m).

72 328 Il. /l.. Dapa11 B r ~,J A P11c. 9. 1' llmw 11 paapeahl >1<11; 1111L(a.M ľ J1H1ta ; 2 - ľjll111fll!<11t OÚMl13trn; 3 - :IOJ1a; 4 - aanojjhc i1rnj11111\a ' Opt111xonc1wro upemeh 11. ~He cte111rn, TO J 1~1111 oi1 Jl.O 8 CM. H1rnrn11ii noj.l, 6bIJI yrny n MaT ep~rn ypoom1 no11a. M e;kj.l.y nhm " na 0,10-0,18 M 1111me cpej.l.hullf noj.l.om 6bIJ1 cnoii r111111b1 T v111oií Jl.O 7 CM. B epxhhii noj.l. 6bin OTJ.l,eneu OT cp ej],uero J111rnh cnoem nenna TOJI~1111oii 1-2. CM. B ce Tpn noj.l,a, Kal'\ n c Ten1m, 61>11111 n 0 Jl,Maaa11b1 rmrnoii. B r mrne Bepxuero no Jl,a 6blJI ll Bl(Jll0tf0H IUI 1<yCKOll CllJI bho o6oaa"eh HOii rm111n n o ií 06~taa 1m n <f>parmentob neneoií DOCYJ.l.bl. OJ.1,1111 He6onbu101i ropmok c aornythlm a n ytph neutj111w M yj.l,anocb 'lactittfho co6patb ( puc. 10: 4). B 10ro-aanaJ.l,HOM yrny mun11~a p ac'ih~eha 11Ma OT CTOJI6a P,HaMeTpOM 0,42 M, rny6haom 0,38 M OT yponnn nona. Ha AAe RMM neman <f>pan.rnht 6o rna nenuoro cocyaa. E~e 01.vrn onajihhar n nna11e RMa, O'leDHJl.HO OT Ka1<0ro-To nw~rropuoro cton6a, yrny6jiehirnn u MaTepHI\ na O, 16 M, 61>1na 0611apynrn11a na 601ny ;1rn111111\a 01.;o;10 cro cenepo BOCTO rnoro yrna. Et' JH13Mcpr.1 O, 18X0,30 M. B ceoepu oii ract 11 nrn; 11111\a, 0" e 111, OT Kpb1Ta o n ony lloaih1j1h11a11 HMa. Cľ>opMa ee 011a.11hna11, c Te1rnu 11ec1.;o.11 h1rn c y;l\c11 r.1 i,;1111ay. Ec paj ~1 epbt O, 70X0,80 llf, rj1y61111a 0,27 M OT ypo111rn non a. ir uw 6 1.1J10 :Ht ll0.1111('110 TNlllhlM ľymy CO M, MecTaM n npopc:rn1111r.1m cm1,; 11c Ti.1M11 11poc:1o iii,;a MH. Hoe- r,u0 11poc.n(m\1111aJ111 ci. 11r,;paw1e ,;yc- 1<0A r Jm11H11oii 06Ma:rn11 11 yro. 1h1\0 11. :~a c 1111 c HMbl Re OTJlJl'JUJIOCh OT :rn c / 1\llJlllU\a. B 11rn;m111e <'110 uo. 11>1 11<)<' Hom1 iect110 J1e1rnoii 1rnpaM111\ll, l l <IXOJ\lllllll('iÍCll II OCJI OB lloi\i DHYTPH n e YH, 1101\ paana.nom r,; y u o. 1a ( p11 c. 1 O). H ec1<0jlbl\o 06J10M 1rn 11 cocy1ton, a T;rnme OJ(1111 pa3- Aanne1111i.iii rop11101;, 1:0Topi.1 ii y1ta. 1och C.'torl\llTh (pac. 10: :3), 6r.w 11 pac 11111\t'11i.1 11a 110.'1y 01.;0.110 ne'l1t. il\um M 10 ( p11c. 11 ) J>a< o;i,;p G,60 M Ha cenep OT 11rnJ111111a J~ ô. Ci)opMa cro 'l<'th1pcxyro11b11m1, p aamcp1.1 :~,/iox:~,40 M. r 1 1~ a O,~O TllJJOUaHO CTClll\HMll 110 CTJM llhm CIJ('Ta. ľl o.' I M OT co11peme1111 o ii llollľpxlloctll. JJ\11Jlllll\C op11e11- pon Hhlll, ytonta1111i.iii, CTt'111rn, 111.1pe:rn c o ~1aTe p1me, 110 1T11 0T11ec11i.1c. B :1a 11a!(11o ii '1acT11 ;i,;r ll\0 'IaCTll'lllO llcjh.'r,;pi,111<1.!jo H~ l~r '!t'jjllhxobcholí "Y TJbTypi.r lly:ll'.\l.'ll1111rn, 1wTopi.1ii :rn:1era. 1 i; :noii 'l člct ll 11<1 rym,vclloai :ia 110.llll('llllll ll~lhl, ôi.1;1 noi 1M aaa 11 r.r11111o ii CT<l'111oii 'tact11 '"11.r11111\a 11a llojl y apy>l\l'll c.i1oii M('.lll\llX l(yciwll OÔOil\ me1111oii ľ J lllllhll O ii 00Mil31\ll, l\otopr.1ii 3 tl J ICľčl.ll IlJ.l,O.fl b BOCT ii CTOlll\11. llon OÔMa:uw ii pac 111- ll,\01h1 06yľ.J 1J.1 u 111arr c 11 rn1a xa J\J111 11oi'1 O,flO M, 111np1111o ii 0,15 M. Ta1\aH mp 11Jiaxa.11cnrn.11 a 11a no.11y n BJ.l.0111> ce11e p11 oii CTe11 1m nrn (a. M onrno JJaraTh, 1To 11Jiax11 - :>To octat1m 06J111L\0111m c Te1101\. OcTaTlrn r J oii ofíma:rn11 MoryT c11y ;K11Th J.l,01\tl:laTCJl hctllom TOro, 'ITO J (e p e11n11hč.ir 06nu11onirn cte11 61Mrn 110)\Mt13a11<1 r oii. 01rn.'10 octat1\011 rn 1111 n11oii 06Ma:m11 11a r.11y61111e 0,5S M OT conpemclllloii llollcjl XllOCTll 6t.1. 1a 11aií1le11a 6pOH30Ban ; 1y1111 llll<i, 113ľOTOll.' l ('ll ll<ui ll:j T0111.;oii >Kecni ( p11 c. :ti: 11 ). B cenepo-:rn11t1jlllom yr.ny ;i,;11.r111111a pac4 1111u11 1a ne 11>, 1wTopa11, 1\al\ 11 n ;1m;11111\P M 9. 11c 6r,1:1a D1>1peaa11a B M<IT0 (Jlll\OllOM OCT<1 111\C, a lloctpoc11a o DhJCTyne, c \1H1.T1h 110 coopya,;e11 110M 11a 6yponaToir ľj lljll b l. <D11pMa 11i.1 ety11a 110 1Ta \1eTb1pcxyronb11 an. Ero pa:,ml'p1>1 1X0,80 M, ni.1c0ta 0,20-0,40 M OT y p ou11n 110;1;1. Ccnep 11 a 11 ' 1acT1> ctyna 61>1.fla cncpxy; 06J1111(0 1ia11a l\yc1rnm 11 cm1 i,110 06omme1rnofr r1m11n11oii 06Ma:rn1r, HOTopan, cyw1

73 110 <'<' xa p ar;tľ(i.\'. 11:1wra r pa:rna. 1 1;1 O / ( lt OľO 11:i coopyit\t't111 ií ">' ' l l 'ľ.\'11 1,J 110.'ll'ÍÍ l l O ľjh'ôľ l l tl ií ' l <' JH IH X01l('J\Oľ0 T1111a. l lo;l 11 rtľ111m 111"111 coxpa11 11.rrnc1. ; tono: 11.i10 xopo1110. Co\pa1111: 1ac1. 11 'lčh'tlloctll, :111a 111Tť.' ll>llčlll 'lčl(' T J. ('1'ltc' p11oií CTľlll\tl 111"111. Bhl ('ClTčl 1mTopoii : tort11ra1 " ľ O,'tO.\1. h'.nro.11 llľ'llt 06- p y 'J(' l l 11 :ia. 1 1 ť ľ č\.ľ l )\ľ ">"CliUll r o1 10 o fío ; 1 0 1\ ľ llll o i '1 r ii oíí.\ja:11>11 11 r ll'll1j l,1 x Bčl.' l h l\oll 11a llo ~ly II oli0.'10 111" < ». C: Tl'l l l\11 II llojl 11<'' : 111 llo! l~ja : lčlllhl r:11111oii. 1 h T0. 1- ll(llllil /1 6 nr. To: 111t1111a 11n;ta 4- :'i nr. H11>'T pp (1 pa:rn< pi.1 1H.><111 O,OOXO,liO ~ r. l l 1"11, o )tll 11 pa O Ie+.J SCM IO P11r. 10. P1111t1 011 II. rrocy)\n 11a )l\lljhllllu.n1!l.

74 330 B. ll,. Bapan > op11e11n1pou3 11 b1 no CTpa11aM CIH' Ta. E ro paa~1 epb1 2,60X2,98 M, rn y61111a 0,68-0, 77 M OT co11p c Me11-11oii noncp x 11 oct11. CTe111m, 11r.1peaa1111bie o MaTcp1me, H0'1Tll OTBCC lll.ic', po11111.rii. s- -M-----<l-flf l--- _J_- " B ccncp o-aa11ajlllom Y"-''Y >1rn:111U\a pac rnll\e11 paa11aj1 llc'lll n /\ť Cl\OllJl('llJfll "~'CIWll CJl.rt hho 16 B ----l~ P11c ' II. ll.11a11 n pa3po31.1 mu.111w,a r:11111a; :l - rm a11 06Maa1rn. lloj)cctpa111iaj1ach, o lj('j\i CDH)\CTCJlbCTBYCT 11aJ c H OJl 11cpx1111M lloj\om, J\OTOJlblfi aajjerajj n a Ii -!> CM 11i,1111 c y p o u11n 11 0Jt3, 6onee pamrero ttm1\- 11 oro flo/la, 1H c 1;o.r1i.1w yrny611e 1111 oro n MaTep1rn. 1 ÍOJ\hl pa:j/ l CJIHJIHCb CJIOCM ľji 1111 hl TOJl lll,llhoií Jl.O!l-Tlf CM. fjnppxy o mr coe)\11 HHJmcr, n o6u~ne CTClll\11. B 0,60 M " 1ory OT , 11a11poT110 yctbh., Haxo1t111rnci oi 11>111an upeane,111an HMa. E e <J>op Mao11:u1r.11a11,cTc11 1( 11 cnen;a cyikciihl 1rn113y. )J,ua.111 etp HMJ.I 0,40 M, ľjly a 0,15 M OT y p OUHH 110.llé\. ll 11\1J e, 11 Hllla 6h1Jlll 3an o.rne11bl TCM11hnr ry,\l yco~ 1 c 11e311a'I11 Te.r11> 11blM11 n1.;.1110qemunm c.f>parmel!toll J1om10ii l\c )la~m1.;u ll l\octefr it<iidotlllix. J f c3 11a,111Te11 1>11oe 1.;o1111tJecTno o6no~mon JJC11 11 r.1 x rop11wo11 61J1 J10 uaiiaeno o pa3aane nequ a nony. ll:\11j1h1f.lo 15 (p11c. 12) pacnonomen o o ceoepo :1a11a1~ 11 oj i ract11 pac1\ona (1rna~paTLr H - 12 l\- M, p11 c 1 :~). Ero 1w 11Ty p1>r npocnemn na1111 c1> Ha rny61111 c 0,50-0,60 M OT coup eme1rno i't nonepx- 11oc-r1r. 13 l\yji J.TYPllOM CJIOC HaA ijhjjllhl\om BCTp o<rajlllcj. l\ollojij.110 1<py m1 r.1e 06110M1m JTCllllJ,IX pa11 11 CCJIClllHllCKl1X ropllll\oll (pne. 30: 5). Cl>op.111a '1UTJHlllla ljct1.1poxyrojjbllah, CTCJH(FI 06oi1.;11.;c X ľj lllllh" "'X lli\ji f,f\011 II OCTaTHOll TIO]\a paamepom 0,40X0,!)0 M. Ornľ 1 a rn11 ACPCD3 na 1\yc 1rnx 06Ma:rn11 11 c 11poc.11en.;1111<u111cr,. H etjh, n 0T.i c OT llpcjtl.ijlyll\llx >l\lljlllll\, llc 61,1JJ3 lloctpo- Clla II OCTU lll\l', a ll C' ll OC flť l\c Tl le lllf O JIHIJ\a. 113 nony }lrn 01w.r10 l1c 1 11( ll UXO/~HJHICh llp CJ~ JJ C' lll3h HMa. CIJo pma <'l' ona.11h11an c 11 ec1<0.111>ho cyh<ehhbimh IOlllaY CTC1 11"1M ll, pa:jm 1 p1.1 'IX1,16 M, r.ny61111a 0,18 M OT y p OllllH llojla 11\ll.llllll\a. il\ u~ e ][ HM a 6hl.Tl11 :J<lll OJl ll('llj.i O)\llOIJO)\lfhlM TCMllhlM r y MyCOM. IJ1rna 1mx ll člx0/\0 1\ II HJll (' II(' 61t1 J10; II !lllClllll! rk IJ.flllll\a llctpc'1a.1111ch OT)\ľ: I bllhlc <J>parMCHThl JIOCY J~bl. l l e:111a 111 TCJl hlfoo l\a.'lll' l l'ctdo o6jjomholl JTCD lfhlx ľopllll\011 61> a pyme a llojiy mu '11111\3 11 n paa11a.11e 11c m ( p11 c. :39: 1-:3). B 6,60 M " cencpo- 11ocT01.;y OT 11wJJnll\3 M 6 61,uu1 ornpt.1ta mia M 1 ( p11c. 2). Ee cpop~rn i.;pyr.r1an, CTC111m 11 ec1.;0j1h1\0 cyh>ellbl mmay. }l,rr3- MCTp HMhl 0,92 M, r : 1y61111a 1,0!5 MOT conpemenllolt nooepx 11 oct a 6i,1.r1a aanonnena TCMllLTM r ymyco~ 1. B npo11ecce pactju cnrn naií)\en Jllllllh OJI.Hli <p paľlll ľllt JlCHllOľO cnanli HCKOľO ľoj)llllui. ffma JlfJCl\IHl:Jlla'ltlJIUCb QlJCBHA llo )\Jlfl X03HflCT 1101lllhlX 1\0JI OiÍ. B 1(yJT1>Typ 11 0M CJ1oc trn e n\llji i,1 x 11 1ľ1>1x xoan iícn1eh- coopymo 1111if 11a 11.r aAH pac rw11a cjt aon11- c 1<arr 1rnp a M 111rn T11 11 e 11cTpe ra.1rac 1>. Ton h1.;o 'l<ictll (1rn M) 113 rny61mc 0,12-0,40 M OT COllJ)('MC'll lloii e px110ctii pac II 10/KllOfr l'ľo '11111\0110 CJ\OTIJI CllllC ICC'pa Mlll\11 IJa 1 JaJl<l IJTOp oií nojtou11111>1 ncpnoro T r.1 c 11,1 ejret11n 11amefr ap b1 ( p11c. 14). 1{ a1rn x -m160 c.i1 C' J~OD 11ocTpoe1< noro 11peMe1m 31\CCh llc 11poc.11('iHC'1lO. H a1< y»<c y 110M1111a.nocr, 11h1111e, Ol\110 CJtaDH H c 1.;oe :.1.;uJ c (.N'~!l) 111.u111.11e110 u pac1.;one M II I. Ero <flopma totblpoxyro.'lh11ai1 u, 1.;a1.; n npejt.bl AYll\nx cny'ranx, >1:10 o p11 e 11T11pona110 cte n - 1.;ar.m 110 CT p3 11 3M cncta (p11c. 15). PaaMephl am J11t111a 3,3X:3,09 M, rjjy61111a '1,22 M OT co11pemch- 11o fc 11011epx11ocT11 (pn e. 16). "Lienarc l\011typ1.1 ;1rn a 11 pocm~ m 1u1 a JmCh n a ľjly6irne 0,8:3 J\I OT COUf)l'MCllllOÍÍ n o11epx110cth. CTemm OT11cc11i.1c, po ii, xopomo yton Tamu,di. BJt.om, 1onrn o ii u ccnc p11 o ú CT ; nmmnr\a p ac r.1 11i,qwaa11111>1 e u MaTeprrnonoií rjinne llhlctynhl, lllhjhlllofr 0,80-1,40 M, BMCO-

75 331 P11r. I:!. 1'111111ľu 11. íťi11 : ,c.\! 15 u 11po1(cccc 1rnc 111 < T1;u (11 11;l r :ia 11a;la). To ii O, 11 O, Iii,1 ot YJH ().l t a, 1wTop1.1ľ ~ t uľ :111 C'.'IYil\ tlt h.' lľil\l\lll\h 1\fl l. H cc11cpo-:ia 11 a 1l110M yr.'1y il\ (<1 11i,111fl:1c 11 a 110)( ll illl llmil. <llop1\f (l ľ<' Olla.'l h ll ll ll, CTelll\11 ll ľcl\o.fll.jw ('~' i l\c'l l h l l\llll:iy, pa:imrp1.1-0,87x l,4<1 M, r :1yó111rn 0,!">ťi M OT,V J)() a ; 1m (a. B OT.Tlll'lllľ OT lllh'j(l IJlYll\llX il\ll.'11111\, ) l(''lf II :rro ii no.11y :ie~ 1 : ;(' llôlxoj(ll.'lll('i. llľ II CľDCpO-JaIJa / (- 11 0~ 1, a II ('('11l'p0- llo('t M yr:1y. l l 11i1-\llHll 'lactb n e rn a 111.lfH' :Salla II ~latľplllwllo~i OCTa 11~e 11oww 11006paa 11oii <l>0p.\11.1, l\otopi,lií 11oa n1.1111a. 1cn 11a 0.:>0-0,80 ~1 11a)\ YIH>1111eM uo:ia. <Do1rna 11c m 'lľthlfll'xyľo.' lhllah, lll'c' l\o.'lbl\o llhlthllytah c ce11epa 11a mr. H'.y11 o.r1 o ííp~ c 11 11a 110J( ;i.;11- : 11111\a. CTClll\ll COX J>illlll.'lll Ch 11a 111.ICOTY AO 0.66 ~I OT ypo1111n TI OJ(Ol. J311yTpľllllllľ pa:n1ep1.1 11C4JI 0,4 IXO,HO ~1. l Ie"" 0 : pa:i 11epľcTpa1rna :iac1>, o 1 1eM CllllJlC'T('.' Jl. ('Tll~' ('T 11a: f' fllloííllhlx CT C ;, 1\0TOp!.ll' :iy C'XOJlll.' lll Ch 11 O/J.1111 TIOt(, a 1111cpxy II "YllO.' I. l\lť ;11 1 ly C Tľlll'<lMll 61,i.r1 c.rioic il\c.fltoií ľllll ll l> I T().'ll l(jlljoii J(O (),:l() M. f' <\ XOj)OlllO OTCTalli\. 1 1;\ OT ll ll C' lll ll llx ÔO.' l ľl' pa 11 Jll(X CTC ITOI\ 11 cocta 1, a 0)(11 o l (C'.'IOP c 1111 ytpe M H, ".. ~ ~,. 1 Gb"' 1( B r J1 o...._~_'~-- ~;~~~...;:~r P11e. 13. P cn JT. l IJ pa :i pc:11,1 11; 11:1111u,a J'i'~ l :í. J - r:1111rn ; 2-1cpc11 1>; :J - ľ.111 u aa ogma:ii;a; t\ - O, b 1J1pll ť M C ll Th l li('paw11;11, M &

76 :332 1\. Jl. Ga pa11 l'11r. 14. P11m1en II. Pa3Aa 11.11c 111 n111 Hot.vna, Ha iínc11 11 au n uj;1'11oii 1acT11 par1rn11a 11. Pne. 15. P11 n11c11 II. ik1-1.r1111j.1e X2 5 (min c 10ra).

77 Pa111rccm1nr111ch11 c na.,111th111rn Ha 3am )1 Gyro :1ee noa}l1111m11 cn 111rn.M11. To: a c Tc1101.; 2-4 CM, lloha 3-4 c~1. íl\11.r111111c 6h nom1e110 TeM M ľymyco.m, 1\0Topi.lii II llll;t\lleii 'HICTJI no.riy- 3C.M:1111rnn 6t.1.'1 11 llľl\oto pt.1x M<'CTax 11popeaa11 npoc:10ii1,am11 11.;<.11Toii rm111i.1. B ;.im e 11t.1H 11.'H'11 t.1 1!l cfjparme11tod nepam1r- 1m, II TO~I 'lll C.' lť }lna 06:10~11\a.1ť'llllhlX rop1111.;o11, xapa1'tťp111.1x Jl.'111 CC'J)('}l epnoro ThrCHlJe.lle TlllI 11a111cii apm, 11aiinc1111t.1<' n ne m. B nepxhi1x cjionx :rn e 1111H y:icMJ111111m, "POMe OÓJIOM- " on J1e11 11oii p a 1111 ec.11a1h111c1rnii 1rnpa~urnn, 6br.r1 11aiíne 11 OH!lfl <J>pa rmc llt JIOCYT\hl i.;y.nhtypbl JURYpoooii l\cj)am111rn, J10Mo1.; cocy1w BMCOL(- 1wii l\y J ll )ľyjll I ll ll CCl\O.JI hl\o cjjpaľmo ll TOll ľoll'htp - 11 hlx cocy}lon l\y J1i.Ty pi cii 11 orpe6cr111ii iep- 1111xouc1wro TJtJJa. 0 11p111 1a}VJC'>l\llOCTll >t\11 Jlllí1\l1 l\ CJTaDIHICl.;O.My l\omll.ijcl\cy CCJJC]lllllhl ucpnoro ThlCH 1 re.11et11h na- 111cií :lpll ~ ' "' cy[\11.m 110 C ľo xap3i.;tep11oii 1.;o11- c Tpy1.;111111, 11p111111Ma n1111~1ahhe 11 1.;011cTpy1.;- A 1\1110 Jl('ll,l(. 8TO 110}\Tll(' JHl\}ltll'TCH II 11anwme:-.1 D fl("lll 1101\ pa:111a:10.m l\y110.11a J\llYX 06.TJOMIWD.'len HhlX cocy]loll, xap;ll\tep11i.rx 11.m1 :noro nepuo]\a. Bo:1cc p l\ťpa:-.1mrn nona: 1a n 11epxm1e cnou aano.111p ;i;11: a 11:i l\y.1htyp11oro c.i1011. B 1 H6 1 r : 1 :1:wo;1\c 11 parno 11 (.M 1 V) u 10a>- 11oii iacth 11occ:1e111111, JHlc omc1111oii ua cenep - 110M cr.;. 1 w11c npanoro 6cpcrai P<''ll\11 PyA"ll 11a yp. 3a :umal\111". 'ľyt OTl\JlhlThl i1rti.1pe pamrecjja IJH 11c 1\HP /l\ a ny3cMJH1111rn (MM 28 -~ 1), 0/\110 Jla J\OTOphlX (Í1,1JIO l\ohctpyr.;thllllo CUH:~aHO c TpeM H JIC'HlMH JIO ogpn60tl\c n<cjjc3a. if\u c M 28 (p11c. 17) 111>1111w e110 n ce11eponoc T0 11coii iactn pac 1w11a (1rnanpaT1>1 1( 46-48; llf lig - 48). Ouo 11M CJ10 npam1j1hti y 10 ' ICT1>1pPxyroJ11>11y10 <f>o1h1y 11 oh1. 10 oph011t11pona110 cte11- r.; a~ llt 110 CTpa11aM ('lll'tčl. Paal\1Cpb1 mmrn111a 2,95 X :1,17 M, rny6n11a 0,72-1,05 M OT coupemen 11oií nonepx11oct11 (puc. 18). CTc11K11, 1n,1pe3a11nhle 11 Ma Tep mm, 0Tucc11i.1e, 110.'l pon11 "'ii 11 xopomo YTOilTallUhtii. B ccnrpo-:w 11a]l110 l\f yr.r1y nrnm11r\3 11ax0An.'lach TIC'lh, \lllHI 'lé\ct h lwtopoií llh1pe3a11nan II MaTep111'0UOM 111.1cTy11C- OCTHHQC, cnetvia.'lbilo oct311;1c M pcMn n octpo ii1m ; 1m.J11nqa. BMcorn 11i.1cTyua O, 15 M OT y po1111h 110.na. l\y no.rr ne 'lll pa3pyme11 roxpa 1111JiaC1>.n111111> 11mH11HH 'lacti. c Te110H 111.1c0Toií O, 10-0,28 M OT ypo111m noaa. Cpel\11 l\ych011 r oii 06~1a:rn p33uajia 1<ynoJ1a 111\IC.llll C h OllilJI hll hlť C TI \ť'lll!M C llcijlblh[. Orne 1aTK11 Jlľpt oi i 1\0 11 ctpyk11111l x 11e npocjic/l\lllliljlllch. l le 1 1h l1m C.Jla lloj\l\oll006pa:;my10 c~op1'ty, ľ<' yctj.l' 1111qw 11oii O,M M 11 axo111woc& o Ot=:========= iiM Pn e. 1G. P (ln 1 r. llmrn II pa:ipo:11.1 )l\11.'11111\a.n'~ S. c 10ro- 11ocT0<111oii CTOJ>Ollhl B11 y TJ)('111111c pa:nic Phl nelf11 0,54X0,60 M. Ec HOH aaj1craj1 11pu61m- 3UTC.1Jb110 11a 6-8 CM llbllllc y ponhh 110.ria ll Tč\1\ me, I->a 1.; u ctc111rn, 6LJ.11 11onMaaa 11 r.r11111o ii. To:1- ll(11 Ha noaa n CTc1101.; :~-L,.'lacb pa3a3d11c1111an 11cn11asi n ocyha - CM. B n<"ih 11axo1J,11- rop1111;11. 11JeCTh ua 1.;ornpL1x YJJ.a.11oc i, co6path (p11c. J 9). 1Ie60.11&moe i.;o J111 1ecTno i J1bm11 x 06-.rro~moo Hec1wnh1\11 x rop1111.;o11 11 OJ\llO n phc.n 1111c. 113ľOTOBJiellllO C ll:j M Cp ľ ('.ll hll()ľ() Me Jl3, 11aii}(Cllhl 11a flojiy >HllJlllll\H, 1103JlC l lc'hl (p 11 c. 20). B ;m1j111ll\e pac 11111J,Cllh1 Tp11 "py r 11i.1c HM1rn OT CTo.n6on n 11ar.1eTpOM 0,20-0,28 M, rny61rnoii 0,'12-0,18 M OT ypo11 11H a. / ~n o 113 llllx pacjiojioil\chhl. no 06c11M ctopo 11n~1 11 e r11, TPCThH 11pn6J111- :111TeJrh Cf'POJ\ll ll C 10arnoii <"ľ('111rn 11 O,:l8 M 1.; cenepy OT 11ec.

78 334 B. TJ,. Bapan l'11r. 17. P cu If. il{u \ 1! po11ecrc pac 111n1w (u11;1 c 1oro :1a11a;ta). l l o : 1y : l<'~ 1 : ;;1 6 1>1.11a :1a c 11 a Tľi\1 111>1M r y Mycupo11a1111r,1M C.llOCM c Hl\.1l l0 1 IC'flllll.\lll M0.'l l\l l X w l\yc1wn 06o:amrn111roii rm111r1iioii 06~ 1 a:hrn, yro.r11.- 1w11 J1 ~ ľcta 1\1H 11 voc ; 1 Oľ 1.; 30Jrr,i. HocT<' ii i1m110t- 11 1,1x 11 il\11.rir11 1 \ľ 1ini i11c rc 11 r.. M<VlO. B 1wpx 1111 x C.'IOllX :iaijo.'lllľ l lllh ihujill ll ~U JIUXOJJ.Ol\ IlO'lTH HC 6i, llcll l\ľpa \a llhxoj\11.' ltlc h I! llľ'ih 11.ll ll n a y. / l \11.rn ll \ľ.m 2H (pne. 21) pac110.noii.;ľ110 u 13 M " JOl'Y OT itrn \a M 28. Ero 1w1 ľrypi:,1 J1 p oc.r1 ľ i l\ ľ 11 i.1 11 a ropu:1011tc O/t- O,Li5 M OT cou p C)te ii 110llľpx 11 ocn1. <l>o 1H 1a ri-;w11111\a ~ret1,1pcxyro.11 i a11, CTC' ll l\11 OJ) ll (' l ľľ ll POB<ll l h l no CTIJHHHM CDCTa. l :ro pa : l~ l ('j)hl :i,6x4,25 ~\!, n 1y6J11 1a o,~)0 i\l OT 1.4 co 11 pc~ 1 c11 11 oii 110 lll'px 11ocT1t (Imc. 22). CTc 111rn. ll 1>1j ll':rn ľ ll MčlTl'j) lll\ C', OT l lľc ll h l C, 110.IJ p o >1ii 11 xopo1110 yt0 11 Ta ii. B 1\0Jr1> uoct o i i 11 :ia- 11 a 1\ 11 oi 1 CTľ \ pac ~c 11 1,1 06yl'.11P >1 e, 11ocTa c J.1ľ 11 a pc6po 11:rnxu J(mrnoii 1,5-1,8 ~1, IJ p1t11 oii J\O 0,20!II, >IB.'lJllOll \Ue('H, O' l ťllh!\ 11 0, OCTHT- 1 \U~IJI llx \0111.;H. Bepx11HH 11acTL íl\ \a ôi.1.r1a aa ľ 11 a c.rroľ~ 1 TCM ll Ol'O l'ym.yca. 11 a ľoj) TC o, :~0-0,6S ~ OT COllj)ľJ\lľllllOii llo l lľjjx1 1 0CTII IIO'lTll 11a 11ecii lj.l foll \<1 /\ll J10.r1yae1\1.'IJlll J\Jl pac 1 l ll ll \ C' ll HMOpip ii c. 1o ii o6on\mcmroii l'.r i,1, mrn3006pa3no npopc 4 A B o - O.& '=========== :rn1nu11ii T(' ~\l fl h1 ií ry~ 1 ycuponahnr.1ii c 1101r. Ha :JTOM P11r. 18. P t>n I I. n.1< pa:ipe:11,1 ;1rn:11111\a.~ ,44 :ZM r &

79 Pan11ec:1a 1rn 11Ch 11 e 11a)1 11T rn Ha 3a11a11110 )I Byr< 335 ypou11 c 61.i.r > e 111>1 u no 110 J1h n 1>m n c 1.;yc1\JI o6yrjie I I II OľO' Jl CPCllH, lli.ictyna ,ne IJ p a3- IILI X rnctn x m 11J11111v 1. C J1o ii ;ri.;em1oii r.ri 1111L1 60J1ee 1>0M aal\t110 ui,1cty1ia.r1 11 1o r o - 11ocT0411 o ii n 10ľ0-3U ll a) lll 0Ú ' l<\cth X IlO.TIY3CMJJ H II 1\ II. 1 f a ľ.11 y6h H C 0,68-0,87 M OT co11pem e1rno i i noucpx11 oct11, n p 116 J T CJI hli O n [.\C lľr p a JJ L ll O ií ' I HCTH j f.;jtjijih(a p ac rn111 e 11 a paaj10 M a 111ia11 06yr.nc1111a11 wiaxa TOJilllll lloii JJ,O 0,2 M, 3aJreraIOlllHH 1epc3 BCC 11>11- JlllUW 11 11a11pa 11.11e 111m noctol\-:ia11a.u.. H pom e Toro, 11a :nom ihc ro p11 ::io1rre ll CI XO,!l,I IJI OCb CIL(C ITCCl\O.TTL '' 1;yc1w u oôyr.11e x 1rnax u 1o r o - aa 11 a 1111o ii 4 CICTH nrnm1111a. 1 f a 1J.0 no.1iarat&, 1 1To o6yr JICM 11oe nepe110 ll c.r1o ii OÔOII\il\ Cll 11 o ii ľji UT i hl n p CJJ,CT a UJIH IOT co6o ľf OCT<ľľ l\h JIOl'J)LITIIH y3CMJIHlll\ll. B noj1y ; 1mJ111111a B 1>11111JICJ1L1 6 CT0 116om,1x JI ~ AllélMCTPOM 0,20-0,28 M, rny61111o i i 0,10-0,18 M. T p nx pacno; 1on.;e11L1 no y r.1n\m m a, ) (BC II llho.llll3jltcji hho TIO cpej~llh C ce 11c p11<) ll )1 IOíI.;11o ii CTCllOI\ JJ,py r llpotll B )lpyra, a lll(' CT <lh y 3lHiaJ.1.HOii CTemrn 1103JI C ne m. B no; 1y 1oro-aa11a1.1, 11ol1 iact11 nrn.11111[.\a 11 0,24 "' OT loiioioii CTCllIOI OTK PLITa onajl bila H D 11.na 11 e xoa11iicrne a 11 HMa A. Ee pa;imep 1>1 O, fi :~X O,H!í r.i; r J1y6111 1<1 0,2 M OT ypounrr 110.ria. B rymyc11po ua 11110M TCMllOM CJI OC, 3aTIOJTllHIOil(('M H My, llllha- 1\ll X IIaXOJV_)(.; JI C 06m1pyn.;e lje rr, 1iaxoJ].11.r1acb n cenep o -3anan11 0 M yr.11y 11.;m1 1111ta. E e >11HH nicth 6 i.1.11a u1>1 peaa 11 a n Cllel(llHJl b i I O OCTallJICll llom uo upemn lloctp o ii 1(11 TIO J I.)'3C~IJ IH J-1 J.;lf MaT e pi!i\ollom llhict.)'ljc- OCT CI 111\C. l3bic1'.)'ij m1e youaJl h H.)'IO cp o p My ll IIaXOJHl Jl o 5CM r- 5 4 ó / 1 I..., P11c. '19. P1mrren II. Tiocyw1 113 m11murw M 28.

80 336 B.!(. Bn1)a11 c /1-0,!) MOT ccuep11oií 11 :1arn11111o ii cte11oi; ;11 11 : \a. P, ľo pa:u1ept>1 l,2x't,:3 í\1, BL1C0Ta O,S2 '" OT y po l 10.rr a. Ha" n 11 ; r;11.r \C.N'~ 1 O 0 11 c 11Ppxy fíh1.r1 06m1110 1rn11 1.;yc1rn, 1rr 060;1.;;1\C1111oú r.r oi"1 oóí\1a:i1rn c 111\.rr 1o ie111 1 rr~ 111 cjl p al'í\1eu To11.llľllllOi"1 J \C'pa~lll l\ji, l\otojjhlc 6 1,1.r111 1Dla3aTJLI B ľ. ' ~'. ]1!' 1 11, l! ;'.!!'.l(<i lloj[l\ollooôpa:i 11 y 10 cpopmy. aa11a1111 Pe OT no. 1 1 y3ľ,\1j ;u N~ 2!J. l<:ro <IlOJHW 'icthlpcxyro. 1 1 h ll illl, Jl()'I TIL l\llh / \JHľľ llall, CT('lfl\11 opue11tnpooan1>1 HO CTpa 11aM c111' T<l. l \1 : rn ľp i. 1 >1.:11- mm\a :3,:~x:~/J9 M, r.r1y6m ra 0.7Lt ~1 OT co11pľ.\1c11 - J1 o ii no 11epx 11 octn (p11 c. 25). i\'l atrp 1 11.;011i.1ľ cte 11-1m 11\ 11.flHTl\H II p 11 fí.r111 :JJ1TP.r1 hll O (ľľll C'C 111.1(', 11().' I xopo1110 yt01na i"r 11 po1111i,1ii c ľ. ' H' : 1a~ll'T111>1M 2 4 o... Pne. 20. Pm111 cn II. llocy,u.a 11a nrn.11uj.\a J\~ 28. l ~ e 1111yTpr e pa:i.,1ep1,1 0,SôX 0,76 M, wnp1l 11 a yctr.h 0/ i ~ u CTl' lll\jl llt"tu, coxpa111rn1111cech "" 111.IC'OTY 0.1!J M, fír r JIOj\Ma:rn11i,1 ľjljl ll C) ií. 1 la 110.r1y 3 a.11era.11a 11poc.noi"11.;n nervra, 060- ; 1;;1H'11 11oii r.r1111 1r.1 Ha pa:rna.ira r;y 11 0 :1a 11ť cjlpa r MC'lľľLI CTL' ll OI\ lľ l'cl\o.'lhkllx pa:ij\all. 1 1C'llllb1X.rre 11 - ll hlx ropuu.;o11, Jt3 1\0Topi.1 x y,11.a.r1ocr, c ;wrr, (p11 c. 2:~: :~) E111e pa:111a11.11e 1111i.1 ii l'oj)jlloi\ 6J.JJ1 1rniir1e11. y U('llJI 11 a llo.tly il\ll.'11111\u (p11c. 2;~: 1). ~ ~1 1 ec1. il\ľ ofí11ap~;r;e11 fípyco i; 11:1 ll.l locl\o i"1 l'<\ji hl\jl / l{n.r11111 (e M :~o (p11c. 2/i) pac110.tjml\eho ~ 1 llol I Uil\e1111e~1 " JOl'O - :rn11a j\ ~. ;\' :iariaj\lloii CT(:'ll l\j[ mnjrn11_1a pac _1,e ,110 fíoj1r.11 1o ii i.;ycor.; 06yrne oľl l\ojiotoii 11.11ax11, llo("ľ<\11. ' ll'lllloi i 11 a pe6po. Ee l\jurrw 1,:) " p1 111a 0,20-0,28 ~ 1. PHJ\OM c 11ei 1.11Pi l\a.110 <'11\ľ 11Pc1w.11r.r;o r;yc1w11 o6yrjlc llll OľO j\cpc'ba. 1\.1011.;110 (' 'lllthti ' ITO II('(' :JTO OCTélTl\11 06.r111 t\olll\ll ('T(' lt. B no.r1y >1> 11:11111\a 111M ľ111, 1 'll't l.ijlľ cro:1ôo 11r.1 P HMbl. [l11e 113 llj I X pac i l \ľ ll l. 1 II JOl'O- llo CT ll0t\i H 10ro-3a r1 a \I yr.'1ax 1 10 : 1y:1ľ~ 1 : ;r1, a J\U E' 11 p 11 0.r11 1:111T('. 1 11> ('jl<')\11111' IOil\ lloii l l ceuep11o ii CTC'llOI\ il\ll.'1111 1\<l ) ~f)~'ľ lljlotllll l\p~'l'a. ]'l"x

81 l 1 ;11111p<. 1: ci;11e 11a.,111-r1111 1rn 11a :1a 11 an 11 0~1 liyre 337 l'11r. 21. P111111e 11 II. i l\i1:111111c.\! 29 o apouecce pac 111n1m ( u11i\ r 110\'Toi;a). Jlll élml'tp ll. l :~ y p o a. o,:t, M y61111a O, l 0-0,20.\1 OT J I <:"" 11a xo111 1:1a< i. 11 1oro - :la11i.l í\ll 0~ 1 yr.11y. Ee 1111 )1\llJlll 11ll('Th, 111.q w:ia 1111a 11 II MaT C' plll\oho~i Hhl CTYlll'- OCTalll\l', 11aXO)\J1 11\ C'A1c ,:)0 M OT 3a- 11a)\11 oii rtľ 1 11rn 11 O,li2, 1 ot Cl' t1l'p11o ii. <PopMa e ro 1JCTL1pex y ľ o.1 11 o1rnn, pa : 1A1ľpi.1 I X 1,4 M, 11i.1c0Ta 0,2(5-0,27 "' ot y po r1a. Cnepx y octa 11 e 1l 6 L : a 11 l\yc1rna111 r J o ii 06~raal\ 11 - Cn~ 111m ľ )\Mn:1n 11i.1 r o ii 11 c 11.r11>HO 060;1\H\e 111.1, 11 x To.r111lllllil :3-5 CM. Coxp a 1111n11c i, cte111rn 11a 111o1coTy O, 1 ;-, "' OT ypou J].a, 3ll JICľ<.UOll\l'ľO CD 0 1ma 11ľ 1111 pa;imcphl O.'i7X 0.80 ~I. II p110: 111 :i11 TC.'1 hllo na ypon 11e no. ia. 110;11m11006pa:rnan, ee 1111y-rpe111111e 11111p1111a yctbll o.:30 M. U a nojj,y 61>1:1a 11poc:1o ii1rn newia, 11a 1>0Topoii 3a:1era : ' 1 0~11\11 OT lll'cl\o.'llol\ll X. 1 1(' IX ľojjllll\oh. nepcl\p 1o1T1o1 ľ :w11a :w~ 1 0Go;1.;;l\c1111oií r: L paaua.1a l\y110: 1<1. l l ľc 1;o.1 11,1\0 q>parme11too.11en- 11 i.1x cocy r: <' 6 111w l'C1\0e 11 phc :111-11e 11aiÍ í\ľ 11i.1 11a 11 w 1~ il\11: \a Ó.'111 :1 11e 111. :3au ľllll ľ ih ll \il COCTO Jl.'10 u:i rymyc11po- 11a ľo c.r1011 < 111;.r110 1t' ~111 1;yc1w11 ooo;.1rn.;e 11-11o i i r J ,1 11 y r o.r11.1w a1 1p o T 1111 yct t" ,28 ~ 1 ot 11ee p ac 111- u1<'11il y i a 11 c fíoj11>11 1a 11 11penn e l.( 11 ah nma. <llo 1nia ee 0 11 ;,1.11i.11a11, p a :nl( pi,1 O,l\8X O.!l8 M, r. 1y61111a 0,28 M OT y p o :1a. H ~1a a :rn e 11 a T \1 ry~ 1 yc 11po11n11111.D1 e:1c>p.\1, 1n peme111a11111,1m (' :io.uoii 11 i; ye 1rn~111 0Óoil\H\t 1111oi'1 r J11111 r.1. l l a l \ llľ J1~1r.1 oi Pe1w w <pparme 11 - TOu J1c 1111 i.1x cocy \11J111111c 2 :~ 1 (p11 e. 2()) 11a xow1.11oci. 11!1,2 M " ce11epy OT y :iľ~ 1 J 1H 111\11 N~ :m. Ero 1w 1ľr yp 1> 1 11poc.11c;1\c 111>1 11 a rj1y ľ 0,li- 0,5 Al OT conpc Me 1111 o ií e px110ct ll llil <JlOllt' llt'ij('x OJl ll OľO c.r CDopMa ero : 1a11ť 'll'ti.1 p t'xyro.ri i.11aj1, CTľ 111rn opu e 11T11po 11a 11i.1 11p11 0 : 111 :1 11 Tt'.rii ctpa11n M cucta (p11c. 27). P a:imepi.1 ;i; 11.' a :3,:3X:3.7/i ~. r:1y a 0. 7L1-0.8:~ M ot co11pe~ 1 e 1111 oii 11011epx HOCT11. CTP111rn. 111,q w :rn H' 11 )latl'plll\ľ. 110'1T11 OTocc11L1e, 110:1 po11111o1ií. C:ie; : ; 11 11x :1e p e 110M 11e 11p oc : 1 (; ; 1.;ť B 11 0 :1y i-1\11.'lllll(a, l\otopi.1 ií JI : 1 coooii xopo1110 yt011ta11111,1ii.\iht<'j) lll\, on;pi.1to :-i ct0:160- nl1x JIM. LJ etllpe II:! llll X pac 11 Q.!10il\l'lll.I 110 yr:1am no.11 y3e ~ rn, a 11J1Ta11 11p110 :111 a 11Te.rt h cepc,a.1111 c 1011woii cte111\11 nrn \il. 11 x l\ llilm ("ľp 0,25-0,26 M, r.11yú11 11a 0, 10-0, 1 7 M OT y pou1111 noj1a. H~1i J111 :1a t'11h1 r y ~1 yc np o nan11l1.\i CJIOCM C 111\JIJ0 1 1(' 1111JI A11f y r O.ll h l\0 11. B 110CT0 111o ii 'l a CTll n rn a y OTl\JJh ltbl

82 338 B. JJ.. Bapau 1.;yc1m Hp nu.b1. <Dpante11TLT.TJe1111o ii nocyj.\li n «yc1m mna1wu 6Lmn 11 a iijj,enl1 lii 11a no11y nm mmw. Ile tb owrn pa:i nepectpa1rna11acl, o 'JOM CUJIAC- TenhcTuyeT HaJ e ABY x llojj,ob, 11cpcl\phrna10- o, p u.najihho OCTaBJI0llROM BO npem1 IIOCTpoii1.;11 ;Jill JIHOW. BMcTy11 11MCJC 110JJ,1\0uooôpaa11y10 c~op111y 11 B03BbIWaJIC1I Ha 0,25-0,32 ]\[ llajj, ypo1111()m DOJia. ~A===~=====t=~~\=t- s M e>«ay DLICTy110~1 a 3anaJJ, 11 oii 11 ce11c'p11oii cte11-1<a~m ÔblJIO CDOÔOJJ,HOe npoctj)ahctdo 11111prmoii 0,11-0,27 M. <DopMa ne'u! ljolltophct cljopmy ocľ n TaHl.\a. Ee nuytpc111111e pa;:i111cpb1 0,46-0,55 M, w11p 1111a yctmi 0,30 M. Ilon nc m aa110ra.11 ua 0,'10 M BbJWe yponm1 nona ilhjjijih\a. On TUl'l«c, i<al\ H CT0 HIUI IlC'Hľ, coxpa11ulllll](cch W\ ULICOTY 0,14-0,18 M, 6L1Jr nojj,ma3a11 rj1m10ii. T om1v111a noaa 2,5 CM, Ton1u.nrra cte1101.; 3 CM. B 11cTJu, DOA aaoaj10m 06o»rn<e1rnoii: rjrn11lt 113 pyx11ynmcro Hyno11a, lľb l HBJICJIL! <f>parmclltli' JiellllLlX ropml\011 A ~~~~~;~~~~~::~~~~~~~ B o (puc. 28), 1<ycm1 nrn11eanoro m11am1, a Tal\il'\C m.11x APYI' JJ,pyra, ll )l.dojjijhlx CT0 HOJ<. llpoctpa11- ~ CTDO Me>l<AY \llll M II nepx lloj(amh ÔL!J!O aa- IlOJl llcllo 11poc11oih:oii ncrn1a TO.'llL(llllOfr J(O 3 CM, a M()il(J\Y CTem<UMll 6yponaToii ľjlllll Oii TO.'llJ(HllOii 8 P11c. 22. P II. IlJlall J1 pa3p03hl )1\llJllIU(a M 2!1. 1- rj a; 2-11opoxo.u11olí c;1oií; 3 - rymyc11pona: 11a11 3e~rn11; Lt - ropcrn,1ii cnoii; 5 - rm an 06~taJ1rn; 6-1e 1>c111>; 7-06yr.1eRHoe nopeno. ell.\o JJ,De.RMhl, nme1011\~1c J:(pyroe 11aa11a re1me. <l>opma nx OBUJlbHa1I, CTClll'\I{ llccl\ojlhl\o l\hll3y cymeni.1. PaaMepbr HMbt A O, 78X 1 M, rny61111a 0,26 M OT yponmr nojia, FI.MM B 0,5X0,7 M, rny- 6uua 0, OT :noro ypo111m. B 06e11x HMax uaii Jl.CllM cpparmclltbl xapal\tepn1>1x pa1111ec11ao1111- c1rnx Jl0DHblX COCYJ.\OB. 3anOJIH0TIJIO )l{lfjiiilll.a.11 ftm fllljihjio co6oii TOM HLiií rymycupo11a11hbrii CJIOii, nacmll\cijhbjfr c a meii 11 aonoií c mrn10 1emurn11 yroj11>1\0n, 1.;yc1wu cuj11>110 06omme11uoii r murnnofr o6r.rnarm, Hyc Ho11 monea11or o 1.11na1\a, <f>parme11to11 HepaM11 1or n HOCTeií amdotllhlx. B cenepo-aa11a}l.hom yr.11y no.11y3emj1hhhii 11axo1.\1111acb )] ()ll b, IIHiRHfTH rncth I\OTOpoil: 6hma llhlpe3an11ar: n MaTepmwooM nr.1ctyne -octam:~e, cue- r J:\O 17 CM. Me>HJIY cte111rn aii1.\c11 1 1ť'OO J 1 h111oii <f>parme 11 T ;1enuoii 1rnpaMmor. ir11j111u\e M 3'1 no cpau11<' c J(pyrmm 110- n yae.111.rrmrnamii l!me.110 II c11010 c 11e 1\11<f>1rny. Bo-nepBbIX :no e}l.rmct11c1 111oe nrn1u1 11(c na OT- 1>ph1To.111 yqactjrn 11oce1rn1111H, 11 1.;oTopoM, 1.;po 111 <' i.;epa ~ll!l\11, BblH lljlcllo 311a 'lllt('.ij i:.11oe 1\0ll ll'iectllo /KCJte311 blx WJit\1\013 II 1.;yc1m l\jhiil,li. 130-llTOpLIX, 0110 }j OTJIJ'l'JHe OT npei1<111tx IW ll CTpy 1n CllJIaa110 c Tpe?>rn 11e 1aMn npo11a110jl.ctbe1111oro xap;rn Tepa. Ile 11, M 1 111i1peaarma11 n ooct o ii cte11 I\<' noj1yaemj1hmm (plie. 27). Ee 'H1CTJl'1110< coxpa- 11u11rnniicn CHOJl., aanera ii na aa 110J111 e c 'IH, OTI\pb1T ua l'jly6m1e 0,5 ~' OT co11pe~1e 1111 oii nonopxhoctii. Ilo 1r, IlMCJIU IIO)l.l\Oll006pa:rny10 <JlopMy c BLJXOAOM 11 nrnj11111\c. B 11 ytpommc pa:i Meph1 ne m 1,4X1,4 M, 11111p11ua yct1.n 0,4/i M. IloA aanera11 11a rj1y6une 0,76 MOT conpn1e 1111 oií IIODOpXHOCTII, TO ectb JICCl\OJl11l{O JJl>IJll(' ypo no11a nmjimu.\a. CT0111 ar ne 111 coxpa1 11J 11 c 1> 11a 11L1- c0ty 0,14-0,22 M OT y po JIOJJ,a , li<ll\ )1 nojj,, 6Lm11 110JJ,Maaa111>1 r.'11111oii 11 c11: onrn\l'- 11 L1. fio}l. J!M()JI Bl\Jl!O'le :l llll'jj11'('.ilhll 01'0 h:o.llll '!CCTIHl OÔJIOM l\011 Jlenuoii 1wpaMUIOI. 'ľo JIU\ 1 111<1 uojj,a 11 CTeuo1< 6-8 CM. B aano1111e nc4n 61,inu l\yc1a1 a;e;ie:rnoro 111m11rn, i.;p11111>1, yro. 11>1\ ommc1-man r111111a, npoc.1rn11nrna.1111c1> upocjtoii Hu nenna. Ha l\yc1,ax 0Gomme1111oií r i1 ll:l

83 339 pa:111a. 1a i;y110.1a OT11ľ 1aT1.:11!\ľ l H'llčl IH' 111,1un:1e- 11 i,1. lfto ('l!llj\t't('.1 1.CTLIY<'T 06 OTCyTCTll lllf ;1epellfllll l OľO f\ap1;aca. Oo.1 1 ()~11\11 l\c'j)ólmhl\11, coopa1111i.1c' peMH pa3- fíop1rn a, fl('ľ J ~O <'l\1111oro 1 1 p1 1 11a )V1ľ >1\aT xa- 1rn1\T<1 p111>1m 1w1111 ec:1a ci;11m r op1111rnm (puc. 29: ()). 0 1\1111 J1:i 1111 x. 1;oTopi.iii y r\a:1oc" ~1acTn coí'ípati.. op11a~1e11t11po11a11 no 11:w 1111;aM npea- 11oii no.11111ctoii rop11ao11ta.1r, 11 oii : e ii ( p11 c. :H:: ").).): -. f f("ll.\e 2 pnc110.'i0;1.;c'11a 11n llocto'lllom 6opTy íl\ 11:11111\a II o.:{ ~( ce 11ep 11 ce OT TI("lf l N2 l (prrc. 27). lfocn coxpa1mm11uiit11 c 11on pae e11 11a r.riyu 1111 c 0,72 '" OT co11pcmc 11 noii 11011epx11ocT11. On 3a11c ra.'1 11a ry~ 1 ycrrponan110~ 1 c.rioc', :iano.r111no- 111cM nc ÚTU(' l (lt l.:ofl JJ;e!)Cllf l ljll OľO l\<ij)l\uca Ha I\YCl\aX ľ J lll ii 06~ra31m ne npoc.11('/l(('jio. <l>opi\ja 11c 1 1J1 oi;pyr.rwn, ycthe 111np11 11oii 0,:) M 11axoi\íl.'IOCh c 1oro-aa11a 1111or1 ctopo lfo ytpe111111e paa~1cpi.1 11 e 11t 1,52X l,57 ~1. l lnn.; acTi, TI<' m, 1.;ai; J1ep110~1 c.1y iae, n1>1pe:rn 1111a11 1: ~1aT e p1rne. CTe111;ri llo)l~taaannbic r!11111 oii, coxpa1111- : 111c1. 11 a 11i.1c0Ty ,20 M. Xopo1110 coxpamrtrc on 11 P 11r, 11 r.'ihne T\OToporo ui,1.11n mw 10- ľ11 c. 2:1. 1' (' ll ocy;i.a 11a ;1;11: 11111\a.\ ~ :w. P11c. 2/i. Pnnncn JI. m11 J 11111~e M 30 B 11 poqecce pi1 C' 1 lll('tl\ll (nlta c HOCTOl\a).

84 340 B. /l. n<lfl<lll B A o o H o -========== ľ11 c. 25. P c 11 H. íl JraH 11 paapca1.1 nrn1111w,a M r11111ia; 2 - ľ J111t11rnaH 06Maa1rn; 3-1epem.; Ii - l\ll~lflll; 5 l\cptlmlll\a. '1emrn 06JJo~rno11 J1em1oií nocy1tb1 (pne. 29: 1,4, 5). Ton~ 1rn a 1101ta, aajiera101t1cro na rj1y6u 11 e 0,68 M OT co11peme nnofr nouepx 11 oct11, 3-4. CM, TOJII.Ql1Hé\ CTCllOI\ 4-8 CM. Tie Ib 61>111a aanom~e 11 a canmctblm rymyc11poua11111>1m CJIOCM c n o 2M 131\JllOqeHJUlMll l'ycl,ob ;+;C11C3-110ľ0 1UJia1rn II 1<p1!U,bl. Jtla <f>parmclltob Hepa~llllOI, co6pa H11 h1x 11p 11 paa6opl\e no1ta, y1ta11oc1> qactw1-110 co6pati. OAHll,uo11011 i,110 xap a 1nep n1>1 i'1 pa1rnec11a un11c 101ii rop < (puc. 29: 1). 11 e 1b M :~ 11axo,rvIJiac1> na cenep110m 6opTy nrnmnu,a (pne. 27). Jlmub ya1rnn nepembi41'a p1rnoií 0,1 M OTACJIIJJia ee OT CTCHl\II TIOJiyaeM JIHHlnI. CuoJ\ JIC41f, c oxpa111w11111iích 11 a11a'111te.r1i, HOií qacn1, OTl<pb!T Ha rny61111e 0,:16 M OT CO BpeMeHHOii pXllOCTll. Tie l b 61,lJla aanojill Clla r Te.M HblM rymyc 11po 11aHllLIM CJIOC'M c rrnj1joqc1111n M H >1{0Jle3H0ľ a1<a, "P1ll llji II o60i!ol<cll lloii r 11111rn11oii 06Maa1m. <DopMa ue<111 Ol\p y r na11, np11 'lem aam1wytan co ncex ctopo en11 1~110, aarp yman 11 ee 'Iepea oepx, : 10Ma11 11p11 :!TOM ncpx 'JaCTh Hy110Jia. BnyTpe111111e pa:n1epr.1 ne 1u 1,5X1,6 M. Jl m 1rnn11 ' actb nc,111 6blJ1a BL1peaa11-11a11 13 MaTep1<11<e. J I OA )1 CTClll(Jt 6 1, l loflmaaa 11r.1 r mrnoii: n CHJihllO 06on.;n.;e11 bi. 13 ľjj no A a 6i.1J111 Bim IO'IeBUH cf>parmcíltoll JI Cll 11 hl X r op1111w11, 113 1\0- TOpblX YAUJJOCb 'IUCTrt'1110 co6path JJ.Da cocyj].a (p11c. 29: 2, 3, 7). To.nu\11Ha JJOJ\a 11 ctehoh 4-6 CM. O Hlt cox pa c1, 11ec1.;0J1t.1\0 xynw, ' I CM llpcaliaylllllx!j.llyx ne 1ax. lloj\ lt(' tt( 3il J I CľaJI Ha r J1y6trne 0,65 M OT coup e~rn 1111 o ii 11011cpx11ocT11. CneJJ.yeT otmctllth, 'ITO n na 1111 oii nc 111 mej1ea " hl X wnal\oll (Ír.1: 10 3tla mtert hllo Mť'll hlllc, ' I CM LI npcj].blayll\llx. 1 la no11explloctll 110}\a 11pOC.1IPfl\ll- 11aJ1IICb ll 11 ecl\ojlhl\llx MCCTC\X 0 1\llCll ~l('jl.ll. 1 l et COMllCllllll, 1 1TO }HJ IJlllll(P.M ;~ 1 II 11 e 111 co CTaBJIHIOT OJ:\1111 np /J,CTIJľ llllt. l ii l\omtiji Cl(C. 0<1en11J].HO TIOJI Y3CMJIHHIW HllJl!IJl a co6oii OJVIODp e MCITAO u >l{jijlllll \C II ~lactepc 1;y10 1'y:rncua. c1111-3a1111y10 c o6pa6ornoii ;i.;e:1eaa. C :noií {\c:1h1<1 nmecte c coopy;i.;e11rrem il\ a oi, coopyil\e111>1 ll npo 11 a110j\ctuc 11m,1c J l aaw nc 1t., 11 axojj.iidlliahch II CCI MOM } l(tl J IJlll\ ľ, llclloji h30llaj1ac1. 11e TOJILJ\O AJIH 6i.1Tonr.1x 11yn\J\, TO l'ctt. 11p 11r0To11-11e1111H IIIlllJ,11, 110 II Jt.!UI 11yn\)l llj)oll:jlloactdu, O 4CM CBilJl.0TCJibCTByeT llajlll'lllc II 11eií, 1'j}0Mf' IJO CYAhf, AOBOJl hllo a11a'llltcjih11oro 1w ecTua 111.na I\OD, a TatoHe Hyc1rno 1<pn{\r.1. ){ comajiellj.110 II il<iljihlu,c, a THIOI\() II n e<tax llc 11aiíAeHbl o p ym111 npo11:rnoj:lct11a ~rncn pa-1.;ya 11 c - 11a. 011eBUJJ.llO, llol'uj\t\h IIOJ1y:1CM.ltll II l\y, ee nrn T0.1lll aa6pa.11l c co6oií nce {\e1111i,1c 11e n ocene1111c P11n11c11 III pacllo.'ioll,('110 D BC'px- 11eii qacnr pe m11 PyAi.;u ua pacc T011111m 1,5 J'M OT nocejie P11m10u II n npu WTf?JlhHO 4.00 M 11a aana" OT conp0me1111oro COJta aa 1111~1a et OTJIOndi 1om11i.1ii Cl'1IOTI 11a Jl('llOM 6epery pe 1 1-1m, nanectllhiií y MeCTHblX >1mTci 1cii HOJJ, 11aana- 1Hl0M 3at(yT". H a noce11e Me pom 2 X 4.8 M. KyJ1bTyp11Lrií c.noii a11j1eraer 11a rny61111e 0,20-0,60 M, II OTJJ,eJtt1llt.IX ~1eCTax u 6hl11a aa.110,e11a Tpa11meH pa:1- JlO XOAl!T JJ.O 0,90 M; 1ia xor~1m llctpľ'ihiotcll rr B pac- 11axaHHOM CJI OC, II 11a TIODCpXllOCTll. 8h1t11e ymc OTMeqaJ10ct., 'ITO uocej1ehue Ht1yxc.rioií11oe. Ha 11eM, 1rnH u 11 a 11oce.nemm P111111e11 1T, c.11aoh 11c1mii CJI Oií IIOACTllJIUCTCH CJI OeM HYJlhTflJhl 110.TJeií 110- rpe6eh,11l1 'le(jllllxobc l\oľo Tlllla. B TpaHu1ce ui,111n.11enh1 cj1ejj. t oro m11 J 11111~a

85 34 1 l'nc'. 2li. P11111icn II. >l\n:11111\l' ~\! 31 (1111;\ ľ mra). TJlCTheii 'll'tllt'f)tll 1 Th l C H 1 1('.1 1ľTllJI II J(llYX coopy o----,----~~----,.-----:-:,-5& _ il\ľllllii 'll'l)llhxollcl\01'0 llj'l'~lľllll. Cmrn11 1 1< 1iOľ ; 1rn ; t1\ľ 11pt'/\CTa11.ru1eT co6o ií 1 1l' T 1.1 pľ x.\' ro: 1i.11y10 11 w 1.\' :Sľ~ \_\ ', o p1 1c 11T11po11a11-11 y10 CTl'll l \ôl~ l ('TIHl llam Cll('Tčl. l ~ľ pa:j,\h'j>hl :\,:W X :~,'i:í ~1, 1-. 1_\'Ó1 111 a 0,80 ~ 1 OT co11 pc~1t'1111oií llollľpxllo('tll ( p11<'. :\1). CT('lll\ll Jl~l t.1 }1'11, \<I OTllC'Cllbll'. 110.'I po1111i,1ii II XOJHllllO.\' TOllTH llll hiií. B OT.' lll ' lll ľ OT il\ ll.'11111\ J\11_\'.\ llpľj\hl JU' ll\llx floc('.'j(' i'1, 1111 )1\llJlll ' l il("l'f, l\otop1.1x 6 1.u1a 111,1pe:rn 11 a II, e_t, X ~HITCf)ll I\(', II j\all 110\1 C.'1_\' 'lal' IDl<I il\ll.'11111\il coopyil\ľ ll<i II llľjh'xoj \110~1 C.'l<ll' II llť,l\oct lll"člľt ~lôltl' JJlll\a. H 110:1y )1-; \a 11 ('ľllľpo - 11o<"rn M yr.11.\' pac'lllll\t'llôl HMa OT CTO.'IÍÍa i\llédll'tpmt 0.18.\1. l'.rty6j111oi'1 0,2 1 ~ I OT ypo11 11J1 JJOJltl. B C<'llľ po - :rn 11a 1 \110M.\' ľ.' IY y:H'M rn, 1ia r : 1y61111<' 0.:-12 M OT COll J H'.\lľ llll Oií 11011epx110CTJI lll.ijih. 1 1 ľl l a llp'll.. l\ai; II II 00.llhlllllll('TllC fl JH'J(l,l- 1\Yll\llX il\l t.'11111\, l lllh\llllji 'lil("ľt. IW'lll 111.1p ľ3il lll l élll II llhlct_\' 111'- 0CTil 111\ľ. C llľl\llôl.' 11,lf O O('Ta e11110~ 1 no 11p i>~rn ('Oopy;l\1' ; r-;1u111 11\a. CDop1, 1a oct:1111\a, 1\(11\ 1t 11("11 1 II l\('.'iom llo}\l\o ll006pa:11 1aJ1. Hll YTJJ Cll- 1111(' pa :1.'1ľp1.1 11t"111 O.'iOX OJiO ~1. Ky110: 1 11e'l11 pa:1- pyme11. cn'111rn coxpa1111.ri11c i. 11a 11i.1 c0ty O, l fl - 0,25 ~1 OT ypo / \a , 1\<11\ II llo)l, l lo ) l ~W :ia11i.1 r : 11111oií JL c 11 : 1 i ml\il\ľ11 hl. To: 111 \11 11 a 110- na H cn 1101\ O 'i 0.8 )1. l lp 11 pac 111CTl\t' l lľ'lll :rnna.1 10 ~ 1 c 11011a 6 1,1.na 0G11apy;1w11a llcl\.' llo'llltľ.' llollo.'l l'llllilll l\('p<dllll\<i. A B ~~~~~~~'-~~'-&.~~~~r A O===~----U1 ~ ~-, ~.-- - ~. -s ľ11 r '111111cR II. ll:iau n pn:11h :ii.1 ;i;111111u\a M : r.r11111a ; 2-1w1nyp1.1 m a; 3 1cpc111.; -1-1w11TypM :1<111a:1a.-yno:1a 11 c<111;.'í - r.n 1111n 11 a H OÚ)Ja:rna. E 3

86 342 B. ~~ lia pan 0.D.1111 cpparmewr J1enHOro cocy.d.a nali)j.eh n rymycuponannom aanomrnh1111 ri<iijlliula. Bcn HepaMn I<a npuna)j.jiejiuit HYXOHHLIM TOJlCTOCTeHH hlm rop IDIWM c HeCl{0Jl hl{0 OTOrFIYTbl.M 11apymy nentm J{QM, HOTOpLre llll B ljem He OTJlli'TalOTCf! OT r op.111- l<o o6paahlix cocy)j.ob 113 nocenemrn P1rn11en II (phc. 32: 2-6). J1111ub 0.D.HH rop1110i{ UMeeT BOn1yT1,1ií no BHYTPb nen'iiii< n pe6pnctl111 nep e;10m na mrnrnr nepexo.d.a 60,rnon n n.rreqn1m. On ot.jihpacdojion\eiili r p ynnoi'i n a pacctohllllll 5-7 M.D.PYľ OT.D.pyra. H a cenephoií 'JaCTlI noce.flť lllih (.ncnbdi oeper peqm;c Py.D.1m) 1\a1wf1-JIJIOO c nctc ~1r,1 11 pac ;HeHn11 '1<11Jm 1u, ue ripocjiemeho. Ha 10rirnoi'1 1 rac Tu nocejiellllh (11paBJ>IÚ oeper pe rnn P y J\1\11 ) Hhl HIJJl ehhbl e qetb pe mhjlllllla, pacno.11011\e11 1>1: xot 11 H IHl 3Ha'IJHeJibllOM pacctoh , 110 OJ npo TIIll JIPYľOľO JIOYMH napa.n.1 1 c.h hll b l~'lll ]JH J.aM H. 2 l'11c. 28. P en II. f{epa~urn a 113 ; Ju,a s~ IaCTCH OT.D. P Yľ ll X II HCCHOJlhl\O cr.name1 111 oii nonepxu OCTblO (puc. 32: 1). ri puoe ~\e >re 1 ~ a11 11r.re Ha nocenennií y c. Pnnnena y1<aabrna10t ua o6jl\hoctb J!X Tonorpaqm 'IeC1n1x ycjtorniií:, cr.i.unctno nphemon.d.omoctpoutej1bctba H MaTepnaJibHO{I l\j'jlbtyijli, 'ITO no- 3BOJHI e:r pacc11rn:rp1rnat1> nx nmecte. 8 ToMy ne npo T1rnopeqHT H np emh J1x cyn~ectnonamrn. MbI nonaraem, 1 1To npemn ux noahrrrmooemrn H ru6emor HC o6h3atejihiio O)J.ITO II TO me, o 1JeM 6y..D.eT pe 1 h HHJ-1-<e, 110 uecoj1rnem10 nce OHH OT HOCJITCH 1\ TPCTI>Cii 1 ICTUCpTI[ nep noro TbICH'JeJJC T:Wff. IlpemAe 'IeM nepel!th " cymmnpouamuo c1~e ;rau11i.1x n npoqecce pachono1< na6mo)le1nn\ MM o ie1 11> i>pa:rho octano_nnmch ua nonpoce o p acno- 11ome 1-1 mc mmm 11~ Ha OTnpI>1Toii njiollla.d.h nocenenrrn PnnHen II, p aamephl 1\0Topol1 JIOHOJibHO aha 'lhtcjibh.bi. B ce mhjiilljw 11a atom nocejie111u1 pacnojjmke- 11 hl OT..D.eJlblJO JIPYľ OT )lpyra H n 60Jiblllll ITCTne CJiy 1 iaen Ha 3 11 él'ihtcji hhom pacctohiihii. Jl mh h n p ac1\one M II Tpn nojryaem.1ihr1m (M 6, 9, 10) B ce nrnjr111jj,a 11a nocl>.ne x y c. P1m 11 c11a 1 11 JIHIOT co6oú 'I CTblpcxyrOJlhlll>IC JIOJly3eM.11Hlll\lf, opneutup obau 11 1>1e cte111rnj11h JH) CTpa 11 am cnc:ra, rqjomc mrrmnu;a M 7 na nocc.11.crnm P11 r111 en l, 01Hce1u11po 11a1rnoro y l'.namh no CTp a 11 a;' r cneta. IlJlOTl\aJ\h l loj1yaej11jjflhoi\ H C00.1fblll<IH - OT 7,8 JIO 15, 75 1rn. M, rny61ma O, 72-1,30 ~ OT conpc MeH no 11epx11ocn1. l l e1wtopi.1e ik11m 1111a (.M M '.1, 6, 9) na nocc.11e 111 m Pumrcn 1 I n ;ianawroii 1 rncth JieMHoro u.rnpc, 'JCM n noct0'111oii. Bo;iMomuo :)TO CBfl 3aHO c 11 a.ll 1Jf1JICJ\'l nc 111 II ) \<lllll OÍÍ 'IaCTll YJJOJ\If!llyTJ,IX /I\JIJIJUJ.\. CTCl!J\l[ H 60.1hUIHHCTH(' CJiyqaen OTJJCCHhl C, lll!oľ)la llccl\ \0 1rnn:.iy cyme1-1r,r. B 11H T1r nrnmrn\ax na 11occ.r1e 11 1H Pr.nmen II r,1Jm 06.TIHl\OJJ<HTLT J\CpenoM. C111 rj\cte. 1 r. CTBOM :3TOMJ' HllJIHJOTCH OT J.;p h!thl e llji , CTCllQ!.; n Tpex nrn.ll11ll.l,ax (M.M '10, 29, :10) ocr a:r1rn rroctan11ehhl1x Ha pe6po 06yr.ncnni,1x 1rnax, a Ta1rn<e namp1ne o-rncqari.;oo JICpen11m1 "' x n:1ax 11a nonep x11oct11 cnpeccona1111oi'r r, pac 1n111c1111or1 Ha ni,1crynax-npm1amrnx 11 riu ~ax N~ ~ 6 H 9. CJte)lyeT HanOMllJLTh, 'JTO npu.11a 111nc 11 M 6 ô1mr11 Hachrna 111>1 1!3 r.rm11hi:, llotomy 11 n.;1 u 11111p 11 eoô-

87 b 1 o SCM P11c. 20. P cn lj. Rcpa~rn 1rn, co6pa 1111:ur nph pa:.i6op1;e JJOAOB rr e ieii npo11::ioo1\crne11-11oro IH1311l1'ICH1111. xoj\llmoct11 11x oô. 1111\0 11"1 11 e110:1monrno ycom JIUTJ>cn. 11 a poc o TOJ\l, 1rn 1\ 11J1 ax11 "penujihch l' CTCTIIWM, JlJ,fll JJJICll IJl,IC II.X OCTaTIOl ca MH rro ce6e 0TnCnľr1. 11e ~ oryt. B 11c1wTopb1x amjjnw.ax 06- :mu;ob"a CTBll Y "PCllJfil.ll(I Cb c nomollv>lo CTOJ16on. 1 Lrraxn Ôi,1.11H noctan.nctj r,r na pe6po Men\J\Y CTOJ1-6a.\nr H ctc 111wii. 11 co6xo1111moe "OJJJtTJeCTBO CT0:1-6on ( 1 ICT1,1pl' Ho yr:1a)1 H J\Ba no cepeahhe A BYX uapa P.Tlh111>1 x c"reuo1>) 1u1 P.'1 oci. n mrr.1rnu\e M 29. 8n1 cuctema 1qwmremrn Mor.na ÔbrTh ncrrojjl>ao11a 11a H 11 ihmmu_\ax MM 6 JC 30, r;:\c m.irw.rre11i.r no 1 1CThlpe CTO.TJQOllhl X HM. ffpan)j,a, OJ.l,Hll 113 CTOJ( n ;irn.jjhil\c M 6 6i,r.n ncc1wjlbl\o OTJ\aJ1en nln':'c o r CTell"lI, lf HO Mor ÔLITh llc110jlb30uan J:VUT 1<pcn.rrc1111a 06J111lJ,0111rn.,[(pyroľi cnoco6 Jq)ClJ.JJenHH 11J1 ax 1< cte 111rnM AO.rrnwn 6LrJI npnmcnntbch 11 ;m1m1n1e M 9, n HO TOPOM BbTHDJJcna JlllUJb OA11a CT0.n6011an nma, l! B n.;njijijl\c.n'2 10, ľj\b ne JJj)OCJJ(';J\CllO CTOJIOOUblX HM noo6w.e. Ile ucr.;jjio'l:eno, 'ITO l\cperw1111 ah 06- JIIIlJ,Oll1rn B l\<lllhbtx nmm1w.ax MOľ.Tl a l{j)c]]jitbch

88 /l. 1 ;apa 11 2 O SCM 3 4 s o 7 scu... O SCM Pne ' c Kcpa~1111rn 11a i;y:ii.typnoro r : t m11:1111tl. c llomoll\blo Cll C'TC M hl c py6a, O)lllCll\O COOTDeTCTU Y \ll X JJ,a x /ljih 110ATnepH<)lCm111 :noro up c;~ J1ome y 11 ac 11 ct. H a Tepp11Top ro-3artaA11oii Bo11brn11 n 3-11ccT11b1 c:ia c 1rnc namhth1110t ( npabjj.a, 11e CHOJ1bHO 60:1ee TI03 J~11Cľ0 upe Me )' 11a 1\0TOJ)J,IX 111M1 u.ne1n.1 11rnJ111111a c )lep e u o ii 06muwo1wii c Te HoH. 8To ropo}(11111e n 1Imrc 11ecrw 8 u nocej1e c 11 ľo p oµ, 1<c y r. Po1rn o.!j Ú L\11a1w 11a JTHX na MHT11111<ax, Kat\ II n 60JJhllte ii 'tactji il\lljllilj.\ punttenc rwro riocenc1111n n.tj axu 6i,1n11 3a1ip e n.rrehhr " CTC llcim npn IIOMOll\lt CT \aeT 11011poc, 6br.1J o6mn(onanbl JJ.<' p cuom Jt11111h c Tc 11 i arneii 'lact 11 nm.n111t\a - HMr.r, HJ1J1 J(epc r,1e n 11ax11 11o)l11HMa.rrnch ni e 11apy11\y? J l cam1 Y11Te.1h11 a 11 r.1yó11na Hlll c.11 a c 1mx ;.1< pnrn1euc1mx 11oce.nemiii (0,72-1, :~o M OT co np e ~101111oii c px110ctll) ll ľ COOTllCTCTUYC'T 11 0 pm3jlblloií 13LICOTC il<(ll.'ih~a. 011<1, 0 '1C'llll)lll0, 6hl.'Ja yne.r111'te11a Ja C ICT 11a3CMllJ,IX CTC'llOI\ JT.'111 coopy1t\e1111r nh1cor;oii "PhlUJu. JI. II. JI 1111y111"1111, llcc.lleayh 6J111:m11 c 1\ 11 a111rrlll /l\lljlllll\a JlOlll CHCl\0-6op111 e nc 1wii l\yjlhty pi.1 1ra J l c noo<'p<'ll\ hc 'YCCP, 11p11111 e.r1 " 111.rno11y, 'ITO n H\IIJHlll\ilX, n l\otophl X 11. 1ax11 "PCllltJI II Ch 1\ CTeHJrnM c ll OMOll\blO CTOJl- 6011, He60.11b111érn rny61111a Jn1 rwm11e11c 11pona11ac h :ia c rnt coopy;l\e 1111n ni.rco" oii l\pi, no:1arae T, 'lto TUl\člH Cll CTNt a i;pe11.11e llcl\.lljo'laet llo:jmolhhocth coopy11rn1111h CTC IJ OJ\ )1:1 Jlľ J)(' llhhllhlx lljicix lla JJ, H~IOÍÍ, TO CCT h y 11 ep x11ľii 1 1aCTll lhlljijl - 11\a.IO

89 345 B upo~eccc 11ccJJeJ\Q1Ja111rn m11 ; 1111 ~ na p11r1tt e1jc1mx noce.nehrrnx ne y.o.anoci. yctauonntb, no.o.nu MaJll!Cb Jll1.o.epe11m1111>1e lljraxu, cj1ym e o6mt 1-IOOl\O i-í, BT1l!llC :lomjihttblx CTC lloi< HMhl, JľJ111 HaJ1 11Moii 6ro1J1a coopymeua JJHJJlb 11i.1coHaH l{pb1ma. T e octatrrn 06yrne1111oro J\epena, 1wTopi.1e 61>1- ;111 BhlHUJIClll.I ll >IOfJIUIL(aX, MOľ r.lTb u c na.o. ae~llloii 'lt1ct11 cteh u c 1qJ1> Bce ;Ke, ec;m np11 11HTb 00 BllllMauue, 'ITO 11,nyxcr<aTFlaH lljill Tpexc1<aTm111 Hpb1111a npu 11ea11a'111Tenbnofr rny- 6u 110 n M r.i 11,eJtaJta nepx 111-0ro 1 1acT1> nnu111w.a o renh y:rnoii, TO npe}.j.no;1ome1111c o 11am1'HH1 naaemhblx.o.epe1rnhh blx CT0HOJ<, l\otojjhlc n uepxheh 'lactll >l(h JIHH~a T310!\0 MOľ JIH 6r.1Tb 11p1rnpenneHhl I{ CTon6aM, llj10jl11 0 npaemjijimo. M ccj1c11,yn 6m1a1-aie K 11a11111M J\pe1111epycc1me rro;1yaem1rn111m, M. H. Ha p r c p 11p11111e11 1< aa- l\jllo'ic o llujllllljjll B llllx.u.epenh llhhlx CTenor.; naa yrny6ne11 11oií n aemnro 1 1acTblO >Knnuw.a.H Ilp116n11:mTenb110 n Tai>oM >r<e 1rna11e.a.aeT pe1w11- CTPY" L11110 cnaom1clioii 11011yaeMJ11n11m IO. H y A p II a,,, 12 H a11j11111c 11 nor JrnL~ax Memmx i1;1oc1mx Hyc1<0B r 1111m111oii 06Maa1rn, B1>1CTyna10111ux rnao11 1>1M 06- paaom 110]\ CTeHl\aMH n 'IHCTO UM0CTe c o6yrnehllblmll wrnxamll, 1103B0JHl0T C'IHTélTb, 'ITO.o.epe IHl lllluh 06n11 ~0111rn 6urna cnepxy 110.o.Maaam1as1 ľjllllloii a1.;o 11e 110 ucex il'11j111111ax noccnc y c. P111111ena y11a; 1oc1> 11poc:reJ.J.11T1> octanm J.J.epeun11-11oii 06m111on1\11 CTe 11. B >l\ \ax.MM 1., 5, , ;~1 na 11oce.ne P111rne 11 11, 1u11< 11 n m11j1h- 11\ax u a 11oce;1e1111Hx P11n11ou l H P e11 III CT0111\ l1 61J11111 :lomj!fl llhljihi, t1jll1, 'ITO Tarrn<e HOJ!b- 3H llcl(ji 10 '111Th, OT nepeuh 1111oii l\0111hl 110 coxpa111t JIOCh 11n1rn1rnx CJJe}.J.OH, T<H\ J\tll{ :ltlf rro;1yaem m 6 i rnnyTi,1 o JJ.pyrux ycnomrnx. 'IeM 11p0>,ni.1ny11\11c. B o nc11nolll cny<rae c11ejj.od noa;apa 111'11 11x 11ce.11e}.J.onanrrn 11 e 0611apymet10. l l.1 Cl\aaamroro 01>1111e lhu\110, lfto ne uce mn J 1111ra.1J,a10T J(OCTaTo'lnoc Ho1111 rectno na11 11b1x J.J..JIH 1111rro:i;1a1rnn ux nneui 11ero o6mrna. 8TOMy n 'IUl'TllllCTJI M01113(:}T H p aaj111 rne n IW.TIF1 1 JeCTOe 11 1'111"1"'"" pacno1romemrn cton6ou1>1x HM. B He1w To111.1x ;1\11 :11111~ax nx cne.o.on He 0611apy>1\eno no- 0611w (;1w: 111w.a M 1, 10, 15, noccnerme PHnneo II) 11: 111 rt1q; 1>1To OT 011,noro AO.u.nyx CTOn6ou (mnn11111a J\ ~.M :l. 9, noce.1e1rne Pnn11eu IT n mrrnn~a 11a nocem: Pnn11en T) ll Jllllllh u nhth >1<UJ1IIll(ax n a noc ľ.'lľllllll Pmrneo II (M.M 6, 28, 29, 30, 31) llhlfl DJll'll l>i HM hl OT Tpex J.\O m ecnc CTOJl llocji OJJ.llH::I. qetbrpex }1\l>IJ111 11\a X rrpocj10}1\fluaetcjt 11 onpej\ojiohhah CHCTCMH II MX paameij\e- ID A 'rŕ-~ B ~ u 0,60 o r ~ ó 6 l o/~ , l'nc ' n :rnn II paape:11,1 ;1rn111111~a \! 1. t - r : 11111a: ;o1nypi.1 llrnj111111a; :l - 1cpc u1. CTo axo1.1,111111ch r ; 1a11111>1M o6pa:iom 110 yr.rrnm HHIJIHJI.(, a B Tpex CJIY'Hlll X (nrn.r111111n.n'~m 28, 29, 30) uapa CTOJ r.1 Ju1 pac rn11a H no cepenu 110 ABYX nporm1ouo;1onmr.1 x CT(' 1101c 1-1 a1160jicc lloji H hl O }.J.all HblO Jl..'IH pcl\ollctpyi.;- 1.\1111 JJ.a110 nrnn111qe M 29, n 1.;oTop om 6t.1.'111 nb1nnneu1>1 OCTaTlm A0P0HH RH0lI \0lll\ll CTCll II 6 CTOJI60BblX flm, pacnonomerllhlx JJO yľjlam i lw.!111- U\a II 110 cepej],l!ti O J.J.BYX 6011ec JJ.JlllllllhlX npotll J10>Hll i,rx CTCllOH APYľ npot1111 J\PYľa. CT0116hl 3aHpennHna 06m1~our<y 2M 111rnrneii aem.nn11oi1 Ttacnr ith1j1h1 r~ a, 1< 1111M 6t.1.r111 11p1mpern1e HhI 1rnaxr.r 11a.o.aeM11oli lfacnc cte1101<, >1m1 H onopoii 1\pblmu. Pe1<011cTpynpyn mmmw.a TI0110Tpo11 1\1wro ropo;.urw.a c a11anornq11bjm paamc n1 ct0116on, M. lit. Jl n n y m Ku H.o.01rnaa11, 'I TO ocnonnoii onopoi.i 1<phlm11 6MJIJI CTOJI6hl, pac110; 1o;iie11111>1e no cepe}l.nrre.o.oyx nponrnono11011m 1.1x CTe110".o.pyr nponrn APyra. OnII 6btJ rcc 11r.1co1rnM11 rem cton6 r.1, naxo.u.11muwecn 110 yr11am nor.r111r1\a 11!Hl HMX 1\JlaJICll nepe1man, )( l<otopomy np11-

90 346 II. /l. liapa o SCM P11c. 32. Pnnnen III. Ilocyl.(a 1rn m11jfllll\a.m l. 1ipern1HJ111ch nepxh11e 1w11~b1 CJ1er. Htnmnre 1w11~bl cjier omrpan.hcb o 11:paa H.Mbr. 13 Qqeu11,ueo Ta1wrr cnoco6 coopyil\0hhh HPl>UUH 61>1J1 nphmeheh H n ilu1 J1 m~e M 29 na p1rnuenci<om nocenemm. O,rvrn Ho J.!CXO,Il;ll 113 Toro, ':ITO }:\ahhoe ilu!jiht.i\e J.!MeJIO o Je11b aeaaaq11tej11>nyro rny6irny (0,90 M OT co- 11peMeH1-1ofr nonepxllocth, nph6jjit3htejjbho 0,65-0,66 M OT.a;pennei i nonepxuocnr), MM Jl.Onyc HaeM, TtTO Aepenmrnan o6jie.j.\obha IIOAHHManach JJCCl<OJibl<O 13bll.Ue 6opTOB JIMbl M TaI\HM o6pa30m coa.a;ananhch Ha,a;aeMHhiet ctemur HOHCTPYI<THBHO cn11aaunl>rn c Hp onrreň:. Ha.a;epenannL1li 1rnp1rnc Hphmm 1mam1cb xnopoct H COJ!OMa, a csepxy HaCl>IIlaJICfl CJIOH rmu1h1. B npo~ecce accrre.a;onahhfl.uanhoro m11- JJM1ll,a rrpocnemen c;roli o6om>i<ehrofr rmrnm, mmaoo6paano npopeaaiot.i\eh rymycnponannoe 3ano1rnemre noj1yaemjir.mm na ropnaonte 0,30-0,87 M OT conpemeuaoi1 noaepxaocnr. Ha nom me r oph30hte 6hIJIH pacqht.i\ehhi octatjur o6yr- ;rennoro.a;ep ena, oqena.a;uo OCT~l'r1m nohpl1t11n IBHJIHDJ,a. CllopMa HpbIIUM MOrJia 6btTh Tpexc1,aT HOM. lfa IOH<HOM CTOpOHbf nanpotiill HC'IU 1103.MQ)l{ HO Haxo.a;1rncn DXOA Tl il<l!jllll.i\e, l<otoj)llfr MOľ cnyfl\htb o.a;uonpeme1rno M ALIMoxo]l.OM. Monrno 1wnycTHTh, TJTO Ta1<y10 IWHCTpymJ,mo ume.nu H 1wyr11e a<hjihi.qa, n 1aCTHOCTH rkfljimlll,a.n'2.n'2 28 II 30, n Haa<Jl.OM M3 I\OTOpbIX Ta1ni<e, J<POMe Jl.PYľFJX CTOJI60BbIX HM, BbHJBJie11a napa HM, paciiojio)l{cjt HbIX no cepe,a;fine.o;nyx nponrnorroj10arnl1x cte HOK HecI\OJihl\O.a;pyry10 HOHCTpy1<Q1no najemnoii qacth.o;om«ao 61>mo n:metb >IUIJIHUJ,e M 3'1, cun- 3aanoe c TpeMfl neqamr npoh3no.a;crnennoro xapa1<tepa ( phc. 27). 8To 6LIJIO mmmm,e-mactepc1<a.11, H :na ero oco6ehhoctl ue MOrJia ne 6LITb yqteha rrph coopymemm rroj1yaemjn 1111o;r. BoJ MOilrno HpOMe Hphlll.IM H ~(Ulll!OM Y /IUTJJllll\Y 6h1JI DPI'ICTpoerr lrnnec, IWTOpl>Ilf n01qmrnaji CBH3aH HhI0' c HHM rreqn.

91 l \11111 ccj1ann 11 c i>11 c 11aMHTH111rn ua :1a11<1J.\HOM Gyrc 347 Bm1Ma1111n 3actrymuuaeT ytpem1ec yctpoňcrno nmjimu.\. Uo.rt n nmmmwx npep;ctabjihji co- 6ofc ponm,1ír, xopomo ytonta 11HL111 MaTep1rn. Jlmu h n nmmr!j.\ax MM 9 1l 10 na noccjiemuc Pnm1e11 Tl no acn1' i1Jc c1.1,e.11ah Ha rymychpona11110m :~ano.n 11 e m11t nepe1qn.ni:.1x llmh 6oJiec pammx coopymemrii 1iepnnxouc1wro T1rna, II noj.\maaau mej ľľ O ii r1rn11ofr. B uocto'inoii 'Ič1CT 11 mn.ílflfl~a M 9 JIU noce.11emm Pmrnen n TIOJC UJ];OJih CTCfllHl: 6hlJI DOHpblT Cil.TIOlllJ!hlM CJIOCM OlfCHb xopolllo o6onm<ehhoj';'j ľjimhfrhoh 06Maa1m TOJI~RHOJ';'[ 5-17 CM H D1HpHIIOl11,25 M. 06~rnarrn 61.wa yjion<ena 11 cn e~uajrhho cp;ej1ahhoe yr.11y6-.rre1me, ytpam 6ooaHa H coepxy IlOJJ.MaaaHa rjn1- nof1. BoaMO»mo 11 JJ.a~n1oii rncnr rmrmn11a 61,rJia yctpoena Jiemamrn, M c1rofr o6onrn<eh H O l~i rjijlllhl p;om1rnu 6Lm upejj.oxpahhth OT cl1pocur. Bo ucex nn111hu.1,ax MMeJrHCb rn1111nh1i1c 11c 11t, o h- 11 SCM ~ Pn:c. 33. Haxo11.Kn: na nocenean:a Pn:nHeB II nenhbie cocyp;w nepaoro nma; 6, i - nepexop;hbie cpopmbi OT nepaoro K BTOpoMy T1my; ~fejikhe Haxop;1rn.

92 348 IJ. n. ua pa II 4 8 q o 11 h+ SCM... Pne. 34. Jl onn1>1e cocy ~I"' ntoporo T1mn. 1<o rop1>1c AOBOJlhHO xopomo coxpam1m1ch. l1cl\ e1111em.rbjuictch nhurb mrrnulj.\e M 15 Ha 11occ.ncm111 Punttea II, rae nelfh 6bina paapyme- 11a JW lloaa. fle'lh BO acex OTl\PbJTblX }lnt n m.1~ax, 1qJ0Me no11yaemn.11mut M 5, na nocenerurn Ptm- 11 cu lj 11axoA1rnach a ceaepo-aaoaahom yrny. B yuomsjll YTOM nrnmrn.i.e 011a 6h1Jia coopy11\ef1a 11 ce 11epo-11ocT0 1110M yrny. B 60J1b1u 1111 ct11e >thijihtj\ Ha nocenehhh PunHea II (M 2, 5, 6, 28, 30, 3'1 ), a Ta1n1<e 11a nocenemrnx P11 mrnn 1 11 Pnm1ea III no.a. II lllflfhl.r.r 'lactb CBOAa IlClJll Ubi pe3ahhl n MaTepHHOOOllf OCTaHll,0, cneq11ajj bllo OCTan.nennoM uo upemn coopymemw nmj111 LL\a. B "m.n11u.1,ax 11Hnrnnn M.M O na nocejiehhh Puunen 11 lfacth nelf11 61i11ia coopyn<e11a 11 11i.1cTy nax, 1wTop1i1 e 11 OTJJfl rne OT npej.1,i,11i.yuwx 11c 61i 1rn nb1pe-

93 l'a1rnec:ia111111c1me namn11111m 11a 3anaAnOM Byre 349 :rn11b1 u 111aTcp1rnc, a CJJ.eJrn11i ytpam6onamrnii ľ.'iuijhl. i:ho 0 1e11 11w10 cnnaa110 c TCM, 'ITO 3Tll il<ii JllIL~a n ccnepo-aana]l.11 oii qactn nepe1, pi,rna!ij1 60J1ce pa111111e coop ymc1111n HYJihTypi,1 110Jrei1 norpe6etmii 1cp1111xonc1wro n1na 11 octanhth MaTepm\OUhlii lllolctyd-oct<liic~ B ]l.anuoii 'lactk nony 3CMJUIHJUI: 110 OI<a3aJTOCh ll f>hbl.111. MOMy, HC )((CJJaH OTOllTU OT npm11.~11na flo-duaji coopyme IIH H ne m H n cencpo-aana.i:v10m yrjiy >I<H JUIIJW, ero CTp01tTemr 110 uocnon haouannch noa.111omnoct1>10 OCTanIITh MaTep11l\ODLIII BblCTyn B 1rn1wií-m16y1\ 1> 11pyrofc 'lactji nonyae rnmmu. 3To II CBOIO 0 1cpcAh y1rn3hloaet IIU H3BCCTIIYIO BhlJJ.CP )1\a llllocth 11pHe JJ,OMOCTpOIITCJThCTua, xoth CJICJJ.YCT lluiiomiijith, '!TO II OAHOM ll3 )101 J l 11~ na 11ocenem111 P1In11eo I I ( yae11rnn1me M 5) IJO'lh 6b1J1a coopyn,ena o cenepo-uocto'lllom yrny. KpoMe Toro 11 Ta111~a" nrnnm~e M 15 MaTepm<0Doro oc 11 e 01rnaaJ10Ch uonce, n e'lh 6r.1Jrn C'Oopya<e- 11 a 11enocpCJ~CTllCIIIIO 11a JIOJl y. Bbi cty11i.1 -octa111~1> e; 111 rt0nyol1aj11>1i y10 l!1m 1cThtpoxyrom.1Iy10 <flop.my. llx paa1'rnpm 1>011e6a ;11rch OT 0,8 X 1 JJ.0 1,2 X 1,4 M, BhICOTa OT ypon- 11n 11om1 O, 1 f>- 0,8 M. Tp11 Ha HHX ( 11 ;1rnJmr11,ax.MM 10, 28, :~O) 11a nocej1e11111t Pnmreu 11 cuep xy 61, fl II I\OHa II hl lcycl\a.mll JJ.OKpaclia 060- il>;i>oihioii I'JllllIHIIOii o6ma31\ll, KOTOpan, Cy]l..A 110 ee xapa1<tepy, 11 J\llYX cnyi1anx 61>1na B3HTUH3 601iee pa1111rrx coop yme1i 11ii iep1rnxouc1wii HYJt btyp»r. n o BH0Ulll6MY o6mrny uce TIC'IH, KPOMe OJJ.HOii (;1<umm~e M 15) OJJ.1IOT11n11t.1. Hmmrnrr 'lactb ux coopyme11 a u 11taTepm\ODOM octanq e mrn n BhlcTyne, CITO IVtaJl hllo CJl.CJIUllllOM H3 ytpam60llah IIOii r ;111nb1. Cuo1\ 11e'IH CJJ.CJ1a H 113 ouajjblit.tx HJlll 1wHycoo6paa11i.1x uajjbl(oh, 6ea JJ.epeHHIIIIOro 1<ap- 1rnca. On no ucex >1<1I ,ax paapycue11, coxpa- 111wacb Jlllllih llll>nhhh ljactb CTCHOI\, BblCOTa }\0- TOpb!X D OTJ\CJlhllhlX cny 1 rnnx JJ.OCTHľaCT 0,6 M OT ypon1111 noaa. CoL1epUJe1u coxpamrn11c& CTeH- 1\U nelfn o nrnmnqo M 15. <t>opma ne 1eii nonyoua11bhah, p c;i<e 'ICTL1pexyron1>11an, B11yTpe111mo nx paa11tep1>r nap1i11 py101i OT 0,4. X 0,5 M ,8 X 0,9 M. Ha noce11c111rnx Pum1eu J H PunHen 1I 11a6momnnu- JJ.UJllICb. c; 10JJ.i.1 nepectpoii1<n ne'ih. Tal\ LI 1110 M 7 na 11oceJ1e1111n P11nuen 1 xopo1110 npocno ;mrnaim ci. J\lla 110Aa, OJJ.HTI ua KOTOp1>1 x aaneran 11 a MaTep111rn, 11oc1wJ1hHO 1111m~ y poo11n 1101ia, a UTOpoii np11újll13utcjlhll0 11a ypoune llojl a /KHJIHllJ.U. B >1< J.e M S na nocene11 11u P11 nheb TJ 11ep e]l.enanbl CTc1rnH B paapeae xopomo 6bI1IH BHJJ.llbl ABOiÍFlhie CTe111rn, Mem.11.y l\otophlmh uaxomrj!cll ('JIOÍI IBCJJTOii ľ J IH HhI TO Jlll~HH O lt Jl.0 0,3 M. 01m coe fijjhcb B 'lepe11 b 11 CBOA. H e MCHbme Tpex paa nepectpa1rna11acb ne'lh n H\lllIHIIJ.~ M 6 na atom noce11e1111n. B HCii pac<m- 1qe ea no]l.a, nepe1<p1>111auw ux APYľ APYľU i1 'ICThipe CTCHI01, p a3]l.cjich lllix CJIOHMU ľ J ll'llll ol TOJl IIJ.IHIOií OT 8 Jl.()' 14 CM. Jl.Lla p aaa pemoht11jlollajjach nelfb u IBHJTIIU\C M 9. B 11ei1 n1>wonenb1 Tp11 1epe Hn, pacoonome111j&ic JJ.pyr IIaJI. APYľOM, coo}\ ~11ec11 u 06t11,He CT0Hl\M TOJJI1J.H11oii JJ.O 8 CM. Ttrna11 >I<e lcapthhél 11a61110]l.aJJaCb H B }KHJIHU\aX.M.N'z 1 o n 31. Ha.11.0 OTMeTHTh, '!TO nocne 1<a>KJJ.oro pom011ta pa3111epb1 ne'leií uce y111e111>ma1111cb. B ADYX nm1m- 111ax 11a nocene1i1th Pnoneu I I (MM ) UJl.OJih CT0HOK CTOfllIH DhICTYilLI, Ta K HU3blllaeM,,, e TI p11- J1amm" (p11c. 5 H 8). B ;1<m111 JJJ,e M hu111 Bh1peaaHbI o MaTepHKC, u nuum~e M 6 C J.eJJa HhI CTynb1 npe]l.ctaojihjih co6oii f JlllHRHble IIJI OU\UJJ.1\11, ll03uhlluaiou~hcch Ha]l. TJOJJOM ua 0,1-0,2 M npu 11111p1rne 0,14-0,50 M. Bepx1111ií yroj1 n1>1cty o6eux >KHIIHU\aX 6i.m not<phlt CJIOCM CIIJlblIO cupeccoeanuoro nem1a u u11jj.e no11ocnu tli 11p111I ol CM, TOJIU\HHOll 5-10 CM. 06a fllolctyiia, 1rn1< 06 3TOM c 1rnaan o m.rwe, 6hwH a 11 1>1 AOpeooM. JJ.na llblctyna, 110 a11aqttte11b1io 11111pe y 11or.rn11yTL1x, pac'l11cqeeb1 OAOJtb 10nrnoii 11 ceuep noií ctenok munu~a M 5. 01m ub1peaa1i1> ytpam6ooam 1oií r11nn1>1 6ypooaTOro QDeTa. Bb1- Ma Tep1rne 11 uoau1>1majjhch nai\ no110m na O, 12-0,'16 M. lll11pm1a OJJ.HOľO Ha IIHX 0,8 M, IJ.PYľO ľo 1,25-1,4 CM. Cne1wn 06J111 ~ou1<h ux AepenoM 1Ie npocneme110. flphctchhhl0 BhlCTYilbl - np1111amrn" 113BCCT11hl 11 3 p achono 1< ropojj.hlll.a 11 B 1111cnec1<e,"' Paiím) neq1<or<> ro p OJ.t,H~ať 1 5 a TaIOHC n el<otoj)hl X llumhtlllllwb pomehc1<0-6opweuc1wii 1<ynhTyp1>1. Hi B 110- HaMn JI H ny Jl.[ HH II, HCXOJJ.H 'ITO 11a Pairnoue1.1HoM u Hou0Tp0Hq1w~r 1~ax 113 TOľO, npoce 06 nx 11aauaqenIIn 11eT e]l.u11oro 11111c1111n. M. JI.. c T a p 'I y K, B. K. r o H q a p o Ll II B. B. M a LI p o AH 11 c rntaiot HX 1raL11rn111u mm J1o»rn11- ropoi.1.u- OHR 6&tnu 06eapymeH1>1 u mnnm11ax, r11e 11aii]l.eHhI CJ10Jl.hl pemccjlc tlh OľO np Jl.CTHa, c n rtaet HX p a6olfhmh CTOJHIMH - nep cta1rn MH".'l8 HaM KameTCH, ITO DhJC1<aaa 11111>1 e M11e 1I11H JJ.PYľ AJ)yra He HCl\JJIO'laIOT. B OAHOM c11y'lae ub1ctyn1>1 MOl'JlU HCľI01Ih30UaTbCfl Kal\ JJaBKH HJlll JlCil\Cllil\H (11anpHMop, 11a IIOCCJI0HHH n Pnm1euo, r a11111>1x >f(l11fl!u\ux mrna1mx CJlC]l.OU y 1rn- llj)oll3boj.\ CTBa ne 06napyme110), n APYl'Hx, 11anp11111op Ha HoooTpOHQKOM ropojj.nu.1,e, :lto 6brnII CTOJ1 "'.11.nn onpe.11.ejichflhix pa60t npoh3110jl.ctbchhof0 xapal{ Tep a. BoaMomuo, o nocnenhem cnyq a \po-

94 350 B. 1l Bapa O SCM P 11c. 35. Jleanble cocyn1.1 HTOJ>Oro T1111a. MC llp0ll3íl0p;ctrchl:!oľ0 M O ľ JHC HMCTh ll 6bITOH00 11a:wa 1c11Hc. Xapa1nepuoii 11e1)Toií c.1rnu1111c1mx ammm\ p111111e11c1<11x nocejieu11ii 11unneTc11 Ha.rmque y 1111 x 11 pujicqnbix rr xo311iictue 1111 hl x HM. np11nc'lllblc Hl\Ihl 6LIJllC 06napy)l'\0llhl B llilljijl- 11\UX 11a uoccnenrrn Pnmreu ( JC u Tpex ;i-;mm ~ax ( J~ 6, '10 u 30) Ha 1IOce1ie1111u P 1rn11eu II. Orru 6i,1J1H pacj101romeubi 01w1ro ne'rn npon111 uxop;a. <DopMa HX OBaJThHaH, p;namctp 0,4-0,6 M, n1y a 0,15-0,68 M OT yponm1 no11a. B aanom1ellllll 11111, 1\flOMe TCl'<lll Oii 3('M.ll ll, llccľ)\<1 61,1.111 npo CJTOii1m Hcu.rrn H 1.;ycmr 06Maa1m. B 11e1wn1pi,1x Ha 1111x 61>1J111 11aiiµ,e11i,1 qrparme11ti.1.11e1111o ií 1>f.'pa m. B ;m1:m11 1ax ~ ~ 1. :i, 6, H 11 2H 11a 11ocene11uu P111111cu ll 6L1ntr HMM xoa11iictnc1111oro 11a:.i11a 1 1e lfa1wii-jrn60 3č:lliOllOMep11 oc T11 IJ pacllo!iollicllllll llx u l\ul\qfc-to OllJlC).\CJJCllllOii 'lactji rliliji Jlu1a 11c aame'rnuo. B ue1<:0topi.1x i l \ll J 1 111J.~ax (.M 1,!) ) omc 6L1JJ re pacnonomc1t1,1 11 1oro-aairn M mrn conopo-:.rnnap;uom yrnax, 11 nrn ~c.M 9 - n ce-

95 Pa1111ec:iao1111c1mo 11a~rnT11111rn anaAnO~ Eyro 351 ncpo-3anaa11oii 1 iactu 01.;0J10 ne'iu, n nrnjlllll\e M oro-:iana11.11oii qacnc 0 1.;ono JOn\Hoii cte11-1m. CDop~rn 11x. 0 11aJ11>11aH, pa3mepli 1wne6m0Tcn OT 0,54X0,94 )(O 0,87X1/l M, rny6una 0,12-0,4.5 M OT ypo nojia. Jhrn 11 mnm1ll\e M 5 6h1-1ia a cpcl\ pi,1rn rmu1n HOií o6m a31wií. Tl,ne mtm, pa3mcpom 0,5 X 0,7 II 0,78 X 1.M, r.i1y6nnoii 0,22-0,26 M OT ypooihi nojia, 6htJllI 0611apyíl-\Cllhl II flocto'l noii. 1 JaCTII íih!jihll,a-mac TCJ)Cl\Olr.M :~ 1. Omc pac110j1omehh1 no 060 CTOpouM BXOJl.Cl 11c 111.N'~ '1, UMen111eii np01!3bojl.ctehnbllr xapa1'tcp, rr, n 0T:m 1111c OT HM Jij)yrnx arn. mni,, rrcno.11bj011aj1uch 11e Jl.Jlf! coxpa11e111rn npo HY tnoo, a 11M CJ11r Huoe Haana'lenne, cr111:rn1111oe c 11 por1,eccom II p0ll3 flojl.ctua. 3a rpa1111~a~111 ;i.;un11n~ 6I.wa 0611apyn.;e11a TO."lhlW OAllU HMa X03HllCTU011HOľO naana'lellnh Ha llocc.ll CFllllC P II. B upo1~eccc OCllOOTIOM II il\11!1 llll~ax, * * * pac11 11cT1m l\yj1 htyp11oro cnon, n 6h1JTO o6napyh\0ho cpann 11Te. 1 1 h110 60:1 h111oe 1wm1 iectno nenrroii. 1<epa~11c H 11, a nu>nh 11H 1.ne:rnh1i i nom, 6po1rnoua11 Jiynmnt,a, fíyc11 11 a 11:ir0To11.11cmran na 11acTi.r, ABa np11cmm;a II H!Hl 6pyc1rn. lla1160j1hlu00 l\ojlu'lectbo llt\xoaol ' ľ!la1111blm o6paaom 1.;epaM111.;11, co6pa110 ll:l noce P11u11r11 IT. 1Tau6onee 6ef.t,HhIM11 11a naxo11. m1 01.aaaJ111 c1i ; 1o u 111u.t,a 11a 11oce1reR1111 P111111en I. CJre1\YCT on1etwrr ' ITO u HU nocenehlm Pumreu 11 1raxoi 11m pacnpeae1rnj1 11ch no 06'bc1naM Hepa1111o~cp110. l l a1160.'lbjjicc l\0.1114ectbo I\epaMllKU 61.1: apyit\C110 n nmmw1ax MM 6, 9, 10, 28, :~ 1. B 1wyr11x uony:iemm1111rnx 6bIJIR 0611apyn<e11M TO.ITl.1\0 OT/\CJlhllblC cpparmcllthl COCYAOD, np1111em 11 ;im11m11c M!í fír.11m naiit\c11b1 n uwb Tp11 MeJI- 1rn x cpjhtrme11rn c.11abh11choii l\epa~m1m - AD a ua 1111 x na lloay 11c m. Bo IJccx 111>l.frnJ1em1i,1x 11a noco.r1c 11 rr11x nrnj11m1ax 6 e;3 11c 1wm'Iem111 1rnpaM~ma 6r.1J1a c1w1n~c1nprrpo13a11a 11 aananax ne 1 1oi'1 nna 01>0: x, 11a uo.r1y. B IJepx1111x cnonx aanonrre uo.-1yaem \ 11cTpe 1 ra11 ncb nnmh OTACJib- 11i.1c MC'.'11>11c cpparme11n1 cocy1.1,011. B HyJ11>TypnoM ('JIQ(' aa ľjjtl lllll\ ilm II iloi J ll!ll~ CJIU IHIHCl<aH Jrnpar.nr- 1\a J[Ql{Tfj 11e llctpe1rnjjuch. ÚJ\Hal\O n loilwoií' trac TI( pac1.;oua ~ TI na nocc11e1111 1c Pnn11 en II ua r :1y61111e 0,2-0,4 M OT co11pcmc1111ol epxnoc T apyil\('110 c1wn11c1111 c cjlparme11ton cocy11.on (p11c. '14), ua 1wTop1>1x YWMOCh pe1<orrctpynpo- 11<1Tt. LJ.OU l(c X ropnrna ( puc. 30: 1) Jr llccl-\ojib- 1\0 rop1111.;011 1tacT TyT ;i.;c 6b1na 11aii11.c11a ne- 6011brnaH TO.'ICTO/\OllHaH MllC0 1 rna (pne. 30: 6). Bc11 1wpaM111rn, HpoMe 01v1oii nh1lliey110mhhy TOi1 l\1hco<t 1m, npelj.ctannnct OARY cf>opmy - rop1111rn. B c c TeM, 'ITO 1 opwkn no cf>op.me, paamepam, coctaoy TecTa 11 11c1-;oTop1>1M APYľll~t npn3na1<am OTm1'la10TCH APYľ OT 11.pyra, Hx MOII-\- 110 pa3j].ejittth 1-1a nechoji bl<o Tllf!OB. H. nepaomy nrny OTHOCHTCR ropnrnu c nor11y TbtM nuytpb uei11r111-:or.r. Y 1111 x obmy1wi.1e 6o rnn, 11epexo11.n~11e 1mn3y noctene11110 n cpcaa 1111 i.1 ii J<011yc, H TOJJCTOe njiochoe J\110 (pne- 33: 1-5). ľopu11ui: 06Ii11rnoneHno ne60jibm11x paamopo11 (A113MeTp ropi ra 6,9-17 CM}. l1arotoojicllll!.1 e ľ.rljlllbl c np11mecbio MeJIHOľO llia.mota, 11 11or11.a n Apecub1. I1onepx11ocTh cnerna crname11a, xopo1110 o6o'1rn<ena, qoet 06J,1<Irro 1wpn1mcuL1ií. f'op111 1rn noro nma ne BLTCTynamc ua ncex 11occne11uHx. Ta1\, ux ne 0611apy>He110 11a nocene11nu P11n11e11 I. 1 Ha nocejiebm1 Punncu II orur ne ObJCTynaJIH 110 ncex f!m.1mu~ax. u 'lacthocth IIC rraiíaehbi llh II 0/.1,HOM 113 >l\h.flllll.( pac1wrra M IV, na cenep110m c1m0he nocoj1c11n11 (npaohrir 6eper pe111rn PyAHrr). Han60J1h111 cc 1w n n11 ectoo <f>parmenton Tan11x rop1111-;on 11aii J~l'110 u ilhi Jin~ax M 6 n 9. B nocnewrem 11ou11111,c 11ec1<0Jihl<O cf>parmcllto 11 ropj111\0n c 110 r u ytr,1m u11ytpb Befl11lll<OM 6i:.1JTII OMa:Ja II hl 13 J!Oí\ no1111. B1111MauuH 3acJ1y>Huoa10T J].ua ropnrna, 11aiiJ\í'11- Hhre o neqax jt\jj1111~ M 6 n n arot011.r1c11j ľjihhbl c npnmecbio M0Jll\030fHTHCTOľ0 lll8mota u APeCBhI. JlonepxHOCTh RX cr;ramena c c11 111cii l[ n 11 ytpehheľi CTOJJOHbl, l\f)omc TOľO, llllclllllhll ctopo11a IIOJl.Maaa11a mn11.1wii r 1111Hof1. Tl,110 rnwc- 1.;oe, CJIJlbHO Bhrny1rnble 601.;a llhltllc IIOJIOO!lllhl co CYJ\8 n nomyn1 ii 1rn ytpb ne11 ttm<. OT 1qH'J\r.1ny x Ol IH 0TJIH11UIOTCH He TOJl bl(o cnoco6om o6pa- 60TIUI nonepx110ctll, HO lf TCM, ~I TO llx BCll'llllO! UblJl.OJl ehhl 6yrop1\0M (pne. 33: 4, 5). ÚAllll ll:j llllx y.n.anoch c1-menn. Ero llhicota 19 cr.r, AHUMCTp ne111rmrn 17,7 CM, 11.naMeTp A0111,m.rna 9/L CM. qacth ropumoo6paahoro cocyaa c non1yt1i1111 u11ytpb neh'lui<om naiiaeha o rre'lh >JHIJlll 11\a Ha n ocejtehnn P11n11 co III. 011 OTJTJI'iaeTcH OT npe AhlJl.Y~IIx Ha1111qneM pe6pnctoro n epej1or.1a 11a Jll1!111R nepexof\é\ 6oql{00 n TIJJClfFll{f( (J.1.llHMeTp ne11qrma 24 cm; phc. 32: 1). CocyAhI c nor11ythim 1111yTpb 11e11 1 1m.;oM 11a Tcpp1nopuu IOro-3auaAHOií Bont n Bcpxuero ffoanectponhh HMCIOT rny601ore Tpa11m1mr. Onn 11po11 lljihiotch yme D na11ajie nepnoro TLICfl'll'JIOTllH 11a111clr apm u namhthmrnx noreoopc1wii Hym.Typbr, a Il03il\0 n namhtihli\ax '10JJTIHXOOCl\Oii l\yj! b TYPbI.19 B naqa11e utopoií no.rrooueli nepuoro Tbr - ch qenetnh Hanteii :lphl anajiorn11nhte ropmrm 1rauccTHbl H3 Jl0DHblX IWMDJIOl{COB ropoahll~a n c. 311Mno, Bon hmc1wi'1 06nacn120 H 11oce11e11H H e-

96 !l,. 6apa11 :rn11 c1,o. 11 Ta1mc rop1111>11 naii):\e11&1 Ha pahhecjia c1mx n ocenc111111x 10>1.rnoro Ilo6ymb11,2 2 a TaK )l{e u c1111xpollllbfx CJfaBflHCimx namflthukax B Ci ioua10111'.!:i a Tcpp11Top11n ľepmamm u Mea;.uyp e 1 i.c J JJ b61>1 11 3aa111>1. 14 YKaaaH H 1>1e aha11onm c 1111.ueTeJ1i.c T11y 10T o pacnpoctpanen 11 H cocy.uon f\élll lloľo Tfi ll él 11a 0'1011 b llllcpoiwu TeppHTOp1111. l l au60jl(~c MllOl'OlfllCJICH HO na IIOCeJICHl1.HX UhltTy11a10T rop1111m 11Toporo T1111a (p«c ). l l a n occ;1c P en T 01m 11nnH10T co6oií e.u ctue 11 11y10 tpopmy n OCYJlhl. I'op111 Krc xap aktep11- ay10tch 11 c60.11i.1 11 um llha~rntpom 11en 1 mka, aamet- 110 MC ll hlll 11 M OT llbl COThl cocy.ua 'FI Haa 60JI blueii lllallyiwoctll CTCllOI\ llmciot HCBbl COI, Hi'I 11e 11 1 rn1<, 11 o.um 1x c;1y 1aHx uo;iee, u Jl,pyn1x MeHee OTOl'llYTLlii 11apyn;;y, J].ODOnhHO 'ICTKO Bbipan<eHllLIC f1 Jl 0 1 Hll\H, UblllYlrnble CTemrn I[ 11JIOCK00 Jl.HO. Jlc 1\0TOp1>1 e 113 llhx J].ODOJlbll O CTpOiÍHblC H DLI TH- 11 y n,re, ;~pyrne 6onee r1pu aem11ctlr. B1>1 COTa pe1.;o11- CTp y 11 poua x rop1111w11 :1Toro T11na 15,:3-26 CM, JlllaMOTP llcll 1 11t l\a 8,4-'16 CM, )l,llametp AO \a 5,5-11,4 CM. Mar0Tou1111n nch 0 1nc ua rnu- 111>1 CO 3 11 a 1 111TCJlbllOii np11lllec L>IO JUaMOTa, llhoľ Aa.upeCflbl, a II OTJl ejlbllhlx q,parmchtax MO»rno 11pOCJJC,UUTh 11 11p11MCCb mene3hoľo UJJiai>a. noncpxlloctb 6yrp11cTa11, 1<0pn'f11euoro, ;1>e.r1ToDaToro l!jlll TCM 110-cepo r o l\ueta. 06mnr ll OCHOBHOM xopoumii, 110 llctp0 '1é:l l0tch COCY/.l.hl 06omarn1rnblC c.na6o, 11epa 11110Mcp110. l.jctj,f pc rop11rna :)TOľO Tl!Tia, 06J10Ml(JT l\otophlx 11aií.ue11 M 11 a 11oce11c11.11 H P nrnrnu II, op HaMCHTHpoua H i.1- Ow111 na mn, 11af1AeH111>iii aa n p e.ue;iamh 1 1 rn J ~ n pac1w1 1e Tl, y 1< pau 1eH n o 1<p a10 neh nc- 1rn H w 1e rn1rnm J1U JJ bl~c11l1 MH BAaoneH 1f1MH ( p wc. ;:34: 2), wropoii ua ;1uu 1 H11 ~a M 9 ophameun1po- 11a K pa a 11 p ea uoi'i 3~1 raaroo6p aahoí1 ; eii ( phc. :14: 5), Tpenrrr (munwrqe M 6) y Kpa 111c u11e 1111rnM 11ammoM c KOChlMH nape :rnm11 ( puc. :14: 8). ~la o6no~rnon 1rnpaMmur, naií.ue1111oii 11 uo.uc 11 e 1rr M 1, YAaJ1oc1> cknenth 'lacth rop1111-;a, o p11hmc11 T11pouau11oro no 6o rny upeahoii 110; 11111cToii rop11ao11tan1>n o i't nmmeii ( pu c. 35: 2). ľo pum11 :ltoro T1111a na116011ee pacnpoctpahe- 11 i.1 11 CJ1a11n11c f\11x 11aMHT11111\ax cep ea11h1>1 nepooro 'ľhl CH 'IC.l l CTHH 11a 111 c ii apbr HhlCTynaIOT HO 11o ii B o; 1i, B epx11 ero li0 1i.11ecTpOBbfl.2.~ occx pa1111 ecj1a111111c 1mx na11rnt1m1<ax IOro-3anaA- MHoro 111cJ1e 1111 i.10 a 11a.11or MOl!<t!O 11 a1'1n1 cpeau MaTCJlllélJIOll l I OJl 0CbH,2G fioallcllpobhh27 H JOmHOro 1 l o6ym1>11.1i-i l l a cenepo-noctoi<e a11anorwq- 11a11 11ocyw1 6w1a 061rnpy11<c 11 a n 6accei1He 3anaA- 11o ii J_~ m 1111,1,:.!!I 11a mre 11 PyMLm11u,:3o na aanane II 1 ro.11r.ruo,: 1 r C;1011a 1<1rn, q CXHH:12 H rep MaHHH.3:1 CneAyeT OT!lteTHTb, 1 1To opname11t na p a~111e CJ1aa1111c1w ií 11e1111oii llocyll C llctpe iaetch.uodonh HO p e.u1w, o i1em o Iellb npt\o CUllACTCJlbCTByeT JI MaTep11a;1 u ::i p11m1 enck11x nocene1mií. B ce Mie 11e KOTOp1>ie a11a Jt O ľllll /Vili op11am CHTI1pOBaHROij no CYAhl 11a P ena Monm o 11aiíT11. TaH, cocy,ll.1>1, y 1\pawe 1111>1c 110 f\pa10 ue11 1 1m<a nan &IWB1>1Mn u.uabjiclfllllmll II l\ocbll\ ap caam1r, lf3b0ctrbl 113 Tepp11Top1111 fj onccun,3" TI0 1~11ecTpoubH :~~ n l10-.unenpoub11.:1g Cocyr~. y 1cparne11 Hi.1ií uanakom c 1wc1>1Mn 11apeaaM11, 11aii1l Cll n XoToMene.:1 7 cj)par Me11 T1>1 COCYJlOll c UllUJIOl'll'Hlbl M OfHlaMCllTOM Haii JlCilbl HU JIOCCJICllllllX 01\0JIO C. n etfol\odih! na THCMHHe38 M 01w;10 c. J\Hcmm, 11 cpeaneír ' acth l Onrnoro Byra.:l!l J f cc1wj11>1w i 1en 11b1x roprn1wu, opname11tn pooa11 11i.1x OA11oíc 11pca 10ír 11onnn ctoii 11u11 u cií, ny6mrnyct.h. 3 ii c 11 e p 113 nor pe6emiií Mor11J1b111rna 11 Jl.cm11 1cK011 Ilouoii B ecn."o 1. TPCTbeMy T11 11y. OT110CHTCH 60J11> 11111e m 11po- 1wropJ11>1 e rop111101, y 1<0Top1.1x AllaMeTp ropna 1111or.ua pau11hotch 111>1c0Te cocyaa 11n 11 tla>ke npe Bb1wacT ee ( p11c. :n: l - 5 ) Me10T uuai>11 e, 0AUa 3UMCTllO OTOľ ll YTM C 11a)ly il<y 11e11 11mn, c:1a- 60 Hblpame1111blC lljic "1 II llblliyl\jihlc CTCHl\11. KOTOpi.1e 1\11113Y AODOJlbllO p e::i1<0 11epexO,UHT B KO Hyc. Jl.110 y 1111 y::i 1wc, n c n11an c 1 1e 111 cocy.u1>1 Ma- 11oycToii 111ub1. fop1111rn ll:h'otolljicllbf ll3 ľjiuhhl CO a11a'ftttcjlbhoii nphmccblo 1cpyn11oaep nnctoro 111a MOTa, 311a 1 111TCJI bllo p e;irn - JWCCllhl. n o xap ah Tepy o6pa60tl\il 11011c px110cth MaJIO OTJJU'la JOTCH OT r opurnou utoporo T11T1a. CyJVr 110 paamepam 1-ľ OTCYTCTllHIO CJIO/J.0 11 l\olloth, lfx l1 CHOJl h30- UaJIU AJlfl xpa11 e11 HH n p o1~ ywro 11. B L1C0Ta pe1<0 11- ctpyhpoua 1111 i.1x rop1111<00 :~3-5 2 cm, AttaMeTp rop1ia CM, JVlaMCTp /loh hllllch 13,5-17 CM. U.neT 11x 1wpu 111e11biii HJlíl TCM 11 occp1tdí, ofom1r noc peactue i.iii. ľop 11 rnu :JToro nrna 61>111a uctpettcllbl JlllLUh na 11occi1c P 11 n11eu II, ua ABYX octaj11>111>1x 11 occ11e 11 1u 1x n e 11 ai1.ueu1>1. Ila Tcpp1LTop1111 l Oro- 3a11aA11oii B on1>111 n 6oi 11>ume ropumu AJlll xpa 11 e111rn npotl Yf<TOB 06uapyarn11LC fj II 3A011611l~e, 41 na B epxhcm n o AHCCTpODbe B Bonrnene:'o:! B111rn1me no cfiopme r op w 1rn 11::iuecT 111>1 113 c 1111xpo 11111>1x 11ocenenuií loítiuor o no6yihhh,t.:l llx A0110Jlbll0 'lacto HaXOAHT Ha 6onee n oaa11nx namht1111 Hax p0m e11c l\o-6opm euc i<oií 1<yJ11>Ty pl1."" C ;1e1l YCT OTMCTl:!Th, 1To 6n e 110 cpopme 6oi11> ;1en 11L>1e COCYAbl 11 B epx- 11eM IIOAllCCTPOllbC II Bepx11e.111 no6yn<be 6LITOnam ; 1ee pa ii 11cp110/J. y 1rnce.T1eHu n 'fep HH XODCHOli HYJlbTYf)hl.t.!í l.letb0pt1.1h: TMii llocyll"' llpcactadjihiot m upo- 1\0l'Op Jl hl C 1<yxo 1111i.1 c rop 11 11m, IWTOpr.1 e OTJH!lJalOT-

97 ľa1111ecna c 1rn e na~rnn1111rn 11a 3ana.iv OM Syre 353 O SCM q Puc. 36. JlenHble cocy)\hl TpeTbero T11na. CH o r COCY!lOll TpCTbCľO nma MCllblUHMH paamepumji II ilpy ľllmu npoilop1'wimh, 06ecne 1 urnajo LllllMIC 11M 6011bmy1-0 yctoji"ihhoctb (pu c. 38, 39) ll:lľotoll J I C ll bl 113 ľjlllll bl C 11p11MCCblO tipy DHOaeptllt CTO ľo JUaMOTa. Ll,ueT ux l\optt4110bliji m m ;t(cjl TOIJtlThl ii, 06;1mr npe11my11'cctucllllo xopomnii. 0TACJ1i.11i,1c r o p1u1rn o p11 a Me11Tu po ua 111>1 no xpa10 llcll"iul\u 3 11ľ3U ľ006 paa H Oll Bpea 11 oii JIHEmeft, a DO 11Jl 04Hl\aM oamrnom c l\ocblmh trnpeaamh (PHC. 39: 7). Aua;1or1u1 A JIH 3Toro THna ropw1w11 11 axoahm Ha TCX m e namlltrjmax, 'ITO H AJlll npeablayll\hx THDOB. 0TA0JlbBYlO cpop111y B KepaMll'10CKOM 1\0MnJieKce npeacta BJif1 0T ManeHbKaR TOJICTO,l(OJlllaH MllC Ka, KOTOpan, B031110)f(H0, u cnojlb30bajl acb l\31i CBe THJlbllHJ<. Ona narotoonena na rjihllbl c np11mechjo lllamota H necj<a. OooepxoocTh wepmanan, Te111- HOKOpH11Henoro ~neta, o6arnr xopow ~t ii. Mn:co111<a HMeeT HH3 1ntH, OTOľHYTblH Hapymy 1)0Tl'l}ll(, npo-

98 354 B. /].. Bapan ' \ \ \ \ \ '. \ \ I I I 1 I I 1 \ \ I I 3 4 o locm 5 PHC. 37. JlenttblO C O C Y /~hl 'ľijotl.oľo Tnna. qrnnnpouami hlll 60lJ.OI\ II 11JIOCl\00 TOJICTOe AOllblWl\O. Ee 0L1c0Ta 3,3 CM, AHaMeTp Topna 6,9 CM, wrametp AOHhIIIIl-\a 5,5 CM (pne. 33: 8). JJ.oaonb Jlll31\a1l no <l>op~rn l\lllcl<a H aiŕae Ha B OABOM 113 norpe6e11c1ft Ha ci 1asnnc1< ornnhHnKe n JJ.eccay-Mo31rn1rny n MeiI\AYPC 1 11>e 3m.61>1 H 3aan 1.1.r.G B OTJut'lwe OT KepaM11 1ec1wro 1< J1eHca, otm11r:.uouwroch Ha nocejieumc P1>11rnen II xopornefi coxpannoctbio H llblpa3ht0jlbhoctbio, npoqnií lllldclltaph Ha IIOC0J10llllHX llp0acta 1111eu Ô0AH0 Jrnu OTCyTcrnyeT nonce (nocenemrn Prrnneu 1 11 P eo lll). Ha noceremmt Pmnreo II no rtu OTCYTCTDYJOT ua]lej111n eTa11Jra, 11ec.1110Tpn Ha TO, lj.to 3A0Cb l1m00tc.h if\hjlllll\e-.111actepc1<a.h no o6pa60the me;1e3a 11 6po11a1>1. M "' ynrn yno an11, '1TO na uocejiehhh Pnn II i<pome nocy.u.i,c 11aií.u.e111,1: meneah1>1ít nom, 6po11aouan J1y1:11:1uu.a, 6ycmia, AUa 11p.Hc11 11u.a n AOa 6pyc1rn. Hom 11MeeT H0CKOJ1 b1<0 )lyroo6pa:11lyl-o cm~ H1.;y ll 1rn11n1<006paaHhlll qcpc1101<, 0TACJICl1Hblll OT octpuu H cnnmm yctynam11. E ro 1v 111 Ha 6,5 CM (puc. 33: 12). Jly ~a CAeJ1a11a wa To111wii 6po11aonoii mec TH 11 y1<pame1rn c miu.enoi-i CTopo11i.1 11 a 1<011a~m. ÓHa HMeeT 11eTL1pe 0TuepcT11H J\Ml no.u.oeunrnallllfl (phc. 3a: 11). Jly111111u,i.1, 1rn " 1 iact1. 60J1ee cno>khhjx y1<parue11m\ 11a 11a111 eii TepprIToprm 1111or1w uctpeqarotcn ynrn n 11 epnoii nonoorrne nepuoro TbJCHttenenrn 11a111eii :1pi.1," onee 'tacto OllH UhICTy najot u 11aMl1Tlllll\ilX ntopoií no JlODHllbl nepeoro TblCHlJ.6Jl0T JJH." 11 Byc1rna CAe1rn11a na c11 11 err 1JaCThl. Ee nouepxuoctb pe6pf!ctan, 8 u.e11tpe MM OCTCll CJ\ OTnepcnrn (pne. 33: 10). A11aJ1or c 6yc1rn1,1

99 Pa1111ccm1n11 11c1me na~1j1t11111rn 11a 3ana11110M Byre ecT111>1 11 :1 p a11 11 <'cj1a1rn 11c1.;11x namnt11111wo Mopa !J Tipnc:11n1a 113ľOTOllJ I C llllhl C 113 MepreJTbHOľO Me :1a II llmciot llf)lllljllocllyty IO 6 111w ec1<y10 <flop.\l y. lla ll OllľJ>XllO CT ll OWIOľO 113 llllx OCTanIICb c.i1c1t.m TCM11oii 1\pac 1rn. Ero AltaMeTp B CM,,a.u a MeTp ornepctjih 1 CM (pne. 3B: 9). lla Tep p11top ro- 3ana,a.11oií Bo11i.111u nphc 'l lll\u, q\ľ J I U llllt.1 0 )1:1 M O pľcjl blloľo Mena, 1JBJUllOT CH 1 1UCTh1M ll llclxojl.1\tlmjt 11 0 TOJlblW n a p a11 11ecnal3llllCHllX u ]lpe 1111epycc1rnx 11aM11T111max.'' 01m llctpc'lluotch ymc II II 11cpnoii TIOJI OllHIH~ nepuoro Tl>lCH'ICJIOTJIH 11 a 111 oii :>pi.r u llum.htlljrnax 11epHHxonc 1w ií 1<y. 11,Typ1.1. Ta1rn c np11 cn 11~a nar.w 6b11m 11aiiAc11i,1 u coopyllw x 1 1ep1111xo11c1wrr J<ynhTYpbt u 11a 11 oce h P111111ou II, u na nocenemrn u Pa1w6yntx,-; 1 11pa1111a, cno,ll,yet aamethth, 'lto 0 11 H 11Mc111c 11 cc1rn11i,1w,ll,py ryro <flopmy 11eM 11pnc.rim1a utopoii 11onon11 111>1 TuH. nepnoro ThICH 1ene Tal\oe cpau11 11 Tc11i.110 pa1111ec u cnonhaouar11e Meprc.11b11L1x uphcj ace11c 1111eM l 0ro-3ana,ll,- 11oií B o: 11,11111, 011eu11A110, 061.Hc11ncTcf! TeM, 11To 3P,CCb llmciotcfl MCCT<l c 6oraThlMI! BhlXO,ll.aMII Mepr ejih, lltq llc MOľJ IO Apen11co upe~111. 6h1Th 11e aame<jehtlblm n n CAe11a11111.iii a 11 é Hy111>Typ111,1x OCTaTHOO Ha cnaun 11c1mx nocc.11c1111ii y c. P11n11 ena noanonhet TIOCTaUUTh' nonpoc o upomcllll llx cyn~ectbobahhf!. )],atf1 pou1rn pa11 11 cc1rann ucrmx namhthhkor HMeeT nanrnoe 3 11 tl 'ICllllC H Tpe6yeT TU\aTC Jl bhoľo paccmotpe ;:ho cnneTCH n nepny10 o<jepea" 11x ~t octo M C P CJ\ lľ 1w yr11x 60J1ee p ammx M 6011ee 11 0:1)lllHX CJl<lUHll CIOIX J\POllllOCTeM, no OT HOUJCllltlO 1\ l\otopl>im OllH npc,ll,ctahjihiot upomeil\yt01111oe a 11c 110. He Ta1<.i1an e1wtopb1e ncci1ct:10 11aTc111L cta TIOA nonpoc camy10 uoa MOil\llOCTh cy111cctuoua Ta1w ii HYJ1bTypuo-xpo onP1ec1w ii r py 11m e, a paap1>rn uo npe Me1111 MCil\AY llélmht lllll \a~111 lltojjoll 'ICTOepTII nep uoro ThlCll'ICJIOTllH II cnann llcl\ll Mll namr.t HllliCIM II Vl nb1ta1111c1> aanon1111th nytem TIOfl.311Cii )!.a Tli poul\11 llumhtlllll<on qepnf!xobckoií HY!IbTyp1.1.:; 2 Ceii iac :lty To rny ap enhn Momao c 111TaTb OTil\lllllllCii, 110 ]\CJl<llOTCll 110Bbl8 TIOilbJT- 1\11 lloliaaath l\om lljicl<chl iepnn XOIH\COii n YJib TYPhl ce 11oaH1111c c1ia11h11c 1rn e MaTepn anbl 1rnl\ OA"" 1ep1111xo 11c 1rnii 1<0M11JieHc. C T1py 1 o ii ctopo 11 i.1 11 p peae11e111nt xponon o r u11 cnau1111 c1rnx 11aM11 T11111wn B on1>111u lt B epxnero lloj\ih?ctj)ollhll llcl\oto pblc HCCJle,ll,OUaTem1 Ilbl TaIOTCf! llo)\th llyth }\UTHpo1my pa1111ecnabllllciuix 1\0Mrn1e1wou c 11 c1<.n 1o rnten1>110 n emrofr J\epaMH- 1'0ii I'\ KOMnne1\CaM, II 1.;0TOp blx yme HMeOTCH no CyAa, 113ľOTODJI CllllUfl 11a lljjllmlltllbwom ronqap HOM Kpyre. T ak r. M. c Mn p II o Ba panu ecna DHHCl<l1e 11em11>1e HOMTIJI CJ<Cbl 11a 11oce11euuu y c. H eanuc1w )J.aTupyeT VII 1- I X nn., npanaa ne n c KJTJO'IaeT, 'ITO 11au6onee pa 1rn11e 11a 11 u x MornH cy ~ectnonat b 11 u V 1- VII un. Ta1<an 1103,ll,HHll Aa TuponKa JICD HL>IX J\OMJlllel\COB n pune11a abtopa Ii TOMy, 11To CJOAa. 6L111a u1w a 11 nma M 27, n HOTopoií 11en11 an IlOCyAa llhlctyoaet yme DMeCTe c ron qaphoň. 5 : 1 IO. B. K y x a p e u 1< o nepxmo10 TJ.aTY paunecnaufl uc1u1.x namht1n11wu B o11b1hh, 1Hl 1<0TOph1x DblCTynaeT HCl(Jll0'1HT0JI bllo JI Cfl uan nocy)j.a, II TOM 'IHCJIC H pa1111 ecjiudllllclrnii CJIOii ľo POARU\U y c. 3 umho, OTHOCHT 1< VIII 11. r.:1. Bonpocb1 xpo11onorh11 nceraa CBfl3anht c onpe AeneHHhlMH TPYAllOCTRMH, TOM 6011ee AaTHposi<a cnabjihckhx n amnt11111wn n a'lana ntopoif n ononn Hhf nepnoro TblC.H 1en enrn, 60JiblllJHICTBO IWTOpbIX ne umeet xopomo AaT11poua1111h1x 11e11l.eií. Ú AHaKo cei'111ac y m e 11eT com 11e11 11n n TOM, 1 1To cnanm1- c1me n amnt11111<u c 11en 11oii nocy)j.oií, 6m1aHoií K npamckomy umy, BblCTyaaJOT ll llocjie rnphrxoll CHOe nper.rn J( npealll0ctbyjot TOMY Hpy r y CJiaDflH ClillX n ar.inthhl\ob, 1\0ľ)l.a c 11ona non nnaetch r o 11 - qaphaf! 1rnpa~rn1m. TipucTynan 1< 011peAe11e1111io xpo11011ornj1 nocenehnií y c. P11mrnua, ne11la11 ue OTMeTHTh, '!To OHH TaHme, Ha1< u 60J1T>nn111cTuo Apy1 ux namflt HHKOn atoľo i<pyra, xapaht0j)f1 3YIOTCH OTCYTCTDHeM xoporuo }:.(at11pouam1 L1x 11eu1elr. Han60111>me llfatcphajio IJ )J.Jlfl xpollojioľh'.jecl<oľo onpe1w11emrn AaeT noce11e11he Pmrneu II, notomy 11 11a c HeM c n ero AaT11po nhy. Bum11i.1e 1J.a1111i.1e w 111 p e wemcn: nonpoca, 1wrna MOrno noam11rny Th :no nocene1me, AaeT ctpat11rpa<flufl. M hl yme y n0mn11 a JIH o TOM, 'ITO c1iau1111c 1<Jie nm a M 9 n 10 q actn<jno nepekphrnajot 6once pa111111e coopyme HO:fl tjepnhxonckor o rnna (pne. 2, 9, '11 ). Tiony- 11ennh1ií n amu ctpatnrpaqhtt1ec1rnii paapea AOCTa TO'IHO 'letkhií II fllljlfletcf! 11eonponep>KflMblM Cllll AeTeJibCTOOM Toro, llto 11a n oce; 1emm Pna u es II CJiaOf!HCJ\lle JIOllllbl e l\omoji01\cbl llblctyn ajot JIOC Jie KOMTIJie1.;cou 4 0j)HHXO DCKOľO nper.remr. {I\naHh na n oce11e1m11 rnp11nxouc1rnro nma, upeactaan H JO UJ.eM 3AeCh 1111m11 11 ii ropnaont, npehpat11jjac1> ne p ahbul8 BTopoii llojiobihlhl v 11., o l l OM CDUAC TeJlbCTOyeT co6palihliií u a,ll,ahhom roph30hte MaT epra J~ 11 u 'tact 11 oct 1 qm6y11 bi c J1y1wo6paauoif AYIHl\Oii u 6po 11aouan qhj6yna 1nraaHTRi1c1wro TBna, 1wTopy10 MOnrno }\at11ponath He pahbme y1<aaa1rnoro Hpe111 emc.5la

100 356 B. /.J,. Bapau Ecim yqecth, 'ITO nocenemrn Pnnnen II 6hlno aace11e110 ue cpaay nocne nper<pa~enn:r mn:an11 n a nocenenn:u 11eprrnxouc1<0ro TJrna, TO 11au6onee neposltllj,im npemehem B03Hl1l\llOD0HHSl CJTaBH H Cl<OľO noceneun:a naao C'IHTaTb Ha,iano VI n. H eo6xoahmbre AaHHbre AJIR pememrn nonpoca o TOM, 1wrAa mnaub Ha cnanruc1<0m nocenemrn npel\patjinach, JJ.aeT KepaMHl\a. HanoMHHM, 'ITO BC.11 1<epaM11Ka, BbHIBJl0HHaH na nepxhem cnabrh Cl{OM ropnaonte, HCKJTIOtfHTOnhHO nenna.11. Ha nocene111m n e naň}j.eno HH OAHOro <f>parmehta, na J{OTopoM npocnemn:nan11c h 6bl cne}j.bi nojj.npabkh 11a pyq110m 1<pyre. Bonpoc o TOM, 1wr}J.a Ha TeppHTOp1m IOro-3ana}J.11oií: Boni.rnu no.annnetch cnanm1c«asr J<epa ~urna o6to'l0hhasj na n ph MHTHBHOM Kpyre, e~e >KJJ.eT cnoero peruehhr Ho PflJJ. <f>aktoe r oeoput o TOM, 'ITO ľoh'laphasj nocy}j.a, J1 3 ľotobjieeha.h ea np11m11thbhom 1<pyre, ea y1rnaannoí1 Tepp1ITop1rn nonnnnetch yme no ntopoií nononnne VII - naqa11e VIII nn. 06 atom CBHJJ.CTeJJhCTBYIOT n 'lact- 11ocTH naxo;:(t<k n OJJ.HHX H Tex lf\e ){Ot.rnneKcax UMecTe c o6to'l0hh0l 1<epaMHl<Oii, l<otopaa HaH- 6onec 'lacto y«pam anach opnamehtom n BHJJ.e MllOľOPHJJ.HOH BOJIHbl HJTH OTOC'taTl\00 ay6'1actoľo '10Ka11a, m11op c COľHYTbIMH llllytpb KOHQaMH, a Ta1rn<e 11e1<0Toph1x ykpameh1di anapc1w r o nma, }J.an1py101QJtxcsr ykaaauhblm npemenem.,l.l.ne Ta1rne mnopbl 11 anapc1rnh 6nn11rna K noncy 61>1nn naií:}j.ehhi na nocene P1rnHen 1, r.ne OllH cnnaanhi CO DTOpblM 1<epaMH'ICCKHM l<omlljicl<com.55 Auanortt'IHhie wnopbl 61.rJrn: u aiiaehhi ua COC0J:(HeM TeppuTOPI1H J] 106neI11.QHHhl u Kyprall llj,!x aahpb!tbix IWMOJieHcax Jhmcr<a H ľychh H OľO, ľjl.0 TamKe J1MeeTCfl nocy,ll.a, o6to'l0rha.r Ha llpllml!tjibhom PY'IROM Kpyre. 56 H. ma K, cne QllanbHO aamnranmhiícn paap a60t1w ií,natnp on1m mnop atoro Tnna, OTHOCUT mnop bi 11a nor pe6e- 1111ií n c. JlnncKo- n ľycmrnoe H cepe}j.uae VII u.57 IO. K o c T p m e a c K u ii H 3. P a e n c K n ii,ua TH py10t Ta1me mnop1>1 nper.tehem Mem}J.y VII VII I on.58 Bm1aKoro: 1\ 3TOMY oarnn,n:a aa JJ.aTHpo1my umop c nornytblmh nnytpb 1<0nQaMH npn,ucpnmnaetcn M. K y q e p a.59 Bpouaony10 anapc1<y10 OKOnKy Ha nocenehhh PHnnen 1 B. B. A y n u x,1j.an1pyet na ociionamm ahanor11í1 KOHQOM VII- VIII na.oo Ilpune,ue11nble }J.anni.ie TIOJl.TBepil<JJ.alOT BblCHaaaRH00 ObIIUe r.rnenne o DORBJICBU ll cnan11 11cnoi1 KepaMuK11, 06TO'le1111oí1 Ha PYtfHOM r<pyre Ha TeppnTopnH Bo111>11m u BepxRero Ilo JJ.11ecTponi..11 no ritopoit nonoom1e VII - Ha'lane VIII on. llphtom n VIII n. y1rnaamra.11 1<epaMJH<a 11acTOJ1b1<0 n peo6na,1j.aet no 1wn11qecTny HaJJ. nen- 110«, 'ITO npn:jj.aet " onpeaenc11111,1ii xapaktep na MnTnur<aM atoro Hpyra. Ta1<0e 111rne1111e Ha }J.aeTCST u e TOJihlW ua noce11em111 P111111e11 1, HO H Ha noce1re111rnx u Pa1w6yTax, lf 11>1011wne, H ec11yxoue, ropo}j.u~e o Tim1cHec1<e 11 Jtpyr11x 1taMHT- 11m<ax. llokaaatejjhhblm II :ltom OTllOH10HHU f!d Jifl0TCfl MOrtrnbHIIK 11a Tepp11Topnu CnonaKnn e,l.l.en1rnc1wí1 Honoí1 Bec11, ]\at11pyt01(\111rc.11 H. 3 ii c 11 e p o M ntopoii qernepthlo VII-VII 1 un.6l T aka.11 me 1.;apnma 11a6mo}l.aeTcn n na Tepp11Top1rn M opanim.62 ltltal\, ecnh npmh.iitb, 'JTO na CJJUBHl!CIOlX nallhithhl<ax otopoj.i nononu11b1 VJT - 11a 1a11a VIII uu. HMeeTCH HepaMrrna, 06T0 1c 1111aH Ha nphmh TJIDllOM Hpyre, TO aepxmolo Jl.UTY CJJUDll IICIUlX nocene1rn:ii c nennoií nocy,1j.oií, 11 TOM 'lllcjre u nocenenmr Pnnnen II, uymuo OTHeCTll npn6nna11- TeJ1bHO Ha cepejj.nhy VII n. Jlann'IHe n a nocenemm P11n11e11 I 1 a11a tj11tenh- 11oro 1\0Jlll'ICCTBU l:(ejlblx <f>opm llocyaj,i, H03BO.llfleT ee 6onee TIOJIHO HCll0Jlh30Ué1Th II 1rn 1ecTne JIC T0'1H1ma,~aTn ponku. Dp ec T1qaTeJibHOM tl3y'1e1rn 11 r<epam.11'.teci<oro 1<0M 1111 c1<ca nocenemur Pun11eu 11 u enbah 11 e aamotllth, 4TO ou mrnroqaet 11 ce611 nocy,uy, xapa1nep11ay10111y1oc11 1rn1'< pa11- HllM1t, TaK u 6onee noa}j p11 a11a1rn H an- 6onee pauneií <f>opmoií nocya"' nnnnlotch ropru1rn c noreythim nnytph ne11q111w111, OT110CSTIQ11ec.11 I\ nep nomy THny (p ne- 33: 1-5). Omr Tnaonoruqect<H nnnnt0tcn 6011ee pa111111m11, tem ropurnn ll3 OTOľllYTbIM napymy ll0h4111\0m, 1WTOJlh10 ll cnoem 60JlhJllHHCTBe CTaHOflHT TOlllll.1 0 a 11aJI Oľlrn " no Cy}J.e npail<cl\oro THna ua Tepp11Top1H1 qexocnona1mh, }J.aTHPYIO~eiícH aa cxemoií 3 ii c 11 e p a - no y JT H 1\ a l\ohqom v - 11a 1aJ10lt( VI n.63,lj.. BR ne 1\ on a C'IHTaeT, 'ITO 11a TeppnTopnrr CnonaKfflt cnanhhcl{u e ropmrrn c noruythim no DHYTPh nen'lnkom nonnnnlotcn 11 V u.gfo H a p11 n nenchom noceneunn Mht 11e MOiHCM }J.aTnponaTh Hx 6onee pamn1m upem011em, rn111 11a 1aJ10 Vl u., IlOCl<OJlhKY BO BTOpoír Il0JIOBH ll0 v D. a.nech eiqe cycqectnonano nocenemie 1ep11nxo11c1<0ro THna. JJ.YIOIIVtx THHOB BhlCTyna10T llh 11ceii OTl\l)hlTOií HJIOIQaAn If'. DO ncex Jf\HJIHll\UX, n TO upcm.r l\al\ C11e}J.yeT OTMen1Th, 'ITO rop111h11 11Toporo n nocne ropw1m nepnoro nina naii1\e11b1 J > 11 ne1wtopb1x no11yae111nh11kax, u TO 11a J1c epery peq Hll PyJJ.rm, r,ue nocenemie aaunmaet 10/fmh1ií CKnon. B mnnuw;ax na npano111 6epery pe'll<u (cenepnblii Cl<JTOH) COCYAOU JTOľO TllDa ne 01rnaa JIOCb. 0AHH ropmo1< c WHpOl\MM pactpy60m, ~iactb l\otoporo nai1,neua n i tu1j M 28, 11MeeT yme npnmoíi ne11q1rn (p11c. :~H: 6) Jr HBJIH0TCH

101 ľ1111n Oľ JHllHlll Clm e IHIMHTHlllrn ~i amt}lllom l)yro O 5CM ' ' Pne. 38. JlenBhle cocyn.b1 '10TeepToro runa. HaK 6hI nepexoalloji <f>opmoii, CB113bIBaIOUJ,eH DO CY/J.Y n ep noro ir nocne11.y10tl(1tx TBilOB. YKaaaH Hbie AallUbte M OľYT CBHAeTeJibCTBOBaTb o TOM, 'lto nocyaa nepnoro Tuna Ha onpeaej1e11110m atane BhlXO)l.UT 113 ynotpe6nemur, a 3TO B CBOIO o iep e/j.b 11.aeT oc11oua1m e n oj1ar at1>, 'ITO npan1>1li 6eper p c urn Py~~IOľ 6b1J1 aacene11 11ecKonbl\O noame '10M JJ0BblH. c 11.pyro ň: CTOpOHbl, Ha nocenehhh PHnnen II HM0IOTCR: AOBOJibHO paabhthie cf>opmbi IlOCYAbI c OTOľHYTblM Hapymy neh'ihkom, IIHOľAa ophamehthponahbi najihi.\0bbimh BAanneHHRMH (phc. 34: 2) HJIH npeahoh BOJIHHCTOH JIHHH0ll (puc. 35: 2), 11Me10w.He ananoľjm y m e n Ta1mx CJiaB.1HICHHX I\OMnJieHcax, B l \OTOphlX nemrna nocy11.a BbICTynaeT BMecTe c o6to'letteoii Ha PY'IHOM Kpyre.65 Bce aro noaoonner oepxh1oro xpohojiorh-

102 /\. J..iapa 11 'J0Cl(YJO rpahhqy nocejtelljui OTHeCTH 11a cepeah HY VII B. o TOM, 'ITO noceneh11.e CyIQeCTl30UaJIO AOBOJlb HO AJIHTeJi bhoe npemsj, CBHAeTeJibCTDYlOT CJl0Abl nepectpohhh /l(j-fjlhiq H n eqefr. 06 atom ľoboj)ht R a11a1.111tejih1ihte paamepbr noce.tie 1111SJ, 1wTopoe O'Ierrn paapactaj10cb noctenettho c11aqana ua JieBOM, a IlOTOM H Ha npabom 6eper y pe'iirn, fae HCTaTJ{ uaii,!\ehhl Ha~ ee Il03AHHe cpopmbl IlOCYAhI, B TOM mene )1 ropiuoi{, ophamerthponah HbIM npeahol! BOJIHHCTOH JIHHlieii YcTanonneHHbIM.o.aTaM ue npot1rnope'lat u Ta!Ule, 11aii.o.e11Hbte B Jl(HJIHI.Qax Bel.QH, HaI\ HO>h, nphcjihqe, cte1(jh1haa 6yc11.11a u ny qa. O.o.11a- 1w HX 11rnpo1rnii: xpouonorn'lec1rni1: AHana3ou He 1103BOJJ SJeT HCI10JJh30BaTb 3TH Bel.QH B I<a'leCTBe HCTO'IHirna.o.aTHj)OBHH nocejiehhfl,[(ame JIY HHHQhl na Tepp11Top1rn IOro-3anaAHofc BoJihlIIH H B ep x - 11ero IloAnecTpOBhfl 6hrTylOT ua npotflibehhh noqtn ncero nepnoro ThICn'leneTH.R. EcnH orpa HJPIHThCH Teppl1TOj)J1aJibHO 11a1160Jtee 6mt3HHMH HaXOAI<aMH, TO MOilHlO naanatb, c OAHOH CTOpO HbI, MOrHJihHI11< III- IV un. n,[(bitbihbi'lax Ha PoneHIJ.\HHe66 u n11>1<1111ii: roph30ht P HaHena 11, 67 H, c Apyro1'i,.o.pen11epycc1nrn ropo qa B Tim1c11ec 1<e68 H ľa n11 q e,h 9 r1~e 6MJIH 11afi.o.e11M y n o l\u1hyt1>1 e y1<pawe11hh. Ha ny 1rn1n~e 113 r ajih'j a llmeetch HpeCTHJ<, TIOTOMy OHa He MO»<eT 6h1Th.o.an1pona1rn pahbrue, 'lem I\OHQOM X-XI n., TO ectb upemehem noc1ie nphhhthh na PycH xphcthah CTBa. J1y1rn11Qa 11a cnaom1c 1wro rop11aohta noce JteH 11H Pmnren II, 11ar0Toonemrnfl Ha TOHHOii 6pOH3000J"; I mecth, HMeeT AOBOJlbHO apxahqecl\hb o6jihi< H O'l0DHAHO no npemehm coana.o.aet c HOMnneI\COM KepaMHKH, HO nocnynmtb I<j)HTepueM AJJH.o.an1ponm1 oha He MOfl<eT. TaH11M o6paaom, nepxnnw r oph30ht nocenennu PHnnen II Ha.o.o.o.aT11ponaTh Ha ranom Vl - cepeµ.n11oti VII nn. I\ TOMY me npemehh npeµ.nononrnteji bho MO»<HO OTHecTM H cnanmrcrwe m11jik- 11~e na nocenemc Pnn11eo III. K epam'lechhj':i 1<0M- 1IJ1el\c Jl<l{JJHIQa COCTOHT H3 TOJICTOCTeHHhlX ropllll<od D OCllODHOM BTOporo Tirna (phc. 32: 2-6). HO Ha no.uy neq1r n onyaemjiflhl\k 6h1.n 11aw.o.eu H ropmok c eornythrm BHYTPb neh'ihi<om, OTJIHqa IOl.QHMCH OT ropmhon nepoor o nma nocenemrn Pmrneo II JllHUb nannqhem pe6p11ctoro nepeno Ma 6oqHa. H anuqhe na o6ehx nocenenhnx o.o.no THTIH1>1x»<MJIHI.Q H OAHHX H Tex il<e cpopm nocy).(hl CDHAeTeJibCT11yeT 06 HX OAHOBpeMeHllOCTH. llocenemrn P~m 1rn n I, u TJaCTHOCTH ero J HOMn nehc,.o.athpyetrn B. B. A y n n x o M VI - Ha- 1JanoM VII n. 7 C Tai<or1.o.aT11.pom<0i1 Monrno n OCllOBHOM COľJiaCHTbCH, ce il\e CJ1e.uyeT :rn MeTHTb, 'ITO Xj)OHO Jl O ľj1'i ec 1<aH rpamu~a Meíl<AY BTOj)bIM H nepdblm IWMllJlel<CaMH Ha <JTOM JIOCe.11e HHH c1<0pee ncero n p Hnaµ.acT 11a cep e1j,1111 y VII u. KpoMe Toro, OTCYTCT1me Ha )\a11110m noce. 1e11111I cocy.o.ou c nor nythim BHYTPh oc <0M o;rneT npe.unojjo/hhtb, 'lto 0110 B0311Ill{Jl0 HOCl<OJl bl<o noame, qem nocenemrn P tm 11 en II H P111111ea III. l1tah, nce Tj)M pa11hecjlabhhc1me IIOC0JICllH11 y c. P11nnena Monrno.uan 1ponaTh 11 npe.ue.nax VI - cepe,uhhhl VII no. Haura J1,aT11po1.1Ha noatbep1h.uaetch a MaTepnanaMH Tarwro xoporno.uatnpoua 1111oro rramhthh- 1rn, 1rn 1.; pa1niecnann1-1c1rni1 c11oií yc. 3 11M11 0, pacnonomemrnro n 6accefm e 3aaa.uuoro Byra np116j111-3htej1bho B 85 HM OT Ptnnrena. P a 1111 ec11anh 11 c1rnií cnoi:'r y c. 3 HMHO.uanrpyeTCH na OCIIOD3llHH MOHe Thl IOcnrna nnu IOcTHmrnHa (To 1110 onpej\cjiuth n e y.o.ajiocb)' 6pOH30BblX H cepeopsiilhlx nphil\el\, 6pacneToB c ytojii.qohhhimm H0 11~aMH, HO.JIMlem1,a. Hh1x u amhbhhix 6m11ueH c rrpope3hhrm op1ia.me 11- TOM 11.o.pyrHx H3JJ,em1fr na Menuu1a. JJ,an1poo1w <ltj1x npe.o.meton antop p ac1wno1< B. B. A y J1 H x TIOCDHTHJI cn e~l1ajl bhyio CTaThJO, B l\otopoii Ha OCHOBaHHH ana.tioľhfi rnadlfälm o6pa30m 113 aa- 1\j)bI TblX J.;OMDJ1e1<COB J.(élTHpyeT!IX MCH<AY l\oll~om V- VII un., 71 qto H onpeaej111 et 11peMH cyu-1ectoona111rn pa1111ec; 1anH11c1wro c.noh 11 ~ c ; 1 0M. B 6o;ree n oa.o. 11ej;i pa6ote B. B. A y.11 Jt x 11 ec1\0.11 1>1w H3MeHfleT ;ny.uan1pom<y Fr 0T11oc11T pa1111ec.1rnennc101 e MaTep11an 1>1 y c. 3nMHO 1\ VI - 11a 1 1cu1y VII nu.n Tioc1<0.Tibl\Y 1rnpaMn iec1rne H0Mn.11ei.;c1i1 p1rn11 enckhx noce;ie1mii no accopnrnc11ty nocy Ahl, <fjopme, Tex11111<e o6pa6onm nonepx11ocnr 11 COCTany TeCTa He OT.ll H'la!OTCH OT I<CpaMH l{lt 11 :3 3HMHO, cne.o.yet C'IHTaTb l!x n pu6.ih!3hte.n bllo CHHXj)OHHhll\HI. Ilo Xapa 1nepy >l<h.tihll\ II i<epamhlfff 0 1 IC!lb 6JJH31H!M ]\ j)moii011cl{llm noce;re1111h M HB.llHCTCH pa1rnecj1auhnc1we nocejic1111e y c.,[(embri11011, ra.jrn'lc1<oro p aiio1ia, M na 11 0-<Ppa111wnc1wii 06.rrac TH. n 3.o.ech n 1962 r. 61,i.r1a 1rnii1-1e11 a 6po11:w11an najih'latah cph6y;1a, 1<0Topaa AUT 11pyeTCH na ocnonanrrn ar1ano ľl1ii utopoii no;1ou11 11oii Vl - ccpe.o.h11011 VII Bn.,7" qto Ta101rn llojlt1iep lhhaet na THpom<y nocene11ur1 y c. Punnena, n oco6em1oc TH HX Bepx AaTy. TiocneAHHe apxeojioľh'jec l\h C HCCJl e)lollahllll noi<aaanu, 'ITci cnaohrc1m e noce1cc1111n TpeThcii qetnepn1 n epuoro TbTCH'le.n etmh 11aM60.11 ee ' l acto Uh!CTynaJOT r pynnamm 11a 11ea11a 1HTeJ1b110M pac CTOHHJUI.o.pyr OT.o.py r a, c11e.uonate.11b11 0 B npe,a.e ;iax OJJ.HOro KycTa omr,a.onm11i.r 61i1Tr. 11p c31r-

103 Pa111rnr.11a111111c1011J 1111M11T1n a 3ci 11 1t/llf<>M fjyre b \ ' 7 8 o lw locm Pne. 39. Jlen11bre cocyabt ietoep-roro nma. T0JlbHO Ol.(HOBpeMeHHM, '!TO He ilpontnopeqht l.(a T11pou1rn p11m1eockhx nocene1rnä. * * * Onpel.(emrn xpo1rnnornllec1rn:e rpauhqb1 pauuecj1abh Hc1rnx nocejtehhtt y c. P1muena, nonhrtaem CH DbTHCHHTb HX MeCTO cpejj,h JJ,pyrHX CHHX]JOH HbIX cj1abrnc1rn.x namrthhkob IOro-3anaJJ,uoft Bo JlbTHH 11 Bepxnero IloJJ,uecTpOBMI. IlaMHTHHKH TpeTbeH lj0tbepth nepboľo TblCH'10Jl0THH ua yno MHHYTOH TeppHTOPHH ctam1 o6'bei{tom cne1~hanb- 11oro H3Y'l0HHH Jllllllb B ll0cjl0l.(hee l.(0chthjl0- Tl10,7"a XOTR OTl.(CJlbHbie COCYJJ.bl ::ltoro npemehh HMenHCh u cpoul.(ax Myaeeo eiqe o npejj,noeunoe npemh. Cei1,rnc 3.lWCb nanecthbi 24 pauuecnaom1- ckrre nocenehhh (phc. 40). He1<0Topbie Ha HHX 6r.mR IlOJJ,OeprHyTbI apxeonorh'l0ckhm HCCJT0l.(0- BaHHHM.

104 360 B. 1l Bapa11 B JloAHeCTp oahe, 6nar oaapu pa6otam 06'beA11-11c 11noii Jl\Cil6AIIIlHH 11HCTHTyTa o6~ectbe HH hlx rray1< 11 ľocyaapct neuuoro SpMHTa»<a n rr. y c. H e3bi-(cj\o, r. M. C MHpHOBOH YAaJIOCb BhIJJ.0JIHTh p a11h ecj1aom1c1<11e 1ren11b10 1<0M lljlcj\chl, npeact3bjre11 nhje 3},(eCh JJ.6CR:Thl0 >l<hjjhll(am H II JJ.PYľHMH coopy>i<chihimh X03R:llCTBeHHOro xapa1<tepa, amnm:qnhle 11 xoaaiíctnehhhie noctpoihm OTHphIThI nar.m u Jl. 11. l\ p y m e n r u. K o 11 ua Tpex noce;1eh11h x MemJJ,y cenar eo 11 J],eMLHnou, ľ ajjj.t 'ICl\Oro paiío1rn, Moa- 110-<:D pa1mouckoii o6nacnr. 7 5 C 1950 r. ae;.i,ytcr HCCJJeAODaHirn H300CTH0ľ0 MHOľOCJIOMH OľO na MflTJIHl(3 y c. 3HMHO, u 6acceň11e 3anaAnoro B y ra, na: KOTOPOM HMeeTCH JJ.OUOJl bho MO~HhlM CJIOiÍ TPCTbeľi 110TnepTM nepuoro TbJCH'leneTJrn:. C11a- 11n 11cm1e namrtbhj<h atoro opemehii ceií rnc cta eCTflbl Ha 6onhmoií TeppitTOPHll OT 3anaJJ,- 11oii.D.oIIHhf ll AO JJ.y11aH IT OT JJ.uenp a JJ.0 8Jlb6hl. no llocjjejj,nero upemehu llh cnaohhckux DOCen e1111ií, 11u MorHJJbHmwn VI- VII uu. He Bhrnnneno o necoctem1oií nonoce J[ eoo6epe1kbr.ll.henpa. STO JJ,a110 ocuouarrne J[ n n y rn 1< HH y cjj,e JlaTb :rn1wro'lemre o n onoj1e11n11 n a JJ,am roii TeppH TOp11 n CJ1aoH H > 0 1<0110 VIII u.76 B YAYT nu 11aiiACllbI MCCTa cnammc1mx noce11011hi:í VI-VII no. n Jleno6epemhe, no1<amet ope11rn, 110 uann'lne TUM l<jla)j,00 3TOľO oper.rnm1 D03BOJJRCT H3JJ.CRTbCfl, 1To 011n MOryT 6hITb 11aiiAenb1.i7 H a TeppnTOpm 1 n paoo6epemhh ( HMeJOTCH UOHAY H aana]\hble o6- JJ3CTJC "YCCP) AOJJroe npcr.rn 6ecnpBIOTHbie" l\jlaahl cepejj.hhbl nepuoro TblCfP1e11eTHH yme 06- pemc cuoero xoasurna u a.e cna0hnc1<oro Hace nsr, aacbhaete111>ctoouattnoro na Aam1oii Tepp11Top 111 n ocenemrnmh 3Toro upeme1rn. MM He COM 11eoaeMCH D B03MO>l<HOCTH HOBhl X OT!<pblTHH JJ n Jieuo6epemhe. H au6onee xapakteprblmll 'lep TaMH AJIR: cnaun 11c1<n x namhthlll<ob VI- Vl I ou. IOr o-3anaa- 11oii BoJiblHlI H B epxttero IloAHeCTPOBh11 u npo- 1.1ecce HX JI3ytieJIH.ll llhl11uhjihch CJICAYJOI:qHe : OT- 1\PMTl.10 cem1~a, pacno110>h0h Hhte Haa6011ee ~1 ac TO IOHOlhlX Cl\JIOH3X p el(, py ICHl<Oll H H060JlblllHX ll0jj.00mou; '1\l1JIH~a-no11yae MJ1fllll{H c ľjihhh HhlMH 11e'laM11' JIH>IUUIH 'l3ctb J<OTOPhl~ llb!peaa H Han a MarepmwaoM octaua.e nna ne'lamu-kamehkamn; 11c1WJO'llIITenbHO nenaaa n ocyaa, npeacraajieh Han ropnmam11 HHOrAa n ckosopoakamh. H e coacem SICHhlM OCTaeTCH o6pra norpe6em111, TaK l<3j{ 11a y 1rnaarrnoň repp11topmc uauecthhl JJHlllh ADa norpe6e1111n c Tpynoco>K>KenueM u y pne, DhTHD JTe11LI nph 30MJISIH RbTX pa6orax y c. 3 nhirh r, 1 íopt1wnc1<0ro p af10 11 a, T ep hc1<0i:í 06JiacTF1. Y1rnaanHblC rnprhl np11cy oc1Nie11uHM y ce11a P11111:1eaa, 1\0TO}li.1e 110 c 11oeMy MccT01JoJ10- >1<e 1111JO, i l<hjihu(am ll BCILICCTBCllllOMY ~ l atcpua JIY n e 0TJll1'1aIOTCR: OT JJ,pyrux llt\m HTllllHOU :noro Hpyra. l\a1'-6y J~To 6h1 11ecKo.n bl\o úora ''l' JJ pe1wnuwe11 accoprullfeht J1enHoi1 nocyl(l;i llil llocc.llcllllll y c. H eanhcha, u cocrau 1wToporo ľ. 11. CM 11 p 11 o u a Bl<nJO mna u r.rnc1rn cl>opmi.1,.paauepny TOii 'l3wll". 7 8 ÚAH31'0 JTO IlOJIOil\C'lllll' ľ. lf. CM II p li ou o ií HaAo ClfnTaTb n o l\ptdi11eii Mepe cnop- 11t.1M. Ha nocenernrn y c. l l ca1111c1w 1.;poMc CJIOH VJ- VII uu. 11MeeTcH, c O/lt10ii CTopo 11 i.1, c.nofr 1 10pnnxouc1\0ro upemehh a, c 11pyro ii, c;1oii VIII- IX ou. M 6onee Il03AHCľO npcmojlll l Ie llcl\jl l0 1 rnna 003J\f0/l<HOCTh, 'lto Olllf OTllOCHTCH 1\ OAllOMY x. Bo ocnhom cny'lac MllCJ\a 11pe1\cTa11.11e1rnan na p 11cy1rne 15: 3, A1taMOTp 1\0TOpoii aa uoj\ahhjm MacruTa6oM n e n peob1wact l ;3 CM,i!l CYJlH no ee <f>opme, BIJOJIHe MOmeT 6h1Th OTlll'CCJJa 1\ 6011ec pam1emy 'lephrxoocl\om Y CJIOIO, ll:j l{otoporo 011a c11y iaii110 Morna 11onacT1, 11 m11;111111e M '12. M11c- 1rn atoro nma 111m Ha1> 11x '/la 11aa1>111a10T - nj1ou11rn, O'leHh xapal\top11 " ' 1v am 11T11111wu 'f e j)llrxo llc l <O ľo upe~1elll'j lloj\ ll('ctj)ojjhh, II TO 11pe J11JT, 1<a1; u 11aMnr111rnax VI - V m 11e11auecT111>1. TaH. u llepe111111e i1x 11aii)le110 01w.r10 20 :mae~rn nnpoo, bru c '10 :m ae M11. 1npon Ta1mx MllCOI-\ llhlhl3jl 0HO HaMn 11a lloccjicllll J! 1epn11xou CKOľO upemeh11 y c. Bourn c na, ~ c 11anecT11i nocc11e1mr: 1IepnHxouc1wro T1111a 11 JI y1;e Bpy6J1e- 11eQ1<0ii82 u Apyr11 x. J\poMc TOro n11mo MlICHJJ 11 a ii 1~e11u1 H B noctpoiii;ax 1t p1 111xo11c1w ii ".YJl btypi,1 11a camom 11oce11e11111r 11 l l e:i 11 1c.1w (pac1rnnirn M. IO. CMHlll1<0 1r J I. l\o:i.11ouc1;oro).s:1 Cpe)l.u Marepuanon r. 1 r. c M 11 p II o II o ií 113 Tl eann cha llmeetcfl 1 IaCTh.'ICllllOii MllCl'11 c cy >l<cllllblmii KHll3Y CTCHl-\8~111. 1\0TOpaH <n :111 iactch OT l\pyrux aha'lnten t i. 1111M11 pa a Mepa~111. Ho. U <lty l\hicj<y UUTIJ:(y OTCYTCTll1111 COOTBeTCTBy JOlQHX a 11 ajioľllh D namhtlll!l\ilx v 1- V 1 [ Bil. OTllOCHTI> 1\ pa11h0cjic1uhllcl\omy c.jjojo A 11aJ10rnH J.\.llH Aannofr MHCHH.Hl'ľ l\o (J llcl\ollallf-10. MOll\ JJO uaii Tn cpem1 MaTepna11on 11aM11T11 111wu U o1.1,hecrponhn IX-X uu.;8'1 o aanaj\11oc11an1111c 1wii l.;epamn- 1\e TaKan <f>opma no MHem Ba 11 n nonmrnercn n VIII a 85 npn'ler.r :n a Jtarn Tal\;i.;e 11y ;+; AaeTcH D J'.(OllOJIHIITeJJhHOM 06oc110 11a T akiim o6paaom HaAo no.iarath, 1To l;epmm 1ecKnii HOllmne1;c cnaun11 c1wro 11oce.r1e1mn y c. Heanuc1w Ta1'me 11e OTJJJl'1 aetc 11 OT 1rnpall11rnn APYr11x nocejterhfr Tion11<'cTpo111t11 :rroro npell1en1r.

105 l'a11111'<'11a111111r1mc mn111t1111i;11 na :lam1}lll0)1 ljyrc 361 Ha 11ce ro c 1rn:.1tw 11or o 111>1111e 11e c11e)lyet JJ.e.r1aTh nblllojj., 'lto cm c 1rne namath mur TPCTbeli 11eT- 11epT11 ncpuoro T1>1c11 1 1cJ1eTnH Ha Tepp11Top1m loro- 31maJJ.noii Bo11b íioahectpobbh HOJIHIOT- CH llllctojl h l(q ll JJ.C lľľ.l l<hlhlm lf, <fto y llll X ll OT CB0-11 X n p ucy~ux TOJ1b1<0 ll M <1cpT. 0 11n Gl ccnop110 llmciotch, HO ;no ACTélJlll, lfrctlloctll, l\otojlhlc llc MOryT 1131\lCHllTb 0611,cii xapch<tep11ctlll\ll llélmht- /lbbib -'"=-=- ~> o ~... Pne. li O. l<aprn CJ1ansrnc1mx n a M11T 11111m u VI- VII nn. TOro-3ananuoH ílom Bepxuero TIOJV1 0CTp011hll.

106 3ó ;o ,ľJ 1 0~1. Tal\, 11 J IOAHecTpoubc coopy<na.i111c1> 11c1.; Te.11b110 11c<111-HaMeHKu, na B o;1i II 11el\OTOphlX paiio11ax llmciotcsi n APYľllX, n e'l11-1..ai\1chnll, n 1acT 110CT11 no 3anaAHOMy Byry, rnu- 11H 11i.1e , ll llikllhh ' lactb l\otop hlx D1>1pe3a11-11a11 11 MaTcp111.;o110M octauu,e. 8To, o iennaho, 06'b- 11c 11ncTcn MCCTll blmjl YCJIOBllHMH, HH11114UCM l!jlll OTCYTCTllllCM COOTHCTCTuy101u.ero MaTepuana. Ttrn, 1ia 11p cp, 11a 11ocene1rn11 B oameu II JVHI coop ymc OJ\ll Oii e 1cii 1\pOMC J\člM HH 6hJJIH HCTIOJI b30 IHlll hl II 60.ll blilll e l{yckh }l{enea HO ii py J( hl, 11a J c 1rnTopoii 11 ceii rnc 11 pocnem11aaetch n6m1:m 11occJ l a 11 e 1wTopb1x nocenemrnx l30 J11.111ir, 11 1 lilct 110cTH u ropo1~1\e llojj. P o neo, n OJ'- 1111x 11\ll JIJ!llVIX 11.MelOTCll ne m-i<amemrn, ll JWYľl l X ľjlllllflll b l C , TO ecth 3AeCb o6a nrna n c- 11cii llhlctyllillot 11~1eCTe.~G Ho 11c)(a1111cro 11peMe1m cy11,ecn1oua.110 Mne11ne, 1To 11a B o J11> pa1111 ecjiaon 11c 1rnx nenh1>1x 1wMm 1cl\cax OTCYTCT11yeT THl\UH <f>opma DOCYAhl l\éll\ Cl\OllO(JOAl\11, llctpc'léhoijj,llcch ua nocenemrnx H 06JIUCTll fro.n11ectpodhfl llo lf JTO DOJIOif<C HIIe C<'ii rac 11 ym 1~aCTCS oapa0He. B nocne.nuee n p e MH c1woopoj\hl 6i.1.'111 01>rnone11b1 u u a B onhmu,87 l\(jomc TOľO 6oncc 111JJp01me HCCJJC]\OOa1rnH nokaaaj111, 1To u 11l l ow1ectpoobe, 1rn1{ n 11.npyrux paii- 011ax, Cl >OllOPOl\hl llmciotch 111!1\UX V 1- VII u11. Tirn, ia1l.nenh1 13 CJra c 1rnM CJJOc 11 ll C 11a ucex namht- pa11nc l l cau11 c1rn 11 Bonmeae II, HO llx II(' 0611apymc 11 0 li t\ lloccjicllhhx y c.,uembh <1 11 Gon 111 c11 1. l l am 1iail{eTcH, 'ITO 1rnnuqne II.IU{ OTCYTCTllMO :)1'0ii <PopMhl llocyl\b( H a p a mrec.nanh llcl\11 X llocc.llollllll X 11a.no p accmatphbhtb He 1rn1\ Tľpp 11 Topua J 1 i.11i,rii, a Ha1{ xpo110j1orhqec1rnii n pna 11a1\. C11e1\11ql 11 1ec1wii 1c p Toii noce11e 111rn PnnHen II MOílOIO C 1 1HTHTb 11a.n11 111c D 1101\0TOphlX»UIJH!U\élX 11p11cTc1111i.1x 11 r.1ctynon - ;111a.11or11'111i.1c ni.1 c Tyrn,1 11anecT11hT ~1cm1 npuna1mon, Tal{ xa1.;.no cero 13pe i. 11a 60.nee 110aA1111x cnan11n chux na MHT111 11rnx, H TO ropoa1nu.ax. H o u 3TO nnkak ne MOíl\CT 11ocTan11T1> ;no noce.'leuue nne Hpyra c1ian1111c1mx nam11t11111\0d VI- VII Bl3. B e pxuero l l oh11ect p on1> ro-3anaJ.(ROli Bo11b1Hn, KOTO Jlbl<', llccmotf)ll 11a Re KOTOPhie 'IaCTHbie OTJ1nq1111, II 1\CJIOM COCTUIJJHllOT CAlnlYIO l\yjjhtyp110-xpono JIOľll'leCl\YJO rpynny, OTpama10~y10 o6~hoctb MaTep1ra111> 11oii 1iy11 htypm 10ro-3ana,1vwň 11ocT0 111oc11an11 ri c 1mx nneme11. <tactu B onpoc o TOM, 1rn1<0My nocto'l:nocnanhhckomy lljjemerm l!jih COI03y TIJLCMC H npnua.njjemana 3TU J1aM11T 11111m, m;j,et coooro pe11re 1111.rr. Cy.nH no n11ci.mc11 111i1M 11c T0 1111wrnM,ss 13 cepe.n1nrn n e p- BOľO ThlCSl'IC.!ICTllJI 11a111cii. :Jpt.1 11a :Hoii Tepp11- TOp1111 ;1m J111 1u 1e Me 11a, 11xo,111rn11111e 11 1w.1e6c1wc DOHIIMhl, np J\llblC OT llél3hhllhh 1w.r1e6bl". B ce OTO J.(aCT oc11 011a araTh, 1To 11Me11uo onn 6r.wn 11x 11oc11TCJlflM1r. B. B. C e A o 11 lljic MCllllOC o6'lcj\llllcllu C. 06 :nom ľodopsit II TO C'lHTaeT, 4TO J.(ync6c1wc 061.e111rne1111 e 10ro-aana.nnoii 1 IaCTIJ BOCTO'lll OCJlélllflllCl\llX 11.11e~ 1 e11 no TCj)pll TO Pllll con11a}\aot c pacripoctpa11e1111em 11aMHTnm wu IW p<i alic l\oľo 'ľ llll él,8!) IJ CUH:lll C 'ICM OJI npoll :l BOJlbllO 3 11 a 111TCJlhllO pac m11pnet TCppIITO{HllO pacnpoctpa11c TIOCJIC,!, 111-lX, BliJllO ian CIOAa ll B e p x 11ec lloj1, 11 CcTpou1>e. C rn1wii To 1Holi ape1111n cor1iac 11 T1>CH H CJlh ~HI. l l a MH T11111m B cpxn cro '1 fo J\TTCCTj)OBbH rr 11epxoui,ri :3trnaw1oro Byra OT'I CTmrno OTJlli' IUJOTCll OT ljamlltll Jll\011 JiO f)'! H l \Cl\OľO nma. Hu nocc y c. l l ca1111c1w, Bourue11 I11 l I, JJ.eMbflHOll II floi.1, 11 ectjjollbc, III[ (JllllllCBCl\llC 110- cenem m 11 a 3ana;\110.\1 B yre 1' I\Op<Jal\CJ\Oií rpynne nar.1nt11111wn OT11CcT11 11e.1i.aH. B o:im0;1rno 110- crrtej1h.-op 1al\c1mx Af)en110CTl'.'li 11xo1.t, na 1.;a HOM-TO ::>Tane o J\y.11c6c1m ii co103 11ap11.ny c APYrn~m, 60J1ec 10;1mi,1.r.111 n11cme11am11, 110 pacnpo CTpa11nT1> ux 11a nem Tepp11Topmo Bo.1h11m n Bepxnero n OJ\ll CCTf)OBbH J1 Me1011,11ec11 111aTep11a- 11 bi He ll03bojihiot. OTJ\CJJhnoro pacc M OTpľ Tpe6ycT 11oopoc 110-1eMy rn1mx ycj10 111u1x 11pe1.;paT11.r1ach ;m1a11h 11 a p111111cnc1oix 11 Jlpyr11 x c1111xpo 1111 i,1x noce.1iemrnx 3anaA11oro Byra 11 Bcpx11ľro HoA11PcTpo Dr.n? llojjcbl.rc na6jl.ioj(c llllll, a TC\IOl\C Bhllll1J1e 11111>1e MaTepnaJibl!Hl p111111cijclillx IIOCCJIC' llllhx 11e J\310T J~H llllhl X, CllllJWTCJlt.CT ll YIOlllll X OU ll X. UllC3HllllOM y Tm1<c J11, cTuo nrn.r11111l Gi.1.r m- 11yTLJ. C JIC)lhl 11onrnpa ;w 06yr.11e 1111oro J(Cpcna n 06onrnrn111roii r a6mo1J,aJ111ch m 11111> 11 Tpex noj1yacm1rn111<ax ( J~ '!? IO, ;~o 11a nocene P u1111 c11 11 ). Y110M1111yn1e ;1rn.n11111.a norn6mr cr.;opec 11ccro c. 1y 1tlii110 OT cn1x11ii11oro no ;1<apa, TO CCT b II Ta1.;oii o6ct<lll0111\c, l \OľJlčl HX <Jm TCJIH CMOľJJll c nactll llc(' OJJYAllH TPYAa, l\eullhlc npejj.mctbl 6h1Ta, yl\pa11rn ,.-u t,ax octanach Jlllnlb l'.ll ll llflllall UOCYJ\tl, II TO, CYJl.11 no ee 1.;on u'lectny, 11e 11cn. BCAllOCTh e11TapH 11a 110- ce1ie1111hx II ~eji OM lllljihe TCH 11a1111y m111m )J,Olrn- 3HTCJibCTOOM TOľO, 'I TO >l\lltcjl ll DOl\ILllYJll! UX II 06cTa1101rne, n o:1110;111u111 efr JJM aa6path c co6oii nce ~e1111j.1e llľll, 1 (. Tr a floccjichhh X OCTaJH1Cb JIH lll b 1 acth llocyjlhl II OTL,ľ J lhllbl O Jl(JeAMen.1, 11p11 - '10 l\f UOCJ10JJ;llUC MOľ Jll! 6r.1Th llotephllhl CJJy<ia ii Jtl3yq e 11Re p a 1111 cc.rrau11 11c 1mx 11oce.r1e 1111lr B epx-

107 363 lll'ľo l I OJ \llľctpo11h ro - :~a11a1111oii Bo.111,11111, a Till\il\l' fi.1111:11mx paiio \aaa.110, 1To np11-6j Tc' II Ti11\llX il\ľ ye.r x II ccpe)l,jthc V l l 11. fío.r cT110 ua 1111x npľ1qm 1 11acT cnoe cy- 111ecT11011;1111 1l'."o Ei 0.11('()- Ml'l l l'c II TO >IH' 11pCMH nepect ilľt cy11\t'ct11011ath 11 pnµ, 1rn1111l'CJtaun 11 c1mx llocnicllllii (' IOrl\llOii CTOf)Ollhl l~a pt1i1t,!!i J!CIWTOp111(' 11ocť.r 1l'1111H 11 cpew1ľii 1acT11 I0;1moro Byra.!l:1 J lp11t1ľ Jll' lll1t.1ľ <Jlal\Thl 3t1C'ľtlll! IJllOT ll Cl\aTh 1.;ai.;o ii- TO 0011\!'ii 11p i,1, :iacta eii 3(')1.TIC J\C!lh'l('(' I\()(' ('.ll;lllll llcl\oľ llllcť.' I Cll ll ľ 1101\llJ\aTb 11a C llh\c llllhl ľ.\ll'cta 11 11c i;ath 11011i.1ľ :ll'm Honu JJ. llm 0~ 1 y l'l' llyil\110 HCl\aTh B c.i1om c iicn: II TO npcm11 11cTop11 1ec1'o ii ofícta \c 11 BocT0 111or1 11 q e 11Tpa.'lh11o ii E11ponc 11 c u11a11 c 11on1111e 1meM a11ap. l~c.'111 COllOCT<ll!llTb )\Cl llllhl ť apxľo/ I Oľ llll C J!CTOfJll'lťC l \llmll 11 :1tH'CTllllMll 06 a11apax, TO llc Tpy)l,- 110 y6ľj\11ti.e11,<rto ~l(';.r.;m 1111M11 cy111<'ct11yet onpe- 1te.11e 111ia11 e1111:1h. Hep11i,1e 11J1Jt'CT auapax ll HX úop1.ííľ CO C.'l<lllHIHIMtL- allti\mll OT ll OCllTCH 1\ llfltll)\ľch'ťhlai 1'0[\UM V l IJ. c IJO:l lllll\lloll('llllcm 13 lla VI 11. a11apc1wro 1rnra11aTa 11aTraJJCH 11 c p110)\ 0('C1 1 pľpl.tr!lllix I H>ť l l, 1\0TOpt.10 neme a11ap1.1 c l( ť! lhlo 110,ľ\'l lll lľl l llll ('.llallll 11, OÍÍllTalOll\llX 110 OÍÍľ CTO Jl Olll.t lfap 11 at. l I OCTOlll lllj.l ť 11a6crn a11ap 11 opra1111:io11a e 11M11 11oľt111t.11 :11.;c11ew1-1(1111 : 1< r.r111 Tmi;e:1i.rn ÍÍjWM<'lll'M 11a c.rra ci.;oe ll UCC' J lľlltl(' JlY.'1('6011, 'ITO lléllll.110 CllCH' OTj)ilil\Clllll.' 'll'j}l':i llťc l \ \0 CTO.' lľtjlii 11 o:lil\ť llll CTpa11 1n(aX,1 1(''ľ01111Clt: C11 ii\(' ogpn llot'll<ixy tla C.' I O Btlľl>X Jr 11p11My a J\Y.'rl;fii.1, cy111a11 c '1; H 11ac >c Tpo1111xy ih(' llilm JJ,y. 1 rl;gci.;11 M".!t:I B Xpo111rne <Dpc Jlťľapn llj}llllo[ijitcll JJ.Llltl l bl C o TOM, 1 1'ľ0 anaphl C íl\ľro)\llo lljlllxoll(l.'l ll 1\ C.rléll!HfliUT llh :lll MOUJIH).!Jt, M onrno 110.' 1HľaT1>, 11To 11Me11110 e :n 11~111 co6bn11n M 11. aan111y M11c111.;o 11pe~1e1111.' a p11, 11~ ;1mo 11pa11.r1e 11 un 11 pa1' c1111:11,111ath 11p i.1, m,13nan c :rn 11 yctľ 1111 e np a11te.11i cepej!nllľ Vl 1 II. MllOľltX C.'lallHllCKllX 11oce.rrc1111ii II no IJ.lll'CT j)otlh(' 11 11a Bo , a Ta1rn.;c n 6J111ai;11x paii o 11ax. 0'1.í'llllJ!llO, 1 1<\Cť.llľl lll l', ítnllllll CC!I TIOCT ii 1' IH'110ľl', opoca.110 CllOll >l\lljlllll\i1, Cl\j}hl llh HCh II CCTCCTllCll llo :lu IU,111 1\l'llll hlx ~H'CT<lX lljllť Ot.l!10 lltllll YTO n 061L\llii llc)toi\ ra111111iiic H Ha 1or 11 11a :rn11an, 11.r > 1111 orha 11oanpa1u,a;1oc1> c11011a 11 c11oe ce:11111\t'. 11 p11mepom :noro Moil.;eT C.'lyil\llTh ll OC ť.' lťllll C ~ c. P111111e11 T II II r opoj:j.l\e, Toporo lll'ih'jlhlllil íl\ llo;j OO lloll.'ihctch, OJVléll\O 11 úo ; 1i c T11ť c. 1y rncu c.r1p11,i Top11oro :rnce JIC lll lji ll <l Cľ J IJlll\3X 11 0 JIJ)OCJIC'>l\ll llhiotch. l ~ap T1111a, no:m1ma ro 11\an i q m n ccjj eri:o11a1nm pa1111ec.lhlllll llcl\ll X uamhtll lll\oll, 11p11 llojj,llt " ropoí\1111\l' 11 Xonn1e. 1 1l', 11a 1wTop1.1x 11oc.11e 11e1.;o :1a- JlClll!H, c IWTOpr.1x HaCCJICllJ IC yxo)\lljio, 1.;J110 1e 1110, 1 1To 11e nce noce.nľttjlh y 111J111 OT pa:j- rpo~ta. 1\ THl\llM OT ll OCHTCH, l\ilt\ 11pa , lloc(' llpc!ly 1111 M< c y h1e wrn aa11\11ti.1 MCCTa, 61.1J111 pa3 p y 111 e II COil\il\eHbl flollll OCThlO. 1-\ Tt\l\IDI MOil\llO OTt1CCT11 11m1w11ii cnoii rop0/\1111\a 11 JI pem11a11 011ac110CT1>. H e"0topi.1e 110C<'J1c , aa- Xo TOMene9:> 11 ropon11111e y c. 311~ 1110.rn B XoT0~1e: 1 e rope.111.iii c J1oii 11oi;pi.111a.11 ncro 11:10 111a11i. ropo n1a, on\c m;1w11ii c.rroii OT ucpx11cro, 1To c1j11- IJ.CTe.r11icTny<'T o TOM, 'ITO ihll311h llu ll('m 11030Ó a Ch.r i. 1epe3 1-1 e 1<0Topoe 1 qw~111 11oc.11e 110- mapa. 3HM ll OllCl\OC ropojj.uuj.e 6hlJIO COitOI((' caa CO llccm ll cro rtoctpoiíl\h.mlt. 13 ťo J H' J I OM c.rioe 11a XO)IHTCH 06yrne1111oe Aepe110, HNpop~111po11a111ra11 nocy11.a, o p ynrrn Tpy.ua, y i.;pa 111 C'1111n, 06o;i.;;i.;e11-11a11 r.n1111a, 06yrne11Hi.1e 3ep11a x 11e6a, nctpe,ia- 10TCH 060i1\me1111i.1e 1e:1one ICCl\ll(' l\octlf. l l a Cl>.'IOllC Mhl C:l, \C )l,epebhllltl, IX coop yme1111ii 61>1:1 OT l(j)hlt CICC.llCT lj ('JIOBCI.:a, O'l e lljij\ 11 0 :1all(ltll\tlUllJl' ro ropo Jla uonpoc, 1no paapy ropo1.v1- u1e, JJ,tllO'ľ OTllCT ll<ixojj,l' H xapa1\toj) llhl X JIJIH a11ap TIJľX J I O l l<lctlthlx 11a1>01tC'llllll{OB CT jh.' JI II ľwyľllx 11e111cii a11apc1wro T1111a. Ta1rn c 11;11w n1 CTj)('.IJ 61.i.rm 11aiip,e TILI ]( B llllil\ll ť~ I C.'lOť roponrrllj,h XoTOMC.'1b.00: 1 Cyw1 no nannh M nctop11 1cc1mx 11 ct w u, a11ap1i i coct J\ľpil.:aT t. 11 c q><'pe CllOllX n.1111n 1111 ii CJlaBHH, T CM 60.11('(' lloct0 1111oc.11allHll CIOIC n.n emc11a c~nep11oro H p111rnp11an11 H Bo '' i,11111 ÚOJ e, rem JJ.0cepe1.1,1111i.1 V Do 11-ropoii 'ICT11opT11 V I I 11. omc TepnnT pn i ~ 11oeir11i.1x nopail\e1 111 ii OT l:311aa11trnr, CJI01Je1111e 11, rexo11 H 11eL\ II fihs- 641 rr. OT 60.rirapCl\OľO rrai<0- CO IO:IH 11.'l(' M('ll Bo r.rrnnc c K y p6atom, To, 110 Mm :t. H 11 J~ e p.r1 c 11 1w yr11x ucc:1ľ1to11ate. 1 1 c ii, 110:10;1-;11 -,110 l\ollci\ ľocoo[\ctby aaap llci J~ C.tllllH lll č.h lll, c s11.:0 M c.ny iac lja[\ BOCTO'lllOCJIHllfl l l C IOl ~ll! 11.11e Me 11aM11'.97 ll o1~'l> CM MaTepu a JlhHOii l\yjlhtyijhl IOl'O- aa11a1\- 11oii 'I HCTll lloct0 111r.1x CJIHIJHll II J\ v 1 l )[ II oco6e11 11 oct11 II v rn B., 11a6J110µ,a101111iiic11 11p11 JIC. C.fll'J(OllUllllll Jl<IMHTll111.;0B ;noro 11peMC1111, HOA 'ľllťpil\ahct :JTO 3al\nIO'ICllHe. l l cci1cµ,y11 M11oroc.rioií11b1c 11oce.r1e y c. P cua, Mbl CTOm<nymICb e11 1e c 01\llllM BOllj}OCOM. :ho noupoc o cootnome nmr 0Ti.:pt.1Ti.1x 11a noce:1e H11Hx rpy111r Jll:IMHTlll!KOB, 13 'IHCTllOCTll, 06 OTllOlllClllllf cjta11n11c101x 1<0Mn11e1<co11 V ľ - V.ll ; 60J1ee JIO:JJ(llHM u 60;1ec ph 1111 HM. C.r1011mocT1, atoro 11011poca Tpe6yeT n cc1<0j1 "'' pac rnrrpnth

108 3b4 2 3 l O... +Ml l OCM 1'11 c. fi l. Bouweu 11..1le1111aH 11ocy;\a 113 uocc.11e1111n 1c1H111 xonri;oru n "P Y ľ JI CC.'l ()JlOllHllllii, THI\ l\uj.; :no l103bo.'iji T llc- 110.'lh301lUTh 3 11 U'IUTC'Jlb lblllc ~ta T Cp 11 a.no11, 11 co6xoj\hm1>1x H.r111 Tt1ll O.ľ1 orjll1 ec1\hx cpa13 _11 e tt_11 _ii:. Cpau1111 Tc.11b11oc 11 ay'jc 1111 e c.11a 11H11 c i.;11x na~u1t ;o11 TJ)0Th e ii 'tetne pt11 ncpuoro Thl CH'ICJICTll>I 11a Tcpp11Top1111 ll<'ro l I OJ\ll CCTPOBhfl CO c.rra11n1-1 c 1.;11 M lf ll<imhtlll1- foro- a a11aw 1o i i Bo: 11>1111I Jt 1:3epx l\<im l l 11oc:1 e J\ Y IOlllHX CT O.llCTJrii llc OCT<1 11.TUJCT co ~ lfl (' llll H u T0).1, ' TO Mcm1\ Y 1111M JI cy11lectnyet nrne T111 1 ťc 1 rn 11 CllH3h. B ::JTOM ot11or 11 c 1rnH :rnc.nyrr;1111a C'T n1111ma1111h ep11y 10 O'I CJJE'JJ.h noccnc rmc Pm1-1H'11 r, 11 a IWTO]JOM J!C'll llhl C HOMll.TIC l\chl Vl - VII T 11:r ľ cc 1m y 11H a 1>rna10Tc11 c 1>0MnJ1e 1.;caMH VTTl- ro 11 nocjjcll,yiott\ti X C To.nc T11 ľi, OT06pa;i.;a H pa3.tl hl (;' ;)T(lJJhl pa:jblltiih M atephujlblloii: 1.;y.11b TYPhl on11oro n Toro».;e 1-1ace.rie11m1. P accmatp11-11;rn " e pa~111 l\,v n a :noro nocc.rre11mr, a 1no p pac i.;o no1.; B. B. A y x OTM C' ae r, ' To cocy r~ i.1 6oncc 1l03Jl,llHX 1\0 ~Jfl.f! C l \('0 11 l l OllTOpHlOT PH/\ (PO PM!-;0 ~ľl l JI C1'C011 npcj].l.ij\y ll\ CľO 11 e p1101.1,a, OTJl l l'fuhch J111111h 60: 1ce co 11cp111e 1111oii Tex11111w}r n:wot0 11:re !)8 l l a HO Cľ.llC l l l lll.v c. lle:i 1111c 1.;o, l\pomc 'llic T hl X11,lJel lllhlx IWMllJl (' l\coll, ldh' l OTCH l\o~rn :ie i.; c i, 1, r 1w.r1en 11a11 l\epam1rna, xapa1nep11a J\.1111 V l V il 1111., CO 'I CTa e TCH c!ie pam 111w ii V il r II., 06TO ~ie 11r ro ii 11 a n p1nrntnu110m Hpyrc!lf 1 (mm.m 27). A11a.rro r1j<1hah 1rnpT1LHa 11 a \a ťtc a ropo) e II J'pH1'0Jl0 1)1\e,IOO lloce.ne11hhx ll r opo)(l\c ll {.l m1m1.;onc B.!\'. y x ap c 11 "o, 113YllM Cllll XIJOllllhl e J"la~ IJI T Jllll\Jl l13 Tepp lľrop lllt H O.llf> CbH, T<l l\11\c llo f~llep trnua ct H X CBH:lb c rra~ IHT IJ!ľl.;a MII TIOCJIC)ly10 111ero 60.HC(' Tl 03J( lf (' ľ0 11epnO)la j],ouo.h hllo y6cj\llt8.tib l10 1t01rn:rn.rr CIHI Jb II l\cpa~m )\(' n ;.i-;h.n rn1\hom crpo11te.nhctn c oôenx rpynu na MHT111 11i0 11 T. lvl M a T c n - 11 cc.r1ehouatc: r T> CJJ a omrc rmx nocejieirn.ií o P y 1\lblllHH 11 a Tepprrropmr r. Cy,rnoi,1. 1 0:1 Tairn x 11p11)rnpou MOirrno np11oec'r a'liitc.flbllo 60.flhlll(', l10cl\o.flhhy ľlo'iti! na ncex c. 1 1anmrc l\1 1x namht11mrnx, 1wTop1.1c 11 c npel\pan1- m( c Boero cy 11~ecrnona 11rrn n V l - nepno ii no.nouh11e VII a phj\y c.np 1111 oii 11ocy1\ofr BblCTynaeT r.;epam!ll\a, o6to'jc'llhah na llj)llmjit HOHOM

109 Pam1ec.'lanm1ci>He na~111th111>11 1-u1 3a11anH 0~ 1 Byre 365 I<pyre. OnpeJJ.eJreRttan CRH 3b cy~ect11yet nrn - 1rn~110 M CTp011TeJrbCTne. 0J1,Ha1<0 <1urn11111.a VIJ [ H 60;1ee noaj1, 1111 x ue1wu, coxpa11hh o6uj.hoctb c ;1rn1111n\Hh1M11 coopymen11hm11 VI-VII lld. n TOM, 'ITO TalOI\6 H 13.JIHIOTCH yrny6j1e 11 HblMI! II aem JllO - noj1yaemjih 1rnar.rn, yme TepmoT phjj. iept, npncy~ u x m11jm1t\am npejj.bl JJ.YIL\ero nephojj.a. Tar;, uaphay c 11eTr.1pexyro11i.Hr.1MM nonyaemjlh11-1rnmh n VIII n. noh BJIHlOTCH mmm~a ouajthho.ií na1me cpanllhtejl bl!oľo H3Y'ICHJUI namhtllml\ou, Mb! He MO>KeM Hai-ÍTH II CJTaBllllCIO'lX namhtllill\ax VI-VII un. B epxrrnro II0Jw ectpo11hh i 1 3anawro ii BoJl bllih Ta1nrx np1rn1-ial\ob, 1<0Topr.1 e ymni,111aj111 6i.r Ha HX T llll OJIOľHqec r<yio CDH3h c namhtlllll\a MH JJHilHIJ.I\Oft HYJlbTYPbl, a Tairn<e TOiÍ ľpy namhth111< euopc1<0ii 1<yJ1hTypi.1, 1\0Topm1 13blCTynaeT IJ UHJl,e OTJl.CJIJ.Hhl X norpe6e1111 ií 11<1 y nomhhytoír Teppl'1TOp1'rn. CJTe)lyeT OTMeT11Ti.. 1 no mrn ttenpam1i 1 r.11 o ií <PopMi.1. ro1i BMeCTO ne rnfr, 1 1rnpaMH 10c1nJi;í 1wMmre1<c 1<yJ1bTYPLI 1rnpnaTc1rn x 1urnman rnctb 1<0Top1>1x ni,1peaa11a u MaTepn1wnoM octam1e, u a 3anaJJ,HOM Byre ctpowrch y n<e rmrnnhr.re ne,111 He11ocpeJJ,CT l3 e Ha n oj1y. l1no r )la UMecTe c ľ JIHIJOJi.AJlH lloctpoií101 netm HCll0Jlb3Y JOTCH u HaM CneJJ,yeT OTMeTHTI>, qto HaH6oJiee xapa1nep11 r.1e CTna nep11o)la Vl - VII 'teptbl JJ,OMOCTpo11TeJ1h OT JeTJruuo coxpa H11. J1HCb n cpejj,e C J l abhh C l\oľo HaceJICHHH )J,HenpoB Cl\OľO JlenoôepemM1 11ep1wJJ,a po~rnuc 1w-6opmeu c1mtc J{YJibTYPbl. llphtom namhthhihi noii I\YJJb TYPhL Tl1ll OJI Oľl l '!CC1oc 6J111 >1.; e, CTOHT H namhthh HaM Vl-VII n. MemJJ,ype'lhfl Bepx11ero JJ:11ecTpa K 3anaJJ,Horo Byra, 'lem, ttanp1oiep, H namhtmc- 1\aM JOm 11 or o Byra n ;,1a me Cpe111-1 ero H oa11 enpo BhH. Bonpoc o coot eH11H n amhtmrnon VI- VJT BD. H namhthll 1<011 npej1,111ecn1y1ou.i.ero n e p11 o;:i.a :Hla4HTCJl h 11 0 c.r1onrnee. 8THO- I<;YJlbTYJlHhltt 66mu; Tepp11Top ~ut Bepx11ero JloJJ,necTpoBbH n IOro-3anaJJ,uoi í Bo11L111u 11 Hepnofc no110111rne nepnoro Tbl CH'feJ1eT11H narneii ::J j)h! HeCHOJlbl{Q OTJIJPTa0TCH OT UOCTO'lllhl X l'( ÔOJiee ce11ep11 hl X pai10hod y HpaHl!bl. B 1- II CTOJieTHHx n. ::i. 11 B epxhem H o;:i. 11 ectpoube ni,1ct)rna 101' uamht11 111nr JJ FinHIJ.I\OJI HYJJhTYJlbr, BO BTOpoií 'ICTBepTll l\por.rn namhtllhiwll 'IeJlHH XOflCJWľO THna 11 a npano6epen<he,[(hectpa nmelotch namhtllrl\11 1<yJ1b'rypr.1 l<apnatciuix 1;;ypra HOll. B noc11e)l,llee npemh n 1rnpnaTc1wM n pe,[\ropbe (paiíou KonOMh111) ornph1t capmatchhi1 MOr11JtLH1rn,105 a 11a TeppHTop1uc 3anaAHOÚ Bom.rn11 n amhth THna,[l,blTblHht'm KpoMe Toro, Ha nceii ::JToi~ TeppuTop11u Ha npornmemnc nepno1i 'l etneptj'[ nepooro TblCHq ejjethh IlOHBRJJJOTCH HO CHT0JIFI nmenopc1wii I\YJibTYPbI, 1\0TOpble HJlOMe OTJ1,enb11b1x norpe6ern1fr Ftm r ne6onhu111x rpynn norpe6e1ucii mrcrero 601rhme nocne ce6n ne octannnu. BonhlUOií xpononomqec1mfc paaphrn MeH<AY namhthhlrnm11' mtntc1\1<0i-í H nmenopcrwfi Hym»ryp c O}J,HOfr CTOpo 111.r, ([ CJl a BHIIClOIJIHI namllth MKaMI{ ntopoií no;1onm1 1>1 nepnoro T1>1cnqe1ienrn c APYroii, HCIWIO'IaeT noamo>h lloctb HX COflOCTaBJle 1111i"1. 0 JJ,Ha1w,.nan.;e 11apy1UaH ::JTo naam efrrnee Tpe6or<ypr a HOn 1'l n q acth OCTH nen 11 an 1wpaMm rn Tal\ me n e HMeeT Ta1rnx nph3ha1w11, TJIJIO J I Oľll'I CC IWe n pojj,ojl>l{ehhe HOTOj)MX MO/lHIO ÔhlJIO 601 npocjlc Jl,11Tb n nenrro11: n ocyjj,e cnannnc 1mx namhtr1111w 11 VI- VTI KpoMe Toro Hypr a ;1epmaTcn r naonlim oôpaaom HapnaTc1wro no,[\rop1>h, TO ectb OHH OCTaIOTCH nechoji bho B CTOPOHe OT Tepp 1uop1111, HDJJJJJOUJ.eIÍCH B Jl,a llhom c.ny rne OÔ'hCl\ TOM Ha1uero HCCJICJJ,OBaHHH, JIOTOMY HacaThCll J!X Mhl He 6yJ1,eM. T a rrn.;e 11e 6y1.1.eM no)l,nepr atj, cp an HHTeJthHOMY H3Y 'IC~IHIO cap MaTCJ\lliÍ MOľHJJ hll 111\ l'i namhthhl{h nma JJ:i.ITJ.IHhl'IH, Tar<!Hli\ lljjha Jlll Monmo COMHeDaThCH n TOM, 1 1TO o rm 'Iym;J,r,r no OTHOIJ1e1n1JO ){ CJiaBHHaM. TamrM o6paaom, )J.JJH cpan1n1tej1b 11<>r o Hay 1e- 1rnn OCTaIOTCH namllthhiul I\YJlbTYPbl nonerr nor p e6ehhi'l 1 1CpHHXOHCKOľO JJ.JJH nma Ceií 1 rnc nmrn elll,e net J1.0CTaTO'I 11 i.1x JJ,a >1x onpej1,ej1eu HH 11peMe1-1n ux CThma, 0;111 a 1w llocjic)l,llhe llccjiejj,oba HMH JJ,aJm MaTepuaJlhl, JI0-3DOJ!H101ll,He OTHeCTl1 nepxm o 10 r p a11111,1y WlMHT HHI<Oll qephhxoflckoľo THilR D oepxonr. e 3una)l, I10ľ0 Byra u JJ:11ecTpa Ha 11Topy10 110" y V B. IOi 8To n CDOIO oqepe)l.b no:rnoj!llet lljl0)1110.jio JHHTb, 'ITO xpohojioľh 4 ec 1rni1. p a3p bt 13 MemJJ,y J(J[ MH n rpynnoii: cna1rn t1 CHHX namht11111<on c l\epa.m ~m oi-i, 6mrn1wfc H npamc1wmy nrny, ccnrc M cyllj.cctnyet, 'lero HCI{JJIOlf HTb HCJlh3H, TO on O'Iell h 11e6onblUOií. TaimM oôpaaom, HMe10TCH 11ce 11 eo6- XOJJ,HMb!C JJ,JIH c p a11mitej1bhoľo M3Y'Ie11FlH ynomh HYTblX namhthjiu<on JJ,aH Hhr e u 11 nep11y 10 04epeJJ,i. 06uv10cTb TeppHTOj)HH H IlOCJJCJJ,013aTeJTbTIOCTb apxeo JI O ľh<iec.khx HyJihTYP IlonMTHlf cp anm '1TeJ1h 11or o nayqc mu r :rrnx rpynn namrthhiwb na TeppMTOPHH Bepx11ero Ilo,nHecTpOBLH H uepxonln 3anaJJ,HOro Byra ;wnanhch H pahr.me, 1 08 no n pacnopnmerurn HCCJTC JJ,OBaTeJ1 e1~t TOrJJ,a eu.1e ue 61M10 ~rnt ephaj 1 on VI - VII nn. IloToMy MaTepFraJJJ.I 1<yJ1hTypi,r nojjeií norpe6enfrií 'Iepn11xooc1wro Tnna, 1.;cTanr, Ta1rnrn 11peJJ.cTa1.1rrn11u1Jrn co6orc He6011hm11e 1<0Ju 1el\111rn, nony'lemibie nytem myp<j>omnr nec1wj1b1mx noce.tie1núi, cpa1rn1rnajjh CO CJia BHHCl<HMU llamhtllh-

110 366 II. l l. J;apa 11 - b o 5CM 7 1'11c. li2. l ('11 TJ. J l e n 11 aj1 11 ocy ) ~a 11:1 11 oc<':1(' ' 1C' p 1111 xo11r1>oro T1111a. 1-.t~ 11 1 \1 111 J1 11oc.11<'1\YlOll(HX CTo.11cT11ií. l{o 11 c<rno, :Ja l\.lllo'w IJll H O llcijľ l lactéll JJl ll" OJ.l. llhx J3 JJ. PYľl l ľ, C J (ľ.ll<lll l lh l e JIU OCllOllil ll lll l CJMll llul l l lh Méľr e p1 1 a.r 1011 c pa:ipr.1110;" 11 11Pc 1.;0.11 i.r.;o c-ro.r1et11ií, ceii <rac, 1..:or- 1n1 OT l 'J) J. ľľj.1 3<1110.Tl ll fl JOJl (llc :HOT pa :~p i.1 11 JIHM llt "1 VI- VJI ou Tpe6y10T H c pcc MOTpa. 1Io1111MaH 11c u > c.r1m 1.;110CTb nonpoca n ero J(HCl-iJ'CCIIOllllhliÍ xa pa.t~t<' P, ~I t.i 11 e CTélllJIM JIE'J)P.'( co6oii l(ejij! ťľo OIW l l'latcjjhhoľo p Cill CllllH, 'ľa 1 ; r.;;11 ( :no C i~c.nan. 1101m TPYf\ 110. OJJ. 11 a 1w J1a.r11FIJl<' :1b110 60: 11,11 111x II Bhlj)H3lLTľ Jlb ll bj X MUTCp11a.rro11, ) (0 6 bľľb1 X ILOC.T l<') \1111~1 lľj)c.\l C l f(? M lljjh HC C.l lľ ) \0 1!< o ce.:ie1111 ii y cc. Pnrn1eua, Bo1111 1e11a. ll ľpľrm1 1 a, l.lc:mllc r.;a, a Ta1rn-;e l\pyľhx ru1~ 1 HT ;o11 11n Tľj)j)llTOJJ.1111 l:kpx 1 1 C ľo lio J ( l lľ CTPO ll bl l )1 J Oro -~3a1 1 a J 1 11oi í Bo. 1 1r , i1o<j110.rt11ľt C f(ť.'lutb 11c h"otoijbl ľ, xon1 oi,1 1 1 pc ; (uap 1 ľrc.r 1 r P <Jai.;: 11w1e , " 1 1TO ľ.l l<lllll OP. llocth llhth HX JIU o6cyí!\j].clllll'. :{ 1 1a 111TPJ1 1,11r.1 ľ TPY) \ 111>CTJ1 11p 11 C J H ľrľ.11r ~ 1 11:1y<JC l t<u 1 1ľľl l l l l\oll l l l ľľľjlľ(")' I Ol l lllx ll<l(' i.; y JJ l>'ľy p ll JJl') \CTa 11.TIH et HO'ľľ][ Jl()/ I l I Oľ OTC YTCTBJI(:' MOľ)I J l bllb l X IWMll.'ICi-iCOll V l - V l r ( 11axO) (f.;<i JJ. BYX y p11 c 060;1rn.;ľ r. 1 M11 1wcTHM 11 y c. :111rn111 1 Ma.110 J10~1ornľT 1 1 po 6 : 1 ľ ~l ľ) H Ôľ / (l l OCT b ~11ne p11 - a.1j ou :)TOľO T fi 11a l t<bl lľľ l llll\011 'lľ J )l l HXOllC"l\O ľ l) 11pe Me 1111 Ha lllllll ť i i TľjJjJJľľO JJl l ll. 0 ; ~ 1 iar.;o ~IOH.;fl(l HPC'All0 1JOil\IL'fJ..., ll TO 6 1 qhrr ~r a.i 1 t,hr,dí 06p> 1 ; ~ 110- rpeôrrn111 1iacľ.' 1 e 1u 1 H J 11 - \' :1. 11 T JJ <'TM'ii JCTll C JYľ ll 11 e p11oro Thl('lf'l('.' l!'tl lh ('M ('lflf(' Tľll Tp~r JJOCOíJGJ..:e 1 III(:' ~I. J ~ P J l <ľľh :ia1.;:110 1 f(' llllp () 11.'IOTllO('TH :1ace.11e Tc pp11top1111 a ~l l'í l \J.l.Yllľ'lt.l' Bľpx11cro f ~1 1 ľctpa H n P px11 e ii 'l<ictll :1a11aw1oro l )yrn II l\ľ.'i OM 110 HTOp o ú 11 TPCTbC'i 1 'll'tih'jjt 11 11ľp11oro Tr.1c11 1 1ľ J1C T1111 Tai.;;+;c JIOl..:a aapa 110. T;lt.; 1\(11\ II(:' llch :rrn TľppH 'ľo JJllH ll,octat0 1 J llo ll CC.T l ľ ) (Oll<llla. Jlo II("(' íl\c II T(:'X p aiío11ax, t.;otopl.lľ 11 0)111 ľpľa.11hc h 60.flľľ- ~ 1 ('11('{)

111 Pa1111cr:1; ci>11e rnn111t11111rn 11a 3a 11an110)1 llyre 367 1~eTa : ~1 llc CJICAOBa lliih~f lf Te 11 JJ.p yrue na MHTlllll\11 llhlcty11 a10t np11 6m1Jll TCil hl!o n OAIIHa- 1 \0110~ 1 1w ' tcctdc. Ta1.;, 11anp11Mcp, 11 paiíohe ce;r P t'11a 11 PaiwoyT OTl\j)1>1T1>r Tp11 nocene11 11 H 1e p 1rn XO ll CHOl'O TH tla H Tj)H CJraun ll CIOIO lloccjietihh Tpc n cii 1 ct1h'pt 11 nepdoro Th1cn<reJ1eT11H. B ABYX c. 1 1y ra11x pacno.r1omeuhl 11a OJJ x 11 Tex me ny11i.;tax. B 11epx11cií t:tac rn 3a11aA110ro Byra H. 11. Jl 11 11y111"11 11 D 1958 r. OTl\p w1 e11~e OAHO noccne1111c <1ep11nxonc1wro TJtna y c. BeaôpyJJ.i.1, H)ll l\j)omc TOľO 3J~CCh llccjjcaobaiioch 11 :l11cctlloc lloccjiciiiic ljcj)l!ll XOllC l\oľo T llllu y C. J lecjiyxo U ÍO ll Cl llocjlejj.ll CM UM OCTCH )[!ICTlll<IH C.lltllJHll Cl\aH irnpar.nrna H a r1111j1oii Jli-me, J 1 e 1 10~ 1 11p11To 1w J~ 11ecTpa, o paiio 11 e ctpo 11 TeJihcT11a fly p111n111c1wfr ľ P3C, II pc3yjibtutc TH~a T('.'l hlloľo 06c. 1 1 c1~ouamrn Tepp11Top11n OT1<p1>1T1>1 'lť'thlf)(' lloccjiclll!fl BTOpofi 1aT11epn1 II 'lcthlpe llocc.'icllllll TpCTbCii :lctocp Tll nepooro TblCH<rene TllH.112 H w1yx c J1yt1 a Hx 011u pac110110>1\chht ua OA- 110~1 II TOM / l\ť 11y 111.;Te II noiimc j)cl\ji. TipnTOlll CJICJ\Y CT llm CT h II DllJJ.Y, 'ITO 13 OTJlll'lllC OT llumht < o p 1111 XOllCl\OľO TJIUU,.1\0TOJlhlC OTl\)JhIThI h cT11c ~rnp111pytnm M 11 :)l\cn ewuj.fihm H 11yTN1 ooc.11ľa0 1 1a nonepx11oct11, c1ia1mhc1rne 11a1\IHT1111 1rn c J1e1111ol1 1w p a M11 1<oii, Ha1 npanuno, OTl'!)hlllaJOTCll.'llllllb c IJOMOll\blO 111 yp<f>onh1i J[Jirl c:1y'rnii110 11p11 aem:11111i,1x pa6otax. B o ocmwm Clly>IH t' 11<1 IHlllleii TCp p1ttoj)iiti flo'lti( oce 113BCCTllh1C 11;D1HT11111rn TPCTheií 1 1eToep Tn nepuoro TL1- CH 1eJ10T11H J1e 11i.1 nonyt110 11p11 p ac1wmrnx 11aMHT11111wo J\pyr11 x 11ep11onon. Mi.1 11p1111enn anr J\U Hlll.I(' J\Jlll TOľO, ljtoo bl 1101rnaaTh, rto 1rn1' no lľropoii, TaK 11 Tpe nefi t.iet11ept11 u c p uoro Tr.1cn 1c.r1eT11 11 TC paiíollhl 11a111eii T Cp plľľoj)hh, HOTOpb1C' om:>e Jl.OTélJl bllo o6cjicjj.oihhili, IIMC.ílII II p116n 11:i lltcji hllo 0!(11 nai.;ony10 lljiotlloctb.'icll llh. 11ace l l a e 11aMHTlllH\OU y1rn:1a x 11epnOAOB 11a OJlllllX 11 TCX n.;c ny111 Tax 11n11 11a nyhjnax pac110j10>1\c 1111i.1 x PHAOM y1<:aab111aet, ' ITO 11x 11oc11- TCJ111 Cl'Jll ljlllch, 1\11" npaon no, II OJ\llHX M TťX me Tonoľpa<f>IJl1cc1rnx ycj x. Bo 11cJ11WM c11y q ae TaHoe J c1111e 11 a6mo1~aetch 1\81\ 11 ucpxonhe 3a- 11al(11oro J)yra, rn1.; II 11 a TeppnTop1111 B e pxuero TioA11ecTp o11b11. E1 ~1111cTne uni,1m T11110M nocene- 1111H l{ó.11\ 110 UTOpoii, TUJ.; 11 n Tj)CTbeii 'IOTBCj)TJ! ncpnoro Tl.ICH 1e.r1CT1lll 6 1.JJIO OTl\()blTOC cejm~e. P a:imepi,1 11occ.r1c1111 ií rncto connal(a10 T ( Hanp n Mop, 11a 11oceJ1('1111Hx cc. P11n11en li 11 B oo111e11 II). B nrn J11 111\110M c Tpon Te11 t.ctbc 11a a10Tcn l\éll\ 0011\llC, Tal\ II OTJII!llJlTOJI hll ble 1 c pthľ.,[(jih lltopoii 'I CTllCPTH u e puoro ThlCll'ICJICTllfl xapal\- TCj)MblM TllllOM nmnnw,a Ha na 1111o ii TCJlj)HTOp1111 CJ1enyeT C 1 1 llthtb 3CMJifllll\y HJlll llojiy3cmjih lmy ( pne. 44 II 45) OBUJihHOlr )1 ' 10 Th1pOxyroJJhllOIÍ q)o pmhl c OTl(j)hlTJ.lM 0 1 TčHOM, a 'lčl CTO 11 ÔC3 (Jllara. lf aaemllhlo /l(l'jjii:i~a llctp64alotcll Jllll_llb u lljl'lllblx c Jry'lanx. B TpeThe ii 40TucpT11 uepuoro TblCH'ICJIOTllll DO'ITJl uce H>TIJIUll~a fljlť)lctall.ijh JOT co6oii 1 1CThl pexyro.tlblllio UOJIY3CMJlll 111\ll c r.111- HflHOií ne moií, 'IUCTO Bhl j)c3ahlloii IJ Mt\TCJJlll\0- BOM OCTallJJ.C, lljlil necmoií- 1.;aMOlll\Oii. lii;rn D O]l, HJ!X, Tal\ 11 J(pyr11x cnyq anx 6hrna10T OT1rno11e1111H. Ta1\, 11anp11Mep, u 11e1wTopi.1x m11 J1u11\ax ~1o pm1 - xouc1\oro npeme1111 ua nocenc y c. l l ca11 11 c 1w Ml>teJIHCb llc'llh H \amciiirn, a B Ol(TTOM ll3 /l(]jjlllu l TpeTr,c ii 1e-r11epTu nepuoro TL1CH'IOJ1CT 11H Y, c. Bon111cn Ir, 1wTopoe HCTaTrr 61,1;10 yrj1y6. 1e MaTep1rn 110 6oni.rue, '!CM na 10 CM, TO CCTh 11pe1\ CTaDJlflJIO co6oii '!TO-TO CP CAll CC MC)l\JlY IJ0.llY3CM JIHirnoií 11 11aaeMHblM rlhijillll\cm, UMCCTO llcljll 6b1J1 OTl\p1,1Tblii 011ar. B QCJJOM T1111 m11n11uw V l V II oncc yctoii'ihb u y 1<aJwrno1' 11a 011pe11ene 1111y 10 y 11n<f>111\UIJ.1110 Ilj)JICMOll JIOMOCTpOllTCJl b CTBa 11 a 11a<1J.LTCJ1b 11 h1ii nporpecc 11 0 cpa1111emu o c npe)\hljl.yuj.hm nepho]l,om. Jle1111 ah llocyjj.a, COCTUBJIHIO ll~an \0TOphl X IIOCCIIClll!HX l\yjlhtyjj.bi noneií norpe6c1111ii ~1 e p llflxodcl\oľo Tuna (ljepen1111, B o cu II) np11-6mrjnte11b ro llccľo 1.;ep alllll'lcc l\oľo MaTep u ana, 11a nocejlchllll Pun11e n II 60Jlbl ro. B MUM u e OTJ1 J1ll actch OT nem1oii TIOCYJJ.hl Tf)CTi:.e lí <fotnepth 11 o puoro TJ.1CH'leJJeT11 n. Ha1\ J~JIH OTJJ.CilbllblX il\lljlllid;ux.íl.o 50 ro, 110 CllOllM cj>op 1wMrn101 co 11 l\y J1 btyphl noneii norpe6011n ii ( puc. 41: 1, 5, ô, 8) Tal\ ]{ J(Jlll l\oml1jiol\coll TJJCTl>c>ii ' Je'ruepTl! ncpnoro TblCH'ICIICTJIH ll CJ\Yll\JlM TJIDOl>f nemrnii nocyjj.bl n11j1hetch rop1 11oi; c 11pc1\0.ll h l\o OTOľ H YTbllll 11apymy TIII3J.;nl\C IJCll'llll\OM, DJ,lflYl\ Jl bimíl CTCllKaMu )( TOJJCTblM (pn e. :l4). M n 01.vmx, 11 IlMCIOTCH 60JJbIIJll0 11rnpOKOľOpJ1J. 1 C j)ollllhlm J\111111\C'M JJ. pyrnx 1w Mnne 1\cax rop11m11, llc Il0Jlb3YCMl>IC rnan11htm o6pa30mjj.jjh xpa11c111rn n p o AYJ\TOll (p11 c. 37, p ne. 41: 4), H rop11 11w c 11o r11 y T h1m 1111yTph o en'l:f!l\om (p11c. BB: t- :>. (Jl1 C. 43: 5, 7, 10). CneAyeT ep1rnyTh 6J111 aoctt a J111or1.1;a 11aJ e x Jr Tex n.;e npn emon op 11aMe11Ta n;rm - nanm< c I <OChlllfll HapeaaM11, 01111onm1eiit1aH noj111a, 11a J1 b 1.~e1n,1e 01.1;ao11e rnui (plie. B4: 2, 8, puc. 35: 2, p11c. 42: 3, 5). OpMaMCllT 11 u OA1111x U JJ,pyrnx. l\o~llljicl\cux Kai.; H r.rnc1wo6pa311h!e cocyahr. HCTJlff'lUCTCfl j)chiw, Ta1.;,i.;e H o rrejtb3fl 11 e OTM0THTh, ~1 To n rp)1111e non11oú nocyni.1 'J0fJ11Hxo n c 1wro opeme1111 1cTpe nuotc11 cpopmhl, lluflomhllaiouj;hc row1ap11y.o 11ocyny, a

112 368 n. i~. Bapan 6 7 q - O... SCM 1'11«. tí:1. 1' Jlen11an 11ocyna 11:1 11oce:1e1111a 1 1e1H1nxo11c1mro T1111a. Till\il\P Jl.'101111\11 C CYll\ťllHbl:.IH 1\Jlll3Y CTCILl\UMH 11 nuo~c 11a 1-;0:1r,11,enoM no,1.1,11.011c, iero 11e 11a6.rr10 - 'ľl l 11Cpt!Oľ0 TJ.ICH'le.r1eT11H, r.itaujlhlji( o6pa30m ll íío.:1ee Il03Jl llllx, UCTpe ra10tch Cl\OBOj)O)J.hl, h:otof)hlx ľll\e 11 e-r ce pa11l111ii ncpno.o.. f\<lctch ll JlOC.llC'J\Y IOll\llii nep110,1.1,, c ll, pyroľí CTOj)Ollhl, II ll ľ l \OTOj)J, I X 1\0MJlJI Cl\C<IX Tj)eTheií lfetnep 1 ITal\.\11.l lla3uajill 110 uoamo>lhioctii uce Te :).'lcj\lľlltbl, 1\0TOpblP, no llctlll CMY y6e/l\/1,clllllo, y1rn :JhllJUJOT 11 <1 TllUO.T IOľll'ICCl\YJO CllH3h lla~ l HTlllll\OB "~"' '"Typi.1 no.11eii norpc6c1rnii 1 1ep11rrxoBCl\Ol'O TH- 11a Bepx11ľ 1 0 IJowiecTponi,11 H 11epxo11hH ~fana 1.1,- 11oro J)y 1\\ CO c.r1anmtcl\jl!>lll 11aM}ITlllll-;aMH Vf - Vil Bii. 11a 11,a1111oii n pp11topun JUIJf uo ucn1rnm c :ry'iae 11e 11t1\.TUO'H\CT cc. 1 Io ;)TllM e 11c'1eprra: 111 llcl'x Cťl('T(IBJlhlX :1.11eJ\IC lltou JfCC.'fC'Jl YCMhl X "Y TILTYP B11 e 11a111ero Ma ocn1. rncr. ro11- 'tajwah 11ocy.u.a, 11pe)J.MCThl 6hITa. r'o11'rnp11an ~leta.ll J I ][ llľl\otophlc J \PYľllC 3a1111MaeT 11 <lctojlbl\o :!ll<l'iut(:>.rlhlloe MľCTO II Jla~IHTllJllH\X 1 1CJHIHXOB C J\Oľ0 Tmia, 'LTO 011a, yc11j1c1111an 11a PM ro11- llap11 i,1 x rop a llľl\otophtx JIOCľ.f lľllllllx. XOTll H ncaac.uymc11110, 110 :rnhpi.11rnet cogo ii n ce APYrue 11aa11a11111i1e pa11 hlllľ ;>. 1 1eMe11T 1i1 :no ii l\y.n htyjjbt. 1 1PllAHCT :Yľ llm llai\ihtllll l\hm CIU>Po6pa:111 y 10 aa 1.;pac"y II C03J(Cll'T 11011epx1tOCTltOľ lllll''latjicllll C llx llojll lol'o OT '11111 OT llilmhtllll l\ob llocj lľ ll,y lo ll\(:' ľo ncphoha. c Tľ~I. 'ITO ľ011'1<1pll'1h 11ocy1.1,a >JD:lll l'tch 11eoT'hCMJllJ 1\IOii 'li1cthl0 ll<\ 1\IHTlllll Wll 'Lej) JIJIXODCJ\OľO TllfHI, 11 e Jlh3JI llc COľJlaC lltl CH. Iľ o llocmotj)llm, llll.'thetcll.'iii :)TOT :weme HT HaCTOJlh-

113 Pa1111cc:1a111111c1;i1 e 11<u111T11111m 11a ~la l H 0)1 Dyre 369 P11c. 44. Bo11111 e11 JT. }H'.umniw H3 noce.rie 1111 n 'lep1111xooc1wro Tima (nnp; c cenepo-noc-ro1rn). Pne. 45. Bonrucu 11. íl\ 11J111ll(e na noce.11emrn 'Iepu1Ixoac1wro T 111a (m111 c 1oro-3ana11.a).

114 370 B. A. Bapan ]\O naibhblm, IJaCTOJibl(O DeCOMb!M, 'lt06bi DpeApemaTh nonpoc o COOTHODJ01!1H1 namrthhkob BTOpoii u TpeTheM qerneptem: 1 Tl>TCflqeneTJrn: B Ty 1rn1t p;pyryro ctopouy. H am Ha»\eTcn, TJTO HeT. J'onTJapnaa KepaMFma na TeppHTOPHH BepxRero TioAnecTponhfl np1mecena n rotobom coaepmenuom nnae n natenc1mli DepnoA KeJibTa?.rn,113 a nec1wn1>1 0 noame.ua«o-retamu - nocntennmn mmnn:1<oii KYJibTyp1> Maccosoe ee pacdpoctpa- 11eH11e coonaaaet c npemenem 1w11n:a II - IV nn. 11. o TO ecth oxnatl!oaet o nepnyio OTJepeAb nep1101~.uanbaelimero pacnpoctparrerhh pfimckilx, n 'lacthocth nponum.vrajlhllophmc}(hx BJJHIIHBH 11a cenep H cenepo-noctoi\, o 11eM cnhp;etenhctny- 10T MHOľOTJHCJI0HRbI0 11axop;1m PFIMCI<HX MODeT H IIOCYALI PHMCKHX o6paaqon n ()THX paiionax.115 O MacmTa6ax athx nnnfihnií aa nacenenne IIoAHecTpon1>fl no utopoii TJeTnepTir Depnoro TbICSITJeJieTIJfl MOmno CYAIITb XOT.H 61>1 DO TOMy, 'JTO ap;ecb n III- IV no. cyin:ectnosana.uononhno 6onhDJaH ctemmna11 MacTepcKaH TIIDa PHMCIOfX HaApeiinc1ntx MaCT0pCHHX, il6 OTJ\PbITa y c. Hol\tapon, l\enbme11eq1wro paliona, l.jep110- DH1vwi,í o6nact1t. Cne1<Tpam,m.1w n XHMH'lecmiii anajj H3Ll CTeKOJI DOl\a3aJIR HX nonnyio TOm,a.ecTue1111ocTb co CTeHJIOM.upyrnx M3necTHbIX phmc1rnx 111acTepc1n1x, I\aK no T0XllOJIOľJTJI Tal( 11 DpOF13BOACTRa, n o XIIMH'leCKOMy coctaoy. 117 CneAYeT DOA 10p1rnyTh II CXOACTDO ľoll'iaphblx rophob, OTKpbl TblX 11a nocenehhhx '10)lllRXOllC l\oľo THDa B Ilo AllCCTIJOBbe H na 3ana,a.uoM Byre c DeqaMn DpH 1ep n0mopc1rnx ropoµ;on.118 flpmd0a0hhlte cj>a 1<Tbl.uaTOT DOJtHOe OCROBaAHe noctauht.b H3ľOTODJI0HH0 DLTCOJ\Ol(aqecTneHHOÍÍ: ro11 iapnoii DOCYAbl n IIoA11ecTponhe n na 3aDaA- 110M Byre B aanncnmoctb OT pnmc1rn x BJIHHHHii H 1<011TaKTOB MecTaoro 11acenettnn c nacenettne111 pnmc1mx Dponnm~11ii. Cneµ;yeT OTMeTHTL, 'ITO 11peo6naAa10in:ee 60Jihm1mcTno cj>opm :noií nocy J~1>1 llocxoaht I< D)lOBIIB~HaJlbllOPHMCKHM, a HHOľ- Aa ew.e H K K0JlbTCKUM o6pa3(\am, H HOA06HO HaK l{ MllOrHe 1301[\ll H3 MeTanna l{ T<OCTlf BLIXOAHT aa npeaejihi pacnpoctpauenhn namnthhl\oll 11epe11- xonc1wro TFma. H e CJiyqaii 110 nc rna11onehhe 3Toii nocyt~li DO npememr conna1~aet c pacnaaom phmc 1 <0~i Huií. TaJ<nM o6paaom ronqapuan nocyaa ne MomeT 11apanne c µ;pyrnmh ci1araer.1l1m11 DaMnTenJ<on nmnephfi n DpeKpa1qe1111 0M phmc1rnx BJIHH J<yJII>Typbt DOJieň Dorpe6e1111ii '10JllTHXOBCKOľO Tllna 6bTTb HCDOJib300aaa B l\a rectllc 3THH3Hpyl0- w.ero npnana1<a H TeM cam1,1m ne MomeT nonnhflth 11 a pemettne DOCTanne1111oro nonpoca n ~e JIOM. TaHme o6ctoht Aeno H c 6011c,11rnHcTnoM opy 1w1r-m160 OAHOií I<\YJILTYPLI, pacnpoctpanfiiicb Ha 6onhwof1 Tepp1nopnn IOro-BocTO'lHOÍl n Tpan1>t1oli EspoD1>1. Anii TPYAa, opym11em u y1 parue11n11mu, J\OTopbie )\al\ BO DTOpoií, Tal{ n B Tp0Tbeii t:jetneptll Depnoro TbICSI'leneTrrH yme BLIXOAHT aa npe.uenbi Ka- ~en Bce ato Dp1rnop;uT I\ aam11o re11mo, TJTO DaMJITmrnH HYJihTypr,r no 1re 1~1 norpe6e1111i1 'lepn.hxonc1toro THDa n DaMnTmurn VI- VII no. n Mem,a.yp e'lle Bepxuero ):(nectpa H 3ana.u11oro Byra, ne CMOTpn na TO, '!TO Ollll DO CllOOMY o6 u~emy o6nut<y rrecj\01tbl-\o pa3jlll'ifibl, 'ITO ReMnuyeMO, DO Cl\O.ilb1'Y OHII cyin:ectnooanu n paann'lnhte 11CTOput:iec1me adoxn, BKJIIO'laIOT n ce611 PHA na>khblx o6in:nx anemertob, yi<a3l!baiot1~hx ľh'l0ci<yio 11a IIX THDOJl0-6JIH30CTb. 8TO CTallOllHTCfl oco6erro ow,ythmbim, l<oľll:a cpamrnnaem 3TH DaM.flTIIHHH rre uoo6in:e, a no OTp;eJILHbIM xapa1\t0phlim MOCTHblM OJI0M0HTaM, OT6paChllla.fl n CTOpony nce aarm CTBOBaanoe n uaeocuoe. 1Ionyqennh1ň: namh llbllloa 1101rneTc11 OAHUM JI3 A01\a3aT0JlbCTB B DOJib3Y cnad1111ckoii DpIIHaA JiemaocTic na?.rnthlll\on '1ep11.nxonc1<0ro Tima Ha TeppHTOpnn I Oro-3aDaAHOii BonLrnn n Bepxeero IlOAR0CTp0Bbfl llpume~ anur u Aureparypa CnncoK co1<pawem1ii An AR l(cha KCMHMK JlľY - Apxeonori'lni na~ťjitlm YPCP (Kuio) - Archeologické rozhlcdy (Praha) - HpaTlme coo6me111ur H11cTnTyTa apxeonornu (Knen) - l{patioic coo61j.1ciuhi o ]l,okjta]l,ax II no JICOblX llccjicaodamrnx l1hc1' ntyta J!CTOp 1111 MaTCPllOJlbTIOií HYJtbTYPbl (Moc1rna) - Jl buoijcioih roc. ymrnepcht0t MJ:(AnB MHA PZ CA SIA WA - MaTepiann i ]l,ocniamemrn a apxeonorii Ilprn;apuaTTn i Bommi (Kulo) - MaTepnanb1 11 nccne}\onannn no apxeonornii CCCP (Moc1rna) - Praehistorische 2:eitschrift (Berlin) - ConeTC1mn apxco11ornn (Moc1rna) Slovenská archeológia (Bratislava) - Wiadomosci archcologicinc (Warszawa)

115 Pa1111 ocj1annnc1rnc namnt1111i;11 11a 31111al\11M1 ľly re B p a íc '' on c 1, 1; 11 ii M. IO., Apxeo.ioú rni.w,arepia.1.1i ijo ait0 1 c1111r 1.-y.H1rypu cxiďnoc.rioa'jt1tcb 1a1x llir.e.iiw Vl-VJll cr. cr., Apxoo11orin IV, 1950, CTp. 4G atJ11Te. 11>11an 'J3CT1> MaTcpna.'IOD 11:1 no cojiennn Punncn II (pac110111m r.) 11 )l3tcp11a.1jbl noccncmrn P11n11en III 11y6mrny10Tc cp111.1c. 3 3 a x ap y" JO. M. - Pa T 11 ' 1 O. O., C.rioa'Ji1tc b1.-e 11oce.rie1HtS/, IJi.rtR c. P in11i1j JlblJÍOC bl>o~ 06.riacri, J\ n v. 1955, CTp. /i0- ft5. 4 B ncc.1cnonamm nocc!lc1111n n Hl5'i r. 11 p11111rna.1 y rnct11e antop. s A y n 11 X D. B., c.,,,ll ljj!l/.clóoc n oce.1.enue y c. P111w eba {PunueB! }, llt>bobc1óoi1 06Jiacr11, MMA 108, 19G3, CTp. 3GG H0Mepa1l11n CJ1an11 11c1rnx ooopymo1111ir DCJl3Cb co BMCCT110 c ll O M C Jlill~ll O ií 06'i.e1(TOB 1op11nxonc1;oii: J\ YJlhTypi.r. 7 Paci;o111,1 I - III pac11onomeu1.1 ml ypo 1Illl(o l'opoxon", na nenom 6epory po'l1m Py111m, pac1;on IV - na 11pano)t 6epory pe nm, n l\onxoanom ca1ly, na ypo 111m.e 3a mmamn". 8 C Ta p 1 1 y 1( I. lc Po3i;omm zopoijuufa ll.riicuecbli<r pp., AIT 111, 1952, CTp. 382, Bar pi ii P. C., Tlooi c.11oa' RllCblói i ijpe81tbopyc1> i 11a.ii'.11rHn 11a r cpuropi"i 110An11i, M,[(AOB, DMJJ. 4, 1962, CTI) JI JI ny 111 "n n 11. H., ľopoô11111c Ho8orpotufh oe, MliA 74, 19;)8, CTJ>. 193, K apr o ll M. K, )f{11.uw1e K11 c1jch oú 3e.w,.,,,u, PecpcpaTbI 11ay 1110-ncc;rn;\onaTeni,c1rnx pa6ot OTJ\OJ1omm TTcropuu 11 clnrnocoq11111 Ar;a11eM1111 uayl\ CCCP :ia 1945 rol(, crp. 84, 8;). 12 Ku d r n :í č ]., Rekomtmkcc slovanské chaty z Kluéova, AR IX, 1957, CT p. 175, 170, , pne. 90-1)2. 13 JI n n y 11 i; M. M., ľopoiju11fe!!ooor po111f1i0e, CTp. 194, C Ta p 1 y 1\ I. ):(., P0Jh o 111>u zopoij11 u1a O.ticuecbi;<r pp., CTp. 382, 383. IS roll 'Ja p o ll B. H., PaiiHO(J Cl.jloO e zopoôuu1.e, l\nen 1950, crp. 50, JI JI n y n n 11. H., I'opoiJu111e H o1jorpoutfl Oe, CTp. J c Ta p lj y 1( I. i~.. l\l\t. pa6orn, CTp. 382; ľ o u 'I a p o n B. K, r(11 T. pa6on1, CTI> 50; M a 11 po A 11 H D. B., 0 1eph u ucrop1111 Jleoo6e11cx11oií Yh pa1tnbi, JI rpa1~ JI n n y 111 1( 1111 H. 1'1., l\t!t. pa6otn, ctp E ap a II n. n.. f'o n11ra111u1 lt(jo.1.inny nepa.iiii;y nyabrypu no.~ilj noxooa111j 1 ep 1ur.xioc1J 1oozo runy o.1'i:j1cpi 1 ti f'uicrpa ii 8axiiJ11ozo Byzy, MAAnB, Bhm. 3, 1961, CTp. 81, no MaTep11aJ1UM MaCTllTYTa o6ulcctllorublx nayl\ JlľY (pac1;o 11 1rn 13. n. A y JT II X a). 21 c M 11 p II o II a r. 11., Pannec.'lalJ.11//CliOC noceacnue y c. H e3611clio 1w f'11ccr11e, Památky archeologické LI, HIGO, p11c. 1:1:!"1. 22 X a 11.r110 i; ll. II., />1rn11ec.w.01w c1111e noce.r.e1wn 11 cpeij11eií 1 1a crn IO:J1C1iozo l706y:j1cbn, CA, Dhm. 3, 196'1, pne. 10: Bi a 1 ek o v :i D., N ové véasnoslovanské nálezy na ;uhozáp. Slovensku, SIA X- 1, 1962, puc. 14: 1, pne. 47: Ho f f rn a n n W., Die fr1ihslawische11 Bra11dgräberf elder im mi1tlere11 Elbgebiet, PZ XXXVII, 1959, CTJ>. 172, pne. 5 c. 25 Il ap a H B., Pa1111boc.-ioe'n1tcb1;i nam'nrhu B cpx- 111:>0?0 lloônicrpoo'jt flibôe111w-8axífjnoi B oarwi, MJl,AnB, Dbll1. 5, 1963, CTp T\ y x a pon "o IO. B CpeiJneBeló08we na.11j1r1m1m llomcbjt, Moci;na 1961, crp B e p e a o no 1~,[(. T., CAa1Jnnc,..ue noceae1111n B yctbe 1'11c.11t11.1{a, HCHA, ni , 1959, ra6j1. I: 6, 8, 13, 14. za X a D JI 10 1( rr. 11., Pa 1rnecAa6nllC1'1/C noce/tc/11/ji cpcijueú 1acru / Ox11o zo D o6y31cbr, CA M 3, 19G3, CTp , pne. 3: 2. Z9 c Ta rr 1( on n,, R. n., llamnt lt ll/ľl/, CAaBnllC/oOii 1óyA111 ypt>t cepeij111tbi I rwcn 11 e.n,e r1~ J1 n. :i. o aepxne.ii rc <te11u11 8a11aiJ11oií. /1B1ur.w, ltchl'imk, Dh!H. 72, 1959, CTp. lig N c st or 1., La 11écropole stave ďépoq11e a11cie1111e de Sňrt1t11 Monteoru, Dacia I, 1957, crp. 296, puc. 1: 4, Bc r na t W., \V czes1101rcd11iowiecz11e c111enl11rzysko cialopt1l11e w Mi~dzybo rowie potl \V arsz.awq, A R VII, 1955, CTp pne B i a 1 e k o v á D., N ové vé11snoslova11ské nálezy, pne. 7-0, p11c. J4: 4-6, phc. 20: 1, npc. 47: 1, 7, puc. 48: 4, 5, 7. B o r k o v s ký 1., Staroslovanská keramika ve stŕední Evropé, Praha 1940, CTp. 27, pne. 7: 1-3, Ta6.11. VI: 8. P o u 1 í k J., Staroslovanská M orava, Praha 191\8, Ta6 1. IV: 2, G. 33 V o i g t T., Zur H erk1111/ts/rage der Brandgräbergmppe mil slawischem Kulturgut vom ]ahrh111uler1 im Elbe Saale Gebiel, PZ XXXVII, 1950, puc. 2: b, d, f, puc. 3: c; Sc hm i d t B Die späte V ijlkerwandem11gszeit in Mi11clde11tscbl111ul, Hallc (Saale) 1961, Ta6JJ. 27: a, d, e, f, h. 34 I{ y x a p e 11 1( o IO. B., PacKoni;u ua zopoijuu1e u cea1w1e Xoro,1'eitb, l{clu1ml\ 68, 1957, CTp c M Tl p II o B a r. H., Pa1mec.taOJ1/tC/óOC noce.-ie1we, p11('. 17 :1, ll c p e 3 o n o 1~ R T., C.wo.11nc1n1e nocc.1e , Ta6J1. J: '13, 11\. 37 K y x a p e 11 " o IO. B.. 1\nT. pa6ota, pne. 36: fi e p o a on o 1\,[(. T., u.11t. pa6ota, Ta611.!: 2 39 X a íl JI IO 1( n. M., Pa1t 11eC.WIJ.1!/lC1'Ue noce.rie1w 11, ph C. 2: 1, E i s ne r J., Devínska N ov1í Ves, Brntislava 1952, pne. 66: 3, pne. 99: Ba pan D., PanllbOCJ1,01J'nnc1,1;i na.1ť11r1m, MJl.AflB, , CTp TaM me. n no MaTepuanaM HncT11TyTa apxeo.r1or11n AH YCCP. 44 JI 11 ny w 1; n n 11. H., Pa1111ec.1a6.1111c1me n oce.te1111n }1nenpoaci;oao Aecocren11oao Jleao6ep e:j1cbn, CA XVI, 1952, crp. 33, p11c. 17; To T m e, ľop oiju111c Hoaorpomfi;oe, CTp. 38, phc. 18: B a pan B.,[(., }10 nura1t11j1 npo.tin11y 1>epa."ii;y, crp. 81, p11c Ho f f ma n n W., Die fr1ihslawische11 Brandgräberf clder im mittlere11 Elbgebiet, pac X no ií J( a U. B., ffo.n,n 11ozpe6e1111ú 8 CpeôneM Op11iJ11enpoB&c, 3anncm1 Pycc1;oro apxeo.11ont<rec1;oro 06 11lccrna. nonan cep1rn XII, Clf6 IOOI, Ta6;r. XX: H; c Mi III 1( o M c ll c 111 II i ]{ou r.!\.' MOWl!b/111/i III IV, cr. 11. e. IJ. c. ~ur111111'1i P oec11r1>1>0l oúlw«ri, MHJ\1113, m , 1961, Ta6.'1. II: 2, C Ta p 'l y 1( I.,[(., PoJ1 on"u zopoôtwfa D.1ic11ecb- 1.:a a pp., An III, 1952, CTp Po u I í k J., IlRT. pa6ota, Ta6n. XXXVII: 1. so A y JI i X n. B., Marepia.-iu 3 BepXltbOZO zopuao11ry

116 372 B. ]J.. Bapaa iopoôuufa 6iA.R. c. 3uM11e, Bo.Au11.cb1>0"i o6aacri, M,ll.ATIB Bblll. 3, 1961, CTp. 132, 51 B n pan B. ll.. floce.ie11u.r. I ruc. u. e. 6 c. Pa1>06yru, iui 3axifhioMy Byat, M,ll.ATIB 4, 1962, CTp. 88, 89. s 2 B p a ii: 1 e n c r. 1< 11 ii M. IO., A pxe0aozi 11ii.41arepill Au ôo 61t6~en11..R. liyabrypi,i cxiô11oc.~01/.r.11cb1wx nae.men Vl-VIII cr. cr., Apxeonorin IV, CTp s 3 C M n p no B n ľ. H., Pa1111ecAa6.R.11c1>oe nocea.e11ue y c. B ea6uc1>0 na,a11ecrpe, CTp a 1\ y x a p e H H o IO. B., Cpeôneae1>06bte na.11..r.r1tu- 1>u fl0aec1>.r., CDOA apxeo.r1orn iee1rnx net011nm<0b, nt.111. E I..N! 57, CTp. 9. s B ap a H B..n:. na,11..r.t/iuliu ~ ep11.r.x06c li0u J>Y4bTYpw 6acceuna 3anaô11ozo Byza, MHA M 116, 1964, CTp ss A y JI ix B. B., Ocnoani pe:jya1>ratt1, etp S 6 D r c w k o M Wielki k11rhan wc<.emoired11iowiec<.11ego cmentar-..yska we wsi Lipsko, Wiadomoki archcologiczne XX, 1954, Zurowski K. - Mikolajczyk G.. Sprawo<.danie <. badalí k11rban11 we wsi H11sy1111e, Sprawozdania archcologiczne I, 1955, etp s 7 Z a k J., Najstars<.e ostrogi <.achod11ioslowi01ískie, Warszawa-Wroclaw, 1959, etp. 81, Ta6J1. O. ss K o str z e w ski ].. Ki1ltur a prapolska, Warszawa 1961, wydanic trzecic, CTp. 292; Raje w ski Z. A., Gród staropolski na p6lwyspie jeziora Bislu1piúskiego, Gród praslowialíski w Biskupinie, Poznaó 1935, etp. 86. s 9 I\ y 1 e p a M. TI.,,apeoniU llaicnecb1;, Bie111rn ATI YPCP, ni,m. 7, 1959, etp A y n ix B. B., Oc11oe1ti pe3gabraru, CTp E i s n c r J., Devínska Nová Ves, et(> Po u 1 í k J., Staroslovanská Morava, pne TaM ;Ke. 64 B ia 1 ek o v á D., Nové véamoslovanské nálezy. etp E i s ne r J., Devínska Nová Ves, CTp CM 11m1' o M. IO. - CB 3 rn n n Ho D 1. K., MoztMb- 1tu1> III-IV cr. n. e. y c.,aurunu ti, Ta611. II: 2, Ba pan B.,l.(., lla.1tsir1tu1>u 1ep1tsixoec1>ou»Yllbrypbt 6acce1foa 8anaa11ozo Byza, Ml1A 116, 1964, etp C Ta p q y Ii,l.(., Po:J1>on1>u zopoôuu1a llaic11ecb1>a, CTp rr a c Tep Ha)\.fJ., Crapuu I'a.11,u t, Kpa1dn-JI1,nin 1944, CTp A y JI u x B. B, C.Aao.R.1tc1>oe noce.11e1we y c. Punneoa, etp A y n u x B. B. M era.ae6i np.r.:j1c1>u i npuj>pacu 3 eepx1tbozo zopu3011ry zopuôuufa B c t1te 1 80A.u11 cb1>0"i 06..iacri, Mll.ATIB, Dhm. 4, 1962, etp A y n H x B. B., Caae.R.nc1>oe noce.aen11e y c. Punne1Ja, CTp IloceJletrn:e JJCCJl0AY0TCfl abtopom c 1962 r. 74 Ba p a H B.,l.(., Pa1t1tboc.1.06'.R.1tCb1>i na.m'.r.rj>u, CTp a TaM me. 75 MaTepnanhI OTAe;1a apxeononm l1etjnyra 06uioeTnemn.1x nay1' JiľY. I\ p y rn e n r b "a JI. 1.,,aoc..iiô:J1Ce1t11.R. tjepxnix u1api6 noce.ie111t.r. 6i.Aa c. Bo611ti6, l 6a1to-<J>pa 1tJ>i6cbi>Oi 06.1.acri, y 1961 p., Mll.AD B, Dbtn. 5, CTp JI ny m I\ RH Jtf. Jtf,anenpo11c1>oe Aecocrennoe Jle- 1Jo6epe:J1Cbe e 1111oxy :J/Ce.ieaa, Moe1rna-JiennnrpnA 196 1, erp Kop a y x n Ba ľ. <l>., /( ucropu11 Cpeônezo lloô nenp06b.r. 6 cepeôune 1 rwc.r.11e.-teru.r. 11. :>., CA XXII, 1955, etp s CM 11 p 11 on a ľ. 11., Pa n11ecaaox11c1;oe 11oceAenue y c. H e:joucno 11a,anecrpe, etp TaM me, ctp. 234, pne. '15: 3. so Ba p a 11 B.,l.(., n oceaemt.r. nepuwx croairb 11awoi epu 6iAA c. l/epenu11, J{n'iu 196 1, CTp. 53. a1 MaTepna.11i,1 OTJJ.eJia apxco:1onm HncT11ryTa 06w.eeTnenni,1x uayl\ JlľY (pae1;on 1m aotopa n '1() rr.). s2 T 11 x au on a: M. A., O A01><1Jtb1tbtX oapuanrax 1epn.R.xoec1>oií. J>yabrypw, CA, llbtn. 4, 1057, pne. 8. n MaTepnanw OTAe1ia apxco.tioruu HneTnTyTa o6m,eetnennhlx nayi; J1 ľy 11 Jli,nonei;oro ueto(jl1'1cei;oro Myac11 (pnct<omm M. IO. C M c o u Jl. 1\ o a JI o ne" or o). s MaTepuani,1 OTJJ.0Ml apxeoj1or11 11 H11eT11Tyra 06- m,eetneuui,1x nay1\ Jl ľy (pae1wmm A. O. Pa TH 1 a 11 CyAOllOii B11ume). ss V á ň a z.. Misy v ::,ápadoslovanské k.eramice. Památky archeologické XLIX, 1958, etp s6 MaTepuanbl OTJJ.e.1a apxeo11orn11 J1.11eT11TyTa ogw.ectnemu.ix 11ayl\ JlľY (pae1w111m Jil. K C u c u Ji ou a). s1bapa 11 B.,ri;., Pa1rnbocaoe'.R.1tcblii 11a.1ť.R.r1>u Bepx- 1tbozo lloô11icrpoe'x i flieôe1wo-3axiô11o"i Bo.-i1t11i, CTp n oaectb epe,11.en11wx.-ier, 1. I, Moc1rna-Jle1111nrpa , etp. 14. s9 C o )J. on B. B., O 1o zo-3anaijnuii zpynne aocr o 11w- CAa6.R.llC1iUX n.1.e."en, l1ctop1mo-apxeoj1orn 1ee1rnii egop HIIK, Moc1rna 1962, etp Ba p a 11 B.,n:., Pawtbocaoe'.R.11cblii 11a.1ť.R.r1>u Bepx 1ibozo lloônicrpoe'.r. i llioôe1i110-8axiij110' Bo..i1111i, etp B ia J c k o v á D., Nové včas11oslova11ské 11ále;.y, CTp X a B -~ IO " n. 11., Pam1ec11<18.R.UCliue 11oce.1.e/W1' 6 cpeôneu wcru!o:j1c1tozo llo6y:j1cb.r., CA, DMll. 3, 1961, etp. 200, llooecrb epe."e1rn1jix Aer, '1. 1, etp F r e d c g a r i u s, Cbro11icom111, etp. 48. Ap T a Mono n M. H., JfcropuA xa3af>, Jle111111rpaH 1()62, etp. 112, 1' K y x ap e n Ho IO. B., Cpeô11eee1;oowe 11a.11..R.r11111iu, etp. 8, A y JI i x B. B., Marepia.iu J 11e1u111Jo?O?O/HtJOnry zopoôiwfa 6iasi c. 3u."ne, Boa1mcb1;ol 0611acri, Mll.A11D, Bblll. 3, CTp. J a K y x ap e HH o 10. B., Cpeô1ieee1>oawe na.11.r.t1t.1t- 1>u, Ta611. 8: 1, H HA e pne Jl., C11aOJ/,/tC/il/C apeonocrt~,.l\foe1rna 1()56, etp A y n ix B. B., Oc110011i 11e:iyabraru apxeo.-io?i 11wto aocaiô:j1ce1t11.r. 11oce.'l.e1111Ji 6i.1A c. Pi1miB, etp C ~ up no ll a ľ. II., Pa111tec.'l.<161wc1>oe 11o ce.1-e1111e y c. Heaeuc1>0, et(>. 228, pne Ap Ta Mo Ho n M. H., A1JxeoAOJL/11.cc1me uccaeôooanu.r. o IO:J/Cno1i lloôo a 'J n, l\cm\ilm 1\ 59, 1955, CTp MaTcpuanbl OTJ\Clla apxeo11or1111 Jl11eT11TyTa 0G ~eer1jeu11i,1x nayi> J1 ľy (1>ae1;omm H. K. C ll e UJ u 11-1< o n a 11 antopa). 102 K y X ap e H 1\ o IO. B., na.,\tjit/tulilt npa:>icc/,'ollj runa na reppurop1w 17puônenpoebsi, Slavia antiqua V[l, 1960, etp

117 l'a1rnec;iab11hc1me nam11tnh1m na 3anaJ1.HOM Byro Ma Te ii 1\'1. ]]. C.-ia0Ju1c1we noce.-ie1111si o Cy"aoe, Dacia IV, 1960, CTp A y n 11 x B. 13 C.iaox11c1we 11oce11.e1111e y c. P 11n- 11eoa, pne Ii. 10 s CM i m "o 1\'f. IO., Cap;1carc1>1>i noxo11annsi 6i11.x c. Ocrpi11eqb, Cra11ic11.aoc1>10o'í 0611.acri, M]].AnB, Bblll. 4, 1962, CTp CM i 111 i; o M. IO. - C n cm 11i1( o K., /t10- zu.1b1t1t1> III-IV cr. cr. 11. e. IJ c. /,(11ru1tu'li, PooeucbKO' 06.iacri, CTp. Sfl a p a 11 B. JJ.., //a,11sirnui;u 1epnsixooc1>ou i>y11. 1, rypb1. 6acceií1w 3anaíJ11ow Byea, MHA 116, 1964, CTp C Mi m 1\ o M. JO J.(o6a ii1J 11oxo11a111> o aaxiď x 06.iacrxx YPCP, Ar>xco;10rin 11, 1948, ctp ; To T m c, Pannec.W1JJ111c1;a;i 1;y.iorypa IloiJnecrpoobR, o coere 11011wx 11pxeo.1wzn ieci;11x 6a11nbtX, KCl1HMR XLIV, HÍ52, CTp Ma-rop11a11i.1 ľocyl(a J)("fll01111oro 3pM11Tama. 110 Had a c z c k K Crobnrka Niesluchowskn, Tcka konscrwatorsb, Lwów 1892, CTp MaTop 11aJ11.1 Jl i.nouc1<oro 11cTop11 1ec1wro Myae J{ 1> y 111 o JI r i. "a JI. I. llooi.11arepia11.n ijo 11v:reo.1.0zi 111o'i HOf>Ttt Bepx1tbO?o lloijuicrpoo' si, ).l]l.ajib, Ur.tll. 4, 1962, CTll MaTepll8Jlbl OTJl.tl.11.8 apxeonor1m l1nct11tyta 0611,\ecrnea11wx uay11 JlľY (pacuomm anropa). 113 l{ p y ru e!i b II II ~ 1\ a 11 JI. 11 lloobl.u i;eabtckuu namxrnui> o Bepx1te.14, lloô11ecrpo11be, Teancw J1.0KJI8Jf.OB rrepooro cnmnoanyma no apxeo11onm n arnorpa<j?nu loro-3anaaa CCCP, K ncu 1964, CTp. 24, 25. m Ba p a H B. ]]. floce.1.e1t1t1' 11ep1uux cro.ttirb nauioi epu 6i.u ceaa lfepe111m, Hn'io 1961, ctp. 61. m B p a ii q e D ch 1\ 11 ii M. IO P11Mcbi>a MOnera na puropi'í Y1>pa'í1w, Hn'io, 1959, CTp <I> e Hi n O. B 311axiô1m p11mcb1mx Mo11er y llpui;av11arri, Apxeonori11 V, 19ii1, CTp CM i w I( o M. IO., lloce11.en11j1, 11/-IV cr. 11. e. ij c.úí}a,11u Ch"1t.J1,1tozo oupo61t1ufroa 6i11.si c. KoMapio, ľjep nioelfbl>ai 0611.acri, MAAOB, llbllt. 5, 1964, crp B e a 6 op o A on M. A., Jfcc.4eÔ01Ja11ue crek0.4 ua crei;.ioôe.iare11.1>nou M.a,c r epc oii l /l- TV 66. n. ;i. y c. KoMapoG, MJJ;AnB, nbl11. 5, 1964, ctp ru; a no o a IO. Jl P e3 y11.brar1>i c n eurpa4r;,no zo a1ta.1u3a c re1utsin- 111>ix zt:jíje.iuz'í. u 6pa1w u;i creli11.oôe11.are.i1>1wii Macrepc1>oií, ori>pbttoií. o c. K omapoo, CJ ep11oou1fliou o6aacru, MAADB, m.m. 5, 1964, CTp. 86, 87. m B e T ru Te ii n P. 1., f(epa.1otiot1ti 1Jbl.na.1.10ea.-tb1ti neoti 0.'tl>Bi'i nepmux cro.ttitb 11. e., An VH, 1958, crp. 73. Friihslawische Denkmäler in Westbug-Gebiet (nach Materialien aus den Ausgrabungen der Ansiedlungen bei der Gemeinde Ripnev, Gebiet Ľvov) Vladimír Danilovič Baran Die Expedition des Institutes fi.ir soziale Wissenschaften der Akademie der Wissenschaf ten der Ukrainischen SSR untersuchte in der Zeit von 1950 bis 1961 drei Ansiedlungen bei der Gemeinde Ripnev (Bezirk Kamenka-Bugskaja, Gebiet tvov). Diese Ansiedlungen liegen 0,5-1,5 km voneinander entfernt an dem Fli.isschen Rudka, einem Nebenfluss des Westbug; sie erstrecken sich auf den Lokalitäten B aznišče (Ripnev 1), Gorochov (Ripnev II) und Zakut (Ripnev III). Auf zwei Ansiedlungen (Ripnev II und Ripnev III) erschienen ausser Denkmälern aus dem dritten Viertel des ersten jahrtausends auch ältere Kulturdenkmäler der Gräberfelder vom Černjachovo-Typus und auf der dritten (Ripnev I) wurden slawische Komplexe aus dem VIIl.- X I. j h. abgedeckt. Die Ansiedlung Ripnev 1 lieferte zwei Behausungen, die Ansiedlung Ripnev II zehn Wohnobjekte und eine Grube, die Ansiedlung Ripnev III eine Behausung aus dem dritten Viertel des ersten jahrtausends. Alle Wohnobjekte sind viereckige Halbgruben mit der Orientierung der Wände in den Himmelsrichtungen, bloss eine auf der Ansiedlung Ripnev 1 lag mit den Ecken in dieser Richtung. Das Flächenausmass der Halbgrubenhäuser war nicht gross - es bewegte sich zwischen 7,8-15,75 m 2, die Tiefe betrug 0,72-1,30 m von der jetzigen Geländeoberfläche. Die Wände waren im Grossteil der Fälle senkrecht, manchmal nach unten zu etwas schmäler werdend. In fiinf Behausungen der Ansiedlung Ripnev II waren die Wände mit Holz ausgekleidet, dessen Reste als verkohlte Balken erfasst werden konnten. Die besten Unterlagen fiir eine Rekonstruktion des Oberbaues bot die Halbgrubenhiitte 29 (Abb. 22) auf der Ansiedlung Ripnev II, in welcher Reste von holzerner Wandverkleidung und sechs Pfostenlocher festgestellt wurden, die in den Ecken der Grube und in der Mitte der Langseiten einander gegeniiberliegend angeordnet waren. Die Pfosten hatten die Verkleidung des unteren Grubenteiles gefestigt, ebenso war urspriinglich an sie die Holzumfassung des. Oberbaues befestigt und ausserdem hatten sie auch als Dachstiitzen gedient. In allen Behausungen waren Tonofen, die gewohnlich in der Nordwestecke untergebracht waren und ihrer Aussenansicht nach fast alle dem gleichen

118 374 U. A. Bapa11 Typus angehorten. Ihr unterer Teil war gewohnlich in eine Bodenerhohung oder in einer zu diesem Zweck gestampften Erdstufe eingebaut. Die Ofenkuppel war aus ovalen oder konischen Lehmrollen ohne Holzkonstruktion angefertigt. Die ó fen hatten halbovale, seltener viereckige Form, die Innenmasse variierten zwischen 0,4X0,5 bis 0,8X0,9 m. In vielen Hiitten wurden Spuren von vorgenommenen Ofenumbauungen festgestellt. In drei Wohnobjekten der Ansiedlung Ripnev II waren Wandstufen, die als Bänke oder Ruhelager gedient haben mochten. Einer von den kennzeichnendsten Ziigen der slawischen Behausungen der Ripnever Ansiedlungen ist das Vorhandensein der Vorofengruben und Gruben fiir wirtschaftliche Zwecke. Bei der Entfernung der Kulturschicht, insbesondere aus den Grubenwohnungen, wurde eine verhältnismässig grosse Menge handgefertigter Keramík entdeckt, ebenso ein Eisenmesser, ein mondformiges Bronzezierstiick, eine Pasteperle, zwei Spinnwirtel und zwei Wetzsteine. Es muss bemerkt werden, dass die grosste Fundausbeute, hauptsächlich von Tonware, die Ansiedlung Ripnev II ergeben hat, und die geringste die Behausungen der Ansiedlung Ripnev I. In allen Wohnungen konzentrierte sich die Keramík in den Ofendestruktionen oder neben ihnen auf dem Fussboden. In den oberen Lagen der Verschiittungsschicht der Halbgrubenhäuser, wie auch in der Schicht ausserhalb der Behausungen, hat sich fast iiberhaupt keine Tonware gefunden. Lediglich an einer Stelle wurde im freien Raum der Ansiedlung Ripnev II eine Gruppierung von Gefässen erfasst (Abb. 14). Es sei noch hervorgehoben, dass hier eine kleine - auf der Ansiedlung die einzige - Schiissel mit dickem Standboden gefunden wurde, die wahrscheinlich als Lampe benutzt worden ist. Fast sämtliche auf <len Ansiedlungen gefundene Tonware vertritt, mit Ausnahme der erwähnten Schiissel, eine einzige Form - Topfe, die nach Besonderheiten ihrer Profilierung in mehrere Typen aufgegliedert werden: Zum ersten Typus gehoren Topfe mit nach innen gezogenem Miindungsrand (Abb. 33: 1-5). Sie sind aus Ton mit Zusatz von Schamotte, manchrnal auch kleiner Steinchen gefertigt. Die Oberfläche ist schwach geglättet, gewohnlich von brauner Farbe und die Brennung ist gut. Topfe dieses Typs wurden auf der Ansiedlung R ipnev 1 nicht íestgestellt. Zahlenmässig am stärksten vertreten sind auf <len Ripnever Ansiedlungen Topfe des zweiten Typus (Abb ). Sie haben einen niederen, mehr oder minder nach aussen gelegten Miindungsrand, eine deutlich abgesetzte Schulter, einen bauchigen Korper mit gerader Standfläche. Einige von ihnen sind ziemlich schlank, andere gedrungener. Im Ton ist ein erheblicher Zusatz von Schamotte, manchmal auch von kleinen Steinchen, ja in Einzelfällen auch von Eisenschlacke. Die Oberfläche ist uneben, knubbelig. Bei einigen Gefässen sind Miindungsrand und Schulter mit Fingertupfen oder einer Leiste mit Schrägkerbung, in einem Falle mit einer eingeritzten Wellenlinie verziert (Abb. 34: 2, 5, 8; Abb. 35: 2). Zum dritten Typus gehoren grosse Täpfe mit weitem Hals (Abb. 37: 1-5), die vorzugsweise zur Aufbewahrung von Lebensmitteln benutzt worden waren. Den vierten Typus repräsentieren Kiichentäpfe mit weitem Hals, die sich von Gefässen des dritten Typus durch kleinere Ausmasse und andere Proportionen unterscheiden, welche ihnen eine grossere Stabilität sicherten (Abb. 38, 39). Die stratigraphischen Angaben unci alle gewonnenen Sachgiiter gestatten es, die Ripnever Ansiedlungen allgemein in das Vl. bis zur Mitte des VII. Jh. zu datieren. Das Fehlen der Täpfe mit eingezogenem Miindungsrand auf der Ansiedlung Ripnev I, welche die älteste Form darstellen, gibt Grund fiir die Voraussetzung, dass diese Ansiedlung etwas später entstanden ist als jene von Ripnev II und II 1. Die Ansiedlungen bei der Gemeinde Ripnev unterscheiden sich ihrer Lage, ihren Wohnhiitten und Sachgiitern nach nicht von den iibrigen slawischen Siedlungsdenkmälern des dritten Viertels des ersten Jahrtausends auf dem Gebiet des oberen Dnestr und Siidwestwolhyniens. Die friihslawischen Denkmälcr des erwähnten Gebietes wurden erst im letzten Jahrzehnt Gegenstand fachlicher Untersuchungen, obwohl einzelne Gefässe dieses Zeitabschnittes noch vor dem Kriege in cien Museenfonds vorhanden waren. Gegenwärtig sind hier 24 friihslawische Ansiedlungen bekannt ( Abb. 40). Einige von ihnen s ind archäologisch untersucht worden. So gelang es im Dnestrgebiet, dank der Arbeit von G. 1. S m i r no v a bei der gemeinsamen Expedition des Instilutes fiir soziale Wissenschaften der Akademie der Wissenschaften der USSR und der Staatlichen Ermitage in den J , bei der Gemeinde Nezvisko friihslawische Komplexe herauszugliedern, die hier durch 10 Wohnhiitten und andere Objekte wirtschaftlicher Art vertreten waren. Wohn- und Wirt-

119 Pannecnamrnc1me nam.rthiu\h Ha 3anaAHOM Byre 375 schaftsobjekte deckten wir mit L. 1. Kruš e f und des oberen Westbuggebietes unterscheiden sich n i c k a j a auf drei Ansiedlungen zwischen den markant von den Denkmälern des Korčak-Typus. Gemeinden Bovšev und Demjanov ab (Bez. Halič, Die Träger des Korčak -Typus mogen vielleicht Gebiet Ivano-Frankovsk). Seit dem ] läuft eine Ausgrabung auf der bekannten vielschichtigen Fundstelle bei der Gemeinde Zimno im Westbugbecken, die sich durch eine mächtige Kulturschicht aus dem dritten Viertel des ersten Jahrtausends auszeichnet. Slawische Denkmäler dieses Zeitabschnittes wurden nun auf weitem Gebiet von der westlichen Dwina bis zur Donau, vom Dnepr bis zur Elbe bekannt. Aus den Grabungen ging hervor, dass als die kennzeichnendsten Ziige der slawischen Lokalitäten aus dem VI. - VII. Jh. in Siidwestwolhynien und im oberen Dnestrgebiet folgende anzusehen sind: Offene Niederlassungen, die am häufigsten an Siidhängen von Fliissen, Bächen und kleineren Wasserspeichern wohl in irgendeinem Zeitabschnitt zusammen mit anderen, siidlicheren Stämmen zum Dulebenbund gehôrt haben, doch ist die Erweiterung ihres Siedlungsraumes auf das gesamte Gebiet Wolhyniens und das obere Dnestrgebiet auf Grundlage der zur Verfugung stehenden Bodenfunde nicht moglich. Eine besondere Untersuchung erfordet die Frage, warum und unter welchen Umständen das Leben auf den Ripnever und anderen zeitgleichen Ansiedlungen des Westbug- und oberen Dnestrgebietes aufgehort hat. Das Studium der fruhslawischen Siedlungen dieses Gebietes, wie auch der nahen Bezirke hat gezeigt, dass beiläufig Mitte des VI 1. Jh. der Grossteil von ihnen zu bestehen aufgehort hat. Mehr oder minder in derselben Zeit wird auch eine angelegt waren; Behausungen - Halb Reihe fruhslawischer Siedlungen an der Sudseite grubenhäuser mit Lehmofen, deren Unterteil in einer Erdstufe eingebaut war, teils auch mit Steinofen; ausschliesslich handgefertigte Keramik, repräsentiert durch Topfe, manchmal auch durch Backschiisseln. Nicht ganz deutlich ist der Bestattungsritus, da aus erwähntem Gebiet bloss zwei Urnenbestattungen bekannt sind, die zufällig bei der Karpaten und einige Ansiedlungen im mittleren Abschnitt des Siidbug aufgelassen. Die angefiihrten Tatsachen fiihren notwendigerweise dahin, irgendeine allgemeine Ursache zu suchen, welche die bäuerliche slawische Bevolkerung gezwungen hat, die besiedelten Landschaftsgebiete zu verlassen und Neuland zu suchen. Offenbar Erdarbeiten unweit der Gemeinde Zvynjač (Bez. muss diese Ursache in den historischen Gegebenheiten Čortkov, Gebiet Ternopof) entdeckt worden sind. gesehen werden, die sich in jener Zeit in Diese hier herausgestellten Ziige tragen auch die Ansiedlungen bei Ripnev, die abgesehen von einigen individuellen Abweichungen, gemeinsam mit anderen Denkmälern dieses Bereiches eine einheitliche kultur-chronologische Gruppe bilden, welche die Einheitlichkeit der materiellen Kultur des sudwestlichen Teiles der ostslawischen Stämme widerspiegelt. Die Frage, welchem slawischen Stamm diese Denkmäler zuzuschreiben sind, wartet noch auf ihre Losung. Nach schriftlichen Quellen zu urteilen, lebten auf diesem Gebiet Mitte des ersten Jahrtausend u. Z. Stämme, die zum Dulebenbund gehort haben. Davon zeugen auch Toponyme, die von dem Namen Duleben abgeleitet sind. Dies alles bildet die Unterlage zur Voraussetzung, dass gerade dieser Stamm ihre Träger waren. V. V. S e d o v nimmt an, dass sich der Dulebenbund der siidwestlichen ostslawischen Stämme territorial mit der Verbreitung der Denkmäler des Ost- und Mitteleuropa im Zusammenhang mit dem Auftauchen der Awaren gebildet haben. Mit der Entstehung des awarischen Kaganates im Vl. Jh. in Pannonien beginnt ein Zeitabschnitt ununterbrochener Kriege, welche die Awaren zu dem Zwecke fiihrten, die an beiden Seiten der Karpaten siedelnden Slawen zu unterjochen. Die ständigen Oberfälle und die von Awaren organisierten Kriegszuge verursachten die Verodung vieler Dulebener Ansiedlungen in der Mitte des VII. Jh. Offenbar verliess die Bevolkerung, die in ständigen Befiirchtungen lebte, ihre Siedlungen und versteckte sich an naturlich geschiitzten Stellen, oder schloss sich der allgemeinen, nach Suden und Westen gerichteten Stromung an, und nur manchmal kehrte sie erneut in die alten Siedlungen zuriick, was die von uns untersuchten Ansiedlungen bestätigen konnen. Bei der Untersuchung der vielschichtigen Ansiedlungen bei der Gemeinde Ripnev wurde noch ein weiteres Problem angeschnitten. Es ist das Korčak-Typus deckt, wobei er zusammenhängend Problem uber die gegenseitigen Beziehungen der damit eigenmächtig ihren Siedlungsraum erweitert und auch das obere Dnestrgebiet miteinbezieht. Eine derartige Ansicht kann nicht angenommen werden. Die Denkmäler des oberen Dnestrgebietes auf den Ansiedlungen abgedeckten Denkmälergruppen, insbesondere uber die Beziehung der slawischen Komplexe des VI. - VII. Jh. zu älteren und jungeren Denkmälern.

120 376 B. ll Bapa11 Das vergleichende Studium der slawischen Denkmäler des dritten Viertels des ersten Jahrtausends auf dem Gebiet Siidwestwolhyniens und des oberen Dnestr mit slawischen Denkmälern der nachfolgenden Jahrhunderte Iässt keine Zweifel dariiber, dass zwischen ihnen ein genetischer Zusammenhang besteht. Viel komplizierter ist die Frage der gegenseitigen Beziehung zwischen den Denkmälern des VI. - VII. Jh. und jenen des vorhergehenden Zeitabschnittes. Das ethnisch-kulturelle Bild Siidwestwolhyniens in der ersten Hälfte des ersten Jahrtausends u. Z. unterscheidet sich etwas von den ostlichen und nordlicheren Gebieten der Ukraine. Im 1. und II. Jh. u. Z. erscheinen im oberen Dnestrgebiet D enkmäler der Lipica-Kultur, im zweiten Viertel des ersten Jahrtausends treten wieder ausser Denkmälern des Cernjachovo-Typus am rechten Ufer des Dnestr Denkmäler der karpatischen Kurgane auf. Neuestens wurde im Karpatenvorland (im Bezirk Kolomyja) ein sarmatisches Gräberfeld abgedeckt und auf dem Gebiet Westwolhyniens Denkmäler vom Dytynyči-Typus. Ausserdem tauchen auf diesem gesamten Gebiet im Laufe des ersten Viertels des ersten Jahrtausends Träger der Przeworsk-Kultur auf, die ausser Einzelbestattungen oder nicht grossen Gruppen von Bestattungen nichts weiter hinterlassen haben. Die grosse chronologische Liicke zwischen den Denkmälern der Lipica- und Przeworsk-Kultur einerseits und den slawischen Denkmälern der zweiten Hälfte des ersten Jahrtausends anderseits schliesst die Moglíchkeit ihres Vergleiches aus. Jedoch gleicherweise, auch wenn wir die wichtigste Forderung des vergleichenden Materialstudiums umgehen, konnen in den slawischen D enkmälern des Vl. - VII. Jh. aus dem oberen Dnestrgebiet und Westwolhynien keine derartigen Merkmale gefunden werden, welche Hinweise auf ihren typologischen Zusammenhang mit den Denkmälern der Lipica-Kultur, wie auch jener Denkmälergruppe der Przeworsk-Kultur geben wiirden, die in Form von Einzelbestattungen auf dem erwähnten Gebiet aufscheinen. Es muss ferner bemerkt werden, dass der Keramikkomplex der karpatischen Kurgankultur, besonders die handgefertigte Tonware, ebenfalls keine solchen Merkmale besitzt, deren typologische Fortsetzung sich in der handgefertigten Keramik der slawischen Denkmäler des Vl. - VII. Jh. erkennen liesse. Ausserdem ist das Vorkommen der Kurgane hauptsächlich an das Karpatenvorland gebunden, d. h. sie bleiben etwas abseits von dem Gebiet, das im gegebenen Falle Gegenstand unserer Untersuchungen ist, weswegen wir nicht weiter auf sie eingehen wollen. Ebenfalls unterziehen wir das sarmatische Gräberfeld und die Denkmäler des Dytynyči-Typus keinem vergleichenden Studium, cla von vornherein kaum dariiber gezweifelt werden kann, dass sie keinerlei Beziehung zu den Slawen hatten. Der gegenseitige Vergleich dieser Denkmälergruppen gestattet den Riickschluss, dass diese auf dem Zwischenstromgebiet von oberem Dnestr und dem Westbug - abgesehen von einigen Abweichungen, die mit ihrer Existenz in verschiedenen historischen Epochen zusammenhängen - in sich eine Reihe wichtiger lokaler ethnisierender Elemente bergen, die auf ihre typologische Verwandtschaft hinweisen, was fiir ihre gegenseitige ethnische Beeinf!ussung auf diesem Gebiete spricht. Obersetzt uon B. Nieburouá

121 SLOVENSKÁ ARCHEOLÓGIA Xlll-2, 1965 BEITRÄGE ZUM A WARENZEITLICHEN GRÄBERFELD VON DEVINSKA NOV A VES ERWIN KELLER - VOLKER BIERBRAUER A. VERSUCH EINER HORIZONTALSTRATIGRAPHISCHEN INTERPRETATION 1 Unsere Untersuchung stiitzt sich auf die Publikation J. E i s ne r s Devínska Nová Ves, slovanské pomebište, Bratislava Nach J. E i sne r lassen sich in Devínska Nová Ves von annähernd 900 Gräbern nur 121 Männer-, 2 47 Frauen- und 277 Kindergräber mit Sicherheit erkennen. 3 Fast 50 Prozent der Bestattungen bleiben unbestimmlbar. Mit Ausnahme von 27 Urnenbeisetzungen ist Korperbestattung iibliche Sitte. Die Graborientierungen 1 bewegen sich fast ausschlieblich zwischen SO-NW und SSO- NNW. Nach unserer Statistik sind 220 Gräber beigabenlos, weitere 306 sind frberaus ärmlich ausgestattet, 55 Gräber sind gestort. Tierbeigabe ist häufig anzutreffen, ebenso die Ausstattung der Gräber rnit kleinen Holzeimern. 4 Bemerkenswert sind in zahlreichen Varianten auftretende Holzsargkonstruktionen und nur iiber Skelettgräbern beobach~bare Feuerstellen. 5 Die Sichtung des Fundstoffs iiberzeugte uns, dab wir in der Masse der geborgenen Altsachen einen weitgehend uniformen Komplex vor uns hatten, der feinchronologisch nicht auswertbar war, dab andererseits modisch variables Formengut so sporadisch auftrat, dab es fast den Charakter des Singulären annahm. Die horizontalstratigraphische Analyse hat sich folglich fiir den Zweck einer relativchronologischen Aufschliisselung des Gräberfeldes nicht sehr ergiebig erweisen konnen, hat aber doch Anhaltspunkte fiir eine Grobgliederung gegeben. In der Keramik, die mit zu den häufigsten Grabattributen zählt, vollzieht sich ein Typenwechsel, der horizontalstratigraphisch verfolgbar scheint. 6 Wir konnten demnach von einer Phase des Prager Typs 7 sprechen, die sich vornehmlich im Siiden des Gräberfeldes lokalisieren läbt 8 (Karte 1 ). Gleiches Schwerpunktsgebiet, aber wesentlich erweiterten Streuungsradius hat die grobe Theiss-Keramik 9 (Karte 2). Letzlich ist in <len Zentren der Pragerund Theiss-Keramik spärlich der donauländische Typ zu finden, 10 der sich im Norden des Gräberfeldes verdichtet 11 (Karte 3). Fiir die einhenkligen Kriige, 12 die wir als in spätantiken Traditionen stehend ansehen miissen, konnten wir keine definitíve Einordnung finden. Auffallend ist ihre fast extreme Randlage entlang der Ostflanke des Gräberfeldes (Karte 4). Selbst der Befund des Grabes die Urne donauländischer Form wurde iiber einem gestorten Skelettgrab mit einhenkligem Krug deponiert - läbt es gewagt erscheinen, die Kriige in Devínska Nová Ves allgemein friiher anzusetzen als die Donau Ware. Schwierig ist fernerhin die Interpretation der gehäuften Urnenvorkommen im Siiden und Siidwesten des Friedhofs. Vierzehnmal dient donauländische Keramik als Urne, je einmal ist der Prager Typ und eine Lokalform vertreten (Karte 5). In 10 Fällen war es uns weder aus <lem Gräberkatalog noch aus Abbildungen ersichtlich, in welcher Keramikgattung bestattet wurde. Das fast gebiindelte Auftreten der Brandgräber an zwei Punkten des Gräberfeldes legt die Vermutung nahe, dab hier Sippen beerdigten, und zwar in der Zeit des Vorherrschens der donauländischen Keramík. Wir fiigen dieser Vermutung einen Exkurs an: Wenn man von den noch wenig greifbaren Vorstufen des Prager Typs absieht, so verläuft die Entwicklung der Urnenkeramik vom unverzierten Prager Typ iiber den verzierten zur donauländischen Keramik. Dieser Formentwicklung parallel verläuft eine unter dem EinfluB der Donau-Ware einsetzende, verbesserte Her stelhmgsweise.14 Gut ablesbar ist dieser Verhalt an den Urnenfeldern von Matúš-

122 378 E. KELLER - V. BIERBRAUER kovo und Abrahám. 15 Matúškovo bietet eine typologische Reihe vom unverzierten Prager Typ zum verzierten, Abrahám eine solche vom verzierten Prager Typ zur donauländischen Keramík. In Devínska Nová Ves fehlen mit einer Ausnahme ( Grab 277) Urnenbestattungen vom Prager Typ, dagegen lassen sich verzierte 16 und unverzierte Gefäl3formen dieser Keramikgattung in Skelettgräbern nachweisen. Die ältere Urnenphase wäre demnach in Devínska Nová Ves, von einer Ausnahme abgesehen, nicht vertreten, dagegen ist in Skelettgräbern Keramikmaterial dieses älteren Urnenhorizonts zu beobachten. Da uns in Devínska Nová Ves in mindestens 14 gesicherten Fällen Urnengräber mit donauländischer Keramík entgegentreten, miissen wir in diesen Urnen einen nach der Friihstufe der Skelettbestattung aufkommenden Grabritus sehen. Diese Behauptung kann allerdings nur dann aufrechterhalten werden, wenn Gewähr besteht, dal3 der Friedhof vollständig ergraben ist. Horizontalstratigraphisch verwertbar sind weiterhin die Perlenvorkommen in Frauen- und Kindergräbern. Melonenkernperlen 17 finden sich nur im westlichen Mittelteil und im Norden des Gräberfeldes, deutlich abgegrenzt von Perlentypen, die im Siiden und Siidwesten des Gräberfeldes vorherrschen 18 (Karte 6). Wir konnten demnach wiederum eine Zweigliederung des Friedhofs aufzeigen, die mit der Verbreitung der Keramík in Verbindung gebracht werden kann: GefäJ3e vom Prager Typ im Siiden und Siidwesten des Gräberfeldes, Donau-Ware im wesentlichen im anschliej3enden nordlichen Teil. Die Funde awarischen" Gepräges aus Männergräbern, manifestiert in Giirtelgarnituren und Zierstiicken der Pferdeschirrung, belegen als geschlossener Komplex den Mittelteil des Friedhofs (Karten 7 und 8). Diese Gräber fallen damit in die Zeit der Melonenkernperlen und in die Zeit des Vorherrschens der donauländischen Keramík. Auszunehmen ~ind die entlang der Ostflanke dieses Friedhofabschnitts liegenden Grabanlagen 79, 124 und 131 (Karte 7) mit silbernen byzantinischen" Prel3- blechgarnituren. A1s Ergebnis der horizontalstratigraphischen Untersuchung stellen wir abschliej3end fest, daj3 der Siiden und Siidwesten des Gräberfeldes Fundkombinationen aufweist, die im nordlich anschliej3enden Teil nicht mehr zu beobachten sind. Wir rechnen dazu Inventare mit Augenperlen und die Keramík vom Prager Typ. Fiir die Nordzone des Friedhofs fiihren wir Melonenkernperlen aus Frauen- und Kindergräbern und Giirtelschmuck awarischen" Charakters aus Männergräbern an. Wir weisen aber darauf hin, daj3 Keramík vom donauländischen Typ auch im Siiden des Friedhofs anzutreffen ist. Damit wird eine kontinuierliche Belegung des Gräberfeldes von Siiden nach Norden in Frage gestellt. Vorerst unklar bleibt auch die Stellung der Reitergräber 79, 124, und 131 mit Prel3blechgarnituren. B. ANHALTSPUNKTE ZUR ABSOLUTEN OATIERUNG VON DEVINSKA NOVÁ VES Gräber der Friihphase G r a b 205 (Taf. III: 1-19) Vielteilige eiserne Giirtelgarnitur ohne Tauschierung. Diese als westlich anzusprechende Giirteltracht findet eine genaue Analogie in Pfulling, Ldkr. Freising, Grab Fiir Garnituren dieser Art läj3t sich die zweite Hälfte des VII. Jh. in Anspruch nehmen. Gra b 285 (Taf. IV: 1-5) Bronzenes Ohrringpaar mit breiter unterer Ringhälfte und sternformigem Ansatz. Nach J. W e r n e r sind sie dem VII. Jh. zuzuweisen. 20 Als Analogien kommen unter anderm Ohrringe aus Galuščino, Gouv. Kiew 21 und Pókaszepetk, Kom. Zala 22 in Betracht. Gr a b 305 (Taf. III: 20-28) Die Pinzette findet eine Parallele im Inventar des Grabfundes von Peszér-Adács, Kom. Pest. 23 Peszér Adács läl3t sich iiber Beerenohrringe an Szent Endre, Kom. Pest anschliej3en. 24 Szent-Endre gibt mit einer Phokasmi.inze einen terminus post quem von 610 n. Chr. Wir verwenden fiir Grab 305 allgemein das VII. Jh. zur Datierung. Gr ä ber 124 und 131 (Taf. l: 1-8, 10-15; Grab 131 ist im Pian nicht verzeichnet) Mit ihren silbernen PreJ3blechgarnituren miil3ten diese Gräber in die erste Hälfte des VII. Jh. datieren. Oiese Fixierung wird durch den in Grab 131 mitgefundenen Stirnschmuck der Pferdeschirrung gestiitzt, dessen R iemenzwingen forma! westlichen Schnallenbeschlägen entsprechen. Als Parallele kommt Herbrechtingen, Kr. Heidenheim in Frage. 25 Der Stirnschmuck weist verschiedentlich Ausbesserungsspuren auf, 26 so daj3 eine längere Gebrauchszeit zu vermuten ist und Grab 131 weiter ins VII. Jh. hineingeri.ickt werden kann. Nach den Beifunden zu urteilen, scheint auch Grab 79 einen jiingeren Ansatz als die erste Hälfte des VII. j h. zu verlangen (Taf. II: 1-17). Gr ab 173 (Taf. IV: 6, 7)

123 BEITRÄGF ZUM J\WARENZEITLIC HEN GRÄBERRFEC.D VON DEVINSKA NOVÁ VES 379 Der Steigbiigel friihawarischer" Form 27 diirfte dem VII. Jh. angehoren. Gr ä ber 420 und 425 (Taf. IV: 8; 1: 9) Fiir die Schnallen, die als Derivate byzantinischer" Vorbilder anzusehen sind, ist die zweite Hälfte des VII. Jh. sichergestellt worden. 28 Hinzuzuzählen sind Gräber mit Augenperlenbeigabe, die allgemein in friihawarenzeitlichen Zusammenhängen beobachtet werden kann. Da die Keramík vom Prager Typ mit einer Ausnahme ( Grab 277) an Skelettgräber gebunden íst, werden wír auch fiir sie rahmenhaft das VII. Jh. zur Datierung verwenden diirfen. Gräber der S pätphase Gr a b 530 (Taf. IV: 15-22; im Pian nicht verzeichnet) Die schachbrettartig durchbrochene, gegossene Riemenzunge findct eine genaue Analogie in Olló II, Grab Dort wurde die Garnitur zusammen mit einer T-fOrmigen Axt beobachtet, wie sie verschiedentlich aus wikingerzeitlichen Grabfunden bekannt wurde. 30 Eine Abbíldung findet sich auf der Miniatur einer St. Gallener Handschrift des friihen IX. Jh. 31 Wír werden deshalb die Garnitur aus Devínska Nová Ves iiber Olló sehr spät anzusetzen haben und fiir sie das ausgehende VIII. oder beginnende IX. Jh. in Anspruch nehmen diirfen. Den verbleibenden Komplex an Giirtelgarníturen awarischen" Charakters absolutchronologisch zu glíedern, sind wir nicht in der Lage. Die zitierten Gräber sind in Karte 10 eingetragen. Betrachten wir díe Lage der absolut datierbaren Grabanlagen zucinander (Karte 10), so läbt sich daraus kein kontinuíerlicher Belegungsablauf innerhalb des Gräberfeldes ablesen. Wir hätten im Siiden und Siidweslen des Friedhofs, genau wie in der Ostflanke des mittleren Gräberfeldabschnitts, l nventare, díe eíne Datíerung in die erste Hälhe oder die Mitte des VII. Jh. verlangen. In unmittelbarer Nachbarschaft der Gräber 205 ( vielteílíge, eiserne Giirtelgarnitur) und 208 (Augenperlen) liegen 4 Gräber, die mít Keramík vom Prager Typ ausgestattet sind ( Grab 277: Urne, Grab 194: wellenbandverziert). Elfmal taucht Theiss-Keramik auf, siebenmal Donau-Ware. Auf kleinstem Raum tritt uns in diesem Gräberfeldareal (1) díe schon skizzierte Keramikentwícklung voll ausgebildet entgegen. In der Umgebung der Gräber 285 und 305, fiir die allgemein das VI I. Jh. als Datierung in Frage kommt, läbt sích Keramík vom Prager Typ siebenmal nachweisen, der Theiss-Typ zehnmal, die Donau-Ware elfmal. Auch hier ist eine kontinuierliche Keramíkentwicklung zu verfolgen (Karte 10, Area! II). Im siidwestlichen Gräberfeldteil (Karte 10, Area! III) líefern uns 4 Gräber genauere Datierungsanhalte: die Gräber 532 (im Pian nícht verzeichnet) und 555 mit Augenperlen und die Gräber 420 und 425 mit byzantinischen" Schnallenderívaten, díe eín jiingeres Milieu als die Augenperlen vertreten diirften. Dreimal ist in íhrem Umkreis der Prager Typ gefunden worden, viermal der Theiss-Typ, zwolfmal díe Donau-Ware. Es íst zu beachten, dab das R eítergrab mit einer sehr jungen, rankengeschmiickten G iirtelgarnítur unmittelbar neben dem Kíndergrab 513 mít Keramík vom Prager Typ liegt. 33 Zu jedem dieser Komplexe gehort je ein exzentrisch gelegenes Männergrab mit Giirtelschmuck, der dem gewohnten Bild awarischer" Garnituren nicht einzupassen ist. Es wären dies fiir Gruppe I : Grab 205, fiir Gruppe II: Grab 305, fiir Gruppe III: Grab 568 (Taf. IV: 9-14). Die sie umgebenden, diirftig ausgestatteten Männer- und Frauengräber lassen indes keine weiteren soziologischen Schliisse zu. Grabanlagen mit awarischen" Giirteln streuen, wie schon erwähnt, uber den Mittelteil des Gräberfeldes. Die Ostseíte dieses Friedhofabschnitts wird von den Gräbern 79, 124 und 131 eíngenommen (Karte 10, Area! IV). Zumíndest díe Gräber 124 und 131 verlangen eine Datíerung in díe erste Hälfte oder díe Mitte des VII. Jh. Umso iiberraschender ist es, da13 sích díe unmittelbar an Grab 124 anschliebenden Gräber 104 und ( vgl. Karte 7) Giirtelschmuck fiihren, der unbedíngt ins fortgeschríttene VIII. Jh. verwiesen werden mub. Obwohl die Keramík als unterstiitzendes Element fortfällt - der Prager Typ ist im Bereich díeser Gräber gar nicht, Theiss-Keramik einmal, Donau Ware dagegen häufíg vertreten - miissen wir auch hier mit einer Bestattungsgruppe rechnen. Oh wir die Gräber 27 und 660 mit greifengeschmiickten Garníturen (Karte 9) - nach allgemeiner Ansícht vertreten sie ein älteres Stadium des Giirtelschmucks als Garnituren mit Rankendekor 35 - als chronologísche Zwischenglieder werten und sie der Bestattungsgruppe IV zuschlagen diirfen, bleibt fraglich. Im westlich anschliebenden Friedhofsteil treten greifengeschmiickte Garnituren jedenfalls nicht mehr auf (Karte 9 ). In dieser nordwestlichen Friedhofszone fehlen Gräber, die absolutchronolo-

124 380 E. KELLER - V. BIERBRAUER gisch dem VII. Jh. zugewiesen werden konnten. Die Garnituren der Männergräber und die Melonenkernperlen der Frauengräber gehoren ganz allgemein ins VII I. Jh. Ungewohnlich bleibt die grobe Anzahl der Reitergräber und die dichte Lage der Gräber in diesem Gräberfeldabschnitt. Der Beginn der Friedhofsareale 1-1 II kann annähernd bestimmt werden, er fällt wahrscheinlich fi.ir alle drei Plätze etwa in die Mitte des VII. Jh. Ihre Auflassung entzieht sich jedoch einer näheren Fixierung, da die Keramik vom donauländischen Typ keine absolutchronologischen Anhaltspunkte gibt. Donau-Ware ist aber gerade entlang des Donauwegs schon im VII. Jh. zu erwarten. 36 Es ist indes unwahrscheinlich, dab sich die Belegung dieser drei Areale iiber das ganze VIII. Jh. erstreckte, da sich sonst in ihnen Materialien des VIII. Jh. hätten niederschlagen miissen. Fiir eine friihe Auflassung spricht ferner, dab in ihnen nur je ein Männergrab nachzuweisen ist, das mit Giirtelschmuck a;.isgestattet war, also einem Angehorigen der sozial gehobenen Schicht angehoren diirfte. Es bleibt aber trotzdem unsicher, ob diese kleinen Friedhofsareale bereits gegen Ende des VI I. oder zu Beginn des VIII. Jh. aufgelassen wurden und dab man fortan nur noch im nordlichen Gräberfeldabschnitt weiterbestattete, der keine chronologische Differenzierung mehr zuläbt. Die Folgerung, dag die drei Areale separate Friedhofe darstellen, läbt sich allein aus der horizontalstratigraphischen Analyse nicht ableiten. Die Streuung der untersuchten Sachgruppen spricht eher fiir eine kontinuierliche Belegung. Mit Hilfe der absolut datierbaren Gräber sind dagegen Separat-Friedhofe" wahrscheinlich zu machen. Ob es sich um kleine Dorfgemeinschaften oder Sippenverbände handelt, die auf ihnen bestatteten, ist nicht zu entscheiden. Fiir getrennte Friedhofe spräche auch der Pian des Gräberfeldes, auf dem sich die Umrisse der Komplexe 1 und II deutlich abzeichnen, während fiir Friedhof III die Nordgrenze, fiir Friedhof IV der WestabschluB ungesichert bleibt. Die Belegung des Friedhofs von Devínska Nová Ves diirfte in der Mitte des VII. jh. eingesetzt haben und mub gegen Ende des VIII. oder zu Beginn des IX. Jh. abgeschlossen worden sein. C. DEVINSKA NOVÁ VES, SEINE STELLUNG ZU GRÄBERFELDERN DES PANNONJSCHEN UND SLOWAKISCHEN RAUMES. SUMMARISCHE OBERSICHT Devínska Nová Ves läbt sich an Gräberfelder des pannonischen Raumes nur bedingt anschlieben. Neben der herausragendsten Dbereinstimmung in der Giirteltracht der Männer und einiger Frauenschmucktypen, der Tierbeigabe und der Skelettbestattung im allgemeinen ergeben sich schwerwiegende Unterschiede. Die Graborientierungen schwanken in Devínska Nová Ves um die Ost- Westachse, im ungarischen Ra um halten sie s ich an die West Ostrichtung. Ein ähnlich hoher Prozentsatz von Reitergräbem wie in Devínska Nová Ves wurde in Ungarn bisher nie beobachtet. In Ungarn fehlt au Berdem die Beigabe der Sporen. Äxte und Sicheln treten nur sporadisch auf, ebenso die in Devínska Nová Ves häufig beigegebenen kleinen Holzeimer. Ferner ist in Ungarn die ausschlieb!ich in slawischen Traditionen stehende Keramik kaum zu belegen. An slowakischen Gräberfeldern wurden zum Vergleich herangezogen die.begräbnisstätten von Žitavská Tôň, 37 Bernolákovo 38 und als ostlichste Vertreter Všechsvätých 39 und Barca, 40 beide bei Košice gelegen. Diesen Gräberfeldern einschlieblich Dev!nska Nová Ves gemeinsam ist ein in seiner Variationsbreite sehr homogenes Grabinventar, das sich bis in Einzelstiicke vergleichen läbt, und vor allem ein gleichartiger Begräbnismodus, der sich am sinnfälligsten in der Graborientierung um die Ost-Westachse manifestiert. Die Gräberfelder von Nové Zámky, Holiare und Štúrovo waren uns nur iiber die Veroffentlichung Z. či 1 i n s ká s zugänglich.41 Sie scheinen sich vorgenannten Friedhofen in der Grabausstattung angliedern zu lassen, wenngleich die Graborientierung NW - SO ist. Hinzugenommen werden mub das Gräberfeld von Prša, das sich in seinen Altsachen eng an Devínska Nová Ves anschliebt, aber weder Reitergräber noch Waffen aufweist. 42 Weitere awarenzeitliche Friedhofe wie Vojnice bei Štúrovo, Čierny Brod, Hul, Šaľa und Gabč íkovo konnten wir nur aus vorläufigen Mitteilungen erfassen. 43 Es scheint sich aber mit diesen Gräberfeldern eine relativ einheitliche und geschlossene Gruppe herauszuschälen, die sich gegen den pannonischen Raum in klaren Konturen abhebt und die vor allem durch die Keramík verbunden wird. In ihrer Grenzlage zum pannonischen Raum ist es begriindet, dab sich die Intensität der awarischen EinfluBnahme" in jeweils ortlich verschiedenen Beigaben- und Begräbnisbräuchen widerspiegeln kann. Die benachbarten Begräbnisplätze von Žitavská Tôň und Štúrovo setzen nicht nur zu verschiedenen Zeitpunkten ein, die Gräber sind auch entgegengesetzt orientiert (Žitavská Tôň: O - W; Štúrovo: NW- SO). Während die Siidgrenze dieser Gräberfelder in

125 BE!TRÄGE ZUM AWARE'NZEITLICHEN GRÄBERRFELD VON DEVINSKA NOVA VES 381 ihrem Verlauf mit der Donau gesichert sein diirfte, scheint sich die Nordgrenze noch nicht fixieren zu lassen. Die Erklärung ist im gegenwärtigen Forschungsstand zu suchen. Auffallend ist die Tatsache des zeitlich unterschiedlichen Einsetzens dieser Friedhi:ife. Gräberfelder entlang des Donauwegs, wie Devínska Nová Ves, Holiare unci Štúrovo, lassen sich in ihren Anfängen weiter zuriickdatieren als Gräberfelder, die weiter im lnnern der Slowakei liegen. Analog der Erscheinung des nach Norden hin verzi:igerten Einsetzens der Skelettgräberfelder, hält sich in ni:irdlicheren Gebieten der alte Urnenbestattungsbrauch weit länger als z. B. entlang des Donauwegs. Ebenso verhält sich der Norden gegeniiber Neuerungen in Form unci Technik der Keramikherstellung weit konservativer als der Siiden der Slowakei. Das relativ späte Einsetzen der ni:irdlich gelegenen Gräberfelder ist nach dem gegenwärtigen Forschungsstand eine generelle Erscheinung. A. Toč í k hat darauf hingewiesen, da13 sich die ältesten Vorkommen des Giirtelschmucks, silberne Pre13- blechgarnituren, nur entlang des Donauwegs finden. 44 In dieses Bild passen sich die bislang sehr sporadischen Funde awarischen" Charakters im heutigen Mähren gut ein, die ausnahmslos ein schon fortgeschrittenes Stadium der Giirtelmode vertreten. 45 D. DER AWARENZEITLICHE FRIEDHOF UND DIE F'UNDE D ES IX. JH. IM RAUME VON DEVINSKA NOVÁ VES Der Friedhof von Devínska Nová Ves wurde im ausgehenden VIII. oder beginnenden IX. Jh. aufgelassen. In bescheidenem Ausma13e scheint sich aber eine Weiterfiihrung der Besiedlung um Devínska Nová Ves fiir das IX. Jh. nachweisen zu lassen. Im Verlaufe der Burgwallgrabung, die!'... Kr a s k o v s ká im Jahre 1958 in Devínska Nová Ves durchfiihrte, 46 wurden in Schnitt Vl unci im Wallinnern zahlreiche Gefä13fragmente mit Wellenund Ritzlinienverzierung gefunden, die in das IX. Jh. datiert werden ki:innen.47 In Devín bei Bratislava wurden in cien Grabungen von unci insgesamt 38 Gräber aufgedeckt, die sehr unterschiedlich orientiert waren: 0 - W, W-0, N - S, S-N. Interessant ist die siebenmal belegte 0-W Richtung, die zweifellos eine Reminiszenz an das VII 1. Jh. darstellt. Die vorherrschende Keramikform ist der Donau-Typ. In Grab 9/1952 ist Theiss-Keramik belegt. 50 Dasselbe Grab wie auch Grab 11/1937 bargen Eimer der in Devínska Nová Ves iiblichen Form. 51 Neben der aus dem VIII. Jh. iibernommenen Tradition der Keramik- unci Eimerbeigabe, kiindigen sich Neuerungen an, die sich am sinnfälligsten im Frauenschmuck 52 unci cien starken Schwankungen unterworfenen Graborientierungen manifestieren. E. DEVlNSKA NOVÁ VES, SEINE BEZIEHUNGEN ZUM GROBMÄHRISCHEN REICH DES IX. JH. Wenn auch die Parallelen zwischen Devínska Nová Ves unci cien bislang hervorragendsten Fundstätten des Gro13mährischen Reiches, Staré Mesto unci M ikulčice nicht so schlagend scheinen wie sie etwa fiir Devín aufgezeigt werden konnten, so steht es fiir uns doch au13er Frage, da13 der gro13mährische Raum weitgehend, was Begräbnismodus unci Beigabensitte anbelangt, die Traditionen fortfiihrt, die sich in Devínska Nová Ves unci in anderen slawisch-awarischen Gräberfeldern des VII. unci VIII. Jh. herausgebi'ldet haben. Das wird an Folgendem deutlich: Holzsargkonstruktionen sind in Staré Mesto in zahlreichen Varianten nachgewiesen, 53 Aschestätten iiber cien Gräbern unci Brandreste in den Grabgruben finden ihre Entsprechungen in Devínska Nová Ves, 54 genau wie die häufig beobachtete Tierbeigabe. 55 Die Keramik der gro13mährischen Schichten aus Staré Mesto unci Mikulčice ist eine Modifikation des Donau-Typs. Eimerbeiga1be ist zumindest aus Staré Mesto bekannt, 56 wenn sich auch die Formen gewandelt haben. Die in Devínska Nová Ves gängigen Axttypen kehren fast unverändert in Staré Mesto wieder. 57 Die vor-gro13mährischen Sporenformen aus Mikulčice scheinen sich mit denen aus Devínska Nová Ves, Grab 104 und 116, vergleichen zu lassen. 58 Aus Staré Mesto, 59 häufiger aus Mikulčice 60 sind Beschlagstiicke awarischen" Charakters bekannt geworden, die zum Teil genaue Analogien in Devínska Nová Ves finden. 61 Das gegenseitige Abhängigkeitsverhältnis wird sich aber erst dann endgiiltig klären lassen, wenn in Mähren fiir das VII. und VIII. Jh. eine verbreiterte Forschungsbasis geschaffen worden ist. Nach cien jiingsten Grabungsergebnissen zu urteilen, ist f iir Mikulčice schon fiir das VII. unci VIII. Jh. eine weitgehend differenzierte Gesellschaftsstruktur vorauszusetzen. 62 F. ZUR ETHNISCHEN BESTIMMUNG DES GRÄBER FELDES VON DEVINSKA NOVÁ VES Mit wenigen Ausnahmen konnten die Skelette von Devínska Nová Ves anthropologisch nicht be-

126 382 E. KELLER - V. BIERBRAUER , "-, / I r \ \. - I --r-, \ r--, I / \. ~ - - \..,., JI 'J I ""\ I / I I I / Abb 1. Situationskarte der im Text erwähnten slawisch-awarischen Gräberfelder (nach A. Točík). 1 - Devínska Nová Ves; 2 - Bernolákovo; 3 - Gabčíkovo; 4 - Holiare; 5 - Cierny Brod; 6 - Sala; 7 - Nové Zámky; 8 - Hul; 9 - Vojnice; 10 - Zitavská Tôň; 11 - Štúrovo; 12 - Prša; 13 - Všechsvätých; 14 - Barca. arbeitet werden. Ethnische Folgerungen konnen deshalb nur aus den Grabbeigaben gezogen werden. Eine summarische tlberschau auf das Beigabenmaterial gäbe leicht zu der Vermutung AnlaB, dab wir in Devínska Nová Ves eine in den Grundschichten slawische Bevolkerung mit awarischer tlberschichtung vor uns haben. Dem ist aber entgegenzuhalten, dab die Reitergräber 104 und 116 neben dem nomad ischen Giirtel den Sporn fiihren. In den Reitergräbern 79 ( vgl. Taf. II: 11), 585 und 882 ist die Giirtelgarnitur mit der Axt vergesellschaftet. Sporen sind in reiternomadischen Zusammenhängen fremd, die Axt ist in der ungarischen Tiefebene nur sehr sporadisch anzutreffen. Anzufiihren ist auch die Kombination von reicher Giirtelgarnitur mit westlichem Sax und Fliigellanze aus dem Reitergrab 524, die nicht fiir einen awarischen" Träger spricht. Keramík findet sich zwar in Reitergräbern selten, dagegen läbt sich Eimerbeigabe häufig beobachten. Diese Sitte ist in Ungarn nur äuberst selten zu belegen. Einen weiteren Hinweis, dab der nomadische Giirtel nicht an das awarische" Ethnikum gebunden zu sein braucht, liefern die in den slawischen Burgwällen Staré Mesto und Mikulčice gefundenen Bronzegiisse. Wir glauben deshalb nicht fehlzugehen, wenn wir in Devínska Nová Ves nicht nur die Grundbevolkerung, sondern auch die Fiihrungsschicht fiir das slawische Ethnikum in Anspruch nehmen. Oa das bislang herausragendste awarische" Indiz, die Giirteltracht, zumindest in den Randgebieten des awarischen Siedlungsraums ín seinem ethnischen Aussagewert fragwiirdig geworden ist, wird es kiinftighin erforderlich se in, mit anderen, sozusagen negativen Indizien" zu arbeiten. Der awarische Siedlungsraum der ungarischen Ebene mub von auben her mit Fundmaterialien abgegrenzt werden, die fiir ihn atypisch sind. Nach unseren Erfahrungen konnte neben der Keramik auch eine vor allem quantitative Auswertung von Äxten, Eimern und Sicheln in dieser Frage weiterfiihren. Anmerkungeri 1 Die Arbeit entstand unter Anleitung von Prof. Dr. J. W e r ne r im Wintersemester 1963/64. Sie wurde im Semi nar des Instituts fiir Vor und Friihgeschichte a. d. Universi tät Miinchen vorgetragen. Die Ergebnisse werden hier in Aus ziigen vorgelegt Reítergräber, 31 waffenfiíhrende Gräber ohne Pferde hestattung, die Griiher 205, 305 und 568 mil Giirtelgarníturcn nichtawarischen" Charakters, Doppelgrab E i s ne r J., Devínska Nová V es, Bratislava 1952, 407 f. Die Originalpublikation wird fortan unter E i sne r zitiert. 4 Wir konnten in 136 Gräbem Holzeimer feststellen.

127 BF.ITRÄGi,: ZUM AWARENZEITLICHEN GRÄBERRFELD VON DEVINSKI\ NOVÁ VES 383 s 74 Gräbcr mit Holzsärgen, 43 Gräber mit Holzsärgen und Feuerstellen, 73 Gräbcr nur mit Feuerstellen. 6 Die Trennung der Kcramikgattungen wurdc nach J. E i sne r vorgenommen. 7 E i sne r, 394, Abb. 98: 4. Keramik vom Prager Typ ist mit Ausnahme von Grab 277 an Skelettgräber gebunden. 9 E i sne r, 396, Abb. 37: l. 10 E i s ne r, 394, Abb. 6 1: In Karte 3 sind als Urnen verwendete GefäBe vom Donau-Typ nicht berucksichtigt, sie werden am Anfang dieses Aufsatzes gesondert behandeh. 12 E i s ne r, Abb. 77 und Abb. 78: 1, Eisner, Bi al c k o v á D., Nové včasnoslovanské nálezy z ;uhozápadného Slove11sk11, SIA X- 1, 1962, Ebcnda, E i s n c r, Abb. 5: Eisner, Abb. 76: l. 18 Augenperlen: E i s n e r, Abb. 75: 4. Kugelige Perlen: E i sne r, Abb. 75: 9b. Perlen mit Streifenau!lage: E i sne r, Abb. 75: Sc h w a r z K., Ne11e archäologische Zeugnisse friihmittelalterlichen Landesausbaus, Bayerische Vorgeschichtsblätter 23, 1958, 101 fl., Abb. 3: W e r ne r J Slawische Biigelfibefo des 7. f ahrhunderts, Reinecke-Festschrift, Mainz 1950, Collection Khanenko IV, 1901, Tal. XIII: 361/ Sós Á. Cs., Vorläu/ige Mitteilungen iiber die Ausgrabungen in Pókaszepetk, Folia Archaeologica XIV, 1962, 67 [!., Abb. 23: 5, Ham p e 1 J.. Altertiimer des friihen Mittelalters in Ungam J /l, Brau11schweig 1905, Taf. 269: Ebenda, Ta! W e r ne r ]., Die Scl11uerter von /mola, Herbrechtinger1 und Er1drebacke, Acta Archaoeologica (Kopenhagen) XXI, 1950, 45 H Tal. II: Sa. 26 E i s n c r, 43 f. 27 K o vri g I., Contrib111ions au probleme de ľoccupti tion de la Hongrie par les Avars, Acta Arch. Hung. VI, 1955, R c i sne r S., Sc/111allen mit KästcheT1Sclilaufe (Referat). 29 Sós Á. Cs Le deuxieme cimetiere avare d'vlló, Acta Arch. lfong. VI, 1955, Taf. LXVI. 30 Ebenda, Ebenda, 214, Tal. LXXIV: E i sne r, , Abb Eisner, ' E i s n e r, 33 H., 38 f. 35 K o vri g 1., Das awarenzeitliche Gräberfeld von Alattyán, Budapest 1963, Bi a 1 ek o v á D., Nové včasnoslovanské nálezy z ;uhozápadného Slovenska, SIA X-1, 1962, c i 1 in s ká z SlovaTISko-avarské pohrebisko v 2.itavskej Tôr1i, SIA XI-1, 1963, 87 H. Budi ns k ý- Kri č k a V., Pohrebisko :: neskore; doby avarskej v Zilavske; Tóni 11a SloveT1Sku, SIA IV, 1956, S H. 38 K ra s k o v s ká r.., Pohrebisko v Bernolákove, SIA X-2, 1961, 425 fl. 39 P a s t o r ]., Pohrebisko vo V šechsvät ých, Archeologické rozhledy XIII, 1961, 375 H. 40 Pa s t or J., Avarsko-slovanské pohrebište v Barci, SIA II, 1954, 136 H. 41 C i 1 in s ká Z., Nové nálezy fa/ér zo slovansko-avarských pohrebisk 1111 Sloverisku, SIA IX, 1961, 325 H. 42 Toč 1 k A Pohrebisko a sídlisko z doby avarske; ríše v Prši, SIA XI-1, 1963, 121 f!. 43 Toč í k A., Stíčamý stav archeologického báda11ia riaj starších dejín slovenského národa, Archeologické rozhledy XV, 1963, 591 ff. C i 1 in s ká Z., Nové nálezy z neskore; doby avarskej na ;z. SloveT1Sku, Archeologické rozhlcdy XII, 1960, 834 H. 44 Toč 1 k A., Keramika so značkami na dne zo slovansko-avarských pohrebísk na ;uliozápadnom SlovBTlsku, Památky archeologické Lill-2, 1962, 378. s S ku ti 1 J., A varské nálezy iia Moravé, Litovci Po ul í k ]., Hroby staroslovanských ze1nédélcu v Dolních Duna;ovicích, Archeologické rozhledy I, 1949, 37 ff. P o u l í k J., Dvé velkomoravské rotundy v Mikulčicích, Praha 1963, Taf. 38: 1, Kr a s k o v s k ii r.., Slovanské hradisko pri Devínske; Novej Vsi, SIA X , 241 H. 47 Ebenda, 241 H. 48 E i s n c r J., Po/1ŕebišté z doby velkomoravské v Dévíné, H is torica Slovaca l /II, 1940/41, 300 H. 49 Kr a s k o v s k ii ľ.., Slovanské pohrebisko 11 Devíne (Staré vinohrady), SIA X l-2, 1963, 3C)l H. so Ebenda, Ta!. II: IO,!Oa. si Ebenda, Tal. II: 5-7. E i sne r J., Pohŕebišté z doby velkomorauské v Dévíné, Historka Slovaca I/Ir, 1940/41, 300 ff., Taf. II: sz Ebenda, Taf. II: 3, Hrubý V., Staré M.ésto, Praha 1955, 347, Abb ~ Ebenda, 348. ss Ebenda, Ebenda, vgl. Taf Ebenda, Abb Po u 11 k ]., Dvé velkomoravské rotundy u Mikulčicích, Abb S ku ti 1 ].. Avarské nálezy na M oravé, Abb Po u 1 í k ]., Dvé velkomoravské rotundy 11 Mikulčicích, Ta[. 38: 1, E i s ne r, Abb. 21: 1, 3, 7, 9, 10, P o u 11 k J., Dvé velkomoravské roturidy v Mikulčicích, 221.

128 384 E. KELLER - V. BIERBRAUER N 1 I 1 \ \,... o -' --' O'... O - _ - ~,,, '-o... - oo \ - \...,, \... ' <:::) '... -' \ \ \\ \ ~ ~ ' / ' ',,... o ' ' ', o ' '... ~ c;s ' -\,:;_ \ ' / -: _,,.._, -~ ::: ' / o-... ' \,, """"' ~- -" \ \ \ \ I - ' -.c... \: ' - "' ' -- ' o - '/ ' - o -,,,... o -,o '\'- o ' ' ' o,, 00 / '-- o \ O,~, o o... - ' zn,_ Karte 1. Devínska Nová Ves, schematischer Plan des Gräberfeldes. 1 - Skelettgräber; 2 - Urnengräber; 3 - Reitergräber; 4 - Prager T yp.

129 BEITRÄGE ZUM AWARENZEITLICHEN GRÄBERRFELO VON OEVINSKA NOVA VES 385 N 1 ~ A ' / ::-' ' ' ' ' o o 2 - c:l 3 ~~', ~ '/,~.~~'- -' -~,, -, -- -,. ' ' / - ~'~ ~--.._ ' 4 -.._ \ ' o - - / - 1 I o -,,,... ',, o o,_' ' - o \ o o ' '' o,o ~_ ' ' ' 00/ ' ' Karte 2. Devínska Nová Ves, schematischer Plan des Gräberfeldes. 1 - Skelettgräber; 2 - Urnengräber; 3 - Reitergräber; 4 - Theiss-Typ.

130 386 E. KELLER - V. BIERBRAUER -, -~ ' ~ '... --\ ~ -~ :, --' \ , ~-..:- ~ ' \ l::::::>, N 1 \ ~, - "..."--C:::J o '... ~~ \ ' ,\ ~ ~, o. ~ ---: - O' O \ o o. \ -~ ' \... ' '.... \ u' \ ~ " ~ I.._ '... /. ::::-,... l::::;;)' ,. ' -,,, - ~ \ ',,,...&...- ' ' '... o ' "', o \ ' ".,.._ t '-' ' ' c::--, ~ ', \::;' \,, _, \- -.:- - \ _, o ~... ' ', 1 \ ' / - ' ' ' \ -'-::' --..., ' o, _- / o -,,,o ~ -, \,, o ' o, _' o \ 00 O / ' -,_ o ' ' o o - 1. Karte 3. Devínska Nová Ves, schematischer Pian des Gräberfeldes. 1 Skelettgräber; Reitergräber; 4 - Donau-Typ, Urnengräber;

131 BEITRXGE ZUM AWARENZEITLICHEN GRXBERRFELD VON DEVINSKA NOVA VES 387 N l \... \... ' I - ' ' \ \ ' -... &,- '',... ' \ \.,,, '... ~--' "".::... ' 1 -.A3J2 o 2 c 3 Karte 4. Devínska Nová Ves, schematischer Plan des Gräberfeldes. 1 Skelettgräber; Reitergräber; 4 - elnhenkelige Kri.lge. Umengräber;

132 388 E. KELLER - V. BIERBRAUER N 1 \... ' \ \ / ~ ~,,,--:..._, \ - - -,, -- \ ' \ / -\,_,- ' ' ',... ' o 2 ' -,,_,' ' ' ' ' ~~ c:::::j A' i ', 3 ' '.!. '/ ' ' ~ ~ ' \ '/,. o... ',, A ' L. - '. \ -:- "A - '/,,, _ 5 ' o,, ~.:-''~ ' \ '~ o \ A 6,_ o ~ '. II o ' ' - Karte 5. Devínska Nová Ves, schematischer Pian des Gräberfeldes. 1 - Skelettgräber; 2 - Urnengräber; 3 - Reitergräber; 4 - Donau Typ; 5 - Prager Typ; 6 - Lokalform.

133 BEITRÄGF. ZUM AWARENZEITLICHEN GRÄBERRFELD VON DEVINSKA NOVÁ VES 389 N 1 \ \ _,, ' o O ' O -, _o - ',, ' - o o.... "... \ \~,, '\ ' ' '\ --\,, '-_o ' ' o 2 ' ' ' Karte 6. Devínska Nová Ves, schematischer Plan des Gräberfeldes. 1 - Skelettgräber; 2 - Urnengräber ; 3 - Reitergräber ; 4 - Augenperlen; 5 - Melonenkernperlen; 6 - kugelige Perlen und Perlen mit Streifenauflage. Die Lage der Gräber 60 und 532 ist nicht gesichert.

134 390 E. KELLER - V. BIERBRAUER - 1-::_\' - -~ - \ \ - ~"", \, '-"$-"'... ~... ''... ' :'-..\ ,... = \ \ N l /..::--... '... ' I o \,,,._ &,... - '"::.,,, I -:_e o ' ' - ~~ -' ~1'~' --..._,- ' ;;\, \ \ \ I / -~._ ' \ -, - -,_ ' / \._, ét._ \ \... -'-::: '... \ \ o - -;... ' - o o._ -,,,,o o ".::::,, o' \ ' ',_. 00/ o ' _,,~, o o o,_. Karte 7. Devínska Nová Ves, schematischer Plan des Gräberfeldes. 1 - Skelettgräber; 2 - Urnengräber; 3-Reitergräber; 4- avarische" Gtirtel; 5- byzantinische" Gtirtel. Die Lage des Grabes 131 ist nicht gesichert

135 BEITRÄGE ZUM AWARENZEITL.ICHEN GRÄBERRFEL.D VON DEVINSKA NOVÁ VES 391 N 1 '... ;\ u ~i o 2 \ ' ' ' /, '\ - $ ' ' -,... -:::. -.. '':::. -,, ~ '... I... ' - _,,...,- ' '... -\,, ', ', -_e ' ' Karte 8. Devínska Nová Ves, schematischer Plan des Gräberfeldes. 1 - Skelettgräber; 2 - Urnengräber; 3 - Reitergräber; 4 - Zierstucke der Pferdeschirrung.

136 392 E. KELLER - V. BIERBRAUER N l \... ' -_, ' '-:... ' '... ',, ~... ' ', o 2 3 o ' ' 5,_ Karte 9. Devínska Nová Ves, schematischer Plan des Gräberfeldes. 1 - Skelettgräber; 2 - Urnengräber; 3 - Reitergräber; 4 - Gi.irtel mit Rankendekor; 5 - Gi.irtel mit Greifendekor.

137 IJf'ľľUÄGE ZUM /\Wl\llENZEITLICllEN Gl1ÄBE11RFELD VON DEVINSKI\ NOV/\ VES 393 Karte 10. Devínska Nová Ves, schematischer Pian des Gräberfeldes. 1 - Skelettgräber; 2 - Urnengräber; 3 - Reitergräber; 4 - absolut datierbare Gräber; 5 - Prager Typ; 6 - schematische Grenzen der Friedhofsareale 1-IV. Die Lage der Gräber 131 und 532 ist nicht gesichert.

138 394 E. KELLER - V. BIERBRAUER '' s Taf. I. Devínska Nová Ves Grab 131; 9 - Grab 425; Grab 124; (Grabinventare nach J. Eisner).

139 UEľľRÄGE ZUM AWARENZEITLIC HEN GRÄBERRFELD VON DEVINSKA NOVÁ VES Taf. II. Devínska Nová Ves Grab 79. Materialauswahl (Grabinventar nach J. Eisner).

140 396!::. KELLEH - V. BIEHBHAUER 4 --:. :?. -:. t:~' ;. \ i<..: ~ 5.. \, d... /. '..., 't1.. - ~1 1 ' q.. 1~'. ~ ' ' ' :-"ľ~ }ft"-::, ~""; '.. ~~~/~.,: O' : :.,.;-.... : :f ;O :~.., 30!) Taf. III. Devínska Nová Ves G rab 205; Grab 305 (Grabinventare nach J. Eisner).

141 BEITRÄGE ZUM AWAHF.NZEITLICHEN GRÄBERRFELD VON DEVINSKA NOVÁ VES q IO 11 o ' ó. ~ ló Taf. IV. Devínska Nová Ves Grab 285; 6, 7 - Grab 173; 8 - Grab 420; 9-14 Grab 568; Grab 530 (Grabinventare nach J. Eisner).

142

143 SLOVENSKÁ ARCHEOLôGIA XIIl-2, 1965 SO UC ASNÝ STAV S TUDIA ZLATÝ C H N ADOB POKLADU Z E S A NN 1 C OL A UL M ARE (NA G Y S ZEN T M 1 KL ó S)* KLEMENT BENDA Dve podnetné, i když v mnohém sporné studi~ S z ó k o v y upozornily nedávno 1 na souvíslostí výzdoby jedné části umeleckoremeslné produkce velkomoravského období s ornamentikou nagyszentmiklósského souboru. Potud je nutno se S z ó k o v ý m i názory souhlasit, i když s nekterýmí výhradami.2 Problematika pokladu z Nagyszentmiklós se tak prímo dotýká chronologických i stylove genetických otázek velkomoravského umeleckého remesla, a to hned dvakrát: poprvé v časném tzv. blatnicko-mikulčickém horízontu, 3 podruhé ve fází drátkového a tepaného, resp. tlačeného šperku druhé poloviny IX. stol., tzv. horizontu staromestského. Souvislosti zjišťujeme jednak ve výzdobných prvcích a v jejich vazbé, jednak ve zpusobu, jakým jsou provedeny. Analogie v ikonografií zvérných motívu (a také ojedinelých motívu nebo prvku fígurálních) nevedou jednoznačné k nádobám pokladu. Zdurazňujeme také, že motivický repertoár pozdních bronzových lítých nákonči a kování a také dutých tlačených kulovítých knofliku-gombíku není vztahy k souboru z N agyszentmiklós zcela vyčerpán. Pokusíme se nejprve nagyszentmíklósský soubor stručne charakterizoval a pak zaujmeme stanovisko k současným názorum na jeho datováni a puvod. Myslím, že by bylo vhodné, kdybychom u nálezu, jímž se literatura zabývá déle než stopadesát let, podrželi tradiční označení nebo alespoň psali maďarský název vedie rumunského. Poklad nalez! r ve vsi Nagyszentmiklós na dvore své usedlosti rolnik Nera Vuin sotva 30 cm pod povrchem. Vesnice ležl nčkoli k kilometru jižné od i'eky Maruše nedaleko soutoku s Tisou v nékdejší Torontálské iupé (Banátsko). Vuin prodal zlaté nádoby dvéma ieckým obchodnlkum, ti s nimi prišli do Pešti a tehdy se o nálezu dovédél císai' František. Koupil jej pro svuj Munz- und Antikenkabinet. Ze sporu o odmčnu mezi cisai'ským dvorem a sedlákovou rodi- Referát prednesený na konferenci O počiatkoch feudalizmu na Slovensku ve Smoleniclch dne 14. XI nou vysvitá, že se asi ne celý poklad dostal do Vldné. Dnes je nález uložen v Kunsthistorisches Museum. 4 Soubor pokladu tvorí tfiadvacet zlatých nádob: 7 štihlých konvíc (č. 1-7), 5 1 oválná mísa se širokým držadlem na jedné del ší strane ( č. 8), 4 kruhové melké ploché misky s prezkou k zavešení (č. 9 a 10, 20 a 21), 2 oválné misy na nožkách ukončené dovni tr obrá cenou býčí hlavou ( č. 13 a 14), dalši misa s býčí hlavou bud nedokončená anebo hrubá napodobenina predchozích (č. 18), 2 ploché misky s držadlem (č. 15 a 16), 2 čišky tvaru obráceného komolého kužele (č. 11 a 12), 1 kulovitá číše (č. 19), 2 kalichy s melkou miskovitou kupou (č. 22 a 23) a rhyton (č. 17). Od doby obou prací Hampelových 6 se rozlišují ve výzdobe nádob dva ornamentální styly, I. naturalistíčtejší, II. abstraktnejší. K I. stylu se obvykle pľifazují misky a konvice č. 1-10; teriomorfni misky č. 13 a 14, ploché misky č. 20 a 21, misky s držadly č. 15 a 16 a kulovitá číše č. 19 k stylu II. Mezi obema styly nelze vést presnou hranici: tak okrajové bordury misy č. 8 a patéry č. 10 jsou na prechodu. Nezdobené nádobky (číšky č. 11 a 12, rhyton č. 17, hrubá teríomorfní miska č. 18 a oba kalichy č. 22 a 23) bývají autory ruzné spojovány bud s I. nebo s II. stylem. Dociejme hned, že ačkoli abstraktnejší I I. s tyl je vývojové pokročilejší, není sám o sobe oporou pro stanovení mladší skupiny uvnitr souboru a muže naznačovat spíše rozdíly a souvislosti dílenské. 7 Konvice č. 3 a 4, patéry č. 9 a 10, číšky č. 11 a 12, teriomorfní nádoby č. 13 a 14, misky s držadly č. 15 a 16 a kalichy č. 22 a 23 jsou párové; pritom u patér, misek s držadlem a misek s býčí hlavou je prvá nádoba vždy o poznání jemnejší práce než druhá. Výška konvic kolísá mezí cm, prumer patér mezi 12-14,7 cm,,,lbýčí" misky jsou 11 cm vysoké a široké 12,2 cm, kalichy jen 6,5 cm vysoké. Nékolik charakteristických rozmeru jsme uvedli proto, aby bylo zrejmé, že nádoby jsou pomerne

144 400 K. Bl::NDA malé (prumer dnešního stolního talifo se pohybuje kolem 23 cm). Jde o pozustatky snad dvou miniaturních stolních souprav. Poklad váži celkem 9,9258 kg, obsah ryzího zlata kolísá u jednotlivých nádob mezi 19,5-22 karáty, jen u konvice č. 2 klesá na 18 karátu, u rhyta č. 17 dokonce na 12 karátu. 8 Nejtežší nádobou je konvice č. 1, která váži 2149 g, čišky č. 11 a 12 pak jen 74, resp. 71 g. Všechny nádoby byly ze zlatého plechu vytepány, a to vždy po částech, jež byly nakonec spojeny letováním. 9 Tepecká technika je dokonale zvládnuta. Tak napr. byl vniti'ní medailon dna misky č. 21, vyplnený složitým systémem palmetoidu, 10 nejprve zvlášť vytepán, pokleslé pozadi potom vysti'iháno a jakoby prolamovaný obrazec pripojen k vlastnimu dnu. Gryf na rubové strane dna misky byl vytepán pred vložením vniti'ní ažúrové výplne. Také ornamentálni vlys na vnejšim okraji téže misky byl pi'iletován, zatim co vnitfni okraj je v ozdobnou borduru proste vytepán. Pi'edpokládáme-li u této patéry, že litá prezka byla pi'ipojena dodatečne, bylo u misek č. 9 a 10 místo ve výzdobe tepaného vlysu vnejšího okraje pro pi'ipevneni pfozek pfodem vysporeno. Krome tepání se uplatnila zejm~na cizelura; u párových nádob je na hrubší z o!:)~ ornament rytím teprve dotvái'en. 11 Pozadí ornamentovaných bordur zdrsňují vetšinou dulkové a kroužkové kolky, a tlm zvýrazňují plochý reliéf výzdoby. Filigránní techniky v širokém smyslu slova zastupuje pi'esekávaný drát, který obtáčí napr. plastický prstenec v dolní čá sti hrdla konvice č. 5, a jen naznačený kroucený drátek, napr. kolem medailonu na dne obou misek s držadly (č. 15 a 16). Granulaci imituji velké lité kulovité perly pi'itavené v páscích kolem okraje kvadrílobálního ústí konvic č. 1 a 6. Jindy, napr. na konvici č. 6, nahrazuje tordování cizelura práve tak, jako perlovcový pás na okrajích pletencové bordury medailonu konvice č. 2 byl jen vytepáin a dokončen rydlem. Inkrustaci lze doložit na rhytu (obvod je celkem čtyi'ikrát na ruzných místech ovinut pásem pulkruhových prihrádek, z nichž barevná výplň, nefspíše skelná pasta, dávno vypadla) a na kulovité čišce č. 19. Tam se zachovaly dva vícebarevné cabochony. Bylo jich puvodne ti'icet (z toho šest velkých) a literatura je na rozpacích, zda byly ované (Mavrodinov) anebo ze skla (Zimme r man n). Práve tak není jednoznačne rozhodnuto, zda snad pozadí ornamentálních vlysu na nádobách č. 13, 14 a 19 nebylo pokryto puvodne ovou pastou. 12 Zvernými a figurálnimi motívy byly vyzdobeny konvice č. 2 a 7, široké držadlo oválné mísy č. 8, medailony uprostred dna na miskách č. 15, 16, 21 a 22 a medaílony na obvodu čišky č. 19. Výklad zverných motívu na nádobách č nečiní obtiží: jde jednak o gryfy typu senmurv a páskudž, jednak o zápas gryfa typu senmurv s laní (na rubu misky č. 21 uprostred dna) a konečne o skupinu čtyr heraldicky afrontovaných gryfu (prvý pár jsou vlastne šelmy s psovitou hlavou, druhý pár gryfové typu páskudž) kolem stylizovaného palmetového stromu (tzv. sásánovská palmeta). Figurálni scény na konvicích č. 2 a 7 nutno interpretoval mytologicky. K výkladu jejich obsahu a k rozboru ikonografických prvku pi'ispeli nejvíce N. Fe t ti ch, N. M a v r o d i n o v a zejména A. A 1 f o l d i. 13 Široká pletencová páska vytvárí na konvici č. 2 čtyi'i medailony s výjevem královského lovu, návratu z vítezné bitvy, únosu vily" Nágy oriem Garudou (indická varianta mýtu o Ganymedovi) a konečne páskudže, trhajícího laň. S motivem Garudy a Nágy se setkáme ješte na obou medailonech konvice č. 7. Na této konvici najdeme i další zverné a figurálni motivy: na hrdle to jsou čápi nebo volavky mezi stylisovanými stromy, 14 boky nádoby oválného prurezu zaplňují postavy mužu se zvednutými pažemi, sedících na gryfech nebo na kentaurech. Mezi temito výjevy a scénou královského lovu na konvici č. 2 existuje tesná souvislost. Zde je také východisko Fe t t i ch o v a motivu trium Iujícího Dionysa ". 15 Z hlediska výzdobného repertoáru našich památek pi'edvelkomoravského a velkomoravského období je nutno venovat nejvetší pozornost rostlinnému ornamentu souboru. Tato složka výzdoby byla posud nejvíce zanedbávána, ačkoli má zejména pro úvahy o provenienci jednotlivých skupín nádob pokladu rozhodujicí význam. 16 Z dosavadních praci se zabývaj! systematicky rostlinnou výzdobou nádob jen studie Z i m m e r m a n n o v a a H orv á t ho v a a monografie Ma vr od in o v o v a. 17 Zatím co E. H. Z i mm e r ma n n, R ie g 1 uv pokračovatel ve S pätromische Kunstindustrie, plne rozpoznal úlohu ornamentu také pro vníti'ní i absolutní chronologii souboru, N. Ma vr od in o v, i když ornamentu venuje celé dve kapitoly své obsáhlé knihy, jej nad ostatní výzdobné složky nepovýšil, pi'estože celý okruh nálezu vížicích se k pokladu (viz o tom dále) se opírá práve o shody a podobnosti v rostlinné výzdobe. Zpusob, jakým oba autori o ornamentu pojednali, charakterizuje také jej ich celkový pohled na soubor: Z i m m e r man n se snaží nalézt genetickou souvislost mezi jednotli-

145 SOUCASNY STAV STUDIA ZLATÝC ll NÁDOB ZE SÄNNICOLllUL MARE 401 vými prvky rostlinné výzdoby na ruzných nádobách pokladu, ncboť jej považuje za jednolitý celek, vzniklý v krátkém časovém úseku v jedné slohové oblasti. M a v rod i n o v naproti tomu pojal rozbor pi'iliš analyticky, rozpitval motívy na jednotlivé elementy a hlcdá k nim analogie ze Stredomorí, Blízkého Východu a Strední Asie. Tak se mu rozpadá systém a výstavba ornamentu a souvislosti se ztrácejí. Jednotlivé analogie váží matematicky; málo rozlišuje jejich rozdílnou únosnost. Také posledni práce Lá s z 1 ó vy a C s a I I á n y o v a, venované otázkám datování pokladu, trpí prcanalysováním rostlinného ornamentu. Jejich rozbor se pohybuje na hranicich rozboru technologického.18 Studie Z i m mer m a n n o v a je bohužel dosti stručná a všechny souvislosti motívu a systému nevyčerpává. Také komparační materiál Z im merm a n n uv je pomerne chudý; omezuje se vlastné na ornamentálni plastiku dvou kavkazských kostelu, v Čab-Erde (kol. 830) a v Kutaisi (datování?) v Gruzínsku. Šífoji založené práci Hor vát hov e venujeme pozornost pozdéji. Všimneme si ncjprve té součásti rostlinné výzdoby, ktcrá stojí antickému pojetí ornamentu nejblíže, totiž rozvetvené vlnité úponky na okrajových bordurách patér č. 9 a 10. Srovncjme obe úponky s vlnitou úponkou bronzových dverí carihradské sv. Sofie (kol. 840). 19 I byzantská úponka na sklonku pozdního ikonoklasmu a počinaiícího makedonského období (od Obr. 1. úponkovitá bordura na okraji misky č. 9 z Nagyszentmiklós. Obr. 2. Cást bronzového ornamentálního vlysu ostení portálu chrámu sv. Sofie v Caí ihrade (kol. r. 840). Podle J. Ebersolta. r. 867) je silne denaturalizována: nabyla podoby trubkovitého stvolu, z nehož tu a tam vyrustají palmetové trojlisty. Dvojnásobná rozvilinová vetvení zakončuj! strídave jetelový trojlist, č ty i' list, kuličky a krátký hrozen. Zajímají nás pi'edevším místa, kde se úponka vetví. Vetvení predchází vždy prstencovité zdui'ení stvolu a liliovitá pochva (vlastné opet palmetový trojlist). V témže míste, kde se oddeluje hrozen, oddéluje se i rozvilina. Na úponkách obou misek se sti'ídají palmeta s trojlistou korunkou a akantová polopalmeta. Jednotlivé vlny úponky jsou ve srovnání s cai'ihradskou značné protáhlejší. Každé rozvetvení je však provedeno obdobne: prstencovitý útvar a tri palmetové úkrojky tvofi pochvu, z níž vychází rozvetvený stonek. Z každého stonku úponky se tu však oddéluje ješte po listenu; ten nelze nesrovnat se svinutými révovými úponky sofijského vlysu. Ve vztahu k ostatním nádobám pokladu tvorí pi'edstupeň k palmetoidum tzv. II. stylu. Na misce č. 10 není úponka vedena souvisle. Neporozumení prstenci a palmetovému trojlistu v místech vetvení zpusobilo, že se zmenily v segmentové nebo srpkovité kolénko se tremi samostatnými úkrojky. Segmentový nebo srpkový článek je typickou součástí výzdobného systému velkomoravských gombíku. Zdlouhavý popis byl nezbytný, jestliže jsme chtéli alespoň na jednom príklade uvést konkrétni zpusob abstrakce a geometrizace relativné naturalistického prototypu. Také čtyi'listový útvar na vnéjší ploše kvadrilobálniho ústí konvice č. 6, sestavený ze dvou polovičních akantových listu a ze dvou akantových kalichu (skládá je zase polovičnl akant, doprostred je vložen vejčitý lístek) vyrustá zase ze segmentového kolénka. Formami polovičních akantu se k tomuto centrálnímu motivu fadí i rozvetvená vlnitá úponka spodní strany širokého okraje konvice č. 3, již je nutno predpokládat také u konvíce č. 4, kde je ústí odlomeno, a pak vlnitá úponka držadla misky č. 8. Dalši vlysy na okrajích nádob a na obvodu medailonu vytvái'í obloučková páska. Zvlášť výrazné se tento systém uplatnil jako výplň bordury medailonu konvice č. 7. Jde tu o další puvodem antický motiv, jehož východiskem je prerušovaná vlnitá úponka. 20 Patky jednotlivých obloučku jsou zduraznény kroužky s tečkou uprostred. Na každém je zavéšen jeden ze dvou typu palmetovitých útvaru, které se pravidelné sti'ídají. Práve tento systém, totiž obloučkový vlys nebo obloučková páska se zavéšenými palmetovými útvary, stejnými nebo obdobnými, vyplňuje povrch více než 60 procent publikovaných gombíku. 21 Vubec nejbližši obdobou zavé-

146 402 K. BENDA šených palmet obvodového vlysu medailonti konvice č. 17 jsou asi závesky z hrobu 965 v Birce (Švédsko), vysti'ižené ze zdobeného okraje sti'íbrné mísy, JIZ H. A r b man považuje za import z chazarské oblasti a klade do prvé poloviny IX. stol. Zdvojené (pi'esneji: v superpozici) akantové palmety jsou zavešeny na obloučkových páskách. Obr. 3. Centrální palmetový motiv na ústí konvice č. 6 z Nagyszentmiklós. K obloučkovému vlysu na konvici č. 7 se radí i páska na vydutém prstenci mezi telem a podstavou na konvici č. 6. Také zde je palmetový motív v superpozici. Obloučkový vlys je základem výzdoby na bordurách obou teriomorfních misek č. 13 a 14, patér ným zapojením palmetové korunky, složené ze ti'í uprostred prožlábnutých vejčitých lístku, ve dvou rozmerech. Je to schéma tzv. liliovitého motivu, jež se v nekolika variantách často objevuje na litých jazykovitých, obvykle prolamovaných nákončích pozdní avarské doby (napi'. Dolní Dunajovice - hrob 7, Miinchendorf - hrob 7, Kiskóros - hrob 147 atd.). Vznikání tohoto abstraktního útvaru jsme mohli sledovat na obvodové pásce medailonu konvice č. 7 a také na úponkách patér č. 9 a 10: uvedomujeme si, že jde o nenáhlou zmenu názoru na rostlinný ornament, který se nakonec dostává do poloh arabesky. Vznik palmetoidu dobre ukazuje superponovaný (opakuje se petkrát nad sebou) rozvilinový motiv na držadlech misek č. 15 a 16: pyramidovite uspofádaná výplň je smerem ke konci držadla stále abstraktnejší. Podobne je tomu i kolem obličejové" části býčích hlav misek č. 13 a 14 a na úponce jazykovitého nákončí z nálezu ve štýrském Hohenbergu. 22 O puvodu palmetoidu se ješte zmíníme pfi úvahách o tzv. stylovém okruhu pokladu. Dodejme ješte, že číška č. 19 a misky č. 20 a zejména č. 21 pokročily v abstrakci a redukci ornamentální složky nejdál. Epigrafická složka pokladu Na nádobách nagyszentmiklósského souboru najdeme trojí druh nápisu: Obr. 4. Rozvinutý obloučkový vlys na bordui'e medailonu konvice č. 7 z Nagyszentmiklós. s držadly č. 15 a 16, plochých kruhových misek s pfezkami č. 20 a 21 a do jisté míry také kulovité číšky č. 19. Abstrakce tu však pokročila natolik, že všechny rostlinné prvky výzdoby konvic a patér č. 9 a 10 (úponka, polopalmety, liliovité palmety, rozety) jsou podány v jediné podobe geometrizovaného palmetoidu, tyčinky na jednom konci nesoumerne ztluštelé. Vegetabilní, i když zase abstraktní podobu si nejdéle udržují vejčité lístky, jichž se nejčast e ji užívá jako prvku výplňkových. Tím jsme také charakterizovali tzv. II. s tyl. Šíji býčích hlav na miskách č. 13 a 14 pokrývá plastická kobercová výzdoba, vytvorená nekoneč- 1) Dvakrát stejný nápis fecký, psaný z č ásti kapitálkami, zčásti typy kurzivními v pásu kolem medailonu s feck,ým stejnoramenným krížem (tzv. Dreiblattkreuz) na dne misek č. 9 a 10. Poslední práce (I. G o še v, E. H. Min n s, F. Alth e i m, Z. K á d ár) 23 ustálily čtení vždy s malými obmenami u jednotlivých autoru takto: ~tá fjcfo-coc, avaniavaov '<(vei)e d e, i;anív (nebo {Jtov) dtbiov. Místo ávania.vaov také dva :it'lavaov. Navazují pfitom na staré čten í K e i lov o (1888). 24 Rtizná čtení nie nezmenila na ptivodním Ha m p e 1 o v e pravdepodobném určení funkce misek, že totiž nejak souvisely s kresťanským kultem presto, že pfezky k zavešení byly na miskách hned

147 SOUCASNÝ S1'AV STUDIA ZLATÝCH NÁDOB ZE SÄNNICOLÄUL MARE 403 Obr. 5. Okra jová bordura sti'íbrné mfsy, z níž byly vystľfh á ny čás ti pro závesky z hrobu 965 v Birce. Podle H. Arbmana, Acta Archaeol. (K0benhavn) 13, Obr. 8. Palmetoidní útvary, které ohraničuj! obličejovou část býčí hlavy na teriomorfní misce č. 14 z Nagyszentmiklós. Obr. 6. Obvodový vlys medailonu na vnejší strane dna misky č. 21 z Nagyszentmiklós. Obr. 7. Ornamentální výplň držadla misky č. 15 z Nagyszentmiklós. od počátku. Podle obsahu nápisu soudi se vetšinou na misky ki'estní. Cteni naprosto odlišná podávají G. Fe h ér a Gy. L á s z l ó. 25 V druhé polovine nápisu, ne práve dobre čitelné, vidí vlastní jméno Stéfanos a Paulos (v genitívu). Protože se domnívá, že charakter typu ukazuje na IX. - X. stol., má Fe h ér za to, opíraje se o recký pramen XII. stol., že je v nápisu jmenován maďarský kníže Gyula, kterého r. 955 poki'tili v Cai'ihrade na jméno štepán. Tam byly prý misky také zhotoveny. Lá s z l ó naproti tomu myslí na Vajka-štepána 1. Tím docházi k záveru, že celý soubor byl pohromade teprve na začátku XI. stol. L á s z l ó pi'edpokládá, že jej štepán 1. venoval Ajtonyovi ješte diív než mezi nimi došlo r k roztržce. Nekdy brzo potom se prý poklad dostal do zeme. Krome o interpretaci nápisu opírá Lá s z 1 ó svuj názor o ryté stejnoramenné ki'ížky na konvicích č. 3 a 4 ( vyplňuji kapkovitá pole na výduti); srovnává je s raženými ki'ížky na arpádovských mincích. S týmiž ki'ížky se však setkáváme od karolinské doby, napr. na mincích wessexských. Proti názorum F e h é r o v ý m a L á s z 1 o v ý m se postavili také badatelé madarští (A. A 1fo1 d i, Z. Kádár). 2) Na obvodu medailonu na vniti'ni strane dna misky č. 21 je vytlačen velmi pravdepodobne nápis turecký, psaný i'eckými kapitálními literami. Na rozdil od obou pi'edchozích jej lze snadno pi'epsat: BOYHAA. ZOAIIAN. TECH.!JYI'ETOJI'H.

148 404 K. BENDA BOYTAOYA.ZQATJAN. TAI'POI'H. HTZII'H. TAIOH. W. T h o ms e n 26 jej čte takto: Le zoapan Bouila a achevé la coupe ( n. cette coupe) a boire qui par le zoapan Boutaoul a été adaptée a étre suspendue". Th o ms e n považuje - podobne jako dávno pi'edtím H am p el, který ovšem za jazyk nápi,su pokládal gótštinu - slova Boila a Butaul za vlastní jména, slovo zoapan" (psáno jednou s oméga, jednou s omikron) za titul (srv. náš župan, mad. ispán, IIlem. der Gespan), a to nejspíše za starobulharský. Pro obsah nápisu jsou zejména duležitá slova dygetygi" (kmen dyg-": dokončit, udelat, pfíp. dát udelat) a tagrogi" ( kmen tag-": upevnit, pripojit, zavesit). Gy. Ném e t h a G. Fe h é r 27 naproti tomu soudí, že slovo zoapan" nelze pokládat za titul, nýbrž za vlastní, rodové jméno. U Kionstantina Porfyrogeneta (De administrando imperio) je jmenován pečenežgký náčelník Bata z rodu Tzopon. Oba badatelé se domnívají, že slovo zoapan" odpovídá Tzopon: že totiž jde o ruzný zápis výslovnosti, již suponují jako [ čaban/. 28 J ména objednatelti jsou podle nich složená ze jména rodového a vlastní:ho. N é m e t h čte nápis ta,kto: Die Schale des Boila Čaban, in seinem Auftrage wurde sie angef iihrt, Butaul čaban hat ihr die Schnatle machen lassen, seine Trinkschale is! sie". Boila a Butaul jsou podle tohoto výkladu potomky Batovými a poklad je tedy pečenežský. To ovšem není interpretace ani historická, ani filologická. Dodejme, že vetšina badatelti považuje čtení T h o m s e n o v o za nejpravdepodobnejši (A 1 f o 1 d i). M a v r o d in o v 29 upozorňuje, že se slovo boila" vyskytuje na starobulharských epigrafických památkách. Jeho vlastní člení nápisu je jen variací čtení Th o ms e no v a, v detailech predčí fantastičností N émet h a: Boila a Butaul jsou ded a vnuk(!), zoapan" je jméno vlastní, ale osobní, nikoli rodové. 3) P i'eč í st uspokojive tretí skupinu nápisu se Obr. 9. Pozdeji vytlačený tzv. runový nápis pod okrajem misky č. 9 z Nagyszentmiklós. posud nepodafilo. Tato skupina je nejpočetnejší. Patrí k ní 16 nápisu na nádobách č. 2-6, 8, 9, 11, ls- 17, 22 a 23. Všechny, s výjimkou nápisu na vniti'ní strane okraje oválné mísy č. 8, byly vyryty doda tečne, zčásti ledabyle a podle umístení náhodne. Na míse č. 8 bylo místo pro nápis v ornamentálním vlysu vynecháno. Číslování techto nápisu, zavedené rovnež H am p e 1 e m v jeho první monografii, neodpovídá čís l ování nádob. Nápisy jsou psány písmem blízkým runám anebo typum orchonských T urku. Nápisy se rozpadají ve skupiny : stejné slovo o čtyrech písmenech bylo vyryto na konvicích č. 3 a 4, táž skupina čtyf písmen se objevuje na počátku delšího nápisu na míse č. 8. Totéž slovo o 8 písmenech (dve slova?) najdeme na misce č. 9, na rhytu č. 17 a na kališích č. 22 a 23. Podobne na obou patérách s držadly je vyryto další shodné slovo ( 4 typy). Podle zpusobu provedení lze rozlišovat nápisy jednoduše tence vyryté ostrým hrotem (čís lo nápisu podle H am p e 1 a Sb, 6b, 7-16) a nápisy s plastickými protlačenými písmeny (nápis č. l na oválné míse č. 8, kde se s ním poč í ta l o, 2 - Sa, 6a). Nejodvážneji luští nápisy Gy. Né met h (srv. pozn. 27): na oválné míse čte opet Boila Caban, na konvicích č. 3 a 4 čte Boila. Na konvici č. 6 (nápis č. 7a-c) čte Säviing biče ( princezna" Säviing), v ostatních slovech pak vidí pouhé označen í nádob: talíi', pohár, nádoba atd. Je podivné, že se Gy. L á s z 1 ó 30 opírá pri relativním chronologickém ti'ídení sou'boru práve o shody v jednotlivých nápisech runové" skupiny, když je zrejmé, že až na jeden byly na nádoby vyryty nebo vy tlačeny dodatečn ~. Poslední práci A 1 t h c i m o v u, venovanou m. j i runovým" nápisum, znám jen z citací u A 1 f ó 1 d i ho a Ká dá r a. 31 Studium nápisové složky pokladu prineslo myslím zatím tyto výsledky: 1) Nápis na m:s'.<ách č. 9 a 10 je kresťanského náboženského obsahu, i když o odstínech významu lze dále uvažoval; 2) jazyk nápisu na misce č. 21 je turecký, mužeme tu rozlišit dve vlastní jména; 3) slovo zoapan" je pravdepodo:ine titul, který pali'il ke každému z obou jmen; 4) runové" nápisy opakují skupiny písmen a s jedinou výjimk::u byly vyry'.y po dohotovení nádob. Nejbližší obdobou reckého nápisu jsou asi začáteční slova žalmu 23 na okraji hrdla stfíbrného džbánu Morganovy sbírky z vrapského nálezu (tzv. albánský poklad). 32 R unové" nápisy nejsou v časném stredoveku ve východoevropských, resp. sibifských nálezech kovových nádob vý jimkou: upozorňu j i alespoň na stríbrnou konv ici ze Suksun-

149 SOUCJ\SNY ST/IV STUOlll ZL/\TYCH NÁDOB ZE SÁNNICOLllUL M/\HE 405 ského závodu (Per ms ká oblast) v leningradské Ermitáži, 33 jež tvarove odpovidá konvici č. 2 nagyszentmiklósského souboru a kde nalézáme shodné typy. Konvici č. 2 musíme podle tvaru počítal k staršim nádobám pokladu, i když nikoli k nejstarším. ]ako druhý príklad uvádím indobaktrijskou stiíbrnou mísu z nekdejší sbírky Saltykovovy rovnež v leningradské Ermitáži. 34 Na pozadí mezi plastickými scénami puvodní výzdoby jsou primitivní ryté kresby figur se zvednutými pažemi s noži nebo šavlemí v rukou a opet runové" nápisy: je zrejmé, že nápisy vznikly v jiném prostredí než misa. Piiklady lze snadno rozmnožil. Pokud vím, žádný z techto nápisu posud spolehlive pi'ečten nehy!. * * V príspevku omezeném rozsahem nebylo možno pfi rozboru ornamentiky téma vyčerpal. Práve tak se u otázky tvarové geneze jednotlivých nádob omezíme na nekolik poznámek. Za východisko tvaru konvic pokladu považujeme pozdneantické, resp. neohelénistické lahvovité tvary typu sti'brné láhve s tanečnicemi clevelandského Museum of Art nebo stiíbrné láhve s výjevem uzdravení slepého z Britského musea a ploché stiíbrné konvice s Nereidami na delfínech leningradské Ermitáže. 35 Obe prvé vázy je možno datoval na počátek V. stol., konvice s Nereidami je kolkem spolehlive zafazena do doby Herákliovy ( ). Konvice s Nereidami vznikla pravdep::idobne v černomoi'ských dilnách; 36 kvadrilobálním ústím, plochým telem a dvema oslie ohraničenými kruhovými medailony (po jednom na každé strane) a plastickým prstcncem na podhrdlí v mnohém predjímá proporční i tvarové vlastnosti jednotlivých konvic pokladu, zejména konvice č. 7. Dobou vzniku není konvice s Ncrcidami príliš vzdálena nejstarším nádobám nagyszentmiklósského nálezu. Abbásovské stiibrné ploché zobákovité konvice vždy s dvema medailony z Pavlovky a Malcevy, obe v Ermitáži, a další se souvislým výjevem a mnoha sásánovskými reminiscencemi z parížské Bibliotheque Nationale, 37 jsou nagyszentmiklósským blizké pojetim rostlinného ornamentu, kroužkovými kolky zdrsneným pozadím, kymatem na podhrdlí a rozčlenením tela. Konvice č. 2, vlastne láhev, má ncjbližší obdoby v tvaru konvic ze Suksunského závodu a z Kurylovky v Permské oblasti a v konvici ncznámého puvodu, získané ve 20. letech na trhu v Novgorodč, vesmes v Ermitáži. 38 Poslední dve z uvedených nádob souvisí také motivicky (prezentují únos lane oriem a helénistickou idylu s volavkami) a formou sásánovské palmety jednak s výzdobou konvice č. 7, jednak konvice č. 2. Poklad stiíbrných a zlatých nádob z Vrapu v Albánii poskytuje tesnou tvarovou analogii pro konvici č. 5 ve stiíbrném džbánu Morganovy sbírky. 39 Kolem výduti se vine rytý vlys stylizovaných lotosových (?) kvetu, pod okrajem ústí páska s reckým nápisem náboženského obsahu, o nemž jsme se již zminili. Dodejme, že na tom souvislosti obou souboru prestávají mimo vzdálenou tvarovou souvislost držadel hlubokých misek sbírky Morganovy (sti'íbrná) 40 a Economovy (zlatá, držadlo zdobeno)41 a oválné misky č. 8. Ornamentika vrapského pokladu je provedena ve formách gryfové" a úponkové výzdoby, založené na kruhovité polopalmete. Jak ješte naznačime, považujeme tuto výzdobu, typickou pro lité bronzy prevážne prvé poloviny VIII. stol., za starší než palmetoidy mladší složky nagyszentmiklósského souboru. Nejbližší predstupne plochých patér najdeme zase jednak mezi neohelénistickými výrobky pontických dílen (tzv. Paternova miska pokladu z Malé Pereščepiny, kol r. 518, Leningrad, Ermitáž), 42 zvlášte pokud jde o vývin okrajové, zprvu úponkové bordury a o vytvorení stredového medailonu obtáčeného nápisem, jednak mezi výrobky východneji položených iránských stfedisek posásánovské toreutiky ( stríbrný ta lír z Ermitáže, 43 zlatá miska z nálezu v Kočkaru rovnež v Ermitáži 44 ) a mezi hrubými barbarskými replikami lakových výrobku (napr. dve stfibrné misky z Vj atky se zvernými scénami v medailonech uprostred dna, Ermitáž 45 ). U tech pak predevšim v motivickém repertoáru, zčásti pak také ve výraznčji miskovitém tvaru. P uvod teriomorfnich misek č. 13 a 14 hledal již G. S up k a 46 ve strední Asii. Další doklady pi'inesli M a v rod i no v 47 a zejména A l f o 1- d i: upozornil totiž na bronzový pohár na nožce s dovnitf obrácenou hlavou šelmy na jedné strane kupy ze severního lránu. 48 U patér s držadly jsou antické prototypy zrejmé na první pohled. Najdeme mezi nimi i patéry s mušlovite žlábkovaným dnem (napr. z esquilinského pokladu, Pai'íž, Petit Palais) nebo se stredovým medailonem obtočeným ornamentálni bordurou (sti'íbrná patéra z Ermitáže, zakoupená r v Permi, kol. r. 500). 49 Jestliže u predchozich nádob pokladu, jejichž tvarem jsme se teď zabývali, jde vesmes o deriváty vzdálené proporčnimi zmenami, usporádáním výzdoby a v neposledni rade také povahou rostlinného ornamentu pozdneantickým a neohelénistickým

150 406 K. BENDJ\ vzorum, takže si pri všech souvislostech uvedomujeme jejich stylovou odlišnost, je tomu u rhyta č. 17 a u obou párových kalichu č. 22 a 23 jinak. Blízké obdoby rhyta nalézáme v inventári pokladu z Malé Pereščepiny a v bohatém velmožském hrobe časného avarského obdob! v Bócsi. 50 Mohlo by se namítnout, že tak jednoduchý tvar, jakým je rhyton z Nagyszentmiklós, se nebude snadno menit. Avšak pi'ihrádkovou inkrustaci v polokruhových poličkách si lze pozdeji než v VII. stol. sotva pi'edstavit. K obema kalichum nacházime presnou analogii v pokladu stríbrných šperku a nádob datovaném stríbrnými mincemi Konstantina IV. Pogonata do poslední tretiny VII. stol. ze Zemianského Vrbovku. 51 Mincemi téhož panovn!ka je datována číše na nožce z hrobu v Ozora-Tótipuszta. Zlomky nebo části dvou kalichu s polokulovitými číškam i pocházej í také z 5. hrobu na Tihanyitér v Budapešti, dalši potom ze Szegedu-Átokházy. 52 Je pravdepodobné, že tyto nádoby (č. 17, 22, 23) spolu s jednoduchými číškami č. 11 a 12 tvorí nejstarší vrstvu pokladu, jež souvisí s horizontem stľibrných tlačených kování avarské doby v Podunají okruhu Cadjavica-Martynovka a mladších. A 1fo1 d i ve své poslední práci uzavírá, že i pletencový pás, který obtáčí kapkovitá pole vyplnená raženými ki'ížky na konvicich č. 3 a 4, vychází z tohoto okruhu podobne jako rnotiv tečky a čárky na držadle konvice č. 4. Nejsme si však jisti, zda také úponku na zdrsneném pozadí pod okrajem párové konvice č. 3 je možno datoval tak časne, nesdilíme-li A 1fo1- d ih o názor, že stríbrná tlačená a bronzová litá kování jsou současn á. 53 Stejná námitka mluví i proti zarazení konvice č. 2 do nejstarší vrstvy pokladu. Casové rozpetí nálezu, v nichž nalézáme tvarové nebo výzdobné obdoby k starším nádobám pokladu (od Bócsi po Zemiansky Vrbovok, Ozoru a lgar), nedovoluje jednoznačne stanovit, zda tyto nádoby souvisí dobou vzniku s l. nebo 2. skupinou C s a 11 á n y o v o u nebo K o v r i g o v é. 54 Prvky geometrické výzdoby však ukazují k poslední tretine VII. stol. Z tohoto zarazení se však rhyton vymyká. Rozmezí, kdy vznikla nejmladší čás t pokladu, k niž s výhradami, které jsme uvedli již pri charakterizaci tzv. výzdobných stylu, počítáme nádoby č. 13 a 14, 15 a 16, 19, 20 a 21, kolísá mezi Vlľl. a IX. stoletím. K extrémnim názorum je nutno počitat puvodní datování Ham p e 1 o v o (1885) 55 do IV. - Vl. stol. (prostred! gotsko-hunsko-gepidské), Motefindtov o (1925) 56 do XII. stol. podle domnele románských forem kalichu č. 22 a 23, Fehérovo (1950) a Lászlovo 0957) 25 a C s a 11 á ny o v o (1959) 57 do X., resp. do XI. stol., tedy nejdríve do pokročilého staromadarského prostredí na základe ikonografických a technologických shod s falérami z Rakamazu ( C s a 11 á ny). Hlavní smer bádání však docházel k jiným výsledkum. Na počátku stojí druhá práce Hampelova, Alterthiimer, v níž se autor zabývá pokladem nekolikrát a v ruzných souvislostech. 58 Poučen pi'edevším studií K e i 1 o v o u 24 reviduje své dosavadní názory, vyslovuje se pro datování do VII. IX. stol., váhá, zda má nález pripsat Avarum nebo Bulharum a soudí, že vznik! v oblastech vyznívající mestské kultury Chersonu a Pantikapaia. Prvý také začal vytváret tzv. stylový okruh pokladu: spojuje s ním mimo ďalší nálezy, jež pozdejší studium vyloučilo, celky z Brestovace u Požegy a z Blatnice. N. P. Ko n d a k o v (1892) 59 se zabýval povýtce ovou inkrustací pokladu. Jeho vznik spojuje s r. 864, kdy Bulhari prijali ki'esťanství ( ki'estní" misky). Pripisuje jej tedy jako prvý Bulharum. Na souboru rozlišuje byzantský a íránský podíl. Poklad by! prý vytvoľen na byzantské pude, nikoli však nutne v ob lastech ruského Pfičernomorí. Pro datování do VIII. stol. se vyslovil E. D i e z (1906) na základe stylového rozboru nálezu z Krunglu a Hohenbergu. 60 Tím, aniž to bylo jeho zámerem, rozšíril počet nálezu shodné slohové orientace. Jeho cenná studie pi'edjímá pozdejší závery Horvát hovy (1935). E. H. Zimm e r man n (1923) 61 rozdelil na základe analysy ornamentu soubor do 3 skupín; nejstarši část - konvici č. 2 - klade do prvé poloviny IX. stol., ostatní konvice do doby kolem poloviny stole!!, nádoby tzv. II. stylu mezi!éta Pati'il nekterému turkobulharskému" vládci. Dilnu, která jej vytepala, hjedá opčl v černomorské oblasti, nejspíše v Chersonu. Ten, jak soudí, si jediný zachoval význam ješlč ve stredoveku. Do okruhu pokladu zai'azuje Zimme r man n nálezy z Blatnice, Brestovace, nčkterá kování z nálezu v Keszthely (podle V. L i p p a a J. Hamp e 1 a; L ip po vy výkopy nerespektovaly hrobové celky) a nález z Benepuszty, považovaný dnes vetšinou za mladší. 62 A 1 f o 1 d i ho 2. díl prukopnické práce o konci rimského panství v Panonii se dotýká problematiky pokladu na okraji jen zdánlive. 63 Zduvodnil, že mezi 2., sarmatskou, Ham p e 1 o v ou skupinou podunajských památek, kterou po R e in e c k o vi ddinitivnč vi'adil do avarského období, a památkami staromadarskými není kontinuita, ale hiát. Hiát vyplňuje skupina památek cha rakterizovaná

151 SOUCllSNY STAV STUDIA ZLATYCH NÁDO B ZE SÄNNICOLÄUL MARE 407 novými technikami, zvlášte tepáním a pak tzv. hiilkovitou úponkou (stabartige Ranke - náš palmetoid). Tuto skupinu spojuje s Protobulhary a její nejvýznamnejší součástí je práve poklad z Nagyszentmiklós. Pfínos A 1 f o 1 d ih o vystoupí nejlépe, srovnáme-li jeho výsledky se závery práce Fe t t i c ho vy z r. 1943: 64 ten rozlišuje jen památky avarské a staromaďarské a pokouší se doložil jejich dotyk. V současných pracích maďarských archeologii zjišťu j eme, že teorie kontinuity posud nezanikla (B. S z ó k e). T. H or v á t h ve významné studii o avarských pohrebištích v Kiskóros-Városalatt a v Olló 65 spojil poklad s celou skupinou litých kování a nákončí, zpravidla prolamovaných anebo s rytou výzdobou na hladkém či puncovánim zdrsneném povrchu. Rostlinný ornament techto nákončí a kování, vetšinou v ohni zlacených, užívá stejných prvku a motívu jako nádoby pokladu a tepaná zlatá nákonč í a pfezka brestovackého nálezu. Takto zdobená nákončí postupné vysti'ídala litá kováni s gryfy a radami zvífat a polopalmetovou úponku s kruhovými listy. Tuto mladši, motivicky bohatším rostlinnýrn ornamentern zdobenou skupinu litýcb bronzu, k niž počítá inventár 10 hrobových celku z Kiskóros, 66 zlaté nákon čí z Mátészalky 67 nekteré nálezy z hrobu v Devínské Nové Vsi, 68 Velemu, 69 již citovanou soupravu kování z Keszthely, 70 nález z Bajny 71 a Blatnice, 72 klade do druhé poloviny VIII. stol. a označuje jako skupinu Nagyszentmiklós-Brestovac-Kiskóros. Tehdy vznikl také poklad. Je diiležité, že H or v á t h vysvetluje skupinu jako dusledek zmeny stylu, ne jako odraz etnických pohybu, jak je to v maďarské literature podnes obvyklé. Ziistane-li v platnosti H or v á t h ii v záver, že celý poklad i styl vznik! v Podunají, ukáží teprve další studia. Po práci A 1 f o 1 cl i h o a H o r v á t h o v e, jež se zabývaj! problematikou pokladu v rámci stylového vývoje celého podunajského prostredí, jeví se obsáhlá monografie M a v r o cl i n o v o v a (1943) 73 jako krok zpet. Otázku dílen a rozdelení nádob do skupín podle misia výroby pojal autor príliš technologicky, lokalizace dílen nepresvedčuje (Pliska, oblast Kutriguru, Silistrie). Pro vznik souboru suponuje období príliš krátké, jen rozmezí druhé piile IX. stol., a snad rhyton mohlo vzniknout už v prvé polovine. Rok 864, bulharská konverze, je závazné datum post quem pro vetšinu nádob pokladu. K nejlepším čás tern M a v r o d i n o v o vy knihy patrí rozbor ikonografie figurálnich scén a pokus o jejich obsahovou interpretaci. Také ve výkladu tvarové geneze nádob dospel k fade trvalých výsledku. Nálezy stylove blízké charakterizuje jako stylový okruh". V této dobe je však predstava pokladu jako centra, jehož existence vyvolala vznik celé skupiny, již pi'ekonána. K okruhu pi'ii'azuje nálezy z Blatnice, Szegedu, Gajar, Bajny, cit. soupravu z Keszthely, inventár hrobu 159 z Kiskóros, nález z Velemu, Matnice u Kolarovgradu, Mátészalky a Hohenbergu. Bulhai'i byli nejen nositeli, ale i tvurci stylii pokladu. A 1 f o 1 cl ih o Études ( ) 74 se zamečily pi'edevším na ikonografii zverných a figurálnich scén souboru, aby tak odlišily prvky riizných stylových oblasti. A 1 f o l d i dokázal, že strední a dolní Podunají bylo na sklonku avarského období trvale ovlivneno posásánovským a rane islámským umením a že hlavne v této oblasti je nutno hledat zdroje jak obsahových predstav výtvarných projevii té doby, tak také abstraktního rostlinného ornamentu. Obr. 10. Pás rozet oddelovaných vejčitými lístky na plastickém prstenci konvice č. 7 z Nagyszentmiklós. Soudím, že dobu vzniku mladší části nagyszentmiklósského souboru je dnes možno odpovedne vymezit druhou polovinou VIII. a první polovinou IX. století. Rozhodnout, zda poklad shromáždili velmoži avarští nebo bulharští, je obtížné. H istorie studia pokladu ukazuje, jak je scestné kombinoval pi'i analyse výsledky a predpoklady riizných disciplin: opírat napi'. filologický nebo paleografický rozbor o historické predpoklady anebo analysu stylovou o apriorne chápaný historický fakt. Jakýkoli apriorní predpoklad, ať se zdá na počátku práce jakkoli samozrejmý, zkresluje hned každý dílčí výsledek. Práce takto založené dospely pi'i studiu pokladu k extrémnlm záveriim a vytvoi'ily v datování bludné kruhy. Konfrontovat lze teprve konečné výsledky jednotlivých oboru. Dnes už nejde tolik o to, zda soubor patril nakonec velmoži bulharskému, pečenežskérnu nebo avarskému. V posledních letech nabývají etnická označení stále neurčitejších obrysu a ztrácejí se v predstave podunajského obyvatelstva, v nemž v VIII. stol. byla slovanská složka početne a asi i ekonomicky rozhodující. Cílem ana-

152 408 K. 13ENDJ\ Obr. 11. Rozkreslený ornament gombíku z hrobu 33/48 ve Starém Mestč - Na valách. Podle V. Hrnbého. Obr. 12. Rozi<reslený ornament gombíku z hrobu 133/51 ve Starém Meste - Na valách. Podle v. Hrubého. Obr. 13. Rozkreslený ornament gombíku z hrobu 289/49 ze Starého Mesta - Na valách. Podle V. Hrnbého. Obr. 14. Rozkreslený ornament gombíku z hrobu 2 v mohyle 2 ve Skalici. Podle V. Budinského-Kríčky. lysy pokladu a horizontu nálezu, jimž je společný shodný názor na rostlinný ornament a často také technika, je poznání všech složek, které pfispely ke vzniku svérázného stylu v Podunají v druhé polovine VIII. stol. Práce A 1 f o J d i ho a H orv á t h o v a budou východiskem dalšího studia. Seznámeni se souborem nádob pokladu a s prvky jejich ornamentální výzdoby, mužeme na záver uvést, které z rostlinných a geometrických ornamentálních útvaru pokladu a ovšem i celé pozdní, záverečné skupiny litých bronzových kování nalézáme na velkomoravských gombících. Podle dosavadních zkušeností nemužeme položit jejich výskyt pred polovinu IX. stol. 75 Ke společným prvkum počítáme: 1) obloučkovou pásku jako systém k expozici motivu, 76 2) zavešený nebo proti zavešenému vstrícne nebo stfídave postavený palmetovitý motív, složený z kalichu a korunky nebo jen korunky,77 3) polopalmetovou vlnitou úponku, 78 4) kolénkovitý prvek, a to buď segment, srpek nebo kroužek s te č kou uprostred v patách obloučku, 79 S) vejčité lístky, užité bud samostatne nebo jako

153 SOUCl\SN'Í' STl\V STUDll\ ZLl\T'Í'CH NÁDOB le SÁNNIC' OLllUL MAl1E 409 výplňkový prvek, 80 6) rozety sestavené z vejčitých plátku, 81 7) kruh s vepsanými segmenty, 82 8) medailony vytvorené proplétanou páskou, 83 9) hulkovitý palmetoid, 84 10) vbíjenými dulky nebo kroužky zdrsnené pozadí. 85 Pres tylo nepopiratelné shody je zrejmé, že moravské prostredí prvky, jež pi'ijalo z Podunají, po svém dá! z.pracovává a mení. Deformují se proporční vztahy jednotlivých článku, jejich obrys se geometrizuje, systém pozbývá logiky predlohy. Rostlinné prvky ztrácejí vegetabilni charakter docela. Je možno číci, že velkomoravské gombíky tvočí záverečnou, do sebe uzavrenou fázi podunajského ornamentálního stylu. Ve slfibrném terči se sokolníkem za Starého Mesta-Špitálek dosáhl tento styl jednoho ze svých posledních vrcholu. '-- NÁVRH ABSOLUTN! C HRO NOLOGIE JEDNOTLIVÝC H NÁDOB PO KLADU Z NAGYSZENT MIKLÓS Približné datovánl vzniku nádoby Cislo (Hampelovo) a druh nádoby Horizont Cadjavica- Prechod!. styl" II. styl" Martynovka l X X 3 X 4 Konvice X 'i X 6 X 1 7 X 8 Oválná misa X ! 12 Misky s pi'ezkami k zaveš:ní X Kónické č íšky 1 1 X X X Tcriomorfní misky 15 Patéry s držadly X 16 X X X ~ Rhyton X J8 Hrubá teriomorfní miska x? 19 Kulovitá číš ka X 20 X Misky s pfezkami 21 X X Kalichovité poháry 1~ 1 X ' ) Casové zarazení se opirá o tvarové shody s nádobami mladšl vrstvy vrapského pokladu

154 410 K. BENDA Poznámky 1 S z ó k e B., Spuren des Heidentums au/ den /ruhmittelalterlichen Gräber/eldern Ungarns, Studia Slavica ASH II, 1956, ; t ýž, Uber die Beziehungen Moraviens zu dem Donaugebiet in der Spätawarenzeit, Studia Slavica ASH VI, 1960, Obe práce jsou založeny na pred pokladu kontinuity avarského a staromadarského osídlenl a na dotyku obou etnik. Srv. ješte Arch. l!:rt. 86, 1959, Tak napi'iklad nebudeme stfibrné nákonči z hrobu 96/AZ na pohi'ebišti Na valách ve Starém Mesté (Hrubý V., Sta ré Mésto, velkomoravské pohŕebišté Na valách", Praha 1955, tab. 28) spojoval s ornamentikou kovánl pozdního avarského horizontu (S z ó k e B., 1. c., 1956, 139), nýbrž. spíše s výzdobnými schématy sti'ibrných staromadarských kabelek (Tarczal). Toho si ostatné povšiml už Gy. Lá s z 1 ó (Adatok a koronázási jogar régészeti megvilágitásához, Emlékkonyv Szent Jstván király halálának kilencszázadik évfordulóján 111, Budapest 1938, 517 n.). Nákonč! vzniklo nékdy na prelomu IX. a X. stol. a recipovalo jak prvky západni (na líci), tak východní (na rubu). Odvolávám se na rozbor V. Hrubé ho (1. c., 198 n.). který v souvislosti s inkrustací lícní strany ná k ončl správnč uvedl relikviár (cestovni burr.u) z Eng ~ r. Také medailony na nádobách pokladu a na velkomoravských gombících vytvorené proplétanou páskou nebudeme asi odvozovat z oplétaných tykvových lahví, jak soudí B. S z ó k e (1. c., 1960, 76 n.) podle J. C s a 1 o g a, L'influence des vases de gourde sur la céramique et ľindustrie du métal de ľépoque des migrations, Folia Archaeol. IX, 1957, , nýbrž spíše z pozdné antického pletencového ornamentu. 3 Naposledy se vymezenim pojmu zabýval J. Po u 11 k, Dvé velkomoravské rotundy v Mikulčicích, Praha 1963, 43 n. 4 Zprávy o zjišténých okolnostech nálezu a jeho osudech jsou nejdostupnčjšl u J. Ham p e 1 a, Der Goldfund von Nagyszentmiklós, sogenannter Schatz des Attila", Budapest 18R5, 1 n. Zde též. uvedena starší literatura. Dosud nejúplnejší bibliografii pokladu uvádí Mor a v c s i k Gy., Byzantinoturcica I 2, Berlin 1958, V literatui'e se ustálilo člslování zavedené J. Ham p e 1 e m v cit. monografii. 6 Podruhé se J. Ham p e 1 zabýval pokladem v Die Al terthumer des fruhen Mittelalters in Ungarn 1-III, Braunschweig 1905: I, , , ; II, (popis); 111, tab Zejména datovánl Z i mm e r ma n n o v o je založeno na analyse ornamentu: (R ie g 1 A. - ) Zimme r man n E. H., Die spätromische Kunstindustrie nach den Funden in Ôsterreich-Ungarn II, Wien 1923, Touto praci se budeme ješté v textu zabýval. Najdeme tu také dosud nej lepší vyobrazení nádob. 8 Podle ]. Hampela, Der Gold/und, 7-45 a N. M a vr od in o v a, Le Trésor protobulgare de Nagyszent miklós, Arch. Hung. XXIX, Budapest 1943, V údajlch o obsahu zlata se oba autoii shodujl, v údajich o celkové váze souboru se rozcházejí o 13,7 g. ]. Ham p e 1 udává u konvice č. 7 vetši váhu. 9 Ačkoli literatura shodne mluví o letovánl, konkrétní zpusob spojováni se neuvádl (napr. jaké se použilo pájky). Tato část technologického rozboru tedy dosud provedena nebyla. 10 Palmetoid analogicky podle akantoid. Termínu akantoid užívá ]. K v č t, Kreslený filigrán v rukopisech XII. XIV. století, PA XXXIV , 98 n.. pro obdobné hulkovité útvary, jež vznikly redukcí polovi čni ho akantu. Palmetoidy tzv. 11. stylu vznikly redukcí polopalmety. 11 U misek s držadlem č. 15 a 16 jsou držadla pi'ipojena obrácené: držadlo hrubši k patéče jemnéji provedené a naopak. Toto opominutí by mohlo vypovídat o práci dilny; byl by pak namiste Z i m m er m a n n u v pčedpoklad o spolupráci mistra a tovaryše. 11 Pozadí vetšiny ornamentálních vlysu je zdrsnčno krouž kovými kolky, a tlm také zvýraznen reliéf výzdoby. Puncované" pozadí je výzdobný pn ek sám o sobč, proto ováni není pravdépodobné. O piivodu kroui.kových puncu srv. A 1fo1 d i A., Die Goldkanne von St. Matuice d'agaune, Zeítschr. f. Schweiz. Archäol. u. Kunstgesch. 10, 1949, 9 n. Zde uvedeny dosavadni názory. 13 Fe t ti ch N., Die Metallku11st der land11ehmenden U11garn, Arch. Hung. XXI, Budapest 1937, ; Ma v r od in o v N., 1. c., 106 n.; A 1fo1 d i A., Etudes sur Ie trésor de Nagyszentmiklós, Cahiers archéologiques V, 1951, ; Vl, 1953, 42-53; VI I, 1954, K analyse motívu srv. T. v. Fr i m m c 1 v recenzí monografie H am p c 1 o v y v Repertorium f. Kunstwiss , Fe t ti ch N., Die Tierkampfsze11e in der Nomaden kunst, Recueil Kondakov, Praha 19 26, 90 n.; 1 ý ž, Die Metallkunst, 265 n. J6 Z i m mer m a n n E. H., 1. c. 17 Hor vát h T., Die awarischen Gräbcr/clder von 01/ó und Kiskóros, Arch. Hung. X IX, 1935, kap. Vl, Der Kunst kreis des Gold/undes von Nagyszentmiklós, Ma v rodí no v N., 1. c., 50 n. 18 Lá s z 1 ó Gy., Contribution ti ľarch éo logie de ľépoque des migrations, Acta Arch. ASH VIII, 1957, , zvi. Notes sur Ie trésor de Nagyszentmiklós; C s a 11 á ny D., Ungarische Zierscheibcn aus dem 10. ]ahrlwndcrt, Acta Arch. ASH X, 1959, E ber s o l t ]., Les arts somptuaires de Byzance, Paris 19 23, 59, obr R i eg 1 A., Stil/ragen, Grundlegu11ge11 :u einer Ge schichte der Ornamentík, Berlin 1893, B end a K., Studie k otázce velkomoravského šperku, nepubl. dipl. práce, Karlova universita 1958, 90 n. 22 Vyobr. srv.: B c n d a K., Pozdné avarské nákonč í z hrobu 22 v Modré u Vclehradu, PA Lill, 1962, G o s che w 1., Dic Losung der griechische11 Inschri/t der Schale No 9 des Goldschatzes von Nagyszentmiklós, Atti del V Congresso íntcrnazionale di studi bizantini 1936, Roma 19 40, 139 n., Min n s E. H., The Greek Inscriptions on Nos 9 and 10 of the Nagyszentmiklós Treasure, Senatne un Makslä 1, Riga 1938, , A 1 t he im F., Litera tur und Gesellscha/t in ausgehendem Altcrtum T, Halle/ Saale 1948, 195 n., Ká dá r Z., Remarques sur les coupes 0111 phalos" du trésor de Nagyszentmiklós, Folia Arch. XI, K e i 1 B., Die griechischen I nschri/ten im sog. Schatz des Attila, Repertorium f. Kunstwissenschah 11, 1888, Fe h ér G., A nagyszentmiklósi kincs-rejtély meg/ej tésének útja - A gi:irog nyeluú /eliratok mcg/ejtése, Arch. l!:rt. 77, 1950, 34-49, Lá s z 1 ó Gy., 1. c., 187 n. Z 6 Th o ms e n W., Une inscription de la tro1waille d'or

155 SOUCASN'9' STAV STUDIA ZLAT?C H NÁDOB ZE SÄNNICOLÄUL MA RJ:: 4 11 de Nagyszentmiklós, Det Kg!. Danske Videnskabernes Selskab, Hist. filol. Meddelelser 1, 1 K0benhavn K výsledkum Th o m s e n o v ý m se pripojil s malými odchylkami S. M 1 ad e no v, Nadpisite na starob'lgarskoto s'krovišée ot Nadisentmikloš ( Banatsko), Godišnik na Nar. muzej 1922/25 god, Solija 1926, N é met h J Die /nschri/ten des Schatzes von Nagy szentmiklós, Bibl. O rienl. Hung. 11, Fe h é c G Les monuments de la culture protobulgare et les relalions hon groises, Arch. Hung. VII, 1931, Fehér G 1. c Ma vr od in o v N 1. c Lá s z 1 ó Gy 1. c Nekteré nápisy runové" skupiny, pravd čpodobnč kratšl, pokládá za tamgy, srv. Lá s z 1 ó Gy Btudes archéologiques sur l'histoire de la société des A11t1Ts, 160, 161, obr. 45: A J t h c i m F Eine neue proeobulgarische Inschri/t aus Nagyszentmiklós, La Nouvelle Clio 3, 1951, Str z y g o w s ki J.. A/lai lrao irnd V olkerwanderung. Ber!in - Leipzig 19 17, 20, obr Suksunskij zavod: Smi r no v j. 1 Vostoénoje se rebro, S. Petersburg 1909, tab. 53, č Tamtéž, tab. 17, č s V o Iba ch W. F Si/ber- u. El/enbeinarbeiten vom E11de des 4. bis zum An/. des 7. /h Beiträge zur Kunst geschichte u. Archäologie des Fruhmittelalters, Akten zum 7. Int. Kongress 1. Fruhmittelalterforschung 1958, Graz-Kôln 1962, tab. IV: 7; tý ž, Friihchristliche Kunst, Die Kunst der Spätanlike in West- u11d Ostrom, Miinchen 1958, tab. 121; Mat z u 1 e w i t s ch L Byzantinische Antike, Berlin 1929, tab V o Iba ch W. F Silber u. El/enbeinarbeiten, Smi r no v j. 1., 1. c tab. 49, 50, Tamtéž, tab. 53, 54, 55. Medená konvice z Krasnodaru, jež je presnou replikou konvice č. 7, neni než modem! galva noplastickou kopíi, P okrov ski j, M. A Novyj sasanid skij sosud iz Krasnodara, Kratkijc soobšč. IIMK 18, 1947, 54 n Smi r no v A. P Sov. etnogralíja 3, 1948, 195, D i m i tr o v O. P Za prab'lgarskija proizchod na zlatnoto s'krovišče ot Nadisentmikloš, Izvestija na B')garskoto istoričesko družestvo 22-24, 1948, 341 n. 39 S t r z y g o w s k i j 1. c 20, Tamtéž, obr. 8 a '.>. 41 Tamtéz, tab. III. 41 Mat z u 1 e w i t s c h L 1. c 101 n 109 n tab. 26. Podle svedectvl minci byl poklad uložen do zeme nekdy ve druhé po lovinč VI 1. stol.; W e r ne r j Slawische Biigel /ibeln des 7. /ahrhunderts, Reinecke-Festschrift, Mainz 1950, 168, 169, Fe t ti c h N Archäologische Studien zur Geschichte der späthunnischen Metallkunst, Arch. Hung. XXXI, 1951, Ma vr od i no v N 1. c 99, obr Str z y g o w ski j 1. c 105, obr s Ma vr od in o v N 1. c 1953, obr. 94 a Sup k a G Zur Herkun/t der Tierschalen im Schalze von Nagys;;:.entmikl6s, Festschrilt Strzygowski, Wien 1923, 251 o. 47 Ma vr od in o v N 1. c 42, 43, obr. 16 a P op e A. U Ed A Survey o/ Persian Art IV, London- New York 1938, tab. 62b. 0 V o 1 ba c h W. F 1. c tab. 1 a II. so M avrodinov N 1. c 45, obr. 19; László Gy Etudes archéologiques sur ľhistoire el la société des Avars, Arch. Hung. XXXlV, 1955, tab. 42. K datování M. Pere ščepiny viz též pozn. 52. Bócsu klademe do prvni poloviny Vl 1. stol., ne-ii ještč na sklonek stol. Vl.; C s a 11 á ny D Grab /unde der Friihawarenzeit, Folia Archaeol. 1-11, 1939, ; Marosi A. - Fettich N Trouvailles avares de Dunapentele, Arch. Hung. XVIII, 1936, zvláštč 59 n ; Lá s z 1 ó Gy Etudes, V posledních pracích (napr. K o vr i g 1., Das awarenzeitliche Gräberl/eld von Alattyán, Arch. Hung. XL, 1963, 106, 135, 179, 228) se nález z Martynovky klade j ednoznačne do Vl. stol., a to nikoli k jeho konci. Gy. L á s z 1 ó v cit. studii však knížecí hrob v Bócsi klade až k r. 660 (1. c 232). si S v o b o d a B Poklad byzaotského kovotepec ze Ze mianského Vrbovku, PA XLIV, 1953, 63. s 2 C s a 11 á ny D Friihawarische Ge/ässe iii Ungarn, Dolgozatok 16, 1940, 143, tab. 19, tab. 20: A 1 { ô 1 d i A Zur historischen Besti111111ung der Awa ren/unde, ESA IX, 1934, 287 n. T ý i, Btudes!!/, Cahiers archéologiques 7, 1954, 64: pletenec - Jutas, hrob 144 (Rh é Gy. - F e t ti c h N /utas und ôsku, Praha 1931, tab. VII: 1-9), l gar, hrob 3 (tamtéi, tab. XIX: 1-12); motiv t ečky a čárky - nákončl z hrobu v Kunágota (H a m p e 1 J Alterhiimer li I, tab. 26 1: 2); ková ni z nálezu v Ozora-Tótipuszta (tamtéž, tab. 268: 2). 54 C s a 11 á ny O Viza11tijskije mo11ety 11 avarskich nachodkach, Acta Arch. ASH 11, 1952, , K o vr i g 1.,!. c 227. ss Ham p e 1 j Der Gold/und, s 6 M ô t e f i n d t H Der Schatz/und von Nagyszentmikl6s, Ung. jahrbiicher 5, 1925, 364 n.; týž, Zur Datierung und Beurteilung des Schatz/undes von Nagy Szent Miklos, K omilal Toronta!, Ungarn, MAGW LV, 1925, 1 n. s 7 c s a 11 á o y o Ungarische Zierscheiben, 318; srv. moji rec. v Byzantinoslavica XXI, 1960, 282 n. 51 Viz pozn Kon d a k o v N. P Jstorija i pamjalniki vizantijskoj emali, S. Peterburg 1892, 36-40; tý ž, The T reasure o/ Nagyszentmiklós, Bull. of the Byzant. Inst. l, 1946, 7 n. (pi'etisk téže práce s pi'edmluvou A. G ra ba ra). 60 D ie z E Die Funde von Krungl und Hohenberg, jahrb. d. Z. K 3. Folge IV, 1906, Z i m mer ma n n E. H 1. c 99 n. 62 Lip p V., Die Gräber/elder von Keszthely, Budapest 1885, 97; Benepuszta: F e t ti ch N Die Metallkirnst, zej ména 218 n puvod výzdoby hledáme však v souhlasu s H. A r b man e m (Einige orientalische Gegenstände in den Bir ka Funden, Acta Archaeol. (K0benhavn] XII 1, 1942, 308) v oblasti chazarské. 63 A 1f ô 1 d i A Der Untergang der Romerherrschaft in Pannonien JI, Berlin - Leipzig 1926, Fe t ti ch N Die altungarische Kunst, Berlin 1943, H o r vát h T 1. c kap. Vl, 104 n. 66 Tamtéž, tab Ma vr od in o v N 1. c 86, obr E i sne r J., Slovensko 11 pravéku, Bratislava 1933, tab. 87: St r z y g o w sk i J!. c 249, 250, obr. 199 a Fe t ti ch N Die Metallkunst, tab. 113: 6, A 1 { ô 1- d i A Eine awarische Giirtelgarnitur aus Keszthely, O. Tschumi-Festschrift, Frauenfeld 1948, 126 n. 7 1 Fe t ti ch N Die Metallkunst, tab. 103: Tamtéž, tab Ma v c od in o v N 1. c. Kritické stanovisko k Ma v rod in o v o v ý m závčrum o protobulharském puvodu po-

156 412 K. llenda kladu i k m c to:l č celé práce zaujal D. P. D i m i tr o v v obsáhlé recenzi Dnešnoto s'stojanie na u'prosa za prab'lgarskija proizchod na zlatnoto s'krouišče ot Nadisemmikloš,!zv. na B'lg. ist. druž , 1948, Ve své poslední práci, vydané posmrtné (Starob'lgarskoto izkustuo, Sofija 1959, ), setrval Ma vr o v d in o v v pod state na svých názorech. Obhajuje etnickou atribuci i datování, obracl st polemicky proti D i m i tr o v o v i. Ten totiž v cit. práci považuje sásánovsko-abbásovský podíl v ikonografii i ornamentice nádob pokladu za rozhodující. 74 A 11o1 d i A Etudes sur Ie trésor de Nagyszentmikló II, Cahicrs archéologiques V, 1951, , VI, 1952, 43-53, VII, 1954, 61-67, srv. pmn E i s n c r J Počátky českého šperku, PA XLVI, 1955, 216 n. Oiskuse k návrhu osnovy nové koncepce slovanského obdobi na (1zcmí Československa, Liblice 1961, 72 n 77 n. 76 Vétšina gombíku zdobených rostlinnými motívy uživá obloučkové pásky, nekdy arkádové, jindy srdcovité vedené, jako systému k expozici motívu; srv. príklady u pmn Napr. Staré Mésto - Na vatách, gombíky z hrobli: 32/48, 134/49, 248/49, 251/49, 80/50, 154/50, 133/51 (Hrub ý V 1. c , obr ). 78 Na obvodové bordure medailonu vypln čných rozetami z vcjčitý c h llstku na gombiku z Budče; Schráni 1 ] Die V orgeschichte Bähmens u. Mährens, Berlin-Leipzig , obr. 30a. 79 Napr. Staré Mesto - Na valách, gombíky z hrobu: 154/50, 178/50, 133/51, 298/49, Hrub ý V l. c na témže misté; Staré Mesto - Špitálky, gombíky z hrobli 6 a 18. Po u 1 í k J Nález koste/a :r. doby ŕíše Velkomorauské u tra ti Špitálky" ue Starém Mésté, PA XLVI, 1955, 330, 331, obr. 15 a 16; Nitra - pod Zoborom, hrob 38, čap 1 o vi č P Slouanské pohrebište u Nitre pod Zoborom, SIA II, 1954, 5 n.; 2alov, Schráni 1 J 1. c 303, obr. 3la. 10 Stará Kourim, gombíky z hrobu 96b a 160b, š o 11 e M Knížeci pohŕebišté na Staré Kouŕimi, PA L, 1959, Gombík z Budče, srv. pozn. 78; Staré Mesto - Na valách, hrob 282/49, Hrubý V 1. c 207, obr. 39: 2, Ptuj, gombíky z hrobu 341, Kor o še c J Staroslouensko gro bišče na Ptujskem gradu, Ljubljana 1950, 203, Žalov, Schráni 1 J 1. c 303, obr. 31a ; Matzhausen, S t roh A Die Reihengräber der Karolingisch-ottonischen Zeit i. d. Oberpfalz, Materialhelte z. Bayr. Vorgeschichte, H. 4, Kallmiinz 1954, u Staré Mesto - Na Valách, gombíky z hrobu 24/48, 251/49, 282/49, Hrubý V 1. c 207, obr. 39: 1, Staré Mésto - Na Valách, gombíky z hrobu 89/49, l 33/51. Hrubý V 1. c 205, obr. 38: 4, 209, obr. 40: 3, Skalica, mohyla 2, hrob 2, B u d in s k ý - K r i č k a V., Slouanské mohyly u Skalici, Bratislava 1959, 140, obr Tečkami, diilky nebo raienými kroužky je :tdrsnéno pozadí výzdoby témer u všech gomblkii. Gegenwärtiger Studienstand iiber die Goldgefässe aus Sännicoläul Mare (N agyszentmiklós) Klem e nt Bend a I n den letzten ]ahren drängen sich in dem vertieften, durch unablässig neue Entdeckungen in den bohmischen Ländern und in der Slowakei bedingten Studium iiber die Kultur der vorgrossmährischen und grossmährischen Epoche (zweite Hälfte des VII 1. ]h. bis zum Beginn des X. ]h.) Fragen iiber ihre Genesis und ihre Zusammenhänge in den Vordergrund. Es entfalten sich D iskussionen, insbesondere in Fragen der kirchlichen Steinarchitektur und des Kunstgewerbes. Man sucht Traditionen in den vorhergehenden Zeitabschnitten, wie auch Beziehungen zu Nachbargebieten. Während die Wissensquellen fiir das Bauwesen den Charakter von Resten, d. h. sekundären Verschiittungsschichten der Fundamentausschachtungen tragen, unvollkommen und in ihrer Aussage iiberhaupt nicht eindeutig sind, liefern die Denkmäler des Metallkunsthandwerks eine erstklassige und unverzerrte Quelle fiir die Kenntnis der Technologie der Edelmetalle und des K unstausdruckes der Zeit und sind ebenfalls eine Hilfsquelle zum Studium der sozialen Struktur, Mythologie und der religiosen, meist noch vorchris!lichen Anscha u ungen. Das Interesse des Forschers konzentriert sich beim Studium der Anfänge der grossmährischen Metallkunst insbesondere auf die Kultur des Karpatenbeckens in der Zeit der slawisch-awarischen Symbiose (Vl.-VIII. ]h.), ferner auf Denkmäler aus dem Bereich des vorkarolingischen und karolingischen K unsthandwerks, vorzugsweise aus der bajuwarischen und Iangobardischen ókumene. Daher auch das I nteresse um den Hort von 23, mit Goldtreibarbeit angefertigten, iiberwiegend paarigen Gefässen aus Sännicoläul Mare (Nagyszentmiklós, Banat), die den R est von zwei Miniatur Tischgarnituren darstellen. Der Fundverband wurde bereits 1799 entdeckt, wiegt 9,9258 kg und ist im W iener Kunsthistorischen Museum deponiert. 4 5 Vor kurzem wurde nämlich ein technologischer und ornamentaler Zusammenhang zwischen einer Gruppe grossmährischen Schmuckes und den Gefässen aus der jiingeren Schicht des Hortes festgestellt, wie auch zwischen Gefässen, die in der Auffassung des abstrakten Pflanzenornamentes den gehorteten Gefässen nahestehen und zeitlich in den ausklingenden awarischen Zeitabschnitt gehoren.1 21 Das Referat ( vorgetragen am auf der Konferenz iiber die Anfänge des Feuda-

157 SOUCASNi' STAV STUDIA ZLATi'CH NÁDOB ZE SÄNNICOLÄUL MARE 413 lismus in der Slowakei, die vom Historischen Institut der Slowakischen Akademie der Wissenschaften in Smolenice veranstaltet wurde) berichtet iiber die letzten Arbeiten beziiglich Ornamentík, lkonographie und Epigraphik des Hortes und nimmt eine kritische Stellung zu den Studien von G. Fe h ér, Gy. Lá s z 1 ó und D. C s a 11 á ny ein Die Datierung des jiingsten Teiles dieses Verbandes, also auch der Vergrabungszeit des H ortes, ist nach Ansicht des Autors von diesen Forschern zu späl angesetzt worden ( Beginn, wenn nicht sogar Ende des ersten Drittels des XI. Jh. ). Bei der chronologischen Zuweisung stiitz.en sich G. Fe h ér und Gy. Lá s z 1 ó vor allem auf die nach Ansicht des Autors unwahrscheinliche Deutung der griechischen I nschrift auf den Schiisseln Nr. 9 und 10, wo sie die Eigennamen Stefanos und Paulos (im Genitív) wahrzunehmen wähnen. Beide Forscher meinen dabei entweder Gyula Stephan (Fehér) oder Vajk-Stephan 1. (László). Gy. László datiert die Entstehung des Hortes in die Arpadenzeit ebenfails auf Grund eingeritzter gleicharmiger Kreuzchen in der Fiillung der tropfchenartigen Felder auf der W olbung der Kannen Nr. 3 und 4, die er mit den geprägten Kreuzchen auf den arpadischen Miinzen vergleicht. H iezu sei bemerkt, dass solche Kreuzchen auch auf karolingischen Miinzen anzutreffen sind, und ausser anderem ebenso auf Wessex Miinzen. D. C s a 11 á ny stiitzt die Datierung des Hortes auf das altmagyarische Milieu auf Grund ikonographischer und technologischer Ubereinstimmungen mit den Phaleren aus R akamaz; hingegen lässt er die Unterschiede im Charakter des Ornamentes und Stils zwischen beiden verglichenen Denkmälern unberiicksichtigt (Medaillons mit der Entfiihrung der Naga auf der Kanne Nr. 7). Eine ablehnende Haltung zu einer derartigen Datierung äusserten auch A. A 1 f o 1 d i und Z. Ká dá r Der Autor stiitzt sich bei seinen eigenen Riickschliissen auf die Ergebnisse, die T. H or vát h und A. A 1 f o 1 d i erlangt haben Seine Aufmerksamkeit richtete er teils auf die Analyse des Pflanzenornamentes (6-11), teils auf die Analyse der Gefässformen (16-21 ), obwohl er wegen räumlicher Beschränkung des Beitrags nicht auf Einzelheiten eingehen konnte. Die ältere Schicht der gehorteten Gefässe repräsentieren der Rhyton Nr. 17, die Kelche Nr. 22 und 23, die konischen Pokale Nr. 11 und 12 und die Kannen Nr. 3 und 4. Rahmenmässig konnen sie auf Grund der Zusammenhänge mit der 1. und 2. awarischen Denkmälergruppe nach D. C s a 11 á n y und 1. K o v- r i g 54 ( wichtige formenkundliche und dekorative Analogien liefern besonders die Funde aus Malaja Pereščepi na, Bócsa, Zemiansky Vrbovok, Ozora und lgar) in die zweite Hälf te des Vl 1. Jh. datiert werden, die Kannen Nr. 3 und 4 eher an sein Ende, das Rhyton diirfte hingegen älter sein (erste Hälfte). Die jiingere Gefässschicht des Hortes gliedert sich dem Charakter (zunehmende Abstraktion) des Pflanzenornamentes nach in zwei Gruppen auf. Während bei der ersten eine verzweigte W ellenranke und ein W ellenband mit halben Akanthen, Palmettenformen (zusammengesetzt aus halben Akanthen und mandelformigen Blättchen) und Lilienmotive (bestehend aus drei mandelformigen, in der Mitte einschwingenden Blättchen) vorherrschen, schritt die Abstraktion in der zweiten Gruppe so weit fort, dass als einziges Verzierungselement neben den mandelformigen Blättchen ein stäbchenartiges Palmettoid verblieben ist. Der Ubergang zwischen beiden G ruppen ist allmählich. Zu der friiheren Gruppe innerhalb der jiingeren Schicht gehoren die Kannen Nr. 2, 6 und 7, die ovale Schiissel Nr. 8, die Schiisseln Nr. 9 und 10, zu der späteren Gruppe die teriomorphe Schiissel Nr. 13 und 14, die Pathera mit Griff Nr. 15 und 16, der Kugelpokal Nr. 19, die Schiisseln Nr. 20 und 21 und eine nicht fertiggestellte teriomorphe Schiissel Nr. 18, falls sie ein nicht fertiggestelltes Pendant der Schiisseln Nr. 13 und 14 ist. Die Kannen Nr. 2 und 7, ebenso wie die Kanne Nr. 6, gehoren im Rahmen ihrer Gruppe zu den älteren Stiicken. Die Kannen Nr. 1 und S betrachtet der Autor als Obergangsform zwischen der älteren und der jiingeren Schicht; insbesondere die Jetztere hat eine sehr nahe Analogie in der Form eines Silberkruges in der Morgan-Sammlung des Albanischen H ortes (Vrap). 39 Die Entstehung der Gefässe der jiingeren Schicht des Hortes darf mit ziemlicher Wahrscheinlichkeit in die zweite H älfte des VIII. und in die erste Hälfte des I X. Jh. gestellt werden. Hiemit kommt der Autor zum Teil auf die Ansichten T. Hor vát h s zuriick 0936). Das Studium der I nschrift des Hortes brachte unterdessen folgende Ergebnisse: 1. Die Inschrift (griechisch) auf den Schiisseln Nr. 9 und 10 ist christlichen Inhaltes, wenn auch iiber Bedeutungsnuancen weiter erwogen werden kann. Alle späteren Lesungen sind bloss Varianten jener von B. K e i 1 (1888); die Sprache der Inschrift auf der Schiissel Nr. 21 ist tiirkisch, der Autor unterscheidet hier zwei Eigennamen, das Wort zoapan" diirfte etwa ein Titel sein, der jedem

158 414 K. BENDA der beiden Namen angehorte (Boila und Butaul); 3. die sog. Runeninschriften wiederholen Buchstabengruppen und mit einer einzigen Ausnahme (Schiissel Nr. 8) sind sie erst nach Fertigstellung der Gefässe eingeritzt worden. Zufriedenstellend die lnschriften zu lesen, ist bisher nicht gelungen. Bei der tiirkischen Inschrift auf der Schiissel Nr. 21, die in griechischen Majuskeln geschrieben ist, war die Lesung W. T h o m s e n s annehmbar (1917). 26 Der Hort wurde im Donaugebiet aufgesammelt und mindestens zum Teil dort auch angefertigt. Er gehč>rt mit seinem jiingeren Verband zu den bedeutendsten Denkmälern eines charakteristischen Stils, der sich im Verlauf des VIII. Jh. im Karpaten-Donau-Becken in einem gemischten ethnischen Milieu gestaltet hat. Oh er im Besitz von awarischen oder bulgarischen Fiirsten war, ist schwer zu entscheiden; beim heutigen Wissensstand lassen sich Griinde fiir beide Moglichkeiten finden, gegenwärtig ist es jedoch nach Ansicht des Autors erforderlich, im Zusammenhang mit dem Hort andere Probleme zu losen. Fragen der Ethnizität, aufgefasst in Kategorien des XIX. jh., werden auch in unserer Wissenschaft langsam in den Hintergrund verdrängt. tjbersetzt uon B. Nieburouá

159 SLOVENSKA ARCHEOLôGJA Xll!- 2, 1965 DEPOT ŽELEZNÝCH NASTROJOV ZO SKLABINE IGOR HRUBEC K dávnejšie známym hromadným nálezom železných predmetov z Pomoravia pribudol obsahom i dobou uloženia im podobný slovanský sklad nástrojov z Turca na severnom Slovensku. Podhorská obec Sklabiňa leží medzi západnými výbežkami severnej časti Velkej Fatry, asi 12 km východne od mesta Martina. Na tzv. hornom konci dediny, na svahu nad pravým brehom potoka, si v októbri 1958 tamojší obyvat eľ Vladimír Kučma začal rozširovať dom popis. čís. 56, stojaci na parcelách č. 238 a 239. Pri kopaní základov prístavby našiel depot starobylých železných predmetov, na čo hned upozornil Slovenské národné múzeum v Martine, ktorému potom nálezy aj odovzdal (prír. čís. 442/58). Depot železných nástrojov sa objavil pri výkope asi 4 m južne od juhozápadného rohu domu č. p. 56, smerom k prístupovej ceste k nemu. Podfa údajov majiteľa domu všetky predmety našiel na jednom mieste, uložené pod neve ľkým kameňom v hlbke asi cm od povrchu. Výkop základov prístavby o rozmeroch 4 X 4 m neprezrádzal nijaké stopy po nejakej výrobni na tomto mieste. Ani na svahu nad potokom, na ktorom sa nález zistil, nebolo stôp opevnenia predpokladatelného hradiska. Nález obsahuje osem rôznorodých predmetov a päť malých kusov škvary. Opis nálezov: 1. Lemeš z kutého železa s mierne klenutou čepeľou trojuholníkového tvaru; nad ramienkami čepele má pomerne silné laloky tuľajky; d 156 mm, š 74 mm, výška tuľajky 56 mm, jej maximálny priemer 87 mm (obr. 3: 3). 2. Cerieslo z kutého železa s masívnym držadlom hranolovitého tvaru; má plochý, pri hrote mierne ohnutý chrbát a listovite vykované ostrie; je v dvoch kusoch; d 475 mm, š 57 mm, v priereze 28 X 40 mm (obr. 3: 1). 3. Motyka.-k lčovnica z kutého železa s masívnym širokým otvorom pre porisko; má zúžený krk a ploché, vejárovite roztepané, porušené ostrie; d 200 mm, š 70 mm, 0 47 mm (obr. 3: 2). 4. Dlátovitý hrot - násadec väčšieho pracovného nástroja - s tuľajkou, ukončený ostrím; kruhová, asi 15 cm hlboká tuľajka sa zužuje a ku koncu vyhrocuje; d 260 mm, šírka ostria 12 mm, 0 50 mm (obr. 4: 4). 5. Sekerovitý klin z kutého železa s dlátovitým ostrím, plochým porušeným tylom kosoštvorcového tvaru, okrúhlym otvorom pre porisko a bočnými, vyhrotenými lalokmi (aké majú slovanské sekery - bradatice); klin sa smerom k ostriu stenčuje; ostrie je súbežné s poriskom; d 340 mm, 0 42 mm, šírka ostria 30 mm (obr. 4: 3). 6. Sekerovitý klin z kutého železa s dlátovitým ostrím, plochým tylom kosoštvorcového tvaru a o krúhlym otvorom pre porisko s bočnými vyhrotenými lalokmi ako u predošlého nástroja, k ostriu sa stenčuje; ostrie má dlátovite vykované kolmo na porisko; d 300 mm, 0 44 mm, šírka ostria 24 mm (obr. 4: 1). 7. Tyč z kutého železa, na oboch koncoch sploštená, asi súčasť nejakého nástroja; d 260 mm, 0 15Xl7 mm (obr. 4: 2). 8. Hrot oštepu z kutého železa s kruhovou tulaj- Obr. 1. Sklabiňa a okolie. Situačný náčrt. (

160 HRUBEC Obr. 2. Sklabiňa, okr. Martin. l - dom č. 56 ; 2 - výkop pri dome č. 56; 3 - dcpol folczných nástrojov. kou, list má maximálnu šírku v dolnej tretine, pri tuľ a jk e sa náhle stenčuje, tuľajka sa smerom k hrotu tiež zužuje; list je pri hrote poškodený a hrot na konci odlomený; d 445 mm, š 43 mm, max mm (obr. 3: 4). 9. Kus železnej platničky - 41 X 45 mm. 10. Pä{ malých kusov beztvarej pórovitej ľahkej škvary. Nálezové okolnosti tohto depotu neposkytujú východisko ani fakty pre jeho datovanie. Možno sa prelo oprieť len o typológiu jednotlivých predmetov a datovať ich analogicky podľa iných známych hr<r madných nálezov. Opísané predmety z hľad iska funkcie tvoria tri skupiny: a) roľnícke nástroje (lemeš, čerieslo, motyka), b) remeselnícke nástroje (dva sekerovité kliny, dlátovitý hrot a pravdepodobne aj dláto) a c) zbrai'i (oštep). Z nich predovšetkým roľníck e nástroje poskytujú určité kritériá pre datovanie celého nálezu. Malý lemeš má súmerný tvar s mierne kónicky vykovanými lalokmi tuľajky, ktorá je užšia od lopatky. Pravá strana lopatky ( čepe l e) - v pracovnej polohe opačná, t. j. ľavá strana - je značne poškodená opotrebením, ale napriek tomu nestráca tvar rovnoramenného trojuholnika. Napokon i stenčená pravá strana lopatky a jej klenutie dokazujú pravostrannos{ lemeša, t. j. ostrie na jeho pravej strane. Lemeš zo Sklabine patrí na základe opísaných znakov a podľa triedenia F. šac h a 1 do sk upiny listovitých lemešov. Najviac sa podobá lemešom z Kút ov-čepangát u, Opavy-Kylešovíc a Smižian Čingova. Oba lemeše z Kútov, z polohy Čepangát 2 i Sigeca,3 pochádzajú z rozsiahleho slovanského sídliska a pohrebiska, rozrušeného r egula čnými prácami v poriečí Moravy. Podľa zachránených pamiatok L. Kr a s k o v s k á 4 a V. Budinský - K rič k a 5 zhodne datovali tieto náleziská do časove značne širokého obdobia. Zistil i sa tu žiarové hroby

161 DEPOT ŽELEZNÝCH NÁSTROJOV ZO SKLABINE 417 s popolnicami pražského typu, kostrové hroby i sídliskové nálezy, datovatefné zväčša podľa analogických nálezov z Pomoravia i typologicky do velkomoravského obdobia. Casť železných nálezov možno pochádza z hrobov, ale ich väčšina je z rozrušených sídliskových depotov, ktoré spolu s lemešmi uvedení bádatelia datovali do konca VIII. a do IX. stor. Druhý podobný lemeš sa našiel pri regulácii potoka v Opave-Kylešoviciach. 6 Podla informácií, ktoré ]. P o u 1 í k poskytol L. j i s l o v i,7 možno predpokladať, že lemeš pochádza zo súvekej osady, ležiacej blízko staroslovanského hradiska v Kylešoviciach, ak nie priamo z neho. Výskum j. Po ul í k a na tomto hradisku odkryl hlinené opevnenie, zosilnené drevenou roštovou konštrukciou. Toto nepriamo potvrdzuje datovanie j. S kut i 1 a, 8 ktorý považoval lemeš za slovanský. K. Cer noho r s k ý 9 dokonca nevylučuje možnosť jeho pôvodu z hromadného nálezu. Novší nález lemeša v Smižanoch-Cingove 10 pochádza zo slovanského sídliska, ktoré V. B u d i n s ký - Krič k a i B. Pol l a 11 podla keramických nálezov datujú zhodne do velkomoravského obdobia. Málo odlišné lemeše malých rozmerov pochádzajú z hromadných nálezov v Moravskom jáne 12 a Gajaroch - Stoličke ; 1 3 ktoré j. E i sne r datoval do VIII. a IX. stor., ako aj z nedávno nájdeného depotu v Žabokrekoch nad Nitrou. 14 Okrem malých lemešov je sklabinskému podobný i velký lemeš z Brankovíc, 15 dlhý 37 cm a pochádzajúci tiež z hromadného nálezu (VIII. stor.). Čerieslo zo Sklabine má síce masívne držadlo, ale jeho ostrie je už značne opotrebované. Podobá sa najmä čerieslam z hromadného nálezu v Žitavskej Tôni, 16 ktorý j. E i sne r datoval do staršej doby hradištnej, ale i če rieslu z hromadného nálezu na hradisku Pohansko pri Nejdku, 17 ktoré B. Nov ot ný datoval do IX. a na začiatok X. stor. Ďalšou analógiou sú če riesla zo Žabokriek nad Nitrou,18 potom čerieslo s dlhším ohnutým držadlom z Gajár (Vrablicova pustatina), 19 kým dve ďalšie če r iesla z Gajár-S toličky i Vrablicovej pustatiny 20 majú kratšie a silnejšie držadlá. Hromadné nálezy z Gajár, z ktorých če riesla pochádzajú, datoval J. E i sne r do konca VIII. a do IX. stor. 21 Motyka-klčovnica zo Sklabine líši sa od ostatných motýk z hromadných nálezov z Pomoravia zúženým krkom. Tvarom najbližšia je klčovnica zo slovanského sídliska v Smižanoch-Cingove, 22 ktorú V. B u d i n s k ý - K r i č k a podľa keramických nálezov datuje do veľkomoravského obdobia. Nemá také tylo a bočné laloky ako klčovnica z hromadného nálezu v Brankoviciach. 23 Taká motyka sa našla i v hromadnom náleze zo Žabokriek nad Nítrou.24 Podobná je i motyka-klčovnica z hrobu jazdca (č. 79) v Devínskej Novej Vsi. 25 Zhruba do VIII. stor. sú datované aj ostatné motyky-klčovnice z Moravského jána, 26 obe podobné motyky z Gajár,27 ako i spomínaná klčovnica z Brankovíc. 28 Analogické nálezy z Pomoravia teda naznačujú slovanský charakter skupiny roľníckych nástrojov depotu zo Sklabine. Z nich slovanská mot yka-klčovnica sa považuje za svedka žiarového hospodárstva. Tejto úrovni poľnohospodárstva zodpovedá i malý, súmerný listovitý lemeš, pracujúci podla F. š a c h a horizontálne na plaze radla. 29 Podľa názoru spomenutého bádateľa tento typ lemešov je východiskom k technickému vývoju pluhu, i keď nemožno tvrdiť, že by nimi okuté radlá pracovali jednostran- Obr. 3. Sklabiňa, 2 3 o 4 okr. Martin. Cast depotu železných nástrojov.

162 HRUBEC 1. \. \. ť_, ~ ~". -~ :<: I ' ')~ /1,( '.n, f. 't i~, : r, /,.. }' ir.:.: ;, /f'( ~{: 11.jf 1 7 'l 1J; ~ q,. ' XN l ľ - ~: 1 \ ~ :" 1 ", 1 ľ!. 1 f ; 1 ' \~ < t r ~ 1 } ~:, 1 ) ' ~ \r ~ ~' 1, I / l IJ 2 H r "' 1 '' ' \ r ~ ~, '/., Obr. 4. Sklabiňa, okr. Martin. Cast depotu železných nástrojov. ' i 3 o locm ne, keďže sa spolu s nimi nenašli čeriesla. V sklabinskom nálezovom celku sa však nachádza malý listovitý lemeš spolu s čerieslom, pričom pravá po lovica lopatky lemeša je značne opotrebená. To by mohlo naznačovať jednostrannú plužnú orbu, ako napr. v prípade asymetrického lemeša a čeriesla v Gajaroch. 30 Avšak podľa F. šach a ani tieto poznatky nes tačia na presnejšie určenie, či lemešom okutý nástroj zo Sklabine oral jednostranne, č i lemeš a čerieslo z depotu tvorili časti jedného radla, alebo podľa starších spôsobov čerieslo bolo súčasťou samostatného, radlo predchádzajúceho náradia. Tvarová rozdielnosť náradia i viaceré etnografické paralely tu zrejme pripúšťajú viac možností. V každom prípade skupina rolníckych nástrojov sklabinského depotu dokladá pokročilý spôsob obrábania pôdy, získavanej však jednoduchým žiarením, čo asi súvisí so zemepisnou odlahlosťou náleziska oo hospodárskych centier v Pomoraví. Ďalším,datovatelným predmetom zo sklabinského depotu je hrot oštepu, ktorý svojím tvarom prezrádza starobylý pôvod. Širokou tulajkou i úzkym, ale silným listom líši sa od hrotov z hromadných nálezov v Moravskom Jáne 31 a Gajaroch. 32 Najviac sa podobá hrotu oštepu z Devínskej Novej Vsi 33 (pravdepodobne z hrobu 422), ktorý j. E i s n e r charakterizuje ako prechodný typ medzi nomádskym a domácim slovanským tvarom. 34 Tým ho datuje do mladšej fázy pohrebiska, zhruba do konca VIII. a na začiatok IX. stor.,3 5 čo by súhlasilo aj s datovaním nálezov analogických roľníckym 'llástrojom sklabinského depotu. Pre datovanie ďa l ších štyroch predmetov zo Sklabine, tvoriacich skupinu remeselníckych nástrojov, ťažko náj sť vhodné kritériá. Ich tvarová oj edinelosť v archeologických nálezoch znemožň uj e aplikovať typologickú metódu a vyhľadávať vhodné analógie. Železná tyč (pôvodne pravdepodobne štvorhranného prierezu) je len časťou - asi rúčkou - nejakého nástroja. Podobnú rúčku má vrták z hromadného nálezu v Moravskom Jáne, 36 potom lyžicovitý nástroj a asi priebojník z nálezu na hradisku Pohansko pri Nejdku. 37 Tyč zo Sklabine môže byť teda časťou opotrebeného vrtáka, dláta alebo klina. Masívny dlátovitý hrot s tuľa j kou a dreveným poriskom (hrúbka 5 cm) mohol sa používať pri ťažších pracovných úkonoch. Napríklad drevorubači

163 DEPOT ZELEZN9CH NASTROJOV ZO SKLABINE 419 pri spúšťaní dlhej gulatiny do dolín, ale i pn 1e1 nakladaní na vozy alebo plte používajú podobný dlhší nástroj s drevenou rúčkou a kovovým násadcom s tulajkou a hrotom, na konci mierne ohnutým, ľudovo zvaný capina. Podobný dlátovitý hrot vyobrazuje K. Mo s z y n s k i. 38 ako brtnícke dláto, ktoré sa používalo na vydlabávanie pňa. Ťažko ur č iť aj funkciu dvoch sekerovitých klinov s dlátovitým ukončením. Masívnosť i široký otvor pre hrubé porisko ich tiež uspôsobovali na používanie pri namáhavejšej práci. Pozoruhodný je rozdielny smer vykovania dlátovitého ostria u oboch nástrojov. Jeden z nich bol používaním aj trocha ohnutý. Ich ploché tylo mohlo slúži ť aj ako obuch. Tvar nástroja vychádza síce z tvaru sekery (má aj bočné laloky pri otvore pre porisko), ale mohol sa používať skôr ako klín alebo dláto pri rozrušovaní tvrdých hmôt väčších rozmerov. Rovnako ho možno považovať i za predchodcu čakana. Funkcia oboch nástrojov zostane ešte problematická; podobne existujú rôzne názory i na účel troch sekerovitých predmetov z nálezu v Muteniciach, okr. Hodonín.39 Pozoruhodné je dlátovité ukončenie hrotu s tulajkou aj u oboch sekerovitých klinov, čo ich možno spája i so železnou tyčou s odlomeným hrotom a umožňuje tak vysloviť domnienku o funkcii týchto nástrojov. Možno predpoklad ať, že štyri predmety zo skupiny remeselníckych nástrojov sklabinského nálezu tvoria pravdepodobne depot staroslovanského baníckeho náčinia, skladajúci sa z dvoch sekerovitých klinov s dlátovitým ostrím, jedného hrotu s tuľajkou s dlátovitým ukončením a jedného dláta alebo klina s odlomeným hrotom. Masívnosť všetkých predmetov umožňuje predpokladať ich používanie pri baníckom rozrušovaní samorastlého kameňa alebo aj iných nerastov a rúd. Tvarová ojedinelosť týchto predmetov neposkytuje kritériá pre ich samostatné datovanie. No skutočnosť, že tvoria s ostatnými roľníckymi nástrojmi i oštepom uza- vretý nálezový celok, umožňuje predpokladať, že skupina remeselníckych nástrojov pochádza z tej istej doby ako ostatné predmety depotu. K datovaniu depotu železných nástrojov zo Sklabine ako celku prispieva i jeho porovnanie s podobnými nálezmi a ich zemepisnou rozlohou. Väčšina analógií k jednotlivým predmetom depotu pochádza zo slovanských hromadných nálezov z Kútov, Gajár, Moravského Jána, prípadne z Brankovíc a Nejdku z územia Moravy, v každom prípade však z Pomoravia, t. j. z centrálneho územia Velkomoravskej nse. Na toto územie upozorňuj e i mapa nálezísk železných súčiastok oradiel od F. Š a ch a 40 i súpis ostatných slovanských železných depotov od J. E i sne r a, 41 ktorý novšie doplnil Č:. St a ň a.42 Na Slovensku k spomenutým depotom železných nástrojov pribudli novšie slovanské nálezy z Pobedima 43 na Považí, zo Žabokriek v Ponitrí,44 zo Sklabine v Turci a zo Smižian na Spiši. 45 Ich príb uznosť s pomoravskými nálezmi prezrádza aj obsahový rozbor slovanských železných depotov, ktorý vypracoval č:. St a ň a. 46 Aj spomenuté novšie depoty obsahujú prevažne rofnícke a remeselnícke nástroje a len ojedinele zbrane. Uvedené analógie k jednotlivým predmetom sklabinského depotu, ako i jeho obsahové zloženie ho teda aj časove viažu k početným slovanským pepotom železných nástrojov z Pomoravia a Poodria, datovaných do konca VIII. a do IX. stor. S ohfadom na zemepisnú odľahlosť náleziska od centrálnej oblasti V eľkej Moravy i značnú opotrebenosť predmetov možno depot zo Sklabine datovať do doby velkomoravskej, teda do IX., prípadne na začiatok X. stor. Tým sa podhovská obec Sklabiňa pripája k ostatným slovanským náleziskám dolného Turca, k Blatnici, žarbokrekom, Priekope, Č:epčínu, prípadne i k Martinu. Depot prispieva i k štúdiu širokého okruhu výrobkov slovanských kováčov a k hlbšiemu poznaniu celkovej vyspelosti slovanského kováčskeho remesla. Doteraz známe druhy výrobkov sa rozšírili o nové remeselnícke nástroje, ktoré hypoteticky možno určiť ako banícke. Sú asi predchodcami stredovekých baníckych špiciakov, aj ked J. A gr i c o- 1 a upozorňuje na rozdiel medzi špiciakom baníckym - zahroteným - a rolníckym, ktorý je na konci široký a ostrý. 47 V oblasti Sklabine ich pravdepodobne používali na lámanie kameňa, nie je však vylúčená ani možnosť, že boli svedkami začiatkov dolovania rudy v stredoslovenskej banskej oblasti. No i k tejto práci základné nástroje vyrábal staroslovanský kováč. Iba prítomnosť niekolkých kusov škvary by svedčila o blízkej výrobni týchto nástrojov a podla toho celý nález by sa mohol považovať za sklad výrobcu. Nálezisko ani jeho bližšie okolie však neprezrádza iné stopy osídlenia. Preto skôr sa treba oprieť o fakt, že všetky nástroje z depotu sú značne opotrebené, a považovať ho za majetok používatela, ktorý predmety zakopal pravdepodobne na úteku z niektorej z okolitých súvekých osád.

164 HRUBEC Poznámky 1 š a c b F., Rádio a pluh na území Ceskoslouenska, Vedecké práce Zemédelskébo muzea, Praha 1961, Bud i n s ký - Krič k a V., Pamiatky praueké a hra dištné 21 Kútou (okr. Senica) u SNM u Turé. Su. Martine., PA XLlll , 112, obr. 3: K ra s k o v s ká ľ.., Zpráua o staroslouanskom nálezisku pri Kútoch, Historica Slovaca V, 1947, 158, tab. II: Tamže, Budinský - Krič k a V., 1. c., J i s 1 L., Slouanský kmen Holasicú ue suétle archeolokých nálezú, Casopis Slezského musea v Opave II B, 1952, Tamže, 46 a pozn S ku ti 1 J Drobné pŕispéuk y k ulastiuédné praehistorii Slezska, Včs t nlk Matice opavské 36, 1931, Cer noho r s k ý K., Zernouy u hospodársko-spoleéenském uýuoji časného stŕedoueku, PA XLVIII, 1957, Budinský Kri č k a V., Nález polnohospodárskych nástrojou na slovanskom sídlisku u Smižanoch, šž AúSAV 11, 1963, 148, obr. 4: Po 11 a B., Hradištné nálezy zo Smižian, AR X, 1958, 580. n E i sne r J., Ein Hortfund der älteren Burgwallzeit aus der Slowakei, Altbähmen und Altmäbren l, 1941, 158. E i sne r J., Základy kouáistuí v dobé hradištní u Ceskoslovensku, Slavia Antiqua 1, 1948, 375, obr. 4: 12. " E i s ne r J., Sídlišté ze starší doby hradištní u slovenském Pomoraví, PA XXXII, , 99, obr. 5: To č 1 k A., Súčasný stav archeologického bádania najstarších dejín slovenského národa, AR XV, 1963, 601, obr S ku ti 1 J.. M oravské prehistorické výkopy a nálezy, Časopis zemského musea v Brné XXXIII, 1946, E i sne r J., Základy kováŕství, 371, obr. 2: 1, N o v ot ný B., Výzkum velkomoravského hradišté Pohansko" u Nejdku na lednickém ostrové, PA LIV, 1963, 22, obr. 17: 2. Ja Toč 1 k A SMasný stav archeologického bádania, E i sne r J., Sídlište ze starší doby hradištní, 102, obr. 7: Tamže, 99, 102, obr. 5: 14, obr. 7: E i sne r J., 1. c., B u d in s ký - Krič k a V., Nález polnohospodárskych nástrojou, 148, obr. 4: S ku ti 1 j., Mora vské prehistorické výkopy, 49, obr Toč 1 k A., Súčasný stav archeologického bádania, E i sne r j., Devínska Nová Ves, Bratislava 1952, 25, tab. XIII: E i sne r j., Ein Hortfund, 157, obr. 3: E i sne r J., Sídlišté ze starší doby liradištní, 99, 102, 5: 11, obr. 7: E i s ne r j Základy kováŕství, 373, obr. 4: 6. S k u- t i 1 J.. Moravské prehistorické výkopy, šach F 1. c., Tamže, E i sne r j Ei11 Hort/und, 157, obr. 3: l. 32 E i sne r J., Sidlišté ze starší doby hradišt11í, 102, obr. 7: E i sne r J Slovensko v praveku, Bratislava 1933, tab. X CI : 4. je asi totožný s hrotom, vyobrazeným v práci J. E i sne ra Devínska Nová V es, Bratislava 1952, obr. 40: 8, ktorý je z hrobu E i sne r j., Devínska Nová Ves, Tamíe, E i sne r j., Ein Hortfu11d, 157, obr. 3: No v ot ný B.. Výzkum velkomoravského hradišté, 22, obr. 17: 1, M o s z y ó s k i K., Kultura ludowa S/owiaň 1, Kraków 1929, 133, obr P 1 e in e r R., Slovanské sekerovité /1riv11y, SIA IX, 1961, Šach F., 1. c., príl. za str E i sne r J., Základy kováŕství, S taň a C., Depot železa a žernou1i na slovanském hradišti, Staré Zámky u Li.iné, Sbornik Čes kos lovenské společnosti archeologické 1, Bi a 1 ek o v á O., Výsku111 slovar1skélao hradiska v Po bedime u rokoch ,962, AR XV, 1963, 356, Toč 1 k A., S1íčas11ý stav archeologického bádania, 601, 602. s Budinský - K r i č k a V., Nález polriohospodárskych nástrojov, S t a ň a C., 1. c., A gr i c o 1 a G., De re 111etallica, libri XI l (prel. B. Ježek a J. Humm e i), Praha 1953, 127, obr. na str. 125 (A). Podobné spiciaky sú vystavrné i v Banskom múzeu v Bansk:j Štiavnici. Ein Hort von Eisengegenständen aus S kla biň a I g o r Hrubec Das Gebirgsdorf Sklabiňa (Bez. Martin) liegt zwischen den westlichen Ausläufern des närdlichen Teiles der Veľká Fatra, etwa 12 km ästlich der Stadt Martin in der,mittelslowakei. Im Herbst des J fand sich beim Graben von Fundamenten fiir einen Anbau des Hauses Nr. 56 in cm Tiefe ein Hort von altertiimlichen Eisengegenständen. Die Ausschachtungen verrieten keinerlei Spuren einer Werkstätte an dieser Stelle. Weder auf dem Hange oberhalb <les Baches, wo der Fund zum Vorschein gekommen ist, wurden andere Spuren einer Besiedlung oder Befestigung eines voraussetzbaren Burgwalls beobachtet. Der Hort enthielt acht verschiedene Eisengegen-

165 DEPOT 2C:LEZNÝCH NÁSTROJOV ZO SKLABINE 421 stände und Eisenluppen. 1. Eine Pflugsdhar mit einer Schaufel von dreieckiger Form mit starken Schaftlochlappen (L. 156 mm, Abb. 3: 3). 2. Ein Sech mit massivem Griff, flachem Riicken und blattartig ausgehämmerter Schneide (L. 475 mm, Abb. 3: 1). 3. Eine Hacke-Axt mit geschniirtem Hals und fächerartig au:sgehämmerter Schneide (L. 200 cm, Abb. 3: 2). 4. Eine Meisselspitze mit runder Tiille, am Bnde mit meisseltartig ausgehämmerter Schneide (L. 260 mm, Abb. 4: 4). 5. Ein beilartiger Keil mit flachem rhombischem Nacken, rundem Schaftloch und spitzigen Schaftlochlappen; er war etwa kantig, dem Ende zu sich verjiingend; die Schneide verläuft parallel zum Schaft und ist meisselartig ausgehämmert (L. 340 mm, Abb. 4: 3). 6. Ein dem vorigen ähnlicher Keil mit flachem rhombischem Nacken, rundem Schaftloch und Schaftlochlappen; die meisselartig ausgehämmerte Schneide steht quer zum Schaft (L. 300 mm, Abb. 4: 1). 7. Eine Eisenstange ( urspriinglich etwa vierkantig), an den Enden abgeflacht, etwa ein Teil irgendeines Gerätes (L. 260 mm, Abb. 4: 2). 8. Eine Speerspitze mit runder Tiille und konischem Blatt (L. 445 mm, Abb. 3: 4). 9. Bruchstiick eines Eisenplättchens. 10. Fiinf kleine formlose fäsen Iuppen. Die Funde sind im Slovenské národné múzeum zu Martin untergebracht. Die Fundumstände des Hortes bieten keine Anhaltspunkte fiir seine Datierung. Man kann sich deshalb nur auf die Typologie der einzelnen Gegenstände stiitzen und sie nach bereits datierten anderen analogen Funden entsprechend einreihen. In Betracht kommen auf diese Weise fiir die Datierung der Gruppe der landwirtschaftlichen Eisengegenstände (Pflugschar, Sech, Hacke) dieses Depots die Horte aus Kúty, Gajary, Moravský Ján, Brankovice, Opava-Kylešovice, aus dem Burgwall Pohansko bei Nejdek, Smižany-Čingov und Žabokreky nad Nitrou. Diese Hortfunde sind auch durch Tonware, Schmuok oder Siedlungsobjekte in die Zeitspanne zwischen dem VIII. und IX. Jh. datiert. Ähnlich kann auch die Speerspitze nach analogen Funden aus. dem Gräberfeld in Devínska Nová Ves und teilwei sse auch aus dem Depot von Moravský Ján und Gajary an die Wende des VIII. und IX. Jh. gewiesen werden. Analogiefälle aus dem Marchtal deuten einen slawischen Charakter der Depotfundstiicke von Sklabiňa an. Die Hacke-Axt darunter wird als ein Zeuge des Brandwirtschaftssy.stems angesprochcn. Dieser Stufe der Landwirtschaft diirfte auch die kleine symmetrische Pflugschar entsprechen, die als Bestandteil eines Hackenpluges horizontal Anwendung fand. Das Vorkommen eines Sechs im Fundkomplex wie auch die Abniitzung der rechten Seite der Pflugschar geben Anlass eine einseitige Pflugackerung vorauszusetzen. Es ist leider nicht genau zu bestimmen, ob die Pflugschar und das Sech aus diesem Depot die Bestandteile des selben Hackenpfluges sind, oder ob das Sech einem anderen, dem Hackenpflug vorangehenden Landwirtschaftsgerät angehorte. Die Landwirtschaft:sgeräte aus diesem Hort erbringen einen Nachweis fiir einen das Ackerland zwar nur durch Waldbrand erworbenen doch mehr fortgeschrittenen Landbau, wa:s in bezug auf die Ahgelegernheit dieser Fundstelle vom wirtschaftlich hoher stehendem Marchtal angemessen wäre. Fiir die Einstufung der weiteren vier landwirtschaftlichen Geräte konnen nur 'Schwer geeignete Kriterien gefunden werden, da sie ihrer Form nach vereinzelt da stehen und ihre wispriingliche Funktion unbestimmt ist. Die vierkantige Stange war etwa nur der Stiel irgendeines Gerätes: eines Bohrers, Keils oder Meissels. Die Spitze mit meisselartigem Ende und Tiille von 5 om Durchmesser fiir den Holzgriff mag wohl bei schwereren Arbeiten beniitzt worden sein. Analogien finden sich in ethnographischen Materialien (Holzhauer, F!Osser und Beuntner). Beide beilartigen Keile mit meisselartiger Schneide verschiedener Richtung konnten ebenfalls zu schwereren Arbeiten verwendet worden sein, z. B. bei der Zerschlagung barter Massen grosserer Ausmasse. Sie konnten auch als Keilhauen oder spezielle Keile gebraucht werden. Ihrer Form liegt die Axt zu Grunde. Alle vier Gegenstände der landwirtschaftlichen Gerätegruppe verbindet der meisselformige Abschluss, obwohl die Stange ein durch ihre Verwendung abgeniitztes Ende hat. Hieraus kann ihre gemeinsame Verwendung im Bergbau zur Zertriimmerung des gewachsenen Felsens oder Erzes vorausgesetzt werden, man kann diese Ge Täte al~o als ein Depot des Gezähes betrachten. Da sie mit der Gruppe landwirtschaftlicher Geräte und der Speerspitze einen geschlossenen Fundverband bilden, stammen sie wohl aus demselben Zeitabschnitt. Der Hort aus Sklabiňa ähnelt auch seinem Inhalt nach den erwähnten Hortfunden des Marchtales. Oberwiegend enthält er landwirtschaftliche Geräte und Handwerloszeuge und nur eine W~ffe. Zählt man auch die neueren Funde aus Pobedim, Žabokreky und Smižany hinzu, ist zu beobachten,.dass der Bereich der Hortfunde das Marchtal und Odertal iiberschreitet. Die Analogien zu den einzelnen Gegenständen

166 HR UBEC des Hortes von Sklabiňa, sein Inhalt und Auftretungsgebiet koppeln ihn auch zeitlich zu den zahlreichen Funden aus dem Marchtal von der Wende des VIII. und IX. j h. Mit Riicksicht auf die geogra.phisch exzentrische Lage vom Kerngebiet Grossmährens kann der Hort aus Sklabiňa in den grossmährischen Zeitabschnitt, u. zw. in das IX. und an den Anfang des X. jh. datiert werden. Das Depot bedeutet einen Beitrag fiir ein tieferes Wissen um die altslawische Schmiedekunst. Die bisher bekannten Gattungen ihrer Erzeugnisse sind um neue Formen erweitert worden, die hypothetisch als Gezähe (Geräte des Bergmanns) bestimmt werden konnen. Die Bestimmung des Hortes als ein Lager des Erzeugers wäre lediglich auf Grund einiger Eisenluppen moglich. Die beträchtliche Abniitzung der Geräte weist jedoch eher darauf hin, dass es sich um das vergrabene Eigentum des Beniitzers handelt, der sich auf der Flucht aus irgendeiner der zeitgleichen Ansiedlungen befand. Obersetzt uon B. Nieburouá

167 SLOVF.NSKÁ ARCHEOLÓGIA Xlll !1 ANTHROPOLOGISCHE ANALYSE VON SKELETTRESTEN A US DEM SLAWISCH-AWARISCHEN GRÄBERFELD IN HOLIARE HELENA MALÁ* Das mcnschliche Skelettmaterial aus dem Gräberfcld von Holiare (Bez Komárno), das bci Ausgrabungen unter der Leilung von A. To čí k (Direktor des Al der SA W, Nitra) gewonnen wurde, wird in das Vl 1. - IX. Jh. datiert und gehort dem slawisch-awarischen Zeitabschnitt an; einigc Gräber gehorten auch in das X. und XI. Jh. ). Von den 766 untersuchten Gräbern wurden 492 Skclettc zur anthropologischen Bearbeitung eingel icfcrt. Schätzungsweise fielen bei Sandgrabungen in der mittleren und siidlichen Randzone des Gräbcrfeldes bis zum J etwa 300 Gräber der Vernichtung anheim und im si.idlichen, mit Häusern bebautcn Teil werden 200 bis 300 undurchforschte Gräber vorausgesetzt. Es ist demnach anzunehmen, dass das Gräberfeld rund 1360 Gräber gezählt haben mag. Die anthropologische Analyse dieses Gräberfeldes soli zur Charakteristík des Korperbaues der Bevolkerung beitragen, die in der Zeit vom VII. XII. Jh. in der Siidslowakei gelebt hat. Aus den bisherigen publizierten, mit der Anthropologie der Siidslowakei dieser Zeitepoche sich befassenden Arbeiten konnen nicht einmal beiläufige Riickschliisse gcmacht werden, weil die aufgearbeiteten Komplexe zu klein und oftmals auch unzureichend dokumentierl sind. Es sind die Arbeiten von Mat i eg k a ( 5) ii ber slawische Skelette aus Skalica ( friiher Uhorská Skalica, 10 Skelette), von Frank e n ber g e r (7) iiber die Anthropologie der Bevolkerung des slawisch-awarischen Zeitabschnittes (Devínska Nová Ves, 6 Schädel), der grossmährischen Epoche (Moravský Ján, 6 Schädel) und der späten Burgwallzeit (Dolný Jatov, 80 Schädel; Devín, 121 Schädei). Ferner sind es Arbeiten von S z ó k e und Neme s k ér i (29) iiber Skelette aus der jiingeren Burgwallzeit (Bešeňov, 74 Skelette) und Arbeiten von V 1 č e k ( 30) ii ber Skelette aus dem slawisch-awarischen Zeitabschnitt (Žitavská Tôň, 40 Skelette). Die Analyse des anthropologischen Materials aus dem Holiarer Gräberfeld kniipft an die anthropologische Verarbeitung der Skelettreste des Belo Brdo Gräberfeldes am Fusse des Zobor, Bez. Nitra (89 Skelette) und des slawischen Reihenfriedhofes in Mlynárce, Bez. Nitra an (78 Skelette). Die anthropologische Aufarbeitung des Materials dieser Lokalitäten ist in die staatliche Erforschung der slawischen Population auf tschechoslowakischem Gebiet miteinbezogen (Malá 17-19, 21). Natiirlich liefern die Materialanalysen von Zobor, Mlynárce und nun auch aus Holiare nicht die Moglichkeit zu einer allgemeinen Charakteristík der Bevolkerung, die im Zeitabschnitt des Vl 1. - XII. Jh. auf siidslowakischem Gebiet gelebt hat; ein Grund hiefiir ist z. B. der, dass die von uns untersuchten Skelettreste nur zu einem ganz geringfiigigen Teil einen solchen Erhaltungszustand aufweisen, der eine detaile Bearbeitung zulässt. So wurde vom gelieferten Skelettmaterial von Holiare, d. h. von den angef iihrten 492 Skeletten, vor allem der erhaltenste Teil - die Schädel - untersucht, von denen aber lediglich 46 in so gutem Zustand waren, dass sie zu einer vollkommenen typologischen Analyse verwendet werden konnten. Bei den iibrigen 437 Schädeln konnte bloss die Alters- und Geschlechtsbestimmung vorgenommen werden, eventuell manche morphologische und metrische Charakteristiken. Die restlichen 9 Schädel waren hinsichtlich ihres schlechten Erhaltungszustandes vollkommen unverwertbar. Die langen Knochen, die im Vergleich zu den Schädeln in wesentlich schlechterem Zustand zugestellt wurden, studierten wir einerseits nur im Zusammenhang mit den Kathcdcr fiir Anatomie der Medizinischcn Fakultät der Karls-Universitiit in Hradec Králové, Vorstand Prof. M. U. Dr. jan II rom ad a.

168 424 H. MALA Schädeln, die Moglichkeiten zu einer vollkommenen Typenbestimmung boten, und anderseits in Fällen bei Skelettresten aus Reitergräbern. Es liefern also sowohl díe zitierten anthropologischen Analysen aus den Gräberfeldern von Zobor und Mlynárce als auch das in vorlíegender Arbeít behandelte Gräberfeld von Holiare bloss Teílbeiträge, die erst mít weiteren, kiinftígen Analysen Grundlage fiir ein komplexeres anthropologisches Studium dieses Zeitabschnittes sein werden. Allgemeine Analyse d es Skelettmaterials Die erste Aufgabe fiir die Bestimmung em1ger demographischer Erkenntnisse auf dem Skelettmateríal íst ímmer die Durchfiihrung der Differenzierung der einzelnen Skelette nach Alter und Geschlecht. Diese Forderung wurde auch als erste bei der Bearbeitung der 492 Skelette aus dem Holiarer Gräberfeld erfiillt. Díe Bestímmung des Geschlechtes wurde mit der iiblichen anthropologischen Methodik durchgefiihrt, die Alterseinteilung der Skelette nach Mar t í n (22) mít Beriicksíchtígung der neuen Erfahrungen von Han sen (8), D é r o bé r t und F ul 1 y (6). Die Skelette wurden in folgende klassische, von uns mit Zwíschengruppen ergänzte Altersgruppen eingeteílt: infans 1 (0-6 Jahre), ínfans II (7-14 Jahre), juvenis Jahre), juvenís bis adultus (19-22 Jahre), adultus (23-30 Jahre), maturus (31-40 jahre), maturus bis senilis ( jahre), senilis ( 60 Ja hre und dariiber), f erner eíne allgemeíne Erwachsenengruppe ( 23 Ja hre und dar ii ber) und eine Gruppe von unbestimmbaren Indíviduen. Die Aufteílung der vestorbenen Kinder, Männer und Frauen in die einzelnen Altersgruppen ist ziffernmässig auf Tabelle 1 ausgedriickt und graphisch auf Abb. 1 dargestellt (Ma 1 á 21 ). Aus den Diagrammen geht hervor, dass prozentuell die grosste Sterblichkeit insgesamt die ersten drei Altersgruppen betroffen hat, d. h. die Gruppen infans 1, infans II und juvenis, die in den ersten drei Rubriken dargestellt sind. Dieser gefundene Wert von 28,3 % kindlicher und jugendlicher Skelette ist relativ klein, wenn man ihn mít Angaben aus anderen altslawischen Lokalitäten vergleicht (Tab. 2 ). Allgemein kann jedoch gesagt werden, dass auf allen europäischen friihgeschíchtlichen Skelettgräberfeldern ein hoher Prozentsatz von nichterwachsenen Individuen zum Ausdruck kommt, der sicher lieh auf ungilnstige hygienische und Lebensbedin- c E E :;; ::l N c E E :;; ::l N.. ::l c a o ::l > > -c 2. < a c o > > ::l -. E:.J:l... c..j:l :::> ;;:;..a o c!!: w = a Vl. ::l... ::l :a Vl ::E " ::l ;; ::E ~ ::l -c <. a... Z! -; >...,, 2.<... c > ::l -. - c.!! c - - c ;: -.E o... ::c o <.!> <F - Ň N - N c - o~ <'i N - c #. - c o~ c... ci N M ô~.,.; - c \O N - o \O 0 ' Ň - M c - l!"l o o...; c N M... - o 0 '.-.: - 00 c M "#. l o~ N ci c ci 1 c N o 0 ' c "#. - c... "' c "" :a...; " ~ M 8 - M ~ M (l() " -- ' "' - - N ;;; - (7\ (7\ - l!"l M - N... ~ \O ~... (l()....,,: o\ - o\ - - "' M N... N o,... N "' - - "' ~ ~ ~ "' (7\ -- \O ' ~ ci <'i... M ~... N N. "' ~ -"" N,... l!"l... r-- \O N... Ň ci "' - - M N -- ' N. \O,,.; - C'i ' N ' \O... \O -- \O ~ <D Ň N M (l() M M - N q... Ň... M ,.., r M N.,,: ~ a\ N N N.J:l.J:l ~ ~ $ $ q q l!"l l!"l E 5... c c E ~... E "'., a OJ ::l.o.o -c c c.s ;; ~ :::> :::> ~ N

169 ANTlllWPOLOGISC HE ANAL YSE VON SKELETTRESTEN AUS DEM GRÄBERFELD IN HOLIA R E 425 gungen dieser Zeit hinweist. Der von uns festgestellte Prozentsatz von kindlichen und jugendlichen Bestattungen war ebenso wie auf anderen Lokalitäten in Wirklichkeit weit grosser, u. zw. dadurch, dass alle Skelette der jiingsten Kinder durch die anthropologische Bearbeitung bestimmt nicht erfasst wurden, sei es wegen ungeniigender Bergung im Gelände, oder wegen der posthumen Selektion der grazi len Kinderskelette. Mit Riicksicht auf die komplizierte und bisher vollkommen unerforschte gesellschaftliche Struktur der friihgeschichtlichen Population ist die Wirkung anderer Faktoren nicht ausgeschlossen, wie z. B. das Toten von Neugeborenen, von korperlich schwachen Kindern oder auch ihre Bestattung auf isolierten und unbekannten Orten. Trotz der Schwierigkeiten bei der Geschlechtsbestimmung junger Individuen kann zusammengefasst werden, dass in der Altersgruppe juvenis und juvenis bis adultus mehr Individuen weiblichen Geschlechtes als männlichen vertreten sind. Diese Tatsache kommt auch in der Gruppe adultus zum Ausdruck. Die Ursache des vorzeitigen Todes 'l. lo io 10 "' E,,;.., "' ~.J = -.~ "'... A.,, :s. ~ ~ ".z "'.,, ~ > 3 "' ~ -~ "' "' ~ ~ -;;.....= -. "'Cl ~ s: "' ~ --, <z: s:: ::;:..., = V> Abb. 1. Differenzierung der Skelette nach Alter und Geschlecht. Die einzelnen Spalten veranschaulichen die prozentuelle Vertretung der Skelette nach Altersgruppen, u. zw. die vollen Spalten die Werte ftir weibliche Skelette, die schraffierten fiir männliche und die leeren fiir Skelette, deren Geschlecht unbestlmmbar war.... Tabelle 2. Prozentuelle Vertretung von Kinderskeletten auf einigen slawischen Gräberfeldem Gräberleld Autor % Ptuj l vaniček 27,4 Holia re Malá 28,3 Mlynárce Malá 32,0 Nitra-Zobor Malá 33,7 Bešeňov Nemeskéri 37,0 Kourim Chochol 37,7 Mikul čice 1-4 Stloukal 41,7 Kérpuszta Nemeskéri 43,0 Žitavská Tôň Vl ček 47,5 bei Frauen diirfte etwa z. B. der erhohten Gefahr bei den oft sich wiederholenden und mit unzureichenden hygienischen Bedingungen verbundenen Schwangerschaften zuzuschreiben sein. In der Gruppe maturus und maturus-senilis kommt es zu einer prozentuellen Senkung der Sterblichkeitsziffer, während sie in der Gruppe senilis erneut ansteigt, u. zw. wiederholt zu Gunsten der Frauen. Bei einem Vergleich des Verlaufes der ganzen Sterblichkeitskurve in den einzelnen Altersgruppen mit Angaben aus anderen Lokalitäten treffen wir ähnliche Verhältnisse in der Siidslowakei in Bešeňov und Žitavská Tôň an (S z ó k e - Neme s k ér i 29, Vlček 30), bloss mit dem Unterschied, dass es hier nicht zur prozentuellen Erhohung der Sterblichkeit in der Altersgruppe senilis kommt, wie es auf dem Material aus Holiare der Fall war. Bloss das altslawische Gräberfeld von Koui'im (Ch och o 1 und Mitarb. 10, 12) ist durch eine relativ gleichmässig ansteigende Kurve von der Gruppe adultus bis zur Gruppe senilis gekennzeichnet. Anderseits sind wieder Lokalitäten vorhanden, wie die siidmährischen Mikulčicer Gräberfelder 1-4 (Stloukal 26, 27), die siidslowakischen Fundstellen Zobor und Mlynárce ( M a 1 á 17, 21) und das jugoslawische Ptuj (1 vani č ek 13), wo die K urve der prozentuellen Vertretung erwachsener Individuen in der Altersgruppe maturus gipfelt. Das gegenseitige Zahlenverhältnis zwischen Männern und Frauen ist in der Rege! durch den Maskulinität-Index ausgedriickt, der angibt, wieviel Männer auf tausend Frauen entfallen. Dieses Verhältnis fällt auf dem Grossteil der slawischen Gräberfelder fiir die Männer giinstiger aus (S t 1 ou k a l 26, 27). Umso interessanter ist unsere Feststellung von 111 erwachsenen Männern gegeniiber von 170 Frauen, so dass der Maskulinität-Index bloss 653

170 426 H. MALÁ beträgt, d. h. dass beiläufig auf einen erwachsenen dem individuellen Alter der erwachsenen Männer Mann 1,5 erwachsene Frauen kommen. Setzen wir in diesen Erwägungen noch weiter fort, kamen dann in der Altersgruppe adultus (23-30), als im vorausgesetzten produktivsten Alter, auf 38 Männer 83 Frauen, d. h. 1 junger erwachsener Mann auf beiläufig mehr als 2 junge erwachsene Frauen. Fiir die Erklärung dieser Situation auf dem Holiarer wie auch Frauen und gesondert aus dem individuellcn Alter aller Individuen errechnet (Tab. 3). Das individuelle Alter der Bestatteten in der Gruppe infans I, infans II und juvenis wurde entweder nach der genauen Alterbestimmung genommen, oder wurde, wo dies nicht moglich war, aus dem Mittelwert der bestimmten Altersgruppe gewählt. Bei den Altersgruppen juvcnis bis adultus, adultus, Gräberfeld seien mehrere hypothetische maturus, maturus bis scnilis und senilis, wo eine Moglichkeiten dargeboten: 1. Ein gewisser Teil von Männern konnte ausserhalb der Siedlung gestorben sein, 2. ein bestimmter Teil von Männern konnte unbestattet geblieben sein, 3. ein bestimmter Teil von Frauen konnte importiert genau aufs Jahr stimmendc Bestimmung nicht moglich ist, wurde der Mittelwert der jeweiligen Altersgruppe genommen. Aus dem Diagramm auf Abb. 2 geht hervor, dass das allgcmeine Durchschnittsalter aller Individuen 29,4 Jahre bctrug, das Durchschnittsalter der Kin- worden sein. Die angefiihrten Erwägungen sind allerdings reine Vermutungen, welche hier vor allem als Diskussionsanregungen Tabelle 3. Durchschnittsahcr der Bestatteten und die grundlegenden statistischcn Charakteristiken ausgesprochen werden, denn After Jl jmin.-1 x s m die Aussergewohnlichkeit dieser Situation auf dem max. 1 1 l Gebiete der Tschechoslowakei zwingt uns, den Ursachen dafiir nachzugehen. In dem Falle der Be 1 Erwachsene + Kinder ': 2C),16 27,92 1,34 Erwachscne Männer ()' 40,94 15,96 1,53 gräbnisstätte von Holiare muss man aber auch Erwachscn~ Frauen '; 39,25 16,96 1,31 daran denken, dass kaum eine Hälf te der Skelette Erwachswc ,91 16,64 J,00 bei der anthropologischen Bearbeitung zur Verfiigung war; die demographische Struktur der iibrigen Skelette konnte vielleicht sehr verschieden aussehen. Kindcr 156 o - 2:i 10,72 7,04 0,56 Das von uns festgestellte Dbergewicht an Frauenskeletten All er 60 konstatiert noch St 1 ou k al (27) auf dem 3. Mikulčicer Gräberfeld und Lipták (15) auf dem awarischen Gräberfeld von Olló II in Ungarn. Interessanterweise ist auf dem von uns beobachteten Material aus Holiare eine den männlichen 40 Skeletten gegeniiber hohere Zahl von weibli chen Skeletten bei Gräbern a us dem VI 1. - VII 1. jh. festgestellt worden, während bei Skeletten aus.io den in das X.-XII. jh. datierten Gräbem dieses Verhältnis umgekehrt i st. Ein weiteres, vom demographischen Gesichtspunkt 70 wichtiges Problem, das zur Bildung einer Vorstellung iiber die Zusammensetzung dieser friihgcschichtlichen 10 Population fiihrt, ist die Feststel lung des durchschnittlichen Alters auf dem Gräberfeld, die Aufstellung von Sterblichkeitstabellen und o die Abschätzung der auf der Siedlung lebenden Bevolkerungszahl. Das durchschnittliche Alter der Bestatteten wurde Abb. 2. Durchschnittliches Alter der Skelette. Die volie Spalte veranschaulicht das durchschnittliche separat aus dem individuellen Alter aller bestat Alter aller Skelette, die leere Spalte der Kinderske teten n ichterwachsenen und erwachsenen Individuen, separat aus dem individuellen Alter der beblichen Skelette. Die Koordinaten veranschaulichen lette, die längs schraffierten das Durchschnittsalter der männlichen und die quer schraffierten der weistatteten nichterwachsenen Individuen, separat aus die zugehorigen massgebenden Abweichungen.

171 ANTllROPOLOGISCHE t\nalyse VON SKELETTRESTEN AUS DEM GRÄBERFELD IN HOLIARE 427 derbestattungen 10,7 Jahre, und das durchschnittliche Alter der erwachsenen Männer war nur wenig hoher ( 40,9 jahre) als das durchschnittliche Alter der bestatteten erwachsenen Frauen (39,3 jahre). Oie Ergebnisse f iir das gesamte durchschnittliche Alter der I ndividuen, fiir das durchschnittliche Alter der erwachsenen männlichen und erwachsenen weiblichen Bestattungen entsprechen im Prinzip den Angaben von St 1ouka1 (27), der nach einer tabellaren zahlenmässigen Vertretung der Individuen innerhalb der Altersgruppen auf einer ganzen Reihe tschechoslowakischer und fremder Lokalitäten folgendes Durchschnittsalter errechnet hat: das gesamte durchschnittliche Alter aller Individuen bewegt sich zwischen den Werten von 19,8 (Žitavská Tôň) bis 35,3 (Ptuj), das durchschnittliche Alter der erwachsenen Männer zwischen 35,4 (Bešeňov) bis 52,8 (Zobor) und das durchschnittliche Alter der erwachsenen Frauen zwischen 32,9 (Bešeňov) bis 53,3 (Koufim). Eine Differenz ist jedoch beim durchschnittlichen Alter der Kinderbestattungen aus Holiare zu beobachten (10,7 Jahre), das die Werte von 4,8 (Žitavská Tôň) bis 10,3 (Ptuj) iibersteigt. Oiese Tatsache.ist einerseits durch die hochangesetzte obere Altersgrenze von 22 J ah ren f iir J ugendliche und die geringe zahlenmässige Vertretung von Kindern von O bis 3 Jahren auf unserem Material bedingt. Wir haben nun versucht, nach der neuen Methodik ungarischer Autoren (A c sád i - Neme s k é r i 1, 2, 3), welche in der Tschechoslowakei zum erstenmal St 1ouka 1 (26, 27) auf den altslawischen Gräberfeldern von Mikulčice und Koufim appliziert hat, die Sterbetafeln fiir die Skelette aus dem Holiarer Gräberfeld zusammenzustellen. Aus der grundlegenden Aufteilung der Individuen in Altersgruppen (Tab. 1) wurden einige demographische Angaben in Form dieser Sterbetafeln zusammengestellt, u. zw. teils gemeinsam bei allen 459 Skeletten nichterwachsener und erwachsener Individuen und teils bei Männern und Frauen gesondert (Tab. 4, S, 6). Um wenigstens ein rahmenmässiges Bild uber die Sterblichkeit nach dem Geschlecht zu erhalten, wurden in die männlichen und weiblichen Gruppen auch die Skelette der jugendlichen und Kinder einbezogen. Oa bei den Skelettresten von I ndividuen bis zu 18 Jahren das Alter grosstenteils nicht bestimmt werden konnte, waren wir gezwungen, die notige Differenzierung schätzungsweise zu bestimmen, u. zw. nach dem von St l ou k al (26) angewandten Schema. Nach der zitierten Arbeit muss nun in der Altersgruppe von Tabelle 4. Gesamte Sterblíchkeit!Ur beide Geschlechter Alter 1 Dx 1 dx lx qx Lx 1 Tx 1 CO X ,76 100,00 11,76 94,12, 3055,3130, , ,87 83, ,5 27, ,80 79,53 12,32 74,63 1 i25,4 21, : 17 3,70 69,73 5,31 67, , ,19 66,03 44,20 51, ,4 17, ,60 36,84 39,63 29,54 743,9 20, ,88 22,24 26,43 19,30 448, x 75 16,34 16,36 99,87 8,18 81,8 5, ,100,001 1 l 1 1 Tabelle 5. Gesamte Sterblichkeit fiir Individuen männlichen Geschlechtes Alter 1 Dx 1 dx lx qx X ,56 100,00 15,56 92, ,6 28, ,11 84,44 13,16 78,89 22:.!4,1 26, ~2 12,22 73,33 16,66 67, , ,67 61, 11 35,46 50, , 1 21,67 \ll ,78 39,44 45,08 30,55 720,7 18,27 ' ,22 21,66 33,33 18,05 415,2 19, x 26 14,44 14,44 100,00 7,22 72,2 5, ,00 1 i ~ 1 Tx 1 eo Tabelle 6. Gesamte Sterblichkeit fiir Individuen weiblíchen Geschlechtes Alter 1 Dxl dx 1 lx 1 qx 1 Lx 1 Tx 1 eo X ,53 ~ 100,00 10,53 94, ,1 30, a.10 89,47 9,05 ;85, , ,31 81,37 11,44 76, ,6 20, ,06 72,06 '52,82 53, ,7 19, ,74 34,00 34,53 28,13 739,3 21, ,26 22,26 23,63 19,63 458,0 20,58 60-x 42 17,00 17,00 100,00 8, , , l l 0-6 jahren uber männliche Skelette bei 52,5 % erwogen werden, in der Altersgruppe von 7-14 jahren bei 50 % und in der Altersgruppe von Jahren bei 48,5 %. In diese nach dem Geschlecht differenzierten Angabetabellen (Tab. 5, 6) wurden dann bloss jene Skelette erwachsener I ndividuen nicht miteinbezogen, bei denen zwar die Bestimmung in die jeweilige Altersgruppe moglich, jedoch wieder das Geschlecht fraglich war. In den Tabellen bedeuten die Symbole Dx die Zahl der lndividuen innerhalb der Altersgruppen, dx driickt die prozentuelle Umrechnung dieser Werte aus, lx ist der prozentuelle Ausdruck der Zahlen aller bisher in jedem konkreten Altersabschnitt lebender I ndividuen, qx gibt die Wahrscheinlichkeit

172 428 ll. MALÁ des Todes in jeder Altersgruppe an, Lx bedeutet dfe Wahrscheinlichkeit der lebenden Individuen in den einzelnen Altersintervallen und Tx bezeichnet die Zahl der Jahre, welche alle Individuen in der jeweiligen Altersgruppe insgesamt leben. Ein sehr wichtiges Symbol ist e 0 x. das die mittlere Lebensdauer ausdri.ickt, bzw. die durchschnittliche Zahl der jahre, welche die Individuen in der betreffenden Altersgruppe noch Hoff nung zu leben haben. Das aus diesen Tabellen gewonnene Endergebnis stimmt recht gut mil jenen Werten i.iberein, die bei der Berechnung des Durchschnittsalters der lndividuen gewonnen wurden. Das bedeutet, dass die mittlere Lebensdauer der ersten Altersgruppe - 30,55 Jahre (Tab 4) - jenem durchschnittlichen Alter der Individuen - 29,36 jahre - sehr nahe kommt, das aus der Summe des Alters der einzelnen Skelette errechnet wurde. Trotzdem ist es wahrscheinlich, dass das durchschnittliche Alter der in diesem Zeitabschnitt lebenden Individuen in Wirklichkeit tiefer war, mit Ri.icksicht auf die vorausgesetzte hohe Neugeborenen- und Säuglingssterblichkeit, die selbstverständlich in unseren Funden nicht miteingerechnet ist. Aus dem Vergleich der angefiihrten Werte i.iber die mittlere Lebensdauer mit den Angaben von S 11 ou k al (26) fiir die Mikulčicer und Koufimer Gräberfelder geht hervor, dass in Holiare bei den Altersgruppen juvenis-adultus bis adultus die Lebensgrenze tiefer war, dagegen bei den älteren Altersgruppen hoher: z. B. hatten die Bewohner von Mikulčice im 20. Lebensjahr insgesamt die Lebensgrenze bei 44 ] ahren und die Bewohner von Kouľim im 18. Lebensjahr wieder bei 42 Jahren, so war sie bei den Bewohnern von Holiare im 19. Lebensjahr bloss bei 40 Jahren; anderseits hatten jedoch in Mikulčice 40jährige Individuen die Hoffnung bloss das Sl. Lebensjahr zu erreichen, in Koufim 42 jährige das 52. Lebensjahr, während in Holiare 4ljährige 61 jahre alt werden konnten. Erwägt man i.iber die mittlere Lebensdauer bei Frauen und Männern separat, weist vorliegende Auswertung den Unterschied von 1,5 Jahren zu Gunsten der Frauen auf (Frauen : Männern = 30,29 : 28, 7 Jahren; Tab. S, 6), was mit Feststellungen auf anderen slawischen Gräberfeldern im Widerspruch steht (St 1ouka1 27). Zieht man jedoch nicht die mittlere Lebensdauer in Betracht, sondern das errechnete Durchschnittsalter, wie bereits angeii.ihrt, aus der Summe des Alters der einzelnen Skelette erwachsener Frauen und der einzelnen Skelette erwachsener Männer, dann ist auf dem Gräberfeld von Holiare die relative Beziehung zwischen Frauen und Männern (39,25 : 40,94 Jahren) 1 mit dem angegebenen gegenseitigen Verhältnis zwischen den Geschlechtern der anderen zitierten slawischen Gräberfelder ähnlich. Der von uns festgestellte Unterschied in der mittleren Lebensdauer und dem Durchschnittsalter der Frauen und Männer mahnt zu einer vol"sichtigen Interpretierung der mittleren Lebensdauer dort, wo ein Schätzungswert verwendet wu1de, d. h. gerade bei den Werten, die das Geschlecht differenzieren. Vergleichen wir nun, trotz der erwähnten Diskutabilität, die Werte der mittleren Lebensdauer gesondert fi.ir Frauen und gesondert fi.ir Männer mit ähnlichen Angaben aus den zitierten Mikulčicer Gräberfeldcrn, kommt noch wesentlicher der Unterschied zum Ausdruck, der in der Interprelierung der Ergebnisse ohne Geschlechterdifferenzierung angefi.ihrt wurde: erneut ist bei den Altersgruppen juvenis-adultus bis adultus die Lebensgrenze sowohl bei Frauen als auch bei Männern in Holiare tiefer, während in den älteren Altersgruppen bei Frauen und bei Männern in Holiare gerade umgekehrt die Lebensgrenze hoher ist. Z. B. wenn in Holiare eine 19jährige Frau die Hoffnung hatte, 38 Jahre alt zu werden, der Mann 41 Jahre, dann hatte eine 20jährige Frau in Mikulčice die Hoffnung auf das Erreichen des 41. Lebensjahres und der Mann des 46. Lebensjahres. Umgekehrt hatte dann eine 4ljährige Frau aus Holiare die Hoffnung 62 Jahre alt zu werden, ein gleich alter Mann 60 jahre, während eine 40jährige Frau und ein gleich alter Mann aus Mikulčice die Lebensgrenze bloss bei Sl Jahren hatten. Mit dem Gräberfeld von Kourim kann in dieser Richtung kein Vergleich durchgefi.ihrt werden, weil in der Arbeit von S tlo u k al (26) fi.ir dieses Gräberfeld keine Sterbetafeln gesondert fi.ir Frauen und gesondert fi.ir Männer zusammengestellt sind. Aus dem Prozentsatz der Bestatteten (Werte lx) ist ebenfalls ersichtlich, dass in Holiare in allen Altersgruppen relativ mehr Frauen als Männer die Hochstgrenze erreicht haben, bloss im Alter von 31 bis zu 40 Jahren war das Verhältnis umgekehrt. Auf Grund dieser Ergebnisse kann vielleicht angenommen werden, dass diese Abweichung, grob umrissen im mittleren Lebensalter, etwa mit der wahrscheinlichen hohen Sterblichkeit der graviden Frauen und Miitter zusammenhängt, wobei den Frauen ihre hohere physische Widerstandskraft nach Oberleben bestimmter kritischer" Jahre die Hoffnung gab, ein im Vergleich zu den Männern hoheres Alter zu erreichen. Die Werte der mittleren Lebensdauer (e 0 x) gewähren ausser den schon angefilhrten Riickschliis-

173 ANTHROPOLOGISCHE ANALYSE VON SKELETTRESTEN AUS DEM GRÄBERFELD IN HOLIARE 429 sen eine wertvolle Unterlage fiir eine Rekonstruktionsberechnung der durchschnittlichen Bevolkerungszahl, die zu dem gegebenen Gräberfeld gehort hatte. Diese Feststellung ist in unserem Falle besonders wichtig, cla Funde von Siedlungen mit dazugehorigem Gräberfeld aus dem slawi-sch-awarischen Zeitabschnitt selten sind. Ähnlich wie A c s á d i und N e m e s k é r i ( 1, 2) oder S t 1 o u k a l ( 26, 27) haben wir versucht, a uch fi.ir das Holiarer Gräberfeld aus den von uns zusammengestellten Tabellen diese Angabe zu errechnen, u. zw. mit Hilfe folgender Forme!: Dx. e 0 x P = +k t P bedeutet hier die Bevolkerungszahl auf der Siedlung, Dx die Gesamtzahl der abgedeckten Gräber, e 0 x die mittlere Lebensdauer bei der Geburt, t die Zeit der Gräberfeldbelegung und k die Konstante, die dem 10 %-tigen Wert des Bruches entspricht. Bei der vorausgesetzten, bereits in der Einleitung der Arbeit angefi.ihrten Gesamtzahl der 1360 Gräber, bei der mittleren Lebensdauer von 30,55 Jahren und bei der Belegungsdauer des Gräberfeldes von 600 J ahren kommen wir zu dem Zahlenergebnis von 76,5 Siedlungsbewohnern, denen das von uns untersuchte awarisch-slawische Holiarer Gräberfeld gehärt hatte. Dieser relativ niedrige W ert ist einerseits durch die Belegungsdauer des Gräberfeldes erheblich beeinflusst, deren Schätzung falsch sein kann, anderseits kann er durch unsere zwar hypothetische, jedoch recht wahrscheinliche Annahme verzerrt sein, dass ein Teil der männlichen Bevolkerung ausserhalb der Siedlung gestorben war. Metrische Charakteristik und morphol ogi<sche l ndizes Zur metrischen Wertung der Schädel wurden 15 Masse verwendet und aus ihnen 13 Indizes nach der Methode von Martin (22) errechnet. Ferner wurde die Schädelkapazität nach W e 1 c ker (Martin 22) und der Frontomandibular-lndex nach Šker 1 j (14) ermittelt. Die individuellen Mass- und Indexwerte auf den männlichen und weiblichen Schädeln sind bloss in jenen Fällen an- Tabelle 7. Werte der wichtigsten Masse aul männlichen Schädeln, die fiir die typologische Auswertung verwendct wurden 8 mat ad sen mat , ad ad sen mat sen m. - s ad mat ad mat mat ad ad ad ad m. - ~ mat mat ad ad. 179?81 mat rno , l i p i ft2 36, ;40,39, ' J YO 92

174 430 H. MALA Tabelle 8. Werte der wichtigsten Masse auf weiblichen Schädeln, die fiir die typologische Auswertung verwendet wurden Martin / b ~... ~ c... ~...; c; c; tu ~..c: z 1 "' CO "'... Q, :o.. :o E.., E J:J CO J:J E.B.;:: oo..c:..c:.....&... ]!! "'.~.s....s c Ii ~ ~ 1 ~ Cl) J:J... - OI) x.::: - c ihí j~ ;.o.<;::; ~ oj..c: c....<;::; -B -... o.:: "'..c J:J.....c ~j ~... ~ oj.~ ~ (.!) o J:J ~ ;;; o ;;; o J:J z Z, ~ J:J o:......c: ~. < ~~ ~ bi o] o] 12 ad ad ad ad ad ad mat ad ad ad ad i ad ad ad ad m.-s mat sen i ad sen ' ad Tabelle 9. Werte der wichtigsten Indizes auf männlichen Schädeln, die fiir die typologische Auswertung verwendet wurden Martin 8:1 17:1 17:8 17Xi20C :1+8 9:8 47:45 48:45 48:46 46:45 52:51 54:55 9: ; z J:J... "' (.!)..;:: N <..> ~ c;; "'... (.!) (.!).;:: ~... OI) j o.;:: <..> ;;; 9: ~o.....c:... <..>.D.~ 0> , mat. ad. sen. mat. ad. ad.,5en. piat. sen. m.-s. ad. mat. ad. mat. mat. ad. ad. ad. ad. m.-s. mat. mat. ad. ad. mat. 78,0 78,7 72,2 86,1 77,9 83,9 81,0 77,7. 75,7 75,8 76,6 74,7 71,9 71,7 82,0 76,1 83,2 82,1 79,0 77,4 82,2 72,6 79,4 75,4 70,6 75,4 71,0 70,1 64,4 71, 1 73,9 73,2 72,3 70,4 74,7 76,1 71,4 74,1 71, 1 76,6 70,7 74,2.72,1 75,3 68,3 73,5 75,3 77,7 72,1 73,8 96,6 90,3 97,0 74,9 91,2 88,1 90,3 93,2 93,0 98,6 99,3 95,6 103,0 99,2 98,6 92,9 89,2 87,8 95,2 88,2 89,5 103,0 97,2 95,6 104,5 84,7 79,4 61,3 69,2 79,8 80,3 80,9 81,4 80,2 85,0 86,4 81,7 f\6,2 82,8 86,2 80,3 81,0 79,2 84,l 77/J 80,7 87,2 86,l 62,2 86,5 71,l 65,3 71,1 61,l 68,9 70, ,5 63,6 75,4 63,8 66,9 71,4 74,6 71,9 67,9 62,8. 63,3 68,7 64,6 72,4 69,6 72,0 74,8 73,5 87,8 87,8 91,0 82,6 88,4 88,8 88,0 97, 1 83,7 86,4 88,5 95,4 86,2 96,3 87,4 101,6 87,5 87,3 90,5 96,2 88,2 89,6 100,0 105,7 96,l 54,7 55,7,56,7 47,1 52,9 52,2 54,9. 55,7 53,5 50,8 52,3 58,5 52,3 58,2 54,8 60,3 48,5 53,2 56,9 55,6 53,3 53,7 56,6 64,7 59,0 75,2 77,7 77,6 62,9 68,0 74,5 78,0 77,5 72,8 70,l 84,4 70,8 75,7 74,0 80,0 68,0 ' 65,0 73,6 : 80,4 70,6 73,5 77,8 86,8 76,5 72,7 71,7 73,1 74,8 76,9 73,7 71,4 69,0 69,7 74,6 69,2 73,8 76,9 74,1 75,4 71,3 81,8 77,4 69,2 75,5 73,1 72,8 74,6 77,2 78,6 1 76, ,4 85,7 74,4 85,0 83,7 78,1 78,6 82,5 77,5 73,8 79,6 78,3 77,5 76,9 76,9 85,7 78,6 85,0 79,5 79,6 90,5 85,4 46,6 45,3 42,9 49,1 46,6 50,0 42,9 42,6 44,6 51,0 60,4 42,6 45,5 47,5 50,9 42,9 46,2 49,0 39,3 47,3 47,2 50,0 48,2 48,2 44,3 107,5 98,9 110,4 104,9 103,9 106,5 113,5 104,8 104,4 95,2 123,3 109,9 105,3 99,0 108,6 95,8 108,6 108,6 107,9 114,0 100,0 100,0 98,0 94,8 94.8

175 ANTllROPOl.OGISCllE AN1\l. YSE VON SKELETTRESTEN AUS DEM GRÄBERFELO I N HOL JAR E 431 gefiihrt, die fiir die Typenwertung verwendbar waren (Tab. 7-10). Die Durchschnittswerte und statistischen Charakteristiken sind fiir alle Masse und Indizes bei allen messbaren Schädeln angefiihrt, u. zw. gesondert fiir Frauen und fiir Männer (Tab. 11 ). Bei der Aufteilung der Masse und lndizes in die einzclnen Gruppen wurde die Eintei- 1 ung ( Klassengrenzen) von S c h e i d t ( 25) und Martin (22) ben iitzt. Die nach Man ou vrie r errechnete Korperhohe wurde nach Martin (22) in die einzelnen Gruppen aufgeteilt. Aus der Gesamtanalyse geht hervor, dass die m ä n n 1 ich e n S ch ä de 1 bei der Wertung nach den mittleren Masswerten Jang, schmal, mittelhoch, und bei der Wertung nach der Vertretung innerhalb der Klassengrenzen lang, schmal bis mittelbreit und mittelhoch sind (Tab. 11, 12). Nach den Mittelwerten des Längenbreitenindexes und nach der Vertretung innerhalb der Klassengrenzen sind die Männer mesokran, wenn auch relativ häufig dolichokrane Individuen vorkommen, weniger aber schon brachykrane. Der Längenhohenindex des Schädels weist in O'bereinstimmung mit der Vertretung in den Klassengrenzen im Durchschnitt einen orthokranen Wert auf. Der Mittelwert des Breitenhohenindexes ist metriokran, jedoch sind innerhalb der Klassengrenzen ausser den häufigsten mittelhohen Schädeln auch ziemlich zahlreich sowohl hohe (akrokrane) als auch niedrige ( tapeinokrane) Schädel vertreten. Der transversale Frontoparietal- (Stirn-) Index weist im Durchschnitt Werte auf, die an der Grenze zwischen mittelbreiten bis breiten (metriometopen bis eurymetopen) Stirnen liegen, nach der Verteilung innerhalb der Klassengrenzen sind jedoch ausser den häufigsten eurymetopen Schädeln auch metriometope und stenometope Schädel vertreten. Der Frontomandibularindex ist im Durchschnitt eurymandibular, aber nach der Vertrelung in den einzelnen Kategorien kommen ausser eurymandibularen Werten häufig auch mesomandibulare Werte vor (Tab. 11, 13). Nach den absoluten Masswerten des Gesichtsschädels ist die Hohe des ganzen Gesichtes im Durchschnitt und auch nach der Vertretung innerhalb der Klassengrenzen mittelhoch, obwohl relativ oft auch hohe Gesichtsschädel vorkommen. Die Obergesichtshohe nimmt durchschnittlich das Mittel ein, doch sind nach der Verteilung innerhalb der einzelnen Kategorien am häufigsten Schädel mit mittelhohem bis hohem Gesichtsskelett vertreten. Die bizygomatische Breite entspricht im Durch- Tabelle 10. Werte der wichtigsten Indizes au[ weiblichen Schädeln, die fiir die typologische Auswertung verwendet wurden Martin 8: 1 17:1 17:8 17X20C : :8 47:45 48:45 48:46 46:45 52:51 54:fl5 9: >< ' '-'.E.E ; O.;; '-' () 1 1 z 1 ;,,: ;;; ;;;?: c... - "' "' o ~ 0) "'..<: 00 "' "' ~~ "' ~ ~-5 E ~..o N U -;;; ~... E "2' (::: ~ ~ -..<:,g ;:; o ~ 1i ~ < :~ :o ~ :o..; 00 1! = "' j~!'.:: "' ::1..;..>< (!) -l ::c: i:q ::c: ::c: o Q. (.'.) (.'.) o O>... z ú.., </) 1 12 ad. 79,1 77,9 98,5 87,0 66,9 90,8 52,5 69,2 75,8 70,5 49,0 97,8 17 ad. 74,6 75,7 101,6 86,2 70,5 93,3 57,1 73, l 78,l 80,5 47,9 93,4 19 ad ,3 94,4 84,3 67,1 90,2 53,0 68,6 77,3 82,5 50,9 106,2 41 ad. 8 1,7 74,4 91,2 81,l 66,7 92,1 53,1 71,3 74,6 81,4 54,7-49 ad. 76,2 73,9 97,0 33,8 67,9 87,3 51,7 67,0 77,l 77,5 52,2-63 ad. 78,3 74,9 95,6 84,0 66,4 98,3 58,1 79, l 73,5 80,5 44,9 111,0 71 mat. 73,7 74,7 101,3 86,0 72,1 92,6 56,3 77,5 72,6 78,l so.o 103,0 265 ad. 70,2 72,9 104,0 85,7 72,4 91,3 54,7 75,9 72,2 84,6 50,0 101, ad. 75,4 72,3 95,8 81,2 63,9 96,9 58,6 81,5 71,9 84,2 34,0 111,9 368 ad. 73,5 73,0 99,3 84,1 69,1 85,4 53,9 74,5 72,3 76,2 48,l 96,8 369 ad. 72,6 74,9 103,1 86,7 67,7 102,5 59,8 72,9 82,0 76,9 46,0 113,6 379 ad. 76,3 74,ó 97,7 84,6 70,5 90,5 54,8 75,8 72,2 82,5 46,2 11 6, ad. 78,9 76,0 96,4 85,0 68,8 90,9 54,7 72,0 76,8 79,0 42,3 97,9 486 ad. 81,7 75,7 92,8 83,4 66,7 87,2 51,3 71,4 71,8 83,8 48,9 100,0 507 ad. 76,3 7'i,l 98,5 85,2 72,7 97,5 61,4 78,1 78,7 92,5 45,l 96,9 515 m- s 85,5 76,7 89,8 82,7 64,6 80,7 48,l 73,9 65,2 89,7 51,0-6'17 mal. '17,8 68,8 88,3 77,3 72,3 91,4 52,3 73,6 71,1 82,9 50,0 98,0 663 sen. 77,7 73,2 94,2 82,4 69,1 88,3 52,3 74,4 70,3 77,8 48,l 102,l 716 ad. 77,8 70,5 91,0 79,5 69,4 84,4 52,4 69,6 75,4 80,0 53,2 95,7 759 sen. 79,0 74,7 94,6 83,4 64,6 92,1 57,1 77,4 73,8 82,5 41,5 101, ad. 82,6 76,7 93,0 84, 1 63,4 85,4 53,6 71,0 75,6 80,0 49,0 103,3

176 432 H. MALÁ Tabelle 11. Durchschnittswerte und statistische Charakteristiken von Massen und Indizes au{ SchädeJn Charakteristík - Männer x 1 Variations- Frauen x 1 Variations n s m n s m 1 breite breite MaximaJe Schädellänge , ,íO 0, , ,39 0,68 8 MaximaJe SchädeJbreite , ,51 0, , ,43 0,58 17 SchädeJhohe , ,00 0, , ,65 0,63 9 MinimaJe Stirnbreite , ,37 0, , ,02 0,43 47 Game Gesichtshohe , ,96 1, , ,69 1, Obergesichtshohe 41 72, ,42 0, , ,41 0,69 45 Jochbogenbreite , ,06 1, , ,21 1,08 46 MitteJgesichtsbreite 36 97, ,28 0, , ,50 0,77 51 Orbitalbreite 44 41,2 ; ,93 0, , ,94 0,29 52 Orbitalhohe 45 32, ,66 0, , ,90 0,28 55 Nasenhohe 41 54, ,50 0, , ,60 0,43 54 Nasenbreite 40 25, ,95 0, , ,07 0,33 44 BiorbitaJbreite 37 96, ,02 0, , , nterorbitajbreite 36 21, ,98 0, , ,2,32 0,38 66 BigoniaJbreite , ,50 1, , ,78 1,01 8: 1 Längenbr.-Ind. d. Schäd ,2 68,3-88,8 4,35 0, ,2 70,2-86,8 3,42 0,37 17 : l Längenhoh.-Ind. d. Schäd ,9 62,6-80,0 4,11 0, ,6 67,6-79,5 2,40 0,33 17: 8 Breitenhoh.-lnd. d. Schäd ,4 74,9-108,0 6,54 0, ,9 85,1-104,5 4,32 0,59 9 :8 Frontopariet.-1 ndex 77 68,9 61,1-75,4 3,57 0, ,9 62,0-77,0 3,30 0,36 9 : 66 Frontomandib.-Index ,4 94,8-123,3 7,35 l, ,5 88,0-119,6 7,71 1,22 47 : 45 Gesichtsindex 35 90,5 82,4-105,7 5,91 1, ,5 80,7-102,5 5,37 1,02 48 : 45 Obergesichtsindex 34 54,0 47,1-64,7 4,14 0, ,0 48,1-6 1,4 3,30 0,62 52: 51 Orbitalindex 43 79,3 68,3-90,5 5,07 0, ,8 70,5-92,5 5,16 0,78 54 : 55 Nasalindex 37 47,3 39j3-60,4 4,47 0, ,1 34,0-54,7.4,98 0,83 48 : 46 Obergesíchtsindex (Virchow) 33 73,9 62,9-86,8 5,82 1, ,0 66,7-82,2 4,38 0,76 46 : 45 JugomaJarindex 34 73,2 67,2-81,8 3,54 0, ,3 65,2-82,0 4,08 0,75 66 : 45 Jugomandibularindex 32 77,4 69,0-88,5 5,02 0, ,3 70,0-85,7 4,36 0,93 50: 44 Interorbitalindex 32 21,7 18,6-24, , , ,0 2,57 0,43 38 Sc.hädelkapazität (Welcker) , ,74 17, , ,46 14,90 Tabelle 12. Vorkommen einiger metrischer Charakteristiken des Gehirnschädels in der Klassengrenze nach Scheidt E ::s '" ~ Männer Frauen ~ n % n % KJassengrenze Klassengrenze ::s '" c 17 >V sehr Jang x ,9 sehr Jang x ,6 00 o Jang ,5 Jang ,9 ~ o; mittellang ,9 mittellang ,1 ~ kurz 181-x 3 3,7 kurz 173-x 3 3,4..c "" u -- <I) Zusammen ,0 Zusamm e n ,0 -- sehr schmal x ,8 sehr schmal x ~ oi schmaj ,2 schmal ,2... ~ mittejbreit ,9 mittejbreit ,8 v ~ :co breit 159-x 4 5,1 breit x 8 9,0..c v - - <I) Zusammen ,0 Zusamm e n ,0 :o niedrig x ,3 niedrig x ,8 :S mittelhoch ,7 mittejhoch J34 61,8 ~ hoch 139-x 9 20,0 ho ch 132- x 20 36,4..c ''" <.> <I) Z u sa mmen ,0 Zusamm en ,0

177 l\ntllropologiscl le ANALYSE VON SKELETTRESTEN AUS DEM GRÄBERFELD IN HOLll\RE 433.,, Tabclle 13. Vorkommen einiger Schädelindizes in den K lassengrenzen nach Martin Martin >< K lassengrenze 8: 1 c:: - Männer frauen Zusammen n % n % n % Hypcrdolichokran 65,0-69,9 3 3, ,8 Dolichokran 70,0-74, , , ,2 ~ Mesokran 75,0-79, , ,6 79 ~ 48,8 c:q Brachykran 80,0-84, , , , ypcrbrachykran 85,0-89,9 2 2,6 3 3,5 5 3,1 CO c:: Zusammcn ,0 -l 85 99, ,9 "'..c: Chamackran x-69,9 5 11,4 5 9,2 IO 9,9 :o :r: Orlhokran 70,0-74, , , ,4 17 : 1 1 llypsikran 75,0 - x 11 25, , ,7 CO c:: '.lusammcn ,0 100, ,0 '"' -l 54 <..c:: "' Tapcinokran x-91, ,3 9 16, ,8 :o :r: Me1 riokran 92,0-97, , , ,5 17: 8 1 Akrokran 98,0-x 14 31, ,8 30 2),7 ~ ~ Zusammen , , ,0 ' --- Stenomclop x-65, , , ,9 9:8 Metriometop 66,0-68, , , , 1 E Eurymetop 69,0-x 38 49, , ,0 Vi Zusammen , , , Lep1omandibular x-94,9 3 6,1 6 15,0 9 10,1 1.o Mesomandibular 95,0-104, , , ,8 o - c:: c:: o "' 9: 66 -.,, t:= E Eurymandibular 105,0-x 29 59, , ,l Zusammen , , ,0 Tabelle 14. Vorkommcn einiger melrischen Charakteristiken des Gesichtsschädels in den K lassengrenzen nach Scheidt E "' ~ Mass Miinner Klassengrerl7e n % frauen Klassengrenze n % 47 Sehr hoch x ,9 Sehr boch x ,4 Hoch ,3 Hoch ,3 "'.,, Mittelhoch ,2 Mittelhoch c::.;:; 42,9 u..c:: Niedrig 117-x ; 6 14,6 Niedrig 108- x l 11,4 N - :o :r: c:: "' CO(.!) Zusammen ,0 Zusammen , Sehr hoch x Sehr hoch x ,6 Hoch ,7 Hoch ,5 48 ~ ~ Mi1telhoch ,9 Mittelhoch ,5 c::..c:: ~ ~ ~ Niedrig 68-x 10 24,4 Niedrig 63-x 4 9,3 :O CV CU :r:.g (.!) Zusammcn ,0 Zusammen 43 99,9 -- Schmal x ,5 Schmal x , l Mi1telbrei ,2 Mittelbreit ,4 45 s Breit ,9 Breit ,4 fo ~ Sehr brcil 151- x 2 5,4 Sehr breit x 4 12,l >. N - V -... c:q ' Zusammen ,0 Zusammen ,0

178 MALA schnitt und auch nach der Vertretung in den Kategorien mittelbreiten Werten (Tab. 11, 14). Der Mittelwert des Gesichtsindexes liegt an der Grenze zwischen Leptoprosopie bis Mesoprosopie, was der Vertretung in der Klassengrenzen entspricht, wo am meisten mesoprosope Gesichter mit ziemlichem Anteil an hyperleptoprosopen und leptoprosopen vorkommen. Ausgesprochene Breitgesichter sind selten. Der Mittelwert des Obergesichtsindexes ist mesen, jedoch nach der Vertretung innerhalb der Klassengrenzen uberwiegen mittelhohe Gesichter mit verhältnismässig grossem Anteil an hohen Cleptenen) Gesichtern. Nach dem Mittelwert und der Vertretung in den Klassengrenzen ist der Orbitalindex mesokonch, wenn auch chamaekonche Augenhohlen keine seltene Erscheinung sind. Der Nasalindex ist im Durchschnitt mesorrhin bis leptorrhin, nach der Frequenz innerhalb der Klassengrenzen uberwiegen leptorrhine Werte mit etwas geringerer Vertretung von mesorrhinen Werten (Tab. 11, 15). Die w e i b 1 ich e n Sc h ä de 1 sind nach der Wertung der durchschnittlichen Schädellänge lang und nach der Vertretung innerhalb der einzelnen Klassen!ang bis mittellang. Nach dem Mittelwert der Schädelbreite und nach der Vertretung in den Klassengrenzen sind die Schädcl mittelbreit bis schmal. Die Schädelhohe nimmt einen Mittelwert ein und nach der Frequenz innerhalb der Klassengrenzen ist sie mittelhoch bis hoch (Tab. 11, 12). Nach den Indexwerten ist der Längenbreitenindex durchschnittlich mesokran, nach der Vertretung in den einzelnen Klassengrenzen ebenfalls mesokran, jedoch mit kleinerem Anteil an clolichokranen und brachykranen Schädeln. Der Längenhohenindex entfällt sowohl mit dem Mittclwert als auch nach der Vertretung in den einzelnen Kategorien deutlich in die orthokrane Schädelgruppe. Der Breitenhohenindex ist im Durchschnitt mctriokran und nach der Frequenz in den Kategorien teils metriokran, teils akrokran und tapeinokran. Der transversale Frontoparietalindex liegt mit seinem Mittelwert an der Grenze zwischen metriometopen und eurymetopen Werten und in den Klassengrenzen ist ein Obergewicht von eurymetopen Werten mit starkem Anteil an metriometopen und stenometopen Werten. Nach dem Frontomandibularindex und ähnlich auch nach der Frequenz innerhalb der Klassengrenzen entfallen die ausgewerteten Schädel in die mesomandibulare Gruppe, obwohl ziemlich viele Fälle von eurymandibularen und leptomandibularen Schädeln vorkommen (Tab. 11, 13). Tabelle 15. Vorkommen einiger Gesichtsindizes in den Klassengrenzen nach Martin Martin Index Klassengrenze n Männer Frauen Zusammen 1 % n H ypereuryprosop x-79, % n Euryprosop 80,0-84,9 4 11, ,5 '.;: "' Mesoprosop 85,0-89, ,6 6 21, ,5 47:45 v )( -... Leptoprosop 90,0-94,9 5 14, , ,1 ~] Hyper Jeptoprosop 95,0-x 9 25, ,8 (.!) - 48:45.,, ---. Hypereuryen x - 44, Zusammen , , ,9.:E "' Euryen 45,0-49, ,6 6 9,7 v )( ;;;... Mesen 50,0-54, , , ,4 Cl) c: - Lepten 55,0-59,9 II 32, , ,5..8 o Hyperlepten 60,0-x 2 5,9 2 7,1 4 6,4 - Zusammen 34 99, , ,0 -. Chamaekonch x-75,9 IO 23,2 3 6, ,9 c;; >< Mesokonch 76,0-84, , , ,7 52:51 :.o -.,, Hypsikonch 85,0-x 7 16,3 C) 20,4 16 o.s 18,4 Zusammen , :55. Leptorrhin x-46, ,3 IO 27, ,7!!..c Mesorrhin 47,0-50, , ,-l 28 38,3 v )( ;;; ~ Chamaerrhin 51,0-57,9 5 13, , ,5 ~ c: - Hyperchamaerrhin 58,0-x l 2, ,4 1: o Zusammen 37 99, , ,9 1 1 %

179 ANTHROPOLOGISCllE ANALYSE VON SKELETTRESTEN AUS DEM GRÄBERFELO IN HOLI ARE 435 Der Mittelwert der ganzen Gesichtshôhe ergibt mittelhohe Gesichter, nach der Frequenz innerhalb der Klassengrenzen iiberwiegen mittlere und hohe Werte. Der Mittelwert der Obergesichtshôhe beträgt ebenfalls ein Mittel, während in der Frequenzreihe mittlere und hohe Werte iiberwiegen. Die bizygomatische Breite ist im Durchschnitt und nach der Vertretung innerhalb der Klassengrenzen mittelbreit bis breit (Tab. 11, 14). Der Mittelwert des Gesichtsindexes ist leptoprosop und nach der Vertretung innerhalb der Klassengrenzen leptoprosop (zum Unterschied von mesoprosopen Männern) mit gewissem Anteil an mesoprosopen und hyperleptoprosopen Gesichtern. Der Obergesichtsindex liegt durchschnittlich an der Grenze zwischen leptenen und mesenen Gesichtern und nach der Frequenz innerhalb der Klassengrenzen entspricht er am häufigsten der mesenen Gruppe mit hohem Anteil an leptenen Gesichtern. Die Augenhôhlen -5ind im Durchschnitt mesokonch, in den einzelnen Klassengrenzen mit Obergewicht an mesokonchen Augenhôhlen, jedoch mit der Tendenz zu hypsikonchen Formen (zum Unterschied von der Tendenz zu chamaekonchen Augenhôhlen bei Männern). Der Mittelwert des Nasalindexes ist mesorrhin, nach der Frequenz innerhalb der Klassengrenzen mesorrhin mit gewisser Vertretung von leptorrhinen und chamaerrhinen Werten (Tab. 11, 15). An Hand der archäologischen Datierung der Gräber wurden gesondert die Mittelwerte der maximalen Schädellänge, der maximalen Schädelbreite und des Längenbreitenindexes des Schädels bei Individuen aus den in das VII. - VII 1. Jh., in das X. - XII. Jh. datierten Gräbern und aus undatierbaren Gräbern festgestellt und mit den Durchschnittsmassen dieser Charakteristiken aller messbaren Schädel verglichen. Bei Männern und Frauen aus den Gräbern des VIL- VIII. und X. - XII. Jh. sind nach diesen Masswerten die Schädel!ang, bei Männern schmal, bei Frauen schmal bis mittelbreit; nach dem Längenbreitenindex sind sie bei Männern und Frauen aus den Gräbern des VII. - VIII. Jh. und bei Frauen aus den Gräbern des X. - XII. Jh. mesokran und bei Männern aus den Gräbern des X. - XII. Jh. dolichokran. Diese festgestellten Charakteristiken ändern sich im Mittelwert auch dann nicht, wenn das ganze Material samt den Schädeln aus undatierbaren Gräbern oder nur undatierbaren Schädeln ausgewertet wird, eine Ausnahme ist bloss beim Längenbreitenindex, der bei Miteinbeziehung der undatierbaren Schädel in die Auswertung sowohl bei Männern als auch bei Frauen immer mesokran ist. Diese Ergebnisse zeigen, obwohl die geringe und ungleiche Zahl der Fälle zu beriicksichtigen ist, dass keine grundsätzlichen Unterschiede in den Mittelwerten dieser Charakteristiken beim Vergleich der Schädel nach archäologischer Datierung vorhanden sind (Tab. 16). Ebenso sind beim Vergleich der Mittelwerte dieser Charakteristiken bei allen messbaren Schädeln sowohl fiir den Komplex der Männer als auch Frauen, mit den Werten, die auf den Gräberfeldern in Kérpuszta (Lipták 23), Mikulčice 1 (St l ouk a 1 28) und Koui'im (Ch och o 1 und Mitarb. 12) festgestellt wurden, praktisch keine Unterschiede in der metrischen Wertung zu beobachten (Abb. 3, 4). Die von Man ou vrie r berechnete Kôrperhôhe wurde bei 24 Männern und 12 Frauen ermittelt. Bei Männern beträgt sie durchschnittlich 163,6 cm, bei Frauen 156,2 cm, d. h. dass sie bei Männern untermittelgross ist und bei Frauen iibermittelgross bis mittelgross. Bei der Wertung der Kôr- Tabelle 16. Mittelwerte von Länge, Breite und Längenbreitenindex des Schädels nach der Datierung der Gräber Maximale Maximale Längebreitenindex Charakteristik Schädellänge Schädelbreite des Schädels 1 8 8:1 Datierung 1 Geschlecht n 1 x n x n 1 Männer , ,l 14 76,0 V.11.- VIll. Jahrbundert.. ~ Frauen , , ,3 X.-XII. Jahrhundert Undatierbar Zusammen 1 x Männer ,7 15 J39, ,7 Frauen , , ,1 Männer , , ,7 Frauen , , ,5 Männer , , ,2 Frauen , , ,2

180 436 H. MALÁ perhohe nach der Vertretung innerhalb der Klassengrenzen konzentrieren sich bei Männern die meisten Fälle in der Gruppe der untermittelgrossen Korperhohen, und die meisten Fälle bei Frauen in der Gruppe der mittelgrossen KorperhOhen, obwohl häufig auch hohe Frauen vertreten sind (Tab. 17). Der Mittelwert von 163,8 cm bei 8 Skeletten aus Reitetgräbern entspricht dem Mittelwert der Korperhohe aller Männer. Morphologisch e Charakteristik Die genaue morphologische (deskriptive) Charakteristík erwachsener Individuen, insoweit es der Erhaltungszustand der Skelette gestattet hat, wurde bei allen Schädeln von vertikaler, lateraler, frontaler und okzipitaler Ansicht durchgefiihrt. Die Wertung wurde nicht nur fiir die Bestimmung von Geschlecht und Alter der Skelette durchgefiihrt, sondern auch fiir die Bestimmung grundlegender ď 90 & sn o HOLIAR[ Abb. 4. Durchschnittliche maximale Länge, maximale Breite und der Längenbreitenindex des Schädels bei Frauen im Vergleich mit den Durchschnitten dieser Charakteristiken von Kérpuszta, Mikulčice 1 und Kouľim. Auf der y-achse links sind die Werte der maximalen Länge und maximalen Breite des Schädels aufgetragen, auf der y-achse rechts die Werte seines Längenbreitenindexes. Die vertikal schraffierten Spalten veranschaulichen die durchschnittliche maximale Länge, die quer schraffierten Spalten die durchschnittliche Breite des Schädels und die leeren Spalten seinen durchschnittlichen Längenbreitenindex. Die Koordinaten veranschaulichen die zugehorigen massgebenden Abweichungen. MOLIA Rf KÉRPUSITA HIKULČ IC [ KOuRI M Abb. 3. Durchschnittliche maximale Länge, maximale Breite und der Längenbreitenindex des Schädels bei Männern im Vergleich zu den Durchschnitten dieser Charakteristiken von Kérpuszta, Mikulčice 1 und Koui'im. Auf der y-achse links sind die Werte der maximalen Länge und maximalen Breite des Schädels aufgetragen, auf der y-achse rechts die Werte seines Längenbreitenindexes. Die verukal schraffierten Spalten stellen die durchschnittliche maximale Länge des Schädels dar, die quer schraffierten Spalten seine durchschnittliche Breite und die leeren Spalten seinen durchschnittlichen Längenbreitentndex. Die Koordinaten veranschaulichen die zugehorigen massgebenden Abweichungen. physischer Eigenschaften, die fiir die Typencharakteristik und fiir die Ausdriickung einiger morphologischer Besonderheiten wichtig sind. Kennzeichnende morphologische Merkmale sind in der Arbeit bloss zusammenfassend dokumentiert und wurden nach Martin (22) gewertet, unter Beriicksichtigung von Erfahrungen ungarischer Autoren (Neme s k ér i 23, 29, Lipták 15, 16), Chochol und Mitarb. (10) und eigener Erfahrungen (Ma 1 á 17, 19, 20). Bei der W ertung wurde das Schema des anthropologischen Minimums respektiert (Chochol, Troniček 9). Die morphologische Charakteristík der langen Knochen wurde mit Riicksicht auf die geringe Za.hl von Fällen nicht detail beobachtet. Bei vertikaler Ansicht sind die m ä n n 1 ich e n S ch ä d e 1 iiberwiegend ovoid mit geringem Anteil an sphäroiden und pentagonoiden Formen. Das Obergewicht von langen Typen den kurzen gegeniiber ist in Obereinklang mit der Gesamtwertung des Längenbreitenindexes beim Schädel. Aus der

181 l\n ľllllopol,o GIS C H E 1\Nl\LYSE \ION SKELETTRESTEN l\us DEM G RÄB ERFELD IN ll()liare 437 Tabelle 17. Masswerte der Korpergrosse nach der Methode Manouvrier in den Klassengrenzen nach Martin Männer Frauen Klassengrenze Klein 150,0-159,9 5 20,8 Untermittelgross 160,0-163,9 9 37,5 Mittelgross 164,0-166,9 5 20,8 Obermittelgross 167,0-169,9 3 12,5 Gross 170,0-179,9 1 4,2 Sehr gross 180,0-199,9 1 4,2 Z usamm e n ,0 1 n 1 % Klassengrenze l n 1 Kle in 140,0-148,9 - - Untermittelgross 149,0-152,9 2 16,7 Mittelgross 153,0-155,9 5 41,7 Obermittelgross 156,0-158,9 1 8,3 Gross 159,0-167,9 4 33,3 Sehr gross 168,0-186, Zusammen ,0 % 1 morphologischen Wertung der Stirnbreite geht das Obergewicht an Schmalstirnen hervor, während mittelbreite und breite Stirnen in weit geringerem Masse vertreten sind. Oie laterale Ansicht, welche die Neigung der Stirne erkennen lässt, zeigt die Dominanz an fliehenden Stirnen, was an den Schmalstirntyp gebunden ist, der von frontaler Ansicht zu beobachten ist. Wir nehmen an, dass diese Abhängigkeit mit dem sexuellen Oimorphismus in Beziehung steht und dass es ein typisch männliches Merkmal ist. Das verhältnismässig häufige Aufscheinen von gewolbten Stirnen kann etwa dem Anteil an mediterranen Elementen zugeschrieben werden, was eine nicht einleuchtende Verallgemeinerung mit Riicksicht darauf ist, dass auch bei ausgesprochen nordischen Individuen neben fliehenden Stirnen auch gewolbte Stirnen konstatiert wurden. Von laterarer Ansicht wurde ferner die Glabellarwolbung komplex beobachtet. Oieses Merkmal, von welchem allgemein geurteilt wird, dass es sexuellen Dimorphismus ausdriickt, hat wahrscheinlich ebenfalls Beziehungen zur Typencharakteristik. Oie mächtig ausgeprägte Glabella zusammen mit den markanten Arcus superciliares, und der fliehenden Stirn ist eine Merkmalgruppe, die fiir den (paläoeuropäischen) Cromagnontyp A und nordischen Typ kennzeichnend ist, während einerseits die schwach ausgeprägte Glabella mit flacher Nasenwurzel, gewolbter und mittelbreiter bis breiter Stirn charakteristische Merkmale fiir den. ~ ~. ď _-. 9 D 'I. o " M 2S liiiiilij cr S Abb. 5. Prozcntuelle Verteilung der Typenelemente bei den Skeletten in Abhängigkeit von der archäologischen Datierung der Gräber: n = nordische elemente, m = mediterrane, cr B = Cromagnon B, d = dinarische, a = alpine, cr A = Cromagnon A, tg = tungid, s = sinid, x = unbestimmbare Elemente. tr A tq

182 438 H. MALA mediterranen Typ sind, anderseits die flache Formung der Glabella, die flache Nasenwurzel mit schmaler bis mittelbreiter und gewolbter, allmählich zum Scheitel iibergehender Stirn fiir die Varianten des mongoloiden Typs kennzeichnend sind. Von laterarer Ansicht wurde ferner die Wolbung des eigentlichen Scheitels mit dem Ergebnis beobachtet, dass bei Männern die hohe Wolbung vorherrscht. Es scheint, dass diese hohe Wolbung des Scheitels ein Merkmal des mediterranen Typs ist, während die mittelmässig und niedrig gewolbten Scheitel, die in geringerem Masse festgestellt wurden, mit dem nordischen Typ in Beziehung stehen. Der Scheitel geht grosstenteils in das gewolbte Hinterhaupt uber, häufig kommen jedoch auch gestreckte bis gebrochene Formen vor, die wahrscheinlich an den mediterranen Typ gebunden sind, und die mehr oder weniger abgeflachte Form, die wieder ein Merkmal des dinarischen Typs ist. Die mittelmässig ausgeprägte Protuberantia occipitalis externa ist kein ausgeprägtes sexuelles Merkmal und es hat nicht den Anschein, als ob sie mit cien taxonomen Merkmalen in Beziehung stände. Von okzipitaler Ansicht sind die männlichen Schädel grosstenteils hochgewolbt mit mittelmässig ausgeprägtem Relief der Muskelansatzstellen. Die Schädelwände des H interhauptes, gebildet von den Schläfen- und Scheitelbeinen, senken sich gewohnlich parallel zu den Warzenfortsätzen. Häufig kommen Fälle von auseinanderstrebenden Schädelwänden vor, was allem Anschein nach, wie festgestellt wurde, nicht mit den anthropologischen Typen in Beziehung stand (Tab. 18). Der Umriss des Gesichtsschädels, der bloss bei 25 gut erhaltenen männlichen Schädeln beobachtet wurde, ist grosstenteils kantig oder oval und in der Rege! gut profiliert, orthognath, selten mesognath. Kantige, profilierte und orthognathe Gesichter sind fiir den nordischen und dinarischen Typ bezeichnend. Ovale Gesichter mit Dbergangsformen von ovalen bis kantigen, orthognathen bis mesognathen Gesichtern sind fiir den mediterranen Typ kennzeichnend. Bei w e i b 1 ich e n S ch ä del n wurde beim vertikalen Anblick ein Dbergewicht an pentagonoiden und ovoiden Formen mit geringerem Anteil an sphäroiden Formen festgestellt, was bei Beriicksichtigung des sexuellen Dimorphismus den Beobachtungen aus dem Komplex der männlichen Schädel entspricht. Die Stirnen sind breiter und gewolbter als bei den Männern. In der Glabellarwolbung sind flache Formen vorherrschend. Von lateraler Ansicht geht die Stirn mit einem verlau-.!!.!? Tabelle 18. Vorkommen einiger morphologischer Charakteristiken e " E cií e o z - ; ;.: ~ E ~.~ Q. ~ " - )( -~ g v "' p.. Charakteristík Miinner 1 1 Frauen n % n % Gewolbt 28 33, ,8 Steil 1 1, ,8 Fliehwd 55 65,5 7 5, Zusamm e n , , Breit 19 26, ,6 Mittelbreit 22 30, ,4 Schmal 31 43, , Zusammen , , Hoch 31 58, ,9 Mittelhoch 13 24, ,9 Niedrig 9 17, , Zusammen Gewolbt Abgeflacht Gestreckt Gebrochen Zusammen Para Ile! Zusammenlaufend Auseinanderstrebend Zusammen Pentagonoides Ovoides Pentagonoid.-ovoid. Elipsoides Sphaeroides Sphenoides Rhomboides Brisoides Zusammen l Zusammen o Zusammen , , , ,7 II 13, ,3 6 7,2 11 8,7 7 8,4 8 6, , , , ,3 4 6, , , , , , l l 12, ,l 45 52, ,7 7 8,1 13 9,1 6 7,0 11 7, , , ,7 1 1,2 1 0, , , , , , , ,1 5 3, , , , , , , ,1 II 13, , , , ,2 5 4,0 7 8,9-3 3, ,l ,0

183 "TllR<H'OI O(OIS< llc,\n \l YSI \'01' SKELETTRESTF'I/ AUS DEM GRi'iBf.RFF:LD IN lloliarf. 439 Abb. 6. Holiare, Bez. Komárno. Frauenschädel (Grab. 19). Abb. 7. Holiare, Bez. Komárno. Fraucnschädel (Grab 63). Abb. 8. Holiare, Bez. Komárno. Männerschädcl (Grab 66).

184 440 II. MALÁ fenden Bogen zum mittelhohen Scheitel uber und es scheint, dass die Scheitelwé:ilbung bei den weiblichen Schädeln niedriger als bei den Männern ist, was sich jedoch weder bei der metrischen, noch bei der Typencharakteristik äussert. Der Scheitel geht meist in das gewé:ilbte Hinterhauptbein uber, doch kommen auch abgeflachte und gestreckte bis gebrochene Formen vor, so wie es beim Verband der männlichen Schädel der Fall ist. Die Protuberantia occipitalis externa fehlt oder ist nur schwach ausgeprägt. Bei okzipitaler Ansicht sind die Schädel hoch bis mittelmässig gewé:ilbt unci haben ein schwach bis mittelmässig ausgebildetes Relief der Muskelanheftungsleisten. Die Schädelwände verlaufen gré:isstenteils parallel zu cien Warzenfortsätzen. Zum Unterschied von den Männem erscheinen häufig zusammenlaufende Formen, weniger jedoch auseinanderstrebende (Tab. 18). Der Gesichtsumriss, der lediglich bei 21 gut erhaltenen weiblichen Schädeln verfolgt wurde, ist gré:isstenteils oval oder oval bis kantig, mehr oder weniger profiliert, gré:isstenteils orthognath, weniger mesognath. Ovale Gesichter sind ein Merkmal des mediterranen Typs, ausgeprägt ovale Gesichter ohne Profilierung mit flacher Glabella, die verlaufend in die niedrige Stirn ubergeht, sind fiir Varianten des mongoloiden Typs bezeichnend. Im Rahmen der morphologischen Gesamtwertung mussen noch einige weitere morphologische, mit der anthropologischen Charakteristík zusammenhängende Merkmale erwähnt werden. Es sind einerseits Merkmale, die zwar fur die Typenwertung von Bedeutung sind, deren Vorkommen und Bedeutung jedoch nicht eingehend erforscht ist, weswegen sie eine spezielle Bearbeitung erfordern. Hierher gehé:irt das Vorhandensein der Phaenozygie, d. h. das seitliche Vorragen der gewé:ilbten Jochbeinbé:igen bei vertikaler Ansicht ( Abb. 9), die Abflachung der Gesichtspartien an der Stelle der Fossae caninae (Abb. 9, 15), das Vorhandensein des Sagittalwulstes, der sich durch die Mit1e des Stirnbeines und der Scheitelbeine an der Stelle der Pfeilnaht erstreckt (Abb. 9), und schliesslich das Vorkommen der Fossae praenasales anstatt der anthropinen Bildung des unteren Randes bei der Apertura piriformis (Abb. 9, 15), was meistens im Komplex der mongoloiden Merkmale aufscheint. Das Vorhandensein von Besonderheiten in bezug auf die Anordnung der Schädelnähte ist ebenfalls Gegenstand des anthropologischen Interesses, u. zw. vor allem darum, weil die Mé:iglichkeit ihrer Vererblichkeit nicht ausgeschlossen ist. Das Vorkommen der Stirnnaht, (Metopismus [Abb. 19 links] ) wurde auf erwachsenen Individuen bei 89 männlichen Schädeln viermal ( 4,5 % ) und bei 142 weiblichen Schädeln 17 mal 01,9 % ) festgestellt, also in gleichem Masse wie auf dem Belo Brdo Gräberfeld von Zobor ( M a 1 á 17). Es ist interessant, das der Metopismus nur ausnahmsweise ( einmai) bei Schädeln a us den Gräbern des Vl 1. - VIII. Jh. vorkommt, während er bei Schädeln aus den Gräbern des X. - XI 1. Jh. zweimal bei Männern unci sechsmal bei Frauen vorkommt. Das Vorkommen eingeschobener Knochen verschiedener Form, Lage und Gré:isse in den Nähten, gebunden gré:isstenteils an die Lambda-Naht, erscheint zum Unterschied vom Metopismus häufiger bei Männern als bei Frauen: bei 89 männlichen Schädeln 20 mal ( 22,5 % ) und bei 137 weiblichen Schädeln 22 mal (16,0 % ), u. zw. beiläufig gleich oft bei Skeletten aus cien Gräbern des VII. - VIII. Jh. und den Skeletten aus den Gräbern des X.-XII. Jh. Einbezogen sind in diesen Prozentsatz auch folgende, sehr selten vorkommende Knochen: rechts in der Kranznaht ein eingeschobener Knochen (1 mal), ein Knochen in der Pfeilnaht (1 mal) und ein Knochen an der Beruhrungsstelle der Kranz- und Pfeilnaht - Os bregmaticum - (3 mal [ Abb. 19 rechts] ). Ferner wurde in einem Fall eine vé:illige Obliteration der rechten Kranznahthälfte bei erhaltener linker Hälfte der Kranz- und aller iibrigen Nähte ohne Folgen einer Schädeldeformation festgestellt (Abb. 20 links). Die Naht, die das Hinterhauptsbein quer in zwei Teile teilt ( Sutura mendosa) wurde 3 mal festgestellt. In einem Falle wurden beidseitig in die Schläfenbeinschuppe eingeschobene Knochen beobachtet, u. zw. bei gleichzeitig beidseitig vorhandenem Os epiptericum, Herabdrängung der Schuppen unci des Vorhandenseins des Canalis intrasquamalis (Abb. 20 rechts), des sen Vorkommen A u g i e r ( 4) in 0,18 bis 0,6 % Fällen anfiihrt. Die Analyse traumatischer Fälle, sei es té:idlicher oder verheilter, einiger pathologischer und funktioneller auf dem Skelett zum Ausdruck kommender Veränderungen, und Analysen des Gesundheitszustandes des Gebisses erfordern zwar spezielle Studien, doch fiihren wir trotzdem wenigstens in Kiirze Funde von grundlegendem Charakter in diesem Sinne an: 1. Weitgehende osteoporotische Veränderungen an den Schädelbeinen und dem H interhauptbein bei seniler Frau aus Grab 72 (Abb. 21 links). 2. Beidseitige Schädelimpression unbekannter Ursache im mittleren Drittel der Scheitelbeine, fast parallel mit der Pfeilnaht bei senilem Mann aus

185 \'lljlllol'(ll lll:is< I II \N,\J \'~I \O'I si.:l l l ; rrrfslľn \ ljs l>l \t C:llAl<l 11Fl l IJ IN IMIJo. 441 Abb. 9. I!oliarc. Bez. Komárno. Männerschädel (Crab 105). Abb. 10. Holiarc, Bez. Komá rno. Frauenschädcl (Grab 265) Abb. 11. Holiare, Bez. Komárno. Männerschädel (Grab 271).

186 442 II. MAi A Abb. 12. Holiarc, Bez. Kom~1rno. Fruucnschädel (Grab 379). Abb. 1:3. Holiare, Bez. Komárno. Miinncrschädcl (Grab 44i). Abb. 14. Holiare, Bez. Komárno. Männcrschädel (Grab. 510).

187 ANTllílOPOLOcasn11-: ANAL YS" VON SJ<EL.F.TT HESTEN AUS DEM GRÄ.BEHFEL.D l N l lollj\ 111 : 443 Abb. 15. Holiarc, Bez. Komárno. Frauenschädel (Grab 515). Abb. 16. Holiare, Bez Komárno. Männerschädel (Grab 752). Abb. 17. Holiare, Bez Komárno. Männerschädel (Grab 761).

188 4'14 Abb. 18. Holiare, Bez. Komárno. Männerschädel (Grab 774). Abb. 19. Holiarc, Bez. Komárno. Links: Frauenschädel, Metopismus (Grab 270) ; rcch ls: Fraucnschädel, Os bregmaticum (Grab 704).. \""'::; _1. \" \ \ " ;-, Abb. 20. Holiare, Bez. Komárno. Links: Schädel eincs Erwachsenen, Geschlecht unbestimmbar, Obliteration der rechtcn Kranznah thälfte (Grab 119); rechts: Frauenschädel (Detail), Canalis intrasquamalis (Grab 114 B).

189 ;\:\TlllltlľO LOGISCllE A ~ú\i Y~ \'ON SKELETTRESTF'' AUS DEM GRÄBERFELD IN HOLIARE 445 Grab 98 und bei adultem Mann a us Grab 752 (Abb. 21 rechts, Abb. 16 links). 3. Unverheilte Hiebwunde an der Grenze zwischcn Stirn- und Schcitclbeinen, verbunden mit eincr Schädelfraktur, bci adultem Mann aus Grab 105 (Abb. 9 links, Abb. 22 links) und Torus mandibularis bei demselben I ndivíduum (Abb. 22 rechts). scher Vcrsehiebungen, wi e auch durch Mischung der slawi schen Population nicht nur untereinander, sondern auch mit nichtslawischen Verbänden, und wahrscheinlich auch durch Einwirkung noch weiterer Faktoren. Es sind also die alten Slawen dieses Zeilabschnittes in der Sudslowakei in ihrcr Typenzusammensetzung nichl mehr einheitlich, sondern zeichncn sich durch vcrschiedene anthrooologische Ahb. 21. Holiarc. Bez. Komárno. Links: Frauenschädel, Osieoporose (Grab 72) ; re..:hts: Männerschädel (Detail), Impression des Schädeldaches (Grab 98). 4. Asymmctric des Gesichtes pathologischer Herkunft bei adulter Frau aus Grab 486. Der linke untcre Kicferast misst 4,8 cm, der rechte 6,2 cm (Abb. 23). 5. Lokalisierter pathologischer Prozess am linkcn unci teilweise auch rechten Scheitelbein mit dem Ausmass von 6,8 X 6,8 cm unbekannter Herkun[t bei scnilem Mann aus Grab 523 (Abb. 24). 6. Bei erwachsener Frau am linken Scheitelbein ein rundes Loch, 8 X 5 mm, mit regeneriertem Knochengewebe. AuE dcm Stirnbein und dcm rechtcn Scheitelbein sind ä hnliche óffnungen, jedoch kleincren Ausmasscs und ohne Regenerationsspuren (Abb. 25). V ers u c h e incr Analy sc und Bcstimmung der V ertretung von Typenmerkmalen Es steht ausser Zweifcl, dass sich die anthropologischen Typen, die im VII. - X I I. Jh. in der Si.idslowakei vertreten warcn, einerseits auf Basis der altcn anthropologischen Unterlagen gestaltet haben, anderseits auch unter dem Ein[]uss mächtiger ethni- Typenmerkmale aus. Wenn auch die Feststellung dieser Elemente bei der Analyse der Skclettreste ein gcwisses Bild i.iber die Typologie der untersuchten Population gewährt, ist es praktiseh unmoglich, die Einwirkungsintensität dieser einzelnen Faktoren a uf die anthropologische Bevolkerungszusammensetzung [estzulegen. Durch eine komplexe Analyse der morphologischen und metrischen Merkmale auf <lem Holiarer Material haben wir bci Vcrwendung der analytischen Methode der Typenmerkmalsverteilung (Lipták 15, 16, 23) die Typenanalysc von 46 solchen Skeletten erwachsener I ndividuen durchgefi.ihrt, bei denen der gute Erhaltungszustand eine morphologische und metrische Gesamtcharakteristik gewährleistete. Die angefi.ihrte Methodc erfass t allc Typenelemente unabhängig au[ allcn unters uchten Individuen und bcruht auf der Bcs timmung von Typcnelementen bei jedem einzelnen I ndividuum separat fi.ir die Typen mediterran (m), Cromagnon A (cr A), Cromagnon B (cr B ), dinarisch (d), nordisch (n), alpin (a), und von den mongoloiden Typen in unsercm Falle fi.ir dcn siniden (s) und tungiden Typ (tg). Zweifelhafte oder un-

190 446 H. MALÁ bestimmbare Typenelemente sind in der Dokumentation mit x bezeichnet (Tab. 19). Auf Grundlage 6 M ~ M ~ X der festges teli ten Merkmale und ihrer Vertretung o U"\ U"\ N o o <'i,..: "" C'i... in den Kategorien filr die einzelnen Typen ist bei ' N' 25 Männern die Charakterisierung von einer Dominanz an mediterranen und nordischen Typenele- G... 8 ~ ~ menten mit einem Anteil an alpinen und Cromag- o =- <i: o N' o ci o o o non B-Elementen moglich. In dem Verband von M N 21 Frauen sind die mediterranen Elemente den nordischen gegeniiber noch ausgeprägter vertreten, hin- 8 8 ô ô 8 gegen sind alpíne und sinide Elemente schwächer ~ ~ e!' q vorhanden. Das Vorherrschen mediterraner Ele- o o o o...: o "" mente bei Frauen fiihrt auch Lipták (23, 15) o auf dem slawischen Reihengräberfeld von Kérpusz-... l! ta (28,4 %) und auf dem awarischen Gräberfeld :os... ~ 8 ô N... ~ von Olló II (29,8 % ) in Ungarn an. Fraglich ist o u M o... ~ <"Í o o ~...;, o "" ó ' "' CO "',...,,...,,...,,..., es jedoch, ob der starke mediterrane Anteil durch -o die urspriingliche mediterrane Unterlage bedingt c c 2 N N t:.,,,,... war, oder auf andere Einfliisse zuriickzufiihren ist. E ~ :::::.. :::::..... ~ ~ 8 -.; 111 o o q Dinarische Elemente, die auf bohmischen Lokali- o... N CO CO Cl c ó ~ a "' "'..:j ó N N täten relativ star k vertreten s ind (Ch och o 1,..c >. "" u "'!- Stloukal c 11), äussern sich in unserem Mate-,...,,..., N liarer Gräberfeld ist die Anwesenheit von ausser- >. europäischen Typenmerkmalen, die nicht nur als!-,...,,...,,...,,...,... Beimischung auf den einzelnen Skelett-Typen vor- U"\ ô lf)... -o c::q ~ :::. 8 :::::..... C) kamen, deren Erhaltungszustand nicht der volligen CO M q o o ~ N CO <"Í..,. ó.,.;... a\ Typenauswertung entsprach (Nr. 74, 91, 237, 306, E "'...: M o; 455, 716, 758), sondern mehr oder weniger als t: "' reine Typen erschienen. Es sind Vertreter des tun- > íd M i éo G' ~ 8 -o ~ ~ <l c; M o o o u i a\ <"Í rial nur minimal. Cl ~ c "" t:. Eine spezifische Typencharakteristik fiir das Ho- ""'.... CO "' M a... :::. t!. :::!:. :::!:. giden - zentralasiatischen Typs (Nr. 105) und ' E o o. o,,., o M CO ~ ó N <!5,..: ó ct5 ct5 "' ct5 des siniden - nordchinesischen Typs (Nr. 41, 515,... M N..,. N M... M ] 647). Nach archäologischem Befund war das Grab E-,...,,..., 105 sozusagen fundleer, daher ist seine ethnische íd ~ ~ ô ô ~ 8 "" :::::.. :::!:. "' 8 8 ~ Zugehorigkeit schwer zu bestimmen, Grab 41 ge- c "" o o o o "' o o o. hort einem älteren Horizont mit der sog. Martynov- ó ct5 ct5 ó ct5 ó <!5 N... N M M N "' ka-cadjavica-industrie an, Grab 515 war ohne Funde,,..., es ist a ber nicht a usgeschlossen, dass es c'i! ô ô ô ô $ o ~ ô lf) dem altmagyarischen Ethnikum angehort hat, und e 8 8 :::!: ~ ~ E Grab 647 war fundleer, kann aber au{ Grund sei- c o o o o o ner Tiefe und Lage in das VIII. Jh. gewiesen werden. In Bohmen und Mähren (Chocho!,.;: v Stloukal 11) ist der Anteil an aussereuropäi :a c c c c schen Elementen auf gänzliche Einzel- und "' "'.. Aus- a:: c ::l c ::l c ::l c :~ 111,... '"' '"' " nahmsfälle von einer Beimischung asiatischer und o ::?;.::: ::?;.::: ~.::: ~.::: mongoloider Prägung beschränkt, was vom anthropologischen Gesichtspunkt unwesentlich ist. Hingegen wurden mongoloide Elemente in Ungarn CO _,,,: c c (Lipták 15, 16) auf slawischen und awarischen 2...: _,,,: E '.::l...; Gräberfeldern und in J ugoslawien (Škerlj 14, > -e E Cl 1 >< ; l vaniček 13) auf slawischen Gräberfeldern...; 1 -o c konstatiert. Schwerwiegend ist nun die Frage, ob > - x ::> N " "'.!! 111

191 \ N ľllllqpul.oc: S(llE A" \1 'SL \'O" S Kl:l.E 11llES 1 r-.. ;\ US OEM CRÄBERFELO IN lloliare 447 Abb. 22. Holiare, Bez. Komárno. Links : Männerschädel (Detail), unverheilte Hiebwunde (Grab 105) ; rechts: Mandibula eincs Mannes, Torus mandibularis (Gra b 105). Abb. 23. Holiarc, Bez. Komárno. Links : Frnuenschädcl, Gcsamtnnsicht; rechts: lvlundibula, Asymmctric des Gcsichtes (Grab 486). die markante Existcnz von aussereuropäisehen Elementcn in unsercm Matcrial - das mit grosster W ahrscheinlichkcit aus <lem Gebiet Mittelasiens und der si.idrussischcn Steppen hierhergclangte - cin awarischer Anteil aus dem Vl. - VII. Jh. oder magyarischer Anteil aus dem X. Jh. isl. Vom anthropologíschen Gcsichtspunkt ist gegenwärtig diescs Problem nicht aufklärbar, u. zw. mil Ri.icksicht darauf, dass l. in der Si.idslowakci bisher - ausscr dem Holiarcr Gräberfeld - kein ausgedehntes slawischawarisehes Gräberfcld anthropologisch untersucht wurde; 2. dic Typenwertung des anthropologischen Materials aus Holiare des schlechten Erhaltungszustandcs wegen schwicrig ist; 3. der Grossteil der Gräber undatierbar oder ihre Daticrung unverlässlich ist. Ausser einer gesamten Feststellung von der Vertretung der Typenelemente waren wir bestrebt, die Typologie au[ die Art zu losen, dass die Analyse der Typenelemente gesondert fi.ir die Skelettgruppen des VIL-VIII. Jh., des X. - XII. Jh. und auch fi.ir jene mit unbestimmter Datierung durchgefi.ihrt wurde (Tab. 19). Mit Beri.icksichtigung der geringen Skclettzahl innerhalb der Gruppen scheint es, dass bei Männern aus den Gräbern des VIL-VIII. Jh. nordische Elemente mit kleinerem Anteil an alpinen Mcrkmalen i.iberwiegen, während bei Frauen mediterrane und sinide Elemente vorherrschcn. Die männlichen Skelette aus den Gräbern des X. - XII.

192 448 H. MALÁ ]h. weisen eine Dominanz an nordischen und mediterranen Elementen auf, schwächer vertreten sind dann alpinc, während bei Frauen mediterrane Elemente mil einem Anteil an siniden dominieren. Bei Männern und Frauen aus undatierbaren Gräbern herrschen mediterrane und nordische Elemente vor, bei Männern isl hier ferner noch eine Beimischung von dinarischen und Cromagnon B-Elementen, bei Frauen ein Antcil an alpinen Merkmalen (T ab. 19, Abb. 5). Die vorliegenden Ergebnisse sind aller dings bloss eine Feststellung und kónnen weder verallgemeinerl noch verglichen werden. Die konstatierte Vertretung von Typenelementen bei gut erhaltencn Skeletten aus Reitergräbern (Grab 248, 316, 477 und 562) bczcugt keine Einheitlichkeit ihrer Typenzusammensetzung, sondern zeigt auf das Vorhandensein von nordischen, mediterranen und dinarischen Merkmalen. Zu einem Verglcich verwendeten wir fiir die 46 Schädel mit durchgcfiihrter Typcnauswcrtung ausserdem noch die Mcthode W an k c s (31), die bei uns von Suchý (24) beschricben wurde. Diese Methode beruht auf einem Vergleich von fiinf Schädelindizes fiir jeden untersuchten Schädel mil Konstanten fiir die einzelnen Typen, die folgende individuelle anthropolog ische Elemente charakteri- Abb. 24. Holiarc, Bez. Komárno. Links: Männerschädel, Gesamtansicht; rechts: Detail <'ines lokalisierten pathologischen Prozesses (Grab 523). Abb. 25. Holiarc, Bez Komárno. Links: Frauenschädcl, Gcsamtansicht; rcchts: Detail ei nes Loches in der Schädelwolbung (Grab 679).

193 /\NTHROľO LOG!SCHr:: ANALYSE VON SKELETTRESTEN /\US DEM GRÄBERFELD JN HOLJARE 449 Tabelle 20. Vcrtretung der Typenelemente nach Wankes Aproximationsmet hode Typenelemente Männer (n = 25) 29,7 36,8 14,8 11,7 7,0 Frauen (n = 21) 20,5 44,9 14,2 10,8 9, Zusammen (n = 46) 25,5 40,5 14,5 11,3 8,2 sieren: A (nordische), E (mediterrane), H (armenoide), L (Iapoide) und P (paläoeuropäische). Die gewonnenen Ergebnisse zeigen ebenfalls auf ein Dbergewicht an mediterranen und nordischen Typenelementen mit kleinerem Anteil an armenoiden, lapoiden und paläoeuropäischen Elementen (Tab. 20). Mit dieser Methode kónnen jedoch die aussereuropäischen Typenelemente bloss auf Grundlage von fiinf Indexwerten nicht erfasst werden, so dass sie lediglich als Ergänzung der hóher beschriebenen Methode dienen kann. A 1 E 1 H % Zusammenfassung Aus den Erkenntnissen, die bei der anthropolo gischen Analyse der 492 Skelette aus dem sfawischawarischen, in das VII. - XII. Jh. datierten Gräberfeld von Holiare (Bez. Komárno, Siidslowakei) gewonnen wurden, geht zusammenfassend folgendes hervor: 1. Der relativ hohe Prozentsatz gefundener Kinderskelette (28,3 % ) war in Wirklichkeit noch grósser, u. zw. hinsichtlich der vorausgesetzten hohen Neugeborenen- und Säuglingssterblichkeit dieses Zeitabschnittes und der angenommenen posthumen Selektion der grazilen Skelette. Die festgestellte hóhere Ziffer von weiblichen Skeletten (170) gegeniiber der Ziffer männlicher Skelette ( 111) steht mit den Funden aus anderen Gräberfeldern dieses Zeitabschnittes im Widerspruch. Die Ursache dieses hohen Prozentsatzes von weiblichen Skeletten, ganz besonders in der Gruppe adultus, war die wahrscheinliche erhóhte physische Alteration und Mortalität bei oft sich wiederholenden, mit unzureichenden hygienischen Bedingungen verbundenen Schwangerschaften. 2. Das Durchschnittsalter der zum Gräberfeld von Holiare gehórenden Population, errechnet aus dem individuellen Alter der Skelette, liegt an der oberen Grenze der Altersgruppe adultus (29,4 Jahre), das Durchschnittsalter, ermittelt bloss aus dem 1 L 1 p Alter erwachsener Individuen, entspricht dem Grenzwert der Altersgruppe maturus (39,9 Jahre), wobei es bei Frauen (39,3 Jahre) etwas tiefer als bei Männern ist ( 40,9 Jahre). Das relativ hohe Durchschnittsalter von K indern und J ugendl ichen bis zu 22 Jahren 00,7 Jahre) ist durch die geringe Vertretung von Kinderskeletten des Alters von O bis 3 Jahren bedingt. Die R ichtigkeit des gefundenen Durchschnittsalter-Wertes, bestimmt durch die Berechnung aus allen Skeletten, wird durch den Wert der mittleren Lebensdauer bestätigt (30,6 Jahre), der aus den Sterbetafeln hervorgeht. Die Differenz zwischen dem Verhältnis der mittleren Lebensdauer von Männern und Frauen (28,7 : 30,3 Jahren) und zwischen dem Durchschnittsalter bei Geschlechterdifferenzierung (40,9: 39,3 Jahren) kann durch die schematische Abschätzung des Geschlechtes jugendlicher und Kinderskelette bei der Bestimmung der mittleren Lebensdauer erklärt werden. 3. Auf Grudlage des festgelegten Wertes uber die mittlere Lebensdauer, der wahrscheinlichen Gesamtzahl der zum Gräberfeld gehórenden Gräber und der Belegungsdauer des Gräberfeldes ist konstatiert worden, dass zum Gräberfeld offenbar eine Siedlung mit etwa 76,5 Bewohnern im Durchschnitt gehórt hat. 4. Aus der metrischen Charakteristik der Skelette geht auf Grund der Wertung der absoluten Masse hervor, dass die männlichen und weiblichen Schädel Jang, schmal bis mittelbreit und mittelhoch sind, bei weiblichen Schädeln jedoch eine gewisse Tendenz zu ihrer Verbreiterung herrscht. Die Gesichter der Männer und Frauen sind mittelhoch bis hoch, bei Männern mittelbreit und bei Frauen mittelbreit bis breit. Nach den Indexwerten dominieren sowohl bei Männern als auch bei Frauen mesokrane, orthokrane und metriokrane, metriometope bis eurymetope Schädel, bei Frauen mit der Tendenz zu grósserer Eurymetopie, wobei die männlichen Schädel eurymandibular und die weiblichen mesomandibular sind. Das Gesichtsskelett ist nach den Indexwerten im Durchschnitt bei Männern leptoprosop bis mesoprosop und mesen, bei Frauen eher leptoprosop und lepten bis mesen. Im Vergleich zu den männlichen sind also die F rauengesichter hóher und schmäler. Die Augenhóhlen sind sowohl bei Männern als auch bei Frauen mesokonch, bei Männern mit leichter Neigung zu chamaekonchen Augenhóhlen, im Gegensatz zur leichten Tendenz zu hypsikonchen Augenhóhlen bei Frauen. Der Nasalindex weist bei Männern iiberwiegend mesorrhi-

194 450 H. MALÁ ne bis leptorrhine Werte auf, bei Frauen mesorrhine. Die Mittelwerte der maximalen Länge, Breite und des Längenbreitenindexes waren praktisch aus der ganzen Belegungszeit des Gräberfeldes gleich, was der Vergleich dieser Werte an Hand der Gräberdatierung gezeigt hat. Ebenso weisen diese Mittelwerte auch keine grundsätzlichen Unterschiede mit denen aus anderen Gräberfeldern auf (Kérpuszta, Mikulčice 1, Koui'im). D ie errechnete mittlere Korperhohe ist bei Männern untermittelgross, bei Frauen iibermittelgross bis mittelgross. S. Aus der morphologischen Charakteristik der Schädel bei der Wertung aus vertikaler Ansicht ist das Dbergewicht an ovoiden Formen bei Männern ersichtlich und bei Frauen an ovoiden und pentagoniden. Aus lateraler und frontaler Ansicht hat die Stirne bei Männern eine mittelmässig ausgeprägte Glabella, ist schmal bis mittelbreit, meist fliehend, iiberwiegend zum hoch gewolbten Scheitel und gewolbten Hinterhaupt iibergehend; häufig vertreten sind jedoch auch gestreckte bis geknickte oder in geringerem Masse abgeflachte Formen des H interhauptes vertreten; die Schädelwände verlaufen aus okzipitaler Ansicht meistens parallel, aber auch Fälle ihres Auseinanderstrebens sind häufig. Bei Frauen dominieren in der Glabellarwolbung flache Formen oder leicht ausgeprägte; die Stirn ist breiter und gewolbter als bei Männern und geht verlaufend meist zum mittelhoch gewolbten Scheitel und gerundeten Hinterhaupt iiber. So wie bei Männern erscheinen auch hier gestreckte bis geknickte Typen und mehr oder weniger abgeflachte Formen; die Schädelwände sind grosstenteils parallel, doch zum Unterschied von den Männern kommen oftmals zusammenlaufende Formen vor. Die Gesichtsumrisse sind bei Männern meistens kantig oder oval, bei Frauen oval und oval bis kantig. Beide Geschlechter haben eine relativ gut ausgeprägte Gesichtsprofilierung. Alle beobachteten morphologischen Charakteristiken wurden vorzugsweise in bezug auf die Bestimmung der Typenelemente gewertet. Ferner wurden einige spezielle morphologische Merkmale komplex behandelt, die ebenfalls fiir die Typencharakteristik wichtig sind (Saggitalwulst, Phaenozygie, Abflachung des Gesichtes u. ä. ), oder Merkmale, die eine morphologische Variabilität ausdriicken ( Metopismus, eingeschobene Knochen usw. ). Einige festgestellte pathologische und funktionelle Veränderungen wurden vorderhand auf den Skeletten nicht detailer bearbeitet. 6. Auf Grund der Analyse von metrischen und morphologischen Merkmalen bei Verwendung von Lipták s Methode kann der männliche Verband mit einem Vbergewicht an mediterranen und nordischen Typenelementen mit einer grosseren Beimischung an alpinen und Cromagnon B-Elementen charakterisiert werden. Im weiblichen Verband sind mediterrane Elemente im Vergleich zu den nordischen noch markanter vertreten, relativ stark ist auch der Anteil an alpinen und siniden Elementen. Das Vorhandensein von aussereuropäischen Typenelementen ist nicht n ur bei reinen Typen festgestellt worden ( tungide bei 1 Mann und sinide bei 3 Frauen), sondern a uch als Beimischung auf Schädeln, die wegen des schlechten Erhaltungszustandes einer vollkommenen Typenauswertung nicht entsprachen. In der Arbeit ist ausserdem die Frage aufgeworfen, welche ethnischen Einfliisse sich an der Formung der anthropologischen Typen im VIl.-XII. Jh. in der Siidslowakei beteiligt haben, und ferner eventuelle Unterschiede in der Typencharakteristik bei Skeletten aus unterschiedlich datierten Gräbern. Obersetzt von B. Nieburouá Literatur 1 Acsádi G. - Nemeskéri J., Paläodemographi sch11 Probleme am Bcispiel des friihmittclaltcrlichen Gräber feldes von Halimba-Cseres, Kom. V eszprém, Ungarn, Homo VIII - 3, 1957, A csádi G. - N e meskéri J. - Harsányi L., Analyse des trotwailles anthropologiques clu cimetičre de Kérpuszta (Xfc siecle) sous ľaspect de ľage (étude paléodémographique), Acta Archaeologica Academiae Scientiarum Hungaricae XI, 1959, A c sád i G. - Ha r s á ny i L. - Neme s k ér i J., The Population o/ Zalavár in the Middlo Ages, Acta Ar chaeologica Acadcmiae Scientiarum Hungaricae XIV, 1962, Aug ie r M., Squelette céphalique. Po i rier P. - Ch a r p y A., Traité ďanatomíe humaine, París 1931, 300. s Cerv i nka J. L. - Matiegka J., Lebky a kos try z mohyl z doby velkomoravské u Uh. Skalice, Anthropologic III, 1925, 97 - l O é r o b é r t L. - F u 11 y G., Etude critique de la valeur du degré ďobliteration des sutures cränie11nes pour la détermination de ľiige ďapres ľexamen de 480 cränes, Annales de rnédicine légale 4-0, 2, 1960, Fran k e n ber g e r Z., A11thropologie starého Sloven ska, Bratislava Han sen G., Die Altersbestimmtwg am proximalen Humeťu.sende u11d Femurende im Rahmen der I denti/ izie

195 ANTHROPOLOGISCHE ANAL YSE VON SKELETTRESTEN AUS DEM GRÄBERFELD IN HOLIA RE 451 rung menschlicher Skelettreste, Wissenschaftliche Zsch. der Humboldt-Universität zu Berlin, Math.-Wissenschaftliche Reihe 1, 3, , Ch och o 1 J. - Tr oní č ek Ch., K nékterým aktuálním otázkám historické anthropologie, Sbornik II. konference československých anthropologu na Kokoi'ine, 1957, Ch och o 1 J. - B la jer o v á M. - Pa 1 e č k o v á H., Kostrové poz1istatky slovanského obyvatelstva na Staré Koufími, Památky archeologické LI, 1960, Ch och o 1 J. - St 1ouka1 M., O slovanské populaci, Nejstarši dejiny niíroda českého a slovenského (in abstracto), These pracovní porady Archeologického ústavu ČSA V v Liblicích, Ch och o 1 und Mitarb., Statistické charakteristiky mér a indexú na lebkách mužú a žen slovanského obyvatelstva na Staré Koufimi, Archiv antropologického oddelení Archeologického ústavu ČSAV, nicht veräffentlicht. 13 I vani č ek F., Staroslovanska nekropola u Ptuje, Slovenska akademija znanosti in umetnosti, Ljubljana K a ste 1 i c J. - šker 1 j B., Slovenska nekropola na Biedu, Archeološko in antropološko pokročilo za leto 1948, Slovenska akademija znanosti in umetnosti, Ljubljana Lipták P., Recherches anthropologiques sur les ossements Avares des environs d'olló, Acta Archaeologica Academiae Scientiarum Hungaricae VI, 1955, Lip t á k P., The Avar Period" Mongoloids i11 Hungary, Acta Archaeologica Academiae Scientiarum Hungaricae X, 1959, Ma Já H., Príspévek k antropologíi Slovanú X.-XI. století z pohfebišf pod Zoborem a z Mlynárcú u Nitry, Slovenská archeológia VIII, 1960, Ma 1 á H., úmrtnost a výskyt nékterých nemocí u.starých Slovami z jižního Slovenska, Sbornik vedeckých prac! lekai'ské fakulty KU, Hradec Králové, 1960, 2: 4, Ma 1 á H., Typologická analysa staroslovanského lidu z Mlynárc1i a Holiar na jižním Slovensku, Acta Facultatis Rerum Naturalium Universitatis Comenianae V, 1961, 3-6, Ma 1 á H., Experience with the Application o/ Liptak's Typologic Method on the Osteologic Material /rom Southern Slovakia, Acta Facultatis Rerum Naturalium Universitatis Comenianae VII, 1962, 3-5, Ma 1 á H., Véková díferenciace na nékterých slovanských pohŕebištích z jižního Slovenska, Anthropologie 1, 1962, Marti n R., Lehrbuch der Anthropologie, Jena N emeskéri J. - Lipták P. - Szóke B., Le cimetiere du Xfe siecle de Kérpuszta, Acta Archaeologica Academiae Scientiarum Hungaricae III, 1953, Pro kop e c M. - Suchý J. - Ti t 1 bach o v á S., Anthropologické praktikum, Praha 1958, Sc he i d t W., Die rassischen Verhältnisse in Nordeuropa nach dem gegenwärligen Stand der Forschung, Zsch. Morph. Anthrop. 1930, S t 1 ou k a 1 M., Pokus o paleodemograf ii starých Slovanú, Demografie IV, 1962, 1, S t 1 ou k a J M Struktura obyvatelstva velkomoravských Míkulčic, Archeologické rozhledy XIV, 1962, St 1ouka1 M., Mik1ilčice - Antropologický materiál z 1. pohfebišté, Fontes Archaeologicae Moravicae III, S z ó k e B. - Neme s k ér i J., Archeologické a antropologické poznatky z výskumu v Bešeriove pri Šuranoch, Slovenská archeológia II, 1954, V 1 č ek E., Antropologický materiál zo Zitavskej Tône, Slovenská archeológia IV, 1956, Wan k e A., Jndywidualne okreslanie taksonomiczne, Przegl'!d antropologiczny 21, 1955,

196

197 SLOVF.NSKA ;\RCHEOLOGIA Xlll-2, 196ä ZP R A VY A RECENZI E Výstava Veľká Morava v Nitre (18. IV.-30. V. 1964) Po veľkom úspechu výstavy Ve ľká Morava, v Brne (august a september 1963) v súvise s oslavami výročia príchodu byzantskej misie prejavila sa potreba premiestiť túto výstavu na Slovensko - do Nitry. Už počas trvania výstavy v Brne vyskytl i sa pripomienky čo do početnejšieho zastúpenia slovenskej časti veľkomoravského územia a najmä nutnosti prehodnotenia niektorých skutočnos tí súvisiacich s veľkomoravskou problematikou, ktoré sa v prekrútenej alebo skreslenej forme dostali v predchádzajúcich rokoch do vedy a vedomia odbornej i širšej verejnosti. Išlo napr. o uplatnenie výsledkov bádania predveľkomoravského obdobia v strednom Podunajsku, sporný podiel Karpatskej kotliny a Nitrianskeho kniežatstva na hmotnej a duchovnej kultúre Veľkej Moravy, prehodnotenie postavenia a úlohy Nitry a Pribinu, zdôraznenie podielu Veľkej Moravy na politickom a hospodárskom dianí v čase vzniku uhorského štátu atď. Okrem toho.bolo treba v žiadúcej, resp. väčšej miere upowrniť na činnosť byzantskej m1s1e a zdôrazniť jej kultúrne poslanie nielen v dejinách Obr. 1. Výstava Veľká Morava v Nitťe. Pohľad na.frontálnu paťtiu exteťiéťu.

198 454 Zl HÁVY i\ HECENZIF. <N...;.o o

199 455 Obr. 3. Výstava Veľká Morava v Nitre. Akad. Dionýz Blaškovič pri prejave v deň otvorenia výstavy. Slovanov, ale aj celej európskej kultúry. Na Slovensku mala vcfkomoravská idea a cyrilometodejská tradícia v minulosti pozitívnu a progresívnu úlohu, na rozdiel od západných častí nášho štátu, kde táto idea i tradícia - najmä v obdobi obrodencckom a pri formovaní národného a neskôr i štátneho vedomia - mali prípadne aj negatívnu úlohu. Prípravný výbor pre organizáciu a usporiadanie výstavy Vcfká Morava v Nitre sa vytvoril v tomto zložení: predseda dr. Anton Točík CSc., sekretár dr. Bohuslav Chropouský CSc., členovia: univ. prof. dr. Voj tech Budinský - Krička, doc. dr. Ján Dekan, dr. Lubomír Havlík CSc., doc. dr. Vilém Hrubý CSc., dr. Július Kálmán, univ. prof. dr. František Kalousek, Milan Kašjak, dr. Rudolf Krajčouié CSc., dr. Ľudmila Kraskovská CSc., Boris Novotný CSc univ. prof. dr. Eugen Pauliny, dr. Peter Ratkoš CSc., Alexander Sloboda, dr. Miloš Solle CSc., Ján Tkáčik, doc. dr. Radoslav Večerka CSc. Výbor v úzkej spolupráci s autorom výstavy doc. dr. josefom Poulíkom DrSc. prepracoval a doplnil scenár brnenskej výstavy a obohatil ho o dva ďalšie uzavreté oddiely: Činnosť a význam byzantskej misie Cyrila a Metoda a Byzantská a veľkomoravská tradícia v literatúre a umení. Eš te počas výstavy v Brne pristúpilo sa v spolupráci s podnikom Brnčnské veletrhy a výstavy pod vedením inž. arch. Zd. Langa s inž. arch. S. Zapletalovou a výtvarníkmi ]. Hadlačom, V. lrmanovom a D. Vondroušom k reinštalácii výstavy v Nitre. Hlboké zásahy do celkovej koncepcie výstavy vyžiadali si aj rozšírenie výstavnej plochy, ktorá bola zväčšená v exteriéri asi o 500 m 2 a v interiéri dosiahla 1500 m 2. Veľmi dobré podmienky umožnili členil výstavu aj priestorove na tematické celky a nové dva oddiely mohli sa priestorovc i výtvarne vhodne umiestiť na prvom poschodí haly Parku kultúry a oddychu v Nitre, kde bola výstava inštalovaná. Výstava Veľká Morava v Nitre bola výsledkom veľkého pracovného úsilia kolektívu archeologických pracovníkov z celého územia Slovenska a podieľali sa na nej aj múzeá (Slovenské národné múzeum v Bratislave a Martine, Štátne východoslovenské múzeum v K ošiciach, Ponitrianske múzeum v Boj niciach a i.) a na spomenutých nových dvoch oddieloch výstavy sústavne spolupracovali aj Historický ústav SAV, Literárnovedný ústav SAV, Katedra slovenského jazyka FFUK a Sväz slovenských výtvarných umelcov. Usporiadatelia výstavy boli Slovenská akadémia vied a Slovenská národná rada - odbor pre škol-

200 Obr. 4. Výstava Veľká Morava v Nitre. Záber z prehliadky výstavy straníckou a vládnou delegáciou. ~ Ul O' l" "'!1' :i> < -< >!1' ~,.. /!:::

201 /1' 111\\' Y A REl ENlll 457 Obr. 5. Výstava Verká Morava v Nitre. Záber z exteriéru. stvo a kultúru. Na realizácii výstavy a na1ma na akciách, ktorých cieľom bolo jej materiálne a technické zabezpečenie, ako aj na okrášlení mesta a hradu podieľala sa komisia pri Okresnom výbore KSS v Nitre pod vedením s. K. Mátela. Na výstave veľmi dobre účinkoval sekretariát; účelne usmerňoval vefké návaly návštevníkov a zúčas tnila aj stranícka a vládna delegácia na čele s ministrom M. Chudíkom, ktorý predniesol slávnostný prejav. Príhovor za prípravný výbor mal riaditeľ AÚ SAV A. Točík a prinášame ho v plnom zneni. Na otvorení boli zastúpené všetky zložky nášho verejného, kultúrneho a vedeckého života, nechýbali ani zástupcovia z kruhov cirkevných. Dôstojný rámec otvorenia výstavy doplnil Spevácky sbor slovenských učiteľov priliehavými skladbami. Na výstave veľmi dobre úč inkoval sekretariát; účelne usmerňoval veľké návaly návštevníkov a vhodne disponoval sprievodcovskou službou, ktorú vykonávali poslucháčky Pedagogického inštitútu v Nitre. AÚ SAV vydal pre výstavu obsahove i vzhľadom kvalitný katalóg a dal vyhotoviť niekoľko sérií odliatkov archeologických nálezov, sériu pohfadníc a bronzové i strieborné medaile, o ktoré bol záujem aj v zahraničí. Počas výstavy sa uskutočnilo niekoľko kultúrnych a športových podujatí a Aú SAV usporiadal prednáškový cyklus, spestrený diapozitlvmi a filmami. Výstavu videlo vyše 120 OOO návštevníkov, medzi ktorými boli zastúpené všetky vrstvy obyvateľstva; ako vyplýva zo zápisov v knihe návštevníkov, zanechala v nich hlboký dojem. Výstava Veľká Morava v Nitre bola nielen veľ kou manifestáciou jednoty českého a slovenského národa v jeho 1100 ročnom rozvoji, ale aj skvelým dôkazom významného kultúrneho prinosu archeologického bádania pre ďalší kultúrny rozvoj našej vlasti. Prejav dr. A. Točíka pri otvorení výstavy: Vážený súdruh minister, vážení hostia! Keď Vás v mene prípravného výboru výstavy Velká Morava vítam pri jej otvorení na pôde staro- 1 slávnej Nitry, dovolte mi, aby som ešte pred jej prezretím predniesol niekoľko základných myšlienok, ktorými sa náš tvorivý kolektiv správal v období príprav výstavy a ktoré odrážajú problematiku nášho vedeckého úsilia. Zhodou okolností sa táto výstava koná v jubilejnom roku dvadsiateho výročia Slovenského národného povstania a celé toto dvadsalročia je natoľko poznačené budovateľskými úspechmi nášho pracujúceho rudu, že všetko to nové, s čím sa stretávame v každodennom živote, sme náchylní chápať ako niečo prirodzeného, ako niečo, čo si ani nezasluhuje osobitnú pozornosť. Nie je to inak ani vo vedeckom bádaní, kde dosiahnuté poznatky a úspechy neraz ani nevieme celkom správne oceniť, ba stáva sa, že ich plný význam si uvedomujeme až na základe zahraničných komentárov. A predsa nie je to ani tak dávno, sotva 15 rokov, čo sme o najs!iaršej minulosti našich národov vedeli vlastne len to, čo

202 V bl ovenske.i archa ~ l~gii. XIII-2, 1965 na str. 4l57 v J!av em st:ipct bol nesprávne vysádzaný š i esty Q.s i edmy. riadok zhera. Správny text oboch riadkov má znieť : Na slávnostn~m ~ tvorení výstavy v hu i ~ ve ONV za veľk éh e záujmu vere jnosti dňa i e.. IV sa Prosíme čitateľ ~ v, a by s i t ext ~pr avili. R~dakcia

203 458 ZľHÁV'í f\ RF:CENZIE..., Vl cu >U cu c "O... cu..c o p.. tli :... li o

204 LPRA\'Y A RLl l.n.lll 459 Obr. 7. Výstava Veľká Morava v Nitre. Detail interiéru. sa nám zachovalo vo fragmentárnych a neraz aj veľmi tendenčný ch písomných zprávach stredovekých kroník a iných podobných písomných pamiatok. Hmotná kultúra a vzdelanostná úroveň našich predkov ostávala dlho zahalená závojom nepoznanej skutočnosti. Archeologický výskum, ktorý v minulosti kon a Io iba 11 iekoľko obeta vých a nadšených bádateľov, nemohol podstatnejšie odhrnúť túto clonu a k radikálnejšiemu obratu mohlo dôjsť až po oslobodení, ked vedecké bádanie po prvý raz v dejinách našej kultúry dostalo plnú podporu spoločnosti i všetky materiálne podmienky pre úspešnú výskumnú činnos (. Obzvlášť markantne sa táto nová situácia prejavila v archeológii. Sotva sa počnúc pamätným rokom 1948 začali rozvíjať veľké sústavné terénne výskumy, nasledovalo prekvapenie za prekvapením. Najprv to boli kostoly v Starom Meste, ktoré úplne vyvrátili starú predstavu o tom, že Slovania vo veľkomoravskom období nepoznali kamennú architektúru, potom nasledovali výskumy v Mikulčiciach, Pohansku a napokon i v N itre. Bohatstvo a veľkoleposť odkrytých pamiatok, ktoré v reprezentatívnom výbere uvidíte na tejto výstave, sústredili na seba po1,ornosť nielen odborných kruhov, ale aj širokej verejnosti. S obzvláštnym záujmom a pozornosťou sleduje výsledky nášho bádania zahraničie. Bolo by však chybné, keby sme iba v týchto impozantných pamiatkach videli konečný výsledok i cieľ nášho bádateľského úsilia. je prirodzené a pochopiteľné, že ani vedecký pracovník sa neubráni nadšeniu a estetickému pôžitku pri pohľade na rozmanité a dokonale stvárnené pamiatky umeleckého remesla. Možno povedať, že táto radosť nad objavenou krásou je špecifickým druhom akejsi osobnej odmeny každého bádateľa za jeho namáhavú a vytrvalú výskumnú prácu. Bolo by však chybou, keby sme sa nechali fascinovať iba týmito hmotnými výsledkami nášho bádania a keby sme súčasne v odkrytých pamiatkach nevideli aj prostriedok a východisko pre ďalšie vedecké bádanie, pre vlastné teoretické závery.. Ide tu o ďalší vyšši stupeň bádania, v ktorom sa odkryté pamiat-

205 460 ZPHÁVY,\ RECENZIE Obr. ll. Výstava Veľká Morava v Nitre. Detail interiéru. ky stávajú dôležitým pramenným a dokumentárnym materiálom, kým samotným cieľom nášho úsilia je získavanie nových historických a spoločenských poznatkov. Z tohto hľadiska nešlo kolektívu, ktorý pripravoval otváranú výstavu iba o to, aby pred širokú verejnosť predostrel všetko bohatstvo, ktoré donedávna skrývala zem, ale aby súbežne s týmito, nesporne i na pohľad ve ľkolepými pamiatkami, oboznámil náš ľud aj s dosiahnutými výsledkami historického bádania. Ked už hovoríme o teoretických záveroch nášho archeologického historického bádania, v plnom rozsahu si musíme uvedomiť aj jeho špecifičnosl. ech by sa už zdali výsledky terénnych výskumov za posledné desaťročie akokoľvek veľkolepými, predsa si musíme uvedomiť, že sú len - často aj náhodným - torzom niekdajšej skutočnosti, ktorá v plnom rozsahu a komplexnosti nikdy nebude prístupná nášmu vizuálnemu vnímaniu. Preto všetky pokusy o jej rekonštrukciu.musia mať nevyhnutne charakter pracovných hypotéz, prípadne teórií, ktoré i pri ich všetkej pravdepodobnosti nemožno stotožniť so samotnou historickou realitou. Ak by sme heslovite mali vyznačiť úspechy našej archeológie v poslednom obdobi, mohli by ~me povedať, že na začiatku tejto úspešnej cesty, neraz plnej prekážok, stála nacistami skonfiškovaná kniha o slavinite keramiky pražského typu, ktorá nám vytvorila prvé archeologické predpoklady pre riešenie otázky najstaršieho slovanského osídlenia našej vlasti. Potom prišli všetky dobre známe objavy v juhomoravských historických strediskách - v Starom Meste, Mikulčiciach i Pohansku. Odborná i širšia verejnosť najprv s prekvapením a potom

206 7.PRÄVY A RECEl\ZIE 461

207 462 ZfRÄVY A RECENZIE Obr. 10. Výstava Veľká Morava v Nitre. Detail interiéru. s nevšedným zau1mom sledovala, ako sa pred jej očami postupne odkrýva nová neznáma tvár vejkomora vskej kul túry. Krása a dokonalosť mnohých nálezov bola taká obdivuhodná, že spočiatku aj odborníkov zvádzala k presvedčeniu, že tu ide o importy z vyspelejších krajín súvekej Európy, predovšetkým z Byzancie. No čoskoro sa odkryli aj pozostatky výrobných dielní, ktoré presvedčivo ukázali, že všetko toto bohatstvo bolo takmer napospol dielom domácich majstrov, dielom našich predkov. Dlho sme však nevedeli odpovedať na otázku, z čoho vyrastala táto aj vo svojich zlomkoch taká veľkolepá kultúra, aké boli jej hi storické korene. Značne nás tu mýlila skutočnos{, že pamiatky, ktoré sa v širokom priestore Karpatskej kotliny i prifahlej Moravy vyskytovali v VL - VIII. stor., boli jednoznačne označované ako avarské. Išlo tu o omyl, ktorý vyplýval z nedostatočného teoretického osvetlenia pojmu kultúra. K odstráneniu tohto omylu podstatne prispeli rozsiahle výskumy Archeologického ústavu Slovenskej akadémie vied na juhozápadnom Slovensku, a to nielen prebádaním veľ kých kostrových pohrebísk predveľkomoravského typu, ale aj odkrytím niekoľkých osád, patriacich k spomenutým pohrebiskám. A tu sa ukázalo, že kým hrobový inventár mal prevažne tzv. avarský charakter, zatiaf samotný pohrebný rítus, formy obytných budov i výrobných nástrojov mali priame pokračovanie v nasledujúcom období veľkomoravskom a boli nepochybne slovanského pôvodu. Inými slovami povedané ukázalo sa, že kultúra nemá jednoznačne etnický charakter a že pod príkrovom jedinej kultúrnej pospolitosti sa môžu neraz skrýva( aj viaceré etniká. Musíme teda s obzvláštnou pozornosťou a opatrnosťou narábať s takými pojmami, ako je národný svojráz, národné špecifikum. No na druhej strane nesmieme upadnúť ani do iného extrému, do popierania akejkotvek národnej alebo etnickej individuality. Skúsenosti z doterajších výskumov nám ukazujú, že mnohé výtvarné motívy, ktoré nachádzame napr. na výrobkoch veľkomoravského umeleckého remesla, môžeme nájsť aj v iných častiach vtedajšieho kultúrneho sveta, na arabskom východe, v Byzancii, v rozsiahlych stepiach severného Pri čiernomoria, v Taliansku alebo na západe na území Karolínskej ríše. Je však výskyt týchto

208 ZPRÁVY A RECENZIE 463 Obr. 11. Výstava Veľká Morava v Nitre. Detail interiéru. motívov na výrobkoch našich predkov dokladom ich zaostalosti alebo nerozvitosti vlastnej národnej kultúry? Rozhodne nie. Naopak, každá kultúra, ktorá by sa chcela opierať iba o tzv. vlastné národné tradície, by nevyhnutne zabŕdla v stagnácii a zápecníctve. Ziadna kultúra sa nemôže rozvíjať v itolácii a prijímanie kultúrnych hodnôt a podnetov, nech už prichádzajú odk i aľkoľvek, je práve tým obrodzujúcim a životodarným č initeľom, ktorý vedie k zdravému a rýchlejšiemu rozvoju vlastnej kultúry, k jej po.ldvihnutiu na úroveií súvekých svetových kultúr. A z tohto htadiska si obzv lá šť vysoko musíme vážiť a hodnotiť nielen múdru a prezieravú politiku veľkomoravských panovníkov, ale i talent a vnímavosť nasich predkov, ktorí tak citlivo reagovali na kultúrne prúdy vtedajšieho sveta, nebojácne prijímali jeho najprogresívnejšie prvky, no neustrnuli na napodobi1ovaní, ale dali im tvar zodpovedajúci vlastným národným tradíciám a vytvorili kultúru, ktorá svojou neopakovateľnou a jedinečnou podobou bola typická len pre územie Veľkej Moravy. Je obzvlášť potrebné zdôrazniť tento fakt už aj preto, aby sme rázne skoncovali s predstavou, ktorá prevládala ešte v nedávnom historickom nazeraní a podľa ktorej vznik veľkomoravskej kultúry skrznaskrz súvisel s pôsobením byzantskej misie v oblastiach obývaných našimi predkami. Výsledky archeologického bádania jasne ukazujú na nesprávnosť takéhoto názoru a súčasne nám dovoľujú v novom a jedine správnom svetle vidieť aj skutočný význam povolania byzantskej misie na Yefkú Moravu. S jej všestranným historickým zhodnotením sa budete mať príležitosť oboznámiť na výstave. Táto misia vedená takými politicky i kultúrne vysoko kvalifikovanými predstaviteľmi byzantskej ríše, akými boli učení bratia Konštantín

209 464 Zl RA VY A l\ecenz IE Obr. 12. Plastika (Solúnski bratia) od akad. sochára J. Kulicha na výstave Vefká Morava v Nitre. a Metod, neprišla do krajiny.polobarbarskej, ale do prostredia, ktoré po stáročia neustále čerpalo z kultúrnych hodnôt antiky i súvekého sveta a ktoré nesporne patrilo jednému z najkultúrnejších národov vtedajšej Európy. Špecifický, neoceniteiný historický prínos byzantskej misie spočíval však okrem politických a iných aspektov predovšetkým v tom, že slovíenskym prekladom Písma, liturgických í právnych textov položila základ pre vlastné národné písomníctvo, a tým pozdvihla kultúru našich predkov na kvalitatívne nový a vyšší stupeň. Je preto plne oprávnené, ak na tejto výstave, pripravenej v súvislostí s výročím príchodu byzantskej misie do našich krajín, osobitne vzdávame

210 ZPRAVY A RECENZIE 465 hold aj veľkému dielu oboch -solúnskych bratov a týmto spôsobom nadväzujeme aj na tie tradície, ktoré v neutešených obdobiach dejín nášho slovenského ľudu neraz tvorili jedinú formu národného povedomia. Na záver dovorte mi ešte vysloviť v zastúpení všetkých ústavov i pracovníkov, ktori sa podieľali na prípravách tejto výstavy, poďakovanie tu prítomnej straníckej a vládnej delegácii nielen za to, že svojou prítomnosťou zvýraznila kultúrny i politický význam tejto výstavy, ale aj za všetku tú starostlivosť a štedrú podporu, ktorou vedúce politické orgány nášho štátu už po dlhé roky zaflrnujú naše vedeckovýskumné pracoviská. ~Kuol!Íem im, že tak ako doteraz i v budúcnosti vždy budeme dbať na to, aby sme sa vo svojom bádani striktne pridŕžali zásad vedeckej objektivity, aby sme vo svojich záveroch nepripustili nijaké konjunkturálne deformácie a napokon, aby sme dosiahnutými výsledkami nášho bádania čo najviac prispeli k dalšiemu kultúrnemu rozvoju nášho Iudu a našej vlasti. Anton Točík VI. mezinárodní limitní kongres Usporádánl mezinárodního limitnlho kongresu bylo tentokrát svči'eno Némecké spolkové republice. Jednánl probíhalo od l. do 7. záľí 1964, jednak v krásném a prátelském prostred! Evangelické akademie v Arnoldshainu (od 1. do 3. zái'i), jednak v táborech dlouhé trasy hornogermánského a raetského limitu ( 4. až 6. záfí) a bylo zakončeno na historické pudč karolinského Herzogsaalu v l1eznč (7. zárí). Stále stoupajlcl význam limitních kongresu a od kongresu ke kongresu nanistající výzkumná čínnost na všech úseclch obrovitých hranie Rimského impéria a jí podmlnené bohaté výsledky, o nichž je vždy referováno, byly pi'i tomto kongresu znovu dokumentovány velmi početnou účasti z nejruznéjších stálu, v nichž se pracuje na osvétlenl problému, spojených s otázkami limitnlmi. Práve tato bohatá účast všech piedních badatelu oboru umožňovala i mimo oficiálni referáty všem co nejvétšl výménu názoru, osvétlovánl leckdy velmi nejasných a v lokálním rozsahu tčíko i'ešitelných otázek. Je samozrejmé, že v počtu témčf 100 účastníku, uvedených v scznamu kongresistu (krom toho se účastnila kongresu rada d:ilšlch osob), nejpočetnéji byla zastoupena hostitelská zemé, Nčmecká spolková republika, a to 33 odbomíky. Za ní tesnč náslcdovala klasická zemé limitnlch studil, Velká Británie, svými 24 badateli. Ostatní zemé byly zastoupeny delegacemi početnč daleko slabšími, tak z Holandska bylo účastníku 7, ze Švýcarska rovnéž 7, z Jugoslávie 5, z Maďarska 4, z Belgie 2, z Francie 2, z Palestiny 2 (1 z lzraele, 1 z Jeruzaléma), z Rakouska 2, z Rumunska 2, z Bulharska, Ceskoslovenska, Kanady a Španelska po jednom. V čele organisačních prac! stáli prof. dr. Wilhelm Sc h 1 e ie r m ach e r, ieditel Rlmsko-germánské komise z Frankfurtu nad Mohanem, a dr. Hans S c h on ber g e r, reditel Kastellu Saalburgu. Dlky jejlch vynikajlclmu talentu se podaii!o absolvoval celý obsáhlý program zasedání, exkursl a spol cčcnských podniku se vzornou presnosti a úplnosti i k plné spokojenosti všech účastniku. V iízení vedeckých zasedáni se postupne vystildali prof. E. B i r 1 e y (Ourham), prof. dr. W. Sc h 1 e ie r macher (Frankfurt a. M.), prof. dr. R. Laur - B e 1 art (Basilej), prof. dr. J. Mer ten s (Brusel), prof. dr. H. B ru n st i n g (Leiden) a plukovnlk dr. h. c. J. Bar ad e z (Chambéry). Po oficiálnlch projevech dr. H. S ch on ber gr a, prof. E. Bi r 1 e y e, vrchního vládního rady dr. Ho f f manna za hessenské ministerstvo kultu a prof. dr. W. Kr ä m ra za l11msko-germánskou komisi byly prvniho dne (1. IX.) predneseny referáty G. Web ster a (Claudijská hranice v Británii), lady E. Fox o v é (Dvé pied!lavijské pevnustky, Martinhoe a Old Barrow v North Devonu), M. G. Jarr e t ta (Rimská hranice ve Walesu), G. Si m ps on o v é (J1imské pevnosti ve Walesu), E. E t t 1 in gr o v é (Arretina v Neussu), E. Paša 1 i č e (Úloha a význam fimských železných dolu v západní Bosné pro panonský limes) a A. R. Bi r 1 e y e (Výkopy v Carpow). Odpoledne pak pokračovali E. Bi r 1 e y (Nové objevy na fímské hranici v Británii), H. von P e t r i k o v i t s (0 puvodu zábran priblížení na iímské vojenské hranici), M. G ich on (Počátek limitu Palestíny a duležitejší fáze v jeho vývoji), K. E. Ste e r (Antoninuv val) a T. Na g y (Albertfalva, nový auxiliárni tábor jiíné od Aquinca). 2. zári promluvili E. C on dur ach i (Nové bádání a problémy týkajici se obrany iímských hranie na dolním Dunaji), T. l van o v (Výkopy v kastelu Iatru v Mocsii Inferior), J. Fi t z (Spojeni dunajských provincii v polovinč III. stoletl), P. Petru (Clausurae Alpium Iuliarum - novejši výsledky výkopu), M. E u zen na t (Limes Vo Jubilis v Mauretanii Tingitane), J. P. G i 11 am (Raná vojenská okupace Corbridge-Corstopita) a J. Ba ra de z. 3. zárl referovali A. M ó c s y (K otázce pral legionis), S. S op r oni (Stavební nápis burgu z r. 372 na panonském limitu), J. E. Bo g a e r s (Oddlly posádky legijního tábora v Nijmegenu ve II. stol. po Kr.), L. Ber g e r (VýkOJ Y v Insule XXX. Augusty Rauriky), H. Lit b (epigrafický pilspevek), a D. B a a t z (Ke starším stavebnt n fázlm odenwaldského limitu). Po skončeni cesty po hornogermánském a raetském limitu na závérečném zasedání v historickém románském sále v Reznč pfednesli své piispevky H. J. K e 11 ne r (Pozdnč rímské výšinné opevnenl na Krí.ippelu u Schaanu v Lichtenštejnsku), F. K i' 1 že k (l1tmské stanice v piedpoll norícko-panonského limitu do markomanských válek), R. F 1 or es c u (zprávy o rumunském výzkumu) a R. La u r - B e 1 a r t (Puvod a historický význam pozdne i'ímského sti'ibrného pokladu z Kaiser-Augstu, objeveného v r. 1962). Jak ukazuje uvedený prehled, referáty jednak seznamovaly s novými výsledky jednotlivých výzkumu, jednak se zabývaly otázkami ruzných limitnich úseku i pohraničnlch provincii, jednak byly venovány problémum širštho dosahu a obecné

211 466 ZPRÁVY A RECENZIE platnosti. Na tomto mlsté budiž dovoleno referentovi zmlníl se šífe o referátu, který byl vénován problematice rakouského a československého územi. Pokud jde o stavebnl materiál a i'lmské stavby pred no rickým a panonským limitem, považuje je referent jednak za součást opevňovacich staveb, ležiclch jižnč od Dunaje (po cházejl z ruzných dob), jednak za články jednotne koncipo vaného plánu na zajišténi naddunajského vnitrozemí. Pro svuj charakter, jak je dnes známe, mohly vzniknout jen v dobe miru, kdy byla jasná prevaha i'ímské moci v Zadunajl, p ravde nejpodobnéji počátkem II. stol. Nejsou to tedy oku pačnl stanovište armády Marka Aurelia. Tábory z doby mar komanských válek by vypadaly nutné jinak a dosud nebyly nalezeny ani v severnlch Dolnich Rakousich, ani na Morave či Slovensku. Jejich odkrytl je úlohou teprve budoucich vý zkumu. Domáci obyvatelstvo bylo v dobé do markomanských válek vystaveno ponenáhlé pokojné romanisaci také pusobe nim materiálni kultury, jejlž výrobky na Morave a Slovensku ve všech sldlištlch od konce 1. stol. se nacházejl prímo masové. Predtím v severnim Podunajl od počátku 1. stoh, kdy vzniklo na čas markomanské mocenské centrum v Cechách, vyvíjelo se počátkem druhého desltileti v rímském mocenském prostoru mezi Marem a Cusem regnum Vannianum, zárodek pozdejšiho kvádského stálu. Cestu kvádského posunu Dolními Rakousy do územ! Vanniova naznačuj! nálezy v Altenmarktu, Mistel bachu, Schleinbachu a Mannersdorfu. Pokud jde o Moravu, nedá se tam dnes prokázat žádné rané kvádské (germánské) osidleni, pretože nejaké ojedinelé hroby k dukazu nestač!. Obyvatelstvo Moravy i tehdy zus1ávalo keltské. První sou vislé germánské osídlení na Moravé a v severních Dolnich Rakoustch se dá zachytil teprve v dobé germánskýcb útoku proti Impériu za Domitiana. Ale tylo Germány nelze po važovat za Kvády, nýbrž za Markomany, ktei'i se tehdy po sunuli až k rece Morave. Na Slovensku družiny Ma rbodova a Ka tualdova zanechaly hroby, jež jsou pokračováním dobi'i chovského horizontu. Pak se postupné kvádské území rozšírilo tak, že sahalo od Moravy k Hronu (zhruba) a od Dunaje (ne však prlmo od severniho brehu!) až na Trenčínsko. A v tomto markomansko kvádském sídelním prostoru vznikaly germánské klientni stály, na jejíchž územ! rozvljeli Rlmané svou prvnl stavební činnost v severnlm Zadunají. Vedie poznánl limitní problematiky na ruzných limitech, již osvétlovaly referáty, méli účastníci kongresu možnost se známiti se duvérnéji i s vybranými duležitými úseky a loka litami hornogermánského a metského limitu. Tak odpoledne 2. I X. bylo venováno návš t č vé limitu v Hochtaunu, jenž se celou dobu jednání v Arnoldshainu rozprostlra) pred zraky účastniku kongresu, hledlcich ze svých komfortních pokoju arnoldshainského Tuscula, tedy už z barbarika", do Impé ria. Tak byl bllže poznán Pfahlgraben", limitnl včže a nu merálni kaste! u K lein Feldbergu (konec 1. až II. stol.), vše v blizkosti známých predhistorických opevnení v Taunu. Dalším cllem byl limes a tábor na Saalburgu. Druhý zájezd, 3. IX platil Wetterau a výkopum augustovského tábora v ROdgenu u Bad Nauheimu. Pi'i velké tridennl ceste (4.-6. IX.), vedoucl prvni den z Arnoldshainu pies Frankfurt, Da rmstadt, Michelstadt, W iirzberg, Amorbach, Mudau, Oberscheidental, Seckach a Osterburken do puvabného starobylého Schwäbisch Hallu, by! navštíven malý numerálnl kaste! Wiirzberg v Odenwaldu, vzniklý v nejstarši podobe na prvotní limitnl línii nejpozdéjí za Trajana a pi'estavený r. 145 nebo 146 pro Brittony Tri putienses, dále velkolepé bývalé opatstvl v Amorbachu, opčt na puvodnl limitní linii ležlcí kaste! Oberscheidental pro Coh. I Sequanorum et Rauricorum equitata, zabezpečujlci horní údoll Elzy, kde je predči mezi údollm Mohanu a Neckaru. Odtud vedia cesta pies Mudau a Seckach k vý chodní mladšl limitní linii, kam se v dob č Antonina Pia presouvaly jednotky hlavnlch kastelu puvodnl linie pfi za chovávánl dosavadního poi'adl oddílu, a cílcrn tam byl ko hortní a k nému pristavčný numerální kaste! v Osterbur kenu, stanovišté Coh. 111 Aquiranorum, s ješt.! dosti dobre zachovanými obvodními zdmi. Trasa druhého dn~ byla ze Schw;ibisch Hallu pies Welz heim, Haghof, Aalen, Bo;ifiugcn, Nordlingen, Neuburg a. d. Donau, Eichstätt a Petersbuch do historického Eichstättu. Shlédnuty byly kastely vc Welzheimu pro Alu 11 Scubulorum a pro Numerus Briltonum L... spolu s Exploratory, kde jde o téžko češi t e lný pomér polohy kastelu k limitu. Na jih od Welzheimu u Haghofu bylo navštíveno mlsto nčkdejší limitnl véže, odkud je možno piehlédnout prímočarý úsek limitu, jasné dosud zi'etelného v terénu. Dále na cestč ležel počátek raetské zdi a kaste! Schirenhof, asi pro Coh. 1 Raetorum. V Aalenu byl navšlív=n t:íbor Aly 11 Flavia miliaria, kde na části areálu bylo postaveno a v r orcvfeno Liuiitnl museum, moderní svou architekturou (navrhl je prof. dr. Leo, nekdejšl profesor bývalé nemecké techniky v Brné) i svou exposici, pripravenou Wiirttemberským zemským mu seem pracl dra Ph. F i l t z i n g r a. Museum je vynikajíclm dilem odborné práce, piedvádčjlcl velmi názorné vhodnými novodobými prosti'edky historické pozadí limitu, limitní stav by i vojenské stroje, všes trann č pak životnl prostredí a hmot nou kultu ru vojenských jednorck na okraji 1 rnpéria, pusobenl fímské civilisace, importované výrobky i domáci zboží podle míst výroby a druhu výrobku. Velmi poučnou exposici jsou velké letecké snímky kastelu a limitu. Takovýto kulturnl počin, vzniklý svornou spolupraci Zemského snčmu, Zemského musea a obecnl rady mesta Aalenu i soukromou finanční pod porou, muže vzbudil jen melancholii a snad zbytečnou otáz ku, zda se i my doma nekdy dočkáme pi'i své pi'ebujelé mu sejní slti i Limitniho musea. A meli bychom pro nč co pro pracoval! Vždyť máme na svém územ! jedinečné príklady nikde jinde neexistujících, daleko pred oficiálni i'!šskou hranici predsunutých i'ímských staveb a prímého pusobení jejích i fímského importu na domáci obyvatelstvo po všech strán kách. Cestou byla minula predhistorická opevnení na Ipfu u Boplingenu a kastel Oberdorf, ležící na úpatl. U Petersbu chu bylo možno v otevi'ené krajine dobre pfehlédnout trasu snad Caracallovy raetské zdi, a to mezi hlfdkou 56 a 61, a jíhozápadnč od Kahldorfu zdčná opevnení (asi 20X20 m), patrné z nejmladších na raetském limitu, odpovídající asi líbyjským centenarilm. Poslednl den (6. IX.) byl na programu úsek Eichstätt - Pfiinz-Bohming-Pforring- Hadriánuv sloup" - Kelheim klášter Weltenburg-Eining- Abensberg- ~ezno. Prohlédnut byl kastel Pliinz nad údollm Althmiihly, kde byl prechod limitní silnice, sti'ežený Coh. 1 Breucorum civium Romano rum Valeria Victrix bis torquata ob virtutem appellata equi tata, a pi'ilehlé stavby vicu. Predsunutou stanici byl pak malý kastel v Bohmingu, na mlsté dnešnlho kostela. Pforring byl součástl flavijských limitnich s taveb severné Dunaje a pati'il Ale 1 Singulariorum. Ractská zed končila u Dunaje pri Hienheimu. To bylo možno vidét na dalšl ceste do Kehlheimu od tzv. Hadriánova sloupu, jednoho z památníku, kterými bavorský král dával v minulém stoletl označoval rlmská památná misia své zemé. Pod výšinou s Befreiungs halle vedia cesta do kláštera W eltenburgu, umeleckého po kladu u prurvy Dunaje, kde na Frauenbergu byla patrné

212 ZPRÁVY A RECENZIE 467 člmská stanice, snad už claudijská. Poslednl návštéva platila Einingu - Abusin č, kastelu s piilehlými lázn č mi, pak pozdne člmskému burgu, pčknč vykopanému, konservovanému a zpflstupnénému verejnosti. Jeho stavebni nápis pocházi asi z r. 80. Posádkou tam byla Coh. IV Gallorum, vystčidaná v II. stol. Coh. Britannorum. V Rezne pak se šlo po stopách Jegijnlho tábora Castra Regína, vzniklého v souvislosti s markomanskými válkami pro Leg. III Italka, a k tomu pfistoupily i bohaté památky stredoveké a sbtrky musejní. Ze spolcčenských podniku jest nutno uvést recepci u hessenského ministra kultu, prof. dr. E. S ch ut t eh o, počádanou v Kurhausu v Bad Homburgu právč ve výročni den vzniku druhé svčtové války, což zavdalo hostiteli podnet k odsouzení zločinné zvule hitlerovské vlády a k výzve k mirové spolupráci všech närodu na poli kultury a k hledánl toho, co lidi spojuje, aby sc už nikdy nemohlo nie podobného opakoval. Neméne srdečné bylo pčijeti ve Stadthalle, krásné moderní a komlortnl novostavbe v Aalenu, vrchnlm starostou mesta dr. S ch ii b 1 e m. Jak to bývá zvykem pfi kongresech, dostalo se účastníkum kongresu ruzných odborných publikad, z nichž vlastnímu programu kongresu sloužily krásná mapa Der Limes im Hoclllaunus (1 :50 000), nálewvá mapa i'lmského osldleni v Rheingau a Wetterau (1: ), Limesfiihrer od W. S ch l ei e r ma ch ra, který je též autorem zvláštnlho Exkursionsf iihrer fiir die Fahrt an dem obergermanischen und rätischen Limes, napsaného pro kongres, a od H. S ch ô n b erg ra Augusteisches Lager R ädgen, Grabung Na závčrečném zasedání v Rezne bylo prijato s povdékem všemi účastnlky pozvání, aby pfíšti limitnl kongres se konal v Izraeli. Akta kongresu budou publikována jako Beiheft k Bonner Jahrbiicher. Redakci byl povei'en prof. dr. H. von P e t r i k o vi t s. Máme-Ii hodnotil celkove prubčh kongresu. pak je nutno vyzvednout jeho vysokou odbornou ú roveň, vynikajicí stav památek a péč i o ne, vzornou práci organis a čnl, která šla a.ž do poslednich detailu složitého soukolt ildlci práce, bezmeznou starostlivou péči o pohodlí a spokojenost úl'astníku, pfátelské pi'ijeti všemi a všude, srdečný pomér všech ku všem a úsill o lepši poznání problému, upevnení starých pfátelstvl i navázáni nových mezi lidmi ze všech částl sveta bez jakýchkoliv zábran a rozdílu. Za lakového stavu vecí bude ovšem velmi obtižným úkolem pofadatelu všech dalšlch limitnich kongresu vyrovnat se tomuto uspoi'ádánl, natož je predčil. To, co pripravili pro své kolegy prof dr. W. Sc h 1 e ie r macher a dr. H. Sc h ô n be r g e r se všemi svými spolupracovnlky, byl výkon obdivuhodný, všem nezapomenutelný, stejné jako nemu.že vymizet z paméti nikdy neumdlévajicl dobrá nálada a jiskiivý humor neúnavného dra Sc h ä n ber gr a, kterými zahrnoval stále svuj limes people''. František Krížek Boris kou ski j P Pras l ou N. D., Paleolit bassejna Dnepra i Priazouia, Archeologija SSSR - svod archeologičeskich istočnikov Al- 5, Moskva- Leningrad 1964, 56 strán, 31 obr. tabuliek. Atlasové vydanie prehladu paleolitických stanic v údolí Onepra a (1zcmia nad Azovským morom del! sa na tri časti. Prvá časť podáva prehlad vývoja staršieho a mladšieho paleolitu, v druhej čas ti sú registrované všetky paleolitické stanice, tretiu časť tvoria obrázkové tabulky s výberom kamennej industrie, mapami, profilmi a plánmi. Textovú časť doplňujú dva články: M. O. G v o z do ver, Pozdnepaleolitičeskije pamialniki nižnego Dona, s opisom a stručným hodnotenlm lokallt Č:ulek 1 - II, Kamennaja balka 1 - II (str ), a J. G. Kol o s o v, Nekoloryje pozdnepaleolitičeskije stojanki porožistoj časti Dnepra (Osokorouka, Dubovaja balkt1, famburg), (str ). Paleolitické osldlenie spomenutej oblasti sa začina v a cheuléne. Toto obdobie je doložené dvoma pästnými klinmi v blizkosti Amvrosijevky a na brehoch Azovského mora. Aj prechodné obdobie od acheulénu k moustérienu reprezentujú dve náleziská (Kruglik a Nenasytec!), z ktorých pochádza úštepová industria s archaickými prlznakmi clactonskej techniky; táto industria má byť blizka nálezom z jaskyne Kiik-Koba. Moustéricn je pomerne silne zastúpený hlavne na strednom toku Oncpra a pri ústí Donu do Azovského mora. Pri Odese je moustérien prebádaný len ojedinele (Ilinki). Na mape paleolitických lokalít sú vyznačené všetky tieto stanice. Je však nevýhodou tejto mapy, že krymský paleolit (ktorý si zasluhuje, aby bol zachytený v samostatnom atlase), nie je ani naznačený. Na mape sú nápadné úplne prázdne priestory od Odesy až po severovýchodný výbežok Azovského mora, čo však možno vysvetliť tým, že táto oblasf sa archeologicky dostatočne nepreskúmala. Velký počet moustierskych nálezísk s diskovitými jadrami, hrotmi a driapadlami v oblasti Taganrožského zálivu autori tiež vysvetlujú tým, že sa tam uskutočnili sústavné prieskumy. Hlavným preds taviteľom moustérienu je náleúsko pri Rožoku. K sústavne prebádanému úseku patrl Dnepropetrovská oblasť na Dnestri, kde je 16 moustierskych lokalít (najdôležitejšie sú Kodak a Orel, kde sa zistila silná prlmes mladopaleolitických nástrojov, na základe ktorých datujú autori Orel do mladšieho moustérienu). Moustierskemu osldleniu pripisujú autori miestny pôvod, no nevylučujú ani možnosť ojedinelej migrácie z oblasti Kaukazu do Podnestria, alebo dokonca zo strednej Európy smerom na Don i Volgu. Pre tieto predpokladané migrácie však autori neuvádzajú žiadne argumenty. Argumenty, ktoré by oprávňovali spomenutý predpoklad, nenachádzame ani v iných prácach sovietskych bádatelov. Je však možné, že pri tejto úvahe autori mali na mysli bifaciálne i plošne opracované nástroje, pripadne i niektoré hroty (pozri tabulky II- IX), ktoré sú v strednej Európe skutočne bežné. V práci sa opäť prejavila neistota sovietskych bádatelov v otázke geologického datovania, čo už dávnejšie sťažuje porovnávanie stredoeurópskych a východoeurópskych nálezísk. Z hladiska stratigrafického systému strednej a západnej Európy sa totiž nezdajú byť údaje o risskom (t. j. dneperskom) glaciálnom veku moustérienu v SSSR správne. S ta č! pouká-

213 468 ZPRÁVY A RECENZI E zať na rad európskych moustierskych staníc (Ehringsdorf, Tata, Gánovce atď.), ktoré sú geologicky veľmi dobre datovatelné do posledného interglaciálu (R- W, resp. Eem) a na začiatok posledného glaciálu, aby sme pochopili ťažkosti pri porovnávaní industrií strednej a východnej Európy, ktoré sú ináč velmi podobné. Mladopaleolitické stanice sa viažu zhruba na tie isté oblasti. V poriečí Dnepra sú dve územné skupiny. K severnej skupine patria Kirillovskaja, Fastovskaja, Dobraničevka, žuravka a Goncy. Súbor hmotných pamiatok z týchto staníc autori klasifikujú podla západoeurópskej schémy ako stredný a neskorý magdalénien. Tieto stanice sú dobre známe z viacerých publikácií. Pri klasifikovaní mladopaleolitického, resp. neskoropaleolitického vývoja na území SSSR podla mojej mienky sovietski autori schematicky a nekriticky preberajú názvy západoeurópskych kultúr, resp. kultúrnych období juhozápadnej Európy. I keď sa v niektorých prácach stretávame a j s termínom východný gravettien, termín magdalénten, ktorým označuje väčšina sovietskych autorov neskorý paleolit východnej Európy, bol prebratý nekriticky. Pojem západoeurópskeho magdalénienu sa totiž vôbec nekryje s nálezmi neskorého paleolitu východnej Európy a hoci k tomu nemám žiadne argumenty na faktickom materiáli, nazdávam sa, že by bolo vhodnejšie použivať označenie východný magda/énien. Ešte správnejšie by však bolo, aby sa touto dosť schematickou a formálnou terminológiou zaoberali archeológovia východnej i strednej Európy, ktorí sa bezprostredne zaoberajú vývojom najmladšieho paleolitu, Mladopaleolitické stanice severnej skupiny vyznačujú sa podla autorov tým, že sú kultúrne i časove velmi blizke a chýbajú im solutrénske elementy, ktorými sa vyznačujú stanice typu Puškari I, Pogon alebo Avdejevo. Chýbajú a j stanice s prežitkami moustierskej techniky typu Radomyšl, patriace k báze vývoja mladšieho paleolitu. K južnej skupine mladopaleolitických pamiatok medzi Dnepropetrovskom a Záporožim patrí okolo 30 neskoropaleolitických staníc. S výnimkou štyroch (Kajstrova balka 1- IV), publikovaných roku 1947 A. N. R o g a č ev o m, tieto stanice dopos i a ľ neboli publikované a ani recenzovaná práca neobsahuje ich obšírnejšiu charakteristiku (iba súpis lokalít). Stanice južnej skupiny charakterizujú autori ako náleziská patriace na koniec mladšieho paleolitu a k prechodu do mezolitu. Podla nich chýbajú tu stálejšie sídliská lovcov mamutov. Sezónne sídliská týchto lovcov tu boli vystriedané krátkodobými stanicami lovcov divých býkov. Z oblasti severovýchodného zálivu Azovského mora charakterizujú autori lokality Amvrosijevka a Kamennaja balka, ktoré boli podla nálezov fauny sídliskami lovcov zubrov. Tieto stanice sú známe už z iných publikácii (pozri v recenzovanej práci prílohu 1). Škoda, že autori neuvádzajú charakteristiku ďalších nálezisk, ktoré sú vyznačené na mape i v súpise; podla nich aj tieto stanice sú zhodné s predošlými ná l ~ ziskami. V tejto oblasti sú známe aj dielne na výrobu kamennej industrie. V údoli Krynky boli početné dielne (napr. Novoklinovka II), v ktorých sa spracúvala miestna kamenná surovina len prvotne, teda išlo o akési exp l oatačné dielne. Autori kladú väčšinu dielni do neskorého paleolitu hlavne podla patiny na nástrojoch. Predpokladajú, že niektoré paleolitické dielne pokračovali v činnosti aj v mezolite a neolite. Hoci niektorí bádatelia majú vážne námietky proti určovaniu nálezov podla patiny (pozri napr. S. V e n c 1, K otázce patinace postpaleolitických silexových industrií, Anthropozoikum, Praha 1964, ), domnievam sa, že názor autorov na dlhodobé trvanie týchto dielní je správny, pretože stupeň patinácie nálezov, ktoré sa našli v rovnakých podmienkach, musí sa vy j adriť aj časovým odstupom; okrem toho správnosť ich názoru podporuje aj typologický rozbor jadier i analógie (o týchto die lňach pozri L. B á ne s z, Die Problematik der paläolithischen Besiedlu11g in Tibava, SIA VIII, 1960, 7-58) Pomerne velkú pozornosť venovali autori charakteristih paleolitickej stanice Bolšaja Akkarža, o ktorej sme informovani zásluhou V. 1. Kr a s k o v s k é ho i P. 1. Bor i s k o v s k é ho. Táto stanica má analógie v Amvrosijevke i Kamennej balke I V týchto industriách chýbajú nielen prežitky moustierskej a solutrénskcj techniky, ale aj príznaky mikrolitickej mezolitickej techniky. Stanice pri ústí Donu do Azovského mora a pri ústí Dnestra do Cierneho mora ležia na geograficky dôležitých miestach, ktoré by v prípade migrácie mladopaleolitických kultúr z Prednej Ázie do Európy mali byť na ceste ich prenikania. K tejto teórii autori nezaujali pevné stanovisko. Na jednej strane totiž zdôrazňu j ú, že spomenuté stanice nesúvisia s vývojom oblasti Stredomoria a Afriky, na druhej strane však tvrdia, že Amvrosijevka, Kamennaja balka i Bolšaja Akkarža majú v nadč iernomorských stepiach odlišné postavenie od paleolitu v severnejších oblastiach. Preto by sa prikláňa li skôr k názoru, že spomenuté územie malo medzi oboma oblasťami akési medzipostavenie. Ich tvrdenie sa zakladá nielen na typológii, a le i na rozbore spôsobu života a hospodárskej činnosti spoločenstiev žijúcich v stepnej zóne. Postavili sa tak čiastočne proti názoru M. O. G v o L do ver a a P. P. j e f im e n k a, ktorí predpokladali vzťah pričiernomorských nálezísk ku Kaukazu, resp. pôvod paleolitickej kultúry prímorskej stepnej zóny pripisovali prenikaniu loveckých plemien z Kaukazu. Táto otázka je pre migračné teórie ve!mi dôlezitá, pretože osídlenie Anatólie a Balkánu neposkytuje dostatočné doklady o prenikaní mladopaleolitických kultúr do strednej a ostatnej Európy. Archeologické výskumy Angličanov a Nemcov v Anatólii a na Balkáne už pred druhou svetovou vojnou vážnosť tejto problematiky len potvrdzujú. Zdá sa teda, že aj sovietski bádatelia si túto otázku - pokiaľ ide o územie SSSR - začínajú v rastúcej miere všímať, a preto iste nie náhodou sa v poslednom čase začínajú objavovať a j štúdie upriamené na otázku vzťahu južnej časti SSSR k Zakaukazsku i Prednej Ázii (napr. P. P. ] e f im e n k o, Peredneaziatskije elemmty v pamiatnikach pozdnego paleolitt1 Severnogo Pričernomoria, Sov. Arch. 4, 1960). Recenzovaná práca sa však pochopitelne nemohla zaoberať riešením tejto problematiky. Ladislav Bánesz B a r k ó c z i L., The Population o/ Pannonia /rom Marcus Aurelius to Diodetian, Acta Archaeologica Academiae Scientiarum Hungaricae XVI, Budapest 1964, , 1 mapka. V posledných rokoch sa maďarskí archeológovia pokúšajú novým spôsobom riešiť etnické otázky územia Panónie v dobe rímskej. Využívajú na tento ciel poče t né epigrafické pamiatky nájdené na spomenutom území, na ktorých sa objavujú mená osôb a podla nich určujú etnické zloženie obyvatelstva v tomktorom úseku doby rímskej. Po prvý raz informoval verejnos ť o tejto práci L. Bark ó c z i v zpráve Eth11ische Zusamme11setzung der pa11nonischen Bevolkerung am Ende des II. 1md in der ersten Hälfte

214 ZPRÁVY A RECENZIE 469 des III. /ahrhunderts (Acta Antiq:ia ASH VII, 1959, ). Už tu upozornil, že sa v panónskom epigrafickom materiáli črta jú rozdiely podla obdobi. Samostatnú skupinu tvoria pamiatky od vzniku provincie Panónie po vládu Marka Aurélia, presnejšie po markomanské vojny; druhú skupinu možno ohraničiť markomanskými vojnami až vládou Konštant(na Velkého; tretia skupina predstavuje obdobie od Konštantlna Velkého po zánik provincie Panónie. Posledné obdobie však poskytuje tak málo epigrafických ramiatok, že na ich základe nemožno robí( žiadne závažnejšie závery. V spomenutej zpráve sa L. Ba r k ó c z i zmienil o pripravovanom spracovaní epigraifckého materiálu, ktorý potom bol zverejnený vo dvoch častiach. Pamiatky z obdobia od vzniku Panónie, teda od začiatku I. stor. po vládu Marka Aurélia spracoval A. M ó c s y v knihe Die Beuéilkerung uon Parinonien bis zu den M arkomannenkriegen (Budapest 1959), druhá čas ( vychádza teraz v spraoovanl L. Bark ó c z ih o. Autor sa v práci The Populatiori o/ Pannonia /rom Marcus Aurelius to Dioclatian snaž! načrtnúť etnický obraz Panónie od konca I 1. stor. do konca II 1., resp. do začiatku IV. stor., ako sa javl na základe spracovania mien zlskaných z epigrafických pamiatok. Práca je rozdelená do dvoch časti. Prvá, pozostávajúca z dvoch kapitol - 1. úvod, I 1. Obyvatelstvo Panónie - obsahuje teoretické úvahy. V druhej časti je III. kapitola - katalóg mien, rozdelený na tri podkapitoly, v ktorých sú uvedené v abecednom porad! mená zistené na epigrafických pamiatkach, a IV. kapitola - katalóg nápisov, v ktorom je vyše 1500 nápisov usporiadaných podla oblasti zo 178 lo kalil. Práca časove nadväzuje na prácu A. M ó c s y ho a využiva jej výsledky hlavne ako porovnávaci materiál. Základ práce tvori vlastne druhá kapitola, rozdelená do šiestich podkapitol. V prvej z nich (Mestá a iné usadlosti) autor preberá dejiny jednotlivých miest, resp. oblastí v Panónii, uvádza mená, ktoré sa tu v nápisoch vyskytli a podla nich rekonštruuje etnické zloženie obyvatelstva. V druhej podkapitole (Vojsko) autor načrtol dejiny rímskych vojsk v Panónii, uvádza ktorých bojov sa zúčastnili v I 11. stor. mimo Panónie, rozoberá akého pôvodu boli dôstojnki, vojaci i veteráni, ktorl sa tu usadzovali. Dochádza k poznatku, že s vojskom prichádzalo do Panónie vela osôb cudzieho pôvodu z východu, západu i juhu. Boli to hlavne dôstojnici. Domorodi obyvatelia v prvej polovici III. stor nezastávali ešte vyššie funkcie ani v armáde ani v správe miest. Obrat nastal až v druhej polovici III. stor ked sa úloha vojska stáva v Panónii defenzlvnou. Vojsko sa nedoplňa z iných provincií, preto sa vojakmi i dôstojníkmi stávajú potomci tých rímskych občanov, ktorl dosiahli občianske práva už skôr a ktori sú vlastne domorodého pôvodu. Ich počet sa zvyšuje najmä vo IV. stor. V tretej podkapitole (Vnútorné uzfahy u armáde) upozoriiuje autor, ako sa odzrkadiuje aj v epigrafických pamiatkach koniec zákazu ženenia sa vojakov, ktorý zrušil Septimius Severus koncom II. stor. Kým prv náhrobné kamene stavali vojakom ich spolubojovnlci alebo nadriadenl, teraz tak robia iba v prlpadoch ak boli slobodnl, ináč stavajú pomniky manželky a deti. Dá sa preto predpokladať, že pri uzavieraní manželstiev sa nemuseli dodržiava( nejaké predpisy, ale že si vojaci donášali často ženy a j zo vzdialených krajov, čo sa dá zistiť aj z ich mien. Možno poiorova( aj to, že sa voj enčina stáva v mnohých rodinách dedičným zamestnanim, čo pred Markom Auréliom bolo zriedkavé. Ôalšou novotou je, že synovia vojakov z jedného útvaru slúžia v inom útvare, pripadne i v útvare inej hodnosti. Vo štvrtej podkapitole (Veteráni) p1se autor, že podla svedectva epigrafických pamiatok sa zdá, že po vláde cisára Hadriána veteráni sa usadzujú stále čas t ejšie v okolí vojenských táborov a nevracajú sa do vzdialených miest, z kto rých pochádzali. Od čias cisára Hadriána veteráni dostávali po skončenl vojenskej služby tzv. missio nummaria, ktoré síce nestačilo na to, aby veterán a jeho rodina boli do konca života zabezpečení, ale bolo postačujúce na založenie novej existencie. Preto sa veteráni začali venovať obchodu a remeslám. Pri obchodovaní mali možno s ť využi( svoje rečové znalosti získané v bojoch s barbarmi, ako i to, že poznali nimi obývané kraje. V piatej podkapitole sa autor zaoberá otázkou miest. Septimius Severus a jeho nástupcovia sa snažili zavádza( v provinciách urbanizačnú politiku. Preto možno v 111. stor. pozorovať v Panónii intenzívny rozvoj miest. O značnom príleve obyvatelstva barbarského pôvodu do týchto miest svedčia nápisy, na ktorých sa stretávame s menami keltských Kotlnov, Trákov, Ilýrov a pod. Pritomnos( Germánov sa dá sledovať skôr na archeologickom materiáli z pohrebisk než na epigrafických pamiatkach. V záverečnej - šiestej podkapitole - zhrnuje L. Ba r k ó c z i poznatky získané z početných zozbieraných epigrafických pamiatok. Upozorňuje na to, že pochádzajú vlastne z obdobia najsilnejšej romanizácie Panónie, pretože systematické stavanie pomnlkov sa zaužívalo až po markomanských vojnách a s končilo sa už asi uprostred II 1. s t oročia. Pri skúmanl mien sa ukázalo, že ro markomanských vojnách sa odohrali významné zmeny i v zloženl obyvatelstva, dajú sa však zachytiť i na archeologických nálezoch. Na početných náleziskách v Panónii sa podarilo nájsť stopy svedčiace o požiaroch a pohromách spôsobených markomanskými vojnami Velké straty na obyvatelstve Panónie pri týchto vojnách sa museli nahradi( novými ludmi. Táto skutočnos( odzrkadluje sa i na menách. Z 308 mien pochádzajúcich z panovnlckych (lulius, Claudius, Aurelius a pod.) z obdobia po markomanských vojnách je iba 92 takých, ktoré sa vyskytli aj predtým. Aj z prlmien, ktorých uvádza autor 1119, je iba 307 starších a 812 nových, mnohé sú medzi nimi barbarského pôvodu. Ako sme už spomenuli, v obdobl po markomanských vojnách rozvoj miest sa podporoval i tým, že za Septimia Severa a jeho nástupcov dostali občianske práva i mnohi obyvatelia domorodého pôvodu. V tomto obdobl stretávame sa v Panónii i s pčetnými etnickými zložkami. Sí1 to potomci italských rodln, ktori sem prišli ako vojaci alebo veteráni, dalej Kelti, Tráci, llýri i Sýrčania, ako aj Severoafričania ktorl sa sem dostali najskôr s panónskymi vojskami bojujúcimi v maurskej vojne. Vyskytli sa napokon i mená obyvatelov pochádzajúcich z Dácie, Norika a Dalmácie. Okrem vojakov prichádzali do Panónie často z velmi vzdialených končln aj obchodnici a remeselníci. Súdiac podla epigrafických pamiatok, konsolidácia nastala v panónskych mestách až za Septimia Severa. Nové mestá zakladal potom až Caracalla. Na rozvoj miest značne vplývali usadzujúci sa veteráni a rodiny vojakov. Preto vznikali mestá najskôr v okolí limitu. Podla toho ukazuje sa akýsi posun obyvatelstva zo západnej časti Panónie na východ - k hraniciam. Vnútri provincie zanikajú mnohé domorodé osady, vznikajú však nové rolnícke usadlosti - villy. V prvej polovici III. stor. badať v Panónii intenzívnu romanizáciu, ktorá sa odzrkadl uje i na stavbe kamenných

215 470 ZPRAVY A RECENZIE domov a na celkovom zamerani výroby, ktorá sa stále viac a viac správa rlmskym vkusom. K zmene dochádza asi uprostred 1 II. stor., keď stále rastúci nápor barbarov pretrhal putá medzi provinciami. Prílev vojakov a obyvatelov z iných provincii redne a vedúcich funkcií v mestách i vo vojsku ujlma sa domorodé obyvateľstvo. Tlto domorodci síce zalial dobre chránili hranice, ale svojou kultúrnou úrovňou nedokázali dôstojne reprezentovať rímsku vzdelanosť. Sporadicky do Panónie ešte prichádzajú menšie pomocné útvary, napr. zo Sýrie alebo Británie, ale o ich prítomnosti sa už nezachovali epigrafické doklady. Dozvedáme sa o nich len z archeologických nálezov, hlavne z hrobov, v ktorých sa objavujú niekedy í velmi vzácne predmety východného, resp. západného pôvodu. Záverom L. B a r k ó c z i zdôrazňuj e, že po polovici 1I 1. stor. epigrafické pamiatky v Panónii rednú, a preto sa už nedajú použiť na vyvodzovanie etnických záverov tak ako v predchádzajúcom období. Preto pre mladšie obdobia (hlavne pre IV. stor.) za jediné východisko pri riešení etnických problémov považuje materiál z velkých pohrebisk, na zhodnotení ktorého sa už pracuje. L. Ba r k ó c z i v štúdii The Population o/ Pannonin /rom Mnrcus Aurelius to Diocletian zozbieral a sprístupnil značné množstvo epigrafických pamiatok, ktoré mu umožníli v mnohých prípadoch podať velmi presný etnický obraz niektorého panónskeho mesta alebo oblasti v prvej polovici II 1. stor. škoda, že opísané pamiatky pochádzajú vlastne len z krátkeho ča sového úseku a je iba velmi malá pravdepodobnosť, že by sa niekedy podobnou metódou mohli riešiť etnické problémy mladších časových úsekov doby rímskej v Panónii. Výsledky práce L. Ba r k ó c z ih o sú nesporne velmi cenné i pre tých bádatelov, ktorí sa zaoberajú etnickými otázkami okolitých provincií (Norika, Moézie, Dácie a i.); majú značný význam i pre oblasť juhozápadného Slovenska hraničiaceho s Panóniou. Mária Lamiouá-Schmiedlouá Fe t ti ch Nándor, Das awarenzeitliche Gräber /eld von Pilismarót-Basaharc, Studia Archaeologica I II, Budapest 1965, 152 strán, 197 obr., 26 tab., 4 príl. Pohrebisko zo V 11. a V II 1. storočia na lokalite Pilismarót Basaharc preskúmal autor v rokoch Pohrebisko leží na pravom brehu Dunaja naproti ústiu Ipla, na dos( príkrom svahu po obidvoch stranách hradskej vedúcej z Ostrihoma do Budapešti. Dovedna sa na ňom odkrylo 266 hrobov, z toho 4 hroby pri záchrannom výskume r. 193S. Výskum po stránke metodickej patrl zaiste k najlepšim z tohto obdobia v Maďarsku vôbec a ako vyplýva z kresieb a foto grafickej dokumentácie, autor sa vyhol schematickým predlohám kresieb hrobov. Donedávna sa totiž pri odkrývaní kostrových pohrebisk na dokumentáciu použivali kresbové predlohy, a tým úplne unikali dôležité a často klúčové detaily pohrebných zvykov a úpravy hrobových jám. Nálezová zpráva tvorí spolu s ilustráciami tri štvrtiny publikácie, je v porovnani s inými prácami velmi výstižná, obsiahla a možno ju ďalej použi( na rozličné interpretácie. Vo väčšej miere sa prihliada k uzavretým nálezovým celkom. Na škodu práci je prílišné zmenšenie kresieb na úkor detailov predmetov. Po prvý raz v maďarskej literatúre z tohto obdobia prihliada sa na keramiku, ktorá vedia krcscbnej dokumentácie je doložená aj fotograficky, čím sa umožňuj e študovať aj štruktúru a technológiu materiálu. Žial, chýbajú metrické údaje pri velmi závažnom nálezovom materiáli, napr. pre porovnanie velkosti liatych kovaní, náušníc, železných predmetov a i. Práve tak nie vždy sa udáva velkosť hrobových jám. Napriek spomenutým nedostatkom sa domnievam, že pokus N. Fe t ti c ha o nový spôsob dokumentácie sa vydaril a nijako nezaostáva za dokumentáciou nedávno vydanej práce 1. K o v r i g o vej ( Das awnrcnzcilliche Grä ber/eld uon Alattyán, Archaeologia Hungarica XL, 1963). ktorej dokumentácia i ostatný obsah má tiež vysokú úroveň. K nálezovej zpráve treba uviesť ako klad aj to, že pri opise jednotlivých situácii (napr. výskytu zvyškov dreveného obloženia, kameňov, t. j. úpravy hrobových jám a v nich uložených predmetov) často sa uvádzajú analógie z významnejších pohrebisk v Karpatskej kotline. Práve tak sa sna~i autor v opise vyložiť a interpretovať drevené konštrukcie a iné, doteraz málo známe hrobové zvláštnosti. Vlastné zhodnotenie rozdelil autor do šiestich kapitol: IV. kapitola - o absolútnej i relativnej chronológii, V. kapitola - o centrálnej dielni v sidle avarského kagana, VI. kapitola - spektrografický rozbor kovov, V I 1. kapitola - o činnosti dielne, VIII. kapitola - o postavení ženy v avarskej spoločnosti, IX. kapitola - o popravách na pohrebisku v Pilismaróte-Basaharci. Závery sú heslovité a bez príslušného rozboru, preto podrobnejšie sa bude možné nimi zaoberať až po publikovaní čiastkových štúdií. Vo IV. kapitole (o absolútnej i relatlvnej chronológii} opisuje autor metodický postup, ktorý použil. Za základ relatívnej chronológie mu slúži výskyt tých istých alebo podobných predmetov, ktoré podla autora pravdepodobne pochádzajú z tej istej dielne. Tieto predmety í1dajne sa použivali v tej istej generácii. Vychádza pritom napr. aj z takých detailov, ako sú hranaté alebo okrúhle dierky na korálkoch a pod. ôalej prichádzajú podla autora do úvahy ešte napr. keramika, terčovité spinky s vkladanými sklenenými očkami, vytočené kostené puzdrá na ihly, bronzové drôtené prstene s očkami a oválne hranaté záušnice s kónickými záveskami. Domnieva sa, že celý nálezový inventár ukazuje na najvyššiu úroveň neskoroavarskej kultúry. Pritom počita na základe jednoduchých šperkov, rozšircných na celom pohrebisku (t. j. drôtených náušníc so špirálovitým záveskom a esovitým slučkovitým ukončením, ako aj náušníc s jednoduchým trojitým hrozienkovitým záveskom), so silným slovanským vplyvom na celkovú kultúrnu facies pohrebiska. Proti tvrdeniu autora možno súhlasiť s lektormi (I. K o v ri g o v á a iní), že žiarové hroby a kultúrne jamy nemajú a nemôžu mať žiaden vplyv na datovanie, pretože patria do staršieho, t. j.!aténskeho, resp. rímskeho obdobia. Domnieva sa, že pohrebisko patrilo k velkej, intenzívne osídlenej osade a že sa na ňom pochovávalo nie dlhšie ako 50 rokov, a to výlučne v VII 1. storočí. V tej istej kapitole N. Fe t ti ch znovu načrtáva problém absolútneho datovania, pričom rozširuje svoje teórie, publikované v Arch. Hungarica XVIII (str. 98, 99). Osobitne sa zapodieva datovanim terčovitých spiniek a prináša nové dôkazy o ich datovacej hodnote. Na základe sprievodných nálezov v uzavretých celkoch s terčovitými spinkami vyme dzuje hranice ich datovania VI 1. storočim, resp. začiatkom VIII. storočia. Pritom predpokladá, že centrom výroby tohto druhu šperku bolo mesto Pätikostolie (Pécs). Opierajúc sa o ďa l š i e, no problematické dôkazy, napr. chýbanie istých výrobkov, prípadne ich zriedkavý výskyt (krúžkové náušnice,

216 ZPRAVY A RECENZIE 471 tepané strieborné predmety typu Kunágota) domnieva sa,.ie na pohrebisku sa začalo pochovávať okolo r Zánik pohrebiska autor dáva do spojenia s hrobmi poddaných, ktorí údajne pochádzali z vrstvy slovanských obyvatelov. Pád avarsbj ríše mal za následok aj zánik centrálnych dielní v sídle kagana a 10 údajne viedlo aj k zániku celého umeleckého remesla. Podta N. Fe 1 t ich a preto zánik pohrebiska v Pilismaróte-Basaharci nutne nadväzuje aj na zánik avarskej ríše, údajne k r. 795, ked vládnúca vrstva musela utiecť pred poddaným slovanským ludom, ktorý je na tomto pohrebisku podla neho zastúpený jednoduchým šperkom. N e vylučuje možnosť, že obyvatelstvo Basaharcu sa presťahovalo na severný breh Dunaja, kde nachádzame po dobné súčasn é, prípadne ešte pretrvávajúce pohrebiská (do zač. IX. stor.). V V. kapitole chce N. Fe t ti ch na základe rozboru tvarov kovani dokázať jediné umeleckoremeselné výrobné cen trum v Karpatskej kotline a dáva ho do sidla kagana. Zatia! čo šperkári v okruhu plechovej tepanej industrie vraj vandro valí z miesta na miesto, najmä po sldlach ava.rských, prípadne slovanských náčelníkov, po r sa údajne výroba sústre dila na dvor kagana, podla autora asi v Temešvári. Zaují mavé sú technologické porovnania autora, z ktorých robí závery. Týka sa to najmä opaskov a nemenej aj praciek. Opornými bodmi pre lokalizáciu dielní sú podla neho kniežacie zlaté garnitúry opaskov z Vrapu, Mátészalky a Fativiša, pri čom sú dólc:wé aj ich bronzové napodobeniny. Pri lokalizovaní vychádza aj z geografických pomerov, historických zpráv a etymologických interpretácií. Uvádza tiež, že osada v Pilismaróte-Basaharci bola nielen obchodne, ale aj politicky v stálom spojení so sídlom kagana, ktoré bolo údajne stále. V Vl. kapítole sa využívajú spektrogra!ické rozbory bron zových predmetov z Pilismárótu-Basaharcu na riešenie otázky ich proveniencie. Historický mocenský postup Avarov na západ - na Moravu a do Ciech - podla autora súvisí aj s cínom. Len u jedného predmetu z pohrebiska v Basaharcí sa zistila zliatina antimónu a medi, pričom antimón je typic ký pre Sedmohradsko. N. Fe t ti ch považuje za slovanské len chudobné drôtené šperky, vyhotovené z iného materiálu než liate garnitúry opaskov a bohaté ženské šperky. Zaujímavý je pokus autora o interpretáciu pôvodu avarskej lejárskej techniky" v Vil. kapitole. Na rade prlpadov sa snaži dokázať jej priamu závislosť od gepidských dielni, ktoré pracovali v Karpatskej kotline v V. a Vl. storočl. Domnieva sa tiež, že okrem Gcpidov sa podarilo do centrálnych dielní sústrediť potomkov Keltov a Rimanov, ktorl predtým pracovali pre Kutrigurov a slovanské kniežatá. Po pría mom zásahu kaganovej dynastie tlto remeselnlci prešli od staršej tepanej techniky na kovolejársku techniku. Pod vply vom vzorov - pokladov, s ktorými sa stretáme v kurganoch v okolí Onepra - musela na príkaz kagana pracovať kolónia majstrov sústredených vo výrobnom centre. Zaiste vclký vzruch vyvolá VIII. kapitola - o postavení ženy v avarskej spoločnosti. N. Fe t ti ch sa domnieva, že iné postavenie mala slovanská žena vo vzťahu k Avarom pred r. 679, a po tomto roku, ked sa Slovania údajne dostali do úplného područia Avarov. V tomto duchu sa potoql interpretuje postavenie slovanskej ženy v avarskej spoločnosti. Na základe sprievodných nálezov na pohrebiskách - i v Pilismaróte Basaharci - autor dos( mechanisticky pripisuje bohaté ženské hroby Avarkám a chudobné hroby, resp. hroby s drôtenými šperkami slovanským ženám. Pozoruhodná je aj interpretácia pomenovania auar-obor; autor ho dáva do sú vislosti s miešaním Avarov a Gepidov, ktori údajne boli mohutného vzrastu. Zaujímavé je aj stanovisko autora k otázke polygamie u Avarov; nevylučuje ju, ba naopak, považuje polygamiu za charakteristickú a typickú, s výnimkou pokrstených. V poslednej - IX. - kapitole rieši autor problém hrobov, v ktorých bola kostra pohodená. Zvláštne pohreby s rukami za telom vysvctluie ako popravy, ktoré súvisia s tres111ým právom u pastierskych kmeňov. Na pohrebisku v Pilisma róte Basaharci bolo podla N. Fe t ticha šesť pochova nych popravených, z toho jeden ročný, jeden približ ne 30-ročný, dvaja roční, dalšie prípady sú problematické. Interpretácia prlčin popravy je príliš hypotetická, než aby sme sa ňou zaoberali; pritom u niektorých hrobov je otázne, či vôbec patria do V 111. storočia. Ako z uvc:deného prehtadu a stručného výťahu vidieť. autor si vybral z problematiky pohrebiska v Pilismaróte Basaharci Jen velmi úzko vymedzené témy, ktoré za dnešného stavu bádania vyžadujú rad dalšich čiastkovych štúdii. Všet ky závery v štúdii sú tézovité a možno povedať, že - okrem niekolkých - nie sú zdôvodnené. Predpokladáme, že autor v dalších prácach sa pokúsi o ich vysvetlenie, a preto sa dotkneme len tých, ktoré nás zo stanoviska bádania na sever od Dunaja predovšetkým zaujímajú. Na prvom mieste treba sa zmieniť o pohrebnom rite, ktorý pohrebisko v Pilismaróte Basaharci dáva do úzkeho kontaktu s územlm juhovýchodného Slovenska. Sú to predovšetkým drevené konštrukcie v hroboch, milodary a úprava hrobových jám vôbec. Vysoké percento sprievodnej keramiky zodpovedá pohrebisku v Štúrove a na dalších pohrebiskách juhozápadného Slovenska. Velmi významný je celkový charakter pohrebiska. Len jeden jazdecký hrob a žiadne zbrane, zato však bohaté hroby nenechávajú v nás pochybnosti, že ide spolu s pohrebiskom v Prši, šali (Vlzálláš a Nových Zámkoch o osadu, ktorá pre nenomádsky charakter mohla by( osidlená výslovne rolnickym, Avarom etnicky cudzim obyvatelstvom. Na pohrebisku v Pilis maróte-basaharci je dôležité nielen to, že v porovnaní s ostatnými pohrebiskami v dnešnom Madarsku má velmi vysoké percento keramiky, ale že ide v absolútnej väčšine o keramiku podunajského typu, často vyhotovenú Jen pre pohrebné účely, ktorá má často na dne členitú značku. Aj táto skutočnosť sa prihovára za etnickú spolupatričnosť pohrebiska v Basaharci s ostatnými pohrebiskami na juhoz.ápadnom Slovensku. Vy chádzajúc z materiálu a faktov zistených na súčasných po hrebiskách na juhozápadnom Slovensku, nemožno súhlasiť s celkovým datovaním pohrebiska v Basaharci do druhej polovice VIII. storočia s hornou hranicou k roku 795; jeho za čiatky treba na základe okrúhleho typu náušníc klásť už na rozhranie VII. a VIII. storočia, a preto trvalo okolo lo(l rokov. Za to sa prihovára aj ve l kosť pohrebiska, na ktorom bolo najmenej 300 hrobov. Nezdôvodnená je aj prlčina zániku pohrebiska, ktorý N. Fe t ti ch dáva do súvislosti so zničen!m avarskej rlše. Ďalšie dôvody, napr. strach Avarov pred Slovanmi a najmii strach pred pomstou, sú pre zánik pohrebiska naozaj hypotetické. Nijako nie je zdôvodnené jediné výrobné centrum v avarskej rlši po r. 679 a jeho situovanie do jej východnej a dovtedy velmi slabo osidlenej časti, do údolia Temeša. Domnievam sa, ie to bude dôležitý a rozhodujúci aj sldliskový výskum; podobne ako v IX. storočí týchto výrobných centier bude viac, a to nielen v strednej časti avarskej ríše, ale aj na jej peri férii. K!účovým objavom pre riešenie tejto problematiky sú výrobné dielne s téglikarni a zvyškami drahých kovov v Mikulčiciach, kde v VIII. a snád už v Vil. storoči s výrobným centrom už teraz treba počítať. Proti lokalizovaniu vý